Ireth & Fen'lin & Elias

Byl jsem rád, že mě Alex opravdu poslouchá, i když u toho vařil čaj, udělám si tichou poznámku o tom, že až mu řeknu o Eliasovi, neměl by ten čaj držet, nebo pít. Poznamená něco o tom, že ví něco málo ze vzpomínek jeho otce a že by měli být vyhubeni, jakmile však dořeknu vše, co jsem chtěl, překvapeně se zeptá jestli to byl bestiální přízrak. Skousnu si ret a zaslechnu za sebou tiché kroky, Elias se mi zase schová za nohy. Nebyl asi z celé té věci o přízracích nadšený, ale... No, nechtěl jsem Alexovi nic tajit. Místo toho se natáhnu za sebe a znovu mu rozcuchám vlasy, než se s vážným výrazem zadívám na Alexe.
"Ano, myslím si, že JE bestiálním přízrakem," řeknu důrazně a dám důraz na slovíčko je. nervózně přešlápnu, než si povzdechnu a založím ruce na prsou.
"A než začneš panikařit... Vím, že je nebezpečný a velmi silný, ale pro nás už nebezpečí nepředstavuje. Vyhledal mě v podsvětí a pár věcí jsme si ujasnili. Je to můj přítel, člen rodiny a nedovolím, aby se mu cokoliv stalo... Nepřemýšlel jsi nad tím, co znamenaly ty runy? Připoutal jsem ho k sobě, aby nezemřel," vydechnu a zadívám se svému bratrovi do očí. Doufal jsem, že nezačne nějak vyšilovat.

Viděl jsem, jak Alex pomalu pochopil situaci a celkem jsem se děsil, jak zareaguje. Sice se zeptá, kde je teď, ale hned jakmile se podívá na bělovlasého kluka za mnou, dojde mu to. Trochu nesměle se pousměji, než se rozhodnu je představit a tak se zhluboka nadechnu.
"Alexi, tohle je Elias," řeknu a trošku odstoupím stranou, aby na malého démona šlo vidět. Sice viděl jen iluzi, ale i tak... Jakmile Alex poznamená, že začíná přemýšlet, kdo je tady nezodpovědný, zacukají mi koutky.
"Začínám mít pocit, že se naše povahy prohazují, bratře," řeknu s povzdechem. Byla to zvláštní změna, ale... Nevadila mi. Ještě aby jo! Možná bych ale měl vážně začít brát věci na větší váhu a nejednat tak impulzivně. Když však začne mluvit o tom, jak sobecky jsem se zachoval a rozejde se ke mně, provinile se zadívám do země a po chvilce přistoupím váhavě k Alexovi a krátce ho obejmu.
"Ještě jednou se omlouvám, nechtěl jsem ohrozit tvůj život," povzdechnu si a zadívám se do jeho očí. Byl jsem tak rád, že mi odpustil a s trochou štěstí mu ani Elias nebude až tolik vadit. Doufal jsem, že to tak opravdu bude.

Alex se mu také chladně představí, nebylo to nic moc, ale byl to nějaký začátek a to mi zatím stačilo. Napětí v místnosti i Alexovo naštvání tak nějak opadne a po chvíli mi vysvětlí, že byl naštvaný hlavně kvůli Aelin a Mirys, které by se ani nemusely dozvědět, co se nám stalo. Zblednu při představě, že by to stejné zažívala Ireth, ještě když mi hned po příchodu sdělila to novinku.
"To máš pravdu... Ireth by mě nejspíš nějak znovu přivedla k životu jen aby mě mohla přerazit," řeknu zaraženě, ale po chvilce se trochu pousměji. Alex mi sdělí, že bude Eliase tolerovat a potom zamyšleně poznamená, že vypadá jako můj syn. Okamžitě se mi na tváři objeví široký úsměv při představě mě, Ireth a dvojčat a začnu se šklebit jako idiot, než mi po chvilce dojde, že bych měl Alexovi možná odpovědět.
"Setkali jsme se s obchodníkem, který prodává magické předměty, Elias má na sobě plášť, který ho zahaluje do iluze, kterou si sám Elias určí... Hádám, že se inspiroval mnou a... No celý den byl zmenšený ve své lidštější podobě a tak udělal moji dětskou verzi," zasměji se a otočím se na malého démona.
"Mimochodem, tady iluzi používat nemusíš, nikdo tě tady neuvidí, takže zvol to, co je ti příjemnější," řeknu mu s úsměvem.

Alex chvíli propaloval Eliase pohledem, ale nakonec se vydá pro něco do skříňky, ze které vytáhne oplatek a rozejde se k malému démonovi, který zrovna vykoktá, že mu to takto nevadí. Přikývnu a sleduji Alexe, který mu dal oplatek. Tiše jsem doufal, že se Elias nepokusí sníst i obal, ale... Byl chytrý, poradí si, i když tento svět nezná a... Zase jsem zapomněl, že není dítě. Ušklíbnu se, když Alex poznamená, že vypadá jako já a hned na to se zase začnu usmívat jako idiot. Měl bych mu to říct? Nebo počkat na Ireth a sdělíme jim to společně? Nebo si to nechat ještě nějakou dobu pro sebe, nebo...
"Budu otec," vypadne za mě najednou, dřív než si to stačím uvědomit a poté se s úsměvem zadívám na Alexe, byl jsem až moc nadšený, než abych si to nechal pro sebe.
"Vůbec jsem ale netušil, že to bude možné! Přeci jen jsem démon a Ireth upírka a... No, ani jeden z nás netušil, že to půjde bez použití magie! Ale teď je ve třetím měsíci a budeme mít dvojčata!" vypadne ze mě velmi rychle a na tváři se mi znovu objeví ten šťastný, idiotský úsměv. Nějak jsem si nemohl pomoc, vždycky jsem toužil po rodině a teď jsem ji měl.

V momentě, kdy se mě Alex zeptá, kdy má očekávat konec světa, naplno se rozesměji a uklidním se až za několik desítek vteřin.
"Dej jim tak dva, tři roky," řeknu se smíchem a poté s úsměvem přikývnu, když mi pogratuluje. Hned na to mě však probodne pohledem a tak zmlknu a jen se na něj zadívám. Zavrčí na mě, že mám o důvod víc být zodpovědnější a tak zvednu ruce do vzduchu.
"Já vím, já vím... Poučil jsem se," řeknu s povzdechem, než si prohrábnu vlasy a zadívám se na Elise, který šustil s plastovým obalem a nakonec ho rozbalí a pustí se do oplatku. Pousměji se, než se zadívám na hodiny a zamručím, když zjistím, že máme ještě dvě hodiny, než budeme moct domů.
"Máme ještě dvě hodiny... Můžeme zůstat, nebo nás taky vyhodíš z domu?" zeptám se Alexe a zacukají mi koutky.

Byl jsem rád, že nás tady Alex nechá a když se znovu zeptá, jestli si něco nedáme, zamyšleně se na něj podívám.
"Čaj? A možná něco malého k jídlu? začínám mít hlad," pousměji se, když si uvědomím, že jsem naposledy jedl ráno a do večera nebudu doma. Už teď jsem se ale těšil na večeři, kterou nám Ireth jistě připraví. Pousměji se, než se posadím na nejbližší židli a bokem se opřu o opěradlo. Zadívám se na Alexe a hned mě napadne několik otázek.
"Jak se má Mirys a Aelin? Změnilo se něco v podsvětí? Sice jsem tam byl, ale politika byla mou poslední starostí," řeknu už trochu vážnějším tónem, než si vzpomenu na jednu takovou důležitou věc, kterou jsem v poslední době úplně zanedbal.
"Mimochodem, konečně se mi podařilo najít Miriam, někdy bych vás rád představil," poznamenám s úsměvem.

Odpoví mi, že se obě mají dobře, ale jedna na druhou neskutečně žárlí. Povzdechnu si, nepřekvapovalo mě to, tak trochu jsem to nejspíš čekal.
"Časem se to snad zpraví... Aelin tě teprve nedávno našla a tak tě samozřejmě chce pro sebe a Mirys... Je mladá, zamilovaná a občas reaguje dost spontánně a výbušně, když ji naštveš... Ale určitě se to zpraví," zkusím bratra uklidnit a vděčně se usměji, když nám donese tousty. Jeden si okamžitě vezmu a poté sleduji bratrův překvapený výraz, když mu sdělím další novinku.
"Je v pořádku, Mephistopheles po ní pořád jde, ale její přítel je dost schopný ji ubránit," odpovím s úsměvem a když se začne omlouvat, že je toho na něj moc, jen nad tím mávnu rukou.
"To mám za to, že jsem na tebe vybalil tolik informací, jen to v klidu zpracuj," zasměji se a natáhnu se pro další toust, než se otočím na Eliase.
"Pojď si taky dát, pokud máš hlad," řeknu mu a jeden toust mu rovnou podám.

Spokojeně jsem žvýkal toust, stejně jako Elias, který si ho ode mě po chvilce přeci jen vezme a pustí se do něj. Pousměji se, opravdu jsem si připadal jako jeho otec a neustále jsem zapomínal, že není malé dítě. Jenže to nešlo, když vypadal takhle! Ne že by mi to teda vadilo. Po chvilce ticha se i Alex pustí do jídla a zeptá se Eliase, proč neopustil Alexovo tělo, když na mě útočil. Také se zvědavě otočím na malého démona a když se na mě zadívá, povzbudivě se usměji a přikývnu. Nechtěl jsem mít žádná tajemství před bratrem a tak jsem chtěl Eliase trochu pobídnout, aby mluvil. I když jsem ho nehodlal do ničeho nutit.
"Eliasi, klidně mu řekni cokoliv, ale pokud nechceš, nemusíš, do ničeho tě nutit nebudeme," řeknu mu po chvilce a natáhnu se pro třetí toust. Byly opravdu dobré a já měl nejspíš větší hlad, než jsem si myslel.

Tiše jsem poslouchal rozhovor těch dvou a tak nějak to opravdu začalo dávat smysl. Skutečnost, že si mě však zase spletli, nebo přirovnávali k mému otci se mi vážně nelíbila. Odfrknu si a propálím Alexe pohledem.
"Přijde mi, že mě čím dál více lidí přirovnává k tomu idiotovi," zamumlám spíše pro sebe a poté se překvapeně podívám na Alexe, když prohlásí, že nečekal, že bude Elias až tak silný. Znělo to jako uznání a to mě asi nejvíce překvapilo. Stále jsem na tom však byl lépe než Elias, kterému zaskočí toust, poté se prudce zakloní a židle začne přepadávat dozadu. Natáhnu k němu ruku, ale chytím jen prázdný vzduch a místě, kde vteřinku předtím byla Eliasova ruka a sleduji, jak se malý démon rozplácl na zemi. Zacukají mi koutky, než se postavím na nohy a ohnu se k Eliasovi, kterého zvednu do vzduchu, chytím ho jen jednou rukou a přitisknu ho ke svému boku jako malé dítě, než zvednu židli ze země a posadím se zpátky na svou židli s Eliasem na klíně.
"Ano, Alexi. Tato mocná bytost ti ukradla tělo," prohlásím vážně, ale celou dobu mi cukaly koutky.
"Až se Sethar vrátí, musíme se zeptat na ty bestiální přízraky, ten kocour ví snad všechno, tak snad bude vědět i tohle," zamručím.

Elias překvapeně zamrká, než prohlásí 'Jak trapné' chvilku se rozhostí hrobové ticho než se oba naráz rozesmějeme.
"Občas zapomínám, že jsi dospělý démon, když jsi v téhle formě," zasměji se a poté moji pozornost upoutá Alex, který vypadal dost mimo a nakonec z něj vypadne, že to nerad přiznává, ale bylo to roztomilý. Zavrtím nad tím s úsměvem hlavou a jen pokrčím rameny, aniž bych to nějak dál komentoval. Alex hned na to odsouhlasí, že Sethar je jeden z nejstarších démonů, co zná a občas mu přijde, že je jako chodící encyklopedie. Souhlasně přikývnu, kdyby nebylo Sethara, ani jeden z nás by tady dneska neseděl. Oba by jsme byli mrtví. Vlastně všichni tři. Nadechnu se, abych něco poznamenal, když najednou ucítím slabý náznak temné magie, jako by někdo chystal jakési kouzlo, ale snažil se zakrýt svoji přítomnost. Okamžitě zpozorním a otočím se na Alexe, jestli to cítil také.
"Eliasi... Mám z toho špatný pocit, můžeš ze stínů zkontrolovat okolí?" zeptám se ho, zatímco se zadívám z okna. Pokud venku opravdu jsou nějací útočníci, nehodlal jsem jim dát jediný náznak toho, že o nich vím. Moment překvapení bude pak na naší straně. A s Eliasem a Alexem po boku jsem se bál jen mála věcí.

Elias zmizí a po chvilce ticha se znovu zjeví z mého stínu. Sdělí nám, že démonů je tak patnáct, ale jednoho zabil a že se chystají zničit tento dům. Přikývnu a otočím se na Alexe, který ovšem už stál na nohách a mířil ke dveřím s tím, že jim jde na proti. Nadechnu se, abych něco řekl, to už ale zabouchne dveře a tak jen tiše zavrčím. Elias se zeptá, jestli jdeme za ním a tak přikývnu a také se vydám ke dveřím, ve kterých Alex před chvílí zmizel.
"Je silný, ale stále je to patnáct démonů, jdu mu krýt záda," odpovím a rychle vyrazím ze dveří. Jakmile se ujistím, že venku není nikdo na dohled. Změním se do démonické podoby a vyletím do vzduchu. Brzy uvidím skupinku démonů, ze které jich už bylo několik mrtvých a se zbytkem bojoval Alex. Zhmotním své drápy, než se vrhnu na nejbližšího démona a prošpikuji mu hrudník.
"Jako za starých časů, bratře?" zeptám se dost nahlas, aby mě slyšel a zabiji dalšího démona. Poté na mě však zaútočí jeden silnější a jeho rána mě dokonce trochu odsune dozadu. Po chvilce ho poznám a překvapeně se na něj zadívám.
"Generál Mephistophela?" vydechnu překvapeně, než mě popadne vztek a prudce ho od sebe odkopnu. Co ten zasranej démon zase chce?

Alex se také ušklíbne a potvrdí mi, že je to jako za starých časů, než se změní do démonické podoby, která... Vypadala jinak.
"Kolik těch podob proboha ještě máš?" zeptám se a mezitím připravím o hlavu dalšího démona. Generál se však stále držel, snažil se spolupracovat s démony, používal je dokonce i jako štít a snažil se mě zabít. Marně nutno podotknout. Ani Alexovi se nelíbilo, že tady je a se zavrčením se zeptá, co tady chce.
"Můžeš se ho zkusit zeptat," houknu na něj zpátky a všimnu si naštvaných výrazů démonů. Byli v přesile a mi je likvidovali jak nic a ještě se u toho bavili. Jakmile zbývali už jen čtyři, objeví se kousek od nás Elias a dřív než se démoni vzpamatují, jednoho z nich zabije. Ušklíbnu se a já i Alex se postaráme o další dva. Zbude jen generál, který vypadal, že se dá na útěk.
Dřív než to však stihne, omotám mu kolem těla dráty a stáhnu ho zpátky. Dopadne nám přímo před nohy a tak ho omotám ještě více, aby se nemohl ani pohnout, než začnu prohledávat jeho věci.
"Dobrý pokud, proč vás ale Mephistopheles poslal?" zeptám se, ale démon jen naštvaně plivne mým směrem. Podaří se mi u něj najít nějaký papír a tak jej otevřu, sotva se však na něj podívám, zblednu a hodím ho Alexovi, než generála rychle zabiji.
"Mají tvoji, naši, Mirysinu a Miriaminu adresu!" zavrčím, než se otočím na Alexe.
"Jdu za Ireth, zkontroluj Mirys, kdyby něco, sejdeme se u Miriam, je to ta třetí adresa!" vykřiknu, než naznačím Eliasovi, aby se schoval do mého stínu a hned jak to udělá, objeví se kolem mě blesky a vzlétnu do vzduchu obrovskou rychlostí. Musel jsem se za Ireth dostat co nejdřív!