Ireth & Fen'lin & Elias

Opravdu mi začal dělat starosti a tak jsem netrpělivě jako malé dítě čekala na odpověď. Když však řekne že dívat se na mě je mnohem lepší než nějaký film, šuklíbnu se a vytáhnu nohy na gauč. Přitáhnu si je k tělu a zasměji se.
"Ty jsi opravdu ťula," dodám a když zavře oči a sdělí mi co se opravdu děje, povzdechnu si a znovu ho přejedu pohledem. V další chvilce jej donutím otevřít oči tím, že natáhnu ruku a ťuknu ho do nosu. "Fenny...Fenny, kolikrát ti mám zopakovat že to není tvá vina? Nic z toho co se nám děje není tebou ani mnou.. nebudu říkat že všechno bude v pořádku, může se stát tolik věcí, cokoli. Ale jedno vím jistě. Dokud budeme mít jeden druhého... zvládneme všechno," řeknu přísně a rozhodně. Nakonec se jenom mile ušklíbnu a dám mu pusu na nos.
"A jestli se budeš cítit lépe, pořídím si nějakou gpsku na sebe," neodolám téhle poznámce a vypláznu na něj jazyk.

"Fenline," vydechnu najendou zcela vážně a sjedu ho přísným pohledem. "To měl být vtip," povzdechnu si a mám co dělat abych se u toho nepraštila do čela. Akorát zakroutím hlavou a pousměji se. Ihned vyskočím na nohy, chtěla jsem si udělat ještě čaj, v tom mi ale dojde že navázal konverzaci na jeho sestru a tak se k němu skloním a políbím jej na čelo. Nevěděla jsem co mu na to najendou mám říci, ale nechtěla jsem jenom tak odejít a nechat ho tam bez odpovědi. Nakonec jsem zůstala stát a hleděla na něj. S tímhle vším mě najendou zaskočil, netušila jsem co by chtěl slyšet a proto jsem tam stála jako prkno a jenom ho sledovala. Nakonec jsem nad tím zakroutila hlavou. "Dáš si čaj?" vypadne ze mě po hodně dlouhé chvilce ticha.

Další poznámky o gpskách už nekomentuji a když se mě zeptá ano, jenom nad tím zakroutím hlavou a rozejdu se do kuchyně, kde dám stavět vodu do konvice a totálně se u toho zasekám. Co to sakra bylo? Co se to vůbec stalo? Nějaký zkrat? Může za to ta ruka? Nebo jsem se někde uhodila do hlavy? Doslova jsem začala koukat všude kolem sebe a ani jsem si neuvědomilaže voda už cvakla a já neměla vůbec nic nachystané. Okamžitě vytáhnu hrníčky, dám do nich sáčky s čajem a zaliji je horkou vodou. Mezitím vezmu tácek, všechno na něj naskládám a rozejdu se zpátky do obýváku, kde jej položím na stůl.
"Tady to je," pousměji se a udělám jeden krok ke gauči, noha se mi ale nějak šmykne a už už jsem viděla jak letím zády přímo na stůl. Doslova vyvalím oči a potom je křečovitě zavřu s očekávaným pádem.

Doslova zatajím dech s očekávajícím pádem na nepříjemně horký čaj, ale najednou ucítím Fennyho ruku, který si mě za tu zdravou přitáhne zpátky. Ještě trochu mimo vydechnu, než zalapám po dechu a možná trochu křečovitě se chytím jeho trička. Párkrát zamrkám a konečně oči otevřu.
"D-děkuji," dostanu ze sebe a z jeho sevření se neodtahuji. Poté se mě ale starostlivě zeptá jestli jsem v pořádku, zda-li se něco nedělej a že mu připadám rozptýlená nebo tak nějak mimo. Přikývnu a zamyslím se.
"Nic mi není, jenom jsem nějaká mimo, asi se nakonec půjdu prospat," dostanu ze sebe a hned potom se posadím. Nakonec jsem si s Fennym dala ještě čaj, než jsem se s posledním poblikem,který jsem mu věnovala, odešla natáhnout do postele.

Jeden z dnešních dnů byl hned o něco příjemnější, když se mi podařilo udělat všechno co jsem chtěla. Měla jsem napečeno, uklizeno, poskládáno i vyžehleno. Musela jsem se sama pro sebe zasmát, ani nevím proč. Nejspíše mi má povedená práce udělala radost. Spokojeně si líznu suché rty a odběhnu do obýváku, kde se na chvíli zahledím z okna, skrze které uvidím domů přicházet Fennyho. Na jednu ruku jsem si už zvykla a nebyla to taková hrůza jako na začátku, takže mi šlo všechno tak říkajíc "od ruky". Sotva se otevřoudveře, zaslechnu svoje jméno,i tak nikam nespěchám, jenom vyčkám než mě můj milovaný vyhlédne, což se mu také po chviličce podařilo.
"Vítej doma," ušklíbnu se na něj a vlepím mu pusu na líčko, ještě předtím, než mě políbí. Okamžitě mi oznámi, že jsem mu chyběla a tak se zasměji. "Ty mě taky, kam jsi vůbec tak zmizel?" zeptám se a poté se ohlédnu po místnosti. Fen se usmíval od ucha k uchu a potom se mě zeptal jestli na dnešní večer nemám nic v plánu. Jenom zakroutím hlavou a usměji se. Na dnešní večer jsem nic naplánované neměla, myslím.

Překvapeně se na něj zadívám a nakonec jenom přikývnu. Znělo to skoto jako kdybych neměla na výběr, ale jeho zazubení se při tom mi vyvolalo úsměv na tváři a tak jsem se odebrala do ložnice a převlékla jsem se do černých šatů. Vezmu si na sebe dlouhé plátěné kozačky a nadkolenka, nijak více jsem to neřešila. Nakonec vyrazíme ven, Fen mě u toho chytne za ruku a tak ho chvíli jenom překvapeně sleduji. Dneska se choval nějak... jinak? Nestíhala jsem se divit co se děje. Zeptá se mě jakýjsem měla den a tak se jenom pousměji.
"Dneska? Skvělý, podařilo se mi stihnout všechno co jsem chtěla," zasměji se a ohlédnu se abych vůbec mohla dohadnout kam jdeme. Po ceste se stmívalo a já už teď poznala, že míříme k jezeru. Stále jsem ale nespouštěla oči z mého přítele, podezřele se culil. Nemohla jsem říci že by to nebylo roztomilé, to teda bylo! Ale začala jsem být zvedavá a zvědavost jsem tak nesnášela. Byla jsem v takovýchto chvílích nedočkavá a tak jsem jako nadopovaná energií následovala Fennyho.
Už v dálce jsem viděla světlo, ihned jsem se chtěla zeptat co to je, ale nakonec jsem mlčela a jenom ho následovala. Už teď z dálky jsem mohla ocenit ten nádherný západ slunce, který byl neskutčený. Kdyžse ocitneme za lesem a konečně se přede mnou rozrpostře velké jezero, povšimnu si lampiónů, které byly rozsvěcené snad všude, doslova se mi rozzářily oči. Byla to... nádhera, neměla jsem slov. A když jsem si okolí prohlédla znovu, všimla jsem si piknikového košíku a děky u břehu jezera. Vypadalo to tu tak... tak neskutečně. Tak romanticky a pohádkově, až mi emoce nahnaly slzy do očí. Ještě dlouhou chvíli jsem se kochala okolím, než jsem se otočia na Fena a vrhla se mu kolem krku.
"Já nemám slov, to je tak... nepopsatelné krásné, já nevím co říct Fenny," vydechnu ještě šokovaně ale přepadla mě taková obrovská radost, že jsem si musela ukrást jeden zdlouhavý polibek, ale hned na to jsem ho pustila a rozběhla se blíže k jezeru, mezi všemi těmi lampióny a nadšeně jsem se zasmála.

Neskutečné nadšení ze mě ani neopadávalo, chtěla jsemroztáhnout ruce a zatočit se dokola, no i tak jsem to udělala, sice jenom s jednou rukou ale na to nezáleželo. Chtěla jsem dát najevo své nadšení a nemohla jsem se krotit, nešlo to. Zastavím se až u jezera a zůstanu hledět na jeho třpytivou hladinu. Opravdu jsem slovy nedokázala vyjádřit jak moc pro mě tahle chvíle znamená. Taková romantika... a pak že démoni nerozumí lásce. Můj démon mohl strčit všechny chlapy na světě do kapsy a být na sebe zatraceně hrdý, protože já byla. Byla jsem na něj hrdá a tohle jsem si ani trochu nezasloužila! Zanedlouhu uslyším jeho smích a věděla jsem že běží mým směrem, takže mě ani nepřekvapilo, když mě objal rukama kolem pasu opřel si hlavu o mé rameno. Okamžitě jsem mu vjela rukou dovlasů aotočila se, abych ho na špičkách mohla políbit.
"Fenny, tohle všechno... je to tak neskutečné," vydechnu a ťapnu ho za ruku, než nás oba stáhnu na deku, kde se posadíme. Okamžitě ho k sobě přitáhnu, nechtělo se mi od něj ani na krok. "Tohle všechno si chystal celý den?" zeptám se zvědavě a uculím se na něj.

"Nemůžu už být spokojenější," vydechnu zrovna když poznamená že to stálo a pomalu se ke mě nakloní. Sledovala jsem ho v očekávání a můj pohled sklouzl na jeho rty, nakteré jsem se doslova hladově nalepila. Líbal mě něžně a tak jsem mu u toho zabořila ruku vo vlasů, abych mu dala najevo aby nepřestával. tahle chvilka byla tak nádherná a já si ji chtěla pamatovat navždycky. Můj démon, nádherný západ slunce, první hvězdy, třpytivá hladina jezera spolu s lampióny, no mohlo to být snad ještě dokonalejší? Spokojeně zamručím do jeho rtů a když se odtáhne, jenom se pohodlně zapřu rukou ozem a zvednu hlavu k obloze abych se na ni zadívala. Dlouho to však nevydržím, zavřu oči a jenom tak relaxuji. Zakloním u toho hlavu dozadu a zhluboka se nadechnu čerstvého vzduchu.
Slyšela jsem jak Feny začal rachotit s něčímv košíku a tak se po chvilce zvědavě zadívám na obsah, který přibýval na dece. Znovu promluví a přitáhne si mě k sobě, nic proti tomu nenamítám, jen se v záplavu nemocí uculím a opřu si hlavu o jeho hrudník. Bylo to schválně, chtěla jsem vtuhle chvílislyšet jeho tlukot srdce a tak jsem mu položila levou ruku na hrudník.
"Zrovna jsem chtěla říci to samé," vydechnu tiše a spokojeně zavřu oči.

Tuhle chvíli jsem si užívala opravdu naplno. Spokojeně jsem se opírala o Fennyho hrudník a poslouchala ten nejuklidnující zvuk na světě. Byl to tlukot jeho srdce, náhle mě však donutí vzhlédnou, když se pomalu začne zvedat. Ochotně mu podám ruku a s jeho pomocí se vyhoupnu na nohy. V tichosti jsem šla s ním ke kraji jezera. S ním bych šla kamkoli... a nemusel by říci ani slovo. Stála jsem s ním v blízkosti třpytivého jezera a ni jsem se neohlížela, pouze zírala do jeho očí, tam kam jsem vždycky mohla utéct před světem a i sama před sebou, milovala jsem to. Milovala jsem jeho a nikdo na světě by mě nepřesvědčil o opaku. Dokonce ani on. Párkrát překvapeně zamrkám, když mě požádá o to abych zavřela oči, tak to udělám. Ihned nato se mi dostane toho nejsladšího polibku, co jsem si vůbec mohla přát. Uculila jsem se na něj a pootevřela oči zrovna v momentě kdy si klekl. U všech svatých on si... klekl.... vytáhl z kapsy prstýnek.... a oslovil mě... Doslova jsem zbledla na místě a přísahala bych že na mě skočila náhlá slabost. Srdce se mi rozbušilo takovou rychlostí, až jsem vůbec netušila, že je to u upírů možné. Doslova jsem rozevřela ústa, ale jenom lehce ve zdvořilém gestu, abych do plic propustila trochu vzduchu. Chvíli jsem mlčela, nic neříkala, jako paralyzovaná, což jsem taky byla. Kdo by nebyl... Poslouchala jsem jeho nádherné vyznání a do očí se mi okamžitě vetlačily slzy, ani jsem se jim nebránila, jendoduše to nešlo a ani jsem nechtěla. Byly to slzy nepopsatelného štěstí, radosti a lásky.
"Ty...ty..." zasekla jsem se a hlas se mi okamžitě rozechvěl. Snažila jsem se uklidnit ale nějak to nešlo. Opravdu mě žádal o ruku? Ano žádal. Projel mnou neskutečně hřejivý pocit a doslova jsem se rozbrečela namístě. "Jak bych mohla říci něco jiného než ano?" vydechnu a od lsz se mi můj milovaný před očima trochu mlžil a tak jsem je rychle setřela.

Byla jsem naprosto zaskočená, ještě teď jsem se třásla a ani se to nesnažila skrývat. Chtělo se mi strašně křičet.  Radostí, nadšením a já nevím čím vším ještě, ale místo toho jsem brečela na místě a nechala si od něj nasadit prstýnek. Tohle jsem ani ve snu neočekávala a nedokázala jsem ani vyjádřit, jak moc mě s tím můj démon zaskočil. Pořád jsem tam stála jako opařená a když vyskočil na nohy a začal mi stírat slzy, nechala jsem si je setřít a u toho se culila jako idiot. Přitáhne si mě a já v tu chvíli už opravdu nemůžu být spokojenější, celá tahle situace... byla snad jako vytržená z pohádky. Když jsem si ale byla jistá tím, že je to skutečné, doslova jsem se ve chvíli stelné jako on, vrhla na jeho rty a natiskla se na něj co nejvíce to šlo. Hladově jsem si vyžadovala jeho pozornost, kterou mi dával. Nikdo mě nedokázal udělat smutnější.... ale ani šťastnější na světě. Když se odtáhne, řekne mi že mě miluje a mě se do očí znovu naženou slzy.
"Promiň, to samo. Fen'line, já... jsem úplně zaskočená, šťastná, mimo... vůbec... vůbec nevím co všechno říci," zaseknu se znovu ale místo jakýchkoli slov ho obejmu rukou a co nejpevnějši ho zmáčknu, snad jako kdybych ho chtěla rozmačkat samou láskou!

Mluvení mi pro tuhle chvíli dělala problém, tak jsem se nechala stáhnout na deku a už jsem nic neříkala, nejspíše ani nebyla potřeba. Tahle chvíle byla prostě dokonalá. S úsměvem nartech se mě zeptá, jestli chci zůstatnebo jít domů. Okamžitě jej obeznámím s tím, že bych tu ejště ráda zůstala a kochala se tím klidem a krajinou tady. Navíc být tady s Fennym... klidně bychse tu nastěhovala. Zhluboka se nadechnu a klidně se o něj opět opřu, než natáhnu ruku před sebe a zadívám se na prstýnek.
"Je nádherný... děkuji," zašeptám a nakonec ruku svěsím, než se obrátíl čelem k němu a pohodlně se v jeho klíně usadím. Obkročmo si rozhodím nohy kolem jeho boků a spokojeně zamručím, než se k němu natáhnu pro zdlouhavý a něžný polibek.

Líbala jsem ho a nechtěla jsem přestat, ale když to vypadalo že mi chce něco říci, neochotně se od něj odtáhnu a zadívám se do jehu rubínových očí, které mě pozorovaly. Když mi sdělí svůj nápad, spokojeně se uculím a přikývnu. Na mluvení jsem jím byla až moc rozptýlená a tak když se vrátí k polibku, rozhodně si nestěžuji. Jeho ruce se okamžitě začnou věnovat mému tělu, vklouzne pod mé tričko a začne se věnovat mému krku. Spokojeně mu zavrním do ouška a rukou zajedu kjeho zátylku, kde ho lehce pohladím konečky prstů. Více nakloním hlavuna stranu, aby měl více prostoru pro můj krk a spokojeně vydechnu na jeho horkou kůži, než ho pohladím od ramene až k loktu, po jeho pravé ruce. "Miluji tě," zavrním spokojeně a nadechnu se vůně jeho jemných bělavých vlasů.