Ireth & Fen'lin & Elias

Chápala, jak jsem to myslel a ani si ze mě nezačala dělat srandu, kvůli mému omylu. Stále sledovala koně, jako by nad něčím přemýšlela a než jsem se nadál, seděla za mnou. Překvapeně se na ni otočím a ještě víc mě překvapí, když se mě chytí kolem pasu. Sice jsem čekal, že její kůže bude studená, ale i tak mě to překvapí, stejně jako celé její dnešní chování. Po chvilce se mi však na tváři objeví zářivý úsměv a já se zase otočím dopředu.
"Teď se musíme ukázat, kamaráde!" řeknu mému koni zvesela, než ho pobídnu do cvalu. Nedělalo mu problém nést dva lidi a navíc Ireth musí být hodně lehká, byla drobná a hubená. Kůň roztáhne křídla a párkrát s nimi mocně máchne, než se vznese nad stromy a já ho navedu správným směrem.
"Počítám, že tak za tři až čtyři hodiny budeme na místě," pousměji se a pootočím hlavu, abych viděl, jak se Ireth tváří.

Držela jsem se ho a když se kůň po jeho pobídce rozcválal, trochu pevněji jsem se ho chytila a nakonec spojila ruce na jeho břichu. Hřál, což bylo přiznejme si to příjemné. Trochu to cuklo a tak jsem se na něj nalepila ale hned jak jsme trochu chytili ustálený pohyb, znovu jsem se od něj odtáhla.
"Dobře," vydechnu a zadívám se na okolí. Zároveň na jeho rohy a vlasy které se ve větru lehce pohupovaly. Ty mé byly o dost delší a cítila jsem jasně jak si s nimi poryv větru pohrává. Chtěli se vytáhnout a tak jsem se pousmála a nakonec se o démona opřela.
"Kolik ti vůbec je?" zeptám se po asi deseti minutách mlčení a olíznu si suché rty od větru. Chtěla jsem být na místě co nejdříve a opravdu jsem doufala že najdeme nějaké stopy, třeba jenom minimální ale i tak... Doufala jsem že ve svém hledání uspějeme a přála jsem si abych brzy viděla svého bělo-černovlasého démona.

Cole:

Cítil jsem, jak se na mě při každém rychlejším pohybu nalepila, ale nevadilo mi to. Hlavně ať mi nespadne, nevím, jestli bych dost rychle zareagoval a chytil ji. Po chvilce se mě zeptá, kolik mi je let.
"Dvacet-šest, tobě?" odpovím klidně. Byl jsem si dost vědom toho, že v porovnání s ostatními démony jsem ještě v podstatě batole bez zkušeností a i na člověka jsem byl dost mladý. No co, každému bylo jednou tolik co mě.
"Vím, jsem v podstatě ještě dítě, ale už se o sebe umím postarat a vyznám se v okolí lépe, než většina ostatních démonů," dodám a znovu se rozhlédnu. Nakonec se rozhodnu trochu přidat na tempu a tak pobídnu koně k rychlejšímu letu. Pokud udrží tempo, za dvě hodinky si odpočine, zatímco my budeme hledat stopy.

Nerada bych spadla a doufala jsem že nemá v brzkém úmyslu ně shodit dolů, to bych nebyla nadšená. Vlastně bych vůbec nebyla nadšená. Párkrát zamrkám než zavřu oči, nechala jsem se unášet zvukem větru a občasném máchnutí křídel od jeho koně. Už jsem si myslela že mi neodpoví když najednou pronesl že je mu dvacet šest let. Pousmála jsem se, div jsem málem nevyprskla. Oh byl opravdu mladý, čekala jsem alespoň stovku ale tohle mě překvapilo. Zároveň se mě zeptá kolik je mi let a poté dodá že je v podstatě ještě dítě ale umí se o sebe postarat.
"O důvod víc abych tě v boji ohlídala, Nearra by mi neodpustila kdyby se ti něco stalo," zhluboka se nadechnu a málem mu zapomenu odpovědět.
"Je mi..." na chvíli se zarazím a začnu cosi počítat na prstech. "..myslím že devět set sedmdesát devět," vydechnu. "plus mínus," dodám potichu.
"Cole... Znáš Fen'lina dobře?" zeptám se po chvilce a odtáhnu se od něj abych se mohla znovu podívat do okolí.

Čekal jsem, že se začne smát, nebo si ze mě dělat srandu, místo toho ale zůstane chvilku potichu, než prohlásí, že na mě v boji bude muset dávat pozor, aby se mi nic nestalo, protože by jí to Nearra neodpustila.
"To ne... Jsem Aurin, válečník, matka to chápe, i když má o nás o všechny starost... Nezazlívala by ti to, pro nás je čest zemřít v boji, i když bych byl radši, kdybych si prožil ještě pár desítek let a udělal si jméno, než natáhnu bačkory," zasměji se a když začne něco počítat na prstech, pobaveně nadzvednu obočí, když mi však sdělí, kolik jí je, spadne mi brada.
"Wow, páni, tolik?" zeptám se překvapeně.
"Na svůj věk vypadáš dobře," zažertuji a vybaví se mi výraz mojí matky, když jsem jí tohle poprvé řekl a začnu se nahlas smát. Potom se ale zamyslím nad její otázkou.
"Ne, byl už v lidském světě, když jsem se narodil, ale matka mi o něm vyprávěla a když byl Mephistophelův generál, byl celkem slavný... Setkal jsem se s ním teprve před čtyřmi měsíci, když jsem ho šel požádat o pomoc..." na chvíli se odmlčím a pokusím se rychle vymyslet něco, čím změním téma.
"A taky to prý je můj skoro-otec, kdyby se věci staly jinak," zasměji se a podívám se přes rameno na Ireth.

Měl pravdu pro démony byla čest zemřít v boji, ale i tak by na umírání mladý a byl si toho sám vědom.
"To tedy, takže se dobře hlídej," zasměji se a upřu svůj pohled na jeho rohy ke kterým se po chvilce zkoumavě natáhnu, než se jich dotknu. Poté ale překvapeně hlesne nad tím kolik mi je let a já se to rozhodnu více nekomentovat. Ano bylo mi mnoho a možná proto jsem život brala už trochu jinak, ne s tím nadhledem který jsem měla když mi bylo dvacet. Poznamená že na svůj věk vypadám dobře a já se zasměji.
"No, výhoda nesmrtelnosti a věčného nestárnutí," vydechnu ale poté mi řekne o Fenovi a já se zamyslím nad jeho poslední větou.
"Skoro otec?" nadzvednu zvědavě obočí a trochu se zamračím. "Ah, dost živě si pamatuji jak nabídku Nearry odmítl, v podstatě hned dvakrát... Jsem za to ráda, nikdy bych ho nepoznala kdyby zůstal v podsvětí a žil by jiný život," zasyčím trochu nasupeně ale hned po té se uklidním.
"Chápu že nejsem nějaká slavná démonka pro generála jako je on a že by mě polovina podsvětí nejraději zabila za to, že jsem si ho přivlastnila, ale čert vezmi nějakou polovinu podsvětí, je můj a tak to taky zůstane, jestli teda ještě žije," vydechnu v návalu myšlenek a ani se nepozastavím nad posledními slovy,které jsem řekla. Mít emoce asi bych se rozbrečela ale teď to byla jenom prázdná slova která nic neznamenala, alespoň pro mě.

Ani si nevšimnu, že se dotkla mých rohů, necítil bych, ani kdybych o ně přišel a i kdybych to věděl, nevadilo by mi to. Místo toho jsem přemýšlel nad nesmrtelností a tím, co řekla. Nesmrtelnost a věčné mládí, bylo vskutku fajn, nezáviděl jsem lidem, měli omezený čas a ještě jím plýtvali. To byl také jeden z důvodů, proč jsem je neměl rád. Chtěl jsem jí vysvětlit, co jsem myslel tím, skoro-otcem, ale hned na to řekne, že si to živě pamatuje.
"Cože? Jak?" zeptám se, poté mi ale dojde co včera řekla o pití krve a vzpomínkách.
"Aha.... Takže jsi viděla celý jeho život skrz vzpomínky?" zeptám se zvědavě, znělo to jako skvělá schopnost na výslech. Napiješ se krve a vuala, víš všechno. To možná i nám usnadní práci... Začne mluvit o Fen'lim a o tom, jak si ho přivlastnila a že je jí jedno, co si ostatní myslí. Chápal jsem to, ale zarazím se nad tím, jak mluvila o jeho smrti bez emocí. Dostanu chuť se na to znovu zeptat, ale nechtěla o tom předtím mluvit a nebude asi chtít ani teď a tak svou otázku polknu.
"Myslím, že zrovna tohle se matce na něm i líbilo. Většina démonů touží po moci, postavení, slávě. On to všechno mohl mít, kdyby přijal onu nabídku, ale místo toho si vybral lásku, kterou mnoho z nás pohrdá a na kterou se v podsvětí často zapomíná," řeknu potichu a pevněji v rukou stisknu otěže. Rychle jsme se blížili na místo a brzy bude tak blízko hranic, že bude nebezpečné letět. Bude tedy lepší, když pojedeme po zemi. Zatím však jen snížím výšku tak, abychom letěli těsně nad korunami stromů.

Poslouchala jsem a věnovala jsem mu možná více pozornosti, než bych sama chtěla. Zeptá se mě jak je to možné ale hned poté mu očividně došlo o čem jsme se bavili včera. Nechám to tedy být a upnu se k jeho další poznámce o tom že se nejspíše tohle jeho chování, líbilo Coleové matce.
"No, když jsme se prvně potkali taky to nezačalo zrovna nejlépe," vydechnu nad tím když řekne že si zvolil zcela jinou cestu a pousměji se.
"Byl to chladný démon bez emocí," vydechnu a vybavím se když jsem na něj narazila v baru u kolibříka, tam jsme se také poznaly. "Dá se říci, že mi zachránil život. Tedy nedá, on mi ho zachránil zcela určitě," hlesnu a poté si povšimnu že jsme snížili výšku a já si byla jistá že se blížíme k onomu místu a proto se více začnu soustředit na naše okolí.

Nastíní mi jejich první setkání a ihned si tím získá moji pozornost, pootočím hlavu a pousměji se.
"Pokud ti to nevadí, rád bych slyšel víc," řeknu potichu a poté zase začnu dávat pozor na cestu. Znělo to zajímavě a já měl rád všemožné příběhy, navíc mi přišlo, že si alespoň trochu přestáváme lézt na nervy a začínáme si rozumět. Chtěl jsem se o ní dozvědět víc. Přitáhnu otěže a navedu koně mezi stromy, kde přistaneme na zem a pokračujeme v cestě ve cvalu. Začnu se obezřetně rozhlížet, byl jsem nervózní pokaždé, když jsem se dostal k hranicím a za nimi jsem ještě nikdy nebyl... Tiše si povzdechnu. Byl jsem nervózní, ale zároveň zvědavý a nadšený, tohle bylo dobrodružství, po kterém jsem vždy toužil a poprvé jsem byl rád, že tady jsem.

"Nevadí," vydechnu a poté mu nadšeně začnu vyprávět pár příběhů o tom jak jsme se s Fen'linem poznali a jak nás přepadli dva mocní Aurini u jezera když ani jeden z nás nebyl připravený a zároveň se u toho zadívám do okolí. Tak nějak mě potěšilo že se ptal a že ho to vůbec zajímalo. Nakonec ale nechám vzpomínky vzpomínkami, když se v lesích před námi mihne něco nehezkého. Okamžitě zpozorním a pevně chytím Coleovi otěže, za které prudce zatáhnu v momentě, když zpoza stromu vyletí démon a kousek od nás zabodne svou ostrou zbraň do země. Kůň okamžitě zabrzdí div nenarazím do zad démona. Místo toho se pevně chytím nohama a ztěžka vydechnu.
"Odvážlivec za hranicemi?" vydechnu a probodnu démona rudýma očima. Věděla jsme že někdy potíže nastat budou muset, ale že tak brzy, to jsem opravdu nečekala.
"Co s ním?" vydechnu po chvilce na Cola.

Začne mi vyprávět příběhy a já se do nich ponořím natolik, že přestanu dávat pozor na okolí. Proto mě překvapí, když Ireth zatáhne za otěže a kůň prudce zastaví. Kdybych nebyl odmalička zvyklý na sedlo, asi bych zahučel dolů, teď jsem však byl v plném pozoru a díval jsem se na velkého démona, který nás málem zabil. Zavrčím a okamžitě vytáhnu svůj meč.
"Je to nepřítel na našem území, pravděpodobně zvěd, musíme ho odstranit," zavrčím potichu, poté se však zarazím.
"Ale chci ho živého, možná bude něco vědět..." zašeptám, než seskočím z koně a pevněji sevřu zbraň v rukou.
"Tak pojď, prcku," zasměji se a démon na mě bez zbytečných slov zaútočí. Byl mnohem větší a silnější než já a tak jsem se nezabýval blokováním a prostě uskočil stranou.

Ihned zareaguji, když prohlásí že se jedná o nepřítele a že je to pravděpodobně zvěd. Chtěl ho ale živého a proto přikývnu a hlasitě vydechnu všechen vzduch z plic. Zbytečně nemluvím a sleduji Cola jak seskočil z koně a vytasil svou zbraň. Okamžitě udělám to samé a posunu se trochu více dosedla koně. Párkrát zatahám za otěže a pobídnu koně aby ustoupil dozadu, než se s otočkou rozcváláme k nepříteli. "Jeď hochu," vydechnu a když se mi zdálo že už jsme u něj dostatečně blízko, obratně se zvednu ve třmenech a doslova si na sedlo koně stoupnu. Párkrát jsem se zapotácela ale udržela jsem rovnováhu. Lehce se přikrčím a v momentě kdy jsem od přítele tak na čtyři metry daleko, lehce škubnu s otěžemi do boku aby kůň zatočil k požadovanému směru a doufala jsem že je dobře vytrénovaný. O to více mě překvapí když tohle gesto pochopí a prudce zabočí pryč od démona, zatímco já se odrazím od jeho sedla a pevně stisknu meč v ruce, se kterým se mi podaří dostat na rameno démona od kterého se odrazím a s dopadem se mi podaří zasáhnout jej do ramene. jeho kůže byla pevná ale i tak jsem na ni zanechala krvavou ránu. Jenže ho to akorát rozčílilo a tak se po mne natáhl, jenže to už jsme se s dopadem stihla skutálet po zemi v rychlém kotrmelci a dostat se od něj dost daleko. Okamžitě do sebe kopnu ampulku s krví a znovu se prudce rozběhnu proti démonovi. Zbraň pevně stisknu v ruce a vyrazím proti němu co nejrychleji jsem dovedla.
"Tak pojď," zasyčím na něj a pevně stisknu Equinoxe v rukou.

Chtěl jsem zaútočit na démona přede mnou, když zaslechnu hlasitý dusot kopyt a tak uskočím dozadu. Otočím se na Ireth, která stála na hřbetě mého koně, poté ho prudce stočila do strany a vyskočila na démona.
"Páni," vydechnu potichu a sleduji, jak zasadila démonovi ránu. Vypadalo to, že se naštval a já po chvilce rozhodování uskočím dozadu, zabodnu svůj meč do země a pohodlně se opřu. Zasáhnu jen když bude v nebezpečí, ale do té doby se chci podívat jak bojuje. Písku a můj kůň se ke mně rozběhne. Pohladím ho po hlavě, než mu naznačím, aby šel o trochu dál a tam počkal. Poté však svoji pozornost obrátím zase k Ireth a se zatajeným dechem pozoruji, jak drobná upírka bojuje s obrovskou horou svalů.

Sledovala jsem démona před sebou, věděla jsem že s něčím tak velkým se nemůžu rovnat fyzicky a i kdybych se sebevíc zapřela, při jeho ráně mečem, bych se minimálně pár metrů proletěla vzduchem. Musela jsem proto využít své rychlosti a mrštnosti. Na rozdíl ode mě byl pomalejší a už jenom to mi dávalo obrovskou výhodu. Rozhodnu se s démonem příliš nepárat, takových ještě po cestě bude a proto se obratně odrazím od země v momentě, kdy se napřáhne mým směrem a jeho zbraň mine mé drobné tělo jenom o pár centimetrů. Lehce ho seknu do nohy než kolem něj prosvištím a prudce zastavím. Ihned si kolem mě vznese obláček prachu a proto upřu pohled na démona. Zhluboka se nadechnu než se na něj zaměřím svou schopností. Snažila jsem se u něj vyvolat strach, narůstající strach a s každým krokem co jsem se k němu blížila byla má touha silnější a silnější. Runy na meči jasně zářily když jsem jej křečovitě svírala v rukou. Soustředila jsem se jenom na toho jediného protivníka, až jsem úplně ignorovala Cola a celé širé okolí. Byli jsme tu jenom mi, já a ten démon do jehož srdce jsem zasévala nevysvětlitelný strach. A když jsem si všimla, že pomalu zacouval a udělal rázný krok zpět, vyrazila jsem dopředu co nejrychleji a mečem jsem kousek před ním zaryla prudce do země. Okamžitě se kolem nás vznesl obláček prachu, který jsem svou rychlostí rozehnala na nepřítele a zasadila mu další prudkou ránu. Nečekala jsem a ve stejné rychlosti jsem své útoky zopakovala hned několikrát. Soustředila jsem se zejména na svaly na rukou a nohou, které jsem prořezávala hlouběji a hlouběji. Ani se nestačil rozkoukat, jenom hlasitě zařval, ale to už jsem mu svou váhou podrazila nohu a on spadl k zemi.
"Kolik tohle hovado proboha váží?" vydechnu ale to už se zaměřím na zranitelné místo démona a než se vůbec postaví, zarazím mu meč těsně vedle srdce. Jak jsem si myslela, jeho kůže tam nebyla tak tvrdá a proto zachroptí, ale na víc se už nezmůže a zůstane ležet na zemi. Zbraň v blízkosti jeho srdce nechám v momentě kdy mě potřísní jeho krev. Měla jsem ji i na rtech a proto ji slíznu a vycením na ně své bílé, ostré tesáky a pohledem sklouznu ke Colovi, zatímco se opřu váhou o zbraň trčící z démonova hrudníku.
"Buď hodný a možná tě necháme odejít," hlesnu přísně a bez jediného náznaku lítosti se zapřu o zbraň trochu větší silou.

S otevřenou pusou jsem sledoval, jak se ladně a rychle pohybovala, občas jsem její pohyby ani nestíhal sledovat a kdyby mi tohle někdo vyprávěl, asi bych mu nevěřil. Malá upírka sejmula obrovského Aurina, který se jí ani nedotkl a ona se ani nezadýchala. Fascinovaně jsem sledoval, jak démon s mnoha ranami dopadl na zem a dřív než se vzpamatoval, měl meč těsně u srdce. A přísahal bych, že jsem hopředtím před ní viděl couvat.
"Wow," to bylo to jediné, na co jsem se zmohl, potom se ale vzpamatuji, zatřepu hlavou a rozběhnu se k nim.
"Přemýšlím, jak z něho vytáhnout informace, ale nejrychlejší nejspíš bude, když se napiješ jeho krve a zjistíš, co ví," řeknu pořád trochu mimo a udělám si poznámku bokem, abych Ireth už NIKDY, neštval, protože teď jsem si byl jistý, že kdyby došlo na souboj, zabije mě. Ztěžka polknu a s doširoka otevřenýma očima se na ni podívám.
"Už nikdy, nikdy nebudu podceňovat upíry," vydechnu pořád trochu v šoku nad tím, jak snadno šel Aurin k zemi.

Vyčkávala jsem na Cola než se k nám uráčí přijít. Trochu mu to trvalo nebo jsem se až možná moc rozproudila a všechno kolem mi přišlo najednou tak pomalé. Možná to bylo démoní krví která byla vynikající! Cítila jsem jak ve mě její síla proudí a tiše bych přísahala že jsem si připadala jak nadopovaná extází. Počkám než k nám malý démon přeběhne a mile se na něj pousměji, když řekne abych se napila jeho krve, pravděpodobně to tak bude nejrychlejší. Poté hlesne že už nikdy nebude podceňovat upíry a slovo nikdy zdůrazní hned dvakrát. Zasměji se nad jeho poznámkou a obrátím svou pozornost k démonovi na kterém jsem stála.
"je mi líto... počkat, vlastně není," hlesnu chladně a prudce trhnu s mečem u démonova srdce. Párkrát zachroptí, než se k němu snesu a zakousnu se mu do krku. Okamžitě začnu hltat doušky jeho horké krve a ihned se mi promítnou jeho vzpomínky, minulost zkrátka všechno. Po notné chvilce se od něj odtáhnu a otočím se na Cola. S vytažením zbraně jakoby se před chvílí vůbec nic nestalo seskočím z démona na pevnou zem a zasunu zbraň do pochvy u pasu.
"Zvěd v Mephistophelových řadách, přesto však nemá o zmizení Fen'lina nebo o jakémkoli přepadení žádné tušení. Troufám si říci, že se tu dokonce ztratil, jelikož kráčel tři dny v kuse sám, než narazil na nás, nic zajímavého," vydechnu a hodím si za hlavu pramínky bílých vlasů které byly pošpiněné krví. Pousměji se na Cola a potom dojdu k jeho koni, kterého pohladím po hlavě.
"Tak co, troufáš si dál?" zasměji se když si povšimnu jeho výrazu a doširoka otevřených očí a dříve než on se vyhoupnu do sedla a uvolním mu místo aby se mohl posadit a řídit.

Sledoval jsem, jak bez jediného zaváhání zabila démona a potom jsem se fascinovaně díval, jak pije jeho krev. Jakmile se od něj odtrhne, sdělí mi, co zjistila a rozejde se ke koni. Zůstanu zamyšleně stát na místě a až po chvilce se za nimi rozběhnu a zastavím se u koně, zatímco Ireth už na něm seděla.
"Od Mephistophela? Co ten tady dělá? Jsme daleko od hranic s jeho královstvím," zamumlám a trochu nejistě se rozhlédnu, než vyskočím do sedla, chytím otěže a pobídnu koně do cvalu.
"Jsme na hranicích s královstvím od Feraela, které je zhruba ve středu, k Mephistophelovi je to tak... čtyři dny cesty," řeknu zamyšleně a pevněji stisknu otěže. Už jsem nehodlal udělat stejnou chybu a přestat dávat pozor na své okolí. Kdyby si ho Ireth nevšimla, je po nás. Povzdechnu si a vděčně se na ni podívám.
"Díky, vůbec jsem si ho nevšiml. Omlouvám se, budu opatrnější," řeknu provinile a poškrábu se ve vlasech.

Až teď si utřu pusu od krve a povzdechnu si. Cole nás za chvíli doběhl, byl překvapený že je ten démon až od Mephistophela a potom mi sdělí proč. "To nevím ale tahle skutečnost se mi nelíbí, nic však nevěděla a proto se pro mě stává bezvýznamným," vydechnu a opět se chytím Cola kolem pasu a ohlédnu se po okolí. Ihned se rozcváláme a Cole mi sdělí že jsme u hranic Feraela a že k Mephistophelovi je to tak čtyři dny cesty. Zamračím se a poté si povzdechnu. Očividně se cítil provinile jelikož měl tendenci se mi ihned omluvit a mě překvapilo jak se jeho způsob jednání změnil. Už z něj nebyl ten arogantní démon jako na začátku.
"V případě nouze jsem tvýma očima a ušima, tak už to nech být a soustřeď se na cestu," pronesu aby se necítil provinile a když se poškrábe ve vlasech, neodpustím si to a prsknu smíchy. Ani nevím proč, přišlo mi to gesto u démona tak legrační. Škoda jen že jsem musela všechny své emoce přirozeně hrát, byly upřímné a vlastně nebyly. Chvíli jsme cválaly okolím a já mlčela.
"Cítím se provinile za to že jsem ho pustila, co když bude příliš pozdě než ho najdu? A co když ho nenajdu vůbec? Nechci ztratit toho jediného, který přijal mou krvelačnost a můj odporný původ," vydechnu jako bych se mu s tímhle chtěla svěřit, přitom nedám v hlase znát ani jedinou tóninu emocí.

Ujistí mě, že je mýma očima i ušima, vděčně se pousměji a lehce kývnu hlavou.
"Budu se snažit nepřekážet a být užitečný," zazubím se na ni a když vyprskne smíchy, rozesměji se s ní. Ani jsem netušil, co je tak vtipného, možná to, jak jsem si najednou vedl ní připadal jako malé dítě, když jsem ji ještě včera podceňoval a myslel si, že nepřežije ani dva dny. Začne mluvit o Fen'linovi a o tom, jak se cítí provinile, že ho nechala jít. Už si dokonce začínám zvykat na její tón bez emocí.
"Nemůžeš za to Ireth. A určitě ho najdeme, je to válečník, jen tak ho něco nezabije," zkusím ji utěšit, i když podle jejího tónu to vypadalo, že to nepotřebuje. Sice mluvila bez jediné emoce, z jejich slov jsem však mohl cítit, že jí na něm opravdu záleží. Najednou se před námi objeví mýtinka a já zastavím koně.
"Jsme tady," řeknu a seskočím na zem. Bojovalo se tu zhruba před třemi dny a i přesto, že tady už nebyly žádné mrtvoly, krajina byla poničená a na zemi jsem stále viděl krev. Začnu se rozhlížet okolo a prohledávat to tady, sice tu byli naši vojáci před námi, ale mohli něco přehlédnout.

Rozesmál se spolu se mnou, což mě překvapilo a tak jenom spokojeně vydechnu a trochu se posunu v sedle koně. Chvíli bylo ticho, než mi odpověděl na obavy ohledně Fen'lina. Poznamená že je to skvělý válečník a jenom tak ho nic nezabije.
"Jsi pro mě nezbytným společníkem Cole, bez tebe bych se tu nedostala, vyznáš se tu mnohem lépe než já. Ani bych netušila kde je čí území," vydechnu a pousměji se.
"Já vím, jestli ho najdu tak jej seřvu za to, že si dovolil nechat mě v lidském světě půlroku samotnou," povzdechnu si a zamračím se. Po chvilce se ale uvolním a nechám se unášet tichem které se mezi mnou a Colem rozhostilo. Proberu se až když zastavíme a já byla obeznámena s tím že jsme na místě činu. S pohledem na poničené okolí seskočím z koně. Ve vzduchu byl cítit pach krve, které se do sebe všemožně mísily. Zamračím se a opatrně dojdu až na místo,kde na zemi ležely kapky krve a nepatřili jenom jednomu jedinému démonovi. Znovu jsem pročesávala okolí a sledovala stopy které už stihl zavát způli vítr a hledala cokoli čeho bych se mohla chytit. Po deseti minutách jsem se chtěla zoufale otočit na Cola zeptat se ho jestli něco nenašel,když mě v tom udeří velice známá vůně krve. Poznávala jsem ji, byla pro mě mnohem výraznější než všechny ostatní. Okamžitě jsem si dřepla k zemi a na malý moment mě do nosu udeřila jeho vůně. Byla sice slabá, ale i tak jsem ji matně cítila, na některých místech byla silnější a jinde zase slabší. Úplně jsem ztuhla.

Byl jsem rád, že jsem užitečný alespoň jako průvodce, ale teď jsem byl odhodlaný ji pomoci s hledáním stop. Začnu se rozhlížet okolo, ale kromě krve a cárů oblečení nic nenajdu. Povzdechnu si, když se ohlédnu a uvidím Ireth, která dřepěla u země a na tváři měla nepřítomný výraz. Ihned se k ní rozběhnu a položím ji ruku na rameno.
"Ireth?" oslovím ji a chvíli počkám, než mě začne vnímat.
"Co se stalo, našla jsi něco?" začnu se vyptávat a potom si vzpomenu na to málo, co vím o upírech. Měli by mít lepší smysly, takže i čich. Možná cítí krev všech těch démonů, není to zase tak dávno, co se tu bojovalo, možná je ucítí! Nadšeně se zazubím a poskočím na místě.
"Cítíš Fen'liho krev? Můžeme ji stopovat? Najdeš ji? Páni, jestli jo, bude to lepší než mít démonického psa! Často ztrácí stopu a musíš jim dát pach toho, koho hledáš, protože sami to neví!" řeknu zvesela, když si uvědomím, že můžeme mít slušnou stopu a s nadějí v očích se podívám na Ireth.

Cítila jsem mnoho pachů které se všemožně křížily ale jen jeden z nich mě do nosu udeřil tak prudce, že mi chvíli trvalo než jsem se z toho vzpamatovala. Za chvíli umě stál Cole a opatrně mi položil ruku na rameno. Dříve než stačím odpovědět nadšeně poskočil na místě s tím co se stalo, co jsem našla. Potom na mě vyvalil otázku o tom jestli cítím Fen'liho a nezastavil se ani u ní.
"Ano cítím, je sice slabá a nepatrná, ale když se budu držet při zemi, možná bych ji dokázala sledovat, půjdu pěšky, klidně můžeš jet na koni," vydechnu a zamračím se když se znovu napřímím a zahledím se na krajinu, která na sobě stopy z boje nechala ve velkém znát. Až teď si vzpomenu o tom že mluvil démonickém psovi a tak na něj párkrát zamrkám a zasměji se tomu.
"Heh," dostanu ze sebe a potom se začnu hlasitě smát. Naštěstí nikdo v širém okolí nebyl, nebo jsem v to alespoň doufala a chvíli mi trvalo než jsem se uklidnila. S hraným smíchem skončím když se upnu do očí mladého Aurina. Pokusím se o nadějný úsměv a na chvíli zavřu oči.

Byl jsem opravdu nadšený, že můžeme stopovat Fen'liho pach, tohle nám usnadní práci. Zazubím se, když se začne hlasitě smát a po chvilce se k ní přidám. No co, její smích je nakažlivý. Písknu na koně, aby za mnou přišel, ale rozhodnu se jít také pěšky, aby si odpočinul a nemusel mě pořád tahat.
"Budu se držet kus za tebou, abychom ti nepřekáželi," pousměji se a jakmile se Ireth vydá po pachové stopě, následuji ji.
Druhý den k večeru konečně najdeme tábor démonů, kteří určitě nebyli z našeho království. Koně jsem nechal dál odsud a spolu s Ireth jsme se krčili mezi stromy, aby si nás nevšimli. Tma nám hrála do karet a zatímco oni nás vidět nemohli, ohně mezi stany jejich tábořiště krásně prosvítili a viděli jsme snad skoro všechny.
"Vidím čtyři démony, ale podle mě jich tu bude kolem osm až deset," zašeptám směrem k Ireth a otočím se na ni.
"Myslíš, že tam drží Fen'liho?" zeptám se s nadějí v hlase. Přeci jen nás sem zavedla pachová stopa...

Ani jsem nedokázala říci jaká úleva by se mi teď zračila v očích, když jsme před sebou měli krásně osvícený tábor démonů, kteří zajisté nebyli našimi spojenci. Lehce přimhouřím oči a zadívám se na Aurina.
"To nevím. Pochybuji že by jim cesta trvala tak dlouho a pach který jsem cítila byl o mnoho slabší. Kdyby se od boje přemístili teprve sem, pachová stopa po nich by zůstala mnohem výraznější," zašeptám svůj názor a prolétnu očima tábor celý tábor. U osvícených míst stáli čtyři démoni ale když jsem se podívala hlouběji, ihned jsem si všimla dalších dvou.
"Vidím jich šest, ale souhlasím s tím, že jich tu bude kolem desítky," šeptnu k Aurinovi.
"Jak moc dobře vidíš ve tmě?" zašeptám směrem k němu po chviličce mlčení.

Pocítím lehké zklamání, když mi sdělí, že si nemyslí, že tam Fen'lin bude, ale nedám nic najevo. Znovu přelétnu tábor očima, když řekne, že jich vidí šest, ale souhlasí s tím, že jich tam bude kolem deseti.
"Lépe než oni," usměji se, když se mě zeptá, jak dobře vidím ve tmě a chytím rukojeť mého meče do ruky. Žilami mi už pumpoval adrenalin a nemohl jsem se dočkat, až si zabojuji. Bylo to v mé krvi, těšil jsem se na ten pocit, kdy se dívám do očí smrti, cítím to nebezpečí a vím, že jediná chyba mě může stát život. Zazubím se a podívám se na Ireth.
"Co máš v plánu?" zeptám se jí nedočkavě a přešlápnu na místě.