Ireth & Fen'lin & Elias

Studovala jsem pohledem snad všechno co jsem mohla, možná s nějakým zájmem, možná bez něj. Zhluboka se nadechnu čerstvého vzduchu a nechám se ovíjet chladným větrem když pomalu splachtíme dolů na nádvoří královny... jak že se to jmenovala? Ah, Nearra. Ještě chvíli jsem zůstala sedět na Caesarovi, než jsem z něj seskočila na pevnou zem a rozhodila si vlasy za ramena aby mi nepadaly do obličeje. Díky sponě držely o dost lépe. S přikývnutím gryphona po bílé srsti než se rozplyne a zmizí. Až poté se otočím na démona který mě káral ohledně chování.
"Ah, prosím tě ušetři mě tvých nudných keců ohledně formalit, jsem s velkou pravděpodobností mnohem starší než ty," ušklíbnu se na něj a zasměji se tomu. Jeho zavrčení vezmu jako kompliment a rozejdu se spolu s ním k paláci. To že jsem necítila emoce neznamenalo že jsem je nedokázala zahrát. Zaujatě se rozhlédnu po okolí a při pohledu některých démonů jenom tiše zavrčím a položím ruku na rukojeť meče. Jenom tak pro jistotu. Kráčela jsem sebejistě a na rozdíl od většiny démonů tady, jsem se nesla s lehkostí.

Zavrčí na mě s úšklebkem, že jí nemám poučovat, naštvaně na ni zavrčím a probodnu ji pohledem. Ano, byl jsem si celkem dost jistý, že je starší než já, ale já budu určovat pravidla!
"Možná jsi starší, ale vím mnohem lépe než ty, jak to tady chodí," zavrčím na ni naštvaně, než se vydáme chodbami paláce. Nemohl jsem si pomoct, ale pořád jsem po ní pokukoval, kráčela sebevědomě, jistě, vrčela na démony, kteří se na ni dívali moc dlouho. Kde byla ta upírka, co se bála démonického koně? Připadala mi jako úplně jiná osoba a téměř si oddechnu, když dojdeme do sálu, kde by měla být Královna. Tiše zaklepu a jakmile zaslechnu hlas, který nás zval dál, vstoupím.
"Královno, vyřídil jsem vzkaz, ale nastaly jisté... Komplikace," začnu a poté kývnu směrem k Ireth, zatímco nejistě přešlápnu na místě. Nerra se otočí od stolu, na kterém byly poházené všelijaké papíry, knihy a dokumenty. S povzdechem se otočí a její pohled sklouzne na Ireth.
"Ah, ty musíš být Ireth, Fen'li mi o tobě vyprávěl," řekne a pomalu se k upírce rozejde. Oddechnu si, že není naštvaná a ustoupím stranou, abych nepřekážel. Tohle bylo mezi nimi.
"Mé jméno je Nearra, ráda tě poznávám a je mi líto, co se stalo, bohužel zatím o něm nemáme žádné zprávy..." řekne s povzdechem a zastaví se kousek před Ireth. Zdá se mi to, nebo si ji prohlíží s opravdovým zájmem?

Kráčela jsem chodbou dokud jsme se nezastavili před velkými dveřmi, nejspíše od trůnního sálu, řekla bych. Dost mi to připomnělo mé první setkání s upíří královnou. Tenkrát jsem sice byla ještě malou holkou, ale situace byla obdobná. Nad předešlými poznámky démona jsem nijak nepřemýšlela a když se ozval hlas který nás zval dál, sebejistě vykročím za ním. Sledovala jsem ji už ode dveří, ale na malý moment jsem očima utekla ke strážím okolo a k výzdobě téhle obrovské místnosti. Cole promluvil a já jenom stála, ruce jsem svěsila od rukojeti podél těla a až teď se pořádně zadívala na královnu, která odvrátila pohled od papírů a rozešla se mým směrem. Představila se mi jako Nearra a čím blíže byla, tím jistěji jsem věděla, že už jsem ji někde viděla. Ach ano! Už si vzpomínám! Nabízela Fen'limu svou dceru jako družku. Tiše v duchu zavrčím a na moment přimhouřím oči. Ihned se ale vzpamatujia polknu všechny neslušné poznámky které se mi dostávaly na jazyk.
"Ireth mé jméno, také vás ráda poznávám královno Nearro," dostanu ze sebe a poté se pomaličku ukloním. Když ale poznamená že je ji líto co se stalo, ale nemají o mém démonovi žádné zprávy, odvrátím pohled na moment stranou a zhluboka se nadechnu.
"Omlouvám se za svou nezdvořilost, ale vaše lítost mi k nalezení Fen'lina opravdu nepomůže," vydechnu s pohledem do královniných očí a ani na moment neuhnu od její překrásné démonické podoby. Kdybych mohla, pravděpodobně bych ji ten vzhled záviděla, byla krásná, to jsem musela uznat. Bylo zvláštní stát před někým tak mocným, být si jistá o jeho síle a přesto jsem před její maličkostí neustoupila ani o krok. Jednala jsem s ní skoro jako rovná s rovným, zákony démonů se na mě nestahovaly, nebo jsem si to alespoň usmyslela.
"Přišla jsem přiložit pomocnou ruku k dílu, nebudu nečinně sedět v lidském světě zatímco mého generála vězní," ano řekla jsem to schválně s takovou jistotou abych všem ukázala že se jejich světa jenom tak nezaleknu. Nazvat Fenna generálem bylo bez emocí mnohem méně nápadnější, než si ho přivlastňovat jako démona a nedat najevo jedinou pocitovou stránku. I tak jsem upírala pohled do očí Nearry a čekala jak se vyjádří. Rozhodně nebyla hloupá, tím jsem si byla jistá ale o démonovi za mnou jsem to říci nemohla. Možná mě překvapí, ale zatím mě podceňoval a to se mu mohlo s časem nehezky vymstít.

Cole:

Poslouchal jsem jejich zatím krátký rozhovor a sám jsem netušil, jestli chci, aby se chovala slušně, nebo aby ji potrestali. Bylo zvláštní, že drobná upírka kráčela světem démonů bez jediného náznaku strachu, nebo emoce. Upřeně jsem ty dvě sledoval, hlavně tedy výraz královny a překvapí mě, když se její zamyšlený výraz po chvilce změní na chápavý, ještě jednou si prohlédne Ireth, než se otočí a pomalu se rozejde ke stolu. Pousměji se, teď jí určitě pošle někam a už se s ní nebudeme muset zahazovat.
"Chápu, také bych nemohla sedět doma, kdyby byl můj blízký v nebezpečí. Jsem si moc dobře vědoma, že jsem ho sem zatáhla já a tak ti hodlám poskytnou jakoukoliv pomoc můžu," řekne Nearra, překvapeně se na ni podívám a nadechnu se, abych něco řekl, poté si to však rozmyslím a všechen vzduch zase vydechnu.
"V tomto svitku jsou všechny informace o jeho jednotce, co měli za úkol, kam šli a kde byly nalezeny jejich těla," řekne královna a rozejde se od stolu k Ireth s několika věcmi v rukou, podá ji několik papírů a poté jí podá pečeť, kterou jsem moc dobře znal a překvapením sebou trhnu.
"Moje Královská pečeť, dokud ji budeš mít u sebe, nikdo z mých poddaných na tebe nezaútočí a poskytnou ti vše, co budeš potřebovat. Pokud ji však uvidí někdo mimo území, bude to pro tebe znamenat smrt, opatruj ji," vysvětlí Nearra a poté se krátce podívá na mě, z čeho dostanu špatný pocit.
"Cole ti bude dělat průvodce, je mladý, nezkušený, ale dobrý bojovník, dovede tě kam budeš chtít," řekne a já ihned začnu protestovat.
"Královno! Můžu být užitečnější jinde, nechci hlídat upírku, která sem ani nepa-" zaprotestuji, ale ihned přestanu, když mě Nearra probodne pohledem a ucítím silnou vlnu magie, v momentě jí obklopí mocné plameny a já poplašeně uskočím.
"Omlouvám se," zamumlám se sklopenou hlavou a nervózně přešlápnu na místě. Stejně rychle, jako se plameny objevily, tak i zmizí a její naštvaný výraz nahradí milý úsměv.
"Hodně štěstí, už vás dále nebudu zdržovat, vždy jsi vítána v mém paláci," řekne královna směrem k Ireth a já se rychle vydám ke dveřím, když však míjím mocnou démonku, chytí mě za rameno a zastaví.
"Buď opatrný," zašeptá starostlivě a tak se pousměji a přikývnu.
"Neboj se, mami," zazubím se a rozběhnu se pryč, než se na mě znovu stačí naštvat.

Sledovala jsem ji a měla jsem tendence ji vyčítat chycení Fen'lina, jenže za to nemohla. Když jsem seděla doma, byla jsem naštvaná, vytáčel mě fakt že se podsvětí bez mého milovaného neobejde a čím déle byl pryč, tím více jsem propadala zoufalství a strachu. Jenže teď jsem tu stála s informací o jeho zmizení a byla jsem rozhodnuta že se ji nevzdám. Překvapí mě když královna přikývne a poznamená že moc dobře chápe moje pocity.
"To jste mě velice potěšila, jsem ráda že sdílíme obdobné pocity," řeknu chladně a potom se na královnu mile pousměji. Byla jsem ráda že mi chtěla pomoci a vyvolalo to ve mě vlnu naděje se kterou jsem se rázně narovnala a složila ruce na prsa v momentě kdy se otočila. Nakonec se vrátí se svitkem a oznámí mi několik krátkých informací které byly nezbytné. Věci si od ní vřele vezmu a když mi do rukou podá královskou pečeť se zájmem si ji prohlédnu.
"Bude mi ctí využít vaší pomoci," vydechnu a královskou pečeť si připnu na část brnění u klíční kosti. Svůj pohled odvrátí na Cola a já se na malý moment pousměji. Věnovala jsem pozornost i jejím slovům i protestům toho démona, který vůbec nebyl nadšený, že by měl jít se mnou. Stála tak blízko a v momentě se od ní vznesla tak děsivá magie, až démon za mnou odskočil a urychleně se omluvil. Démonku obklopí mocné plameny ohně a já na ni zůstanu fascinovaně hledět. Můj pohled rychle opadne když se otočím na démona jakoby nic, přestože jsem sílu jejich plamenů cítila opravdu zřetelně. Kdybych měla své emoce, nejspíše bych úlekem odskočila i já, jelikož byl oheň mým nehezkým nepřítelem, ale místo toho jsem nehnutě stála a přemýšlela.  
"Jakmile opustíme hranice, stává se celé podsvětí bojištěm, chápu-li správně?" zeptám se a poté se zadívám na královnu která následovala démona odebírajícího se k odchodu. Pobaveně nadzvednu obočí, když ji osloví matkou a obrátím se k odchodu i já. Když je oba dva minu a ocitnu se ve dveřích, zpětně se na ně podívám přes rameno a co nejmileji se pousměji. "Dám vám na něj pozor," ušklíbnu se a bez dalších slov se rozejdu z místnosti pryč. Kráčela jsem jistě a pomalu, vlasy se mi v rytmu chůze pohupovaly do stran a sem tam odhalovaly tetování mého rodu.

Ireth byla snad první tvor, který neuskočil, když byl tak blízko královniným plamenům, získala si tím trošičku mé úcty, ale pořád mi připadalo, že od naší cesty na koni a gryfonovi, je nějaká... Divná, jiná. Netušil jsem ale vůbec proč. Zeptá se, jestli chápe správně, že jakmile překročíme hranice, stává se z toho bojiště.
"Ano, pokud nebudeme opatrní," odpovím jim ode dveří, poté však za nimi zmizím. Ještě však zaslechnu, jak říká, že na mě dá pozor. Odfrknu si a jakmile vyjde zpoza velkých dveří, zabodnu do ní svůj pohled.
"Nepotřebuji chůvu," zavrčím na ni a založím si ruce na prsou.
"Takže... Co teď?" zeptám se jí a dávám si záležet, aby má nechuť pomáhat jí byla jasná jak z mého tónu, tak z mého výrazu.

Tohle setkání bylo zvláštní, ani jsem pořádně nevěděla co bych si měla o královně myslet, ale věci šly zatím o dost lépe než jsem sama předpokládala. Možná jsem démonům trochu ukřivdila, že po mě budou požadovat nějaké barbarské předvedení moci, ale nic z toho mě opravdu nečekalo. Zamyšleně se zadívám na svitek v rukou a na královskou pečeť kterou mi Nearra věnovala. Měla pravdu že jej zde povolala ona a nebýt její prosby o pomoc, nebyl by tady, ale za to jsem nemohla odepřít Fen'limu jeho dobrou vůli pomáhat a navíc jí to dlužil, po tom všem co spolu ti dva prožili. Najednou ale zaslechnu hlas démona, který na mě vrčel a bylo dost jasně znát, že mi pomáhat nechce.
"Nebudu v boji tvou chůvou ale spolubojovnicí," vydechnu ostře a přísně, ani se však na démona nepodívám. Za malý moment mineme velkou a hlavní chodbu. Okamžitě se vydám na nádvoří a rozhlédnu se okolo.
"Potřebovala bych obstarat malé, prázdné ampulky, které by sedaly připnout k brnění," vydechnu na Cola žádostivě a prolétnu očima okolí. Svitek rozmotám a okamžitě se dám do jeho čtení. Vše důkladně prolétnu očima a podám svitek démonovi do ruky.
"Nechci ztrácet čas, ale bez toho proti démonům a jejich ranám neobstojím, prostuduj si to, bez řádných informací nic nezjistíme," odpovím po chvilce a strčím si pramínek bílých vlasů za ucho. Stála jsem vzpřímeně a na malý moment jsem se zahleděla na krvavou oblohu. Doufala jsem že je můj démon v pořádku. Byl silný, odvážný a hlavně oddaný. Věděla jsem že i kdyby ho zajaly bude držet jazyk za zuby a proto jsem se tolik obávala o jeho bezpečí a zdraví. Koneckonců i já bych informace nikdy nevyzradila svým nepřátelům. V momentě pevně uchopím meč do ruky a tasím ho k obloze. Runové písmo se na něm zaleskne. "Smrt strachu ať obrací se nepřátelé v prachu, ať topí se v krví vlastní i tvé, v říši snů i zapomnění, kde místo pro duše ztrápené nikdy neusíná," zašeptám sebejistě svou přísahu a zasměji se. Tohle gesto jsem zopakovala podruhé v životě a vzpomínky na první válku nenechají mou mysl spát. Meč s lehkostí stáhnu a zasunu zpátky do pochvy, než v původní pozici s pohledem na oblohu,vyčkám na odpověď démona. Rozhodla jsem se být tvrdohlavá a dostat Fen'lina domů za každou cenu.

Cole:

Nebyl jsem ze své situace vůbec nadšený, musel jsem následovat tuhle upírku a dělat jí průvodce. Na druhou stranu jsem také chtěl najít Fen'liho a možná bych se měl soustředit spíš na společný cíl, než na to, s kým za ním jdu. Sice jsem Fen'liho neznal, ale dost jsem o něm slyšel, už jen díky tomu si zasloužil mou úctu a cítil jsem se také trochu provinile, stejně jako matka. Přeci jen... My ho požádali o pomoc a kvůli nám byl v zajetí, nebo mrtvý. Z myšlenek mě probere až hlas Ireth, která mluvila o ampulkách s krví a hned na to mi hodí svitek, abych ho prostudoval s tím, že nechce ztrácet čas.
"Nikoho nezabíjej, ampulky určitě najdeme někde v paláci a co se týče krve... Stačí říct kterémukoliv démonovi tady a dá ti svou krev..." odpovím a rychle jí vysvětlím, jak se dostat do místnosti, kde bylo všemožné lékařské náčiní, než se dám do studování informací ve svitku.
"Počkám tady," řeknu a pak chvíli sleduji, jak vytáhla meč, něco zašeptala a na tváři se jí objevil široký úsměv, ze kterého mi zamrazilo v zádech.

Svého hereckého výkonu na konec nechám a otočím se na démona. Svítek si od něj vezmu a přikávnu s hlubokým pohledem do jeho očí. Přemýšlela jsem nad tím co řekl a možná měl pravdu. Bude mnohem jednodušší se někoho zeptat než aby- počkat, vážně mám za někým jenom tak přijít, poklepat mu na rameno, ukázat pečeť na oblečení a říct že chci trochu krve? Nad tou představou mi zacukají koutky a raději nad tím více nepřemýšlím.
"Dobře, tak se tady sejdeme za deset minut, obstarej si co potřebuješ a sežeň si koně nebo něco... co létá," vydechnu a poté se rozběhnu směrem který mi popisoval. Zanedlouho zahlédnu budovu kterou jsem potřebovala a díky královské pečeti se opravdu dostanu bez problému dovnitř. Okamžitě jsem se poptala na pár věcí a vše mi bylo vysvětleno a dodáno. Vzala jsem sebou i pár obvazů kdyby náhodou a nějaké další maličkosti. Démoni se živý dušemi a já krví, o zásoby jsme se mohli postarat cestou. Když jsem oznámila svou prosbu o krvi, byla jsem až mile překvapena jak slušně se mnou démon jednal a neměl jediný problém splnit mi můj požadavek. Žasnula jsem nad lahvičkami ve tvaru kosočtverců, které jsem si připnula k oblečení. Byly snadno otevíratelné na zacvaknutí a nebude mě to alespoň zdržovat. Už jsem se odebírala k odchodu, když mě zaujala černá nádoba s jakousi tekutinou. Vypadalo to jako... inkoust? A v tu chvíli jsem dostala nápad. Přivolala jsem svého společníka a obsahem v láhvy jsem ho polila když byl v soví podobě. Z bílé sovy byla černá jako noc a já se musela zasmát protože tak nasupeného jsem ho ještě neviděla.
"Promiň až budeme v bezpečí, vynahradím ti to a pořádně tě vydrbu v koupeli," vydechnu a potom spolu s nim doběhnu na nádvoří. Jelikož jsem byla už hotová, pokynu Caesarovi aby se proměnil v gryphona a spokojeně se usměji když splýval s tamějším okolím díky teď už černé srsti a peří. Jelikož tu Cole ještě nebyl, postavím se k Caesarovi a začnu ho drbat za uchem.

Cole:

Vezme si zpátky svitek, sotva ho dočtu a dá mi instrukce, abych se nachystal. Otráveně přikývnu, poté však energicky vyskočím na nohy a rychlým krokem se vydám k sobě do pokoje. Vytáhnu dva pláště, poberu obvazy a masti, zastavím se v kuchyni pro jídlo, které dlouho vydrží a nekazí se, než se vydám do stáje. Už z dálky uvidím svého koně a usměji se. Byl to obrovský hřebec černé barvy, na zádech měl démonická křídla a oči mu rudě zářily ve tmě. Jakmile mě uvidí, hlasitě zařehtá a netrpělivě kopne do stěny.
"Já vím, já vím, taky tě rád vidím," zasměji se a poté se rychle dám do sedlání. Připevním na něj i brašnu, do které dám veškeré své zásoby a připevním k ní i dva černé pláště. Budou se hodit, pokud budeme chtít někam jít bez toho, aby nás někdo poznal. Vyvedu svého koně ze stáje a jakmile jsem venku, okamžitě na něj vyskočím a pobídnu ho směrem k Ireth, která už seděla na... Černém, naštvaném Gryphonovi?
"Co se mu stalo?" zasměji se a přísahal bych, že na mě hodil doslova nasraný pohled.

Ihned když jsem zaslechla hlas Cola, stočila jsem k němu své rudé oči. Smál se a pozoroval Caesara který byl celý černý.
"Polila jsem ho inkoustem, byl to dobrý nápad jen se mu moc nelíbil," zasměji se a potom pohladím gryphona po srsti. "Nebuď na mě nasraný, říkala jsem že ti to vynahradím," podotknu a potom si olíznu rty a na tváří se mi objeví šibalský úsměv.
"Nejlepší co můžeme udělat je projít okolí kde byli přepadeni a podívat se po nějakých důkladnějších stopách, souhlasíš? Nechci se rozhodovat sama a tvá matka říkala že jsi chytrý, byla bych ráda kdybys přiložil ruku k dílu, vyznáš se tu ne?" zeptám se a nakonec pobídnu gryphona který se prudce rozběhne a když vycítí vhodnou příležitost, máchne křídly a vznese se do vzduchu.
"Budu věřit, že mi nevrazíš kudlu do zad," vydechnu opatrně a pohlédnu na démona, který s námi za chvíli srovnal vzdálenost. Okamžitě jsem se zadívala na město které jsme během chvilky opustili a pevně se chytila Caesarovi srsti. Musíme najít nějakou stopu, chytit se něčeho, čehokoli co se nám připlete do cesty. Olíznu si suché rty a lehce se protáhnu, zatímco jsem udržovala stejný směr.

Vysvětlí mi, že ho polila inkoustem a dokonce se mi potvrdí, že je nasraný, ušklíbnu se a dál poslouchám její plán, souhlasně přikývnu a zašklebím se nad tím, co řekla. Jakmile vzlétne, pobídnu svého koně, aby letěl za ní a jakmile jsem vedle ní, podívám se na černého gryfona a opět mi zacukají koutky, než se podívám na jeho majitelku.
"Kudlu ti do zad nevrazím, mám ti pomáhat, dělat ti průvodce. Rozkaz je rozkaz, jsem věrný mé Královně a tak tě zradit nemohu," řeknu, jako by to nic nebylo a pokrčím rameny, než se zadívám před nás.
"Místo, kde se to stalo je dobrý začátek, je však kousek od hranic, takže musíme být opatrní... Cesta trvá zhruba den, vím, že nepotřebuješ spát, ale my ano, takže po pár hodinách zastavíme a přenocujeme. Podsvětí je přes noc velmi nebezpečné, potuluje se tu mnoho potvor," řeknu s povzdechem a rozhlédnu se, abych se zorientoval. Sice jsem se tady zatím velmi dobře vyznal, ale jeden si nemůže být dost jistý. Navíc zanedlouho to bude neprozkoumaná půda i pro mě.

To co odvětí na mou starost mě velice překvapí, ale donutí mě to k jakémusi úsměvu, který vůbec neskrývám.
"Tvá věrnost je plná cti. Ale znám mnoho takových, kteří se obrátili proti vlastním jenom aby si zachránili krk. Jdu najít Fen'lina i za cenu svého života, jsem připravená za něj vzít mnoho životů ale také zemřít," vydechnu zcela bez emocí a když mě upozorní že místo je kousek od hranic a že budeme muset být opatrní, přikývnu a zamyslím se. Nebudu s tím mít problém, dokázala jsem být opravdu tichá díky své lehké chůzi a byla jsem malá, drobná a rychlá. Otázkou bylo jestli démon vedle dokáže chodit vznešeně a ne jako barbar o kterém musí každý vědět hned při první příležitosti. Asi jsem se moc soustředila na naše setkání s démony v lidském světě, kde měli pocit že jim to patří a tak se nemají čeho obávat. Asi bych byla zvědavá, přece jenom jsem byla v podsvětí, místě které jsem znala jen z Fen'linových vzpomínek a všechno tady bylo tak jiné než věci které jsem znala a zažila na vlastní kůži.
"Chápu, byl bys ostudou a zrádcem své matce," vydechnu po chvilce.
"Nemám s tím problém, budu na stráži zatímco budeš spát," odpovím mu a zahledím se na jeho okřídleného hřebce.

To jak mluvila o tom, co je schopná pro Fen'lina udělat... Bylo zvláštní. Tak, kde jsem čekal hromadu emocí nebyla žádná, což mě mátlo a už teď jsem to nevydržel a musel se zeptat.
"Co se to... S tebou stalo? Připadáš mi jiná, chladnější, než když jsme se dneska viděli poprvé... Stalo se něco během prvního letu?" zeptám se zvědavě a upřu na ni svůj pohled. Vypadala teď velmi zamyšleně a tak jsem přestal mluvit a sám se ponořil do vlastních myšlenek, ze kterých mě vytrhne až její věta o tom, že bych byl ostudou mé matce.
"Nejen to... Věřím ve stejné ideály jako ona, chceme udělat podsvětí lepším místem a pokud mám věřit, že to někdo dokáže, pak jedině ona," řeknu a v mém hlase není jediný náznak pochyb. Byl jsem rád, že nabídla, že bude na stráži během toho, co budu spát, ale trochu mě to znervózní.
"Ty znáš mé důvody, proč ti musím pomáhat a proč tě nezradím... Jak ale vím, že mě v noci nezakousneš?" zeptám se jí a upřu na ni svůj pohled.

Pozorně jsem sledovala cestu i okolí ale prozatím jsem byla uvolněná a nějak situaci nehrotila. Démon mě se zájmem pozoroval dokud se nezarazil. Otočila jsem se na něj zrovna ve chvíli kdy se nadechoval a položil mi otázku, díky které odvrátím pohled od jeho očí a znovu jej upřu na oblohu před námi.
"Jenom jsem se přizpůsobila vašemu světu," vydechnu jakoby nic a dělám že jsem tímhle jeho otázku nechala zodpovězenou a nehodlám se k ní vracet. S jeho další větou se zaposlouchám do hlasu který mi už nepřišel tak protivný, možná kvůli emocím které jsem odsunula stranou. Bylo mi teď jedno s kým jdu, kam jdu. Měla jsem jasný cíl a toho jsem za cenu všeho hodlala dosáhnout. Získá si mou pozornost v momentě kdy mi sdělí své obavy o vlastním bezpečí a já se na něj z úšklebkem otočím a zabodnu přísné, krvavé oči do těch jeho démoních.
"Kde je to tvé, jsem hrdý Aurin, jak by mi mohla slabá upírka co do podsvětí ani nepatří ublížit?" vpálím mu tuhle větu mezi oči a chvíli ho pozoruji, než se se smíchem obrátím zpět. Trochu jistěji si upevním rukavice na rukou a byla jsem ráda že jsou na jejich koních ostré drápy které s mou silou upírky budou působit podobně jako démoní drápy.

Nezodpoví mi moji otázku, místo toho se jí vyhne. Zamračím se, ale když nechce mluvit, nebudu vyzvídat. Když si však ze mě začne dělat srandu, kvůli mým obavám, zamračím se a hodím na ni naštvaný pohled.
"Jestli mám v něčí přítomnosti spát a bojovat bok po boku, ať je to kdokoliv, potřebuji mu věřit," vyprsknu a pevněji sevřu otěže.
"Tehdy jsem mluvil o rovném souboji, zabít někoho ve spánku umí každý zbabělec," vyprsknu znovu a otočím se zpátky na cestu. Pokud na mě nepromluví, už jsem s ní mluvit nehodlal do večera, kdy někde budeme muset zastavit, abychom si odpočinuli. Teda spíše já a naše zvířata, ona to nepotřebovala...

"S takovým arogantním přístupem si mojí důvěru nezískáš a já ti ji taky nedám, ty pitomej démone," zavrčím na něj zcela bez emocí a potom se zhluboka nadechnu. Přidala jsem na rychlosti a pobídla Caesara aby se vzdálil.
"Tohle nemá smysl, pokud mě nedokážeš přijmout, pak půjdu Fenlina hledat sama. Možná tě to překvapí ale i taková pitomá a ubohá upírka jako já ví, co je to čest!" řeknu důrazně a nakonec s povzdechem pobídnu Caesara do obratného salta a zařadím se dozadu, dost daleko za démona abych s ním už nemusela mluvit. Nechtěla jsem akorát bych po něm vyjela a to jsem nechtěla. Soustředila jsem se na cestu a už jsem chtěla abychom někde zastavili a já se mohla soustředit na něco jiného, zaobírat se vlastními myšlenkami a popřípadě trénovat. Cokoli jen abych nemusela koukat na ten jeho pitomý obličej.

Jen něco naštvaně zamumlám a povzdechnu si. My dva si vycházet nebudeme... Otočím se a věnuji jí poslední krátký pohled, než se opět otočím na cestu a začnu se rozhlížet okolo. Zbytek cesty proběhne v tichosti a jakmile se začne stmívat, chytím znovu otěže a zamířím k zemi. Přistaneme v lese, který nám poskytne úkryt, i když zdejší stromy neměly žádné listí a vypadaly spíš mrtvě. Seskočím z koně a poplácám ho po pleci. Spokojeně frkal, ale bylo vidět, že je po dlouhé cestě unavený. Sundám z něj sedlo a brašnu a poté s úsměvem sleduji, jak si lehl na zem a začal odpočívat. Sám se posadím a z brašny si vytáhnu nějaké jídlo.
"Ireth?" Oslovím ji a na chvíli se odmlčím.
"Pokud máš žízeň dám ti trochu svojí krve, je škoda plýtvat tou v ampulkách a po pár hodinách spánku se mi stejně obnoví," řeknu jí potichu a poté mi v hlavě zazní její slova o důvěře.
"A... Omlouvám se, neznám tě a vlastně ani pořádně tvůj druh, neměl jsem být tak arogantní," řeknu a povzdechnu si. Pořád jsem si myslel své, ale pokud s ní budu dlouhou dobu, mohl bych se s ní alespoň trochu snažit vycházet, bude to tak příjemnější pro nás pro oba. Bez dalších slov se posadím na zem a pustím do jídla.

Zbytek cesty uplynulo v tichosti a já se doslova na nic nesoustředila. Dokonce jsem nad ničím nepřemýšlela a pouze se držela naší společné cesty. Všechno ale opadlo v momentě, kdy jsme se snesli k zemi a přistáli jsme v lese, který nám poskytl dobrý úkryt. Seskočím z Caesara a s pohlazením srsti ho nechám aby šel spát. Vždycky mě zajímalo kam mizí, možná do jiné magické dimenze, ale mluvit jsem se zvířaty neuměla aby mi to řekl. Náhle mě démon osloví jménem a tak k němu obrátím svůj pohled. Jako předtím byl zcela prázdný a nic neříkal. Nabídl mi trochu své krve a potom se mi dokonce omluvil. Dívala jsem se na něj a přemýšlela co bych mu měla říct.
"Dokážu vidět a cítit vzpomínky z krve dotyčných. Nejsi můj nepřítel abych to udělala ale ani můj přítel abych chtěla," odpovím zcela upřímně a když se posadí a s povzdechem se ponoří do svých myšlenek, obrátím se k temné obloze. Zajímalo by mě jestli tu mají něco jako měsíc nebo hvězdy... Na moment se zadívám na strom a jedním prudkým pohybem se odrazím a vyskočím na nejvyšší větev co jsem dokázala, poté se ale obrátím na Cola.
"Neomlouvej se, většina upírů četných není," vydechnu a poté se obratně dostanu až na špičku stromu, ze které se rozhlédnu do okolí abych se ujistila jestli poblíž nikdo není.

"Dobrá práce Cole, nemohlo to jít líp," zamumlám pro sebe, jakmile Ireth zmizí v koruně stromů a řekne mi, že se nemám omlouvat. Zašklebím se a poté rychle dojím svou večeři, lehnu si na zem a pokusím se usnout. Neměl jsem už náladu s s Ireth bavit a doufal jsem, že zítra něco zjistíme, brzy Fen'lina najdeme a budu moct jít domů a věnovat se důležitějším věcem, než dělat doprovod upírce. S povzdechem zavřu oči a zaposlouchám se do okolních zvuků, bylo tady až nepřirozené ticho, ale věděl jsem, že ve tmě se může skrývat jakýkoliv nebezpečný tvor. Aji pitomí králíci tady měli zuby ostré jako břitvy a mohli vám lehce prokousnout tepnu! No, možná přeháním, ale žilo tady dost potvor a já nechal hlídku na ženské, která tady je poprvé v životě. Ztěžka polknu a podívám se na Ireth nade mnou. Chvíli ji pozoruji, než se přemístím ke koni, opřu se o něj zády a konečně se mi podaří usnout.

Sledovala jsem své okolí z vrcholku a díky tomu jsem měla opravdu dobrou možnost vidět do celého širého okolí. O malou chvíli jsem se podívala dolů na démona, který spokojeně spal opřený o koně. Hlídala jsem i jeho, přeci jenom... byli jsme v podsvětí, bylo to něco jiného než ponocovat v lidském světě. Nakonec seskočím dolů a povzdechnu si. Cole spal a vypadal teď tak... nevinně a ne tolik nebezpečně a arogantně jak normálně. Zajímalo by mě kolik klidného spánku si démoni v podsvětí užijí. Náhle zaslechnu tiché vrčení a ohlédnu se kolem. Bylo tu pár potvor, byly menší než vlci ale zároveň vypadali démoničtěji. Nechtěla jsem budit Cola ale za to bych ho bojem vyrušila. Byly to potvory bez rozumu a proto pro mě bylo zcela jednoduché odehnat je strachem, který jsem kolem rozšířila. Na démona jsem ji však nepoužila aby měl klidného spaní.
Zbytek noci proběhl v klidu, jenom se nám sem tam něco mihlo nad hlavou ale nepovšimlo si nás to. Znovu se protáhnu a potom se zadívám na démona co ještě spal. Bylo ještě přítmí ale už nebyla taková tma, proto se k němu opatrně skloním a šťouchnu do něj rukou.
"Vstávat hrdličko," vydechnu a párkrát s ním zatřesu.

Cuknu sebou, když do mě něco šťouchne a převalím se na bok.
"Ještě pět minut, mami," zamrmlám ze spánku a natisknu se na koně, na kterém jsem ležel, když se mnou však někdo zatřese, otevřu oči a pohled mi sklouzne na Ireth. Okamžitě zčervenám a podívám se stranou.
"Dobré ráno, jak ses vyspala?" vyhrknu první věc, která mě napadne, poté se však vzpomenu na takovou maličkost, že upíři nespí a zrudnu ještě víc.
"Teda... Byly v noci nějaké problémy?" zeptám se a postavím se na nohy, trochu se protáhnu a když si všimnu, že i můj kůň se postavil na nohy a otřepal, neztrácím čas a ihned ho začnu sedlal, doufaje, že zapomenu na události dnešního rána.

Sledovala jsem ho ale nechtěl se probrat, proto jsem s ním zatřásla ještě více. Jenomže to mě nazve svoji mámou a chtěl spát ještě pár minut. Trochu nevrle s ním zatřesu než se konečné probudí.
"Nejsem tvoje máma, ale přeji ti dobré ráno," vydechnu jenže v tom se mě zeptá jak jsme se vyspala a mě to donutí ke smíchu. Sledovala jsem jeho zrudnutí a ušklíbla se nad tím, než jsem se odebrala dál od něj. Poté se ale opraví o tom zda byly v noci nějaké problémy a tak se zamyslím.
"Jenom pár potvor, podobných malým vlkům, ale utekli a nechali nás být," zamumlám a když sedlal toho koně, zaujatě se na něj podívám. Pomalu jsem se vydala jeho směrem, až jsem stála téměř u něj a zadívala se mu do žhnoucích očí.
"To jsi každé ráno tak mimo?" zeptám se po chvilce jako bych se s nim snažila navázat zcela normální konverzaci.

Bože, co jsem to zase vyvedl! Tolik k tomu, aby mě brala vážně! A to jsem s ní chtěl začít vycházet. Povzdechnu si a dotáhnu podbřišník, když si všimnu, že ke mně přišla Ireth. Otočím se k ní s tázavým výrazem a zadívám se do jejích karmínových očí. Zeptá se, jestli jsem každé ráno tak mimo, kvůli čemu zčervenám a podívám se stranou.
"Někdy..." zamumlám a přešlápnu na místě.
"Prostě... Nejsem ranní osoba a radši spím déle, ale jen zřídkakdy si to můžu dovolit, poslední dobou není situace v království zrovna nejlepší," odpovím s povzdechem a vyhoupnu se na koně, poté se však zadívám znovu na Ireth. Vypadalo to, že máme normální konverzaci! Bezva! Rozhodnu se v ní pokračovat, přeci jen jsem s ní chtěl začít vycházet....
"Můžou vůbec upíři spát? Vím, že nemusíte, ale kdybys chtěla? Není to zvláštní nespat, neztrácíš pojem o čase?" zeptám se zvědavě a čekám, až vyvolá svého gryfona, abychom mohli vyrazit.

Někdy, odpověděl mi a já se pousměji když to hned rozvede abych nespadla v omyl.
"Myslela jsem si to, chápu," vydechnu a ani kousek neuhnu pohledem od koně. Zkoumala jsem ho zvláštním pohledem, než jsem se od něj odtáhla a zadívala se z jeho boku někam do krajiny. Najednou se chytím koně a vyhoupnu se za Colem dozadu, kde se pohodlně usadím tak abych koni nezavázela. Nakonec se démona možná trochu neochotně ale přeci jenom chytím a položím mu ledové ruce kolem pasu.
"Upíři mohou spát a ano, pokud jsi dlouho vzhůru ztrácíš pojem o čase. Zároveň v sobě máme jakýsi vnitřní budík a pokud se budu chtít probudit o týden později, prostě se probudím až za týden," vysvětlím a zhluboka se nadechnu. Doufala jsem že mu tohle gesto nebude vadit a nevyletí z kůže ale chtěla jsem se něčeho pevně chytit když poletíme a on byl... to nejbližší a nejrozumnější v dosahu. Přece jen držel otěže koně a směroval jeho pohyb.