Ireth & Fen'lin & Elias

Koutkem oka zahlédnu, jak Elias přikývl a rozejde se někam do domu. Když se zmenšil, připadal mi ještě více jako dítě, které musím chránit a naučit ho spoustu věcí. Povzdechnu si a když se na mě Ireth otočí a sdělí mi, že budeme potřebovat více pokojů, zatímco se rozpačitě pousměje a položí ruce na ty mé.
"Více pokojů? Na co?" zeptám se nechápavě a zmateně se zadívám do jejích očí. Přemýšlel jsem nad tím, kdo by sem mohl ještě přijít. Samozřejmě že se pokoje pro hosty hodily, ale těch tady bylo dost a pokud vím, některé byly dokonce zařízené. Nebo myslela náš nový dům, který jsme teprve plánovali postavit? Nějaké plány jsme už měli a co si vzpomínám, Ireth do nich zahrnula nejméně dva pokoje, kdyby přišla nějaká větší návštěva. A nikdo jiný by se k nám stěhovat neměl, teda alespoň co vím...
"Eh? Není tady něco, co bych měl vědět?" zeptám se po chvilce zmateně a upřu na ni svůj pohled.

Sledovala mě, ale moje zmatení jí očividně pobaví. Jako by mi nedošla nějaká očividná věc. Nakloním hlavu na stranu a všimnu si, že jí zrůžověly tváře. Stále jsem čekal na vysvětlení. Dívala se však na můj hrudník až po chvilce se mi zadívá do očí a vysvětlí mi situaci. Zůstanu na ni hledět s nečitelným výrazem. Lehce pootevřu pusu, jako bych chtěl něco říct, ale nevyjde ze mě ani hláska. Sledoval jsem ji, její rty se pohybovaly, něco mi řekla, ale v mojí hlavě pořád zněla její předešlá slova. Byla těhotná. Budeme mít dítě. Budu otec. Budeme rodiče. Stále jsem se na ni díval a nic neříkal, nehýbal se. Můj mozek na chvíli přestal fungovat a až po dlouhé chvilce se mi na tváři objeví široký, šťastný úsměv. Okamžitě k sobě Ireth přitáhnu, zvednu jí do vzduchu a s hlasitým smíchem se s ní několikrát zatočím dokola, než se zastavím a zadívám se na ni. Měl jsem slzy v očích, ale bylo mi to jedno. Na to jsem byl v tuhle chvíli až příliš šťastný. Stále jsem ji držel ve vzduchu, jen ji k sobě přitisknu tak, abych jí mohl láskyplně políbit na rty. Netušil jsem co říct, měl jsem tak ohromnou radost a netušil jsem ani co pomalu dělat. Po tvářích mi začnou stékat slzy, ale místo toho, abych je setřel pustím Ireth na zem, sesunu se na kolena a vyhrnu ji tričko nad lehce vypouklé bříško, než k němu lehce přitisknu tvář a ucho, jako bych se snažil něco zaslechnout a Ireth obejmu kolem pasu.
"Ahoj maličký," zamumlám a na tváři jsem měl stále stejný úsměv, kterého jsem se nemohl a nechtěl zbavit, přestože mě začínaly bolet koutky.
"Budu táta," zamumlám nevěřícně a trochu se odtáhnu, abych se mohl Ireth podívat do očí, zatímco ty mé byly stále zalité slzami.

Díval jsem se do jejích očí, které byly také zalité slzami a pár z nich jí steklo po tváři. Láskyplně jsem se na ni díval a zase jsem neměl slov. Představím si Ireth, jak drží malé, bělovlasé děťátko, ale v momentě, kdy řekne, že čeká dvojčata obraz se změní. Viděl jsem nás oba, každý z nás měl v náručí jedno maličké a vypadali jsme spokojeně. Usměji se, ale najednou mi úsměv zmrzne na tváři a vykulím na Ireth oči.
"D-dvojčata?" vykoktám a vyskočím na nohy. Chvíli jsem ji jen sledoval, než se opět usměji, vezmu ji do náruče a posadím se na gauč s Ireth v klíně.
"Dvojčata," vydechnu stále v šoku a zadívám se na moji upírku, jako bych tomu stále nemohl uvěřit. Tohle bylo jako sen. Sen, který se stal skutečností a já se začínal bát, že se z něho probudím.
"Mám takový pocit, že ten náš dům u jezera bude muset být mnohem větší, než jsme plánovali," řeknu nakonec a zacukají mi koutky. Tohle... Bylo něco, co jsem opravdu nečekal, ale... Byl jsem šťastný. Šťastnější, než kdy v životě.
"Děkuji," zamumlám a zabořím Ireth hlavu do vlasů, zatímco mi po tvářích stečou další slzy.

Byl jsem neskutečně rád, že mě to nechala v klidu vstřebat. Jakmile se trochu vzpamatuji, políbí mě na rty, ještě předtím mi však neunikl její překvapený výraz, když jsem se zmínil o domě. Myslela si, že zapomenu? Nikdy! Ušklíbnu se nad vlastními myšlenkami a Ireth k sobě ještě více přitulím. Stále jsem si nás představoval se dvěma maličkými a už teď jsem se nemohl dočkat. S velkým zpožděním ke mně dolehnou její slova, že je v třetím měsíci a usměji se. I po týdnu to pro ni byla stále neuvěřitelná zpráva, což... Jsem se nedivil. Začne mě hladit po zádech a tak se k ní ještě více přitulím, než nás oba shodím na gauč tak, že jsme leželi čelem k sobě. Byla ráda, že nejančím, protože děti byly velký krok vpřed a navíc byly neplánované. Usměji se a pohladím ji po tváři.
"Překvapení určitě, ale... Vždycky jsem chtěl rodinu a díky tobě ji konečně mám... Děkuji... Vím, že to bylo neplánované, ale spolu to zvládneme, jako všechno," usměji se a opřu si čelo o to její.
"Miluji tě," zašeptám a až teď na mě dolehne únava, na kterou jsem zčista zapomněl v momentě, kdy jsem Ireth uviděl.
"Hrozně rád bych teď řešil spoustu věcí, ale bojím se, že usnu v půlce věty... Půjdeme do postele?" zeptám se a donutím se pootevřít oči. Cestu do ložnice bych ale ještě zvládnout měl. A Elias si snad nějak poradí.

Na tváři se jí objeví úšklebek a okamžitě vstane z gauče, zatímco mi podá ruku. Ochotně ji přijdu a postavím se na nohy. Následoval jsem ji do naší ložnice a neuniklo mi, jakou má radost Nejspíš se také těšila, stejně jako já, až zase bude spát v mé náručí. Pousměji se a v ložnici chvíli sleduji, jak se Ireth převléká, že mi dojde, že bych měl udělat to samé. Kdo by si ale nechal ujít takový pohled, i když je na smrt unavený? S úšklebkem na tváři se také vydám ke skříni a vyhrabu z ní čisté spodní prádlo, které na sebe natáhnu a rozhodnu se, že na spaní nic jiného nepotřebuji, než zalezu do postele, kde na mě už čekala moje krásná upírka. Zachumlám se pod přikrývku vedle ní a rukama jí obejmu kolem pasu, chtěl jsem ji mít co nejblíž u sebe a ani mi nevadila její studená kůže.
"Dobrou noc," zamumlám už napůl ve spánku a natáhnu se pro poslední polibek, než se poddám spánku.

Brzy ráno se probudím mnohem lépe odpočatý, než předchozí dny, nejspíš to bylo díky tomu, že jsem byl zase doma a měl u sebe moji upírku. Pousměji se a lehce se nadzvednu, abych viděl její klidnou, spící tvář. Lehce se skloním a políbím ji na tvář, než se usměji.
"Dobré ráno," zašeptám, když si všimnu, že se probudila.

Spokojeně se ke mě přitulil a já si to užívala, stejně tak jako pohledu na něj samotného. Awww, tohle mi tak neskutečně chybělo! Celý dům byl tak tichý a prázdný a teď jsem ho tady měla vedle sebe, až jsem se začala bát, že je to jenom nějaký sen, ze kterého se probudím. chvíli jsem rozmýšlela nad tím, zda ho porprosím ať mě štípne, ale nakonec se jenom pitomě pousměji a přitulím k němu. Okamžitě ucítím jeho teplou kůži na té mé a jednu ruku mu položím na bok, zatímco tu druhou mu položím na hrudník a spokojeně se k němu přikrčím, jako kdybych tuhle polohu považovala za nejbezpečnější na světě. Propletu si s nim nohy a opravdu jsem ho nechtěla už nikam pustit, jenže za chvíli jsem s popřáním dobré noci usnula.

Bylo brzy ráno, Fenny ještě spal a já tedy usoudila, že ještě zůstanu v posteli. Vůbec se mi od něj nechtělo a tak jsem se na něj namáčkla ještě více a políbila ho na čelo. Jenže jsem zanedlouho znovu usnula a probudil mě až jeho polibke na tváři s přáním dobrého rána.
"Dobré ráno můj milovaný," ušklíbne se a tak trochu se od něj odlepí, aby mu mohla zajet rukou do vlasů a pohladit ho. Ne, začala jsem ho rovnou drbat a vyplázla na něj jazyk. Ach Ir, kdy ty už dospěješ... pomyslím si.

Popřeje mi s úšklebkem dobré ráno a trochu se odtáhne, okamžitě zesílím svůj stisk, abych jí naznačil, aby nikam nechodila a upřu na ni svůj pohled. Jenže Ireth ani nikam odejít nechtěla. Jen se natáhne a začne mě.... Drbat na hlavě jako nějakého psa. Vyplázne na mě jazyk a tak se na ni pobaveně podívám a nechám ji. Byla jako malé dítě, ale... Bylo to neskutečně roztomilé a komu by to vadilo? Usměji se a pohladím ji po tváři. Vzpomenu si na včerejší konverzaci a překvapení, které mi sdělila a na tváři se mi znovu objeví široký, idiotský, šťastný úsměv.
"Víš ještě něco? Krom toho, že to jsou dvojčata? Jestli to je třeba kluk a holka? To by bylo skvělé! Byla jsi u doktora? Jak to vlastně mají upíři?" začnu se jí vyptávat a přitáhnu si ji k sobě. Mé nadšení bylo z mého hlasu jasně znát. Nemohl jsem si pomoct. Po chvilce však zvážním.
"Jak je pojmenujeme?" zeptám se a zamyšleně se na ni podívám.

Usmívala jsem se jako idiot a nemohla se přžestat culit, dokonce jsem si povšimnula jak zesílil svůj stisk a očividně mě nikam nehctěl pustit. Bylo to... zvláštní. Moc jsem nad tím gestem ale nepřemýšlela, protože ihned zvolnil a nechal se ode mě drbat. Za chvíli se mu ale na tváři objevil ten idiotský úsměv a musela jsem v pobavení nadzvednout koutky. Dříve chladný démon bez emocí se na mě teď usmíval jako smyslů zbavený a bylo to neskutečně rozotmilé. Nakonec mi začne pokládat jednu otázku za druhou a já se k němu raději natáhnu, abych ho umlčela polibkem, což také udělám, než se od něj spokojeně odtáhnu a posadím se tak, abych se mohla zády opřít o její rám a zadívat se na Fennyho.
"Nechci to vědět, bude to překvapení a ano byla jsem u doktora Fenny," usměji se na něj a znovu ho pohladím ve vlasech.
"Fenny, nepokládej mi zbytečné otázky, na které neznám odpověď, ani nevím že je možné splodit potomka s démonem, u upírů bych to pochopila ale opravdu nevím co ty děti budou zač, takže ti nemůžu nic říci, je mi líto, v téhle situaci jsem bohužel poprvé a taky jsem z ní nervózní," vydechnu vážně a potom se mě zeptá na jména, no nad tím jsem jenom zakroutila očima a zasmála se.
"Jsi jako dítě, Fenne, máme ještě několik měsíců, nemusíme všechny vymyslet hned druhý den," zasměji se pobaveně a nakonec se rozhodnu vyhrabat z postele.
"Půjdu nám udělat snídani ano?" ušklíbnu se a shodím obě nohy na zem a zhluboka se nadechnu. Dneska to vypadalo na krásné ráno a krásný den.

Dřív než jí stačím položit ještě další otázky, umlčím mě polibkem. Lehce se zamračím, ale hned jí ho oplatím a začnu si vychutnávat její rty. Polibek však na můj vkus skončil až příliš brzy. Odpoví mi, že se chce nechat překvapit tím, jestli to budou kluci, holky, nebo kluk a holčička. S úsměvem přikývnu, nechat to jako překvapení znělo dobře a už jen to, že byla u doktora mě uklidnilo. Příště půjdu s ní, chtěl jsem vědět, že jsou všichni tři zdraví. Dále mi však řekne, že jí nemám dávat otázky, na které nezná odpověď. A měla pravdu, také jsem netušil, že je to možné... Teda doufal jsem, že to půjde za pomoci magie, kdybychom se někdy rozhodli mít děti, ale... Takhle to bylo nečekané. Když řekne, že je ze situace nervózní, pohladím ji po zádech a sednu si vedle ní.
"Zvládneme to, ať už budou čímkoliv," řeknu s úsměvem a poté mě pokárá, že jsem jako dítě, máme dost času a nemusíme všechno vyřešit dneska. Lehce nafouknu tváře, ale vydrží mi to jen vteřinku, než se opět usměji. Když se však rozhodne vstát z postele, nespokojeně zamručím, když však zmíní snídani, zakručí mi v břiše a tak s povzdechem taky vstanu.
"Snídaně zní fajn," řeknu a za ruku si ji přitáhnu k sobě. Políbím ji na rty, než ji pustím a o kousek odstoupím.
"Tak já si dám zatím sprchu," pousměji se a zamířím do koupelny. Tohle mi opravdu chybělo. Obyčejný den s mojí milovanou, krásné ráno, probuzení vedle ní... Spokojeně vydechnu a pustím na sebe horkou vodu.

Po pár minutách vylezu ze sprchy, obleču se a vydám se do kuchyně. Sotva však vylezu z pokoje, ucítím vůni toustů a kávy. Ihned se mi začnou sbíhat sliny a tak trochu zrychlím. jakmile však dojdu do kuchyně, všimnu si Ireth, která stála u zmenšeného Eliase a měla ruce položené na jeho ramenou. Usměji se při tom pohledu a dojdu až k nim, zatímco se sám zadívám z okna.
"Chtěl by ses potom podívat ven, Eliasi?" zeptám se ho a zadívám se na nějaký pár, který zrovna procházel před naším domem a společně se smáli.
"Možná to nějak vymyslím, aby jsi nemusel být v mém stínu a přitom nevzbuzoval tolik pozornosti... To, že se dokážeš zmenšit hodně pomůže," pousměji se, ale potom zamířím do kuchyně a natáhnu se pro první toust, do kterého se s chutí pustím. Jeden nabídnu také Eliasovi a musím se usmát nad dnešním ránem. Byla to taková idylka... Sluníčko venku svítilo, byl jsem doma se svojí upírkou, nic nás netrápilo a když tu byl ještě Elias, připadalo mi, jako by naše malá rodinka už jedno dítě měla. ušklíbnu se nad tou představou, ale když se nad tím více zamyslím, dávalo to celkem smysl. Neznal moc věcí, byl zmatený z emocí a občas se choval jako dítě. Tento dojem umocňovalo ještě to, že se mohl zmenšit a vypal velmi vtipně. Už vůbec nevzbuzoval hrůzu. Jeho hlas však zůstával stále hluboký a vůbec k jeho vzezření ani povaze neseděl.

Elias si strčí celý toust do pusy a začne žvýkat, zacukají mi nad tím pohledem koutky a představím si, jak by si dokázal ve své normální podobě do tlamy strčit celý talíř. Ireth mi sdělí, že se vůbec nezlobí, že jsem ho přivedl, což mi udělá radost. Poté se však zeptá, co se mezi námi stalo a tak lehce zblednu. Netušil jsem, jak zrovna na tohle zareaguje, ale lhát, nebo vyhýbat se tématu jsem nechtěl. Elias prohlásí, že jsem mu zachránil život, než si dojde pro další toust a poznamená, že je to dobré. Pousměji se, ale potom sovu pozornost přesunu na Ireth, která mluvila o artefaktech, které by mu mohly pomoct zakrýt jeho pravou identitu. Zamyšleně přikývnu, byl to dobrý nápad a určitě stálo za zkoušku zkusit nějaký najít.
"To zní dobře," řeknu a poté si všimnu výrazu Ireth, kterým mi doslova říkala, že chce vysvětlení, jak jsme se setkali i ode mě.
"No... Víš jak jsem ti říkal o démonovi, který je bestiální podobou Alexe a chce mě zabít a proto jsem chtěl jít trénovat? No... Zjistil jsem, že je lepší se s vlastními démony spřátelit, než je zabít," řeknu nervózně a zadívám se na Eliase, kterému věnuji úsměv, kterým jsem se snažil říct, že se na něj za to vůbec nezlobím.
"Alex se ho snažil zabít, dostal Eliasovu duši ze svého těla a kdybych ho nepřipoutal k sobě, zemřel by... V tu chvíli mě nic lepšího nenapadlo," vysvětlím ještě Eliasovo krátké vysvětlení o tom, že jsem mu zachránil život.

Ireth se na nás otočí a chvíli měla nečitelný výraz na tváři. Nervózně si prohrábnu vlasy, ale nehorázně se mi uleví, když mi vyjádří podporu. S úsměvem na rtech vyskočím na nohy, abych ji objal, když se však zmíní o Alexovi, zastavím se a krátce se nervózně zasměji.
"Alex... No... Já mám pocit, že mu nedošlo, co se stalo. Byl hrozně naštvaný... Prý jsem nás málem a... Odešel dřív, než jsem mu stačil cokoliv říct," zasměji se nervózně, než se k Ireth opět rozejdu a obejmu ji.
"Díky za podporu, vážně si tě nezasloužím. Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo," zašeptám a políbím jí na rty. Byla prostě úžasná. Chápala má rozhodnutí i to, že jsem stále démon a podsvětí je mou součástí, takže se do něj budu jednou za čas vracet. Podpořila mě, i když jsem dělal zdánlivě kraviny a... Nesoudila mě. Usměji se na ni, ani netušila, co pro mě znamená a věděl jsem, že to v životě nebudu moct vyjádřit slovy.

Věděl jsem, že mám problém v momentě, kdy neoplatí mé polibky a tak se odtáhnu a zadívám na mračící se Ireth. Ztěžka polknu, když se zeptá, co jsem málem udělal a přešlápnu na místě. Dala si ruce v bok a věděl jsem, že mě přerazí, pokud jí budu lhát, nebo se vyhýbat tématu. No... Nejspíš mě přerazí tak jako tak... Povzdechnu si a zadívám se jí do očí.
"Použil jsem moc magie, vytáhl jsem jí dost i z Alexe a no... Málem jsem nás prý zabil," odpovím provinilým hlasem, než si rychle kleknu na kolena, obejmu Ireth kolem pasu a přitisknu tvář na její břicho.
"Ahojte maličcí, táta bude asi potřebovat pomoc s uklidněním maminky, jinak ho přerazí," zamumlám tak potichu, že by to nejspíš normální člověk neslyšel. Moje milovaná byla však upírkou a tak jsem si byl opravdu jistý, že mě svými lepšími smysly slyšela. Pořád jsem netušil, co udělá, ale ani bych se nedivil, kdyby mě tentokrát opravdu nakopala za to, jaký jsem idiot.

Ireth si povzdechne s tím, že se ani nenarodili a všimnu si jejího jemného úsměvu. Myslel jsem, že mám vyhráno, když však prohlásí, že je něco naučí a nakopne mě do obličeje... Vůbec to nečekám. Rozplácnu se na zádech na podlaze a ještě chvíli zůstanu ležet. Nějak jsem nemohl pobrat, co se právě stalo. Nakonec se podívám na Ireth, která začne mluvit o tom, že musím být zodpovědnější a nesmím být sobecký, protože co by si počala sama s dětmi na krku? Pomalu přikývnu a posadím se, stále jsem ji sledoval a opravdu jsem netušil, co čekat, když se ke mně rozejde a klekne si. Nakonec mě však jen obejme kolem krku a přimáčkne se ke mně. Pousměji se a obejmu ji kolem pasu, než ji i já k sobě přitisknu a vyslechnu si její další slova.
"Omlouvám se, Ir... Už nebudu dělat blbosti a zahrávat si s magií, které skoro nerozumím, slibuji," pousměji se a ještě nějakou dobu ji držím u sebe, než se odtáhnu, abych jí mohl dát pusu na rty a poté nás oba vytáhnu na nohy. Až teď mi dojde, že je tady s námi i Elias a viděl i slyšel celý náš rozhovor. Zacukají mi koutky a otočím se na maličkého démona.