Ireth & Fen'lin & Elias

Zamyšleně jsem pozorovala zdobenou chodbu a závěsy po stranách, také znaky vyryté na loupech a kdo ví co ještě. Bylo tu toho hodně k vidění. Připomnělo mi to, když jsem se jako malá toulala po zámku, který patřil mému otci a matce, než se všechno pokazilo. Ze zamýšlení mě vytrhnou až obrovsé dveře, do kterých se zapřu a s povolením stráží je rozevřu dokořán. Ihned je za mnou zavřou a můj pohled spadne na Nearru, samozřejmě jako první, která se dívala směrem ke mě. Až teď si všimnu Cola kousek opodál a Fen'liho, proto se lehce pousměji, ale stejně obrátím svou pozornost k Neaře a lehce, skoro až nechtěně se ukloním. "Královno Nearro, je to již delší doba, ale ráda se s vámi opět shledávám," hlesnu a postavím se kousek od Fenyho. Nakonec se k ní pomalu rozejdu a zastavím se až kousek od ní. Z kapsy vytáhnu královskou pečeť, kerou ji podám. "Myslím, že tohle náleží vám. Posloužila miv záchraně velmi dobře," krátce se pousměji a zahledím se do očí oné démonce.

Stála jsem a vracela Neaře její pečeť, jenže si ji nevzala. Na malou chvíli jsem překvapeně zamrkala a mile měnepřekvapilo, co následovalo poté. Chtěla jsem prvně něconamítnout, ale nakonec jsem se jenom pousmála, natáhla k ní ruku a potřásla si s ní. "Budu jí u sebe nosit s hrdostí... děkuji," šeptnu směrem k ní a na malý moment se ohlédnu na Cola a Fenyho, než se znovu otočím na královnu. "Opravdu si toho vážím... také pro vás něco mám," vydechnu a na malý moment hrábnu do kapsy, ze které vytáhnu kompas. "Kompas Cardinali, myslím že v bitvách pro něj najdete lepší využití než já," pousměji se, když mě najednou obejmou mě až moc známé a hřejivé ruce mého milovaného. Souhlasila jsem s nim, těšila jsem se domů a tak jsem položila své ruce na ty jeho a nechala jsem ho se pohodlně opírat.

Byla jsem ráda že jsme mohli jít domů, proto se na malý moment odtáhnu od Fennyho, který se zrovna loučil s Colem. Za to já se démonoviu vrhla kolem krku a doslova jsem ho začala mačkat v objetí. Za tu dobu co jsem s nim cestovala, jsem si ho neksutečně oblíbila a musela jsem to dát najevo, jen jsem se na něj potom omluvně pousmála a než jsem se nadála, ocitli jsme se v lidském světě. Ihned mě zastuděl chladný sníh ale jenom jsem se uculila a olízla si rty, než se s Fennem rozejdeme domů. Když se za námi zaklapnou dveře, zůstanu paralizovaně stát ve dveřích a zasměji se až když mě obejme a políbí na rty. Ihned si všimnu všech těch skleniček, láhví z nichž pár bylo roztřištěných na podlaze a ... zastydím se. "Hups," vypadne ze mě a trochu nervózně si prohrábnu vlasy.

Zhluboka se nadechnu a když mě sjede omluvným pohledem, ušklíbnu se a nic na to neříkám. Nakonec se rozhodneme nechat úklid až na zítřek a tak s nim jenom souhlasím. Byla jsem spokojená a tak tohle mohlo počkat, navíc... nebylo kam spěchat a proto jsem byla ráda, když jsme se mohli s Fennym jenom tak poflakovat. Bylo to po tédobě v podsvětí, k nezaplacení. Pustili jsme si k tomu nějaký film, přesně jak jsem si to představovala a jenom tak jsme zaslouženě relaxovali. Rozhodně jsem nemohla být spokojenější a když nastal večer, rozhodla jsem se nám tuhle krásnou chviličku prodloužit. Navíc bylo velice vtipné pozorovat mého démona při nějakém romantickém filmu, díky čemuž jsem měla celý večer pitomý úšklebek na tváři a trvalo mi hodně dlouho, než jsem se ho zbavila.

Bylo to už pár měsíců, konečně jsme se zase zabydleli a tak nějak nám došlo, že už nám nehrozí žádné přpadení od démonů a kde čeho. Pořád tu sice byla jistá nebezpečí, ale prozatím se nejednalo o nic, co bychom společně nezvládli. Vzpomněla jsem si na Fenyho, který v podsvětí naznačil, že by si rád zopakoval náš piknik u jezera a tak se ušklíbnu a dám dochytsání věcí. Přece jenom šel teď do sprchy a já jej chtěla překvapit košíkem, který jsem postavila s taškou ke dveřím. Vítězne jsem se uculila a na chvíli se zahleděla z okna, kde svítilo příjemné slunce a já už se těšila, až si náš malý výlet zopakujeme. Jen jsem doufala že tentokrát se nic nepokazí.

Sledovala jsem zelenoutrávuvenku a opravdu jsem byla ráda, že už sek nám navrátilo teplo. Ne že bychom ho v podsvětí měli málo, ale tohle bylo něco jiného. Zanedlouho za sebou zaslechnu kroky a tak se otočím apohled mi okamžitě spadne na mého sexy přítele. Hravě se kousnu do rtu a ušklíbnu se těsně před tím, než mě obejme a políbí na rty. Pronese že to tady nádherně voní a tak se usměji, když přijde na můj plán. "Ano, piknik na louce, jenom ty... a já a nikdo jiný," usměji se a položím mu ruku na hrudník, díky čemuž se také postavím na špičky, zapřu o něj a políbím ho dlouze na rtíky. "Doufám že ti včerejší buchta chutnala, vzala jsem ji trochu sebou a taky jsem ti udělala tousty," zasměji se. Také jsem sebou vzala ručníky, kdybychom si chtěli zaplavat a plavky, víno... a pár dalších věcí, vždy a na všechno připravena.

Celou cestu jsem ho držela za ruku a rozhodně se mi ho nechtělo pouštět, skoro jako kdybych se bála že mi někam uteče. Zhluboka se nadechnu a párkrát spokojeně poskočím a přitulík se k Fen'linovi. Příroda kolem byla úžasná a já už dokonce stihla naše problémy nechat za sebou. Byla jsem teď tou šťastnou dívkou, kterou jsem vždycky chtěla být. Měla jsem po svém boku muže, kterého jsem milovala a zdálo se, že nic už nemůže být dokonalejší. Zanedlouho jsem byli u jezera a já se s úžasem zadívala na jeho třpytivkou hladinu. Už jsem skoro zapomněla, jak násherné místo to tady je. "To máš pravdu," odvětím na jeho poznámku o tomto místě a uculím se na něj. Znovu jsem měla možnost prohrábnout mu jeho sněhobílé vlasy a uculit se do jeho rudých očí. Spokojeně jsem se svalila spolu s ním na deku, když začal vytahovat jídlo a víno, které jsem sebou vzala. Poslední událoti tady nebyly moc příjemné ale proto jsem věřila, že to teď bude mnohem lepší a nerušené, snad nikým. Chvíli jsem jenom tak posedávala a hleděla na jezero, když se ozval můj milý s tím, jestli si nepůjdeme zaplavat. Nemusel mě k tomu vybízet dvakrát, rychle jsem se prot svlékla a začala jsem hledat plavky, které byly až na spoud košíku. Ušklíbla jsem se na něj a doslova jsem po něm skočila, abych z něj sundala všechno oblečení.

Musela jsem se usmát jak to bral s humorem a vůbec se na mě nezlobil. Chvíli to vypadalo že se tam s námi rozběhne bez plavek ale nakonec si to rozmyslel. Jenom jsem se na jeho poznámku uculila a zakroutila hlavou, než jsem si je teda oblékla a než jsme stačila cokoli říci, udělat a tak... už mě stáhl sebou do hluboké vody. "Ty..." zasmála jsem se a první co mě nanadlo bylo vrhnout se mu kolem krku a obmotat mu nohy kolem pasu. Doslova jsem se na něj namáčkla a nehodlala jsem ho jistou chvíli pustit. Nakonec jsem ho přeci jenom osvobodila ze svých spárů a sjela mu rukama od ramen do vlasů a přitáhla si ho do polibku, zatímco jsem kopala nohama abych senenalokala vody, jak bych pod ní zajela.

"Trest? Nikoli," pousměji se a byla jsme ráda když mě na tu krátkou chvíli chytil a já nemusela kopat nohama. Nakonec jsem se od něj ale vzdálila a chvíli jsem ho sledovala, jak plave do středu jezera. Bylo to tu opravdu uchvátné a já si to užívala. Mohla jsem se jenom tak bavit a nic neřešit. Fen vypadal spokojeně, ve svém živlu a já se v jeho blízkosti cítila opravdu bezpečně. Chvíli jsem ho jenom pozorovala, jehosvalnaté ruce, pohyb těla, prostě celou jeho maličkost, než jsem se nadechla, ponořila pod vodu a plaval chvíli pod hladinou směrem k němu. Než jsem se stejně zanedlouho vynořila pro trochu vzduchu a opět se ponořila, než jsem vyplavala kousek od něj. "Je tu opravdu... nádherně," šeptnu velice potichu a zůstanu jenom tak mávat rukama na místě. "Co vlastně říkáš na to, že bychom si někde postavili vlastní dům?" vypadne ze mě po chviličce a zamyslím se nad tím, jaké by to bylo žít mimo rušné město, někde v krajině Atrei, dál od lidí, zda by to bylo příliš osamělé nebo naopak...

Když prohlásí že se mé kráse nic nevyrovná, s úsměvem se mu zabodnu do očí avypláznu na něj jazyk. "Kecko," zakřením se a potom po něm šplíchnu trochu vody. Jakmile se ale zmíní o tom, že by mu to nevadilo, doslova se mi rozzáří oči. "Jsi si jistý? Opravdu?!" doslova ze sebe vyhrknu a znovu se mu vrhnu kolem krku. Bylo by to moc fajn, byla jsem z toho nadšená a tak jsem se od něj odhoupla a udělala jeden spokojený kotrmelec ve vodě. Zařila jsem jako slunčíko, což bylo u upírky trochu k ironii, ale měla jsem z toho velkou radost. "Víš, přemýšlím nad tím, že jsme se nikdy oficiálně nedali dohromady," vydechnu a pomalu k němu přilavu. Znovu se zadívámdo jeho očí a chytím ho za ramena. "Milý Fen'line, stal by jste se mým... oficiálním poartnerem?" vypadne ze mě zcela vážně ale moc dlouho to nevydržíma vyprsknu smíchy, načež se pomalu ponořím pod vodu, aby mě to konečně přešlo.

Dorazili jsme spolu s Fennym domů a ponašem dovádění u jezera jsem se těšila, až zalehnudo postele. Další dny byly poměrně stejně veselé a já tomu pořád nemohla uvěřit, byloto jako v pohádce. Dokonce se mnou začal chodit na nákupy a žili jsme jako normální partneři, závislí jenom na čase, ačkoli to nebyl náš problém. Znovu jsme se přizpůsobili lidskému světu a jási to užívala, to všechno. A zrovna dneska jsem se rozhodla že doma udělám generální úklid, což mi zabere dost času, proto jsem se rozhodla že bych dneska mohla poslat Fennyho aby nakoupil sám. Už v tom měl nějaký cvik a mě se ani moc nechtělo někam oblékat, proto jsem na sebe hodila pohodlné domácí oblečení a dala se úklidu, hned po tom, co jsem se ve dveřích rozloučila s Fennym. Zanedlouho jsem měla uklizeno a už jsem jenom očekávala příchod mého milovaného. Když se domem rozeznělo hlasité cinkání zvonku, lehce nadzvednu obočí a doběhnu kedveřím. Potom se ale zarazím... Proč by Fenny zvonil, když má klíče? Leda že by si je zapomně doma... Mávnu proto nad tím rukou a dveře odemknu a rozevřu dokořán. Chtěla jsem ho přivítat s nejmilejším úsměvem, jenže když můj pohled spadl na muže ve dveřích, zůstala jsem v nich stát jako opařená. Skoro jako kdybych se vrátila do té nejhorší noční můry. Lehce rozevřu rty, když ve dveřích zahlédnu černovlasého muže a ani si nevšimnu, že není sám.Paralyzovaně jsem svírala kliknu a propalovala jsme ho nevěřícnýma očima. "Ire-", ozve se ale v tu chvíli mu třísknu dveřma před ksichtem a zaslechnu jeho hlasité zavrčení, když jsem mu skřípla prsty ve dveřích. Okamžitě je orzrazí a vtrhne dovnitř i s nějakými lidmi. Byli oděni v brnění a mě až po chvilce došlo, že mají na zádech páry bílých křídel. "Kde jsi ty slizká mrcho," zavrčí, zatímco se schovám za roh dveří od obýváku. Počkám si až vstoupí do mého zorného pole vrhnu se mu po krku. Stačí však včas uhnout a namáčkne mě na zeď. Držel mě pod krkem a já se ho rozhodla nakoupnout tak silně, že se mi podařilo zdrhnout. Slyšela jsem jak huláká aby obrátili celý dům vzhůru nohama dokud mě nenajdou. Chtěla jsem se odsud rychle dostat a varovat Fenna, ale zanedlouho mi došlo, že jsem tu obklíčená. Doslova se proberu, až když se mi kousek od hlavy do stěny za mnou... zarazí grál jednoho z nich. Vyplašeně se zadívám směrem na nepřítele, který dostane pokáráno. Očividně mě nechtěl mrtvou, což se mi vůbec nelíbilo. Prudce jsem proti němu vyběhla v marné snaze se bránit, ale moc dlouho mi to nevydrželo. Bylo jich moc, měl dobrou zálohu a já sama, zcela nepřipravená a neozbrojená bych jich tolik nezvládla. Podařilo se mi zlomit vaz akorát jenomu z nich. Jenže ve chcvilce mé nepozornosti, už stál u mě... muž kterého jsem tolik nenáviděla... znovu mě chytil pod krkem, bránila jsem se a zarazila mu nehty do kůže, jenže mě stále nepouštěl, až do doby... než mi svět před očima doslova ztemněl a já upadla do bezvědomí.

Zrovna jsem se vrátila zpátky na zem, abych našla toho muže. Jak že se to jmenoval? Fen'lin? Nejspíše. Zhluboka jsem se nadechla čerstvého vzduchu a rozhlédla se okolo. Pomalu jsem se blížila k chatce, kterou jsme před pár dny opustili. Vzduch tady byl tak... čerstvý, bylo by moc zvláštní slyšet tahle slova z úst anděla? Bílá křídla stáhnu okamžitě k tělu a párkrát si odkašlu. Chtěla jsem si nabrat pár zásob, než se ho vydám po svých hledat do města. Něco ve mě se příčilo tomu, abych pomáhala upírovi, ale také jsem nesouhlasila s tím, co mí společníci dělají. Tohle prostě nebylo správné... Znovu si povzdechnu ale najednou zaslechnu jakýsi rachot z chatky proto se urychleně stáhnu za jeden ze stromů a stisknu ruce v pěst. Nakonec se pomalu vydám do chatky a když si všimnu že jsou dveře pootevřené, vší silou je rozkopnu, až odletí někam do protější zdi.

Zdalo se, že jsem muže podcenila, když se najednou rozrazila stěna a z ní vyletěl nějaký muž. Okamžitě mě přišependlil k zemi a dle jeho síly, kterou svíral má zápěstí, jsem mohla okamžitě poznat, že to není člověk. Jeho rudé oči mě propalovaly a neudržel ani jedno z hlasitých zavrčení. Okamžitě jsem se zamračila a obmotala kolem muže nohy, kterýma jsem ho strhla do strany. Vyškubnout se mi z jeho sevření ale nepodařilo. Když namě vyhrkne otázku, jenom zmručím a prudce s nim škubnu na druhou stranu. Až poté mi dojde, na co se vlastně ptal. Že by? Sakra... jakbylo to jméno?! Chvíli jsem tápala v mysli a snažila se ho od sebe dostat, ale potom si náhle jako osvícená vzpomenu. "Fen'lin!" vyhrknu ze sebe a zůstanu na muže civět.

Vypadalo to, že ho moje oslovení ještě více rozčílilo a tak se zamračím, jakmile stikne má zápěstí ještě o něco více. Potom se ale zarazí a najendou mě nechtěně pustí, což... působilo zvláštně. Okamžitě vyskočím na nohy a promnu si zápěstí.
"Téda, vždycky jsem si myslela že upíři jsou vychovaní," zamručím si pod nos a potom se zahledím na toho muže. Nakonec si povzdechnu au pravím si kapuci na hlavě.
"Řekněme že na nějakou dobu nejsem tvým nepřítelem?" odpovím na jeho otázku a potom mi dojde, že bych mu měla asi pár věcí vysvětlit.
"Hledala jsem tě kvůli Ireth," řeknu nakonec a trochu se na něj zamračím. Jenom jsem čekala kdy na mě zase vyběhne a tak jsem dávala pozor abych mu v případě nutnosti mohla dát pěst mezi oči.