Mirys & Darren 18+

Dojdeme do auta, naházíme věci na zadní sedadla a poté se usadím na místě řidiče. Připoutám se a Mirys mi nezapomene připomenout, že jí dlužím zpěv. Ušklíbnu se a rozjedu se směrem k Atrei.
"Tak fajn," řeknu potichu, ale když se na ni otočím, všimnu si, že skoro usnula. Ztlumím tedy rádio na minimum a poté se ušklíbnu. Začnu potichu zpívat jednu ukolébavku, kterou jsem si pamatoval a věděl jsem, že jí nezazpívám falešně. Navíc se k ní můj hlas celkem hodil. Stále jsem zpíval a občas pokukoval po Mirys, zatímco jsem řídil celkem rychle zpátky domů, kam také celkem rychle dorazíme. Zaparkuji na kraji silnice kus od Mirysiného domu a otočím se na ni. Chtěl jsem nějak opatrně zjistit, jestli spí a pokud ano, hodlal jsem ji odnést do postele. Svoje klíčky by měla mít někde v kapse...

Darren souhlasil se slovy "Tak fajn," Což mě ohromě potěšilo, ale únavu to nezahnalo. Zaregistrovala jsem ještě, jak Darren ztlumil rádio a po té začal potichu zpívat nějakou ukolébavku. Zpíval nádherně a jeho hlas spojený s ukolébavkou fungoval velmi rychle. Usnula jsem, ani jsem nedoposlouchala druhou sloku. Věděla jsem, že i teď jede rychle, ale bylo mi to jedno. Věřila jsem, že nás nenabourá a doufala, že se u mě doma proberu, což se ovšem nestalo. Spala jsem jako utahané kotě dál schoulená na sedadle a spokojeně oddechovala.

Neprobudí se a tak se ušklíbnu, vylezu z auta a opatrně otevřu dveře na její straně. Vezmu jí do náruče a vydám se k jejímu domu. Nějakým záhadným způsobem se mi podaří najít klíče v její kapse a ještě odemknout, aniž bych jí vzbudil. Vydám se po schodech nahoru do jejího pokoje, kde ji uložím do postele a sundám jí alespoň boty. Poté seběhnu zpátky do auta, vezmu tašku i medvěda a zamknu auto. Vydám se zpátky a nakouknu do tašky, která byla plná sladkostí. Tiše se tomu zasměji, než ji položím na stůl a poté zanesu medvěda Mirys nahoru do pokoje. Položím ho vedle ní a chvíli ji pozoruji, jak klidně spí. Tiše si povzdechnu, než se vydám zpátky dolů. Nakonec se však rozhodnu zůstat a tak si lehnu na gauč. Ani jsem netušil, jak moc jsem unavený, ale dřív než jsem se nadál, usnul jsem.

Spokojeně jsem spala i když mě Darren nesl domů nebo se mnou v náručí odemykal. Spala jsme jak zabitá, ale jen co vedle mě položil medvěda a já z něj ucítila Darrenovu vůni, schoulila jsem se k němu a objala ho. Spokojeně jsem zamručela a spala dál až do rána. 
Ráno mě probudily paprsky, které byly o trochu výš, než na co jsem byla zvyklá. Protáhla jsem se a jako první si šla zatrénovat. Byla to už taková moje rutina a já nějak nevěděla, že tu Darren zůstal. Mělo mi to dojít, ale...možná mi to ani nevadilo. Potichu jsem se ve cvičebním zavřela v tajné tréninkové místnosti, kde jsem dvě hodiny trénovala. Stejně jako většinou, jsem i dnes skončila kvůli troše krve, kterou jsem vykašlala. Vydala jsem se do sprchy a pečlivě tajnou místnost zavřela. Bylo teprve půl deváté a Darren ještě spal. Zahlédla jsem ho na gauči, když jsem se šla vysprchovat. Pousmála jsem se a rozhodla se, že mu za ten včerejšek udělám výbornou snídani. Oblékla jsem si spodní prádlo, na to přes sebe natáhla saténový župánek a neslyšně seběhla dolů. Udělala jsem mu k snídani lívance a ovocný koktejl. Snídani jsem mu na tácku spolu s marmeládou a nutellou položila na stolek vedle gauče a sama si se svou snídaní sedla ke stolu, kde jsem zahlédla i svou tašku plnou sladkostí ze včerejška. Nevěděla jsem, jestli má rád marcipán, ale jednoho medvídka z marcipánu jsem mu přiložila k snídani a pak se už pustila do svým lívanců.

Sluneční paprsky mě lechtaly na tváři a tak se se zamručení přetočím na druhý bok. Neležel jsem však na posteli, ale na gauči, to bylo to první, co jsem si uvědomil. A poté ucítím sladkou vůni jídla. Otevřu oči a posadím se, rozespale se protáhnu a rozhlédnu po pokoji. Spal jsem u Mirys na gauči. Na stole ležela snídaně, lívance, ovocný koktejl a všimnu si i marcipánového medvěda, nesjpíš ze včerejší poutě. Ušklíbnu se, Mirys jsem nikde neviděl a tak se pustím do jídla. Jakmile všechno sním, spokojeně si povzdechnu a vydám se do kuchyně, kde za stolem seděla Mir.
"Bré ránko," řeknu a zívnu si, poté dám špinavý talíř do řezu, umyji ho, znovu si vezmu svůj koktejl, který byl ještě poloplný a posadím se za stůl.
"Jak ses vyspala?" zeptám se mile a ještě trochu rozespale.

Akorát jsem dojedla když se ve dveřích objevil Darren s rozespalým úsměvem na tváři. "Bré ranko." Popřál mi a umyl špinavý talíř. "Krásné ráno." Popřála jsem mu i já a s úsměvem jsem se napila svého koktejlu. Sledovala jsem ho, jak myje talíř a pak si sedá vedle mě. Zeptal se mě, jak jsem se vyspala a sám ještě vypadal takový rozespalý. "Já jsem se vyspala báječně." Usmála jsem se nadšeně. "Ale co ty? Vždyť ten gauč...ne že by byl nepříjemný, ale postel je určitě příjemnější. Vždyť víš kde mám pokoje pro hosty. Tak proč jsi nespal tam?" Zeptala jsem trochu pobaveně a hrála si jazýčkem s brčkem, který jsem měla v koktejlu.

Popřeje mi krásné ráno a odpoví, že se vyspala báječně. Zeptá se mě, proč jsem nespal v posteli, ale na gauči, i když vím, kde má pokoje pro hosty.
"No... Nepozvala jsi mě, takže jsem byl spíš vetřelec," zasměji se a napiji se dobrého ovocného nápoje. Bylo vážně skvělé.
"Nebo spíš... Byl jsem až moc unavený a ten pokoj se mi zdál hrozně daleko," dodám se smíchem a a prázdnou skleničku odnesu do dřezu, kde ji umyji a poté se otočím na Mirys.
"Pokud mě ale teď omluvíš, zalezu do sprchy," ušklíbnu se a rozejdu se směrem do koupelny.
"Nechceš se přidat?" neodpustím si a zavolám na ni z vedlejšího pokoje, potom se ale už zavřu v koupelně, sundám ze sebe věci a pustím na sebe horkou vodu.

"Je mi to jasný." Zasmála jsem se pobaveně a šla umýt nádobí po sobě hned po tom, co umyl Darren sklenku. Pak se mi omluvil, že teď půjde do sprchy a tak jen přikývnu. "Tak ty si připadáš jako vetřelec co se spaní týče, ale do sprchy to už si jako vetřelec nepřijdeš?" Poškádlila jsem ho a zasmála se. Hned na to se ale už od sprchy ozvalo, jestli se nechci přidat. Zvláštní bylo, že teď mi tenhle vtípek už tolik nevadil. "Díky, ale já se už sprchovala. Pozdě no." Zasmála jsem se a utřela a uklidila nádobí zatím. Pak jsem si rozbalila nějakou marcipánovou postavičku a s chutí se do ní pustila.

Znovu si ze mě utahovala, ale na to jsem nijak nereagoval, jen jsem se tomu zasmál. Jakmile vylezu ze sprchy, vydám se zpátky za ní a chvíli ji pozoruji.
"Měl bych jít... Děkuji za včerejšek, určitě si to někdy zopakujeme," řeknu s úsměvem a poté se otočím ke dveřím a vyrazím domů.
Následující tři týdny se nic zajímavého nestalo. Tedy... Byly to divné tři týdny. Byl jsem jen se dvěma ženami a skoro jsem nechodil do baru! Hodně času jsem trávil u Mirys, několikrát jsem jí vytáhl do kina, jednou do divadla, chodili jsme sportovat... Sice ne každý den, protože jsem měl i nějakou práci, ale i tak... Bylo to zvláštní, stále jsem se choval mile a bylo to... Jednoduché. Přirozené. Nechápal jsem to, ale zároveň nad tím moc nepřemýšlel. Pořád jsem si to omlouval tím, že když se budu chovat takto, třeba ji tentokrát i dobrovolně dostanu do postele! Právě jsem kráčel k ní domů, poslední tři dny jsme se neviděli a dneska to bylo jiné. Chtěl jsem jí vytáhnout na první úkol, se kterým by mi mohla pomoci. Měl jsem na sobě oblečený černý formální oblek a kolem krku kravatu. Neodolal jsem a po cestě jsem Mirys dokonce koupil kytici růží, přestože jsem jí nehodlal nikam zvát. Bylo to jen pracovní, ale i tak jsem se mohl trochu zabavit jejími reakcemi, no ne? Ušklíbnu se a zaklepu na její dveře a čekám, než přijde otevřít.

Když konečně vylezl ze sprchy, přišel se vlastně jen rozloučit. Ale co? Byli jsme spolu celý včerejšek a já si ho moc užila. "Dobře, tak zase někdy." Usmála jsem se na něj a šla ho vyprovodit. Ještě jsem mu zamávala a pak vyrazila do lesa, abych se procvičila trochu v proměnách. 
Následující tři týdny byly pro mně velice zajímavé. Fenovi jsem o Darrenovi radši ještě neřekla. Přeci jen, vůbec jsem nevěděla co mezi námi je a bála jsem se, že by ho Fen zabil už jen za ten kontrakt. Ale řeknu mu to. Jen nevím kdy a vlastně ani jak. Po celé ty tři týdny jsme se tak průběžně s Darrenem vídali, chodili do kina nebo sportovat. Sem tam jsme spolu trénovali mé schopnosti a jednou mě vzal i do divadla. Tam jsem už párkrát byla a i když jsem si ho hned nezamilovala, s Darrenem jsem si divadlo užila. Bylo to zvláštní, trávit s ním takhle čas. Už nebyl tak protivný a choval se ke mě už jen mile a tak jsem se snažila chovat mile i já k němu. A protože mi nedával důvody chovat se k němu jinak, šlo mi to více méně samo. 
Zrovna jsem vyráběla desinfekční mastičky, když v tom někdo zaklepal. Rychle jsem udělala to nejnutnější, aby se všechna má práce nezkazila a šla otevřít. "Ahoj!" Usmála jsem se zářivě na Darrena a pustila ho dál. "Zrovna pracuji, ale pojď dál." Pousmála jsem se a zavřela za ním. Pak jsem odběhla zase k napůl dokončeným mastičkám a míchala to, z čeho pak mastičky vzniknou. "Copak tě za mnou přivádí dneska?" Zeptala jsem se s úsměvem, ale rukama se věnovala práci.

Mirys mi otevře dveře, ale vypadalo to, jako by vůbec nezaregistrovala, že jsem jí přinesl květiny ani to, jak jsem byl formálně oblečený. Místo toho mě pozve dál, zeptá se, mě za ní dneska přivádí a zase odběhne k práci. Dělala mastičky, které jsem jí už několikrát viděl dělat.
"Dneska jsem tady pracovně," odpovím, než kytici rudých růží položím před ní, ale tak, aby jí nezavazela. Poté se usadím kousek dál, abych nezavazel ani já. Sledoval jsem, jak pracuje a potom se rozhodnu, že jí zatím můžu říct nějaké detaily.
"Napadlo mě, že tě sebou vezmu na první úkol, abych si tě otestoval... Doufám, že tady někde máš společenské šaty," usměji se a zadívám se na ni.
"Jen si neber žádné dlouhé šaty, když narazíme na problémy, budeme potřebovat rychle zmizet, či bojovat," zasměji se ještě a pohodlněji se usadím.

"Pracovně?" Zeptala jsem se zvědavě. Zacelý ten měsíc, co se známe o práci vlastně ještě ani moc nemluvil. Tedy ne, co by se i mě týkalo. Pak ale položil růže kousek ode mě. "Ty jsou pro mě?" Zeptala jsem se trochu překvapeně, když položil kytici růží kousek ode mě.  "Moc děkuju." Pousmála jsem se na něj a udělala si chvilku, abych sáhla pro vázu a spolu s vodou do ní dala i kytici. "Krásně voní." Usmála jsem se a zatím kytici s vázou nechala na lince. Byla sice pravda, že mám radši lilie, ale růže jsou také krásné. Navíc i ty mě potěšily takže si rozhodně nebudu stěžovat. Rychle jsem dodělala mastičky a nechala to už jen vychladnout. "Tak povídej. Copak to je za práci? A mám si obléct něco...sexy nebo jen formálního?" Zeptala jsem se s úšklebkem, vzala jsem vázu s květinami a dala ji na stůl. Přisedla jsem si k Darrenovi a čekala, než mi o tom poví něco víc. Konečně jsem také měla čas prohlédnout si jeho formální oblečení. Sice jsem nechápala jak to, ale připadal mi, že ať už měl na sobě cokoli, vždy vypadal skvěle a navíc sexy. A co se košil týkalo...ty jsem na něm milovala snad nejvíc! "Hmm...zase má oblíbená kolínská?" Zeptala jsem se, když jsem ucítila i jeho vůni a ne jen ty růže.

Zeptá se, jestli jsou růže pro ni, ušklíbnu se a přikývnu.
"Pro koho jiného?" zeptám se s úsměvem a sleduji, jak je dala do vázy a dodělala mastičky. Nechtěl jsem ji u toho rušit a nikam jsem nespěchal. Zeptá se mě, co je to za práci a jaké oblečení by si měla obléct.
"Ty vypadáš sexy ve všem, ale nechám to na tobě," zasměji se, ale poté si ji představím v různých šatech a rozhodnu se tu větu trochu poupravit.
"Ale vzhledem k tomu, kam jdeme by to mělo být formální... Přeci jen tam bude smetánka tohoto města," zasměji se. Přisedla si ke mně ke stolu a okomentovala moji kolínskou.
"Když už jdeš jako moje partnerka, měl bych ti vonět, no ne?" zasměji se a poté se rozhodnu jí říct detaily.
"Ve městě žije jeden starý mág, má opravdovou zálibu v magických a vzácných předmětech, které schovává ve svém sídle... Je ze šlechtické rodiny a dnes má narozeniny a tak pořádá velkou oslavu... No, ve své sbírce má něco, co by mohlo být velmi nebezpečné a tak to musíme získat," usměji se. Raději jsem jí neříkal, že mě o tohle pořádala ta stejná organizace, kvůli které nemohla být s matkou.

"Mám i sexy a zároveň formální oblečení." Namítla jsem s provokativním úsměvem. Pak mi řekl, že když už půjdu jako jeho partnerka tak by mi měl vonět. Jen souhlasně přikývnu a ušklíbnu se. Určitě to nebylo jen kvůli tomu, to jsem věděla. Pak jsem ho už nechala, aby mi řekl o co přesně jde. "Hmm...dobře." Pousmála jsem se. "Tak jo a v kolik to začíná?" Zeptala jsem se a zvedla se při čemž jsem Darrenovi naznačila, aby šel se mnou. Pomalu jsem se vydala ke schodům a pak do mého pokoje. Další detaily mi mohl říct, zatímco budu vybírat oblečení. Vytáhla jsem jeden kostýmek a pak se trochu pohrabala v šatech, které bych si mohla vzít. Pár jsem jich vytáhla a hodila na postel. "A ty po mně tedy chceš, abych to něco získala, že ano? Co to vlastně má být?" Ptala jsme se a prohlížela si oblečení které jsem vytáhla. Jako první jsem samozřejmě Darrenovi ukázala ten kostýmek, ale to byl spíš takový vtip, protože ten byl na narozeninovou oslavu až moc...formální.

Znovu mě začne provokovat, byl jsem na to ale už zvyklý, přeci jen... Dělala to skoro pořád a už mi to ani nepřišlo. Jen se tomu zasměji a pobaveně zavrtím hlavou.
"Nemusí mi tě tam všichni očumovat," odpovím a vypláznu na ni jazyk, poté se mě zeptá na další otázku a naznačí mi, ať jdu s ní nahoru.
"V osm," odpovím jednoduše a vejdu do jejího pokoje, sednu si na kraj postele a zadívám se na ni. Vytahovala nejrůznější věci ze skříně a poté je hodí na postel. Zeptá se, jestli po ní budu chtít, abych je získala.
"No... Je to vážně stařík a mág k tomu, nebudeš na něj moct používat magii. Musíme se jen dostat na oslavu, potom se odtamtud nenápadně vykrást... Takže ho vážně nebudeš muset svádět, to bych ti neudělal," zasměji se. Ukáže mi kostýmek a přestože jsem si byl jistý, že by jí slušel, zavrtím hlavou.
"Vyzkoušej si ty šaty... Raději se mi v nich předveď, mezitím ti řeknu plán," zasměji se.
"Má opravdu velkou rodinu, s polovinou se ani neviděl, toho využijeme. Jedna jeho neteř se nedostaví, ale zařídil jsem, aby to nikdo nevěděl. Jmenuje se Maria, dneska se za ni budeš vydávat. Takže akorát popřeješ svému "strejdovi" všechno nejlepší k sedmdesátým osmým narozeninám a potom se odtamtud nenápadně vytratíme a najdeme jeho skrytou místnost, ve které má všechny ty artefakty... Co se týče toho, který máme získat... Měla by to být malá, zdobená dýka," vysvětlil jsem plán, zatímco jsem sledoval, jak se mi předvádí v jednotlivých šatech.

Zasměje se a řekne, že mu mě nemusí všichni očumovat. "Ale, ale...tak tobě jo?" Zeptala jsem se a zvědavě, jak to myslí a zároveň pobaveně. Vyšli jsme ke mě zatímco mi odpověděl na otázku, že to začíná v osm. Taky řekne, že ho nebudu muset svádět, že to by mi neudělal. A na kostýmek zavrtěl hlavou. Uchechtla jsem se a pak tedy přikývla, že si vyzkouším jednotlivě ty šaty. Vzala jsem první a v šatně se převlékla, aby mě neokoukával Darren. Pak jsem mu postupně předvedla všechny a v posledních jsem zůstala. On mi zatím vysvětloval co a jak. "Dobře. To nezní tak náročně." Usmála jsem se na Darrena a zamyslela se. *Hmm, snad budu užitečná alespoň v tom hledání tajných dveří mimo to, abych zahrála jeho neteř.*

"Ano, žádný chlap není nadšený, když mu očumují jeho partnerku," zasměji se a potom sleduji, jak si zkouší šaty. Všechny jí moc slušely, ale... Černá se mi na ní líbila snad nejvíc. Nakonec prohlásí, že to nezní tak náročně, načež se zasměji.
"Možná ne, ale budeme muset být opatrní, určitě tam bude mít spoustu pastí, ať už normálních, nebo magických. Je znám pro svou paranoiu," zasměji se a podám jí černé šaty, které na sobě měla před chvílí.
"Dle mého skromného názoru ti nejvíce sluší tyhle," zasměji se a čekám, jestli se do nich opravdu převleče, nebo si sama vybrala jiné.

"Budu tvou partnerkou jen na ten jeden večer." Namítla jsem pobaveně a vyplázla na Darrena jazyk, když prohlásil, že žádný chlap není nadšený, když mu očumují jeho partnerku. Z mě neznámého důvodu se mi ale líbilo, že si mě tak přivlastňuje. Ale to by nemělo - nebo snad ano? 
Pak pokračoval, že to možná nezní tak náročně, ale budeme muset být opatrní. To určitě měl pravdu. Přeci jen říkal, že se jedná o mága. A jestli byl paranoidní jak říkal, o to víc bychom si měli dávat pozor i my. Pochybovala jsem, že by cenné věci nechával zabezpečené pouhými obyčejnými patmi, když může použít magii. Ale tak uvidíme. Když jsem se podívala na šaty a vybírala, které se mi líbili nejvíc, už ke mě Darren natáhl ruku s černými. Pousmála jsem se a šla se tedy převléct. Nakonec i mě se líbili a když si on kvůli mě vzal tu božskou kolínskou, tak proč ne.

Poznamená, že bude mou partnerkou jen tento jeden večer, přikývnu a ušklíbnu se.
"A možná ještě někdy jindy, při další prácičce," dodám se smíchem. Příště bych mohl vymyslet něco, co by zahrnovalo předstírat na delší dobu, že jsme pár, třeba zasnoubení! To by mohla být vážně legrace! Jen mě nenapadlo, jak to udělat. Nakonec se přeci jen převleče do černých šatů a tak se spokojeně usměji a jakmile vyjde ze šatny, usměji se a celou si ji prohlédnu.
"Můžeme tedy vyrazit?" pousměji se a vydám se pryč z jejího pokoje a potom po schodech dolů. Společně se vydáme k autu, znovu jí otevřu dveře, poté si sednu na místo řidiče a nastartuji.
"Je to na druhé straně města, takže takto to bude pohodlnější," pousměji se a poté už vyrazím za naším cílem.

"Hmm...no ale stále jen při práci." Usmála jsem se a pak se Darrenovi v černých šatech znovu předvedla a zatočila. Vypadalo to, že se mu v těch šatech vážně dost líbím, což mě těšilo. Darren si mě pečlivě prohlédl a pak zmínil, že tedy můžeme jít. "Počkej? Už teď? Říkal jsi, že to je až od osmi a teď je teprve kolem jedenácté, ne?" Zeptala jsem se nechápavě a pak šla za ním po schodech dolů. Vzala jsem si střevíčky, které neměly sice vysoké podpatky, ale byly pohodlné a šla za Darrenem k autu. Usadila jsem se po té, co mi otevřel dveře a připoutala se radši. "Tak kam jedeme?" Zeptala jsem se když se usadil i on a řekl, že to je na druhé straně města. Takže měl pravdu, že to bude takhle pohodlnější, protože Atreia byla obrovské město.

Zasměji se, když začne protestovat, že je ještě brzy a jen se zasměji, jakmile jsme byli v autě, šibalsky se na ni podívám a zazubím se.
"Přeci nevynechám příležitost tě někam vytáhnout! Tákže... Otevřeli novou francouzskou restauraci, chtěl jsem si tam s tebou dát oběd a potom... Dávají dost dobrý film v kině, který by se ti mohl líbit," odpovím s úsměvem, ale potom už dávám pozor na cestu.
"A na ten ples pojedeme dřív, už kolem šesté, chci si to tam zvenku obhlédnout, jak je to velké a možná si i trochu projít vnitřek, ať se zorientujeme a potom nebloudíme," zasměji se a odbočím doprava. Za chvíli budeme před restaurací.
"Máš už hlad? Pokud ne, můžeme se ještě projít v parku," zazubím se zvesela.

Jeho slovům se nedalo nesmát. Ale bylo to milé. "Tak dobře." Přikývnu s jeho plánem a usmála se. "Francouzské jídlo zní fajn." Usmála jsem se na Darrena a brzy jsme byli před restaurací. "Hmm, dobře to by asi bylo dobrý no. Projít si to tam, ale nebude to moc nápadné? Co když nás chytí už tehdy?" Usmála jsem se a pak se zamyslela, nad jeho další otázkou. "Hmm ještě bych se prošla, jestli nemáš moc velký hlad ty." Odpověděla jsem mu a vystoupila z auta. Zabouchla jsem za sebou dveře a se skousnutým rtem jsem čekala, jestli mě i dnes vezme za ruku.

Začne se mým slovům smát, ale nakonec naštěstí souhlasí. Spokojeně zamručím a zamyslím se nad jejími dalšími otázkami.
"Buď budeme muset být opatrní, nebo si přichystat nějakou výmluvu. Většinou ale stačí tvářit se, jako že víš, kam jdeš a že tam patříš," zasměji se a přikývnu, když řekne, že by se prošla, tedy pokud nemám moc velký hlad.
"Ne, procházka zní fajn," řeknu a zaparkuji před restaurací. Vystoupím z auta, zamknu jej a poté se vydám k Mirys, ještě jednou si ji prohlédnu a pousměji se. Vážně jí to slušelo. Chtěl jsem jí vzít za ruku, natáhnu se, ale nakonec ruku zase rychle stáhnu. Byli jsme formálně oblečení, takže mi to nepřišlo správné. Místo toho jí nabídnu rámě po mé pravé straně a usměji se.

Vypadalo to, že se mu v těchto šatech opravdu líbím, protože si mě znovu prohlížel. Pousmála jsem se a trochu se začervenala, ale byla jsem ráda, že se mu líbím. Natáhl ke mě ruku a já se zaradovala, že mě chce vzít za tu mou, ale pak ji rychle stáhl. Což mě trochu zklamalo, ale nedala jsem na sobě nic znát. Naštěstí. Protože mi skoro hned nabídl rámě a já ho s radostí přijala. Usmála jsem se na něj a šla s ním pomalu do parku. "Tohle je první prácička, kterou jsi mi dal...a to to je už měsíc, co jsme kontrakt uzavřeli." Zmínila jsem a zvědavě se na něj podívala. "Taky teď méně navštěvuješ bary... Copak se děje?" Usmála jsem se na něj zvědavě. Všímala jsem si těchto detailů. Nemohla jsem je přehlížet i kdybych chtěla. Navíc jsem stejně nechtěla.

Viděl jsem, jak se jí rozzářily oči, když jsem jí nabídl rámě a ihned ho přijala. Pomalu se s ní rozejdu k parku a nespouštím jí z očí. Krásně se usmála a poté zmínila, že tohle je první prácička, od té doby, co jsme uzavřeli kontrakt.
"Do teď byly všechny primitivní a zvládl jsem je sám," pokrčím rameny, jako by nic, jenže pak se mě zeptá, co se děje, že méně navštěvuji bary. Chvíli jsem přemýšlel, jestli si ze mě neutahuje, ale z jejího hlasu a výrazu jsem vyčetl jenom zvědavost. Odkdy se o mě tak zajímala a proč se vůbec starala?
"Asi jsem nemocný," odpovím dramaticky, ale po chvilce se ušklíbnu a jen zavrtím hlavou.
"Ani nevím, není čas? Když nepracuji, jsem s tebou, někam zajdeme, zasportujeme si, vybiji energii a jdu si tak akorát lehnout domů... Hele, kvůli tebe jsem začal i vařit večeře, protože jsem líný potom někam chodit!" zasměji se, ale věděl jsem, že to není pravda. Energie na sex bylo vždycky dost, ale... Nějak jsem na něj poslední dobou extra nemyslel a když ano... Vždycky jsem si představil sebe s Mirys... Bylo to divné, tohle jsem nebyl já, ale... Co s tím nadělám, že?