Mirys & Darren 18+

Darren mi v rychlosti zopakoval základy a pak už jsme šli hrát. Zprvu se mi to zdálo až moc lehké, což jsem hned pochopila. Chtěl, abych přišla jak na to a pak už to bylo čím dál tím těžší. Ale já se nedala odradit a vážně se celou tu dobu snažila. Díky svému výcviku jsem to tak nějak zvládala. Bavilo mě to. Možná i proto, že nikdo z nás nepočítal skóre a já tak neměla před očima že prohrávám, ale co. Darren odpálil další ranou míček zpátky na mou polovinu hřiště, ale úplně jinam, než kde jsem byla. Rozeběhla jsme se rychle a skočila abych ho odpálila, ale skončila jsem na zemi. No další míček jsem neodpálila, ale tak co. Zvedla jsem se a zase přešla tak, abych mohla odpalovat.

Pobaveně sleduji, jak Mirys odpálila míček za letu a skončila na zemi. Odpálím jí ho zpátky a ušklíbnu se. Byla to dobrá hra a byl jsem si celkem jistý, že i dost netěsno, kdybychom počítali body. Hodně mě to bavilo, ale po asi dvou hodinách hry, které uběhly jako voda, se ji rozhodnu ukončit. Chytím míček do ruky a mávnu na Mirys, aby šla za mnou k síti.
"Dobrá hra, ale jestli chceme stihnout sprchu a pak tu pouť, měli bychom jít," zasměji se a setřu si pot z čela. Bohužel jsem tady neměl žádné věci na převlečení, takže budu muset vydržet domů.
"Takže... Za hodinku u tebe?" zeptám se vezmeme věci a odneseme je zpátky do budovy, odkud jsme si je půjčili.

Ani jsem nepostřehla, že tu jsme už tak dlouho. Byla jsem docela unavená, ale jakmile si vzpomenu, že jdeme ještě na pouť, hned oživnu. Darren na mě mávl a tak jsem šla za ním a přikývla, když řekl, že bychom měli jít. Sprchu jsem opravdu potřebovala a stejně tak on. "Tak dobře." Usmála jsem se a pomohla mu s věcmi. Vrátili jsme je a já pak rovnou vyrazila domů. "Za hodinu přesně." Zaculila jsem se ještě a už mířila k sobě, kde jsem zašla rovnou do sprchy a pořádně se vydrhla. Rovnou jsem se osušila, vyfénovala vlasy a učesala se trochu. Nechala jsem si své přírodní lokny a šla se obléct. Bylo stále příjemné teplo a tak jsem si oblékla bílé tílko, na to kostkovanou šedou košili a kraťasy. Ještě jsme si vzala ozdobené sandálky a už jsem čekala jen na Darrena, kdy dorazí.

Vyrazím rychle domů, kde okamžitě zalezu do sprchy, která byla po dvou hodinách hraní tenisu velmi příjemná. Potom vytáhnu ze skříně nějaké čisté věci, konkrétně košili a černé kalhoty, abych vypadal alespoň trochu slušně. Klíčky od auta se mi podaří najít celkem rychle a tak zamířím do nedaleké garáže, kde jsem měl auto zaparkované. Dlouho jsem nikam nejel, ale teď se vážně hodilo. Nastartuji a vyrazím k Mirys, věděl jsem, že tam budu asi o dvacet minut dřív, ale to mi vůbec nevadilo. Zaparkuji a poté vystoupím z auta. Nemohl jsem jet až přímo k jejímu domu, ale ten byl asi jen dvě stě metrů odsud, což vůbec nevadilo. Usměji se a vydám se ke dveřím, na které zaklepu a počkám, až Mirys otevře.
"Sluší ti to," řeknu s úsměvem, jakmile mi otevře a mě se na ni naskytne pohled. Byla vskutku nádherná.

Konečně jsem zaslechla klepání na dveře. Nadšeně jsem vyskočila a přiběhla ke dveřím. Otevřela jsem a vyšla ven. Darren mi hned pochválí oblečení a já se trochu začervenám. "Díky. Taky vypadáš dobře." Usmála jsem se a prohlédla si ho pořádně. Košile mu nehorázně slušela a když byl trochu učesaný, taky vypadal líp. Zaculila jsem se ale pak se zarazila. "Co to je?" Usmála jsem se a naklonila se k jeho krku. Voněl příjemně, ale tuhle vůni jsem u něj ještě necítila. "Ty ses navoněl?" Zeptala jsem se překvapeně a zazubila se na něj. "Ale..vybral jsi dobrou kolínskou." Uculila jsem se a rychle zamkla. Já se samozřejmě taky navoněla, ale já měla jeden parfém a jen ten jsem používala. Takže u mě ho mohl cítit už dříve. Za to já u něj tenhle cítila poprvé.

Lehce zčervená, když jí pochválím vzhled a potěší mě, že zrovna i ona uznala, že vypadám dobře. Chtěl jsem se zeptat, jestli teda půjdeme, když se zeptá, co to je. Zmateně se na ni podívám, netušil jsem, co myslí, ale poté okomentuje moji kolínskou.
"Chtěl jsem vypadat jako člověk, když už mezi ně jdeme!" zasměji se a poté ji opatrně vezmu za ruku a vydám se k autu. I ona krásně voněla, ale byl jsem na tento parfém u ní zvyklý. Pousměji se a když dojdeme k autu, otevřu ji dveře k sedadlu od spolujezdce. Počkám, než se usadí a poté za ní zabouchnu dveře a sám auto obejdu a posadím se na místo řidiče.
"Fajn, zhruba za dvacet minut tam budeme," usměji se na ni, než nastartuji a rozjedu se směrem k vedlejšímu městu, kde byla pouť. Zároveň si připomenu, že bych dneska měl řídit jako člověk a ne jako hovado...

Zasmála jsem se, když na mě vyhrne, že chtěl vypadat jako člověk, když už mezi ně jdeme. "Dobře, dobře." Zasmála jsem se pobaveně. To už mě ale chytal za ruku a vedl k jeho autu. Nechala jsem ho a šla s ním. Už jsem se hrozně těšila! Teď jsem si vážně připadala jako malý dítě, ale tak co. Pro jednou to nikoho nezabije. "Na co půjdeme první? Co máš nejradši?" Zeptala jsme se zvědavě a usadila se na místo spolujezdce, když mi otevřel dveře. Usadila jsem se a připoutala se. Darren za mnou zavřel a sám auto obešel a nasedl na místo řidiče. Zmínil, že tam budeme tak za dvacet minut. Přikývnu nadšeně a olíznu si rty.

Zeptá se mě, na co půjdeme jako první a kam chodím nejraději, zasměji se a na chvíli se na ni podívám, než se zase otočím čelem k silnici, abych nás nenaboural.
"Nevím, co všechno tam bude, ale kolotoče obecně jsou fajn... Čím rychlejší, tím lepší," zasměji se. Měl jsem rád adrenalin a v tomhle jsem byl trochu jako dítě. Dokázal jsem běhat po pouti velmi dlouho a dle jejího výrazu tentokrát nebudu sám. Pousměji se a jakmile jsme za městem, zrychlím, nespouštěl jsem oči z vozovky a poslouchal písničky z rádia, ale také Mirys, kdyby mi chtěla něco říct, nebo se na něco zeptat. Začne hrát další písnička, koutkem oka se podívám na Mirys a ušklíbnu se.
"Zazpívej něco, prosím," řeknu s úsměvem a podívám se na ni. Měla pěkný hlas a zajímalo mě, jestli umí i zpívat.

Darren mi na mou otázku odpověděl, že neví co tam bude, ale že kolotoče jsou jistota a pro něj čím rychlejší tím lepší. Zaculila jsem se a přikývla. "Takže nějakej rychlej kolotoč." usmála jsme se a pak si otevřela okýnko a když jsme byli z města pryč tak jsem vystrčila ruku a chvíli se na ní dívala. Nemohla jsem se dočkat až tam budeme. Poprvé jsem mohla jít na pouť. Takže je nejspíš samozřejmé, že si ji hodlám pořádně užít! "Přidej! Jedeš jak stoletej páprda!" Utahovala jsem si z něj a smála se. Měla jsem ráda rychlou jízdu, ale teď jsem ho provokovala jen kvůli tomu, abychom tam už byli. Zaposlouchala jsem se do písničky, která právě hrála v rádiu, když mě Darren vyzve, abych něco zazpívala. Dokonce i poprosil. Překvapeně jsem se na něj podívala. "Co že jsem to slyšela? Že by to slovo na 'P'? Tos mě vážně poprosil?" Koukla jsem na něj jako na zjevení, ale bavila se tím. Nakonec jsem se zasmála a zazpívala kousek písničky, který jsem odposlouchala, tedy refrén. Ne že bych uměla nějak bravurně zpívat, ale řekněme, že nejhorší jsme taky nebyla a falešně zpívám ve výškách a hloubkách, tam ale tahle písnička nesahala.

Jakmile řekne, že jedu jako stoletej páprda, zasměji se a prudce dupnu na plyn a okamžitě mnohonásobně zrychlím.
"Stoletej jsem, ale páprda ani náhodou!" zasměji se nahlas, ale chvíli na to si ze mě začne zase utahovat.
"No jo no, směj se mi, dneska mám dobrou náladu, takže se ani neurazím," odpovím s úsměvem a předjedu další auto. Opravdu se těšila, viděl jsem jí to na očích i na tom šťastném výraze. Začne dokonce i zpívat a tak se zaposlouchám do jejího hlasu. Nezpívala vůbec falešně a jakmile skončí, pustím volant a zatleskám jí, potom ho ale pro jistotu zase chytím.
"Už tam budeme," řeknu, když před námi uvidím město a zpomalím. O pár zatáček později už zaparkuji na kraji silnice a vystoupím, byli jsme kousek od poutě a hrála tady příjemná hudba.
"Tak vítej na pouti," usměji se a zamknu auto.

Na mou první provokaci Darren hned dupl na plyn a najednou jsme jeli vážně rychle. Zasmála jsem se a provokovala dál. Na to mi už ale odpověděl, že se mu klidně můžu smát, že má dobrou náladu a ani se neurazí. Zasmála jsem se, ale pak mu zazpívala, načež mi zatleskal. No...ne že by mě to nepotěšilo, ale radši bych, aby držel volant. Ale ten pak stejně chytne a začne zpomalovat. Brzy jsme dorazili do města, jak slibovat. Zaparkoval a já hned vyskočila z auta. Přivítal mě na pouti a auto zamkl. "Jaká škoda, že nám ta cesta uběhla tak rychle...teď jsi byl ve zpívání na řadě ty." Zaculila jsem se na něj nevinně, ale zároveň provokativně. "No to nevadí, ještě máme zpáteční cestu. Teď už jdeme! Tak pojď...Dělej stoletej páprdo." zasmála jsem se a táhla ho za ruku s sebou blíž k pouti. Nemohla jsem uvěřit jak velká byla. Bylo tu hodně atrakcí a stánků a já nevěděla kam jít první. Rozhlížela jsem se a natahovala se, abych viděla, nějaké atrakce, které se teď s lidmi hýbali. Líp pak určím kam chci, ale teď jsem hledala kolotoče, ale vážně jsem nevěděla, na která chceš Darren. Takže jsem se radši držela u něj.

Chtěla abych zpíval, ušklíbnu se a přikývnu, máme ještě zpáteční cestu a kdyžtak jí můžu trápit svým zpěvem. Tedy... Uměl jsem zpívat celkem dobře... Když jsem chtěl. Chytí mě za ruku a znova řekne, že jsem stoletý páprda, zasměji se tomu a nechám se táhnout směrem k pouti. Rozhlížela se kolem s dětským výrazem ve tváři a věděl jsem, že ani netuší, kam by měla jít první. Vysmeknu se z jejího sevření a odběhnu nakoupit velkou hromadu lístků. Naštěstí byly univerzální, takže jich nebylo více druhů. Můžeme tedy na všechno a o nákup se už starat nemusíme.
"Takže, kam první?" zasměji se, když se vrátím k mojí společnici a rozhlédnu se. Všimnu si, že jedna právě zastavila a lidé z ní vystupovali. S úsměvem tedy chytím Mirys za ruku a tentokrát já ji odtáhnu k horské dráze.
"Tohle bude dobrý začátek," zasměji se a usadím se, poté poklepu na místo vedle sebe a usměji se na ni.

Nechal se ode mě táhnout, ale pak se mi vysmekl a někam se ztratil. Dívala jsem se za ním, ale on jen nakoupil lístky a vrátil se. "Nééé! Tady jsem měla platit já." Povzdechla jsem si když jsem viděla, kolik jich koupil. No co už - alespoň si tu pouť spolu pořádně užijeme a já mu to vrátím nějak jinak a někdy jindy. Najednou mě čapl za ruku a táhl mě k horské dráze, která právě skončila a lidé z ní vystoupili. Usadil se na ní a poklepal na místo vedle sebe. Usmála jsem se a sedla si tedy vedle něj. Prý tohle bude dobrý začátek. No, tentokrát jsem mu věřila. Bylo tu dost lidí a tak to netrvalo dlouho a od všech si vzali lístky a zajistili nás. Usmála jsem se na Darrena a pak se rozhlédla po této atrakci. Hrozně jsem se těšila na tu jízdu a tak jsem se kousala do rtu, dokud ji nezapli. Nadšeně jsem se usmívala a užívala se celou dlouhou jízdu s občasným radostným vyjeknutím.

Seděli jsme na atrakci a jen chviličku čekali, dokud ji nezapnou. Horská dráha se rozjede a já se podívám na Mirysin nadšený výraz. Usměji se, když uvidím, že se celou dobu kousala ret, ale poté se už otočím dopředu a užiji si jízdu. Bylo tam pár dobrých zatáček a sešupů, kdy jsem se musela nahlas smát a jízda byla celkem i dlouhá. Jakmile skončí, vystoupím a znovu chytím Mirys za ruku a vydám se k centrifuze.
"Tahle se ti bude líbit," zasměji se a dotáhnu ji k oné atrakci. Vlezu do kabinky a ji stáhnu sebou.
"Tak, jaká byla první jízda na horské dráze?" zasměji se a předám lístky chlápkovi, který atrakci obsluhoval.

Smála jsem se a úsměv jsem si neodmontovala ani na chvilku. I když jedna atrakce po docela dlouhé době skončila, Darren mě hned táhl k jiné. Nechala jsem se a běžela s ním tam, kam mě vedl. Usadila jsem se spolu s ním do kabinky a zhluboka se nadechla. Pak se mě už ale zeptal, jaká byla první jízda na horské dráze. "Byla úžasná!" Usmála jsem se nadšeně a dívala se na něj. "Vyzkoušíme tu toho hodně že ano? A pak půjdeme znovu na tu nejlepší!" Zajásala jsem spokojeně a už se rozhlížela. "Potom chci támhle na to!" Ukázala jsem na lavici a zaculila se. Ale to už nás všechny zajistili a pustili centrifugu. Hrála tu všude hlasitá hudba, ale to mi nevadilo. Centrifuga se rozjela a já se u toho smála a dívala se kolem.

S dětským výrazem a nadšením mi odpověděla, musel jsem se nad tím zasmát, ale potom přikývnu.
"Jasně, vyzkoušíme všechno!" zasměji se vesele a podívám se na lavici, na kterou chtěla jít potom. Centrifuga se rozjede a brzy se kolem nás točil celý svět a občas jsme byli vzhůru nohama. Zasměji se a natáhnu ruce před sebe, vždy byl zajímavý pocit cítit tu odstředivou sílu, která vás tlačila zpátky a nedovolila by vám vypadnout i bez jištění. Jakmile jízda skončí, rozběhneme se se smíchem k lavici a po ní vyzkoušíme snad všechny atrakce na pouti. Když slezeme z poslední, zazubím se na Mirys a pomalu se rozejdu ke stánkům.
"Tak co? Která byla nejlepší?" zeptám se zvesela se smíchem a rozhlížím se po všech těch stáncích, kde se také platilo lístky. Buď v nich byly suvenýry, jídlo, nějaké sladkosti, ale v některých měli "soutěže" o ceny, kdy se buď střílelo ze vzduchovky, nebo házely míčky.

Jak Darren slíbil, po centrifuze jsme šli na lavici a pak vyzkoušeli všechny ostatní atrakce. Byla to nádhera, ale nedokázala jsem říct, která byla nejlepší. Zamířili jsme ke stánkům a já si prohlížela, co nabízeli lidé uvnitř. Brzy se mě Darren zeptal, co bylo nejlepší. Zamyslela jsem se nad tím nadšeně. No možná jsme spíš přemýšlela o tom, co bych chtěla zažít ještě jednou. "Já nevím..." Zakňučela jsem nakonec pobaveně a zastavila se u házení míčky. "Nevím co bylo nejlepší. Tentokrát to budeš muset rozhodnout ty." Zaculila jsem se a ukradla mu jeden lístek. Nevinně jsem se zaculila a házela míčky, které mi pán podal. Všemi jsem se trefila bravurně a tak jsem si mohla odnést velkého plyšového medvěda. Byl z příjemného materiálu a já se už nemohla dočkat, až se vedle něj schoulím v posteli, když budu sama doma. Ale víc než to jsem se chtěla v noci přitulit k Darrenovi. Rychle jsem tu myšlenky vyhnala z mojí hlavy a dělala jako by nic. Počkala jsem, než Darren rozhodne, kam půjdeme podruhé a pak jsem tam zamířila.

Doslova zakňučí, že neví, znovu mě to rozesměje, stejně jako to, že chtěla, abych rozhodl já.
"Tak fajn," řeknu a sleduji, jak si vzala míčky a začala je házet na cíle. Všemi se trefila a musel jsem se zasmát překvapenému výrazu chlápka, který měl stánek na starost. Nakonec si odnese velkého plyšového medvěda a vrátí se za mnou.
"Hmm, už vím kam půjdeme, potom si můžeme dát ještě něco k jídlu, máme dost lístků..." řeknu s úsměvem, potom ji chytím za ruku a rozejdu se k atrakci, která byla tak nejvíce adrenalinová. Netušil jsem, jak se jmenuje, ale v podstatě vás vystřelily několik desítek metrů vysoko a poté jste padali volným pádem. Usměji se, jízda byla celkem rychlá a brzy jsme zase stáli nohama na zemi.
"Takže teď to jídlo?" zasměji se a už tak nějak automaticky ji chytím za ruku.

Darren řekl, že už ví kam půjdeme a po té hned navrhl, že pak můžeme na jídlo. nadšeně jsem přikývla a jako by to slyšel i můj žaludek, který zakručel. Nevinně jsem se usmála a chytila se za břicho. "Jo, už mám docela hladík." Usmála jsem se a nechala se vést k atrakci, kterou určil za poslední. Byla jsem ráda, že vybral jednu, která se hrozně moc líbila i mě. Medvěda jsem si dala k pánovi, který obsluhoval tu atrakci, abych mohla dovniřt vůbec a pak jsem se smála a trochu i ječela, když to pustil. Nechal nám o něco delší jízdu než ostatním, zjevně kvůli mým krásným očím. Poděkovala jsem mu za delší jízdu i za pohlídání plyšáka a pak se znovu nechala vést Darrenem ke stánkům. Zeptal se, jestli teď to jídlo a já nadšeně přikývla. "Ale nevím co si dám." Zaculila jsem se ale první co jsem nám objednala, bylo pití. Měla jsem hroznou žízeň, a usoudila jsem, že i Darren bude mít. Objednala jsme si tedy půllitrovku malinovky a počkala, co si dá Darren, než půjdeme vybrat něco k jídlu.

Poslední jízda vážně stála za to a musel jsem se celou dobu smát. Miloval jsem tyhle atrakce! A byl jsem rád, že na ně mám žaludek. Po jízdě se zase vydáme mezi stánky a Mirys se zaculí, že neví, co si dá. Zasměji se tomu a když se vydá ke stánku s pitím, objednám si stejně jako ona malinovku.
"Teď to jídlo, hladovče," zasměji se a jsem rád, že mi v ten moment nezakručelo v břiše. Rozhlédnu se po všech stáncích a nakonec zamířím k jednomu rychlému občerstvení, které mělo trochu větší výběr. Objednám si langoš se sýrem a poté se podívám na Mirys.
"A ty si dáš co?" usměji se mile. Musel jsem se pozastavit nad tím, jak jsem si dnešní den v její přítomnosti užil. Divné bylo, že jsem se nakonec nemusel ani přetvařovat. Ono... To šlo nakonec samo a dokonce se mi dařilo být pro změnu milý. Možná bych se na ni měl začít dívat jako na parťáka a ne jako... Na holku, kterou můžu využít kdykoliv chci. Najednou dostanu výčitku za to, co jsem jí udělal, ale rychle zatřepu hlavou. Co to se mnou je? Podezřívavě se zadívám na Mirys, naštěstí si toho nevšimne a já usoudím, že magii nepoužívá.

"Tak já si dám to samé..ale málo česneku." Usmála jsem se na obsluhu a pak si od něj převzala své jídlo. Koukla jsem na Darrena a usmála se. Tvářil se teď trochu podivně, ale já doufala, že se jen zamyslel a hned se zase usměje. Oblíbila jsme si jeho úsměv víc, než jsem chtěla a chyběl mi už teď, když jsem ho neviděla sotva pět vteřinek. "No nedělej! Ty máš určitě taky hlad." Vyplázla jsme na něj jazyk, když mě nazval hladovcem. Následně jsem na ex vypila půllitru malinovky a olízla si rty. "Hmmm, dobrá." Pousmála jsem se a kelímek zahodila do koše. Pak jsem si ukousla langoše, který tak krásně voněl a už nebyl ani tak horký. "To je výborný." Usmála jsem se a pustila se do něj. Bylo mi teď jedno, jak to vypadalo. Měla jsem vážně hlad. Vždyť jsem taky snad pět hodin nejedla ani nepila. No od oběda. A že nám projít to všechno trvalo.

Usměji se, když na mě vyplázne jazyk a udělám to samé, vypije malinovku na ex, čemuž se trochu podivím, ale vážně asi měla žízeň a hlad. Pustí se do langoše a tak ji chvíli pobaveně sleduji.
"Jak tě tak vidím... Nemám ti objednat ještě jeden?" zasměji se a sám se pustím do toho svého. Byl vážně dobrý a dal jsem si ho bez česneku. Stále jsem pobaveně sledoval Mirys, ukusoval langoš a upíjel z malinovky, která byla vážně dobrá. Rozejdu se k blízké lavičce, na kterou se usadíme a kde budeme moci v klidu dojíst.
"za chvíli tady budou zavírat," řeknu, když si všimnu, že tady výrazně ubyli lidé a některé atrakce již dokonce zhasínaly svá světla.

"Tsse.. Zase tak hladová nejsem." Namítla jsem na Darrenovo popichování, jestli mi nemá objednat ještě jeden. Šla jsem pak s ním a usadila se vedle něj na lavičce. Měla jsem langoš už skoro v sobě, když řekl, že tu budou brzy zavírat. "Tak ještě, že jsme to všechno stihli." Usmála jsem se a zahodila do koše tácek. Otřela jsme si pusu a pak zahodila i ubrousek do koše. Mlsně jsem si olízla rty a protáhla se. "Páni...budu spát jak zabitá." Usmála jsem se a vzala si zase medvěda. "Takže až dojíš, tak asi pojedeme, co?" Pousmála jsem se a koukala na Darrena přes "rameno" medvěda, kterého jsem objímala. Dnešek jsem si vážně užila, ale už bylo docela pozdě. Ani jsem se nedivila, že už zavírají. Vlastně jsem se trochu divila, že nezavřeli už před hodinou. Zívla jsem, ale hned se zase pousmála. "Pohlídej mi ho, než dojíš, hned jsem tu." Usmála jsem se a vzala si ještě zbytek lístků, které nám zbyli. Pochybovala jsem, že bychom sem jeli ještě zítra a když už je Darren koupil, tak je využiji. Doběhla jsem mezi stánky, takže na mě Darren neviděl a koupila si ještě pár postaviček z marcipánu, pár tureckých medů a další sladkosti, na které jsem dostala chuť. Poděkovala jsem pánovi, že mi to ještě prodal a běžela zase zpět. Měla jsem slabost pro sladké snad už od narození, a taky jsem si něco mohla dovolit, když jsem od osmi let nebo vlastně o trochu později, cvičila každý den. Potřebovala jsem energii a líbilo se mi, že jsem ji mohla čerpat ze sladkého. A tak mi tahle slabůstka vydržela až do teď. "Tak můžeme?" Zeptala jsem se, když jsem přišla a vzala si zase medvěda.

Poznamená, že zase tak hladová není a vskutku to vypadalo, že jeden langoš jí bude stačit. Ušklíbnu se a dojím ten svůj, utřu si pusu do ubrousku a poté ho i s táckem vyhodím. Zbývala jen malinovka, kterou jsem hodlal vypít a budeme moct vyrazit.
"Také jsem rád, že jsme to stihli. Po dlouhé době jsem se odreagoval a... Děkuji ti za to, že jsi mě vytáhla," zasměji se a když se zeptá, jestli pojedeme, přikývnu. Ještě předtím si však vezme zbývající lístky a rozběhne se ke stánkům. Trpělivě jsem na ni čekal a hlídal jejího obrovského plyšáka, se kterým vypadala ještě více jako dítě a taky velmi roztomile. Zadívám se na obrovského medvěda a ušklíbnu se. Byla vážně jako dítě a mohl jsem se jí divit? O dětství přišla kvůli svému mistrovi. Ihned mě napadne, že jí to zkusím vynahradit, ale proč bych to dělal? Proč jsem se vůbec staral? No, zaženu tím nudu, takže je to výhoda i pro mě. Jo, dělám to pro sebe... Nakonec se vrátí s taškou plnou čehosi, jen se usměji, vezmu ji za volnou ruku a rozhodnu se, že medvěda vezmu sám.
"Tak půjdeme?" usměji se a vydám se k autu.

Usmála jsem se na Darrena, který vzal mého plyšáka, zřejmě proto, aby mohl volnou rukou vzít za ruku mě. Cítila jsem se tak trochu podivně, ale líbilo se mi to. Jeho ruka byla obrovská a moje se v ní ztratila. Usmála jsem se a vyrazila s ním k autu. Počkala jsem, než Darren odemkne. Tašku se sladkostmi jsem pak dala na zadní sedadla, stejně jako jsem tam nechala i medvěda a pak si šla sednout na místo spolujezdce. Protáhla jsme se ještě a zívla. "A nezapomeň...teď jsi se zpěvem na řadě ty." Usmála jsem se nevinně a pohodlně se usadila a opřela do sedadla. Ještě jsem se připoutala a pak už Darren vyjel zpátky k nám do Atrei. Čekala jsem, než mi alespoň kousek něčeho zazpívá, ale auto mě tak tak příjemně ukolébalo, že jsem skoro hned začala usínat, jako unavené kotě.