Mirys & Darren 18+

Probudím se v cizím pokoji, což nebylo zase tak neobvyklé. Neobvyklé bylo, že jsem byl v posteli sám. Posadím se, protáhnu se a zívnu. Začnu si vybavovat události včerejška a spokojeně se pousměji. Mirys se mnou uzavřela kontrakt a teď jsem byl u ní doma. A nehodlal jsem v brzké době odejít. Vylezu z postele, obléknu se a zadívám se z okna. Měl jsem krásný výhled na les a bylo tady ticho, člověk si připadal stovky kilometrů daleko od města v nádherné přírodě a přitom bylo město pár desítek metrů od domu. Otočím se ke dveřím úmyslem se jít nasnídat, ale když se natáhnu po klice, dveře se samy otevřou. Stála v nich Mirys.
"Dobré ráno šípková růženko," ušklíbnu se. Přeci jen včera hrozně rychle odpadla, nejspíš z vyčerpání.
"Jak je ti? Včera jsi to dost přehnala s magií, časem se to zlepší, teď ti ještě nemůžu poskytnout svoji temnou energii, tvoje tělo si musí pomalu zvyknout," ušklíbnu se a zůstanu stát kousek před ní. Přeci jen stále stála ve dveřích a já tudíž nemohl projít.

Otevřu potichu dveře, ale Darren už byl vzhůru a asi zrovna chtěl jít pryč z pokoje. Trochu jsem ustoupila, ale on mě hned na to osloví jako šípkovou růženku. "Dobré ráno." Pousmála jsem se a rychle si vzpomněla, co jsem u chtěla říct. Ale on mne předběhl. Zeptal se mě jak mi je a pak pokračoval s tím, že jsem to včera přehnala s magií, že se to časem zlepší, že mi ještě nemůže poskytnout temnou energii a že si musí moje tělo zvyknout. "Dobře." Přikývla jsem jen a ustoupila ze dveří. "Naše dohoda neobsahuje jídlo, takže snídani si někde ulov sám, třeba v lese." Vyplázla jsem na něj jazyk. Přeci jsem jsem byla naštvaná, protože ten kontrak byl postavený na tom, že mu budu dělat poskoka a zatím se mi ani nezmínil kde by má matka mohla být. "Taky bych tě ráda upozornila na důvod proč jsme spolu uzavřeli kontrak. Má matka vzpomínáš? Nebo ti paměť neslouží? V tom umím dobře pomáhat." Řekla jsem a vlastně jsem ani nevěděla, co to do mě vjelo. Proč jsem s ním takhle mluvila? Byla jsem na něj vážně tolik naštvaná? Co to se mnou je?

Mirys dneska nevypadala vůbec přátelsky, okamžitě zaujala nepřátelský postoj a já netušil proč. Zvědavě se na ni podívám, než si odfrknu a projdu kolem ní. Prý si mám něco ulovit, to tak! Znovu se protáhnu a zamířím do kuchyně.
"Nezapomněl jsem, ale pokud vím, první ses chtěla naučit ovládat nové schopnosti," zavrčím na ni a otevřu ledničku. Začnu se v ní přehrabovat a nakonec si vytáhnu něco k jídlu a posadí se za stůl.
"Nevím, kde tvá matka teď přesně je, ale pracuje pro jistou organizaci, se kterou jsem také spolupracoval, stačí zavolat a buď mi řeknou, kde je, nebo ji vyřídí, že jsem jí hledal a ozve se mi sama. Nebo se najednou objeví za dveřmi, toho je taky schopná," řeknu jí a probodnu ji pohledem. Hodlal jsem jí dát najevo, že pokud se takto bude chovat, nehodlám být ani já příjemný.

Prošel kolem mě a zamířil rovnou do kuchyně. Zamračila jsem se a dívala se na něj. "Hmm...takže tam zavoláš hned, že? A varuju tě, přestaň o ní mluvit jako bys ji měl omotanou kolem prstu!" Zavrčela jsem hned na to, co jsem došla až k němu, ale zůstala jsem stát naproti němu a dělil nás jen stůl Opřela jsem se o stůl pěstmi a tvrdě se zahleděla na Darrena. "Jestli se ukáže, že nevíš kde je, tak ti udělám ze života peklo - abychom si rozuměli." Řekla jsem výhružně. "A teď si jdu dát sprchu..." Dodala jsem pak spíš do větru a šla ke schodům. Vyšla jsem nahoru a zamířila rovnou do koupelny, kde jsem s pustila horkou sprchu a nějakou chvíli jsem tam zůstala.

Jen probodnu Mirys pohledem a ignoruji její vrčení a prskání. Co to s ní sakra je? Byla opravdu nasraná, jenže já si z toho nic moc nedělal. Tedy nehodlal jsem být nějak extra milý, spíše naopak.
"Dej si pozor na pusu, holčičko, mě strach nenaženeš a peklo ze života ti spíš udělám já," zasyčím na ni nepřátelsky a otočím se zpátky ke svému jídlu. Odcházela do sprchy, nechal jsem ji jít, chtěla ať zavolám hned, normálně bych to udělal, ale ona mi nemá co rozkazovat! Po snídani si po sobě uklidím nádobí a vydám se do obýváku, kde se rozvalím na gauč a pustím si televizi. Když se bude takto chovat, nehodlám jí vyjít vstříc. V kontraktu bylo, že jí pomůžu najít její matku, nebylo stanoveno kdy. Odfrknu si a začnu přepínat mezi programy, hledal jsem něco zajímavého.

Prohlédla jsem si své tělo v zrcadle, jen co jsem vylezla ze sprchy. Byla jsem nadšená z toho, že už teď jsem měla na zádech jen pár jizev, které kdysi bývaly velké a dost výrazné. Teď už byly o trochu menší a ani zdaleka nebyly tak výrazné jako kdysi, proto jsem se rozhodla obléknout si tričko, které má trochu odhalená záda a kraťasy. Přeci jen venku už začalo svítit sluníčko a určitě bude dneska zase horko. Sešla jsem dolů a zamračila se zase na Darrena. "Co to jako děláš?!" Zavrčela jsem na něj, sebrala mu ovladač a televizi vypla. Nejlepší asi bude, když se půjdu trochu projít, ale jeho v domě samotného nenechám, to rozhodně ne. "Musim jít něco zařizovat, takže...si užij dnešek někde mimo můj dům." Řekla jsem rovnou na rovinu. Rozhodně nevypadal na to, že by se chystal volat do té společnosti, kde by měla pracovat moje mamka, a tak jsem ho nemusela mít dneska na krku.

"Dívám se na televizi, tedy alespoň jsem se díval..." zavrčím na ni, když mi sebere ovladač. Dost jasně mi dala najevo, že mě tady nechce. Jen nad tím pokrčím rameny, postavím se a vyjdu hlavními dveřmi ven. Hodlal jsem jít shánět nějaké informace a večer půjdu do baru. Hodlal jsem si počkat, až ona sama přijde a bude mě prosit, abych jí matku pomohl najít. Ušklíbnu se sám pro sebe, dám si ruce do kapes a zamířím si to do města. Nakonec mi to přeci jen nedá a tak vytočím číslo oné organizace a po chvíli mi to zvedne sekretářka. Zeptám se na Mirysinu matku, ale jak jsem si myslel, byla na misi a netušili, kdy se vrátí. Zeptá se mě, jestli jí chci něco vzkázat. To se mi hodilo, ale chtěl jsem s ní mluvit osobně a tak jen řeknu, ať mi zavolá, jakmile se vrátí. Spokojeně schovám mobil a vlezu do budovy, kde bydlel jeden můj známý, který měl hodně kontaktů, což znamenalo hodně informací. Přeci jen jsem musel zůstávat v obraze...

Trochu se mi ulevilo, když nic nenamítal a odešel. Vzala jsem si pak košík a šla do lesa pro bylinky. Přeci jen jsem musela pracovat a brzy jsem měla dodat další krémy a mastičky a bůh ví co všechno.
Byla jsem tak zahloubaná do svých myšlenek, že jsem se už vracela s plným košem domů. Začala jsem s výrobou, ale stejně to budu muset dodělávat až zítra. Takže jsem udělala co jsem mohla a do oběda jsem to všechno měla hotové, což mě potěšilo. Neměla jsem ale vůbec hlad a tak jsem šla trénovat a až po tréninku a po další sprše jsem si dala jídlo. Zdálo se, že jsem se za tu dobu dost uklidnila a došlo mi, co jsem provedla. On se nemusí vrátit, tedy nevěděla jsem o tom, že by musel.
Dojedla jsem a ještě chvíli přemýšlela. Nakonec jsem ale stejně došla k závěru, že ho budu muset najít. A tak jsem se rozhodla vyzkoušet magii, kterou mi od včerejška propůjčoval. Vstala jsem a šla se tedy převléct. Našla jsem ve skříni krásné krátké šaty s třičtvrtečním rukávem. Byly z krásné zlato béžové látky, která byla pokrytá černou krajkou s květy. Seděly mi stále perfektně, byly uplé a zvýrazňovaly mé ženské křivky. Také sahaly jen kousek pod zadek a když jsem se v nich prohlížela před zrcadlem, byla jsem si téměř vědoma, že žádnou magii možná ani potřebovat nebudu, když půjdu v tomhle. Ale má podprsenka pod nimi byla moc výrazná a nevypadalo to s ní moc dobře. Což mě dost trápilo, ale co. Nikdo na mě přeci sahat nebude, takže se to ani nikdo nedozví, když si ji nevezmu. Ještě jsem našla vhodné botičky a už jsem vyrážela do města.
Vůbec jsem netušila kde by mohl Darren být a tak jsem začala v baru, kde jsme se poprvé potkali, ale tam nebyl. No, alespoň jsem zde vyzkoušela jeho schopnosti na dvou mužích, což dopadlo rvačkou a pak i na ženě. Dost mě zarazilo, že to funguje i na ženy, když jsem sama dívka, ale možná že i to se bude někdy hodit. Nicméně po hodince jsem bar opustila a pokoušela se Darrena najít a úplně jsem při tom zapomínala na to, že bych ho možná mohla najít, když jsme spolu uzavřeli kontrakt, pomocí magie.

Konečně jsem se dostal do jednoho z barů. Ušklíbnu se a posadím se k baru, ihned si objednám pití a otočím se směrem k tanečnímu parketu, abych si mohl někoho vyhlídnout. Bylo tu pár krásných žen, které by stály za to a s trochou štěstí jich se mnou odejde i více. Zatím jsem ale hodlal pozorovat dění okolo. Chvíli dostanu zvláštní pocit, jako by mi ubývalo trochu energie a zmateně se rozhlédnu, poté mi ale dojde, že je to nejspíš Mirys. Zřejmě trénovala své nové schopnosti. Spokojeně se ušklíbnu a začnu se soustředit na to, kde je. Cítil jsem ji nedaleko odsud a dokonce mířila mým směrem. Doufal jsem, že sem přijde, ale nehodlal jsem ji jít naproti. otočím se k barmanovi a popíšu mu Mirys s tím, že jakmile přijde do baru, má jí ode mě poslat pití. Poté se vydám do rohu místnosti, kde byl malý stůl a rozhodnu se tady na ni počkat.

Vlastně jsem sama nevěděla kam jdu, ale nechala jsem se vést instinkty. Tedy já myslela, že to jsou instinkty, ale ve skutečnosti mě za Darrenem vedla magie, která nás nyní spojovala. Vešla jsem do baru, že si i zde trochu procvičím schopnosti. Jen jsem ale přišla k barmanovi, abych se na něj trénovala v magii a zároveň pomocí toho získala informaci, zda tu Darren byl, už mi podával drink. Pousmála jsem se na něj a tentokráte mi stačilo použít Darrenovu schopnost posilovat touhy. Myslel jen na mě a po chvíli to vypadalo, že se vrhne přes bar, jen kvůli tomu aby se mohl dotknout mého krku, který jsem mu schválně ukazovala. "Hmm, takže ten drink..od kohopak asi je?" Pousmála jsem se na něj sladce. Ani nevěděl, že mi všechno řekl a snažil se i rychle, jako by se bál, že odejdu když mi to řekne pomalu.
Hmm, takže to pití bylo od Darrena, podle popisu od toho barmana. Vypila jsem ho a naklonila se k barmanovi blíž. Zašeptala jsem mu do ouška poděkování a navedla ho pomocí magie k tomu, aby s ke mě taky nahnul a políbil mě na ouško. Doufala jsem, že to Darren uvidí a tak trochu jsem zároveň doufala, že ho tím vyprovokuji a on přijde, ale kdyby ne, měla jsem i jiné záložní plány.

Nečekal jsem dlouho a Mirys vešla do baru v krásných, černých šatech, které jí sahaly jen pod zadek. Ušklíbnu se a sleduji, jak se baví s barmanem. Používala na něj magii a ve vteřině ho měla omotaného kolem prstu. Sledoval jsem, jak se k němu naklání a poté se postavím na nohy a rozejdu se k ní.
"Kohopak to tady máme?" ušklíbnu se a posadím se na barovou židličku vedle ní. Prohlédnu si ji od hlavy až k patě, ty šaty ji vskutku seděly, zvýrazňovaly její křivky a nádherně jí seděly. Uměla si vybrat, to jsem musel uznat. Také jsem byl rád, že trénuje své schopnosti, přeci jen se to bude hodit.
"Jak si užíváš tuhle zábavu? Kolik chlapů se už o tebe porvalo?" zasměji se a objednám si další pití. Musel jsem barmanovi párkrát lusknout před očima, aby mě začal vnímat a i tak mě obdařil dost nehezkým pohledem.

Ani jsem nemusela použít záložní plán a Darren se sám ukázal. Pousmála jsem se nevinně. "Kvůli mě? Jen dva. Ale kdo ví..." Pousmála jsem se na barmana zase sladce a ten hned po té, co podal Darrenovi drink, začal připravovat mě další. "Hmm, ale hledání tebe přineslo víc užitků než jsem původně čekala." Dodala jsem a pousmála se. Napila jsem se a otočila se k němu. "Už jsi volal do té společnosti? Víš kde je?" Zeptala jsem se rovnou. Omlouvat jsem se rozhodně nehodlala, na to jsem asi příliš hrdá u někoho jako je on, ale snažila jsem se o milý tón a snad i trochu přívětivý. Přestala jsem používat jeho magii, abych neodpadla jako včera, stejně dnes toho tréninku bylo dost.

Jen dva... Kdyby se opravdu snažila, mohlo jich být mnohem více. Ušklíbnu se, už vypadala přívětivěji než ráno, ale... Já byl tvrdohlavý zmetek a ještě jsem jí to hodlal nechat sežrat. Prý jí moje hledání přineslo mnoho užitku, jen přikývnu, byl jsem rád, že trénovala. Zeptá se mě na tu společnost, ušklíbnu se a otočím se na ni.
"Víš, že platí něco za něco a ty jsi dneska nebyla zrovna nejmilejší... Proč bych s tím teda měl spěchat," odpovím s pokrčením ramen, jako by o nic nešlo. Ucítím, že přestala používat magii, barman mě však stále propaloval nenávistným pohledem. Chytil se sám a to i po tom, co an něj nic nepůsobilo. Zavrtím nad tím hlavou a otočím se na Mirys.
"Hmm, omluv se, nebo popros," ušklíbnu se a přestanu si jí všímat, místo toho jsem se díval na taneční parket a čekal, co řekne.

Oznámí mi dost vypočítavě, že furt platí něco za něco a připomene mi, že jsem se ráno zrovna nechovala nejmileji. *Takohej hajzlík! Tss!* A podle jeho slov s tím nehodlá spěchat. Pak se ale otočil k tanečnímu parketu a mě přestal vnímat i když na mě ještě promluvil. Prý se mám omluvit a nebo poprosit. *Co si o sobě vůbec myslí?!* Díval se na mladé holky které se tam kroutily a mezi nimi bylo i pár kluků. Pousmála jsem se zase. Byl chytrej, to jo ale taky pěkně domýšlivej, jestliže si opravdu myslel, že bych se mu omluvila nebo ho snad poprosila. "Jsi sladce domýšlivý." Sdělila jsem mu a kopla do sebe zbytek drinku, který mi barman udělal na účet podniku. Pak jsem se zvedla a přešla do tanečního parketu. Trochu mě štvalo, že věnoval víc pozornosti jiným obyčejným holkám, i když jsem sama nevěděla proč. Použila jsem trochu magie, ale stačila jen špetka a kluci okolo se chytili. Tu špetku jsem ale udržovala, aby svou pozornost neodvrátili. Předvedla jsem krátký, ale dost dlouhý tanec na to, abych se dostatečně předvedla a pak je trochu povzbudila k tomu, aby se těch osm kluků porvalo. Bylo to tak lehké v těchhle šatičkách. Pak jsem svůdně pomalu přišla zase k Darrenovi. "Že bych tě zapojila do pranice? Nebo už netoužíš po mé omluvě či prosbě?" Zeptala jsem se sladce.

Viděl jsem, že jsem jí svými slovy trochu naštval, ušklíbnu se, podle ní jsem byl domýšlivý, možná měla pravdu, ale většinou mi všechno vyšlo tak jak jsem chtěl. Věděl jsem, že se jen tak neomluví, nebo mě nepoprosí, ale hodlal jsem ji k tomu donutit, nehodlám ustoupit, na to jsem až moc tvrdohlavý. Odejde na parket a začne tančit, sledoval jsem ji a přitom popíjel své pití. Donutí osm chlapů, aby se o ni porvali a potom přijde ke mně s tím, jestli mě má do rvačky také zatáhnout. Ušklíbnu se, odložím pití a postavím se na nohy.
"Pořád chci slyšet tu omluvu, nebo prosbu, spokojím se s obojím. Ale pokud mě omluvíš, mám něco na práci," zasměji se a rozejdu se k tanečnímu parketu. Rvačka se přesunula trošku dál a už se objevili i tací, kteří je chtěli odtrhnout. Nevšímám si jich a místo toho dojdu k několika dámám, které si něco šeptaly a občas naštvaně pokukovali po Mirys. Začnu s nimi flirtovat a trochu si i pomůžu svou schopností, takže brzy hltaly každé mé slovo, smály se a občas hodily nevraživý pohled jedna po druhé.

Dívala jsem se na něj a poslouchala jeho hlas, když říkal, že stále čeká na tu omluvu či prosbu. Dokonce řekl, že se spokojí i s obojím. Povytáhla jsem jedno obočí. "Tak to budeš čekat dlouho." Namítla jsem, ale to už řekl, ať ho omluvím, že má práci. Sledovala jsem, jak jde za slečnami. "Tak práci." Odfrkla jsem si a hodila do sebe panáka, o kterého jsem požádala mile barmana. V hlavě jsem už vymýšlela plán jak ho donutit, aby na tom netrval, ale svou pozornost jsem z nějakého důvodu nemohla odtrhnout od těch holek, které ho obletovaly jako by byl božstvem. Tsse, jen magie a jeho hezká tvářička. Ušklíbla jsem se a otočila se zase k barmanovi. Začala jsem si s ním povídat a flirtovt s ním ale v duchu jsem se soustředila jen na to, aby Darren myslel na mě a na to, jak žárlí, když se mě dotýká nebo se mnou mluví někdo jiný. Stačila jen ta myšlenka a pak jsem už jen stupňovala jeho touhu jít za mnou a byla jsem i tak pošetilá, že jsem se v něm pokoušela vyvolat novou touhu a to aby se on omluvil mě. Vůbec jsem nevěděla s čím si zahrávám a kolik mě to bude stát energie a byla jsem na něj tak naštvaná, že mě to teď ani nezajímalo.

Stále jsem flirtoval s několika ženami a už jsem měl i favortiky, se kterými bych rád odešel někam do soukromí. Jenže jsem stále musel myslet na Mirys, tyto myšlenky jsem se snažil ignorovat, ale byly velmi otravné. Až když začnu cítit slabou potřebu se jí omluvit, což by moje egoistické, sebecentrické já nikdy neudělalo, si uvědomím, že na mě používá mé vlastní schopnosti. Omluvím se dámám, že jim jdu pro pití a pošlu je k jednomu vzdálenějšímu stolu, sotva jsem trochu poodešel, už jsem slyšel, jak se hádají. Samolibě se ušklíbnu a rozejdu se přímo k Mirys, plácnu ji přes zadek a poté objednám u barmana hned několik pití.
"Pokud chceš zase odpadnout z vyčerpání, tak prosím, pokračuj, ale já tě odtud v bezvědomí tahat nebudu... A omluvu ode mě nečekej," zašeptám k ní, vezmu pití a rozejdu se zpátky.

Přes hlasitou hudbu jsem neslyšela, že ke mě někdo jde, ale když mě Darren pleskl přes zadek, i když jsem nevěděla že to byl on, ruka mi sama vyletěla a dopadla na jeho tvář zase celkem silně. Překvapeně jsem se trochu zarazila, když jsem viděla, že to byl Darren. No - patřilo mu to! Dovoloval si až příliš! Jen mi v rychlosti řekl, že pokud chci odpadnout vyčerpáním tak mám pokračovat ale že mě odtud tahat nebude a taky od něj prý nemám čekat omluvu. To se ještě uvidí! Zaměřila jsem magii jen na něj a ostatní už nechala na pokoji. Kopla jsem do sebe ještě jednoho panáka a pak šla zase tančit, ale stále jsem se při tom soustředila na Darrena a jeho myšlenky, jeho touhy. Použila jsme jeho schopnost, vůči které se neuměl bránit a posilovala jsem v něm tu touhu mluvit se mi, to maličkaté semínko, ze kterého jsem hodlala co nevidět udělal obrovský strom. Ale už po pár vteřinách se se mnou začal trochu točit svět. Byla jsem však jako malé dítě. Umanutá zvládnout to! A tak jsem nepolevovala i když jsem se vydala pomalu domů a nedávala na sobě znát jakkoli známky unavení.

Na tvář mi přiletí facka, no, hádám, že bych se k ní neměl přikrádat zezadu. Zašklebím se a promnu si bolavé místo, měla vážně ránu... Pořád se ale neomluvila a z jejího výrazu jsem poznal, že to ani nehodlá udělat. Vracel jsem se k dámám, které se ihned přestaly hádat, kdy mě viděly, místo toho se sladce usmály. Místo toho jim rozdám pití a opět se s nimi začnu bavit, přetvařovat a smát se. Nutkání omluvit se ale stále rostlo. Snažil jsem se ho ignorovat a nějak se rozptýlit rozhovorem, ale moc se mi to nedařilo. Pod stole, jsem zatínal pěsti, ale všichni u stolu byli natolik opilí, že si ani nevšimli, jak jsem roztěkaný. Na vteřinku schopnost zeslábne, což mě donutí se podívat na Mirys, ale hned se otočím zpátky. Nejspíš se jí zamotala hlava, ale i tak v tom pokračovala stejnou silou. Bylo těžké se tomu bránit, ale já měl silnou vůli a rozhodně se jí neomluvím! Nemám za co! To ona by se měla omluvit! Odcházela, tiše zajásám, schopnost neměla neomezený dosah a pokud se dobře rozptýlím, bude to lepší. Nakonec se rozhodnu bar opustit s mými dvěma favoritkami a zamíříme do hotelu. Smály se a byly opilé, brzy jsme byli v hotelu a já byl dokonce pryč z dosahu své vlastní schopnosti. Vítězně se ušklíbnu, pronajmeme si pokoj a tam rovnou zamíříme, tohle bude zábavná noc...

Odcházela jsem a ni nevnímala, jak daleko jsem. V půlce cesty se mi začala motat hlava ještě víc a tak jsem s tou magií radši vážně a úplně přestala. Budu ráda když dojdu domů. No to se mi naštěstí povedlo a dokonce jsem nezapomněla ani zamknout, ale to už byla spíš taková rutina. Odpotácela jsem se do svého pokoje, kde jsem se ještě svlékla a navlékla si jednu z mých oblíbených krátkých košilek a pak už jsem jen dopadla na postel a usnula znovu vyčerpáním. Už teď jsem byla naštvaná, že mi magie bere tolik energie a síly. Budu se to muset hold naučit usměrnit a vydržet. Takže budu muset trénovat víc!
V noci se mi zdálo hned několik snů. Pár nočních můr, kdy jsem se ve snech vracela k mému mistrovi a prožívala to všechno znovu, pár snů, které jsem nechápala a dokonce se mi zdálo i o Darrenovi. Ten sen se mi ale líbil. Darren v něm nebyl tolik nafoukaný a egoistický a byl vlastně dokonce milý, hravý podobně jako já a... v tom se mi do snu vkradla tvář neznámé ženy a obrazy její s mým otcem a malým miminkem.... A dál už nic.

Probudím se někdy dopoledne, taky, kdo by se mi divil, když jsme šli tak pozdě spát... Ušklíbnu se, když můj pohled sklouzne na dvě ženy, které spokojeně vedle mě spaly, každá z jedné strany. Opatrně vylezu z postele, obleču se a napíšu jim krátký vzkaz. Přeci jen, byl to jen na jednu noc a pokud to nechápou... No i takové tady byly. Nechám vzkaz na stole a potom opatrně vyjdu z hotelového pokoje. Na recepci vše zaplatím a poté vyrazím domů. Snídani si dám po cestě, ale nakonec si to rozmyslím, otočím se a vydám se za Mirys domů. Brzy jsem stál před jejími dveřmi, zaklepu a nakonec se i rozhodnu počkat, než mi přijde otevřít, než abych dovnitř lezl oknem. Byl jsem celkem zvědavý, jakou bude mít dneska náladu a jestli ji konečně donutím se omluvit, nebo poprosit. Navíc jsem jí dnes chtěl trénovat s tou její schopností a už jsem měl i vymyšlené, co budu chtít na oplátku. Dnešek by mohl být opravdu zajímavý!

Probrala jsme se zase později než obvykle. Bylo asi devět a já teprve vylezla z postele. Stále jsem se cítila vyčerpaná a tak jsme si řekla, že trénovat budu až odpoledne. Oblékla jsem si krátký zlatý saténový župánek a šla se dolů nasnídat. Udělala jsem si jen muslli s mlékem a snědla si to u stolu. Zrovna jsem přemýšlela, co budu dneska dělat, když jsem zaslechla klepání na dveře. "Kdo to může být?" Zeptala jsme se sama sebe a šla otevřít. Odemkla jsem a otevřela dveře, za kterými stál Darren. Hned jsem si přitáhla župánek blíž k hrudi, protože jsem si byla dost vědoma, že by mohl vidět víc, než bych chtěla. "Ale, ale...kdopak to přišel?" Pousmála jsem se jinak, ale zatím stála ve dveřích, aby nemohl projít dál. "Copak potřebuješ?" Zeptala jsem se ho sladce v domnění, že už zapomněl na to, že ode mě chtěl omluvu či prosbu.

Čekal jsem jen chvíli, než se otevřely dveře a v nich stála Mirys jen v župánku, který nenechával moc prostoru představivosti. Bohužel si ho rychle přitáhla k tělu, ale i tak byl dost krátký a odhaloval její krásné dlouhé nohy. Ušklíbnu se, když se mě zeptá, co potřebuji, bránila mi však v tom, abych vešel dovnitř.
"Přišel jsem si pro tu omluvu, ale té se jen tak nedočkám, takže se spokojím i s tréninkem tvojí schopnosti," zasměji se, opřu se jednou rukou o trám dveří a nakloním se k Mirys.
"Takže pokud mě pustíš dovnitř, pustil bych se do toho," ušklíbnu se, měl jsem opravdu skvělou náladu a věděl jsem, že mě dneska jen tak něco nerozhodí. Navíc jsem měl své plány a doufal jsem, že mi vyjdou.

Viděl jsem jak mě sjel pohledem a ušklíbla se. No alespoň něco hrálo v můj prospěch, líbím se mu! "Hmm, vážně?" Řekla jsem jakoby překvapeně když mi řekl, že se spokojí s tréninkem mé schopnosti. "A co tě vede k takové...laskavosti?" Zeptala jsem se a poslední slovo nechala znít ironicky. Ale nakonec jsem ho pustila dál a šla zatím ke schodům, které jsem rychle vyběhla abych se převlékla. Stále jsem ho ale poslouchala. V domě bylo ticho a když jsem si nechala napůl otevřené dveře do pokoje, tak jsem ho mohla slyšet odkudkoli z domu. Rychle jsem si sundala župánek i košilku a převlékla si spodní prádlo. Pak jsme si rychle natáhla kraťasy s tílkem, trochu si upravila vlasy a zase už seběhla po schodech dolů.

Zasměji se, když řekne, že jsem "laskavý," sice z toho slova čišela ironie, ale co...
"Nejsem laskavý, tu omluvu stále chci a dostanu ji..." ušklíbnu se a vejdu dovnitř odběhne do prvního patra, nejspíše se převléct a tak na ni počkám pod schody. Brzy se objeví v tílku a kraťasech. Prohlédnu si ji, opravdu jí to slušelo, byla to nádherná dívka a já si znovu připomněl, proč jsem si ji tehdy vyhlídl a že ji stále chci dostat do postele. S ní by to nemuselo být jen na jednu noc. Přeci jen máme spolu kontrakt, takže se budeme vídat častěji a vždycky když se budeme chtít pobavit... Měli bychom o zábavu postaráno. Jen se nad tou myšlenkou ušklíbnu, bude to trvat, ale jednou... Jednou ji do té postele dostanu...
"Začneme?" zeptám se a rozejdu se ke gauči v obýváku.