Inori & Zeke :3

Byl jsem opřený zády o strom a doufal jsem že si mě nevšimnou, přece jenom byli tři a já byl sám. Když ale zaslechnu hlas jendoho z nich, zvědavě vykouknu zpoza stromu. Nemluvil na mě a když před nimi spatřím mě až dobře známou démonku, vyvalím na ni oči. Co to kurva dělá? Proč se neschová?
Celou tu situaci jsem sledoval a zároveň přemýšlel jak odsud co nejrychleji zmizet. Když však zaslechnu slova jednoho z démonů, okamžitě se zarazím a znovu přilepím svá záda na kmen stromu. Jistě... neznělo to vůbec chlípně a nebezpečeně. Na tohle bych jim neskočil ani já, být žena. Pomalu zavřu oči a povzdechnu si, když zaslechnu hlas malé démonky, která odpoví, že jim nechce ublížit. Okamžitě si vybavím naše první setkaní, při kterém mi sdělila že nemá ráda násilí a že neubližuje pokud nemusí. Sakra, snad je nebude přesvědčovat aby ji nechali být, neudělají to. Viděli v ní jenom dívku, kterou by mohli přinejlepším znásilnit a byli na ni tři. Notak Zeku, vypadni... tohle není tvoje starost, snažil jsem se přemluvit sám sebe, ale nějak se mi to nedařilo. Vůbec jsem nechápal proč zůstávám. Měla by utéct okamžitě.

Znovu jsem se podíval po únikové cestě, ale zvědavost mi nedá a tak znovu vykouknu zpoza stromu. Pohled mi spadne na démona, který přimáčkl Inori k zemi, která ho ale nakopne mezi nohy. Na tohle se zatvářím kysele a když se proti ní vrhne s obrovskou sekyrou v ruce, vyvalím na ni oči. Ona.... ona se mu ještě omlouvala?! Zešílela? Nechtěla? Chtěli ji ublížit a ona... Natěžko polknu a zapřemýšlím co bych mohl udělat. Na chvíli se zapomenu a vzpamatuji se až když zaslechnu její zoufalý tón, který se mi zaryje do uší. Spatřím démona, který miříl jejím směrem, už neozbrojen a všimnu si že ji druhý z nich drží za zády, zatímco třetí stál kousek od nich a blížil se jejím směrem.
"Tak to ani náhodou," zavrčím si pod nos a když se napřáhne aby démonku udeřil, vyběhnu zpoza stromu a vytvořím před ni průhledné sklo, do kterého démon praští a zmateně se zadívá před sebe. Sotva jsem se objevil u něj, podařilo se mi přimrazit mu nohy k zemi a ta uzavřu Inori do průhledné krychle. Okraj skla narazí na démonovi ruce a to ho donutí ovečku pustit s čímž klopýtne dozadu, až přepadne.
"Táhněte od ní," zařvu na ně nasraně a v ruce si vytvořím ledové ostří, které zformuji do tvaru svého grálu, ačkoliv to byl pořád jenom led a mému grálu se to nevyrovnalo. Démon přede mnou se však brzy dostal z ledového sevření a tak se proti němu rozběhnu. Věděl jsme že kdyby teď udeřil vší silou do mého ledu, rozletí se na kousky a proto jsem přejel rukou po stré hraně meče, který jsem napustil vlastní krví. Ovečku jsem držel ve skleněné krychly, která byla dostatečně pevná na to aby ji jenom tak někdo nezničil. V momentě kdy se má zbraň setká se zbraní nepřítele, dám do úderu tolik síly, že to neustojí. Byl jsem naštvaný, zuřil jsem. Nensášel jsem nespravedlnost a nenáviděl jsem když někdo ubližuje nevinným. Vykašlal jsem se na démona před sebou a okamžitě se vrhl po tom, který stál nejblíž u Inori a chystal se udeřit do skla.
"Řekl jsem... TÁHNĚTE OD NÍ!" zavrčím na něj a v momentě jsem byl u něj tak blízko, že jsem ho nakopl do boku až odletěl. Třetí démon zaváhal a ohlédl se na své dva společníky, kteří byli pod mými ranami ještě rozzuřenější, jenže... já chytal tik do oka a nasraně jsem na ně cenil zuby.

Okamžitě vydechnu všechen vzduch co jsem měl v plicích a když proti mě démon se sekerou vyběhne, znovu na něj zaútočím. Chvíli jsme si vyměňovaly rány, ale když mu vyrazím sekeru z ruky, ušklíbnu se, nechám zbraň zmizet a vrazím mu pěstí mezi oči. Nečekal jsem na to až se vzpamatuje a okamžitě jsem mu uštědřil další, do břicha, do boku a všude kam se mi naskytla příležitost, než sebou zapotácel a skončil na zemi, ze které se už nezvedl. Jakmile šel k zemi, zbylí dva démoni se na mě zadívali se strachem v očích a zacouvali směrem do lesa.
"Snad se někam nechystáte," zavrčím na ně a okamžitě jim odříznu únikovou cestu za pomocí skla, do kterého narazí. Ihned se mezi dva démony vrhnu a i když na mě zaútočí, dařilo se mi vyhýbat jejich ranám a brzy jsem je zmlátil natolik, že už se nepostavili. Okamžitě zruším všechnu svou magii a zadívám se na démony na zemi. Klouby jsem měl odřené až do krve, z ruky mi stékala krev ale to bylo to poslední, co mě zajímalo a vůbec... tížilo. Po chviličce se mi podaří tak nějak uklidnit a tak si povzdechnu a otočím se na malou ovečku, která byla zdá se v pořádku. Místo slov si však povzdechnu a vydám se jejím směrem.

Stále jsem se pod návalem vzteku lehce třásl a nesnažil jsem se to ani skrýt, bylo mi to jedno. Byl jsem vzteklý a nejraději bych všechny ty tři démony zabil. Lehce se otočím za sebe abych se ujistil že stále leží na zemi a když se dostanu před ovečku, která mi poděkuje a poprosí mě abych ji rozvázal, obejdu si ji, abych ji těch provazů zbavil. Sotva jsem se jich chtěl dotknout, úcítím z nich nebezpečný druh magie a místo toho abych se jich dotkl, je raději přeříznu dýkou a nechám spadnout na zem.
"Tak a je to," vydechnu, než se ohlédnu po okolí a chytím Inori za ruku.
"Jde jich tímhle směrem víc, měli bychom vypadnout" oznámím ji a okamžitě se rozeběhnu do lesa. Nechtěl jsem aby nás našli a i když jsem našel cestu ven z lesa, tahleta se zdála být nějak nebezpečná a já to nehodlal riskovat. Ne po tom co jsem viděl tady.

Chvíli to zabralo, ale podařilo se nám dostat do bezpečné vzdálenosti a tak se po nějaké chvilce konečně zastavím. Naposledy se ohlédnu okolo a povzdechnu si, než zaslechnu Inorin hlas. Párkrát nehcápavě zamrkám, ale po chvilce mi dojde o čem mluví. Chtěla mě navést do vesnice kam jsem původně mířil. Hned poté mi ale poděkuje za záchranu a tak jenom iše zamručím, než se rozejdu tam, kam mi poradila.
"Nemáš za co děkovat... a jdeš se mnou," vydechnu a otočím se na ni jako kdyby snad neměla na výběr, zatímco pokračuji lesem až na jeho konec. Brzy jsem zahlédl kopec o kterém mluvila a konec lesa byl tu tam. Než se však rozhodnu vydat dál, otočím se na ovečku a pustím ji.
"Co sis myslela? Proč jsi neutekla?" zeptám se ji a změřím si ji přísným pohledem.

Nerozuměl jsem tomu proč tam zůstala a neutekla. Mohla kdykoliv použít levitaci a zmizet někde ve vzduchu, jenže místo toho se rozhlížela okolo jako praštěná a... V momentě kdy mi přizná proč neutekla, na ni doslova vyvalím oči.
"Jsi praštěná? Že se vůbec ptám," zavrčím na ni, než si povzdechnu a na chvíli zavřu oči abych se uklidnil. Ona... "Co jsi to sakra za démona?" zavrčím spíše pro sebe, než ji drápnu za ruku a vydám se na kopec, který jsem za chvíli nechal někde za námi. Brzy jsem zahlédl vesnici a několik démonů na jejím okraji, což mě hodilo do lehké nejistoty, ale i tak jsem si přitáhl kapuci více do očí a rozešel jsem se oním směrem. Věděl jsme že dřív či později do jejich společnosti budu muset jít a tak jsem to nemohl odkládat do nekonečna. Navíc... nemohl jsem ji tu nechat, dříve nebo později by přišla k úrazu vlastní blbostí. Kdybych tam nebyl... No kdybych tam nebyl nebyla by tam ani ona, to mělo něco do sebe, ale i tak. Neche ubližovat démonům, zatímco je přímo terčem nevinnosti pro všechny ostatní. Nechtěl jsem ji sebou, ale taky jsem nechtěl aby ji někdo ublížil. Příčilo se to, jenže něco ve mě ji tam prostě nemohlo nechat samotnou.
Už chvíli jsem pochodoval městem a všiml jsem si jak na nás ostatní démoni zírají. Nebylo mi to zrovna dvakrát příjemné, ale zkousl jsem to. Spíše jsem měl tendenci na ně začít ječet aby se starali sami o sebe a hleděli si svých záležitostí, jenže mi brzy došlo že se nekoukají na mě, ale na mou společnici. Zamračím se a zatímco jsem za sebou Inori vedl za ruku, se na ni ohlédnu. Zrovna se dívala někam jinam a když mi docvakne že na sobě absolutně nic nemá a že pod kožíškem se ji na jansém světle rýsují její ženské křivky, zaseknu se.
"To tady celou dobu pobíháš nahá?! Zešílela jsi?!" zavrčím na ni a okamžitě ji pustím. Když se na ni znovu zadívám, ucítím jak mě zaštípou tváře a tak si s povzdechem urychleně sundám mikinu, do které ji doslova nacpu. Bylo mi jedno že jsem přišel o své krytí ale nehodlal jsem ji takhle nechat chodit už ani minutu! Až když se se zavrčením ohlédnu okolo sebe, uvědomím si že na nás všichni civí a tak se na ně rozčíleně rozkřiknu ať si hledí svého a rychle ovečku zatáhnu do nejbližšího hostince který jsem po cestě našel. Sotva se však za námi zavřou dveře, pustím Inori a naštvaně se na ni otočím. Sotva se však nadechnu že ji složím pár dalších nadávek, při pohledu na její masku rázem vydechnu a uklidním se.

Když mi odpověděla, zíral jsem na ni s otevřenou pusou, než jsem si povzdechl a udeřil se do čela. No to si ze mě snad dělá prdel? Poté se mě ale zeptá co mám v plánu teď a tak se rozhlédnu okolo a povzdechnu si.
"Kdo ví? Hledám jednoho démona, ale jediné co znám je jeho jméno. O podsvětí absolutně nic nevím, jsem jako ryba uprostřed moře. Vlastně toho příliš nevím ani o démonech," vydechnu a znovu se ohlédnu na Inori. Párkrát si ji prohlédnu, než ji chytím za ruku a rozejdu se k baru, kde se posadím. Chvíli se dívám na barmana, než můj pohled spadne na alkohol za pultem a zaseknu se na něm. No jo, čím se sakra platí v podsvětí?! Zhluboka se nadechnu, než se otočím na svou společnici.
"Čím... se platí v podsvětí?" zamračím se, než na ni hodím nechápavý a zamyšlený pohled. Vůbec mi nedošlo že u sebe nemám žádné peníze! Tedy měl jsem, ty andělské ale... vydal jsem se do podsvětí, aniž bych o něm cokoli věděl, jsem to ale idiot...

Stále jsem zíral na svoji společnici a doufal že mi něco prozradí, jenže místo její odpovědi nás osloví zdejší barman, který se nás pokusí okamžitě vyhodit, prozatím pouze slovně. Tiše si pro sebe zavrčím, než se ohlédnu na barmana a jeho připitomělý úšklebek. Tak démon, který rád zkouší svou sílu? Zamyšleně se zadívám na skupinku démonů, než si povzdechnu a ohlédnu se na Inori, která děkovala barmanovi, než se otočila mým směrem. Jindy bych to nejspíše nechal být a přespal někde venku, ale teď jsem nebyl sám a venku to vypadalo na brzkou škaredou bouřku, ve které rozhodně nikdo nechtěl být, dokonce i já a to bylo co říct.
"Dobře, ale ať se bude dít cokoliv, nezasáhneš ano?" vydechnu k Inori, než se postavím z barové židličky a rozejdu se za partou démonů, než se zastavím jen kousek od nich.
"Slyšel jsem, že se někdo z vás rád vsází... taky bych se rád vsadil," vypadne ze mě, než si pohledem změřím všechny démony, kteří na mě v mžiku obrátí pohledy.

Zhluboka se nadechnu, než pohledem přejedu všechny u stolu. Měřil jsem si je přísným pohledem a když jeden z nich promluví, zadívám se na něj. Byl to očividně ten, který si dle barmana rád zkoušel svou sílu. Jeho slova mě akorát podráždila a tak tiše zavrčím, než ho probodu nepěkným pohledem.
"Jen aby to nedopadlo obráceně," zavrčím na něj, ne že bych se ho pokoušel vyprovokovat, ale na takovou poznámku jsem prostě nedokázal mlčet. Krátce se ohlédnu na Inori, ale spíše jako bych se rozhlížel okolo baru, nechtěl jsem totiž poutat na svou společnici zbytečnou pozornost a už vůbec ne před nimi. Nehodlal jsem se nechat zmlátit a když mi sdělí pravidla a požadavky, přikývnu. Vak byl plný nějakých mincí a i když jsem netušil kolik to je, všiml jsem si jak u baru jeden mladík platil ze najký chlast a zdálo se že ve vaku je více, než bychom potřebovali na přežití pár dnů.
"Platí," vydechnu ale to už se démon postavil a rozešel kedveřím, u kterých se najendou zasekl.
"A nebo víš co? Budeme bojovat tady," ušklíbne se a já ihned věděl co je jeho plánem. Chtěl se před všemi v baru vytáhnout a jakmile to barman zaslechl, naznačil všem démonům aby odsunuli židličky a stoly stranou. Bezva... to poslední co jsem potřeboval byla pozornost ostatních.
Když už bylo vše nachystané, zadíval jsem se na démona naproti a musel si uvědomit hned několik věcí, je větší, těžší ale rozhodně nebude bez zkušeností. Pokud rád zkouší svou sílu, tak bojuje často a rozhodně jsem ho nemohl podceňovat. Najendou zaslechnu hlasy démonů, kteří po nás začnou pokřikovat abychom už začali a samozřejmě povzbuzovali jeho, což mě utvrdilo v tom že je tu nejspíše populární. Vsundat ho by mohla být dobrá příležitost k tomu aby nás nechali na pokoji, i když já neměl na výběr... Rozhodně jsem se nehodlal stát jeho otrokem a chtěl jsem se ještě jendou vrátit domů.
"Takže připraven?" zeptá se mě démon s pohrdavým úšklebkem, zatímco vytáhnu z kapsy dýku a odložím ji na barový pult, než s povzdechem přikývnu a počkám než nám to ostatní démoni odpočítají. Místo toho abych zaútočil jako první, jsem si počkal až démon vyběhne mým směrem, už jenom protože jsem potřeboval vědět jak rychle se pohybuje kolik kroků udělá, než se rozhodne zaútočit pěstí.

Bylo na čase využít pár věcí ze svého tréninku a tak jsem si v hlavě okamžitě prošel pár lekcí, jak nejúčiněji sejmout někoho, kdo vás převažuje jak silou tak výškou, i když u té síly se právě teď dalo polemizovat. Sotva si však sundal vrchní část oblečení, všiml jsem si jeho svalů a zatvářil se poněkud kysele. Byl docela mrštný a mě se podařilo vyhnout jeho první ráně, kterou mě dle postoje těla hodlal sejmout k zemi. Netušil jsem jaké je rasy, ale vypadalo to že fyzickou silou vyniká a jakmile se ke mě otočí, uskočím dozadu. Pevně stisknu ruce v pěst a až teď si uvědomím, že je mám stále zraněné po těch démonech tam v lese. Okamžitě si odfrknu a rozhodnu se většinu nechat na svých instinktech a tak se mi nějakou chvíli dařilo vyhýbat jeho destruktivním ranám. Jak jsem zjistil že jsou destruktivní? Stačilo se dostat příliš ke zdi, do které doslova udělal díru. Opravdu bych nechtěl aby na tom místě byla má hlava... Nervózně si zkousnu ret a sotva uhnu, rozhodnu se démonovi zasadit ránu do břicha, jenže to s nim ani nehne. Jenom se ušklíbne a pokusí se mě praštit, což se mu povede jen z části ale i tak ucítím pulzující bolest v rameni a donutí mě to od něj okamžitě uskočit. Démoni kolem nás cosi pokřikovali, rušili mě ale jeho těžké kroky jsem naštěstí slyšel i přes hluk v krčmě, který nejspíše přilákal nečekané hosty. Sotva jsem uskočil dozadu ke dveřím, otevřely se a tak do nich tvrdě narazím, než mě se zaklopýtáním odhodí zpátky a v tu chvíli dostanu pěstí do břicha, až mi to vyrazí dech. Ve svých ústech okamžitě ucítím pachuť krve a tak ji vyplivnu. To už mým směrem letěla další jeho rána a tak se tak tak vyhnu, než se urychleně dostanu za démona. Sotva se otočí, natáhnu se k ráně, se kterou ho znovu udeřím do těla. Znovu to s nim ani nehne a tak se rozhodnu dávat do ran ještě větší sílu. Bylo to jako kdybych mlátil pěstma do skály... znervózňovalo mě to. Jeho kůže byla nepřirozeně tvrdá a to se mi nelíbilo. Zvládnu to ne? Sám jsem trochu zapochyboval ale když se proti mě rozběhne, nezbylo mi nic jiného než se přikrčit a udeřit ho do boku. Tentokrát to s nim lehce zacloumalo, ale nic víc a mě už začaly bolet klouby. To tedy brzo... Tiše zakleji a když se na mě zadívá s krutým úšklebkem, ztuhnu na místě. Na malý moment jsem místo něj zahlédl svého otce a vybavil si všechny ty nehezké vzpomínky na ty dny, kdy mě za vlastní existenci nechal zmlátit a ještě se u toho bavil. V očích se mi na pár sekund odrazil strach a už to vypadalo že schytám ránu mezi oči, když mě přepadl obrovský vztek, se kterým jsem jeho ránu chytil a druhou rukou ho udeřil do břicha. Ne jednou, dvakrát ale rovnou třikrát. Sotva se zapotácel a udělal krok dozadu, už jsem byl u něj a s ostrým pohledem, který nevěstil nic dobrého jsem mu zarazil takovou pěst do břicha, až ho to překvapilo a na chvíli ztratil svou soustředěnost, čehož jsem hodlal využít. Prudce jsem se odrazil od země a vyletěl proti němu vší rychlostí, než jsem mu zasadil tvrdou pěst mezi oči. Zaslechl jsem zakřupání a v tu chvíli mi došlo, že jsem mu pravděpodobně zlomil nos. Démon udělá pár kroků dozadu, než se za něj chytí a přepadne dozadu. Křečovitě jsem svíral pěsti a propaloval démona pohledem jestli se ještě nepostaví, abych ho mohl dodělat.

Stále jsem propaloval démona pohledem a sledoval jak se bolestivě drží za nos. Úplně jsem se zasekl a tak jsem si ani nevšiml jak se ke mě ostatní přibližuji. Proberu se až ve chvíli, kdy zaslechnu kroky a hlas Inori, která něco řešila s démonem přede mnou. Kdy se tam dostala?! Okamžitě se uklidním, ale když si všimnu démonů, kteří u mě stáli blíže než bylo bezpečné, zavrčím a probodnu je krutým pohledem. Jestli se o něco pokusí, zabiju je! Sotva se nadechnu a stisknu ruce v pěst, uvšimnu si jak odstoupili stranou a tušil jsem že s tím má co dočinění má malá ovečka, která se napřímila a zeptala se mě jestli jsem v pořádku. Párkrát nechápavě zamrkám a nic neříkám, než si setřu krev z koutku úst a pousměji se.
"Myslím že jsem," vydechnu a prohrábnu si rukou vlasy, než se zohnu pro měšec plný peněz a zadívám se na démona, který se za tu chvíli stačil posadit. Byl to dobrý souboj, alejediné co jsem teď chtěl bylo dát si něco pořádného k jídlu, pití a nějaký ten spánek. S povzdechem se zadívám na ovečku, než ji pohladím po hlavě a chytím za ruku, s čímž se opět usadíme u baru.
"Prosil bych nějaké to pití pro mě a mou společnici a také noclech pro dva, stačí nám jeden pokoj se společnou postelí," vydechnu a zadívám se na barmana, který vypadal že mě každou chvíli vyhodí z baru, než se nakonec zasměje a vrazí přede mě chlast na účet podniku. Nechápavě se na něj zadívám, než se otočím na svou společničku a chvíli jí jenom tak pozoruji, než obědnám něco i pro ni a také ji nechám vybrat nějaké jídlo. Démoni jsou.... opravdu divní.

Brzy jsem byl po jídle a nakonec do sebe kopnu i pití které nám dal. Nevím jestli z chuti než z toho aby se na nás barman náhodou nenaštval... Když jsem nad tím tak trochu více přemýšlel, možná ze slušnosti? Brzy jsem vyrazil i spolu s Inori do pokoje a když se zadívám na pokoj, musel jsem uznat že byl dost dobře zařízený, což mě víc než překvapilo. Nevím co jsem očekával když jsem vyrazil do podsvětí... Z mého překvapení mě vytáhne až Inori, která se na mě prvně nalepí, než se mě rozhodne pustit a rozběhne se k posteli a doslova do ní skočí. Chvíli ji jenom pozoruji a nic neříkám, než si povzdechnu a rozhodnu se zatopit v krbu, který byl v rohu místnosti. Když mi má společnice sdělí žedémon podváděl, zamračím se a zadívám se do krbu, kde začal plát první plamínek ohně.
"Podváděl? Nevšiml jsem si, že by nějak podváděl. Ty dveře byly jenom blbá náhoda, kterou nikdo z nás nemohl čekat," odpovím ji, než si sundám boty a odložím je stranou. Po chvilce si sundám tričko a dotáhnu ke krbu židličku, přes kterou ho přehodím, než se vydám k posteli, na kterou se posadím a složím rucce do klína.

Stále jsem upíral pohled na ovečku a tiše přemýšlel nad jejími slovy. Co myslela tím že podváděl? Stále mi to vrtalo hlavou a tak když začne mluvit, měla v mžiku mou plnou pozornost. Trpělivě jsem čekal co mi sdělí, ale sotva začala a zvedla hlavu vzhůru, zasekla se a přestala mluvit. Nejspíše potřebovala dostatek času k tomu aby si utřídila myšlenky a tak jsem mlčel a nic neříkal. Jenže po chvilce mi to začlo připadat divné a tak jsem si odkašlal a chystal se něco říci, zrovna když se vzpamatovala a pokračovala v mluvení. Dozvěděl jsem se o co se jednalo a tak jen překvapeně vydechnu a zamyslím se.
"Takže něco jako zpevňující tetování? Zdálo se mi že je jeho kůže nepřirozeně pevná," vydechnu a když se znovu zaměřím na ovečku s tím, že ji poděkuji, zaseknu se po jejich slovech. Přitáhla si nohy k tělu a mě bylo okamžitě jansé, že ji to nepřináší příliš hezké vzpomínky. Mluvila o otci, o tom že jí donutil a také že jí to bolelo. Na malý moment se mi v očích zaleskne pochopení, se kterým se natáhnu k Inori, než ji položím ruce na ramena a pousměji se. Netušil jsem co v tuhle chvíli říci a tak jsem ji místo slov konejšivě pohladil po zádech a zaposlouchal se do praskajícího dřeva v krbu.