Dlouho jsme si povídali a Zeke se vyptával na různé podrobnosti. Moc ráda jsem mu je sdělila a byla jsem ráda, že má opravdový zájem. Bylo však na něm vidět, že nesouhlasí s chováním andělů a to mě ještě víc utvrdilo, že není jako oni. Naštvaně zatínal pěsti a skřípal zuby. Nakonec se však uklidní a zadívá se mi do očí, než si povzdechne. Poznamená, že je to zvláštní, jak se situace obrátila a že mu obyvatelé v podsvětí přijdou přijatelnější než ti v nebi.
"Myslím, že Západní království je jediné, které to tak má... A jediné, co to chtělo byla změna ve vedení," poznamenám s úsměvem a zadívám se na Zekeho.
"Jaký je tvůj příběh?" zeptám se ho a zvědavě nakloním hlavu na stranu. Chtěla jsem o něm vědět víc, ale nechtěla jsem ho do ničeho nutit. A doufala jsem, že i on to ví.
"Myslím, že Západní království je jediné, které to tak má... A jediné, co to chtělo byla změna ve vedení," poznamenám s úsměvem a zadívám se na Zekeho.
"Jaký je tvůj příběh?" zeptám se ho a zvědavě nakloním hlavu na stranu. Chtěla jsem o něm vědět víc, ale nechtěla jsem ho do ničeho nutit. A doufala jsem, že i on to ví.
