Fen'lin & Miriam & Nathaniel

Vypadal úplně stejně překvapeně než já, ale ze mě za opadlo a nahradila ho neskutečná úleva a pocit štěstí že ho mám. Podkládalo to akorát skutečnost, že mu a mě opravdu záleží... a sama jsem prostě byla v rozpacích. Náhle mě vyzvedne do náruče, téměř automaticky mu omotám nohy kolem pasu abych se ho přichytila a nechám se políbit. Hned poté odpoví že mě tolik chtěl vidět a nevědělo říci, stejně jako já. Poté nadšeně pronesl, že nevidí iluzi ale mé pravé já... to jaká jsem a ano, měl pravdu. "Ani nevíš co to pro mě znamená," vydechnu do polibku, než mě pustí na zem a tak se pevně postavím na nohy. Nakonec hod rápnu za ruku a posadím ho na gauč opět k televizi. 

"A je tu ještě jedna věc... chci pozvat Fen'lina zítra na večeři," vydechnu nakonec a zadívám se na jeho obličej očekávajíc odpověď, ať už bude jakákoli. 

Zakroutím hlavou, nelíbilo se mu to ale neodeskl mě ihned... jenom pronesl jestli mu můžeme věřit. To jsem sama netušila, ale když tam přede mnou stál v démonické podobě. Ani jsem se nebála, skoro jako kdybych ho vídávala každý den. Tiše si povzdechnu a zadívám se na nohy hozené před gaučem, než si hrábnu na přívěsek na krku. 

"Já... nevím. Ale jsem sijistá tím, že je pro mě důležitý. Neustále v sobě cítím že mi něco... chybí. Skoro jakoby byl kus z mého života prostě...odtržen," vydechnu a potom si opřu hlavu o jeho hrudník a spokojeně se nadechnu jeho vůně. Nevěděla jsem co si o tom myslet, ale nakonec se pouměji. "Chci mu dát šanci a pokud se prokáže jako Mephistophelův špeh, tak ho odstraníme," vydechnu a sama neuvěřím tomu, jak těžce se mi tohle vyslovovalo. 

Přikývnu a nakonec hrábnu pro telefon a dám se do psaní smsky. Trochu jsem z toho měla strach a raději bych tady byla s Fen'linem sama, ale věděla jsem že by mě tu sním Nathaniel nenechal samotnou a bylo lepší mu to říci na rovinu než aby stepoval schovaný někde ve skříni a špehoval nás. Byl totiž schopný všeho.... pomyslím si a potom vyčkám odpovědi, která mi nakonec byla potvrzena. Nadšeně jsem se usmála a zdlouhavě se protáhla spolu se zívnutím. 

"Hlavně prosím nevyváděj zbytečně. Včera jsi mě ...dost vyděsil," přiznám a zadívám se do jeho oříškových očí, které jsem začala zkoumat a u toho přemýšlela nad tím, co se včera všechno stihlo udát. 

Sledovala jsem ho a čekala nějakou poznámku nebo tiché zavrčení, jenže nic z toho se nedostavilo. Překvapí mě když zamručí že se omlouvá, že nechtěl a potom dodá, že se mi to snažil vynahradit a pokud mi to nestačilo, rád mi to vyharadí ještě dneska v noci. Párkrát překvapeně zamrkám a snažím se to pobrat, jakmile mi to dojde, mé tváře okamžitě chytí narůžovělou barvu. Zavrní mi do ucha až se lehce ošiji pod horkým vzduchem z jeho úst a když mě políbí na krk, paralizovaně mu ho doslova odkloním. Dříve než stačím cokoli říci, mě shodí na gauč a vášnivě mě políbí. Polibek jsem mu stále omámeně oplatila, než jsem se od něj odtáhla abych se zadívala na jeho obličej a nabrala trochu vzduchu do plic, protože jsem tak nějak zapomněla dýchat. "Nate, Nate... myslím si, že máš včerejšek trochu pomýlený. Nevím kdo tady komu něco vynahrazoval," zakřením se skoro jako kdybych se ho snažla touhle poznámkou poškádlit a ušklíbnu se na něj zcela nevinně, zatímco mě pozoroval těma svýma kukadlama. 

Fascinovaně jsem porovnávala dnešek se včerejškem a musela se ža zasmát nad tím, jak si dal včera záležet na mém vyslékání a dneska odhazoval kusy prádla, div je ze mě neserval. Byl plný energie ale to i já, doslova jsem se pod ním chvěla a opět jsem ucítila příjemné mravenčeníé pocelém těle a proto jsem ho k sobě stáhla a začala ho vášnivě líbat. Dneska jsem to nechala na něj, ale jendou ho tak potrápím, že se z toho zblázní. Zakřenila jsem se nad nápadem který jsem dostala a rozhodla se ho příště uskutečnit, teď jsem mu nechala ten pocit vítězství a akorát siužívala jeho pozornosti. 

Už od rána jsem uklízela a od oběda vařila jídlo na dnešní večer. Zvolila jsem sýrové těstoviny, na které jsem sama měla neskutečnou chuť. Nachystala jsem tři porce, pro mě Fena a Nateho. S narůstajícím časem a tedy příchodem Fen'lina jsem vysunula jej nahoru a vystrčila hlavu ven na čerstvý vzuch. Oblečení jsem nijak neřešila, byla jsem jako vždy v tom co je mi pohodlné, akorát jsem si tedy pod dlouhý rolák vzala plátené kraťásky, aby se neřeklo že tu lítám jenom ve spodním prádle. Nakonec postavím konvici s citronem doprostřed stolu, kde už bylo nachystané prosítrání, Jediné co tam dodám byly skleničky na víno, jehož lahev jsem postavila vedle konvice. No a teď užj npočkat, nabrat jídlo a začít jíst.

Doufala jsem že dnešek se nepromění v nějakou katastrofu a doufala jsem že ti dva nic neprovedou, Už když se poprév potkali, nedělalo to dobroty. Jenže pokud je Fen'lin opravdu mým bratrem, budouse spolu muset naučot vycházet, protože se nevzdám ani jednoho. Tiše si povzdechnu a když uznám že je tu dost vyvětráno zavřu okno, čímž se dostanu dál od svého démona. Chtěla jsem k němu jáít a lípnout mu pusu na líčko, ale v tom zaslechnu zaklepání a tak se na něj jenom omluvně uculím a dodju ke dveřím, které otevřu. Ve dveřích si okamžitě prohlédnu bělovasého mladíka a pousměji se na něj. "Vítej," řeknu tiše a nadšeně, než ho ve dveřích obejmu a potom pustím dovnitř. "Už mám všechno nachystané tak doufám že máte hlad a chuť na nějaký ten drnink," pousměji se na oba dva a už teď jsem měla pocit že toho všeho budu litovat a to se ani ještě nestřetli pohledem. Opravdu jsem doufala že Nate nebude vyvádět a sama doufala, že se v bělovlasém démonovi nepletu. 

Sledovala jsem jak si podávají ruce a tak se posuměji. Toho, co se však skrývalo za tímhle gestem jsem si nevšimla a když Fen pronesl že to tady voní skvěle, pousměji se. "Tak doufám že to bude taky skvěle chutnat," zasměji se a pokynu oběma aby se posadili. Dříve než to ale udělají Fen poznamená jestli si nechceme najít dům ve městě. "No, bydlíme tady, za nájem neplatíme ani píď a vlastně jsme majitelé tohoto hotelu," odpovím s úsměvem a otočím se na Nateho. On to... ještě nevěděl. Mělo to být překvapení, ale i tak se na něj ušklíbnu a nakonec jsem ráda, když se oba dva vydají ke stolu.

"Tak nejspíše tedy začneme jídlem," pousměji se když mi doslova zakručí v jídle a okamžitě se u toho začervenám. Hned na to donesu mísu s teplými těstovinami a omáčkou zváště aby si každý nabral sám. Těstoviny jsem vysypala na talíře, které jsem jim donesla pod nos, do misky s omáčkou jsem dala naběračku a postavila an stůl sůl, kdyby si někdo chtěl přisolit. Zároveň nám také rozleji červené víno a počkám než si oba dva naberou, abych se usadila ke stolu a mohla si také nabrat proci. Měla jsem to ale hlad. 

Usmívala jsem se od ucha k uchu a pobavil mě Natův překvapený výraz. Vlastně jsem mu to ani neměla kdy říci, když se tak rovzpomínám. Nebyl tu a já na to za tudobu zapomněla z vlatsní zoufalosti že jsem o něj nejspíše přišla nadobro. Rychle tuhle vzpomínku zaženu a pousměji se když miFen pochválí jídlo. Sama si potom dám do pusy několik porcí a ušklíbnu se, tohle jsem uavřila opravdu dobře a mohla jsem se za to pochválit, což jsem také udělala. Nate naštěstí nic neříkal a o hotelu jsem se mu rozhodla říci více později, jenže to už se nás Nate zeptá jak jsme se poznali. Párkrát zamrkám, než se zasměji a odložím na chvíli lžíci stranou. "V té době pracoval jako nájemný žoldák, byla jsem jedna z jeho mnoha cílů, jenže kvůli Mirall Veritatu vve mě viděl svou první lásku a nějak si to rozmyslel," zasměji se a potom se natáhnu pro skleničku vína a lehce z ní usrknu. "Později pochopil že nejsem ona, ale anio tak mě nenechal být. Zapletl se mi do života přestože jsme spolu nevycházeli a jednoho dne se prostě nastěhoval ke mě do bytu. No a tady... jsme," zasměji se a potom se zadívám na mého Nateho. "Dá se říci že jsem v něm našla jisté kouzlo a po čase jsem se do něj prostě... zamilovala," uculím se jako malé dítě a až teď mi dojde že si možná Nate nepřeje aby tohle věděl, tak k němu okamžitě sklouznu omluvným pohledem. 

Situace byla naprosto úžasná, tedy až do doby kdy se mě Fen'lin zeptal na mojí matku. Okamžitě se zaseknu v jídle a ve všech odpovědích, které jsem se chystala předhodit Natemu.

"Neptej se mě na tu čarodějnici," zasyčím doslova ublíženě, vztekle až otráveně. "Je mi absolutně jedno co se s ní stalo, už jí nechci nikdy vidět... Už to není moje matka." odpovím zcela vážně a dojdu až k oknu, ze kterého se na chvíli zadívám. Chviličku mi trvalo, než jsem se uklidnila. Okamžitě jsem si uvědomila svou přehnanou reakci a tak jsem se k oběma omluvně otočila. Jak k Natemu tak k Fennymu. Opět dodud ke stolu, kde se posadím. "Omlouvám se, prostě už nepatří do mého života," vydechnu nakonec a dám si do pusy daslší sousto, až sním celý talíř, který odnesu do dřezu, kde ho nechám odmočit. Nádobí můžu udělat i večer, na to nezáleželo a pochybovala jsem že by to jendomu z nich vadilo. 

Bylo to zvláštní, když jsem k nim stála otočená zády, měla jsem pocit že každou chvíli vypukne apokalypsa, ale jak jsem se otočila ,očividně bylo všechno v pořádku. Nakonec když dojí i oni, posbírám po nich nádobí, než se přesuneme do obýváku na guče a křesla, hned to bylo pohodlnější a každý jsme u sebe měli i skleničku vína. 

"Sem tam, ale teď jsem dlouho nikde nezpívala. Ale s Nathanielem budeme příští měsíc pracovat na projektu ohledne rekontrukce sirotčince," pousměji se hrdě sama pro sebe ale taky na svého upíra. Kdžy jsem tam chvíli seděla a pozorovala je, začala jsem být hrozně náladová. Chtělo se mi běhat, jít ven, proletět se na čerstvém vzduchu, povídat si s nimi, dát si něco sladkého... procházet se pod hvězdami, vidět jezero. Doslova jsem se zasekla u všech těch pocitů co mě najendou přepadly... Tohle se mi poslední dobou stávalo čím dál více, ale raději jsem to nekomentovala ana chvíli utekla od těch dvou pohledem z okna. Oba dva se mezi sebou ale nebavili.Trochu zklamaně si povzdechnu ale možná to bylo dobře.. kdo ví k jakému tématuby se dostali. Za chvíli se ale vrátím pohledem k nim a nejistě se pousměji.