Fen'lin & Alex

Tiše si povzdechnu ale když bratr začal mluvit, sledoval jsem ho a poslouchal. Řekl že si musel v hlavě urovnat informace o runách a démonickém písmu.
"To chápu, démonické písmo není nic jednoduchého, já se ho učil dlouho. Dívím se že na mě měla Tarra trpělivost," dokonce jsem si rovvzpomněl jak mi jednou chtěla vyřezat hračky ze dřeva, tak jsem ji donesl domů celý strom... Tehdy jsem svou sílu nezvládal a tak jsem byl rád, že se to dařilo bratrovi krotit. Teď jsem ji využíval málokdy. Bylo v životě jenom málo chvilek, kdy jsem fyzickou sílu uvolnil natolik, abych ji použil nebo potřeboval. Zatím jsem si vždy vystačil s tou svou. Zamyšleně jsem se koukal jak píše runy ve vzduchu a udržuje je. Musel jsem se krátce pousmát, nad tím jak mu to šlo, těšilo mě, že to nebere na lehkou váhu. Runy měly totiž strašně moc využití a dát je někdy dohromady, dotyčný musel přemýšlet jak vůbec. Náhle se proti mě prudce rozběhl s drápy na rukou a přestože jsem se díval přímo naněj, jsem ho v podstatě ani nevnímal, dokud jsem neucítil jak mi jeho zbraň proniká do těla, asi jen pár centimetrů. Stačil jsem udělat sotva krok do zadu a zakopl jsem o vlastní nohu, s čímž jsem skončil na zemi a zamyšleně a zároveň zcela mimo jsem koukal na nebe a snažil si uvědomit, co se vůbec stalo.  

Zmateně se zadívám nad nebe a o chvíli na to, nad sebou uvidím bratra, který mě doslova chytil za límec a začal se mnou třást ve vzduchu. Chvíli jsem na něj hleděl, než se mi z krku vydere podrážděné zavrčení, se kterým mě postaví na zem.
"Nic se mnou není!" vyjedu po něm okamžitě a hned potom si to uvědomím. Zadíval jsem se na něj, už zase se zatvářil... starostlivě. Skoro jako kdyby za to mohl sám a přešlápne na místě. Tón kterým promluví mě uklidní, chtěl jsem říci skoro jako vždycky.... ale zároveň jsem se nehorázně vztekl a přísahal bych, že mi zacukalo v zápěstí, kterým jsem mu chtěl ještě před vteřinou jednu natáhnout. Co to se mnou bylo? Skoro jako kdybych to vůbec nebyla já.
"Já... nevím," vypadne ze mě a už zase jsem měl nepřítomný pohled, uvědomím si to až po nějaké chvilce, než na bratra zase zavrčím a odstrčím ho od sebe. Nakonec se přeci jenom vzteknu a první co udělám je že se natáhnu pro meč a probodnu ho opravdu chladným pohledem.

S nekontrolovatelným vzekem se vyřítil proti němu. Okamžitě se napřáhl s mečem v ruce, ale jeho rána byla ihned vykryta. Nelíbilo se mu to a tak s dalším zavrčením pokračoval a snažil se protivníka poslat k zemi nějakou ránou. V jeho obličej se zračila jenom jedna jediná emoce, vztek za nímž se schovávala touha zabít všechno co se mu postaví do cesty. Slyšel své jméno, ale nevnímal ho, útočil dál a nevypadalo to že by se hodlal uklidnit nebo snad dokonce zastavit. Spíše naopak, čím větší možnosti boje se mu dostávalo, tím agresivnější byl. Démon před ním si jasně mohl všimnout temné energie, která se kolem něj vznášela, skoro jako kdyby ho pohlcovala. Nebo to bylo přesně naopak?
"Fen'line," zavrčí naštvaně a s následným úsměvem proti němu vyrazí, jenže v jeho dalším mířeném útoku bylo něco divného. Sevřel meč pevněji než kdy předtím a zdálo se že uvolnil značnou část magické moci, která obalila jeho tělo a ihned zmizela.

Sledoval ho s jakýmsi poututelným výrazem na tváři a rozhodně ho neměl v plánu nechat odejít po svých, či dokonce utéct. Vypadalo to že ani démon před ním se nemá k ústupu, spíše naopak. Neustále se ho snažil probrat z tranzu, ve kterém se nacházel, jenže se nezdálo že by reagoval a mělo mu to nějak pomoci, spíše naopak, jako kdyby pokaždé co slyšel jeho hlas ztrácel rozum. Prudce se proti bělovlasému muži ohnal, ten však ránu vykril ale odletěl několik mětrů daleko. Na nic nečekal a i přes to že od něj ucítil velké množství energie, vrhl se po něm znovu jako bez rozumu, hnán jenom na čistém podkladu najít a zabít. Jeho zbraň však padla do rukou nepřítele a tak ji pustil a prudce kopl démona z boku do plic, skoro jako kdyby mu na nějaké zbrani nezáleželo. Pobaveně natáhl ruku k jezeru, znějž využil značné množství vody k tomu, aby se pokusil nepřítele uvěznit ve vodní bublině, chtěl mu sebrat co nejvíce kyslíku, nebo alespoň to měl v plánu a proto se jej pokusil z obou stran obklopit množstvím vody. Mezitím proti němu prdce vyrazil s pouhou pěstí. V tu chvíli se kolem něj objevilo větší množství temné energie, která začala proudit do jeho těla. Ke svému příteli se blížil s čistým zájmem ho zabít, nic více v tom nebylo.

Nevypadalo by to, že ho pěst do nosu nějak trápila, natož zpomalovala. Ihned po tom co se démon dostal ze sevření elementu vody a stál před ním ve své démonické podobě tak o tři metry vyšší, než byl on sám... se stejně s hrozivým zavrčením vrhl přímo proti němu. Když byl tak na metr daleko, najednou shromáždil temnou magii kolem sebe a proměnil se do démoní podoby. Na malý moment se zastavil, ruce svěsené podél těla, jenom tam stál a jeho modře žhnoucí oči se dívaly na démona, kterého považoval za svého bratra. Teď byla tahle myšlenka a skutečnost naprosto bezcenná, zatlačená někam hluboko do pozadí mysli, kterou úplně ztrácel. Na malý moment to mohlo vypadat že se uklidní, zvolní a všechno bude v pořádku. Jenže to byl omyl. V mžiku se s s vrčením rozběhl proti démonovi a bylo jasně slyšet jak u toho skřípe zubama.  Ve vzduchu se objevilo několik run a v tu samou chvíli se v ruce démona objevilo zlaté kopí, se kterým se ohnal proti démonovi ve snaze mu ho prorazit skrz tělo, nehledě na následky, které mohl ale také nemusel utrpět. Když byla jeho rána zablokována, akorát ho to rozčílilo ještě více. Uchopil kopí pevně do jedné ruky a v druhé začal shromažďovat velké množství elektřiny a zdálo se že magii rozhodně nešetří, když ho poslal přímo proti černovlasému démonovi. Kousek opodál na zelené louce se mihlo něco malého, něco co se urychleně přihnalo k nim.
"Alexandře!" ozvalo se z vysoké trávy, ve které se malý kocour doslova ztrácel.

S hrozivým vrčením se napřáhne k úderu mířeném přímo na srdce démona, ten však stačí uskočit, což démona okamžitě vyhecuje k další salvě útoků. Ve vzduchu se objeví další z run, jejíž napsání zabralo mnohem více času, než všechny co doposud dokázal předvést. V tu samou chvíli se kocour na zemi proměnil a prudce strhl démona stranou až k zemi.
"Nenech ho dokončit žádnou z run, chce tě zabít... neovládá se, tohle není Alex," zavrčí a s hrůzou vyvalí oči, když se démon poskládá na nohy a ostrým kopím namíří přímo na kocoura. Ten se mu s lehkostí vyhne ale když mu podrazí nohy, nestihne včas zareagovat a špice opravdu ostrého kopí se mu zastaví těsně před očima. Na malou chvíli se démonovi žhnoucí oči uklidnily, zdálo se že si na něco vzpomíná. Kovour mu teď jasně dokázal nahlédnout do hlavy, což také udělal.
"Seth-" větu však nedokončí, jelikož se prudce otočí, odrazí od země a vyrazí proti démonovi svou plnou rychlostí. Kocour se okamžitě otočí jejich směrem a jenom nervózně přešlápne na místě. Najednou se kolem něj vznese další vlna temné magie a v tu samou chvíli se démonovo tělo začne přetvářet.
"Dostaň ho do podsvětí! Hned!" vykřikne Sethar a sám se rychle rozběhne jejich směrem.

Změna terénu ho akorát na malou chvíli zmátla, ale když dostal pěstí přímo do hlavy, zasmál se a prudce se ohnal proti démonovi ve snaze chytit jeho ruku, což se mu naštěstí nepodařilo a s dalším pokusem se do něj doslova s rozevřenou tlamou zakousnout, byl také naštěstí neúspěšný. S ostrými drápy proti němu vyrazil a postupně na jeho těle zanechával dsrobné ranky, které se ale se stupňující zuřivostí zvětšovaly. Kocour doslova šokovaně hleděl na ty dva a nemohl uvěřittomu co všechno právě viděl v hlavě jeho přítele, který se neovládal.
"Je úplně mimo, mísí se mu realita se vzpomínkami jeho otce," zrovna v tu chvíli kdy tohle dořekne, se démon s napřáhlou rukou zastaví a zůstane civět před sebe. Najednou hlasitě zavrčí a doslova skočí po démonovi s pokusem ho příšpendlit k zemi, zatímco se mu před otevřenou tlamou objevila kulička elektřiny. Stále měl však v pozoru ostré drápúy, kterými byl kdkyoli schopný zasadit mu další ránu. Kocour se mu okamžitě vrhl kolem krku ale zapřel se nohama o jeho záda s pokusem ho odtáhnout za rohy dozadu, čímž na chvíli zmátl jeho rovnováhu. Ačkoli ho dnotuil zrušil magický útok, chytl ho za nohu a prudce s ním švihl do strany, dál už kocoura neřešil a soutředil se na démona před ním,
který se mu chvílemi měnil před očima.
"Mephisto!!" zavrčí až hrozivě a v dalším momentu se kolem něj uvolní další vlna temné energie,
kterou si doslova obalí drápy a vší silou se ožene proti démonovi. Ve chvíli kdy zablokuje jeho útok, však temný element pošle přímo proti němu z bezprostřední blízky a rozhodně se nedržel zpátky.

Kocour napjatě přemýšlel co by mohl udělat, jak by jim mohl být nápomocný, ale sám neměl nejmenší tušení jak něčeho docílit. S přemýšlení jej vytrhne až černovlasý démon, který na něj hulákal aby něco vymyslel. Nakonec skončil na hlavě démona a chyti se jehop rohů, které po chvilce začaly měnit tvar a oba dva obklopilo obrovské množství temné magie.
"Mám takové tušení že čím více se mu bráníš, tím je vzteklejší," zasyčí kocour a při hrozivém zavrčení démona se mu naježí chlupy. Až teď si uvědomil že stojí na obrovském černém vlkovi. Na chvíli se mz nedostávalo slov, byl přiliš frustrovaný a nemohl uvěřit tomu co se právě teď děje. Nemůžeš pořád jenom uhýbat, takhle tě zabije, musíš ho zpomalit, cokoli... nevnímá tě," zavrčí kocour na démona pod sebou a bokem odhodí poznámku o tom že se oba dva podobají otcům více než si myslí.
"Víš že přesně tohle se také odehrálo před více jak tisíci lety?" odhodí se smíchem, ačkoli to nejspíše ani nebylo místné. Hned jak se proti nim ale démon vrhne, doslova si přál splynout s Fen'linovou srstí, vůbec se mu nelíbil prázdný pohled jeho očí, když se do nich najednou zabodly rudě žhnoucí panenky. Okamžitě jej začaly studovat a zdálo se že nad něčím přemýšlí. Doslova propaloval démona před očima, jako kdyby si něco porovnával a v tu chvíli Sethar přesně věděl co.
"Kdo je Shado?" vydechne kocour překvapeně a zamračí se. To jméno slyšel prvně a nic podobného co se právě odehrávalo v jeho hlavě, neviděl. Démona to na chvili vyvedlo z rovnováhy a vypadalo to že je zamyšlený, jenom stál blízko démonovi a díval se na něj, ani neútočil, neprojevoval žádné známky agresivity, jenom je sledoval.

Jedna jediná chyba vedla k tomu že démon dostal prudkou ránu do plecí a odletěl několik metrů daleko. Chvíli zůstal ležet na zemi a zdálo se, že už se nepostaví. Proto se k němu rozešel, ale nikam nechvátal. Zrychlil až jakmile se vlk dal opět do pohybu. Nijak nad tím nepřemýšlel a prostě se vůči němu ohnal ostrými drápy, jednou, podruhé ale potřetí už se nesačí vyhnout a schytá hluboký kousanec do ramene. Okamžitě pocíti ostrou a pulzující bolest v těle, která jej donutí pokleknout na kolena. Démontvrdě dopadne na zem pod náporem rozrůstající se elektřiny a vztyčí ruce před sebe aby se zachytil travnaté země. Všechno kolem bylo tak neskutečně zelené, zdálo se že si toho povšiml. Upřeně hleděl na zem před sebe a stačila opravdu chvíle na to, aby z jeho očí stéklo pár slz, než se s hrozivým řevem, který z části mohl připomínat i pláč, začal opět měnit. Jeden by si myslel že do normálu, kdyby se kolem něj neobjevily výhonky z trní které bylytvořené temným elementem a démon se nezačal měnit v něco, co se snad ani nedalo pojmenovat, natož popsat. Vyslovil jméno dívky, o které předtím hovořil kocour, ale jeho hlas nebyl ani z části lidský. Ignoroval proudící elektřinu ve svém těle a pomocí černých trnů, které vedly z jeho těla, uvěznil démona přímo před sebou a zamezil mu v pohybu nebo se o to alespoň pokoušel. Svazoval ho čím dál tím víc, všechny čtyři nohy zaškrtil aby mu nemohl uniknout a potom se naklonil k jeho tváři, na kterou mu vydechl horký vzduch. I kocour byl v sevření několika trnů a démon se jim zpříma díval do očí, ve kterých se neodrážela jediná emoce nebo soucit, vůbec nic.

Démon hlasitě zasyčel, ale stále upíral pohled do očí démona, který se za malý moment změnil z bestiální, do své démonické. Nezdálo se, že by to s ním nejak hnulo. Akorát se o to více ujistil, že mu neuteče. Bylo mu jedno, že se mu na rameni táhne hluboká rána nebo že krvácí. Jediné čeho chtěl docílit, byla smrt démona. kterého držel těsně před sebou. Šlahouny omotané kolem jeho těla pomalu ale jistě utahoval, než rozevřel tlamu zešiřoka zrovna když uvězněný démon něco zašeptal a zakousl se mu do ramene, přesně tak jako to on udělal před chvílí jemu. Ostré zuby se zaryly do těla démona jakoby to vůbec nic nebylo a v tu chvíli, kdy jej stále svíral, mu zarazyl drápy do těla tak silně, že jej probodl skrz na skrz a ne jednou, dvakrát ale rovnou čtyřikrát. Zasáhne sice z většiny části břicho, rameno a rukama mu jednu chvíli sjede až k boku ale při poslední ráně, se kterou mu zůstane ruka zabořená v bezvládně uvězněném těle démona, se mu podaří zasáhnout i plíci na levé straně. Ale ani po tom stisk nepovoloval, dokud démon před ním projevoval známky života. Stále byl zakousnutý v jeho rameni a vypadalo to že se nehodlá jenom tak pustit.
"Fen'line!" vyhrkne Sethar vyděšeně, spíše to znělo jako vyjeknutí, ale i když se pokusil dostat z trnů, nepovedlo se mu to, jenom si ublížil.
"Alexi! Sakra... Alexi! Vzapamtuj se!" zařval Sethar a ihned začal něco žvatlat démonským jazykem, zatímco seou kroutil ze strany na stranu. Ale démon se na něj jenom podíval a probodl ho očima, než se vrátil ke kořisti před sebou. Démon se konečně nevzbouzel, neprojevoval odpor a to bylo něco, čeho chtěl dosáhnout od začátku.

V pozadí zaslechl slova, která mu byla velice známá. Věty kocoura, kco pronášel v jazyku, kterému ani nerozuměl. Slova, která slyšel jedině v otcově vzpomínkách a přesto je teď dokázal přeložit, jako kdyby se je učil roky... Bylo to jakoby mu kocour tlumočil věty, věty které v jeho nitru vyvolaly neskutečnou paniku a tíseň. V tu chvíli stisk šlahounů povolil a až teď vyprostil z démona své zuby. Chvíli hleděl na jeho bezvládné tělo a až teď k němu začaly doléhat slova, jeho bratra. Temná magie se uvolnila do okolí a démon se proměnil do své původní podoby. Zoufale zachytil bezvládné tělo svého bratra, které mu spadlo do náruče. V šoku nebyl schopný vydat jedinou hlásku, ani kocoura v panice opodál si nevšímal. Teď pro něj nikdo a nic jiného neexistovalo. Bylo to jako kdyby se na chvíli zastavil celý svět, okamžitě k sobě přitáhl tělo bratra, ale netlouklo mu srdce, bylo příliš pozdě.... V zoufalé snaze ho zachránit, jej položil před sebe a pokusil se jeho srdce několikrát nahodit elektřinou. Do očí se mu vedraly slzy, které tam nesetrvaly příliš dlouho, v záchvatu chtěl začít řvát, což také udělal, ale automaticky opět přiložil ruce na jeho hrudník a znovu udeřil jeho srdce elektřinou. Opět se beznadějně naklonil k jeho hrudníku a když zjistil že mu srdce tluče, velice slabě ale přesto... rychle k sobě přivinul tělo svého bratra a vyzvedl si ho do náruče. Musel něco udělat, cokoli a na paniku teď nebyl čas. Nepřemýšlel ani nad tím, že je zhola nemožné aby jeho bratr přežil a odmítal tomu uvěřit, nechtěl, odpíral tuhle myšlenku tak silně, až ho na krátkou chvíli přepadl divný pocit. Na malý moment ucítil záblesk magie a hned na to ohromující bolest, se kterou těžce kldopadl na kolena, ale přitáhl si bratra k tělu, když stejně rychle odezněla. Věděl že tenhle pocit už zažil, byla to smrt. Natěžko polkl a držel svého bratra v náručí a trvalo mu dobrou minutu, než se dokázal postavit na roztřesené nohy. Okamžitě udělal krok, ale málem spadl, proto se chystal letět do paláce své matky, zatímco byl v podstatě mimo. Přestože na něj kocour mluvil, nevnímal ho.

Ani jsem si pořádně neuvědomil, že se tu objevila má matka, Když jsem si to uvědomil, byl jsem za celou tu dobu, jejich přepadů v podsvětí snad poprvé neskutečně rád. Beze slov mě chytí za ruku a zamíří k paláci. Ihned jsem ji následoval, přesně tam jsem měl totiž namířeno. Doslova jsem ani pořádně nevnímal realitu, stále jsem nepřítomně hleděl na svého polomrtvého bratra a nerozuměl jsem tomu, že ještě dýchá. Něco takového přeci nebylo možné.... Ale zrovna tohle jsem si netroufal vyslovit, já sám jsem se ze smrti probudil už několikrát. Jenže tehdy jsem to byl já, ale ne on... Tohle bylo jiné, bolestné, mnohem více než když jsem na tohmle místě byl já. Pořád jsem si nepřipouštěl tu skutečnost, že jsem zabil vlastního bratra. Ruce jsem měl pokryté jeho krví, byla všude... a bylo ji tolik... Ani jsem nevnímal matku se Setharem, natož co si povídají, bylo mi to teď jedno.
"Je mi líto paní, ale bude lepší o tom teď a tady nemluvit," řekne Sethar nejistě, jako kdyby se mělo jednou větou všechno vrátit a rozhodne se raději mlčet. Rozhodně nechtěl v Alexovi probudit další beznaděj, která by nemusela přinést nic dobrého a proto ji cestou do paláce tiše následoval.

Sledoval jsem jak odnášejí Fen'liho tělo do vedlejší místnosti a zůstal jsem paralizovaně hledět na dveře, které se zavřely.
"Věřím že bude, musí být, že?" odpovím naprosto mimo a nejsem schopný ji nazpátek ani obejmout. Na malou chvíli se mi udělalo špatně, stále jsem cítil v puse pachuť krve mého bratra. Nakoenc od matky odstoupím a vyděšeně se ji zadívám do očí.
"To já ho zabil," vypadne ze mě přiznání a doslova zblednu, než se mi z očí ihned spustí slzy. Okamžitě schovám obličej do zakrvácených dlaní. Nevěděl jsem co říci, co udělat, chtělo se mi křičet jako nikdy předtím, zouflastvím strachem a bezmocí. Chtěl jsme rozrazit dveře a jít za bratrem, ale veděl jsem, že teď mu nepomůžu. Bude v pořádku, musí být... bude, je silný, je to nejsilnější démon kterého znám, zvládne to, pitomec... bude žít a nakope mi za tohle do držky. Ale bude žít... zase se na nás usměje... uvidí Ireth, všechny. Bude to v pořádku... Všechno bude v pořádku. Začnu sám sebe přesvědčovat, tak moc jsem těm slovům chtěl věřit, ale stále jsem neztrácel naději. S hlavou v dlaních se sesunu k zemi, kde zůstanu sedět a nemám nejmenší chuť se dalších x hodin pohnout, natož s někým mluvit.