Atreia

Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Soukromá TRPG = Textová Role Play Game


4 posters

    Alex & Mir

    Mirys Stellae de Caelo
    Mirys Stellae de Caelo
    Admin


    Posts : 1976
    Join date : 01. 05. 17

    Alex & Mir Empty Alex & Mir

    Příspěvek pro Mirys Stellae de Caelo 1/3/2018, 22:08

    Počasí: Noci jsou stále trochu chladné, ale dny už zaplnilo hřejivé slunce (někdy až moc) 
    Místo: Lidský svět, město -> později podsvětí
    /vlivem hry se bude snad všechno měnit
    Pořadí: Mir, Mir & Elias, (Alex, Aelin)
    Mirys Stellae de Caelo
    Mirys Stellae de Caelo
    Admin


    Posts : 1976
    Join date : 01. 05. 17

    Alex & Mir Empty Re: Alex & Mir

    Příspěvek pro Mirys Stellae de Caelo 1/3/2018, 22:49

    Vracela jsem se zrovna z procházky s Theiou, které se dnešní den natolik zalíbil, že se zdržela někde v lesích. Věděla jsem, že domů trefí a že se o ní nemusím bát. Zvládne to a kdyby ne, určitě mě zavolá. Už jednou byla příliš zvědavá a chytila se do oka. A já už věděla, že se vždycky najdeme. Bylo to takové zvláštní pouto. Sama jsem tenhle krásný den využila k tréninku. Trochu jsem běhala a trochu zkoušela magii. Čím dál, tím víc mě bavilo hrát si s krystaly. Bylo to zvláštní, pohrávat si s nerosty jak obyčejnými tak vzácnými. Ale jako všechno, i tohle vyčerpávalo. Oblečená jen ve sportovním spodním prádle, kraťasech  a botách jsem došla do kuchyně a nalila si chladnou citronádu, co jsme si připravila do ledničky už předem. Vypila jsem najednou půl litru, když jsem pochytila ten pocit. Něco tu bylo špatně. "Tatí..?" Zeptala jsem se do domu, ale dneska tu být neměl. A také že nebyl.
    Rozhlédla jsem se po domě, kam jsem jen dohlédla, ale nic jsem nenašla. Ne, všechno bylo na svém místě, dveře byly zavřené a Theia ještě nepřiletěla. Byla jsem tu sama a přesto na mě mé smysly křičely, že to tak není. V tom jsem zahlédla jakési zvlnění vzduchu, podobné, jako nad ohněm. Pochopila jsem, že je tu někdo, kdo je neviditelný a sakra tichý. "Stůj! Vím že jsi tu!" Vykřikla jsem a hned jsem po dotyčném mrštila sklenku, abych se ujistila, že jen neblázním. K mému neštěstí se sklenka rozbila a v tom místě se z ničeho - ze vzduchu zhmotnil velký démon. Zubil se na mě od ucha k uchu, ale rozhodně to nebyl příjemný pohled. "Co tu chceš?! Vypadni!" Sykla jsem po něm a intuitivně sáhla ke kříži pro dýku, jenže tu už jsem pár dnů nenosila. V duchu jsem si za to zanadávala a tak jsem použila magii.
    Ještě, že jsem jí necvičila do vyčerpání, ale to neznamenalo, že nejsem byla slabá po tréninku. Natáhla jsem ruku před sebe dlaní k podlaze a pak jsme ji prudce zvedla. Podlahou projelo několik ostnů z různých nerostů, které vykrystalizovaly na můj povel a ostrými hroty mířily na noho démona. Byly stejně tak velké jako já snad a to mě stálo hodně energie. Démon se zazubil o to víc. Jako by ho víc bavila oběť, kterou může potrápit víc. Rychle jsem se otočila k oknu v kuchyni, ale za ním už byl další démon. Rychle jsem vztáhla ruku k němu a nabodla ho na tenký krystal, který vyrostl z půdy pod ním, ale nezabil ho. Jen mu prošel skrz obě lýtka a já doufala, že ho to zpomalí dost na to, abych jim utekla. Jenže než jsem se pohla dál, už byl za mými zády ten první. Jedinou fackou mě odhodil přes kuchyň, až na druhý konec. Vytáhla jsem ze stojanu nože. Nebyli sice vrhací, ale lepší než nic. Trochu jsem se motala. Co si to nalhávám? Hodně jsem se motala, ale i tak jsem se pokusila mrštit po něm všechny ty nože. Vždy zvedl předloktí pokryté čímsi černým a nože bez problému odrazil. Rozeběhla jsem se pryč, ale on byl rychlejší. Chytil mě zezadu za krk a mrštil mnou proti mým ostnům. Naštěstí z druhé strany, takže jsem se na ně nenabodla, ale jen je rozrazila a to dost bolelo. Zalapala jsem po dechu a donutila se zase vstát. Pár kousků z nerostů mi uvízlo v kůži, hlava mi třeštila a svět kolem se divě rozostřoval a kolébal. Až nyní i došlo, že jsem se měla zaměřit na obranu a ne útok. Před jejich magií mě chránila ta má, ale před tímhle... To bych se na svůj štít musela zaměřit. Pokusila jsem se o to nyní, ale už mi to vůbec nešlo. 
    Následovalo ještě pár pokusů o vzdor, ale všechny skončily podobně, jako ty první. Zasadila jsem jim sotva pár ran, tedy jen jednomu a bylo to, jako by je píchl otravný hmyz. Můj dům byla najednou dost zničený a vypadalo to, jako by se tu vyřádilo stádo divokých zvířat různých druhů. Několik oken bylo rozbitých, gauč potrhaný, nějaké obrazy na kusy, dveře vyvrácené, židle a stůl rozbitý... Mohla bych takhle pokračovat, ale to bychom tu byli dlouho. 
    Zkrátka dopadlo to tak, že jsem ležela sotva při vědomí venku, po té, co mě prohodil oknem ten první. Jenže už se nade mnou skláněl ten druhý, který si již vyléčil nohy. Možná už dávno a jen dopřával tu radost mlátit mě svému kamarádovi. Zdálo se, že nyní už pochopil, že mám blízko k bezvědomí a tak svého kamarádíčka zastavil a sám si ke mě klekl a naklonil se nade mě. Něco mi zašeptal do ucha, ale já ho nevnímala. Byla jsem ráda, že vůbec vnímám sebe - tak nějak. A pak mi nalil obsah maličké zkumavky mezi rty. Následně mi zacpal nos i ústa a já musel polknout. Hned jsem se nad nechutnou pachutí rozkašlala, ale pár vteřin na to jsem ztratila vědomí. Tedy ne. Neztratila jsem vědomí. Na chvíli jsem si to myslela, ale ne. Jen jsem se nemohla pohnout. Bylo to, jako by mi někdo oddělil hlavu od těla. Nemohla jsem mluvit, hýbat se, nic. Jen jsem viděla. Přišel zase ten silák. Nejspíš to byl aurin, kdo ví, já se v démonech moc nevyznala zatím. Přehodil si mě přes rameno a pak následovala dlouhá cesta do podsvětí...kamsi.
    Khora
    Khora
    Admin


    Posts : 641
    Join date : 01. 05. 17

    Alex & Mir Empty Re: Alex & Mir

    Příspěvek pro Khora 2/3/2018, 19:03

    Zprvu jsem si myslela že to byl jenom jeden z hloupých snů, ale když jsem se před chvíli probudila, došlo mi, že nic z toho se mi nezdálo. Událo se to tak rychle, že jsem ani netušila jak dlouho už jsem tady byla. Zdobená místnost, celekm zachovalé postele ale žádná okna, jenom jedny velké dveře, které vedly ven na chodbu. Mé pokusy dostat se odtud ven byly marné, ať jsem se snažila do dveří nabíchat sebevíc, nepovolily, kromě toho byly obetkány magií a náramky které jsem měla na rukou, mi také zakazovaly využít jakékoli aktivní kouzlo. Byla jsem ve své démonické podobě a po neúspěšných pokusech se posadím na postel a zadívám na bílé dveře. Chtěla jsem věřit ... ale napadlo mě jenom to nejhorší. Démoni, kteří nás napadli byli od Mephistophela, mého otce a upřímně... bála jsem se každého okamžiku kdy někdo prošel kolem dveří. Natěžko polknu, když zaslechnu další kroky a rozběhnu se na druhou stranu místnosti, kde se přikrčím za nějakou starší poličku a schovám se, ačkoli mě stále bylo vidět... skoro jako kdyby mi těch pár metrů vzdálenosti ode dveří mělo přivést nějakou útěchu. Ach kdyby! Okamžitě se mi zatají dech, chtěla jsem odtud pryč, domů chtěla jsem za Natem... nechali ho tam, krvácet v kaluži krve, zraněného... musím se vrátit! S nově získaným sebevědomím jsem se rozběhal ke dveřím, zrovna když se otevřeli a do nich vešel jeden z generálů Mephistophela. Ihned mě probodne pohledem a já ztuhnu na místě... Nebyl ale sám, na rameni měl nějakou ženu, dívku kterou pohodil na postel a obrátil se ke mě. Ihned mě veškeré pokusy a snahy o útěk přešly a akorát jsem natěžko polkla. Horší už to být nemůže! Jsme opravdu v paláci Mephistophela, tohle... jak se to mohlo stát? Zanedlouho se dveře zabouchnou a tak přitáhnu křídla více k tělu a zamračím se, opatrně jsem se však ohlédla na postel a nedůvěřivě se zadívala na dívku v ní. Ležela ke mě zády, viděla jsem její dlouhé vlasy ale moc jsem se k ní nepřibližovala. Až po chvilce jsem potichu přešlápla, švihla ocasem a pomalu se k ní rozešla, abych ji zkontrolovala a hlavně abych si ji prohlédla.
    Mirys Stellae de Caelo
    Mirys Stellae de Caelo
    Admin


    Posts : 1976
    Join date : 01. 05. 17

    Alex & Mir Empty Re: Alex & Mir

    Příspěvek pro Mirys Stellae de Caelo 2/3/2018, 20:11

    Cesta trvala dlouho, tedy pro mě dlouho. Nemohla jsme se hnout, jen jsem sledovala. Byly to děsné chvíle. Procházelo kolem mě tolik démonů a v jejich očí se lesklo potěšení z bolesti. Kdybych mohla, brala bych nohy na ramena, ale to nešlo. Nakonec mě donesli ti dva až do paláce... no do nějakého paláce. V podsvětí jsem byla poprvé déle než vteřinu, takže se nedalo divit, že tu nic neznám a ani nevím kde jsem. Odnesli mě dolů, a já už čekala nějakou kobku, hladomornu nebo žalář, ale oni mě hodili na postel v nějakém pokoji, ale byla tu tma, jen oheň sem vrhal trochu světla, takže to nemohlo mít okno. Venku teď bylo světlo, tedy když jsme vešli do paláce. Moji únosci zase odešli a dveře se za nimi s těžkým a hlasitým prásknutím zavřely. Už po cestě mi na zápěstí nasadili nějaké náramky, které ve mě vyvolávaly podivný pocit bezbrannosti. Nelíbilo se mi to, ale na druhou stranu po pár vteřinách jsem se konečně zase začala pomalu hýbat. Ztuhle jsem se protáhla, ale šlo to pomalu a těžce a rozhlédnu se, když to mi padne pohled na démonku o kousek dál. Překvapeně jsem zamrkala a hned jsem se chtěla dostat z jejího dosahu takže jsem slítla z postele na zem. Hned jsem se snažila po zemi dostat co nejdál a jen jsem na ni třeštila oči. Tohle se mi vůbec nelíbilo. A jediné co jsem věděla bylo to, že jsem v podsvětí... Sama.
    Khora
    Khora
    Admin


    Posts : 641
    Join date : 01. 05. 17

    Alex & Mir Empty Re: Alex & Mir

    Příspěvek pro Khora 2/3/2018, 20:43

    Chtěla jsem ji tkontrolovat tep, jestli dýchá, cokoli...jenže najendou se protáhla, nečekala jsem to a tak jsem se zasekla s nataženou rukou, když doslova v panice sletěla z postele a začala se soukat někam dál ode mě. Vyplašeně jsem stáhla ruku kk hrudníku a chytila se za zápěstí. Okamžitě jsem vyhledala její oči a chvíli ji sledovala, než jsem ustoupila dozadu. Stihla jsem si ji prohlédnout a dle náramků které měla na rukou, tady byla také vězněna proti vlastní vůli a ... byla to lidská dívka. V tu chvíli se mi rozšíří zorničky, pozorně si ji prohlédnu a v rudých očích se mi zaleskne.
    "Mirys? J-jsi to vážně ty?" dostanu ze sebe po chvilce a zůstanu na ni civět jako na zjevení. Pokud se nemýlím a je to ona... dlouho jsem ji neviděla. Ale co když to není ona, co když je to nějaká Mephistophelova lest? Párkrtá zamrkám a nakonec zakroutím hlavou.
    "Mirysy," vydechnu ale jakákoli další slova se mi zaseknou v krku. Co když se mnou nebude chtít mít nic společného? Když ji řeknu kdo jsem nebo... bude lepší předstírat že se neznáme? Zadumaně jsem hleděla před sebe, než jsem se uvolnila a stáhla ruce podél těla.
    "Neublížím ti, nejsem tvůj nepřítel," řeknu nakonec, rozhodla jsem se ji to říci až se uklidní a trochu více rozkouká.
    Mirys Stellae de Caelo
    Mirys Stellae de Caelo
    Admin


    Posts : 1976
    Join date : 01. 05. 17

    Alex & Mir Empty Re: Alex & Mir

    Příspěvek pro Mirys Stellae de Caelo 2/3/2018, 21:03

    Vyděšeně jsem se tiskla ke stěně a rozhlížela se, ale hlavně jsem hlídala tu démonku přede mnou. Dělily nás teď sice víc jak tři metry, ale i tak... Byla jsem v podsvětí - sama! Panikařila jsem a to dost. Jenže pak ta holka řekla mé jméno a zeptala se, jestli to jsem já. "J-jo? A ty jsi kdo?! Jak to, že mě znáš? Co jsi zač?!" Vychrlila jsem na ni hned a radši si ji ještě jednou pořádně prohlédla. Měla ty samé náramky co já, jenže..co když je tu měl každý? Ani jsem nevěděla k čemu jsou. Zamračila jsem se a naprázdno polkla. "Kde to sakra jsem?! A proč?! A kdo jsi ty? Co tu děláš?!" Vykřikla jsme po ní další otázky v zoufalé panice. Dívka spustila ruce podél těla a snažila se mě přesvědčit, že mu neublíží, že není můj nepřítel. Její hlas mi byl povědomí... Jenže já ji v životě neviděla. A rozhodně nejsem přeci tak blbá, abych každýmu hned všechno věřila, že? Co když mě chce prostě zabít? Jenže proč to neudělali už oni? Ne-ne! Teď byla hlavní ona! Proč tu je se mnou?! A kdo to je?!
    Khora
    Khora
    Admin


    Posts : 641
    Join date : 01. 05. 17

    Alex & Mir Empty Re: Alex & Mir

    Příspěvek pro Khora 2/3/2018, 21:44

    Přikývne mi na jméno a ihned se mě zeptá kdo jsem, co jsem. S povzdechem se rozejdu kolem postele, ale když se natiskne více na stěnu av šimnu si starchu v jejích očích, zase se vzdálím. Prohlížela si mě a nejspíše přemýšlela, dělala závěry jako já před chvílí... Znovu jsem se nan i zadívala, mračila se a chápala jsem ji. Tohle tělo... tahle podoba... Je pravda že by mi Mephistopheles nedovolil abych tu chodila v lidské podobě, bylo to jako popírání sama sebe a svého skutečného já. Pro teď se zamračím já, ale rychle mě to opustí a jeno mse krátce pousměji na dívku, která se krčila u zdi.  Chtěla jsem ji odpovědět ale stihla se dříve zeptat kde je a proč tu je... a kdo jsem já. Co tu chci a dělám...
    "Jsem tu také proti své vůli... ale musíš se uklidnit, jinak bude cokoli co ti řeknu naprosto zbytečné. Musíš mě poslouchat... a vnímat ano?" vypadne ze mě a párkrát zamrkám, než dojdu k posteli a zadívám se na ni.
    "Miriam, jsme kamarádky v lidském světě... Jsem sestra od Fen'lina," řeknu nakonec a pohledem přelétnu místnost a bílé dveře.
    "Tohle je palác Mephistophela, našeho otce. Zřejmě nás unesl aby mého bratra vylákal, aby ho mohl potrestat za zradu a po mě, jde už mnoho let. Je... je mi líto, že jsi do toho byla zatažena i ty," řeknu tiše a pevně sevřu ruce v pěst.  
    Mirys Stellae de Caelo
    Mirys Stellae de Caelo
    Admin


    Posts : 1976
    Join date : 01. 05. 17

    Alex & Mir Empty Re: Alex & Mir

    Příspěvek pro Mirys Stellae de Caelo 2/3/2018, 21:55

    Nejdříve chtěla obejít postel a jít ke mě, ale pak se zarazila a zase odstoupila, když jsem se natiskla ještě víc na stěnu, jako bych jí chtěla projít jako duch. No, to bohužel nešlo. Byla jsem tak vyděšená, že jsem se nedokázala soustředit na jedinou větu, natož na celou tuhle situaci. Démonka přede mnou se mě snažila uklidnit. Řekla, že tu je jako já proti své vůli, ale že se musím uklidnit, poslouchat a vnímat ji. Měla pravdu. Věděla jsem, že má, jenže se to lehčeji řeklo, než udělalo. Zhluboka jsem se nadechla a alespoň se o to pokusila. Další nádech a výdech a pak jsem zaslechla to jméno - Miriam. Vytřeštila jsem na ni oči snad ještě víc, takže jsem se divila, že mi oči nevypadly z důlků. "Ty jsi Miriam?! Vždyť tak vůbec nevypadáš a..." Chtěla jsem pokračovat, říct, že mi lže, jenže pak mi to došlo. Byla Fen'liho sestra - démon jako on. Tohle byla její pravá podoba - tedy ne a vlastně ano. Nebyla jsem si jistá, jestli ji vidím tak, jak chci, nebo je to její skutečná podoba. Byla hezká přestože v démonické podobě, ale... Kdo ví? Radši jsem se znovu zhluboka nadechla a vydechla, než jsem si vyslechla její další slova. Vysvětlila mi, kde jsme a proč tu jsme a zakončila to tím, že jí je líto, že mě do toho vtáhl také. Nevěděla jsem sice, jestli jí můžu věřit, ale dávalo to smysl. Přesto jsem se bála, že to je past a ona mě zabije jen co jí uvěřím. "Tak..Tak mi řekni něco, co víme jen my dvě. Jinak ti věřit nemůžu." Vydechla jsem a snažila se o silný tón hlasu, ale moc se mi to nedařilo. Byla jsem vyděšená jako zvíře před porážkou - ano, přesně to jsem byla.
    Khora
    Khora
    Admin


    Posts : 641
    Join date : 01. 05. 17

    Alex & Mir Empty Re: Alex & Mir

    Příspěvek pro Khora 2/3/2018, 22:05

    Vypadalo to, že jsem jí moc nepřesvědčila, ale i tak mě byla ochotná poslouchat a už jenom to byl pokrok. Nechtěla jsem ji vidět takhle vyděšenou, sama jsem byla, měla jsem strach z toho co mi otec může udělat, ale snažila jsem se zachovat kidnou hlavu a nedat na sobě najevo, jak moc jsem z celé téhle situace zoufalá. Věděla jsem však, že bratr o to mdávno ví a o to více jsem se bála, že udělá nějakou hloupost a skutečnost že tu byla i Mirys, rozhodně to jenom tak nenechá a bála jsem se nejhoršího. Toho, že si to nakráčí přímo k Mephistophelovi a vyřídí si to s ním osobně. Natěžko polknu a když mě probodne pohledem s tím, že ji mám říci něco co víme jenom mi dvě, zamyslím se. Pomalu se postavím z postele a dojdu blíže k ní, než si asi metr od ní dřepnu k zemi, aby neměla pocit méně cennosti a nebo ji neděsila moje výška, ačkoli jsem nebyla až tak vysoká, jen spíše .. no to je jedno.
    "Třeba vím to, že umím dělat ty nejlepší míchané nápoje a že jsem tě učila! Nebo že je tvůj dotek... magický a můžeš díky tomu vidět mé skutečné já," vydechnu a pousměji se. Doufala jsem že tohle ji přesvědčí, protože nic než naše psolečné zážitky jsem neměla.
    Mirys Stellae de Caelo
    Mirys Stellae de Caelo
    Admin


    Posts : 1976
    Join date : 01. 05. 17

    Alex & Mir Empty Re: Alex & Mir

    Příspěvek pro Mirys Stellae de Caelo 2/3/2018, 22:15

    Vypadalo to, že ji má nabídka dala jistou naději. I to pro mě byl zčásti ukazatel, že by to mohla být skutečně Miriam. Přišla blíž a já se znovu nevědomky natiskla zády na stěnu, která mě však nepustila ani o milimetr dál. Naštěstí metr přede mnou zastavila a klekla si. Bylo to jisté gesto, které mě také zčásti uklidnilo. Proto jsem se pokusila znovu uvolnit svaly z napětí a v klidu si ji vyslechnout. Začala tím, že dělala nejlepší míchané nápoje, že mě učila a že mám magický dotek. Pod tímhle názvem jsem se tomu musela ušklíbnout. Sice sotva znatelně, ale alespoň trochu. Vypadalo to, že si vážně přeje, abych jí věřila, aby tu nebyla sama. Chtěla jsem, tak moc jsem jí chtěla věřit, ale stále jsme se bála. "Jak...Jak ses mi představila poprvé?" Zeptala jsem se, protože mě nic lepšího nenapadalo, mé jméno už řekla, ale tady se mi představila jako Miriam, přitom mně se představila jako Zoe. Třeba by i tohle mohl kdokoli z těch démonů zjistit, ale mě to bude muset stačit. Dlouho jsme se neviděly, což mě mrzelo, ale bude mi to muset stačit, aby tu ani jedna z nás nebyla sama.
    Elias
    Elias
    Admin


    Posts : 141
    Join date : 15. 02. 18

    Alex & Mir Empty Re: Alex & Mir

    Příspěvek pro Elias 7/3/2018, 20:47

    Přeskakujeme jistou dějovou linku a vlastně v podstatě hned několik dní. To proto, abychom nemuseli zakládat novou hru. Toto forum tedy slouží jako časový doplněk pro Výpravu podsvětí.


    Pozorně sledoval krále a přemýšlel. Nelíbilo se mu co dělá, ale i tak plnil jeho rozkazy a na celou siotuaci okolo tohoto šílenství se jenom díval. Byl omezen magií a poslouchal, pokud tedy dostal nějaký z příkazů, neodmítl jej a splnil ve snaze co nejlepšího výsledku. Nebylo tedy divu, že když mu král předhodil jeho dárek na haní s jasnými pokyny, obratně králíka uchopil a během chvíle zmizel ve stínech. Netrvalo mu moc dlouho, než si našel jeden z podzemních pokojů, kde se opět zhmotnil a zvedl králíka do úrovně svých hlubokých očí. Rudými paneky ji propaloval a lehce rozevřel ústa, byla to jeho jeidná mimika a tak to dělal často. Místo slov však vydechl horký vzduch na zvěromágyni v jeho rukou. 
    "Neměl bych přání krále nějak zanedbávat," řekne a ohlédne se po místnosti. Byly v jakési kamenné kobce, jejíž podlaha byla čistá a udržována. Opodál svítilo jenom pár pochodní a okna tu vůbec nebyla. Ven z místnosti vedly jenom jedny železné dveře, které byly zamčené na několik zámků a ještě železnou západku, která byla z obou stran. Znovu se zadívá na králíka a nakloní hlavu lehce na stranu. 
    Mirys Stellae de Caelo
    Mirys Stellae de Caelo
    Admin


    Posts : 1976
    Join date : 01. 05. 17

    Alex & Mir Empty Re: Alex & Mir

    Příspěvek pro Mirys Stellae de Caelo 7/3/2018, 21:08

    Seběhlo se to tak rychle, že jsem najednou byla místo u Ireth v náruči, v tlapě toho démona nebo kdo to vlastně byl - totiž u Eliase. V dalším okamžiku jsme opustili pokoj Fena a Ireth a ocitli se kdesi... Rychle a poplašeně jsem se dívala kolem sebe. Nebyly tu ani okna, žádná postel, jen kameny a železné dveře a pochodně s ohněm a možná ještě něco, ale to jsem si nestihla všimnout. Zabodly se mi do očí totiž rudé panenky Eliase. Stáhla jsem si křídla co nejblíže k tělíčku a teď jsem si připadala opravdu nicotně. Jako skutečně ubohé zvíře, které nic nezmůže. Ale to já přeci nebyla! Sekla jsem mu po obličeji ostrými drápky a pak i po rukou aby mě pustil. Vážně se mi nelíbilo, jak jsem mu vydaná na milost. Takže jsem se rozhodla bít se a jen tak nevzdat. Fen mu už nic neřekl o tom, že by místo mě měl potrestat Alexe, takže to bude jen na mě - ať už se budu bránit nebo ne. Zamračila bych se, ale jako králík se mi to nepovedlo. Zase jsem mu drápky sekla po rukou, dokud mě nepustil na zem. Rychle jsem se oklepala a utekla co nejdál, i když to mohlo být zbytečné.
    Elias
    Elias
    Admin


    Posts : 141
    Join date : 15. 02. 18

    Alex & Mir Empty Re: Alex & Mir

    Příspěvek pro Elias 7/3/2018, 21:55

    Pobaveně  sledoval králíka jak se mu snažil podrápat olebku a dokonce i ruce. Opravdu si myslela že mu něco takového ublíží, jak směšné. Ne že by se zrovna uměl bavit ale příkazy byly jasné, měl si procvičit mučení a tak na to šel zlehka a pomaličku aby ji dal nějaké naděje. To bylo přeci důležité, aby si myslela že má šanci a potom ji mohl sledovat, jak se pomaličku hroutí. Když ho znovu sekla po rukou, pustil ji jenom tak z instinktu, ne že by mu ublížilo pár drobných škrábanců které na tmavé srsti ani necítil. 
    "Jenom vzdoruj, alespoň to bude zábavnější. Ale aby to bylo fér, dám ti předem jedno varování," vydechne démon a zadívá se na králíka opodál. Sledoval jak přeběhla na druhou stranu místnosti a jediné co se za tu dobu hnulo, byly jeho rudé oči, které se do ni ostře zabodly.
    "Čím více se budeš vzbouzet, tím více to bude bolet. Je to jednoduché, chápeš?" položí ji spíše řečnickou otázku a nespouští z ní oči. Dával ji čas, sám Fen'lin mu neřekl že je omezen nějakým limitek. Kdo ví, mohla tu s nim přeci strávit hezkých pár dnů. Zanedlouho se začal měnit do své démonické formy. Tělo ubralo na výšce ale za to nabralo mnohem více démoničtějších rysů. I lebka změnila svůj tvar, jen démonovi oči zůstaly stejné.
    "Už si někdy zažila neskutečnou tíseň?" zeptá se a s těmito slovy se k ní pomaličku rozejde, přitom se ji nepřestává dívat do očí. V téhle formě se mu vleze akorát do tlamy, byla by z ní výborná jednohubka!!! 
    Mirys Stellae de Caelo
    Mirys Stellae de Caelo
    Admin


    Posts : 1976
    Join date : 01. 05. 17

    Alex & Mir Empty Re: Alex & Mir

    Příspěvek pro Mirys Stellae de Caelo 7/3/2018, 22:04

    Utekla jsem co nejdál jsem mohla, kam až mi to místnost dovolovala a pak se zase otočila na démona a vyděšeně ho sledovala, jak se mění. Jeho radu jsem čekala, jak jinak? Ale když se změnil, vypadalo to, jako by jeho slova najednou nabrala na vážnosti o to víc. Skrčila jsem se. Bylo to bezvýchodné. Jediné dveře, které by mi dovolovaly utéct byly zamčené na několik zámků - jako bych v téhle podobě jediný snad mohla odemknout. A tak jsem jen sledovala démona, který se změnil a teď šel ke mě s příslibem ukrutné bolesti v očích. Bude ho to bavit a každý můj výkřik pro něj bude jako rajská hudba. Bylo mu to vidět v očích, které se nezměnily. Stále se na mě upíraly ty rudé panenky, ze kterých šel takový strach, ale si slíbila, že se jen tak nedám. I když mi to bude k ničemu, nevzdám se jen tak. A třeba - když vydržím dost dlouho, si pro mě Alex nakonec přijde. Určitě si pro mě přijde!
    Elias
    Elias
    Admin


    Posts : 141
    Join date : 15. 02. 18

    Alex & Mir Empty Re: Alex & Mir

    Příspěvek pro Elias 8/3/2018, 15:05

    Démon se k ní pomalu blížil. Trny z jeho těla vláčel po stranáchz a sebou a nikam nespěchal, jenom ji propaloval rudýma očima. Na krátkou chvíli rozevřel tlamu aby hlasitě vydechl, ale nakonec ji zase zavře a zastaví se jenom pár metrů od své kořisti. Jindy by ji zabil rychle a bezbolestně, ale teď si s ní musel hrát a potýrat ji. Na psychické mučení nebyl nejlepší ale což se toho fyzického týkalo, nemohl vybrat nikoho horšího. Elias byl pro zabíjení a smrt přímo stvořený. Ten blažený pocit ze smrti ostatních mu koloval v těle a byl jeho součástí po dlouhá staletí. Bylo jenom přirozené být dobrý v tom, co děláte celý život, takže zvěromágyně před nim měla obrovskou smůlu. 
    "Zažiješ pohled na svět, který jsi ještě neviděla," vydechne Elias a prudce se vrhne k Mirys. I když se mu pokusí utéci, zablokuje ji cestu šlahouny, jejíž trny ještě zvětší aby se skrze ně jěnom tak neopovážila skákat. Snažil se ji zahnat do kouta a tak si s ní chvíli hrál na kočku a myš, dal ji naděje ale přitom ji pomocí stínu pomaličku směroval cestu, aby v tom rohu skončila tak či onak. Dával si velký pozor na to aby si nevšimla že jde vše podle jeho plánu a aby to vypadalo, že má s jejím chycením opravdu problémy. Líbilo se mu že má stále vůli vzdorovat, chtěl vidět na vlastní oči jak dlouho jí to vydrží.
    Mirys Stellae de Caelo
    Mirys Stellae de Caelo
    Admin


    Posts : 1976
    Join date : 01. 05. 17

    Alex & Mir Empty Re: Alex & Mir

    Příspěvek pro Mirys Stellae de Caelo 8/3/2018, 15:16

    Utíkala jsem před tím démonem co nejdéle a ačkoli mě děsil a vyvolával ve mě paniku, připadalo mi to jaksi povědomé. Jako bych byla zase u mistra, jen s příšerou za sebou. Nemohla jsem mu ani nic říct, a to možná bylo i lepší. A pak jsem najednou skončila v rohu. Otočila jsem se k němu čelem - byl tak blízko! Tak blízko! Nebylo kam utéci. Až nyní mi došlo, že to měl celou dobu v plánu. Zahnat mě do kouta a při tom mi nechávat nepatrnou naději, která mě nakonec opustí. Ale byla tu přeci jen jedna cesta. Rychle jsem vyskočila a sekla mu po očích. Musela jsem být rychlá, ale zaječí tělo bylo naštěstí mrštné, alespoň to. Rychle jsem se odrazila od té jeho lebky a pak jsem se vznesla do vzduchu. Zamávala jsem křídly a dostala se přes toho démona na druhou stranu místnosti. Ale tím jsem získala jen pár vteřin navíc, ale nic jiného a teď jsem se na něj zase dívala.
    Elias
    Elias
    Admin


    Posts : 141
    Join date : 15. 02. 18

    Alex & Mir Empty Re: Alex & Mir

    Příspěvek pro Elias 8/3/2018, 17:07

    Pobaveně sledoval jak se mu snažila ublížit i když byla zahnána do kouta. V jednu chvíli ho napadlo že ji chytí, ale nakonec se rozhodl že ji nechá a tak sledoval co udělá. Když roztáhla křídla, otočil se a zabodl do ní své rudé panenky. Sledoval každý její pohyb aby věděl jak ji příště otupit a lehce rozevřel tlamu, než pobaveně udeřil ocasem do země. 
    "Takže začneme u křídel, hádám," řekne spíše sám pro sebe a v dalším momentu se kolem země začnou plazit stíny, kterým rozhodně neuteče. Než se nadála, byla polapena a namáčknutá na zeď. Ihned se k ní rozešel a jakmile ji měl pod sebou, položil na ni svouvelkou tlapu a uvěznil ji mezi obrovskými drápy tak aby nemohla uniknout. Chvíli ji jenom propaloval očima a přemýšlel. Jeho tvář byla nečitelná, nerozeznali jste v něm emoci, nápad nebo touhu a o to, to bylo děsivější. I tak si ji prohlédl pěkne svrchu a okamžitě uznal že se mu její bílá barva nelíbí. Pobaveně zvedl jeden ze svých drápů a zyrl jí ho skrze levé křídlo skrz na skrz a sledoval ji co udělá. Doslova ji křídlo probodl k zemi a zanedlouho udělal to samé i s druhým a uvěznil ji tak ve svých spárech. Čím více sebou bude škubat, tím více jí to bude bolet a bylo dost možné že si si křídla doslova roztrhne, ne že by to stejně neměl v plánu. Nejraději by jí je ihned urval. 
    Mirys Stellae de Caelo
    Mirys Stellae de Caelo
    Admin


    Posts : 1976
    Join date : 01. 05. 17

    Alex & Mir Empty Re: Alex & Mir

    Příspěvek pro Mirys Stellae de Caelo 8/3/2018, 17:17

    Vyděšeně jsem sledovala toho démona. Elis...jak to že ho všichni znali? Znal ho Fen, Alex i Sethar, ale mě nic neřekli...Ale teď... Vlastně jsem byla ráda, že nevím, co je zač. Už tak jsem ho nenáviděla za to, že dělá to co šílený Fen chce a vypadalo to, že se mu to i líbí. A neustále mě sledoval rudýma očima, které mě znervózňovaly ještě víc. Byly jako zalité krví. Natolik jsem se zaměřila na něj, že jsem si nevšímala stínů, které se kolem mě plížily a najednou mě i přimáčkly k zemi. Do té doby jsem si tiskla křídla k tělu, rozhodně jsem o ně nechtěla přijít, ale když mě najednou stíny rozplácly na zemi, byla má křídla jako terče. Démon mě nejdříve sice uvěznil ve svých drápech jako v kleci, ale brzy mi provrtal jedno křídlo skrz na skrz a já vyjekla hroznou nesnesitelnou bolestí. Když bolest o maličko ustoupila, tedy přešla ta vlna největší bolesti, zabořil mi dráp do druhého křídla a taktéž se dostal skrz. Zatla jsem zuby a přísahala si, že mu neudělám tu radost, abych už teď křičela. Ne! Ať už to byla bolest jak hrozná chtěla, byl to jen začátek. Zabořila jsem drápky do kamenné podlahy pode mnou a jedinkrát sebou cukla, než mi došlo, že si tím akorát sama ublížím ještě víc. S tváří na chladné zemi, jenž mi přinášela mizernou, ale přeci jen nějakou, úlevu, jsem sotva popadala dech, ale nekřičela jsem. Zatím ne.
    Elias
    Elias
    Admin


    Posts : 141
    Join date : 15. 02. 18

    Alex & Mir Empty Re: Alex & Mir

    Příspěvek pro Elias 8/3/2018, 17:33

    Nebylo to tak, že by si to užíval. Byl to rozkaz, který musel splnit a tak to udělal. Runy ho nutily dělat věci proti jeho vůli, ale protože sám nerozuměl emocím a byly mu pořád tak nějak cizí, nemohl dát ani najevo nějakou vzdorovitost nebo snad lítost, neuměl to. Kdyby s ním nesdílel část šílenství, necítil ho v pozadí, možná by se krotil, ale takhle neměl vůbec žádné výčitky ani snahu se tomu vzpírat. Byl zcela oddán jendoduchým rozkazům a i kdyby byla možnost jak je obejít, nenapadlo by ho to. Sledoval jak se pod jeho drápy zkroutila v bolestech ale musel si dávat pozor, aby ji v téhle formě nezabil. Všechen ten strach a ty emoce které se ji odrážely v očích, teď si tak moc přál vědět jak se cítí. Zamyšleně se k ní skloní ještě více, ležela tváří na hladné zemi a těžce oddechovala. Ale Elias se nemírnil, svůj stisk povolil a uchopil ji do drápů. Zvedl si ji k úrovni své obrovské tlamy kterou rozevřel a vycenil na ni své obrovské ostré tesáky, než se ji doslova prudkým pohybem zakousl do křídla. Zuby prošly skrz na skrz malým křidélkem a on se rozhodl v téhle chvíli setrvat. Chtěl vědět co udělá ale stisk nepovoloval. Pokud by se z tohoto chtěla dosat, znamenalo by to že si bude muset urvat vlastní křídlo. Vlastně... ji dal na výběr, ale co by zmohla potom? 
    Mirys Stellae de Caelo
    Mirys Stellae de Caelo
    Admin


    Posts : 1976
    Join date : 01. 05. 17

    Alex & Mir Empty Re: Alex & Mir

    Příspěvek pro Mirys Stellae de Caelo 8/3/2018, 17:50

    Myslela jsem, že z té bolesti zešílím, ale v hloubi due jsem věděla, že to není možné, teda zatím ne. Ne jen tak. Už jsem zažila hodně mučení a zatím jsem nezešílela. Tohle byl opravdu začátek. Ne zrovna jemný, ale stále začátek. Ani na vteřinu mě nenapadlo pochybovat o tom, že ta bolest bude mnohonásobně větší, později. Už jsem myslela, že mě na chvíli nechá, když stisk povolil, ale to byla jen chabá naděje, kterou brzy zničil, když mě chytil těmi spáry, které se mi trochu zabořily do masa. Hned se mi po bílé srsti rozeběhly potůčky jasně rudé krve. Ale ztráta krve byl můj poslední problém. I když kdyby jí bylo hodně, upadla bych do bezvědomí. Nesměl mě zabít a tak by přestal jenže... na jak dlouho? A v tom mě z myšlenek vytrhla další ostrá bolest. Byla několika násobná, než ta před chvílí a to proto, že tentokrát neprošel skrz mé křídlo jeden dráp, ale několik ostrých tesáků té obludy. Zahryzla jsem se do jazyku, což jsem přes bolest v křídly absolutně necítila, ale pomohlo mi to nevykřiknout. Pusa se mi naplnila krví, stejně jako tlama netvora, který v ní držel mé křídlo. Cítila jsem jí i na peříčkách, na srsti. Jak se hnusně lepila a pak se mi pomalu začala točit hlava. Byla tu možnost, jak se toho na chvíli zbavit. Kdybych si sama urvala křídlo, ztratila bych jistě dost krve na to, abych upadla do bezvědomí. Jenže tu bylo hned několik otázek. Přijdu o to křídlo ve všech podobách? Doroste? Co se vlastně stane? A budu toho vůbec schopná?
    Zavřela jsem oči a tuhle myšlenku vypudila z hlavy. Zlomila jsem si sama ruku, když bylo třeba, tohle bych zvládnout měla. Trhla jsem, ale křídlo bylo o dost citlivější než ruka. Z tlamičky mi vyšel bolestní stén, ale i tak jsme trhla znovu. Rány v křídle se postupně zvětšovaly, ale neurvala jsem si ho úplně. Naštěstí i to stačilo a mě se zamotala hlava o to víc, než jsem pomalu přicházela o vědomí.
    Elias
    Elias
    Admin


    Posts : 141
    Join date : 15. 02. 18

    Alex & Mir Empty Re: Alex & Mir

    Příspěvek pro Elias 8/3/2018, 18:17

    Sledoval ji a byl opravdu zvědavý co udělá. On neměl problém urvat s končetinu, ocas nebo nohu, ale přestože byl na bolest zvyklý, velice málo kdy prohrával aby se dostal do podobných situací. Znovu zabodl rudé oči do jejího drobného tělíčka, cítil jak se mu její krev rozlévá v tlamě a kdyby mohl, nejspíše by se pousmál. Tímhle rozhodně pohrdl i když se mu to jistým způsobem příčilo. Bylo to zvláštní, nedokázal se prát sám se sebou, neznal ji a neměl k ní žádné pouto. Když sebou začala cukat ve snaze že si urve křídlo, oči se mu rudě zaleskly a byl doslova šokován tím, že by to udělala. Avšak si stihl povšimnout jak místo toho upadá do bezvědomí. Stiskl povolil a vzal ji opatrně do rukou, než ji obmotal šlahouny kolem těla a v mžiku ji všechny rány na těle zahojil. Nepotřeboval ji v bezvědomí, ne že by ji tedy nemohl probrat ale nebylo by to ono. Zamyšleně si olízl tlamu od krve a šlahouny povolily, za to ji ale pevně držel v rukou a nepusti lby ji za žádnou cenu, jen ji opět zvedl do úrovně svého obličeje a sledoval ji. Obojek ji nejspíše brzy sundá. 
    Mirys Stellae de Caelo
    Mirys Stellae de Caelo
    Admin


    Posts : 1976
    Join date : 01. 05. 17

    Alex & Mir Empty Re: Alex & Mir

    Příspěvek pro Mirys Stellae de Caelo 8/3/2018, 18:41

    Chvíli se mi opravdu zdálo, že jsem upadla do bezvědomí, než jsem si uvědomila, že to jen ta obluda povolila stisk a už mě nedrží v tlamě, ale jen jí ležím na rukou. A pak mě obalily šlahouny, které šly také z té potvory. V tu chvíli jsem si opravdu přála, abych radši upadla do sladkého bezvědomí, ale místo toho mi ten démon zahojil všechny rány a zase mě pevně stiskl v rukou, abych mu neupláchla. Udělal mi tedy pár dalších ranek, ale jen povrchových, zatím. Bylo zvláštní dívat se místo do tváře na lebku, ve které zely rudé oči, ale jinak byla bez kůže - prostě holá lebka. Rychle jsem zase přitáhla křídla k tělu, aby nebyly takovým terčem a znaveně se stočila do co nejmenšího klubíčka. Rány mi sice zahojil, ale energii, kterou jsem dala, abych nekřičela, nebo abych zůstala při vědomí, mi nevrátil. Cítila jsem se tedy stále stejně bídně. A o to víc mě štvalo, že jsem na něj nemohla začít pokřikovat nadávky, plivnou mu do tváře nebo tak. Tohle drobné tělíčko bylo prostě až moc křehké a bezbranné, ale i tak jsem se mu zakousla do ruky, abych mu dala jasně najevo, že když hodlá kousat on do mě, budu kousat i já do něj.
    Elias
    Elias
    Admin


    Posts : 141
    Join date : 15. 02. 18

    Alex & Mir Empty Re: Alex & Mir

    Příspěvek pro Elias 8/3/2018, 20:49

    Bylo velice legrační jak se mu snažila vzdorovat a kousla ho do ruky, což dá se říci ani nepostřehl a proto to nijak nekomentoval. jenom ji o to více zmáčknul ale nic ji nelámal. Po chvilce pozorvání toho, jak se snaží ze sevření démona dostat, ji puchopí za obojek, se kterým se napřáhne a nechá ho zmizet v momentě, kdy s ní mrskne o protější zeď. Obojek zmizí a tím zpřístupní uživatelce magii, jenže to mu nevadilo, měl to celou dobu v plánu a na to aby rozrazila zdejší zdi a nebo jenom dveře, sílu rozhodně neměla. I on by se musel snažit a to fyzickou silou vyniká. 
    "Buď ráda že si s tebou jenom hraji, taky jsem tě mohl připevnit k nějakému stolu a řezat do tebe dokud by jsi nezešílela," vydechne démon a znovu do ní zabodne své rudé oči a hrozivě zavrčí. Okamžitě k ní udělá krok, ale potom se zasekne a ačkoli chtěl udělat další, zůstal stát a sledoval ji. Znovu prudce švihne ocasem do země a potom ho něco napadne a tak jenom rozevře tlamu a zůstane stát, byl zvědavý co udělá. Na svůj plán měl času dost a na nápady konec konců také. 
    Mirys Stellae de Caelo
    Mirys Stellae de Caelo
    Admin


    Posts : 1976
    Join date : 01. 05. 17

    Alex & Mir Empty Re: Alex & Mir

    Příspěvek pro Mirys Stellae de Caelo 8/3/2018, 21:20

    Mé kousnutí snad ani nevnímal. Místo toho se napřáhl a mrštil mnou o protější zeď. Několik žeber na boku, kterým jsem do zdi vrazila, jsem měla při nejlepším nalomených a kosti křídla jsem měla na jisto zlámané. Co mě však zarazilo bylo to, že jsem lapala po dechu už v lidské podobě. Zmateně jsem se zadívala na své ruce, než mi došlo, že mi musel obojek sundat. Zvedla jsem k němu oči. Zřejmě jsem pro něj opravdu neznamenala velkou potíž. A podle jeho slov bych měla být ráda, že si se mnou jen hraje a neřeže do mě dokud nezešílím. Ale ono výsledek to možná bude mít stejný, jak tak vidím.
    Jenže teď jsem mohla využívat magii. Zapřemýšlela jsem, jestli mám vytvořit štít nebo ne. Přeci jen měl rozkaz nezabít mě. A tak jsem se rozhodla, že si ty zbytky sil a energie schovám, až mu hrábne natolik, že by mi chtěl něco uříznout. To mu prostě nehodlám dovolit. Celá jsem přišla a celá zase odejdu. Ale proměnila jsem si kůži a místo ní si nechala narůst šupiny ještěra, aby mě nemohl tak snadno zranit, byla to alespoň nějaký obrala a možná i útok, až budu potřebovat. Jinak jsem však zůstala ve své lidské podobě. Rozhodně jsem mu nechtěla dopřát potěšení, aby mě mučil i v jiných podobách. Navíc v téhle podobě jsem to už zažila. Několik let v kuse, dá se říct, mě mučil jeden muž. Sice byl už po smrti, ale to nesmazalo činy, které na mě napáchal.
    Zamračila jsem se na Eliase, ve kterém jsem nyní viděla svého někdejšího mistra. "Zavři zobák obludo! Ať už mě bereš jako svoji hračku nebo jen masu na naporcování, mě nezlomíš!" Sykla jsem naštvaně a hned na to jsem mu plivla do obličeje. Vlastně to bylo dobře. To, že si všímal mě. Nemohl si tak všímat Alexe a to pro mně bylo mnohem důležitější.
    Elias
    Elias
    Admin


    Posts : 141
    Join date : 15. 02. 18

    Alex & Mir Empty Re: Alex & Mir

    Příspěvek pro Elias 8/3/2018, 21:46

    Bylo to více než směšné, to jak se snažila vzdorovat a myslela si že ji nějaké pevnější kůže pomůže. Očividně zapomněla před kým tady stojí, nebo až příliš podceňovala jeho sílu. Kdyby démmon opravdu chtěl, neudělala by nic z toho co ji nechal udělat doteď a začínalo ho to trochu štvát. To jak mu plivla do tváře, jak si ta malá mrcha dovolovala a jistá temná část v něm se tomuto bouřila a chtěla ji to vrátit. Jenže kdyby nad sebou ztratil kontrolu, zabil by ji a to nemohl, proto se držel na hraně. 
    "Myslíš?" vydechne démon a rozevře tlamu, než ji sjede pohledem od vrchu až dolů a zasměje se. Kdyby ji vrazil plnou silou, už by se nepostavila a přesto si tolik troufala. Očividně neznala jeho sílu, bylo to poprvé co se vlastně takto potkali, proto mu v utrpení zvěromágyně nic nebránilo. 
    "Elias! Jmenuji se Elias!" zasyčí podrážděně a zaryje drápy do podlahy, která pod jeho stoupajícím vztekem hravě popraská, než se trochu uklidní a rozejde se k ní. 
    "Až s tebou skončím, jediná obludnost v místnosti budeš ty sama," zavrčí na ni agresivně a podráždění bylo z jeho tónu jasně znát. Na své jméno byl hodně háklivý. 

    Sponsored content


    Alex & Mir Empty Re: Alex & Mir

    Příspěvek pro Sponsored content


      Právě je 28/3/2024, 19:31