Fen'lin & Alex

Počasí: Venku slabě mrholí a po nebi se prohánějí šedivé mráčky, přesto je venku relativně teplo, jen občas zafouká studený vítr.

Místo: U Ireth a Fen'lina doma.

Pořadí: Fen'lin -> Alex

Mrholilo a pro tuhle chvíli jsem byl rád, že jsem měl na hlavě kapuci, pod níž se mi schovával Sethar. Byl omotaný kolem mého krku a doslova mě hřál, látka vzadu zabraňovala tomu aby spadl, takže bych se ani nedivil tomu, kdyby spal. Pomalu jsem se blížil k domů od Ireth a Fen'liho, dlouho jsem ani jednoho z nich neviděl. Bylo to opravdu dlouho... že jsem z toho byl trochu nervózní. Tiše zaúpím, když si málem podvrtnu kotník na nerovném terénu, ale za chvíli uvidím dům zbílého dřeva a černou střechou. Párkrát zamrkám a nakonec zazvoním na dveře. V tu chvíli zaslechnu jak se kocour na mém krku vzbouzí s tichým zívnutím. Krátce se pousměji a všimnu si toho,že déšť najendou začal sílit. Nikdo mi však neotevíral, takže jsem sáhl po klice ale bylo zamčeno. Chvíli jsem přemýšlel, že možná nejsou doma, ale nakonec jsem si vzpomněl kam Ireth dává náhradní klíč a tak jejšikovně vytáhnu z lampiónku který visel u dveří. Odemknu si a vyzuji se, věděl jsem že by mě Ireth zašlapala do země, kdybych tu chodil v botech. Sundám si bundu a donutím kocoura aby seskočil dolů, ihnedse začne protahovata já se rozejdu do bytu.
"Ireth? Fen'line?" řeknu abych o sobě dal vědět, naposledy když jsem se neohlásil, mě to stálo bezvědomí. Nakonec zamířím do obýváku a všimnu si postavy, sedíví na gauči. V bílých vlasech již doslova rozeznám Fen'lina. Pomalu se k němu rozejdu ale okamžitě do mě udeří vlna bílé magie, kvůli které mi přejede mráz po zádech. Tiše si odkašlu a potom si starostlivě obejdu gauč. Co to bylo?
"Už je to opravdu dlouho," vydehcnu a pohled mi spadne na mého nejlepšího přítelekterý... vypadal jako kdyby právě vylezl z hrobky.
"Co se ti.... to proboha stalo? A proč tak neksutečně páchneš bílou magií?!" vyhrknu tyhle dvě otázkya zůstanu na něj civět, zatímco se černý kocour dobelhá a posadí vedle mě.

Sledoval jsem ho, vypadal opravdu hrozně, až jsem v sobě pocítil jistou nejistotu. Pozdraví mě a pak ještě seřve. Zamračím se na bílou magii a jeho gesto s krvavým kapesníkem. Ležela před ním prázdná sklenička a tak se pro ni nakonec natáhnu a rozhodnu se mu dojít pdo vodu, aniž bych mu na cokoli odpověděl. Bylo zvláštní jak hrozěn vypadal a ještěk tomu všemu mi byl schopný vyčítat to co se mi stalo. Jen nad tím zakroutím hlavou, napustím vodu do skleničky a sednu si vedle něj na gauč. Vodu mu okamžitě podám.
"Neměl jsem na výběr, ale o tom se bavit nechci," zavrčím na něj otráveně zpátky a veškerý humor mě najednou opustil. Vlastně jsem ho neměl už pár týdnů a nějak jsem si neuvědomil, že je to v rozporu s mou povahou. Kocour okamžitě vyskočil mezi nás dva a prohlédl si bělovlasého démona. Okamžitě se na mě otočil a povzdechl si. "Myslím, že tu máme větší problém," vyhrkne a chvíli ho sleduji jak se drbe za uchem. "Menší problém s magií? Řekl bych že to není nejmenší problém. Tvůj přítel tady umírá, no naštěstí vidím více věcí než vy dva a než by se vymáčkl..." odpoví a tak si povzdechnu.
"Sethare.. tohle .. nebylo zrovna místné, mohl bys... jít prosím pryč?" vydechnu a když se kocou otráveně zvedne a odejde pryč, zadívám se vážně na démona vedle.
"Takže... povídej," dostanu ze sebe po chvilce ticha. Vůbec se mi nelíbilo jak vypadá.

S povzdechem jsem sledoval Fen'lina, který zopakoval poslední slovo Sethara jakoby se nic nechumelilo. Chtěl jsem na něj vyprsknout cože to jako je za vysvětlení a tak jsem se nadechoval k váhružce ,ale v tom se rozmluví a vysvětlí mi jak se celá věc má. Párkrát zamrkám a chvíli mi trvalo než jsem to pobral. Zhluboka se nadechnu a zavrtím hlavou. Získá si mou pozornost až když se mě zeptá, jestli mám zpátky své schopnosti, nebo spíše že to tak bere. Určitě ze mě musel cítit temnou magii na sto honů. Na chvílizavřu oči a povzdechnu si.
"No, vítej v člunu," dodám a postavím se. Nevydržel jsem sedět, moje tělo bylo jako nějaká časovaná bomba a narozdíl od mého společníka jsem se pořád cítil plný energie. Pomalu dojdu ke krbu a vypustím kolem sebe trochu temné magie, než se otočím na Fen'liho.
"V hledání moci jsem byl úspěšný... možná až příliš. Jenže jsem si zrovna nepomohl, protože moje tělo není schopné přijmout tohle množství magie a každou chvíli... no, mě může doslova roztrhat na kusy," řeknu jakoby se nechumelilo a vtom, se ve dveřích objeví Sethar a tak ho sjedu nepříčetným pohledem. "Původně si šel za tebou proradu a pomoc, ale očividně jste v háji oba dva, gratuluji. Jsi úplně stejný jako tvůj otec, totálně nezodpovědný a dle všeho tuhle vlastnost po svých otcích sdílíte oba dva," vydechne a já na něj doslova vyvalím oči.
"Tedy... chci říct než se ten jeho změnil... a tvůj zemřel. I když to umírání asi budete mít společné." Zůstanu na něj civět s otevřenou hubou. Dobře... co to teď doprdele mělo být?

"Nejsem zahořklé koťátko jsem dvakrát tak starší jak ty a tvůj nejlepší přítel," zavrčí na něj Sethar a já si až teď všechny věci urovnám v hlavě. Rozhodnu se ani jednoho nekomentovat a akorát si povzdechnu a zadívám se na krb, ve kterém dohoříval oheň. Ihned si k němu dřepnu a přiložím do něj, aby nezhasl.
"A narozdíl od vás dvou zabedněnců možná nápad mám," odsekne a začne se kolem něj šířit magie, dost podobná té mé. Přimhouřím oči a chvíli přemýšlím co dělá, než se před námi doslova změní a vyroste do lidských měřítek. Tohle jsem u něj viděl dělat poprvé za celou dobu, co ho znám.
"Nemohl jsem si nevšimnout, že pokaždé co jsi nasáklý temnou magií ke tvému příteli blíže, uleví se mu, není to tak?" vydechne a máchne rukou směrem k němu s vlnou temné magie, kterou jsem dost jasně cítil a vůbec mi nepomohlo, že tady plýtvá ještě tu svou. Zároveň jsem nadzvedl obočí a sledoval jeho novou podobu, než si povzdechnu a složím ruce na prsou. Pořád mě fascinoval, se vším co dělal... nechápal jsem jak nějaký kocour z podsvětí mohl být vůbec tak chytrý... ale teď jsem se tak nějak zasekl. Nikdy jsem nad ním nepřemýšlel jinak než nad kocourem, co když kocour není?! Doslova zblednu ale potom se starostlivě ohlédnu na Fen'lina.
"To je dobrý, já už si na umírání nějak zvykl, jen teď musíme vymyslet jak tě dámedo kupy..." vydechnu a prohrábnu si vlasy.

Sledoval jsem ty dva a nakonec jsem svého přítele akorát vytočil, což jsem nechtěl. Sedoval jsem ho jak vyskočil na nohy a hned se zase zkácel do gauče. Nervźně se kousnu do rtu a s tichým zasyčením se otočím k oknu, ke kterému se rozejdu. Chvíli mlčím a nic neříkám, než se nadechnu a chytím se okraje parapetu. "Byla to Mirys," vydechnu a zadívám se na svůj odraz v okně. "To ona mě vrátila zpátky k životu - svou magií," dodám a znovu se odmlčím. Znovu mě přepadl nepříjemný pocit, nad kterým se akorád ošiji. Zaujme mě až když Sethar promluví že má nápad a hned po něm mě zaujme Fennova otázka. "Kontrakt? Nad tím jsem nepřemýšlel od doby co jsem zjistil že Mirys ho s někým má," vydechnu zamyšleně a olíznu si suché rty, zatímco se Sethar zamyšleně zadívá na Fen'lina.
"Možné to je. Ale je na to třeba speciální místo, pokud se nemýlím... mělo by být v podsvětí," odpoví a ohlédne se na mě. "TaJestli mu to pomůže, proč ne?" vydechnu a zamyslím se. Pokud by to pomohlo jemu, pak... by to možná mohlo pomoci i mě. Množství mé magie by se zredukovalo do jeho těla a tím pádem bych ji neměl tolik a tu bílou magii by to přebilo, pomyslím si a v tom Sethar přikývne. Několikrát jsem zapomínal, že mi vidí do hlavy.
"Teď jenom pokud s tím budete oba dva souhlasit," dodá a olízne si ruku.

Přikývl jsem a zamyslel se nad vším co se tady odehrálo. Budu si s ním potom muset promluvit o tom co jsem řekl, Mirys totiž neví, že by to dokázala a tak jsem nechtěl aby to na ni potom vyhrkl. Vypadalo to, že náš Fen'lin chvíli pozoruje, jakoby se snad na něco chtěl zeptat, ale nakonec přikývne s tím, že za předpokladu, že mi to pomůže a neuškodí ještě více není nad čím přemýšlet.
"Pokud odhaduji správně, množství magie z mého těla by sezredukovalo dotvého, doslova by to udusilo bílou magii a já bych už nemusel být chodící časovací bombou," vysvětlím a potom se zamračím, když se postaví. Okamžitě jsem si všiml jeho nejistoty a tak jsme k němu rychle přiskočil abych ho podepřel. Nechtěl umřít, zvláště ne teď. Tiše se nad tím zamyslím, ale nakonec se zadívám na Sethara, přikývnu a já začnu tvořit bránu do podsvětí. Zanedlouho se po chvilce obklopující temnoty dostaneme do podsvětí. Téměř automaticky na mě magie z okolí reagovala a chte něchtě jsem byl ve své domoní podobě. Ztěžka jsem se nadechl a chvíli jsem si přivykal na temnotu všude okolo.
"Bože," zasyčím a byljsem rád, že na Sethar na chvíli podepřel Fen'lina místo mě.

Odkašlu si a otočím se na Fenlina. "Budeme zpátky za pár hodin, pokud to výjde, nehodlám se tu zdržet o nic déle... chci vidět Mirys. Už přes měsíc jsem pryč a jsem z toho opravdu zoufalý," zakňučím a potom se zadívám na Sethara. Pokynu mu aby se proměnil zpátky do kočičí podoby a tak to udělá a vyleze mi ke krku, než se otočím na Fen'lina.
"Zvládneš chodit?" zeptám se po chvilce ale nakonec se ušklíbnu a vyřknu do vzduchu hned několik slov, než natáhnu ruku abych je napsal. Tak nějak mi došlo že přeměnu do démoní podoby nechce riskovat a tak mu na zadech vytvořím temná runová křídla a uleví se mi, když zase využiji část své magie k něčemu, co bylo stále a neustále si to žádalo určité množství magie. Nakonec řeknu Setharovi aby nás vedl a vzlétnu do vzduchu, než se zadívám dolů na svého přítele.

Ohlédnu se kolem nás a několikrát nervózně švihnu ocasem, jako kdybych čekal nějaké nebezpečí. Doufal jsem že svou magií nepříitáhnu někoho, koho bych opravdu nechtěl, ale už teď jsem věděl že moej matka ví, že tu jsem, protože jsem ji cítil na sto honů. Bylo zvláštní, teď když jsem si byl moc dobře vědom našeho rodinného pouta, dokázal jsem vycítit kde přesně se pohybuje. Bylo to... zvláštní a chvíli bych přísahal že me pořád špehuje. S povzdechem se zadívám před sebe, než zaslechnu Fenna, který mi sdělil pár vět.
"Cože?" vypadne ze mě. Je pravda že jsem Fen'lina neviděl už přes dva roky, naposledy to bylo po naší návštěvě u mojí matky a za tu dobuse toho strašně moc změnilo. Jak v mém životě, tak jistě v jeho. Zhluboka se nadechnu a když miSethar řekne abych změnil směr, udělám to.

Letěl jsme vpřed a dával pozor na cestu. Byl jsem rád že mohu komunikovat se Setharem jenom v myšlenkách, zbytečně nás to neomezovalo v přítomnosti někoho jiného. Ne že bych nechtěl s fenem sdílet své myšlenky, ale u Sethara jsem neměl na výběr a nepotřeboval slyšet každé naše slovo, když to nebylo k danému tématu. Chvíli letíme a rozhostí se mezi námi ticho. Trochu se snesu k zemi nad koruny stromů, ale když Fen promluví, získá si mou pozornost. Srovnám s nim vzdálenost letu, abych ho slyše dostatečně přes hučící vítr v mých uších a doslova v sobě potlačím vlnu vzteku už jenom při vzpomínce na Mephistophela.
"Je mi líto, o tomhle jsem nevěděl. Myslel jsem že jsi s Ireth a ani bych vám jako člověk nepomohl," povzdechnu si a můj výraz byl na chvíli zcela nečitelný. Schoval jsem všechny pocity hluboko dosebe, přestože jsem měl neskutečné nutkání jít zaklepat jeho otci na dveře a rozbít mu hubu. Poslední dobou jsem dokázal své emoce krotit mnohem lépe a někdy se to hodilo, už jsem chápal proč mé věčné nadšení a optimismus přijde lidem občas tolik otravné. Tiše si povzdechnu a otočím se na Fen'lina. Chvíli nic neříkám, jenom se na něj dívám, než se pousměji.
"Jednou z toho bastarda vymlátím duši... slibuji," zasměji se zcela vážně a znovu změníme směr, zrovna když se mihneme nad nějakým městem. Všimnu si démonů dole, kteří okamžitě vzhlédli naším směrem a pozorovali nás, než jsme se ji ztratili z dohledu.
"Máš v rukou opravdový poklad, pokud si pro tebe přišla až do podsvětí," pousměji se. Doufal jsem že mu moje chování nepřijde nijak zvláštní, ale trochu jsem...dospěl? Dalo se tomu tak vůbec říkat? Všiml jsem si jak se Sethar culí na mé myšlenky a tak se jenom nafouknu a trochu zrychlým, než ze sebe vypustím zase kousek temné magie. Tentokrát na mnohem delší dobu.

Poslouchal jsem celou dobu co mi chtěl sdělit a chápal jsem ho. Byl jsem naopak rád že on chápe mě. Kdybych věděl že je v nebezpečí a nemohl bych mu pomoci, nejspíše bych to taky nenesl zrovna dvakrát dobře, takže jsem byl rád, že jsem byl téhle informace ušetřen, ačkoli jsem si dost živě dokázal představit, co mu Mephistopheles provedl. Věděl jsem jak to se zrádci v jeho paláci chodí, proto jsem se nad tím zamračil a když jsem ho poslouchal jak mluví o Ireth, musel jsem se usmát.
"Jsi v tom až po uší, víš to?" zasměji se a potom se nadechnu. Cítil jsem jak mi magie proudí tělem a musel jsem ji neustále vypouštět, protože v celém tohmle okolí akorát rostla. Tohle jsem nemohl dělat napořád a zároveň jsem doufal, že se nám podaří náš problém vyřešit. V tom se ale pronese že má na mě otázku, proto se na něj zvědavě ohlédnu a čekám co mi řekne. Čekal jsem ledasco, jenom ne to co řekl. "Samozřejmě," odpovím jakoby se nechumelilo a o něco zrychlím. Snesu se ke korunám stromů a dával jsem si pozor na okolí, přeci jenom moje magie mohla někoho přitáhnout, i když já bych se někomu takovému spíše vyhýbal. Natěžko polknu a nakonec se snesu skoro k zemi, když se najednou zaseknu a prudce zabrzdím.
"Cože?!" vypadne ze mě a pomalu, opravdu pomalu se s tikem v oku zadívám na Fen'lina. "Mohl by jsi to zopakovat?" vypadne ze mě a přistanu na obou nohách, přičemž stále nevěřícně hledím dojeho obličeje. Já jsem asi rozuměl špatně... nebo jsemse přeslechl...

Ne, nevěřil jsem vlastní uším ale neuniklo mi jak se nad mou reakcí baví. Sethar se na mém rameni jenom křenil. Doslova jsem Fen'lina propaloval modrýma očima a trochu jsem to nepobíral.
"Ty se budeš ženit?! S Ireth? To čekáte dítě???! Nebo... cože?" vydechnu trochu hlaistěji než bych chtěl a rozlehne se to do okolí. Byl jsme opravdu rád že tady nikdo není. "TY? ŽENIT?!" vydechnu a hned na to chytnu nehorázný záchvat smíchu, že se skoro rozbrečím smíchy. Opravdu mi trvalo dobrých pět minut, než jsem si uvědomil, že to nejspíše bude pravda. Ihned jsem si představil Fen'lina ve smokingu a snažil jsem se popadnout dech. Když se konečně uklidním, zadívám se na něj s úsměvem od ucha k uchu aušklíbnu se.
"Tak  to gratuluji chlape," řkenu a dojdu k němu abych ho praštil do ramene, než se ušklíbnu a dlouze se zamyslím. Nakonec se rozejdu pěšky k místu, které vypadalo neskutečně pustoprázdně.
"Tak to abych začal přemýšlet nad svatebním dárkem," hlesnu zamyšleně a okamžitě se mi dostane pár nápadů od Sethara. Zároveň jsme pokračovalik místu, ze kterého byla cítit silná magie a tak se zamračím. Vnímal jsem jí teď mnohonásobně více než když jsem tu byl poprvé.

Musel jsem se zamračit nad magií všude okolo a ani trochu mi z toho nebylo dobře. Fen poznamená že kvůli podobnému místu umírá a další takové mu má zachránit život. Nadzvednu obočí ale rozhodnu se to nekomentovat, chtěl jsem hlavně jendu jeidnou věc, aby byl v pořádku. Ještě k tomu teď když mi sdělil že je s Ireh zasnoubený. Chtěl jsem mu říci, že mi bude muset říci, více podrobností ohledně toho, jak ji požádal o ruku ale na to budeme mít snad ještě dost času a tak se nad tím jenom pousměji a prohlédnu si staré runy. Na chvíli zastavím a v rukou vytvořím menší magický výboj plný energie, který nasměruji přímo do středu kruhu. Náhle se runy rozzáří jansou modrou barvou a kameny deska se začne pohybovat, až vytvoří dlouhé schodiště do podzemí. Pomalu dojdu k onomu vchodu, ale ještě těsně před ním se začnu soustředit a naráz uvolním velké.... ale opravdu velké množství magie. Kdybych s touhle mocí, kterou jsem teď poslal pryč vešel dolů, zabilo mě to. Na malý moment zavrávorám a Setharovi se doslova postaví chlupy na srsti a vyděšeně seskočí dolů.
"Až tohle přístě budeš chtít udělat varuj mě předem!!" zavrčí a až poté se omluvně otočím a všimnu si, že stojí doslova naježený vedle Fen'lina.