Darren + Xaiarana

Když řekl, že bude první, koho si pozvu, jen jsem protočila očima, ale nekomentovala to, jednou jsem mu dala slovo, tak od toho neuteču. "Umím se na něco zaměřit, když to v té minulosti je, tak to najdu, nemusím hledat tak dlouho, takže mě to méně vysiluje. Sice jen o trochu, ale aspoň něco." Odpověděla jsem mu na otázku, jak moc svou schopnost ovládám. Stejně je zajímavé, že jen tak na někoho narazím a skončí to tak, že jsme oba démoni a on mě bude učit ovládat mou schopnost. Vlastně vůbec netuším, jak to chce udělat, já to zkoušela, sice jsem to vzdala dost rychle, ale tak uvidí se, tentokrát to nevzdám, ne, když vím, že vážně mám nějakou naději. Dostali jsme se až k luxusnímu hotelu, viděla jsem ho v jeho minulosti, ale naživo je daleko lepší. "Teď ten hotel vypadá líp, než když jsme ho viděla v tvé minulosti." prohodila jsem, když jsem se koukla až nahoru, mám pocit, že to je jedna z nejvyšších budov ve městě, ale nejsem si jistá. Jsem zvědavá, jak to bude vypadat uvnitř.

Na její odpověď stroze přikývl a trochu se zamyslel. Ale brzy se zasmál, když řekl, že na živo ten hotel vypadá ještě líp. "Uvnitř je to ještě lepší." Dodal a zavedl ji dovnitř. Přivolal výtah a spolu s ní do něj nastoupil. "Takže, co vlastně děláš?" Zeptal jsem se jí zatímco jsme stoupali výtahem až k střešnímu apartmá, kde jsme vystoupili a já ji následně zavedl do svého pokoje. Nechal jsem jí vejít první a když jsem vešel i já, tak jsem pak za sebou zavřel. "Odlož si, prosím." Poukázal jsem na věšák a sám jsem ze sebe shodil bundu, pověsil ji a zul se. Následně jsem zamířil do kuchyně a natočil si vodu. "Dáš si něco?" Zeptal jsem se jí z kuchyně a sledoval, jak si to tu prohlíží.

Nastoupili jsme do výtahu a on se zeptal, co dělám. "Pracuji v divadle, taková pohodová práce bez lidí. A co děláš ty? Vidím, že si potrpíš na luxus." Dokonce i ten výtah byl dost luxusní. Ještě aby ne, v takovém hotelu. Došli jsme až k němu do bytu a svlékli se z bund a bot. Pak odešel zřejmě do kuchyně, zatímco já jsem si to tu prohlížela. Bylo to tu nádherné a hlavně luxusní, hodně luxusní. Po chvíli se mě zeptal, jestli jsi něco dám, řekla jsem si pouze o vodu. Úplně nejluxusnější na tomhle celém byl ten výhled. Bylo vidět celé město a já s tím, že miluju výšky jsem byla prostě uchvácená. Po chvíli jsem však odešla za ním do kuchyně, "Tak kdy začneme?" Zeptala jsem se opřená o trám dveří, byla jsem nedočkavá jak malé dítě, s jiskřičkama v očích, když čeká na nějaký dárek.

"V divadle? A tam se vyhýbáš nechtěným dotekům jo?" Zvědavě si ji přeměřil pohledem a koutek úst mu zacukal do úsměvu. O to víc jsem se usmíval, když prohodila, že vidí, že si potrpím na luxus. Přikývl jsem, abych jí potvrdil, co řekla. Miloval jsem život v luxusu, který mi byl dopřán a využíval jsem ho opravdu do posledního drobku. Když jsem se jí u sebe zeptal, co si dá, chtěla jen vodu a tak jsem natočil sklenku i jí a podal jí ji. Byla kouzelná, když si to tu tak uchváceně prohlížela. Ale než si ode mě vzala sklenku, už chtěla vědět kdy začneme. Vlastně jsem chápal, proč se teď těší, ale brzy se už těšit na učení nebude. Tím jsme si byl skoro stejně jistý, jako tím, že by to byl nadpozemsky nádherný pocit, vidět ji v posteli. Ale to až později. "Hned." odpověděl jsem jí, podal jí sklenku vody a zamířil do obýváku, abychom měli pohodlí. Usadil jsem se na gauč a počkal, až si přisedne.

"Já neřekla, že tam jsem přes den." mrkla jsem na něj, když se více ptal na mou práci. Kdybych tam měla být přes den, tak bych to vážně nedávala, občas, když se přece jen jdu kouknout, tak když vidím tolik lidí, tak mě z toho až mrazí. Dal mi vodu, načež jsem mu poděkovala a prošel kolem mě do obýváku. Ještě jsem se trochu porozhlídla po nádherně zařízené kuchyni a vydala se za ním. Seděl na gauči, tak jsem si přisedla a položila vodu na stolek. Otočila jsem se k němu, "Ještě něco chceš vědět o mé schopnosti?" zeptala jsem se, nevím co dál chce vědět, tak ať se zeptá.

Ona se mi fakt líbila! Zasmál jsem se, když mi sdělila, že tam není přes den a já pobaveně zavrtěl hlavou. Byla vážně dost vnímaná a vychytralá. Možná až moc. Sedl jsem si na gauč a počkal, než si přisedla ke mě. Prohlédl jsme si ji tak, jako už snad desetkrát a zavrtěl hlavou v odpověď na její otázku. Opravdu jsem víc informací nepotřeboval. "Jdeme se učit." Oznámil jsem jí a zamyslel se jak začít. "Najdi něco v mé minulosti. Najdi, jestli mí rodiče žijí." Řekl jsem a nastavil dlaň, aby se mě mohla dotknout. Chtěl jsem opravdu vědět, jestli to najde, protože mi zemřeli opravdu dávno a já byl u smrti jen jednoho z nich. Ale jistě jsem věděl, že jsou oba mrtví.

Víc informací nepotřeboval a tak řekl, že se jdeme rovnou učit. Chvíli přemýšlel, co za úkol mi má dát, až mi řekl, abych našla, jestli jsou jeho rodiče živí a nastavil dlaň. To by snad nemělo být nějak těžké, vložila jsem svojí dlaň do té jeho a začala pátrat v jeho minulosti. Zaměřila jsem se na jeho rodiče, přesněji pouze na otce. Chvilku to trvalo, viděla jsem pár hezkých okamžiků, až jsem narazila na moment, kdy mu přímo před očima umřel. A to jsem si myslela, že jsem na tom s rodiči špatně a přitom on to viděl na vlastní oči. Moc dlouho jsem se nezdržovala a začala pátrat po jeho matce. Hledala jsem dlouho, ale žádnou zmínku jsem o ní nenašla, prostě tam byla a pak se už v žádných částech jeho minulosti neukazovala. Sundala jsem z něho ruku a na chvíli se mi zatemnilo před očima. "Otec ti umřel, matka nevím jistě, přesně se mi to nepodařilo zjistit." řekla jsem mu, co jsem zjistila. "Je mi to líto..." řekla jsem potichu, věděla jsem jaké to je přijít o rodiče.

Díval jsem se na ni, jak zavřela oči a pátrala po tom, co měla za úkol najít. Nerušil jsem jí. Chtěl jsem vědět, jak dlouho jí to potrvá. Bylo to asi deset minut, než odtáhla ruku a řekla mi, co zjistila. "Výborně." Pousmál jsem se a to o lítosti jsem přešel. Bylo to stejně už dávno. "Výborně, takže vzpomínky vidíš, ale nezaměřila ses na to, na co jsem chtěl. Zaměřila ses nejdřív na mé rodiče a pak jsi postupovali blíž a blíž k přítomnosti až jsi viděla smrt mého otce a mou matku jsi ve vzpomínkách náhle neviděla že? Ale já nechtěl, aby jsi zjistila, kolik mi bylo nebo tak něco, když zemřeli. Chtěl jsem abys to zjistila." Oznámil jsem jí a doufal, že se nemýlím.  "Musíš se zaměřit na to všechno dohromady. Když u mě hledáš smrt mých rodičů musíš se zaměřit na smrt a rodiče. Ne jen na rodiče. Kdyby ses zaměřila na obojí našla bys vzpomínku, kdy mi někdo oznamuje smrt matky. Ne, že bych mu věřil každé slovo, ale v tomhle nejspíš nelhal." Připustil jsem a chytil ji za ruku. "Musíš se naučit vidět a dívat se. Když zavřeš oči, všichni poznají, že vidíš něco jiného než oni. Měj oči otevřené a zjisti, zda mám sourozence." Zadal jsem jí úkol už při tom, co jsem jí držel.

Nebyl úplně spokojený s tím co jsem mu řekla, nejprve jsem nechápala proč, ale pak mi to začal vysvětlovat. Pozorně jsem ho poslouchala, měl pravdu, musím se zaměřovat na přesné věci, nesmím se zaměřovat na nic okolo. Musím hledat jednu přesnou věc. Pak mě chytil za ruku a já se musela vážně hodně soustředit, abych slyšela, co mi vlastně říká. Mít otevřené oči a zjistit, zda má sourozence, tak jo, to zvládnu. Držela jsem oči otevřené a okamžitě se zaměřila na sourozence. Nic, viděla jsem dvě části jeho minulosti, nikde nebyl žádný sourozenec, normálně bych hledala dál, ale budu věřit tomu, co mi Darren řekl a své schopnosti. Pustila jsem ho, teď je to buď a nebo. "Nemáš žádného sourozence." Řekla jsem sebejistě, ale uvnitř sebe jsem byla nejistá. Risk je zisk.

Sledoval jsem ji a viděl, že nezvládá úplně mě vnímat, když ji držím. No, naučit se to musela. Jinak si toho budou všímat. A kdyby jen lidé, ti jí nic neudělají, ale nadpřirozené bytosti? Těm by hned došlo, že se něco děje. Takže mě vážně překvapila, když po dvou minutách odtáhla ruku a řekla, že žádného sourozence nemám. Viděl jsem ji na očích trochu nejistoty, ale bravurně ji skrývala. Spokojeně jsem se usmál. "Výborně. Věř si víc. Když to neuvidíš hned, tak to tam prostě není." Mrkl jsem na ni. "Mí rodiče zemřeli dřív než stihli mít dalšího potomka. Naštěstí." Utrousil jsem a přemýšlel, co dál. "Jak dlouho můžeš hledat v něčí minulosti, než omdlíš?" Zeptal jsem se jí nakonec a znovu ji chytil za ruku. Musela si zvykat, že někoho bude držet a přitom s ním mluvit. A já tu rozhodně nejsem od toho, abych na ní byl jako na kytku, která uvadne, když ji nezaliju.

Musím si věřit, musím věřit své schopnosti, já rozhoduju co uvidím, schopnost přede mnou nic neschová. Nad jeho poznámkou o tom, že je štěstí, že nemá sourozence jsem se jen uchechtla. Zeptal se, jak dlouho vydržím, než omdlím a hned mě chytnul za ruku. Znovu jsem se soustředila na to, abych měla oči otevřené a odpověděla mu: "Je to pokaždé jinak, ale poznám, kdy mám přestat." Dostala jsem ze sebe těžce, bylo to jako mluvit, když vás někdo škrtí. Znovu mě začínala bolet hlava, ale ignorovala jsem to, ještě to vydržím, vím to.

"Výborně." Byl jsem rád, že ví, kdy má dost. To by bylo vážně nepříjemné, kdyby mi tu omdlela na pokraji sil a nevěděla o tom. "Tak jo, teď chci abys svou schopnost nepoužívala. Dívej se na mě. Vnímej mě. Jsem tu, teď. Vnímej přítomnost a představuj si, že máme oba rukavice." Dal jsem jí další úkol a pak se zamyslel. "Hmm, jak to vůbec děláš při líbání? Líbáš někoho a přitom se díváš na jeho minulost? Nebo při sexu? To je dost divný. Jako mít zaplí film při sexu a věnovat se víc jemu než sexu... No to je prostě děs. Jak to děláš?" Zeptal jsme se jí, abych ji rozptýlil a zároveň mě to i zajímalo.

Čím víc na mě mluvil, tím líp jsem se na něj dokázala soustředit, navíc jeho hlas na mě právě teď působil takovým příjemně uklidňujícím způsobem. Opravdu jsem se snažila představit si, že máme rukavice, vidět ho před sebou, přestavit si, jak se mi obraz jeho minulosti rozplyne před obličejem, ale stále se mi nedařilo. Pak se začal vyptávat, jak to dělám při líbání a při sexu, nad čímž jsem se jen uchechtla a chtěla mu něco odpovědět, ale hlavou mi začala pulzovat bolest a začalo mi pískat v uších, takže všechno mé soustředění bylo pryč. Okamžitě jsem se mu vyvlíkla a předklonila se, když se mi zatemnilo před očima. Přišlo mi to, že to trvá hrozně dlouho, až mi najednou přestalo pískat v uších a konečně jsem začínala vidět. Prohrábla jsem si rukou vlasy a natáhla se pro skleničku, abych se napila, bolest hlavy stále neustupovala, ale snad to za chvilku přejde. Zhluboka jsem se nadechla a konečně promluvila, "Dneska už to nepůjde, nemám na to sílu." Zamumlala jsem.

Vypadalo to, že se drží. Sice se mi zdálo, jako by měla oči stále trochu nepřítomné, ale ne tolik jako poprvé. Byla soustředěná. Alespoň něco. Jenže to nevydržela dlouho a odtáhla se. "Neříkala jsi, že víš kdy máš dost?" Zeptal jsem se trochu pobaveně. Přeci jen to vážně řekla a teď se zdálo, že to rozhodně neví. Počkal jsem, až se trochu sebere a prohlédl si ji. "Neodpověděla jsi mi na otázku. "Jak to děláš při líbání a sexu?" Zeptal jsem se znovu s uličnickým lišáckým úsměvem a zvědavě čekal, co odpoví.

"Právě jsem ti řekla, že mám dost." zaáklebila jsem se na něj. Netuším co jiného po mně chce, neomdlela jsem, tak si nemá proč stěžovat. Jo, trochu jsem se přecenila, příště se to nesmí stát. Řekl, že jsem mu neodpověděla na otázku, jak to dělám při líbání a sexu, uchechtla jsem se na něj, "Nějak moc zvědavý, ne?" zeptala jsem se jen. Vážně jsem mu nechtěla říkat, že jsem se pouze několikrát líbala, nikdy jsem to nenechala zajít dál, nemohla jsem. Protože omdlet někomu v posteli asi není úplně v pořádku a rozhodně by to nikomu nepřipadalo divný. "Taky se tě na něco zeptám, jak funguje ta tvoje schopnost?" Jo, odbíhala jsem od tématu, ale tohle je něco, co mě vážně zajímalo. S nikým, jako je on jsem se nesetkala, tak jsem se chtěla něco dozvědět.

Zasmál jsem se, když pronesla, že jsem nějak moc zvědavý. "Já jsem vždycky zvědavý. Ale teď mě to zajímá jako tvého učitele." zaculil jsem se provokativně a pak se zasmál. "Fajn, fajn. Odpověz ty mě a odpovím i já tobě." Mrkl jsem na ní, protože jsem se téhle odpovědi rozhodně nehodlal vzdát. Bylo mi jedno, jestli to bude vědět, na tom není nic zajímavého, tedy pro mě ne. Na rozdíl od odpovědi, kterou jsem chtěl znát já - na té bylo zajímavé všechno, ledaže... "Bože! Tys s nikým nespala! Jsi démonka, kolik ti je let? Padesát? Sto? A to jsi všechny ty roky bez sexu?" Vytřeštil jsem na ní oči nevěřícně.

To znamená, že musím odpovědět, sakra...Přemýšlela jsem jak nejlíp zformulovat větu, aby z toho nepochopil, že jsem ještě s nikým nespala, ale v tu chvíli mu to došlo. Byl z toho vážně hodně v šoku, aby taky ne, když sex je neodmyslytelnou součástí jeho života. "Heh, nechtěj vědět můj věk, radši..." zasmála jsem se nervózně, tipoval mi dost málo, "Co já vím, třeba by mě to zabilo a za to mi to vážně nestojí." Pochybuju, že on tohle pochopí, vlastně ani nevím, jestli mě moje schopnost může zabít, ale pár takových lidí se našlo, tak proč to riskovat.

Spokojeně jsem se zaculil, že mám zase pravdu a prohlédl si ji znovu. "Bože... Nevíš o co přicházíš. Ale neboj, třeba až skončíme s učením, ukážu ti o co přicházíš." Mrkl na ni a zasmál se pobaveně. Vlastně to nebyl tak špatný nápad. Bude se muset ovládat a při tom se nebude moc skoro vůbec soustředit. Co lepšího pro trénink bylo. Ale teď nad tím nechtěl přemýšlet. Zamyslel se, na co že se to ptala před tím ona jeho a pak si vzpomněl. "Jo, jasně - má schopnost. Ehm, no tak já ji prostě využívám jak se mi zachce. Můžu vytvořit touhu, umenšit ji nebo ji popohnat v růstu." Řekl prostě i když to bylo vážně stručný popis toho, co dokázal. Ale aby to Xaie pořádně ukázal vytvořil u ní touhu políbil ho a postupně ji posiloval.

"Tak na to rovnou zapomeň." Zaculila jsem se na něj, ale uvnitř jsem měla chuť na něj zasyčet. Vyslechla jsem si, co mi řekl o své schopnosti a chápavě kývla. Tak proto mu žádná neodolá, to je dost hodící se schopnost. To taky vysvětluje tu spoustu žen v jeho minulosti. Myslím, že jeho vzhled by mu možná i stačil, ale to by stálo moc úsilí a v tu chvíli mu jeho schopnost přišla vhod. "Zajimavé..." Řekla jsem jen a pak se zamyslela- jak asi líbá? Podle toho, co jsem viděla, hádám, že dobře, ale zkusit si to by nebylo špatné. Tak počkat, proč nad tím vůbec jen přemýšlím...ten šmejd, leze mi do hlavy! Začala jsem se k němu pomalu naklánět, ale pak jsem se zastavila a celá se poposunula o trochu dál. "Přestaň s tím, hned." zasyčela jsem na něj a založila si ruce na hrudi, v myšlenkách jsem stále bojovala sama se sebou, jedna část mě chtěla a druhá to nehodlala ani v nejmenším připustit.

Spokojeně jsem se usmíval, když jsem viděl, jak se ke mě naklání a její nepřítomné oči, jak přemýšlí. Zasmál jsem se hned, když se odsunula a chtěla, abych přestal. "Ale prosím tě. S čímpak mám přestat?" Zasmál jsem se a rozhlédl se. "Vždyť nic nedělám." Uculil se nevinně, ale dál jsem tu touhu přiživoval. "Přemýšlíš snad nad tím, že bys mě ráda políbila? Mám už hodně zkušeností neboj se. Mohu tě ujistit, že líbám skvěle. Všechny byly spokojené. A ještě spokojenější, když měly mojí pusu mezi nohama." Zasmál jsem se pobaveně. "Jen do toho, já tě soudit nebudu. Jak říkám, jen jedna žena se mi ubránila a na tu nepůsobila magie." Dodal jsem a přisunul se blíž, aby byla zase blíž u mě a i tím jsem mohl přiživovat tu její touhu.

Jen jsem nad jeho kecama protočila oči. Snažila jsem se bránit, ale nešlo to, jako by nad mým tělem převzal kontrolu někdo jiný a já mohla jen z pozadí křičet, ať toho okamžitě nechá. Naklonila jsem se k němu a jemně ho políbila. Moje schopnost se opět ukázala jako prokletí, když mi před očima začal probíhat jeho život. Úplně jsem z hlavy vytěsnila myšlenku, že vůbec nějakou schopnost mám, soustředila jsem se pouze na Darrena přede mnou a na jeho rty na těch mých. Bože, ty rty! jestli jsem o tohle celý život přicházela, tak teď toho možná i lituju.

Věděl jsem že povolí, jen to možná bude chvilku trvat. Ale já si počkám. Dostal jsem všechny - na kterou jsem ukázal, tu bych mohl mít. A Xaiaranu jsem rozhodně chtěl taky. A má schopnost mě rozhodně nezklamala ani tentokrát. A netrvalo to tak dlouho. Pomalu se ke mě zase naklonila, ale já ji nechal, aby si vzala co chce. Aby to začala i dokončila. Tedy chtěl jsem ji nechat aby to začala i dokončila. Ale jak se ukázalo, moje sebeovládání se vytratilo ihned, jakmile jsem ucítil její sametové měkké a slaďoučké rty na těch svých. Neodolal jsem a ihned si vášnivě její rty přivlastnil těmi svými. Bylo to jiné než s těmi ostatními. Bylo to naprosto jiné... A já...? Ne, v tu chvíli jsem věděl jen to, že musí ona svou schopnost zapudit někam hluboko do sebe, aby mohla chtít víc. Abych si já mohl vzít víc. "Nemysli na to...nekoukej se na to. Prožívej přítomnost a ne mou minulost. Vnímej jen tohle..." Vydechl jsem jí do rtů mezi polibky, které jsem si od ní dál a dál kradl a při tom jsem přestal přiživovat tu touhu, kterou jsem u ní vytvořil. Neumenšil jsem jí, ani nezvětšil. Nechal jsem jí zatím tak, jak byla. A čekal, kam do až dovede.

Neodpovídala jsem mu na to, co mi říkal, opravdu jsem se soustředila jen na přítomnost a najednou jako by se svět otočil vzhůru nohama, měla jsem zavřené oči a neviděla jsem nic víc než tmu. Žádná minulost, nic, byla jsem neskutečně šťastná, poprvé za svůj život jsem dokázala zapudit svoji schopnost. Malinko jsem se odtáhla, kvůli nedostatku vzduchu, "Dokázali jsme to." Zašeptala jsem mu šťastně do rtů a znovu ho začala líbat. Dala jsem Darrenovi ruce za krk a přitáhla si ho blíž, čímž jsem prohloubila náš polibek. Chtěla jsem, aby tenhle okamžik nikdy neskončil, aby se jeho božské rty nikdy nepřestaly dotýkat těch mých.

Nečekal jsem, že to půjde tak lehce. Možná to bylo tím, že o své schopnosti věděla od narození, nebo bůh ví proč. To mě teď fakt nezajímalo. Důležitější bylo to, že mě objala kolem krku a přitáhla si mě tak blíž. Byla šťastná, že se jí podařilo potlačit svou schopnost, a tak zářila štěstím. A mně to vyhovovalo, protože se na mě doslova vrhla a chtěla víc. Chtěla zjistit o co přicházela celý ten čas. Přestal jsem tedy používat své schopnosti a jen čekal, co přijde teď. Jestli se sebere a bude chtít jít někoho sbalit nebo to dotáhne dál se mnou. Zajímalo mě to, ale odejít bych ji asi nenechal. Bylo mi sní příjemně. Jinak než s ostatními a já chtěl vědět proč. Chtěl jsem vědět jaké to bude s ní být déle než pár hodin. Chtěl jsem vědět, co se děje. Objal jsem ji tedy kolem pasu a přitáhl jsem si ji na klín, abych ji měl blíž u sebe. Takhle jsem musel už zaklánět hlavu, ale dosáhl jsem svými rty na ty její sladké a měkké a to bylo důležité.

Bylo to něco nepopsatelného, takhle šťastná jsem byla poprvé v životě, ale všechno jednou končí. Štěstí ze mě vyprchalo a mně došlo, co se stalo. Pomalu jsem slezla z jeho klína, určitě jsem musela být červená jak rajče, proto jsem trochu odvrátila hlavu. "Já... umm, promiň, nějak jsem si neuvědomovala co dělám... Jako vím, že jsi to chtěl, ale prostě, ugh ja nevím." Vydrmolila jsem ze sebe rychle, mlela jsem páté přes deváté. Neznám ho, skoro vůbec, ale viděla jsem jeho minulost a jako jo, vypadá jako nějaký bůh sexu...teda, kdyby existoval, tak by určitě vypadal takhle, ale nechci skončit, jako ty, co si omotal kolem prstu přede mnou. A že jich málo nebylo, tím jsem si jistá. Nechci být jen holka na jednu noc. Právě jsem nevěděla co dělat, odejít jsem nechtěla, ne po tom, co mi pomohl "ovládnout" moji schopnost, ale právě teď jsem se ocitla v dost zvláštní situaci, kterou nevím, jak vyřešit. "Nejsem ten typ holky na jednu noc a chci, aby sis to uvědomil." řekla jsem a konečně mu koukla do očí.