Darren + Xaiarana

"Zajímavé." Odpovím pouze a sleduji, jak se tváří sebejistě. Chvíli jsem si ji jen tak prohlížel a pak jsem upil z bílé čokolády. "Budiž. Zajímá mě, co umíš." Zavrněl jsem spokojeně a nedal jí čas na rozmyšlenou. Položila jsem jí dlaň na ruku, kterou ukrajovala zrovna kousek dortíku a přitom jsem se jí díval do očí. Byl jsem vážně zvědavý, co to s ní a se mnou udělá. Byl jsem vlastně zvědavý, co že to vůbec umí. A taky, jak teď zareaguje. Vlastně mě na ní pro tuhle chvíli zajímalo až dost.

Nijak jsem nestihla zareagovat a už mě držel za ruku. Během chvilky jsem viděla hned několik žen, pod ním, v posteli. Tak tohle myslel tím, že si rád užívá zábavu. I když na holky nejsem,tomu vzrušení jsem se nemohla bránit, ne že by se mi to nelíbilo, ale potřebuju zjistit co je zač. Nevypadá jako někdo, kdo by měl zabíjet, nebo někomu ubližovat, ale radši jsem se rozhodla odhalit co je zač a taky jsem se na to zaměřila. Po chvilce hledání, když mě začínala bolet hlava jsem se na to vykašlala, z jeho minulosti jsem nic důležitýho nezjistila, teda kromě toho, že nejsem ten typ holky co hledá, takže bych si na něj měla dát pozor. Nedržel mou ruku nijak pevně, tak jsem ji dala pryč od něho a zase viděla obraz před sebou. Trochu jsem sykla, když mě zabolela hlava, ale nijak jsem to neřešila, po chvíli to stejně přejde. Takže to vypadá, že není nic jako zveromág, nebo něco podobnýho, protože jsem ho viděla pouze v jeho lidské podobě. Nebo mi lhal. To je taky jedna z možností, ale to snad brzo zjistím. Došlo mi, že jsem se trochu déle zamyslela a mohla bych už něco říct, ale přitom jsem nechtěla, aby zjistil, jakou mám schopnost, "Neptej se na to, co jsi teď viděl, stejně ti to neřeknu...leda, že bys mi řekl, co jsi zač." Opřela jsem se o dlaň a čekala co odpoví.

Zaujatě jsem jí sledoval. Zorničky se jí zachvěly jako by sledovala jakýsi film, nebo jak to pospat. Bylo to zvláštní. Vidět ji takhle. Zabranou, když nevnímá přítomnost, ale hledí na něco jiného. Něco, co nikdo jiný nevidí. "Co jsi viděla? Na co ses dívala?" Zajímá mě, když odtáhla svou ruku od mé. Ukousl jsem si zase dortíku, ale očima jsem stále sledoval ji. "Buď jsi viděla, co jsem nebo ne. Tak jako tak mě zajímá jak. Když mi odpovíš na tohle, řeknu kdo jsem." Učiním jí návrh a čekám, co ona na to.

"Neviděla jsem skoro nic, kdyby jo, tak se tě neptám, co jsi zač." Pořád si stál za svým, že já mám mluvit dřív jak on. Řekl, že chce vědět, co jsem viděla, snad se nebudu zlobit, když mu neřeknu celou pravdu. "Viděla jsem, to, co jsem nechtěla, částečně i to, co jsem chtěla a snažila se hledat, to co mě zajímá, ale přesto jsem to nenašla." Řekla jsem to zamotaně, ale byla to vlastně pravda. Schválně jak si to přebere v hlavě, ale nenechám mu moc času na odpověď, protože mě pořád zajímá, co je ksakru zač, "Tak jo, já ti řekla, co jsem viděla...aspoň částečně, tak mi řekni aspoň nějakou nápovědu k tomu, kdo jsi." Řekla jsem a doufala, že nebude dál zatloukat a konečně z něj něco vyleze.

Vyslechl jsem jí v naději, že mi řekne něco užitečného, ale nic moc konkrétního mi neprozradila. Sakra! Líbí se mi! Zasmál jsem se pobaveně a prohlížel si jí. "Fajn, nejsem Mág." Dal jsem jí tedy nápovědu. Udělal jsem totéž co ona, neřekl jsem jí nic konkrétního. "Buď mi můžeš dál dávat nápavědy, nebo mi řekneš co konkrétně jsi viděla, pak ti řeknu co konkrétně jsem a pak mi řekneš zase ty, co konkrétně jsi zač." Řekl jsem, jako by jiné možnosti neměla a spokojeně se napil bílé čokolády. Olízl jsem si rty a čekal, co mi na to odpoví.

Tahle hra se mi začíná líbit. Takže mág to není, to je fajn zpráva...řekla bych. Chvilku jsem přemýšlela, že mu vážně řeknu, že jsem viděla jeho minulost, ale to by nebyla taková zábava. Ale zase jemu dojde, jakou mám schopnost daleko dřív, než mně dojde, co je zač. Ale tak co, ještě chvilku a pak mu to asi řeknu. "Rád si užíváš ženské společnosti na jednu noc...hodně rád, řekla bych. Mám pocit, že já nejsem zrovna ten typ, co hledáš." Řekla jsem a dojedla poslední kousek dortíku. Jsem zvědavá, kdy mu to dojde...teda jestli mu to první neřeknu.

Viděl jsem to zablesknutí v jejích očích, které mi říkalo buď že je naštvaná, nebo že si to užívá stejně jako já. A já se přiklonil spíše k tomu druhému. Určitě si to užívá. A potvrdí to i tím, co mi pak řekne. Přimhouřím oči, ale pak se zasměju. "Tohle jsi viděla? Začínám se ptát sám sebe jestli jsi opravdu hledala kdo jsem, nebo jsi chtěla zjistit jak dobrý jsem v posteli." Uculím se jako by nic a ukousnu si dortíku. "Nic méně ti můžu s radostí sdělit, že zvěromágové v posteli nejsou tak dobří jako já." Mrkl jsem na ni a čekal, kam tohle povede. Ale bavilo mě to. Jen jsem doufal, že mi řekne víc, než odhalím kdo jsem. Nic méně to rozhodně budu protahovat jak jen to půjde. Už jen kvůli té zábavě.

"To, jak jsi, nebo nejsi dobrý v posteli mě vážně nezajímá." Ujistila jsem ho o opaku jeho tvrzení a provokativně se usmála. O tom, že jít s někým do postele by mě mohlo zabít jsem mu radši neříkala. Netuším, co z jeho minulosti bych mu měla ještě říct, z toho co jsem viděla, toho moc zajímavého nebylo. Ačkoli jsem opravdu tuhle hru ukončovat nechtěla, tak jsem to musela udělat, nutkání zjistit, co je zač a nevědomost, co dalšího mu mám říct, mě k tomu donutila. "Fajn, viděla jsem tvoji minulost, nebo spíš nějaké její části." na chvíli jsem se odmlčela a pak dodala: "Hra je u konce, teď chci odpověď." Řekla jsem nakonec nekompromisně. Tak jsem zvědavá co zjistím, když selhala moje schopnost, tak doufám, že on nezklame a nebude hlavně lhát.

"Hmm zajímavé." Zavrním jen a dál se spokojeně usmívám a u toho ujídám dortík a upijím svou bílou čokoládu. "Takže vidíš minulost..." Zavrněl jsem a přemýšlel nad tím. "Samozřejmě, že nevidíš celou, přes sto let života...na to bys koukala dlouho." Uvažoval jsem nahlas, a zároveň jsem jí tím dal další nápovědu. I když ne moc velikou. "Hra není zdaleka u konce." Namítl jsem následně a usmál se tajemně. "Jsem jeden ze tří druhů démonů a ty... Co jsi zač ty?" Spolu s tou otázkou jsem si Xaiu prohlédl od hlavy až k patě - tedy, to co jsem mohl vidět.

"Přes sto let? Kolik přesně, já jen, abych věděla, jestli jsem mladší, nebo starší." Zvedla jsem jeden koutek do úsměvu. Když řekl, že hra není zdaleka u konce jen jsem souhlasně kývla hlavou a doufala, že řekne, kdo je a vážně se tak stalo. Démon? Jakto, že jsem to podle minulosti nepoznala? Na to se ho později zeptám. Spíš mě zarazilo, že je jeden ze tří. Znám jen dva, kromě sebe jsem se setkala s Xaphany, ale žádný další neznám. "Hmm, zajímavé. Jsme si podobnější, než jsem si původně myslela. Jaký z těch tří, jak říkáš, přesně jsi?" Zeptala jsem se a taky si ho prohlédl. Pak jsem otočila svou pozornost na zatím nedotčený čaj a upila. Xaphan být nemůže, nikoho nezabíjel, Aurin taky ne, žádnou zbraň jsem v jeho minulosti neviděla, což znamená, že je tím třetím, co neznám.

"Tuším že kolem sto padesáti. Po té stovce jsem to už přestal počítat." Pokrčil jsem rameny, tohle mě vážně nezajímalo, dokud jsem mezi živými. Ale teď jsem se moc dobře bavil. A to pobavení se mi lesklo v očích. "Zlatíčko, řekl jsem, že hra ještě neskončila. Vypadáš maličko...překvapeně hádám? A to že jsme si podobnější než sis myslela - znamená to, že i ty jsi démon? Tuším, že nyní jsi na řadě ty s konkrétní odpovědí." Mrkl jsem na ni pravým okem a odhadoval ji. Vážně vypadala asi tak tři vteřinky, jako by ji zaskočilo, že mluvím o jednom ze tří druhů démonů. Nejsem jsi snad zaskočil vůbec tím, že jsem démon? To jsem si úplně nebyl jistý. Ale risk je zisk, no ne? Ale vsadil bych se, že i ona je démon. Teď zjistit který druh. A už jsem i pomalu vymýšlel jak na to, pokud by byla správná má domněnka, že zná buď jen jeden druh démonů - což by bylo politováníhodné, nebo zná dva.

Podle mě by každý měl vědět svůj věk, vážit si toho, ne každý je nesmrtelný, nikdy nevíte, kdy se vás někdo pokusí zabít. Radši jsem to nekomentovala a nechala ho mluvit dál, ale hned po chvilce jsem mu skočila do řeči, "Neříkej mi zlatíčko." Řekla jsem chladně a nechala ho pokračovat dál. Když řekl, že vypadám překvapeně, jen jsem lehce protočila očima, jo, jsem překvapená, měla bych víc chodit mezi lidi, protože jsem vážně celý život žila v domnění, že jsou pouze dva druhy démonů, kolik věcí se ještě nedozvím... Nepřekvapilo mě, když se mě přímo zeptal, jestli jsem taky démon. "Máš pravdu, jsem démon, jestli teda chceš přesnou odpověď, tak Aurin." Upila jsem čaje a pokračovala, "Teď je zase řada na tobě." uculila jsem se na něj. Tak schválně, co mi řekne, vážně mě zajímá, jaký další druh démona existuje.

Nepřekvapilo mě, že na mě zasyčela, abych jí neříkal zlatíčko. Tedy nesyčela tak docela, ale mě to přišlo trochu vtipné. Jen jsem na ní mrkl a pokračoval jsem dál. co mě ale překvapilo, bylo to, že mi odpověděla tak přímo. "Ále? My už nehrajeme?" Zavrněl jsem spokojeně a culil se na ni. "Aurin... Zajímavé. Vy máte být ti svalovci, že?" Zavrněl jsem. Samozřejmě jsem věděl, co jsou aurinové zač. Teď jestli zná Xaphany, nebo mou rasu. "Jsem Icubus" Odpověděl jsem jí tedy a čekal na její reakci.

"Už mě to nebavilo." řekla jsem jednoduše a trochu pokrčila rameny. Vlastně mě přemohla moje zvědavost, ale tak co. Nad jeho poznámkou o svalovcích jsem se jen ušklíbla, "Výjimky potvrzují pravidlo." Poukázala jsem na sebe. V tomhle má pravdu, na aurina jsem moc nevypadala, ale má to svou výhodu, aspoň mě lidi tak rychle neodhadnou. Když mi konečně řekl, co je zač, na chvíli jsem se zasekl. Icubus, patrála jsem v mysli, ne, vážně mi to nic neříkalo. "Zajímavé... Nikdy jsem o vás neslyšela. Řekni mi o vás něco." lehce jsem se na něj usmála a podepřela si rukou bradu. Občas jsem hrozně zvědavý člověk.

To jsou mi složitosti, ženám se říká jinak, než mužům... Jen jsem kývla hlavou, jakože chápu a nechala ho pokračovat. "A jsme ti hříšní démoni sexuální touhy." řekl a mrkl na mě. To vysvětluje to, proč vypadá tak zatraceně dobře. Jako dala bych si říct, kdyby mě jakýkoliv dotek nezabíjel, že jo. Ale on sám mě začíná štvát, tím jeho mrkáním a velkým sebevědomím. Nijak jsem mu do toho nezasahovala a nechala ho to doříct. Z jeho tónu hlasu jsem začínala mít husí kůži, ale ignorovala jsem ho. Když řekl, že před nimi neuteče nikdo, trochu jsem se zasekla, tohle není dobrý. Já věděla, že bych se s ním neměla bavit. "To u mě moc nepochodíš." řekla jsem a ušklíbla se. "Říkáš, že se nikdo neubrání svým touhám? Tak to jsi se asi nesetkal s nikým, jako jsem já." Jo, pochybuju, že se setkal s někým, koho doteky ostatních můžou zabít. Ale jestli je pravda, že se neubrání vážně nikdo, tak se celkem začínám bát. Úplně nejradši bych prostě odešla a nemusela bych nic řešit, ale zvědavost zase vítězí a tak se neubrání další otázce: "Narazil jsi někdy na někoho, kdo se ubránil?" Doufala jsem v kladnou odpověď, která by mi dodala trochu sebevědomí, právě teď na tom nejsem nijak dobře, ale nechci to dávat najevo.

Spokojeně jsem se ušklíbl, když jsem viděl, jak její tělo začíná pomalu reagovat. A to jsem ani nepoužit své schopnosti - zatím. "Ne, s někým jako ty jsem se nesetkal." Přiznal jsem a prohlédl si ji. "Teď mi ale řekni něco ty." Zavrněl jsem a ignoroval její druhou otázku. "Vidíš u všech něco, když se jich dotkneš? Vidíš jejich minulost? Budoucnost?" Zeptal jsem se a prohlížel si při tom její štíhle prsty. "Neumíš to ovládat že ano? Všechno stojí sílu a energii. Vysává tě to? Vím jaké to je používat své schopnosti. A ty je neumíš nepoužívat. Mám pravdu, že ano?" Zavrněl jsem, když mi to všechno konečně došlo a dílky skládanky konečně zapadly na své místo. Konečně jsem pochopil, proč se nikoho nedotkne, proč se drží sama. Ano, je tu sice možnost, že se pletu, ale tohle by snad všechno vysvětlovalo.

Úplně odignoroval moji otázku a zeptal se, jestli vidím u všech minulost a budoucnost, nesouhlasně jsem zakývala hlavou, "Ne, vidím pouze minulost." Když přesunul pohled na mé ruce automaticky jsem je stáhla do klína. Užíval si, když mi mohl říct, co všechno mu došlo, vlastně mi tu řekl skoro všechno, co na své schopnosti nesnáším. Došlo mu, že to nemůžu ovládat, že mě to stojí všechnu moji energii, došlo mu všechno. Sklopila jsem hlavu a zadívala se na své ruce, vlasy mi skryly obličej a já za to byla ráda, protože se mi začaly hrnout slzy do očí. Rychle jsem je zamrkala a konečně promluvila, ale hlavu jsem nezvedala. "Kam tím míříš? Proč mi tady tohle všechno říkáš?" zvedla jsem hlavu, "Máš pravdu, ve všem." odpověděla jsem mu na nevyřčenou otázku. Vůbec bych tu neměla být, jestli je pravda, to co mi o jeho schopnostech říkal, tak z toho může vzniknout opravdový problém. Mohla bych doufat, že bude jiný než ostatní, ale moc šancí jsem tomu nedávala. A přesto jsem tu stále seděla a čekala co mi dál řekne.

Vážně jsme si užíval ten pocit! Byl skvělý! A ona mi tu všechno potvrdila. Sledoval jsem, jak sklopila pohled, zřejmě aby přede mnou ukryla emoce, které se jí v něm budou zračit. Abych v ní nemohl číst, jako v otevřený knize. Ale mě to nevadilo. Počkal jsem až ke mě zase vzhlédne. "Potkal jsem jednu dívku, která mi odolala. Odolala by každému kouzlu, je to její schopnost. Je..něco jako štít proti magii." Odpověděl jsem jí konečně na otázku, abych ji trochu uchlácholil a nasadil nevinný úsměv kamaráda. "A věř nebo ne, měla stejný problém jako ty. Neuměla ovládat svou schopnost. Jen si představ, co takový člověk dokáže, když svou schopnost dokáže využít. Za pár měsíců, možná už týdnů tvrdého tréninku zvládla přenést svůj štít na někoho jiného. Za jediný den ho dokázala potlačit." Vyprávěl jsem jí o Mirys. Ta jediná měla tu moc nebýt mnou ovlivněná. Byl to hrozný pocit, ale nakonec jsem i ji dostal. Bylo potřeba více úsilí, ale to s tímhle nemá nic společného. Naklonil jsem se k ní a rázem jsem byl rty až u jejího ouška a smyslně do něj zašeptal: "Stejně jako jsem pomohl jí můžu pomoct i tobě. Naučím tě jak to ovládat." Ale nedotkl jsem se jí. Zatím.

Celou dobu, co mluvil jsem si ho nedůvěřivě prohlížela, zní to jako nějaká pohádka. Ale podle mě nelže, jestli je tomu tak, tak by to bylo vážně skvělé, ale určitě to má nějaký háček, jen tak pro nic by to nedělal. Když se ke mně naklonil, chtěla jsem nějak uhnout, ale totálně jsem zamrzla a jen ho dál poslouchala. Nabídka to byla opravdu lákavá, ale bojím se, co bude chtít na oplátku. Chvilku jsem se zamyslela nad svými možnostmi, ale možnost "normálního" života mě opravdu lákala. "Fajn. Kde je háček? Pochybuji, že to uděláš jen tak z dobré vůle." Řekla jsem tedy na rovinu a čekal v odpověď. Pokud to bude něco s čím bych mohla souhlasit, tak jdu určitě do toho, uvidí se.

Vítězoslavně se usmál, když souhlasila. Jak se ukázalo, nebyla hloupá a tušila, že od ní něco budu chtít. Samozřejmě. Nikdo nic neudělá jen tak. Vždycky tu jsou podmínky, někdo tomu říká háček, někdo odměna a někdo úplně jinak. Všichni tomu říkají jinak, ale nějak. Přeměřil jsem si ženu před sebou a opřel se o židli zase. "S tou první jsem uzavřel kontrakt. Třeba bych ho uzavřel i s tebou, ale budu velkorysý. Chci jen abys mě při učení poslouchala. A dělala co ti řeknu." Dodal jsem neutrálně, jako by se nic nedělo. "Neučím nikoho, kdo mi během výuky odmlouvá." Dodal jsem jakoby na vysvětlenou a zadíval se jí do oči. "To znamená, že tě během výuky klidně pošlu za někým na koho narazíme, abys o něm něco zjistila. Nebo se ho naopak dotkla a na nic se nedívala." Rozvedl jsem to rovnou, aby věděla na čem bude. Protože jsem měl v plánu její schopnost využít i pro sebe. Znal jsem hodně lidí, o kterých bych se rád něco dozvěděl. A tohle byla jedinečná příležitost. "Tak co? Bereš?" Zeptal jsem se jí a natáhl přes stůl ruku, abych si s ní potřásl. Samozřejmě, že jsem neodolal malé provokaci.

Nedůvěřivě jsem si ho prohlédla, bylo mi jasný, že bude chtít mou schopnost využít pro sebe. Přeci jen, vidět cokoli chcete z něčí minulosti je hodně lákavé, ovšem, pokud vám to neubližuje. Budu ho muset obeznámit s tím, že mě to může zabít, ale to až později. Možná bych poprvé přestala svou schopnost nenávidět. Když ke mně natáhl ruku, abych si s ním potřásla, jen jsem se zasmála, "Ještě ne, možná někdy později. Ale tvojí nabídku přijímám." Mrkla jsem na něj. Další člověk co mě bude provokovat, ale později mu na to nebudu moct nic dřív a budu ho muset poslechnout. No, doufám, že svého rozhodnutí nebudu později litovat.

Široce jsem se na ni zazubil, když odmítla potřást si s ním ruku, ale nabídku přijala. "Výborně. Začneme ihned." Mrkl jsem na ni a zavolal číšnici, abych mohl zaplatit. Podstrčil jsem jí při tom i vysoké dýško a pak se už zvedal. "Hádám, že soukromí ti bude příjemnější." Dodal jsem a už přemítal nad tím, kde začne její výuka. "Zajdeme do mého hotelového pokoje?" Nadhodil a zasmál se při tom. Rozhodně si nemyslel, že by s ním šla rovnou k němu, ale proč vlastně ne? Měli by tam soukromí. Nebo k ní to je jedno. Vlastně to by bylo ještě lepší. "Nebo k tobě. Vyber si." Dodal nakonec a užíval si pocit, že ho bude muset poslechnout. Přeci jen šlo hlavně o výuku a ona souhlasila, že ho bude poslouchat.

Byl vážně nadšený, že jsem přijala, aby taky ne, když si stanovil tak výhodné podmínky. Zaplatil a když se zvedl, tak jsem ho napodobila. S tím, že mi soukromí bude příjemnější se rozhodně strefil. "To určitě bude." řekla jsem a začala přemýšlet kam půjdeme, navrhl svůj hotelový pokoj, ze začátku se mi ta nabídka nelíbila, ale když zmínil, že bych ho vzala k sobě, přišlo mi to jako lepší možnost. Navíc, kdybych navrhla jiné místo, tak pochybuju, že by nad tím třeba jen uvažoval, je to buď a nebo. "K sobě si nikoho nezvu." Řekla jsem mu tak, abych dala jasně najevo, že od tohohle neodstoupím. Jít k němu se mi zrovna nezamlouvalo, ale k sobě jsem si nikdy nikoho nepozvala a hodlám to tak ještě nějakou dobu nechat. Když jsem se oblékla, čekala jsem, až půjde, protože vážně ani v nejmenším jsem neměla tušení, kde to je.

Byl jsem vážně rád, že jsem ji nemusel dvakrát pobízet, aby se také oblékla. Když jsem zaplatil, sama mě napodobila a pak jsme už vycházeli z kavárny. Bylo skoro až směšné, jak jsme se potkali a kam to došlo za těch několik minut - možná hodinu. "Výborně, to budu první." Oznámil jsem jí nadšeně, když zmínila, že k sobě nikoho nezve, ale dnes to nebude. Pro dnešek to měla být jen provokace. A tak jsem jí vedl uličkami do luxusního hotelu, kde jsem teď bydlel ve střešním apartmánu. Bylo snadné ho získat, díky tomu, kdo jsem. "Takže, dneska určitě začneme s ovládáním tvé schopnosti. Začneme tím, že mi řekneš jak moc ji ovládáš." Začal jsem rovnou po cestě. Stejně nám po cestě nikdo pořádně neporozumí. "Umíš najít v minulosti to co chceš? Dotknout se a vidět jen to co chceš? To co hledáš?" Popostrčil jsem jí, aby věděla co mě zajímá. I když toho bylo víc. Abych jí mohl učit, potřeboval jsem vědět, co všechno zvládá a co ne.