Dale, Zareth

"Rád ťa spoznávam." Poviem a pousmejem sa. Potom som už na to nijak nereagoval a len som počúval čo hovorí. "Jasné že ti s nimi pomôžem. Ano plácneme si na to." Poviem aj keď som sa s anjelmi ešte nestretol ale bude to aspoň nová skúsenosť pre mňa a na to som sa veľmi tešil. "Jasné že sa nebojím. Čo si to o mne myslíš? A necúvnem. Raz som ti sľúbil pomoc a tak to dodržím." Poviem a pousmejem sa. Poviem a potom som sa už len na neho díval a nevedel som čo mám spraviť. Či mám ísť von a nájsť tých anjelov alebo čo? A tak som tam len stál a sledoval som ho a čakal som na ďalšie pokyny. Chcel som mu pomôcť aspoň som mal čo robiť a nenudil som sa ako do teraz.

"Co si myslím o upírech?" Zopakoval jsem jeho otázku kousavě. "No to radši necháme na jindy." Poznamenal jsem s kyselým úsměvem na tváři. Když na mě pořád čučel trochu rozpačitě jsem řekl. "Eh..fajn. Tak si vyrazíme na lov." Na to jsem zamířil do města. "Asi bych ti měl ohledně těch bestii dát nějakou radu, protože už je nějaký pátek docela dobře znám." Na chvíli jsem se zamyslel, co mu vlastně říct. "No...Nenech se zabít." Řekl jsem prostě a pokrčil rameny. " To bude asi to nejlepší co můžeme oba udělat. " Na to jsem před sebou uviděl první tři zastavil jsem se a zašel za roh. "Tak se do toho dáme ne?" Řekl jsem s trochu až moc šíleným výrazem ve tváři. Stejně tady dneska umřu.

Prikývnem. "Dobre v poriadku." Poviem lebo som v tom nevidel žiadny problém. Keď povedal že vyrazíme na lov tak prikývnem. "Dobre poďme." Poviem a potom som s ním šiel do mesta. Celú cestu som mlčal a nič som nehovoril. Potom Zareh prehovorí a tak som sa pozrel na neho a počúval som ho. "Jasné chápem. A neboj sa nenechám sa zabiť." Poviem a prikývnem. Vôbec som nemal v pláne sa dať zabiť. "To ano. Ja nemám v pláne zomrieť a myslím si že ani ty nie." Poviem a pousmejem sa. V tom sa ale zastavil a zašiel za roh. A tak som šiel za ním. Najskôr som tomu nechápal a tak som sa ho chcel opýtať čo to má znamenať ale než som sa stihol niečo opýtať tak prehovoril. Povedal že sa do toho dáme. A ja som len prikývol. "Ano." Poviem a potom som vykukol spoza rohu a pozrel a uvidel som tri potvori a tak som sa pripravovala na boj.

"No každý jednou zemře." Řekl jsem. "Někdo s tím jen potřebuje trochu pomoct." Na to jsem vyrazil zpoza roh přímo k nim. Prsty se mi protáhli v dlouhé pařáty zakončené ocelovými drápy, mezi nimi se motaly proužky krve, jako malé stužky. Natáhl jsem ruky před sebe a krev se změnila v drobné střepy, které vyrazily vpřed a prvního naděla, jež o mě ještě nevěděl, probodl a nadělal z něj doslova cedník. Zbývající dva se na mě otočili a při zábleskem bílého světla, se jim v rukou objevily jejich svaté grály. Jeden z nich vytvořil kolem obou štít z bílé magie, aby je chránil před mojí vlastní magii. To se mi úplně nehodilo, ale co najdu nový způsob. Vrhl jsem se na ně a uskakoval před jejich sekajícími zbraněmi.

Pokrútim nad tým hlavou. "Ja tomu neverím. A dúfam že budem žiť večne." Pousmejem sa. "Ja viem a ja rád pomôžem teda ak sa dá." Žmurknem na neho a potom som s ním vyrazil a už som sa na to tešil. Pozrel som sa na neho a videl som ako sa mení. Tak toto som ešte nevidel a celkom ma to fascinovalo. A tak som sa ja ja premenil. Teda narástli mi tesáky a oči sa zmenili na červené a bol som pripravený na boj. Potom Zareth zaútočil ako prvý a všetci boli zaujatý len Zarethom a mňa si nikto nevšímal. Čo bola pre mňa výhoda ale nevedel som o tom štíte. A tak som sa rýchlo premiestnil za nich. Bol som potichu aby o mne nevedeli. Potom keď som stál za nimi som sa vrhol na jedného. A nejakým zázrakom sa mi podarilo sa na neho vrhnúť. Zhodil som ho na zem a chystal som sa do neho zahryznúť ale on ma pomocou mágie odhodil. Spadol som na zem ale hneď som sa postavil a znova som sa na neho chcel vrhnúť ale to už ma zastavil štít. Potichu len zavrčím.

Všiml jsem si upíra, který se bil po mém boku. Byl jsem docela překvapený, netušil jsem, že tihle druhořadí zabijáci něco podobného dokáží. Konečně se mi podařilo, zničit andělovu barieru. Přiskočil jsem k němu a jedním rychlým pohybem mu usekl křídla. Anděl padl s nářkem na kolena, chytil jsem ho za hlavu a vyrval mu ji i s páteří. Asi jsem se nechal moc unést, protože jsem si vůbec nevšiml dalších, kteří se blížily. Kolem nás se utvořil kruh. Megie létala vzduchem, ale já už nevěděl co mám dělat. Ještě dva padli mojí rukou, ale to už mi jejich bílá ostří spočinula na hrdle. Hlasitě jsem polkl a zeptal se. "Na dva vítězný?"

Bol som naštvaný že sa cez to nedostanem. Keby som bol mág tak by som sa tam dostal ale nie ja som obyčajný upír čo nič nedokáže a to ma štvalo. Zatiaľ čo som rozmýšľal ako sa dostať cez ten štít tak som si všimol ako ho Zareth zničil a usekol anjelovi krídla. To bolo niečo užasne a potom mu utrhol hlavu. Tak nad tým som len pokrútil hlavou. To bolo niečo neuveriteľné. Videl som že dvaja sa blížia k nemu a hneď som sa premiestnil vedľa neho. Lenže než som stihol niečo spraviť tak mal v hrdle biele ostrie. "Mám ti to vybrať?" Opýtam sa ho. Nevedel som aké to má účinky na neho ale on sa ma opýtal či na dva víťazné. Prikývol som. "Ano." Potom sa vrhnem na jedného a zahryznem sa do neho. Držal som sa ho ako kliešť a on mal čo robiť aby ma od seba dostal ale aj tak sa mu to nepodarilo. Potom sa odtiahnem a chytím ho pod krkom a celou silou mu utrhne hlavu.

Měl jsem ohromné štěstí v neštěstí, že mě zbraň zasáhla přesně tak jak se stalo. Stačil jen kousek vedle a byl bych na místě mrtvý. Sledoval jsem upíra, jak kolem zanechává spoušť a musel jsem uznat, že to byl opravdu ohromující pohled. Opatrně a pomaličku jsem si vytáhl střep ulomené zbraně z hrdla a krev v ráně ihned nechal srazit. Chtěl jsem se vrhnout zase do boje, když v tom se přiřítily další posily. Zvedl jsem tedy racky před sebe v gestu, že se vzdávám a pomalu na hlas jim řekl. "Mám po čem jste se sháněli, jak zněla dohoda. Je to ten nájemný vrah, jsem si tím jistý. Vemte si ho a mě nechte na pokoji." Řekl jsem a dával dobrý pozor, jestli se na mě upír nerozhodne zaútočit. To by bylo to poslední, co bych v téhle chvíli potřeboval. Samozřejmě, že mě jen tak nepustí, ale mohl jsem ho alespoň využít na odlákání jejich pozornosti. Škoda...byl to dobrý voják. Pomyslel jsem si a s rukama před sebou a čekal na reakci ostatních.

Zabil som dvoch a potom som si všimol že sa blížia ďalší. Vedel som že proti takej presile nemáme šancu. V tom som ale videl a počul to čo sa mi vôbec nepáčilo. On sa im vzdal a ešte povedal že mali nejakú dohodu ohľadne mňa. Na chvíľu ostanem stáť ako zmrazený a len som sa nechápavo díval. Prečo som mu uveril a pomáhal? Bol som hlupák že som sa s ním vôbec dal do rečí. Ale čo už? Asi si to zaslúžim potom všetkom čo som spravil. A konečne uvidím rodičov. Vzdychnem si a pozriem sa na neho. "Bola to chyba." Poviem potichu a potom som sklonil hlavu a rozpažil som ruky. "Pokojne ma zabite aspoň mi splníte sen a budem so svojou rodinou." Poviem smutne a potom sa pozriem na nebo a trochu sa pousmejem. Zdalo sa mi ako keby som tam videl rodinu a to ma upokojovalo a keď som sa upokojil tak som zaútočil na anjelov.

Trochu překvapeně jsem sledoval upírovu reakci. Tohle jsem popravdě nečekal. Přistoupil jsem k němu a poplácal ho po rameni. "Já myslel, že dneska umřít neplánuješ." Zašklebil jsem se na něj. "Udělej mi tu laskavost, jestli to přežiješ, najdi mě." Na to jsem kolem sebe znovu vytvořil krvavý štít a během okamžiku se přeměnil do své úplné, pravé podoby. Zamával jsem křídly ve vzduchu. Několik andělů mě se zbraněmi v rukou následovalo, takže dole už jich zbylo méně. Netrvalo dlouho a dostal jsem se jim z dosahu. Konečně zase chvilka klidu, ale nebude trvat dlouho. Jestli se chci konečně přestat schovávat, musím začít jednat v trochu větším stylu.

Len som sa pozrel na Zaretha a zavrčal som na neho. Bol som nahnevaný za to čo spravil. Keď odišiel tak som bol rád že pokoj od neho. Ja som bojoval s anjelmi a podarilo sa mi ich premôcť. Ostal som tam sám a rozmýšľal som či mám ísť za ním alebo nie. Nakoniec som sa rozhodol že pôjdem za ním a vybavím si to s ním. Takúto zradu od neho som teda nečakal. A tak som zapojil všetky zmysli aby som ho našiel. Lenže to bude dosť ťažké keďže odletel a tak vysoko ja pach nezachytím. Povzdychnem si a aj tak som to skúsil a išiel som ho hľadať.

Přeměnil jsem ze spět do své lidské podoby hned, jak jsem měl příležitost a vracel se do staré továrny. Doufal jsem že mu to dojde. Jinde jsme se pořádně neviděli a byl to dobrý úkryt, tak kam bych šel. Konečně jsem uviděl blížící se mužskou postavu. Musím říct, že nevypadal vůbec nadšeně. Pravděpodobně si přestavoval, že tu se mnou vytapetuje tuhle místnost, ale já zůstával úplně klidný se spokojeným výrazem na tváři. Dokážu ho přesvědčit, určitě. Když dorazil blíž nadhodil jsem. "No vidíš, já věděl, že to zvládneš. Abys věděl, nikdy jsem o tobě nepochyboval." Řekl jsem zvesela, ale stále zůstával připraven na to, kdyby se náhodou rozhodl zaútočit.

Teda nečakal som že ho nájdem ale koho by nenapadla továreň kde sme boli. Keď som ale videl ako prehovoril na mňa a povedal že vedel že to zvládnem a že o mne nepochyboval tak som sa zamračil. "To vážne? A čo to malo znamenať pri tých anjelov? Tak ja sa ti snažím zachrániť zadok a ty sa mi takto odvďačíš?!" Zavrčím na neho. Neskrýval som to že som bol na neho nahnevaný. Ale mal som na to právo. Takto ma nepodrazil ani môj šéf pre ktorého som pracoval a to mohol. Ale on aspoň vedel že ja spravím všetko čo povie a keby ma zradil tak by som odišiel a už by som pre neho nepracoval a preto sa o nič nesnažil ale Zareth? To bol úplne iný odvar. Toto mu len tak ľahko neodpustím a môže sa snažiť ako chce.

"Ale no tak, nebuď taková citlivka. Mě by spíš zajímalo, kde se v tobě vzala ta touha jen tak umřít." Přiznal jsem. "Mimochodem za zachraňování zadku děkuju a abys věděl, že to myslím vážně přinesl jsem ti dárek." Ukázal jsem za sebe do vedlejší místnosti, kde na zemi ležela svázaná dívka. "Klidně si posluž." Samozřejmě, že byl v plánu, ale určitě některý z andělů přežil a možná mě sem i někdo sledoval, proto se musíme rychle ztratit mezi lidmi ve městě. "Jo mimochodem jak sis asi všiml, nejsem jediný koho andělé hledají. Shánějí se docela dlouho i po tobě a proto by možná bylo fajn, dát počáteční spory za hlavu, protože se nám teď bude hodit pomoc toho druhého." Na chvíli jsem se odmlčel. "Nehledě na to, že si se mě snažil zabít hned co jsme se potkali, takže jsme si kvit."

"Nie som citlivka. A keby som ti to povedal tak aj tak mi neuveríš tak načo sa potom trápiť?" Opýtam sa a pozriem sa na neho. "Nie je za čo." Poviem odmerane a jeho poďakovanie mi bolo ukradnuté. Ale keď povedal že má pre mňa darček tak spozorniem a keď mi ukázal miestnosť kde bola mladá dievčina tak som sa pozrel prekvapene. "Toto som nečakal ale ďakujem." Poďakujem mu a potom som sa vrhol na to dievča. Zahryznem sa do nej a celú ju vypijem. Potom sa postavím a oliznem si ústa od krvi. A potom ma prekvapilo to že povedal že aj mňa hľadajú. "Hmm je zaujímavé že do teraz som sa s nimi nestretol. Až teraz. Takže moc tomu neverím že hľadajú aj mňa." Neveril som mu. Zatiaľ som chodil po svete bez toho aby som na nich narazil. Takže ak si myslel že mu toto uverím tak sa mýli. Neuverím mu to ani keby neviem čo bolo. Aj keď pomoc od démona by sa hodila ale nevedel som či mu mám potom všetkom veriť. "Ja viem že by sa pomoc zišla ale..." Odmlčím sa a už nepokračujem a potom sa trochu zasmejem. "Lenže to som nevedel že si to ty. Myslel som si že si bezbranné dievča tak sa teraz nevyhováraj." Žmurknem na neho.

"Můžu tě ujistit, že jsou to docela potvory, jednou je potkáš a už se jich nezbavíš." Řekl jsem s hořkým výrazem na tváři. "Jo ty si to nevěděl." Zasmál jsem se. "Já zase netušil, že se jen tak necháš dobrovolně zabít, ale rád bych ti připomněl, že polovina z nich se vydala za mnou, takže jsem ti vlastně otevřel cestu k útěku, řekl bych, že když do toho připomínáme tuhle holku." Ukázal jsem na dívku, kterou před chvilkou vysál. "A fakt, že si se mě taky pokoušel zabít." Na chvilku jsem se zamyslel. " Podtrženo sečteno jsme si kvit." Stále jsem ho pozorně sledoval, ale doufal, že už z toho nebude dělat vědu. "Radši mi řekni, jak to s vámi upíry vlastně je. Nemůžete bez lidské krve žít nebo vám prostě jen chutná?" Normálně bych se na to asi neptal, ale pravda byla, že tahle otázka mi v mysli vrtá už docela dlouho a teď jsem měl skvělou příležitost, něco se o jeho druhu dozvědět.

"Tak to aby som sa pripravil na to že ich budem stretávať stále." Prekrútim očami a vzdychnem si. "Nie nevedel som to." Poviem a pozriem sa na neho ako sa zasmial. "Pretože som mal na to dobrý dôvod ktorému by si asi nechápal a tak to nechám tak. Ale nakoniec som ich pozabíjal. Ja viem veď som mnou tam ostali asi len 4 a to nebolo tak moc." A keď zase povie o tom dievčati tak len si povzdychnem. "Musíš to stále vyťahovať? Ako som mal vedieť že si to ty? Ja som ešte nevidel aby sa niekto prevteľoval do ľudí. Ta to už prestaň vyťahovať." Poviem lebo mi to už išlo na nervy že to stále vyťahoval. Potom sa konečne začne venovať o môj druh čo som bol rád. "Každý upír ktorý chce prežiť tak by ma piť ľudskú krv. Je to naše jedlo ktoré nám dáva silu a ostatné veci aby sme prežili." Poviem mu a pozriem sa na neho.

"Hmm..." Zamručel jsem po chvilce. Byla to odpověď na všechno, co za tu dobu řekl. Po chvilce zamyšlení jsem dodal. "Já nevím...Podle mě nejste tak ctižádostivá rasa, ale váš potenciál je i tak dost velký. Jenže vy se spokojíte s málem." Zkoumavě jsem na něj pohlédl. "Stále to nevysvětluje nic moc. Řekni mi co jsi tedy vlastně dělal předtím. Stejně teď musíme zabít trochu času, než ti ostatní zmizí." Jasně, věděl jsem, že pracoval pro nějakého vraha, ale nic moc kolem. Dost by mě zajímal zbytek. Samozřejmě jsem nevěděl, jestli bude mít ještě náladu se se mnou po tom všem vůbec bavit. Pravdou ale zůstávalo, že byl ochotný se nechat jen tak zabít. To znamenalo, že už nemá co ztratit, tak nemá důvod mi to neříct.

"Možno máš pravdu. Ale za tú dobu čo som upír tak som videl dosť veľa upírov. A ostatné rasy som videl menej. A ty si prvý čo sa vie prevteľovať do ľudí. To som ešte nevidel. Ja teda nie. Ostatný ano ale u mňa to tak neni. Teda nebolo." Poviem a potom myknem plecami. Potom si len povzdychnem a aj tak už čosi vedel tak prečo mu to nepovedať všetko. "Keď som skončil školu tak ma premenil jeden upír a povedal že ma všetko naučí ale musím pre neho pracovať. Lenže som nevedel aká to bude robota a tak som súhlasil. On ma potom učil a dával mi bytosti a aj ľudí ktorých som mal zabiť. Boli to väčšinou taký čo mu niečo spravili alebo ho nejako podviedli. A ja som ich za trest zabíjal. Lenže po čase mi to začalo liesť na nervy a tak som sa rozhodol že ho zabijem. A tak som ho zabil a od vtedy mám pokoj a môžem si robiť čo chcem a nikto mi nerozkazuje čo mám a čo nemám robiť." Poviem mu v skratke všetko. Lebo som pochyboval že by ho zaujímala moja minulosť. Toto mu hádam bude stačiť.

Tak nějak jsem ho jedním uchem poslouchal a když skončil nadzvedl jsem obočí. "Znamená to, že sem jdeš mě zabít a jen dočasně využíváš mé pohostinosti a dobré vůle?" Pohodil jsem rukou směrem k tělu dívky. "Nebo je mé mínění o tobě správné a v mém případě zabíjení odložíš na horší časy a nebudeme se zabývat takovýma prkotinama jako je tohle." Ušklíbl jsem se na něj. Věděl jsem moc dobře, že se procházím po dost tenkém ledě, ale asi mě prostě bavilo ostatní provokovat.

Pozriem sa na neho prekvapene. "Jasné že som ťa neprišiel zabiť. Veď si démon a máš viac sily ako ja. A momentálne som aj tak bez práce takže si teraz robím čo chcem. Môj šéf je mŕtvy tak mám pokoj." Pousmejem sa a pozriem sa na to telo. Potom som prikývol. "Máš pravdu odložím zabíjanie na horšie časy a nebudem sa zaťažovať takými kravinami. Teraz máme iné problémy. Napriklad tých anjelov ktorý po nás idú. Mali by sme sa ich zbaviť aby sme mali pokoj od nich." Poviem a pozriem sa na neho. Neviem ako on ale ja by som sa chcel bezstarostne pohybovať po meste a nie aby som sa bál výjsť na ulicu že ma chytia nejaký blbý anjeli. "Takže čo ty na to že by sme sa ich zbavili?" Opýtam sa ho a sledoval som ako zareaguje na to.

Spokojeně jsem přikývl. "Dobrý nápad." Řekl jsem a otočil se ke dveřím. Pomalu jsem vykročil směrem do města. Nějak jsem nevěděl, kde je máme začít hledat. Najdou si nás sami? Nebo máme začít my? Jestli jo tak kde? Nejlepší asi bude zajít na okraj města, tam by nemuseli být lidé a bylo by to dobré místo na potencionální úkryt. "Tušíš kde by mohli být? Já bych možná radši šel dál, nehodlám na sebe přitáhnout ještě více pozornosti." Ani jsem to nedořekl a před námi se dva z nich objevili. "Tak fajn, je čas dokončit práci, co říkáš?"

Prikývol som a len som šiel za ním do mesta. Celú dobu bol ticho a tak som bol aj ja ticho. Na šo budem zbytočne hovoriť keď je on ticho. Prehovoril až po pár minútach. Keď sa opýta či tuším kde by mohli byť tak pokrútim hlavou. "Tak to neviem. Ja som ich nikdy nesledoval tak nemám páru kde by mohli byť. Jasné chápem tak poďme." Poviem a už som sa chystal vydať preč keď v tom zrazu sa pri nás objavili dvaja z nich. Povzdychnem si. "Ano aspoň bude už pokoj." Poviem a zavrčím na nich. Našťastie boli len dvaja takže to zvládneme ľavou zadnou len aby neprileteli ďalší. Nechcel som byť zase obetovaný ako posledne. A tak som sa na jedného z nich vrhol.

Tohle byla docel zábava, netrvalo dlouho a bylo po všem. Sám jsem z boje vyvázl jen s několika škrábanci, takže jsem celou tuhle akci bral jako úspěšnou. Těla andělů jsem nechal ležet a očistil od jejich krve sebe i upíra. "To se docela povedlo." Poznamenal jsem a prohrábl si rozcuchané vlasy. "Ne že bych se jich snad bál. Ale řekl bych, že dneska jsme měli pořádnou kliku a vůbec by neuškodilo, kdybychom na chvilku prostě zmizeli." Zasmál jsem se. "Tihle parchanti jsou totiž jako šváby. Zabiješ jednoho, přilezou další čtyři."

Bol som rád že sa nám ich podarilo poraziť. Aspoň už dajú pokoj teda aspoň dúfam. A keď nie tak ich porazíme a za chvíľu nebudú žiadny anjeli a bude pokoj. To by bolo super ak by to tak bolo ale bohužiaľ to tak nikdy nebude ale čo už? Zareth ma očistil od krvi. Pozriem sa prekvapene na neho. "Páni ďakujem. Čím som si to zaslúžil?" Opýtam sa a pozriem sa na neho a pousmejem sa. "Jasné ja viem že sa ich nebojíš. To si nemyslím. My dvaja ich porazíme ľahko. Ja súhlasím ale kam?" Opýtam sa a pozriem sa na neho a potom sa zasmejem. "Tak to aby sme sa poponáhľali aby nás nenašli." Pousmejem sa  a potom rozmýšľam kam by sme mohli zmiznúť a jedine ma napadla tá tovareň kde sme boli.