Fárn/Cassie

Fárn: Koukala jsem na Cassie trochu pobaveně, takže strach z bouřky jo... Pff. Už už jsem se ji chtěla vysmát, ale zatím si budu hrát na hodnou. "Tak tedy čaj. " Vřele jsem reagovala na její volbu. Seděla jsem klidná a elegantně, ale další slova Cassie mě zarazila. Zmateně jsem na ni pohlédla. "Jak neznáš, to je fór?" Její výraz mi však potvrzoval, že to myslí vážně. "Emm... Já mám ráda skoro všechno, nevím. Mám v plánu si objednat citronádu s matou, tady ji dělají docela dobře, ale nevím, zda by ti to chutnalo." Chvilku jsem přemýšlela jestli ji mam vysvětlovat co, který nápoj je. Omnoho víc mě zajímalo, kde se tady vzala. Jako by vyskočila z jiné doby nebo spíš z jiného světa. Ještě divnější je, že to říkám zrovna já. Chvíli jsem se odmlčela a pokračovala neúprosným hlasem, který nepřipouštěl žádný kompromis. "Odkud jsi a kolik ti je" Chtěla jsem svou odpověď, ale náš rozhovor přerušila servírka. Na její otázku co si dáme jsem pohotově odpověděla. "Prosím citronádu a těstoviny s tuňákem." Slečna si to zapsala a ja zabořila zrak do Cassie. "Ty..?" Dál jsem přemýšlela, kde se tady vzala. Tahle osoba určitě nebude zdejší, pravděpodobně ani nemluvíme jejím rodným jazykem. Co by tu asi tak mohla chtít. Fascinovala mě čím dál tím víc. Asi ji hned tak na pokoji nenechám.

Nervozně jsem si prohlížela jídelní lístek, který mi toho moc neříkal. "Není to for." Zabručela jsem spíš sama k sobě. Vědomí toho, že se venku schyluje k bouřce mi na klidu opravdu nepřidávalo. Prohlížela jsem si stále lístek, před sebou, jenže v tom mě ton Fárn donutil podívat se na ni. Tohle mi bylo opravdu hodně nepříjemné. Neřekla jsem vůbec nic, jen jsem ji probodávala pohledem a hodnotila, jakým způsobem bych se jí v případě potřeby mohla zbavit. K mému štěstí přišla jídelní poradkyně. Nenene číšnice! Ano, tak se tomu říká. Zeptala se nás na objednávku. "Hmmm...dám si čaj." přemýšlela jsem nahlas. "Třeba tenhle." Řekla jsem a docela náhodně ukázala na jedno políčko. Na čele mi vyskočila vráska, jak jsem se snažila usilovně přemýšlet, co s hlavním chodem." Nakonec jsem jen na tváři vykouzlila perfektní úsměv a mávla rukou. "Jsem velice zvědava, co je nejlepší podle vás, takže mi to prosím doneste...Jen prosím, žádné ryby." Paní se zdála téměř zhypnotizována mým pohledem, takže se na mě taky začala usmívat a rychle přikývla. "Jistě, jak si přejete, na něco zajímavého přijdu." S těmi slovy zmizela, takže jsem opět osaměla s Fárn. Tímhle rozhovorem jsem nabrala dost času na to, abych si mohla rozmyslet své odpovědi. Moje rasa je dlouhověká, ovšem rychle dospíváme tělesně, abychom byli připraveni na nástrahy světa, pokud dobře počítám v lidském věku, tedy i ve věku zvěromágů, bych měla mít něco kolem "Šestnáct mi je." Odpověděla jsem Fárn s přátelským úsměvem na rtech. Při dalším zahřmění, jsem pevně sevřela kraj stolu. "Bývají tu bouřky často?" Zeptala jsem se jí a utlumila obavy ve svém hlase.

Fárn: Hned jak si Cassie objednala podepřela jsem si rukou bradu a zabodla do ní svůj pohled. Čekala jsem co z ní vypadne. Tak 16 jo, docela škvrně, vypadá na víc. Své překvapení jsem naprosto skryla. Co mi, ale nemohlo uniknout, jak se profesionálně vyhla mé první otázce. Pročpak mi to asi nechce říct. Jako jo, já bych také neodpověděla, ale to neomlouvá ji. Na Její otázku s bouřku jsem se jen pousmála a prolétla zrakem po stole. "Čas od času, počasí se tu v tuto roční dobu mění celkem rychle, ale není se čeho bát, bouřka ti neublíží a už vůbec ne tady uvnitř." Přesto, že se snažila svoji nervozitu skrýt já ji viděla dost jasně. Ale tahle její bezpoctatná fobie mě dost štve. Teď nebudu moc dobře schopná rozlišit jestli nervózně reaguje na moje otázky nebo na blesky s deštěm za okny. Každopádně něco tají. Trochu přešle jsem se na ní podívala. "Já myslela, že vy zvěromágové jste s přírodou spjatí a používáte i její magii, projev počasí by ti přece neměl vadit, ne? Ve skutečnosti mě její odpověď ani moc nezajímala, to co chci vědět je stále jen v její hlavě a já přestávám být trpělivá. Opřela jsem se zády o opěradlo a zkřížila nohy. "Teda, vzhledem k tomu, jak jsi upovídaná jsem čekala, trošku výživnější odpověď nebo vyprávění o tvém domově." Pousmála jsem se na ni. "Ale to nevadí, jestli o tom nechceš mluvit, já tě nutit nebudu." Zatím, Nechtěj mě naštvat. Než jsem pokračovala v rozhovoru přiskočila servírka a mile se na mě usmála a položila přede mě džbánek s mým pitím a skleničku. Úsměv jsem ji oplatila a přikývla hlavou. Ta se otočila na Cassie a zdvořile řekla. " Váš čaj přinesu hned, jen chvilinku." s tím ihned odešla. Já jsem si elegantně nalila do sklenky a jemně svého pití upila. Bylo dobré jako obvykle, jedním slovem osvěžující. Najednou mi v hlavě zazněla myšlenka a já se vřele usmála, byl to opravdu dobrý nápad. "Hele Cassie máš ráda hry. Zahrajeme si jednu takovou hru, myslím, že by se ti mohla líbit. OTÁZKA ZA OTÁZKU. Je to dost jednoduché. Můžeš se zeptat na cokoli a ten druhý ti musí bez lži odpovědět, potom se role vymění. Tak co zkusíme to." Ve skutečnosti jsem tuhle hru nesnášela ale informace chci. Posmutnila jsme, před očima se mi objevila vzpomínka na TU, která mě tuhle hru naučila. Lhala bych, kdybych řekla, že mi po jejím odchodu nechyběla a já se necítila osaměle, ale už je to dávno a já si za to mohlo dost i sama. Byla to potvora velkého kalibru, využívala mě, jak jen to šlo, ale i tak mi na ni hodně záleželo. Sice by mě zajímalo co sní právě teď je a jak se má, ale pochybuji, že zůstala na tomhle světě, i kdyby ne stejně by se mnou už mluvit nechtěla potom, co jsem řekla. A vůbec je to její vina, Ona může za to, co se ze mě stalo ... Vrah bez svědomí. Nevzpomněla jsem si na ni celá dlouhá léta a to bylo jedině dobře. Možná bych, až dodělám vše co chi, mohla po ní malinko podívat, je pravda, že jsem se snažila informacím o ni vyhnout obloukem, když zahledám, třeba bych mohla....NE! ´Fárn, A dost! Utápět se ve vzpomínkách je kravina, koukej toho nechat. Je to minulost!´ Nafackovala jsem sama sobě a vrátila na tvář svůj bezstarostný pobavený výraz a hodně doufala, že si Cassie mého ´výpadku´nevšimla.

"Hmm..." Zahučela jsem jen tiše. Její popisování bouřky a možná snaha mě uklidnit, rozhodně nezabírala, ovšem nebylo to nic z toho, co bych jí právě dokázala nebo spíš chtěla vysvětlit. Jak bylo vidět, Fárn nebyla nadšená z toho, že se vyhýbám její odpovědím, já sama o to nestojím o nic víc. Jednou je to přeci má kamarádka, ovšem v tuhle chvíli, jsem neviděla jiné možné východisko. Lhaní mi navíc jde úplně samo, ačkoli zrovna na tuhle svoji dovednost nejsem pyšná. Jakmile si do mě tak trochu rýpla s tím, že bych se bouřky bát neměla, nechápavě jsem na ni pohlédla. "Já znám mnoho bytostí, které se například bojí ohně, což je zrovna tak spojeno s přírodou, jako bouřka. Neřekla bych tedy, že to jestli jsem zvěromág, či ne, to jakkoli ovlivní." Při zmíňce o hrách, se mi rozzářily oči. "Miluju hry!" Jakmile mi vysvětlila o co se jedná, trochu jsem posmutněla. "Já ti nechci lhát, jsi moje jediná kamarádka. Přesto tuhle hru necháme na někdy jindy. I tak ti ale děkuju." Trochu ustaraně jsem si prohlížela Fárn, doufám, že jsem ji moc neurazila. V tom servírka přinesla moji objednávku. "Tak, palačinka pro vás." Můj výraz vydržel nadšený asi tak půl vteřiny, poté ho vystřídala grimasa naprostého zděšení. V tom těstě byly díry, ze kterých prosakovala neskutečně rudá barva, ten pohled uchvátil, jednu část mě, ale uvědomila jsem si dost brzo k čemu by to mohlo vést. Svoji ruce jsem s vyjeknutím naprosto instinktivně vystřelila s rychlostí hada, jednou si zakryla oči, zatímco druhou srazila celý talíř i s palačinkou ze stolu. Z toho zase budou nepříjemnosti.

Fárn: Držela jsem sobě vztek a snažila se ponechat si svou profesionalitu potom, co mě to drzé děcko urazilo. Mě se nevyplácí odmítat! A ona to brzy pocítí. Nedala jsem na sobě svoje zklamání z její odpovědi znát a nechala si vřelí úsměv. Musím si uznat v přetvářce umím být sakra dobrá, ale občas na to prostě nemám trpělivost nebo mě to nebaví. Ale myslím, že u tvora jako je Cassie to vydržím dost dlouho, však čas ukáže. Těším se až dupnu na tu její dětskou duši. Zvedla jsem oči a rozhodnuta hrát si na hodnou jsem vřele ke Cassie promluvila. "Dobrá tedy. Musím ti nechat, nestává se mi každý den, že jsem odmítnuta." Pousmála jsem se na ni. "Ale to nevadí. Snad mi budeš později věřit trochu více." Chtěla jsem v rozhovoru pokračovat, ale přerušila mě servírka, která přinesla moc hezky vypadající palačinku, jenž byla určena té drzé holce. Ale Reakce Cassie překvapila snad úplně všechny v četně mě. Její docela dobře vypadající časný oběd nebo svačina letěla ze stolu na podlahu i s talířem, ozvala se rána a zrak všech lidí se teď upíral na nás, vyplašená servírka také jen tupě zírala. To si ta holka dělá snad srandu. Měla jsem sto chutí ji prostě jednu natáhnout hned a tady, ale z její reakce, šel vyloženě panický strach. Přemýšlela jsem, co jen se jí může honit v té její kebuli, nobo co jí ten pokrm připomněl, čím dál jsem byla zvědavější na její minulost. Pohotově jsem se podívala na servírku a omluvně na ni spustila. "Moc mě to mrzí, moje kamarádka" Opravdu jsem to slovo vypustila s úst, dneska je ale divnej den. "má panickou hrůzu z pavouků, asi ho zahlédla na talíři." Bezstarostně jsem pokračovala jako by to bylo běžné. "Samozřejmě všechnu škodu zaplatím." Jak mile jsem pronesla, že škodu uhradíme, číšnice se na mě jen zaraženě a zmateně podívala. "Jo, pošlu někoho, aby to uklidil." Poté rychle a bez dalších slov odešla. Svraštila jsem obočí a můj zrak se zabodl do Cassie, která se zdála dost zaražená. "Tak, mám se ptát? Jestli jsi to nechtěla jíst stačilo to říct, nebo máš, krom jiných, i fobii z palačinek?" Upila jsem se svého pití a nahodila opět mírumilovný úsměv. Tohle tele nás brzo dostane do průšvihu, přitahuje hrozné pozornosti a neumí se chovat. Jestli to takhle půjde i nadále ukončím náš vztah založený na.... pff dobrých způsobech a najdu si ji někde, kde bude trochu méně očí.

Mé instinkty mě varovaly, před tou osobou. Řvaly na mě, ať uteču. Nejspíš to byl, jen další z těch, kteří se mě snaží využít nebo zabít. Byla jsem z té zkutečnosti trochu rozmrzelá, proto jsem se raději rozhodla věřit tomu, čemu chci. Prostě jí je to líto. Jak sama řekla, že je to má kamarádka a kamarádi nelžou. Stejně nemám kam jít, když venku zuří bouřka. Nijak sem ovšem nepřitakala na Fárninu výmluvu s pavouky. Stále jsem měla ten výjev před sebou. Její tělo bylo bledé, a krev barvila okolní sníh do ruda. Co že to provedla? Už si ani nevzpomínám, spíš nechci. Abych přišla na jiné myšlenky, zaměřila jsem svůj pohled opět na elfku, což mi moc nepomohlo. Kolik jí toho asi můžu říct? Na okamžik jsem se zamyslela, protože jsem nevěděla, jak to podat. "Nikdy jsem palačinku neviděla. Připomněla mi něco docela jiného. Tam odkud pocházím, vypadá podobně jedna věc, kterou se tam tráví nepřátelé..." Na okamžik jsem se zastavila a s povzdechem svěsila ramena. "Vypadalo to jako krev...nesnesu pohled na krev." Tato verze se už trochu pravdě blížila, alespoň se později nebude divit, pokud bych se chtěla vyhnout boji. "Omlouvám se, nechtěla jsem být neuctivá."

Fárn: Opravdu jsem byla zvědavá, co se dozvím tentokrát. Trochu jsem upila, když jsem si uvědomila , že už mám jen poloviny pití a své jídlo stále nemám. Hmm palačinku nikdy neviděla a u ní doma tráví nepřátele něčím podobným. No čím dál víc mě zajímalo odkud jsem přišla. Já sice také nejsem zdejší ale hodit palačinku na zem..., Tak to by mě opravdu nenapadlo. Když řekla, že nesnese pohled na krev, trochu překvapeně jsem se na ni podívala, ale pak mi došlo, že tahle, řekněme nechuť je u lidí a některých dalších docela častá, i když uplně nechápu proč, přece krev mají i ve vlastních žilách. Docela by mě zajímalo, zda tvarové s touhle řekněme fobií mají problém se podívat i na svou vlastní krev, ale to je asi kravina. Na její omluvu jsem reagovala pohotově. "Neomlouvej se, jen to už příště nedělej." V tom přilétla číšnice s mým jídlem a uklidila to, co Cassie zavinila, ještě jednou jsem se ji omluvila a poděkovala. Tohle mě opravdu ponižuje, na tohle nejsem stavěná. Příště v tom nechám Cassie pořádně vykoupat. Věnovala jsem ji dlouhý pohled a zeptala se trošku znuděně. "tak co teda jíš. Jestli těm jménům na lístku nerozumíš poradím ti, co jsi byla zvyklá jíst doma, nějaké maso nebo co?" Začala jsem se vidličkou přehrabovat v mém jídle a pomalu vyjídávala kousky, které se mi líbili nejvíce.

Rychle jsem přikývla. "Dobře, už to neudělám." Třeba to ještě dokážu napravit. Zdálo se, že Fárn má se mnou docela trpělivost, což bylo potřeba, jak sama připouštím. Jakmile se mi nabídla, že mi pomůže vybrat další jídlo, nadšeně jsem se na ni zazubila. "To by bylo skvělý, já...se v tom fakt nevyznám." Pokrčila jsem ledabyle rameny. "Ale vlastně je to se mnou docela jednoduché. Jím většinu i když teda hlavně to, co znám, že jo. Maso jím, jen musí být dobře udělané bez stop krve. Salát jím nejspíš taky, krom toho...JO! RYBY! Nesnáším ryby! To je vážně odporný." Pokračovala jsem bez zastavení. Dobrá nálada se ke mě opět začínala vracet. "Jak říkám, jednoduchý." Po chvilce jsem se na ni trochu nejistě usmála. "Proč jsi se vlastně rozhodla bavit zrovna se mnou? Jsi přeci elfka. Přátel musíš mít víc než dost. Jestli chápeš jak to myslím, jsi poměrně ohrožený druh a tak, skvěle vypadáš, měla bys být i vcelku vzdělaná." Byla to jediná otázka na kterou jsem měla dost odvahy vzhledem k tomu, že jsem jí já sama o sobě téměř nic neřekla. Můj pohled zakotvil v jejím talíři. "Já myslím, že si dám taky ten tvůj salát. Vypadá tak nějak...bezpečně." Zazubila jsem se na ni. Venku konečně hromy ustávaly, za což jsem neskutečně ráda, až odsud odejdeme, prozradím jí z čím potřebuju pomoct. Slíbila jsem si.

Fárn: Cassie na mě okamžitě spustila spoustu informací o tom co jí a nejí. Achjo k čemu jsem se to tu upsala. Nejraději bych ji jednu vlepila a by se trošku zklidnila, ale nakonec jsem to nechala být. Potom co pohlédla do mého talíře, že by si dala to samé. Jen jsem se na ni pousmála. "Hmm je v tom tuňák... To je ryba." Ale tak chce salát, to by snad nemusel být takový problém. "Nechceš nějaký jiný salát nebo třeba něco teplého. Opravdu nevím co by ti mohlo chutnat." Tohle vybírání jídla mě dost otravuje. "Hele, nechceš tohle." Poukázala jsem na políčko v lístku nesoucí název Salát Ceaser." Je v tom kuřecí maso, ale je dobře opečené, osobně ho mám docela ráda." Dala jsem jí lístek do ruky a nechala ji ať si ho ještě prohlédne a ujedla ze své svačiny. Její řeči o tom, proč se sní bavím mi připadali docela legrační, ale na to že jsem ohrožený druh, jsem svraštila trochu obočí, kdy by jen tušila. Tady je vidět, co způsobuje nevědomost ostatních tvorů. "No Víš, stou pozorností. Řekněme, že si mě zaujala na tolik, aby mě to donutilo se s tebou začít bavit a navíc vypadáš docela sympaticky" Má slova jsem doprovázela trošku vážnějším výrazem. Ale ve skutečnosti to beru, jako dočasné povyražení. Pravděpodobně to bude moje ruka, která ji připraví o život a nebo také možná ne. Co vím, možná bych ji neměla uplně podcenit, vypadá jako neskutečně hloupé tele, ale nechci aby mě zaskočila. Nahodila jsem opět skvěle naučený milý výraz a zeptala se. "Tak co, našla si něco lepšího nebo ne?"

Jakmile jsem zjistila, že tuňák je ryba, počastovala jsem salát znechuceným pohledem. "Aha...u nás je taňa vzácný druh exotické zeleniny. Takže to asi není otázka nářečí...Moje chyba." Objasnila jsem Fárn, aby lépe pochopila můj omyl. Vděčnost ze mě snad úplně sálala, když konečně ukázala na políčko v lístku. "Jasně proč ne. Tak ten salát. " Tajuplně jsem se usmála, při reakci na její odpověď. No zajímavá určitě, toho si jsem docela i vědoma. Jakmile ovšem zmínila to, že vypadám sympaticky, široce jsem se zazubila. "Děkuju!" Vypískla jsem možná až moc hlasitě. Během chvilky u mě byla znovu ta číšnice, kterou má přítomnost očividně začínala vyvádět z míry ještě více, než mě ta její. "Přineste mi tohle prosím." Zašvitořila jsem, načež žena jen přikývla a zmizela stejně rychle, jako se objevila. Venku, jak se zdálo bouřka pomalu utichala, což bylo dobré znamení, třeba odtud odejdu i trochu důstojně, ovšem až po tom slíbeném...obědě. Jen doufám, že tu na nikoho nenarazíme. S těmi myšlenkami mi na mysli přistály další otázky a obavy, které jsem skryla za zářivý úsměv. "Kde tu vlastně přebýváš? Potřebovala bych v noci někde složit hlavu, ovšem vzhledem k mé šikovnosti, čím méně lidí bude kolem, tím lépe." Zasmála jsem se nervozně, protože to byla pravda a já mám prostě talent na přitahování problémů. "Nevíš o nějakém místečku?" Zeptala jsem se Fárn a doufala, že bude mít trochu více informací o noclehu, než má 200 let stará mapa Atrei.

Fárn: Ta holka mě nepřestávala překvapovat. Vzácný druh rostliny, jo...Na její poznámky jsem vykouzlila maličko překvapený výraz, který ovšem velmi rychle vystřídal, pro tentokrát pravý, pobavený výraz, hned jak mi poděkovala za má slova. Číšnice konečně uklidila ten binec, jenž Cassie nadělala s palačinkou a rovnou přijala objednávku. Hned jak odešla naklonila jsem se trochu k černovlásce. "Doufám, že tohle jídlo už na zem nepoletí." Pousmála jsem se a opět se narovnala. "Ráda bych odešla ještě dnes." Nemyslela jsem to nikterak zle, spíše jako vtip. Ale vtipná nálada mě brzy přešla. "Emmm no víš" Pokračovala jsem trochu vážněji. "Sice tu mám ve městě byt, ale tam by se ti určitě nelíbilo." Rychle jsem pokračovala. "Ale, ..Ve městě je docela dost dobrých útulných hotelů, některé z nich i docela dobře cenově dostupné." Dojedla jsem své jídlo, takže se čeká už jen na tu holku. Myslím, že dneska bude ještě legrace, jsem si skoro jistá, že nás cestou sem někdo sledoval. "Ty Cassie, Jak tu jsi vlastně dlouho, hádám, že moc dlouho ne. Zvedla jsem obočí a neúprosným hlasem pokračovala. "A co tu vlastně pohledáváš a co, že tak sama." Jsem zvědavá zda mi odpoví nebo se mě pokusí někudy obejít.

Jen jsem rychle přikývla. "Neboj se! Nebudu tě zdržovat!" Objasnila jsem rychle situaci, když Fárn začala být mírně netrpělivá. Opravdu jsem nechtěla své kamarádce přidělávat starosti. "Nenene! Nemusíš si dělat hlavu, zmizí to dříve než mrkneš." Trošku jsem posmutněl, když zmínila svůj byt. Nejspíš mě doma mít nechtěla. Snažila jsem se s tímhle rychle smířit, ovšem můj instinkt na mě začal křičet, že lže. Během našeho rozhovoru mi ta slečna donesla mojí porci, do které jsem nejprve párkrát zkušebně rýpla vidličkou, poté k ní přičichla a když jsem si byla jistá, že je bezpečné, hladově se do salátu pustila. Byla jsem z jídla tak nadšená, že jsem tak trochu zapomněla na své vychování z chrámu a mezi sousty odpovídala Fárn. "Jako...poopravď...cena neň prbl...problém." Jakmile jsem si uvědomila, své ne příliš etické chování, své způsoby napravila, takže už jsem při mluvení neměla nafouklé tváře, dokonce mi bylo i rozumět. "Cena u mě nehraje roli...dokážu si měnu vytvořit. Navíc i když neznám přesně vaše mince, zlato je docela univerzální platidlo." Na její další otázky jsem se snažila co nejlépe, ovšem bezpečně odpovědět. "Dlouho ne, jen pár dní." Její ton hlasu mi byl nepříjemný, i tak jsem ale své pocity opět zaplašila a odpověděla. Mám-li se s ní bavit, nebude špatné, bude-li mít alespoň trochu přehled. "Někoho tu hledám. Musím vyřešit nějaké rodinné záležitosti." Dořekla jsem, při čemž si do pusy nacpala zbytek svého pokrmu. "To bylo perfektní!" Zazubila jsem se na ni. "Děkuju!"

FÁRN: Když se Cassie pustila do jídla hodila jsem na ni trochu opovrhující pohled, naštěstí si za chvilku své chování u stolu uvědomila a trochu víc se posnažila nevypadat jako úplný buran, což by v mé přítomnosti určitě připomínat neměla. "Tak rodinné záležitosti říkáš, hmm v tom případě přeji hodně štěstí." Pousmála jsem se na ni a maličko se zamyslela. Doufám, že je to další z tech dojemných příběhů o tom, jak hledá nějakého zatoulaného člena rodiny, který nutně potřebuje její pomoc. Jo podobné už jsem viděla. Pfff skoro vždy to končilo docela vtipně, ale jinak, než si to dotyčný přál. No já se často na jejich účet bavila. Konečně Cassie vypadala, že dojedla. Vlídným hlasem jsem se ji zeptala spíše na zdvořilostní otázku. "Stačilo ti to?" Když mi poděkovala, jen jsem s úsměvem jednoduše pokynula hlavou a pokračovala v rozhovoru. "Než vylezem na ulici, chceš se ty na něco zeptat nebo ne?" Ne, že bych snad chtěla, aby o mě něco věděla, spíše jsem ji chtěla dodat pocit určité důvěry. A také, jak tomu rádi říkávali lidi z mé ´práce´, aby řeč nestála. Dopila jsem své pití a mávla na číšnici s prosbou placení. Už jsem odsud opravdu chtěla zmizet.

Jen jsem přikývla. "Jo stačilo, bylo to super děkuju." Odvětila jsem jí s úsměvem na rtech. Když mi popřála hodně štěstí, jen jsem odevzdaně přikývla. Sama už jsem totiž pochopila, že tady mi štěstí nejspíš nepomůže. Jediné co nacházím, jsou znepokojivé informace, doufám že falešné. Trochu překvapeně jsem se na ni podívala. "Ovšem! Zajímá mě úplně všechno! Jak dlouho tu jsi? Proč sama? Kde máš ty svoji rodinu? Elfové přeci drží hodně pospolu, pokud vím." Ptala jsem se a u poslední věty to bylo spíš takové zamyšlení nahlas. Počkej, něco ti dám. Zazubila jsem se na ní, sevřela ruku v pěst nad stolem a zavřela oči, abych se mohla lépe soustředit. Jakmile jsem ruku znovu otevřela, blýskal se mi na ní zlatý krouže, možná spíš prsten 24 karátového zlata. Položila jsem ho na ubrus, načež ho posunula k ní. Vytvořit věci jen tak ze vzduchu, sice není snadné, jenže já jsem svoji energii zrovna doplnila a pro Fárn to ráda udělám. "Za jídlo...a to ostatní." Dodala jsem trochu stydlivě, ale přesto byla na svůj výkon pyšná. Byl to perfektní kus šperku nebo možná spíš platidla.

FÁRN: ó jé, to jsem zase něco řekla. No to nevadí. Když na mě Cassie začala sypat otázky, jen jsem na ni mírně nedůvěřivě koukala, ale velice rychle jsem nasadila svůj klasický klidný tón a pomalu začala odpovídat na všechny její otázky. "Nejsem tu nějak moc dlouho, ale město už jsem stačila docela dobře projít a poznat." Ledabyle jsem pohodila rameny a s jistotou v mých slovech pokračovala.  "Co se elfů týče, je to dost závislé na druhu, ale jinak ano jsme k sobě velice loajální." Utvrdila jsem ji, je to vlastně docela pravda, to, že já jsem vyjímka raději nebudu zmiňovat. "Má rodina tu se mnou sice není, ale jinak s nimi mám velice dobrý vztah." Skončila jsem a přehodila si nohu přez nohu. Ale Cassie mě nenechala dlouho v klidu. Když zmínila, že pro mě něco mám hodně jsem zpozorněla, byla jsem nejistá co Cassie vytáhne, proto jsem raději svou ruku dala pod stůl a připravila se, abych co nejrychleji mohla v případě nutnosti sáhnout pro dýku. Když otevřela dlaň trochu jsem znejistila. Byl to prstýnek, který ...´přičarovala??´... Já fakt nevím. Prohlížela jsem si Cassie a zároveň tu zlatou věcičku, kterou ke mě přistrčila. Cassie se na mě usmívala jako sluníčko, ale já se na ni spíše mračila, byla jsem naprosto zmatená. Nechci se té věci dotknout, co kdyby mi tím chtěla ublížit. Už mnohokrát mě někdo dopálil podobnými cetkami. Nemůžu říct, že se mi nelíbí, ale mám jen obavy co se stane až se to dotkne mé kůže. Přece jen jeden oběd nemá cenu zlata. "emm jak přesně si to udělala." Poukázal jsem na na prstýnek. a čekala co zní vypadne. Ano možná můj strach je naprosto přehnaný a neoprávněný, ale já tu holky nechci podcenit. Ovšem jestli to ta holka dělá běžně asi mám o důvod víc ji nechat na živu.

Dobře, kdybych měla dát na své instinkty, řeknu, že se mi tu celkem klasicky snaží kecat v některých bodech. To je pochopitelně nepříjemné, jenže já se tu snažím udržet své přátelství. Potřebuju někoho, kdo se ve městě vyzná, aby mi kryl záda. Navíc Fárn vypadá, jako ranař, který by za mě klidně mohl udělat špinavou práci, aby se nic nezvrtlo. Můj prstýnek ji jak se zdálo trochu vyvedl z míry. Nepřestávala jsem se na ní usmívat, ačkoli mě trochu ranilo, že si ho nechce vzít. Co jsem vlastně udělala špatně, že ho nechce? Ona se ho snad bojí? Položila jsem kroužek tedy před sebe na stůl a jen pokrčila rameny. "Je to takový můj malý trik, díky kterému můžu přežít v různých regionech země. Neznám sice měnu, ale zlato berou všude." Napadlo mě něco ještě trochu lepšího. Tuhle pochutinu jsem měla jednou ve městě. Doporučila mi ji Ytia, třeba se tím Fárn zavděčím trochu líp. Rozhlédla jsem se kolem, jestli nás nikdo nesleduje, načež jsem na stole vytvořila malou skleněnou misku, ve které se pomalu začínal formovat kopeček jahodové zmrzliny. Tenhle pokrm, jsem si opravdu oblíbila, čas od času si ho sama vytvořím, takže by snad měla chutnat dobře. Jakmile jsem s dílem byla hotová, spokojeně jsem ho znovu přišoupla k elfce. "No a co tohle? Přijmeš ode mě na znamení díku, alespoň trochu studené pochutiny?" Nebudu lhát, je zatraceně těžké, vytvořit zmrzlinu, takže jestli odmítne i tentokrát, už se na ni asi vykašlu, se snahou zavděčit se.

Fárn: Cassie mi něco málo řekla, ale vůbec neřekla jak tohle dělá, trochu jsem se uklidnila a ještě jednou si prohlédla prstýnek přede mnou. Platidlo, jako fakt. Okud jsi ty malá mrško. Jako ano líbil se a dost, ale... no raději to nechám být. Cassie si jej po chvíli vzala zpátky. Bylo vidět, že je zklamaná, ale to je jedno. Chvíle přemýšlení a pár nechápavých obličejů obou stran, z výrazu té holky bylo poznat, že ji něco napadlo, no jsem na to zvědavá. Po malé chvíli se před námi zjevila zmrzla. Hned na co mi tu krásnou světle červenou hmotu přistrčila. Koukla jsem na ni a zpět na tu pochoutku. Miluju zmrzlina, ale proč mám pocit, že mě chce otrávit. Z mého pohledu bylo určitě znatelné, že bych se do toho nejraději ihned pustila. Ale místo toho jsem se opřela o opěradlo a vážně jsem na ni koukla. "Eeee Cassie nesmíš mít v restouraci svoje jídlo, je to neslušné a neradi to vidí." Přiznávám je mi ukradený co komu vadí, ale potřebovala sem prostě nějakou výmluvu a taky uplně nevím, za co by mi chtěla tak horzně děkovat. Znovu jsem na tu úchvatnou zmrzlinu pohlédla. "Jako ano, tohle je.... fajn, ale...no" Prohrábla jsem si vlasy. "jakže si říkala, že to děláš?" Pravdou je, že jsem z toho dost zmatená, ještě jsem nepotkala nikoho s touhle schopností, a to že jsem viděla už hodně.

Můj nadšený výraz trochu povadl, když Fárn začala mluvit. Na okamžik jsem posmutněla, ale hned na to se mi na tváři objevil vyzývavý pohled, který jí přidal o dost chladnější až krutý vzhled. "Jo tak nesmím? Kdo z nich mi v tom přesně zabrání? Lidé a ty jejich směšné zbraně? Nestojí ani za odplivnutí. " Zeptala jsem se chladně, ale byla to spíše řečnická otázka. Brzy jsem tuhle část své osobnosti opět zavřela hluboko v sobě a něžně se na Fárn usmála. "Je to přece zmrzlina. Komu by to vadilo. Všichni jí milují." Jakmile zmínila moji schopnost, jen jsem pokrčila rameny. "Nevím jak to vysvětlit, jde to tak nějak samo...Prostě vezmu jednu věc a přetvořím ji v něco jiného." Trochu plaše jsem se na ni usmála. "Je to vlastně docela užitečné." To byla pravda. Nebýt mé schopnosti, byla bych mrtvá už tak milionkrát. Je to vlastně trochu zvláštní, protože moje matka dokázala vždy měnit pouze svůj vzhled. No nic, hádám, že mé vlohy budou přikrmeny i někde jinde. Proč je z toho ovšem Fárn tak nervozní, tomu já prostě nerozumím, ovšem vzhledem k tomu, že se rozhodla, zmrzliny ani nedotknout, přitáhla jsem si ji k sobě, načež se mi v ruce zhmotnila cínová lžička a s chutí se do ní pustila. "Vidíš? Nikdo mě za to nebičuje." Prohodila jsem. "Vážně si taky nedáš? Stálo mě to spoustu sil, navíc si myslím, že není špatná."

Fárn: Po jejím projevu u lidech jsem přivřela jedno oko. "Samozřejmě, že do tebe nikdo nebude střílet, jen je to neslušné." Věnovala jsem ji podlý výraz. "Ale jinak s tebou musím souhlasit, ovšem občas dokáže zkazit pohodlí, když se objeví i něco trochu více naší úrovně." Musím přiznat, že Cassie se mi začínala líbit čím dál tím víc. Trochu jsem se na ni usmála. "to je mi jasný, že tvá schopnost může být užitečná." Potom co jsem odmítla zmrzlinu si ji Cassie vzala zpět a pustila se do ní. Na její otázku jsem jen zakroutila hlavou, stále jsem tomu moc nevěřila, když ji, ale Cassie začala s chutí jíst rozzářili se mi oči. Tak jo tohle mi jako důkaz asi stačí, doufejme, že mi to nic neudělá. Natáhla jsem se k vedlejšímu prázdnému stolu pro lžičku a ledabyle se podívala na tu záhadnou osobu. "Možná jsem změnila názor" Ani jsem nečekala na svolení a trochu si vzala na lžičku. Byla opravdu dobrá neváhala jsem a vzala si další už trošku víc plnější lžičku, netrvalo dlouho a kopeček začal pomalu mizet. "No musím uznat, že je docela dobrá."Hele Cassie můžu se podívat ještě na ten prstýnek?" Koutkem oka jsem viděla, jak k nám míří číšnice, chci něco zkusit.

Raději jsem pomlčela o tom, že jsem svůj předešlý výlev tak trochu neplánovala a ráda bych ho vzala zpátky. I tak bylo ovšem fajn vědět, že s tím Fárn souhlasí. Ať si totiž budu namlouvat co chci, vždycky skončím u toho samého závěru. Zatímco jsem jedla zmrzlinu, po očku jsem stále sledovala Fárn, která se během chviličky natáhla pro vlastní lžičku. Nějak jsem tomu počínaní nerozuměla. Vždyť jí to nabízím celou dobu, copak si snad myslí, že jsem jí tím chtěla otrávit? Vlastně mi to svým způsoben nepřišlo divné, takhle by se nejspíš měla chovat každá rozumná osoba. Znovu jsem tedy přisunula zmrzlinu k elfce a s pocitem zadostiučinění sledovala, jak se tím láduje. Při její pochvale se mi opět rozzářily oči. "JE DOBRÁ! ŽE JE TO TAK?" Měla jsem z toho takovou radost, protože se zdálo, že se mi pro ni konečně něco podařilo udělat, což je moc důležité, pokud chci dát dohromady bistro U dvou přátel. Hned co se mě zeptala na prstýnek, jen jsem přikývla a znovu ho pošoupla kousek blíž k ní. Než jsem se však nadála, objevila se za mými zády číšnice. "Co to jako je?" Zeptala se s pohledem upřeným na misku. "Což nevidíš?" Zeptala jsem se jí, zatímco mi na tváři hrál bezstarostný úsměv. "Zmrzlina." Ta žena mě málem propálila pohledem, který doprovodila slovy. "Nošení vlastního jídla, je do restaurace přísně zakázán."

Fárn: Moc jsem nechápala proč na mě tak čučí, každopádně mi to bylo dost nepříjemné. Trochu jsem svraštila obočí. "Proč na mě tak koukáš" Vypadala opravdu zvláštně a já nevěděla co si to tom mám myslet. Když ovšem znovu zeptala, zda je dobrá pochopila jsem, že potřebuje prostě pochválit. Zakryla jsem svůj opovrhavý pohled a vřele pronesla. "Ano je dobrá." Za chvíli se u nás ale objevila číšnice s tím, že tu zmrzlinu tady jíst nesmím, no už ji mám, už mi ji nikdo nevezme. Utřela jsem si koutky ubrouskem a pohrdavě se na paní podívala a přerušila Cassie. "Poslyš, mě je to v celku fuk co se tady smí a nebo ne. Jestli je to nutné, klidně si to připočítej na lístek, to je mi asi jedno." Rázně jsem se teď podívala a úlisným hlasem pokračovala. "A jestli se ti to stále nelíbí, zavolej mi nadřízeného." Z jejího vyplašeného výrazu jsem pochopila, že tu nepracuje dlouho, a prostě vystřelila do tmy. "Víš já mám známosti skoro všude a nevím, jak to s tebou skončí až se podělím o tento poněkud nepříjemný zážitek s vedením podniku, možná by sis měla dát vetší pozor na to komu cpeš svoje otravná řeči, během zkušebního období se může lehce stát, že už tyhle dveře neotevřeš." Ještě jsem se na ni sladce usmála a jistá sama sebou čekala co zní vypadne. Vypadal opravdu zdrceně, ha trefa. Číšnice se mi jemně omluvila a chtěla odejít, což jsem jí ovšem nedovolila. "Řekla jsem, že chci zaplatit." Servírka se ke mě dost nervózně vracela a já si na plno užila její zdrcení, možná až příliš, doufám, že si toho Cassie nevšimla, nebo tomu alespoň nedá velkou váhu. Potom co se ta otravná bytost vypařila jsem dojedla svou zmrzlinu a vřele se na Cassie podívala. "Půjdeme?"

Měla jsem co dělat, abych nepřejala barvu svého okolí a nezakryla se pod rouškou neviditelnosti, když Fárn mluvila s tou slečnou. Uvědomila jsem si totiž, že to je kvůli mě. Naštěstí jsem se však ovládla a jen tomu se svraštělým obočím přihlížela. Bylo pěkné vidět Fárn trochu se projevit...míň pěkný byl ovšem fakt, že tohle je poprvé, co se skutečně projevila jako taková, jaká doopravdy. Popravdě, jsem z toho byla trochu smutná, možná zklamaná. Každopádně to z ní dělalo skvělého adepta, na práci na kterou ji potřebuju. Znovu jsem tedy nasadila svůj klasický, přívětivý úsměv. Než jsem se nadála, konverzace skončila a Fárn na mě přesunula svůj pohled. Jak se ti to stalo? napadlo mě. Její příběh mě zajímal čím dál tím víc. "Ovšem...můžeme jít." Zvedla jsem se, načež zamířila ke dveřím. No...alespoň už neprší. Prolétlo mi hlavou. Jakmile jsem ovšem vyšla ven, přeběhl mi mráz po zádech. Bylo už však příliš pozdě. Nedaleko od nás, se dohadovala skupinka elinů, kteří své zvířecí části zakrývali nejrůznějšími kusy oblečení. Byla jsem si téměř jistá, že hledají mě. Na nic jsem nečekala a rychle zmizela v postranní uličce, teprve potom, mě napadlo, podívat se, jestli jde Fárn za mnou.

Fárn: Potom co jsme se obě zvedl jsem na stole nechala peníze a rozešla se za Cassie. Chtěla jsem co nejrychleji, přesto bez podezření, odejít. Venku už vykukovalo sluníčko a vzduch ještě voněl bouřkou, která už ovšem byla daleko. Při odchodu se mé smysli našpicovaly, když jsme sem totiž přicházeli zdálo se mi, že nás někdo sleduje, nechci podcenit situaci a už vůbec se nechci nechat někým zaskočit. Hned ve dveřích jsem si všimla skupinky podivínů. Měla jsem v plánu klidně odejít a ověřit si, zda sou tu kvůli nemám nebo se jedná o náhodu. Ovšem Cassienina reakce mi situaci trochu více přiblížila. Poznala je a očividně jí to vyděsilo, pravděpodobně je nevidí poprvé. Rychle mi zmizela v postranní ulici, já se však pomalu rozešla jiným směrem. Koutkem oka jsem pozorovala onu skupinku a snažila se tvářit, že mě nastalá situace naprosto nezajímá. Hned, jak jim Cassie zmizela z očí, skoro až poklusem se vydali jejím směrem. Tohle mi k potvrzení stačí, jdou po té holce. Rozdělili jsem se do uliček. Naštěstí to byli hodně úzké ulice, tudíž přeskakovaní na střechy by mělo jít. Po tomhle úsudku jsem vyšplhala po jednom ze starých rezavých žebříků na střechu jednoho z domu. Naštěstí jsem se trefila správně a na druhé straně pode mnou jsem spatřila černovlásku. Chci se podívat, jak se zachová, chi znát její reakce, prostě vše. Samozřejmě výhled nic moc, musela jsem si dávat hodně velký pozor, aby si mě Cassie nevšimla. Během pár minut jsem si natáhla a připravila luk, který byl do teď schovaný, ještě jsem nenabíjela, šípů jsem měla sebou málo, kdo by se s nima chtěl taky tahat navíc ještě přesně nevím co se bude dít, každopádně jsem si dala toulec na záda, abych když tak mohla rychle nabít.

Ke svému překvapení, jsem si uvědomila, že za mnou Fárn není. Zděšeně jsem vyvalila oči směrem, kde jsem ji očekávala, ale místo ní zahlédla své pronásledovatele. Bohužel se nemůžu proměnit přímo uprostřed davu, to by bylo moc nápadné i na mě. Proto jsem raději zaběhla do postranní uličky. Jen pár setin mi trvala přeměna do černého jestřába. Mávala jsem křídly, jako o život, abych se odtud co nejrychleji dostala. Netuším, jak se to stalo, ovšem vítr kolem mě se začal nekontrolovatelně točit, jako by nechtěl, abych pokračovala dál v cestě. Strhával mě k zemi a mě se nedařilo proti jeho nepřirozeně silným proudů ve své ptačí podobě bojovat. Konec konců, není tomu tak dávno, co jsem se naučila létat. Někdo tam dole, ale určitě s větrem manipuloval. Ve vzduchu jsem ovšem dlouho nepobyla, protože mě kus nad zemí zasáhla síť a já se zřítila dolů. Ty hnusné provazy jsem pochopitelně nechala zmizet, načež se hodně rychle změnila do své lidské podoby, při čemž naslouchala velmi rychle se blížícím krokům. Uvědomila jsem si, že nemám čas na útěk, ani není moc kudy, proto jsem se je skrčila v rohu a přejala na sebe barvu svého okolí. Sotva jsem tak učinila, elini už tu byly. "Někde tu je prohledejte to!" Zavelel jeden z nich. Jen o pár vteřin později o mě doslova jeden z nich zakopl. Následně mě chytil pod krkem a já na sebe vzala svoji běžnou lidskou podobu. "Tohle je vážně ona?" Zeptal se jeden z nich, načež ostatní jen beze slova přikývli. Jen jsem se snažila zoufale popadnout dech a nějak jim to vysvětlit. "Nechci vám ublížit...prosím...odejděte." Následně jeden z nich přistoupil s velkou válečnou sekerou. "Useklou hlavu si opravíš asi jak slizkej hade?" Zeptal se jeden z nich, zatímco mě další natlačili ke stěně, abych jim nemohla vyklouznou. Sekera se zaleskla kousek od mojí hlavy. Ne...takhle já prostě neumřu. Probliklo mi hlavou, je na čase jednat.

Fárn: Schovaná před jejich zraky jsem měla výborný výhled na dění pode mnou. Nastražila jsem uši, aby mi nic neuniklo. Ta pochybná skupina se rychle přiblížila. Podle toho jak vypadali, jsem usoudila, že se jedná o eliny, tuto domněnku mi brzy potvrdila jejich energie. Nepřikvapilo mě, že se Cassie pokusí uniknout v jiné podobě, ba naopak by mi přišlo divné kdyby ne. Raději jsem se schovala za velký komín, mířila totiž nebezpečně mým směrem. Poryv větru, jenž ji stáhl zpět dolů určitě nebil samovolně vytvořen, někdo tu umí ovládat vítr! Opřela jsem se o druhou stranu komínu, aby mě ten poryv taky nezasáhl, né, že by mi uškodil, ale proč se mu vystavovat. Bohužel mi to chvíli znemožnilo sledování situace. Jejich slova mi ovšem uniknout nemohla. Jak to jako myslí, že nechce ublížit, vypadá to, že spíše oni ublíží ji. Na téhle situaci něco sakra smrdí, proč jdou elini po zvěromágovi. Co jí chtěj, tohle není žádná náhodná skupinka agresorů, co je ta holka zač? se zamračeným obličejem jsem zaujatě sledovala celou situaci. Cassie byla namáčknutá na stěně, v sevření jednoho z elinů. Když se rozhovor začal stáčet k sekáním hlav, svým šípem jsem zamířila na hlavu majitele sekery. Chci vidět co ta holka udělá, tohle nemůže být vše. Vraha dělám už sakra dlouho, takže moc dobře vím, že pro takhle jednoduchej cíl by nešla celá skupina. Asi se pro mě stala víc zajímavá, než jsem si zprvu myslela. Když se dotyčný se sekyrou začal napřahovat rozhodla jsem se jednat. Vypustila jsem šíp, kterým jsem nepozornému elinovi svírajícímu tu zbraň prostřelila lebku skrz na skrz a on padal mrtví k zemi. Ihned jsem přebila a vypustila další šíp směrem na hrudník druhého, jenž svíral Cassie. Zaskočený elin ani nestihl reagovat na svého mrtvého druha natož na mě. Ach jak já ty momenty překvapení zbožňuji.