Isaac & Balaur

Takže to byl opravdu on. Odpoví mi na mou otázku a tak se na něj nevěřícně zadívám, než si povzdechnu a zamračím se na to že mu dlužím, než se spíše rozesměji. Chtěl abych o potom odvedl zpátky a tak si povzdechnu a zakroutím hlavou.

"Jestli je to to co chceš, fajn udělám to," vydechnu s povzdechem a zvednu pohled k temné obloze. 

"No nejsem nejlepší na mluvení, ale jestli je tu něco co máš na mysli nebo něco co bys chtěl, řekni mi to teď. Luštit tvé zamotané hádanky je občas.... nesmírně těžké," vydechnu nakonec a zašklebím se na Archibalda. 

"Co je tohle vůbec za...formu?" vydechnu nakonec.

Nevěřícně se na mě zadívá, než se zasměje a vydechne, že mě tam odvede, trochu se mi uleví, že se dostanu zpátky "domů." Byl jsem na život u Esperů už zvyklý a dokud... Nenajdu způsob jak si zachovat jasnou hlavu, zůstanu tam. Řekne mi, že není nejlepší na mluvení, ale jestli mu něco chci říct, mám to udělat teď a ne v hádankách jako obvykle. Rozesměji se a když se mě ještě zeptá, co je to za formu, zadívám se na sebe.
"Díky elixíru se dokáži kompletně vrátit do doby, kdy mi bylo dvacet, což je... Hodně dávno. Tehdy jsem na tom byl s mocí nejlépe a ještě jsem si dokázal zachovat čistou hlavu," odpovím s úsměvem, než se pomalu rozejdu ke kraji parku, kde jsem věděl, že je Isaacova motorka.
"Možná ti to už došlo, ale... Dokáži vidět budoucnost, celkem dost přesně. Je to užitečná schopnost, ale také důvod, proč mi hráblo. Většinou vídávám bližší události, ale někdy... Vidím i dvě verze budoucnosti. Viděl jsem budoucnost Esperů a... Buď nastane velká změna, nebo všichni zahynete," řeknu a zadívám se na Isaaca, zatímco jsem pokračoval v chůzi.

Poslouchal jsem Archibalda a když se rozešel někam ke kraji parku, následoval jsem ho. Takže takhle vypadal když mu bylo dvacet let a díky elixírů je na chvíli schopen myslet normálně... a jeho původní síla se navrátí. Zajímavé... Už teď jsem věděl že kdybych to někomu vyprávěl, neuvěří mi. 

"Tvá předpověď tehdy byla přesná a hádám že je to i důvod toho, proč jsi tu teď. Stále nechápu proč, kvůli jakému důvodu mi takhle pomáháš... ani nevím co po mě do budoucna budeš chtít, ale hádám že to tak má být a nic s tím neudělám," povzdechnu si a jakmile dojdeme na kraj parku, zmerčím svou motorku. Ten chlap vážně všechno ví...

"Mám pocit, že se spíše řítíme do záhuby. Varoval jsi mě před Connorem a přestože se mi tomu stále nechce věřit, měls pravdu..." vydechnu tiše, ani ne tak naštvaně spíše jako zklamaně. 

Také jsem netušil, proč mu tolik pomáhám, ani co po něm budu chtít... Tedy tušil jsem, možná mi bude schopný pomoct najít způsob, jak bych takto mohl zůstat... Napořád? Chtěl jsem být zase normální, tedy alespoň tak normální, jak jen to u mága jako já šlo. Zklamaně a možná trochu naštvaně vydechne, že se s Connorem řítí do záhuby a tak přikývnu, než se na něj otočím.
"V jedné vizi jsem viděl stát Connora na vrcholu hořícího sídla. Všichni Esperové byli mrtví, stejně jako mnoho nadpřirozených, ale ti nakonec vyhráli a zcela lovce zničili. V druhé... Connor nebyl. Esperové byli na vrcholu moci, chránili lidi, navzájem spolupracovali, vzkvétali. Stál jsi v jejich čele, jako neohrožený vůdce, lepší, než jakým Connor kdy může být," řeknu jistým hlasem, než zavřu oči.
"Aby se ta druhá vyplnila, musíš přežít. Bez tebe jsou Esperové ztraceni a mám pocit, že s tím souvisí i můj osud, proto ti pomáhám," řeknu, než se otočím na motorku a prohlédnu si ji.
"Necháš mě řídit?" zeptám se po chvilce.

Dojdeme k motorce a když se na mě Archibald otočí a začne mluvit o Esperech, nad jeho slovy se zachvěji. To co říkal, mi běhalo hlavou a tak si tiše povzdechnu. Hořící sídlo, Connor, zničení.... vůdcovství... všechno z toho mi přišlo tak vzdálené. Nemyslel jsem si, že se na vůdcovství hodím, už ne. Navíc jeden z nejschopnějších Esperů byl Blake, kdyby převzal Connorovo místo, bylo by to v pohodě. 

"Dlužím ti a budu si to pamatovat i když zase... zešedivíš," ušklíbnu se a pobaveně se na něj zadívám. Ne že by to tedy ještě více šlo. 

"Nikdy mě nenapadlo stát se Reaperem, vlastně jsem na to ani jendou nepomyslel," vydechnu nevěřícně a pokud to co Archibald říkal byla pravda, pak jsem více než cokoli chápal proč se mě Connor snaží zbavit. Poté se mě ale zeptá jestli ho nechám řídit a tak naněj hodím pobavený výraz.

"Člověk se zdravým rozumem by to zavrhl, ale jak víš... já nemám zdravý rozum. Posluž si a nezabij nás," sdělím a podám mu helmu. 

Ušklíbne se s tím, že mi dluží a že si to bude pamatovat, i když zase zešedivím. Zasměji se tomu a když nevěřícně vydechne, že by ho nikdy nenapadlo stát se Reaperem, pokrčím rameny,
"Connor byl dobrým vůdcem, před onou tragédií. Blake a Karen jsou skvělí bojovníci, ale ne vůdcové... Ty na druhou stranu... Zvládáš obojí," poznamenám a když mi dovolí řídit, s úšklebkem si vezmu helmu a nasadím si ji na hlavu. Brzy jsme oba seděli na motorce a já hodlal odzkoušet, co ta mašina umí... Řeknu vám, řídí se skvěle, když víte, co kde pojede o pár vteřin dříve... Můžete si tak dovolit téměř neubírat na plynu. Když však začnu pociťovat, že účinky elixíru vyprchávají, zamířím již pomaleji k Esperům do garáže, kde seskočím z motorky, sundám si helmu, než zalapám po dechu a dopadnu na kolena. Během pár vteřin jsem se změnil zase do své pravé podoby a cítil jsem, jak mě zdravé uvažování opouští.

Stále jsem přemýšlel nad jeho slovy a nechal jsem ho řídit jako šílence, věřil jsem mu že nás nezabije. Brzy jsme ale zamířili do garáže a jakmile mi podal helmu a já zajistil motorku, dopadl na kolena a přeměnil se zpátky do své podoby. Ještě jsem se na něj krátce zadíval a nabídl mu ruku, než jsem se na Archibalda zašklebil.

"Díky příteli," zazubím se a nakonec se i s čarodějem vydám zpátky do sklepa, kde jsem mu slíbil, že ho tam zavedu, bylo-li to jeho přání. Samotného mě překvapovalo co pro mě udělal a i když v tom měl své vobecké cíle, zachránil mi život, ze svého vlastního rozhodnutí a toho jsem si vážil a to jsem mohl být sebeprotivnější a šílenější, tomuhle jsem však neoponoval.