Isaac Foster má prohozené pořadí zkoušek
Procházeli jsme nemocnicí v doktorských pláštích, přestože ani jeden z nás tady nepracoval. Zadívám se na Connora, který se jako vždy lehce mračil a když jsem ho déle sledovala, hodil na mě nepříčetný pohled.
"Co je?" zavrčí na mě podrážděně a tak se ušklíbnu.
"Nic, jen je nezvyklé, aby sám velký šéf o někoho zajímal a sám si pro něj došel... Navíc jsi mi dal dost podrobné info... Nechci tě zklamat, ale kvůli těm zraněním bude mít určitě hodně velké bolesti a bude závislý na morfiu. Nevím, jak moc bude schopný se hýbat," odpovím potichu a zadívám se na Connora, který se zamračí ještě víc.
"Jo, není schopný se moc hýbat a proto se mu podařilo zabít upíra," zavrčí a já překvapeně zamrkám, než ho plácnu přes ruku.
"To jsi mi neřekl! A to nemá žádný výcvik proti nadpřirozeným! Pravda, má ten vojenský, ale i tak je to výkon!" řeknu a už teď jsem věděla, že ten chlap je magor. Znovu se zadívám na jeho složku a poté vstoupíme do pokoje, kde byl hospitalizovaný. Pohled mi sklouzne na muže, který byl celý obvázaný obvazy a koukala mu jen část obličeje a čupřina černých vlasů.
"Myslela jsem, že jdeme za chlapem, ne mumií," poznamenám a vysloužím si od šéfa pohlavek. Jen se ušklíbnu, než se rozejdu ke spícímu muži a okamžitě mu snížím dávku analgetik, aby se dřív probudil a místo toho mu ještě píchnu látku, která ho jistě do pár minut probere. Vytáhnu z kapsy baterku, kterou mu posvítím do očí a zkontroluji zorničky.
"Heterochromie?" zamumlám spíše pro sebe a odstoupím. Přeci jen by se měl každou chvíli probudit...
"Co je?" zavrčí na mě podrážděně a tak se ušklíbnu.
"Nic, jen je nezvyklé, aby sám velký šéf o někoho zajímal a sám si pro něj došel... Navíc jsi mi dal dost podrobné info... Nechci tě zklamat, ale kvůli těm zraněním bude mít určitě hodně velké bolesti a bude závislý na morfiu. Nevím, jak moc bude schopný se hýbat," odpovím potichu a zadívám se na Connora, který se zamračí ještě víc.
"Jo, není schopný se moc hýbat a proto se mu podařilo zabít upíra," zavrčí a já překvapeně zamrkám, než ho plácnu přes ruku.
"To jsi mi neřekl! A to nemá žádný výcvik proti nadpřirozeným! Pravda, má ten vojenský, ale i tak je to výkon!" řeknu a už teď jsem věděla, že ten chlap je magor. Znovu se zadívám na jeho složku a poté vstoupíme do pokoje, kde byl hospitalizovaný. Pohled mi sklouzne na muže, který byl celý obvázaný obvazy a koukala mu jen část obličeje a čupřina černých vlasů.
"Myslela jsem, že jdeme za chlapem, ne mumií," poznamenám a vysloužím si od šéfa pohlavek. Jen se ušklíbnu, než se rozejdu ke spícímu muži a okamžitě mu snížím dávku analgetik, aby se dřív probudil a místo toho mu ještě píchnu látku, která ho jistě do pár minut probere. Vytáhnu z kapsy baterku, kterou mu posvítím do očí a zkontroluji zorničky.
"Heterochromie?" zamumlám spíše pro sebe a odstoupím. Přeci jen by se měl každou chvíli probudit...