Společenství Esperů: Isaac

Teď jsem ale hleděl na Raze, který se ze mě už nějakou tu chvíli pokoušel vymlátit duši nebo mi to tak alespoň přišlo. Nevím co měli všichni s tím užíváním si toho že necítím bolest... ale to neznamenalo, že proto do mě mohou tlouct jak se jim zachce. I když v případě Raze, netušil jsem co si myslet. Zhluboka se nadechnu, než mi pokyne abych proti němu vyběhl, což také udělám, ale brzy na to dostanu kopačku do břicha. Se zamračením od něj odskočím a zasměji se.
"Jsi děsně neohleduplný vůči sobě, soustřeď se také trochu na obranu svého těla. To že necítíš bolest neznamená, že tě nedostanu na lopatky pod pár dobrými ranami," zavrčí a propálí mě pohledem. Já... se snažil ale nešlo mi to! Hned na to proti němu vyběhnu znovu, ale skončí to úplně stejně. Místo dalších slov ale dostanu kopačku přímo do obličeje až se zapotácím a brzy na to ke mě přiskočí, než mě uzemní jendou jeidnou ranou. Bylo na prd že jsem necítil bolest, ale díky tlaku jsem mohl alespoň trochu odhadnout, jak silno má ránu. Zároveň jsem nechápal proč si na trénink vzal zrovna mě, ale asi jsem za to byl tak nějak v duchu rád. 
"Pokusím se," zavrčím na něj otráveně a sotva se na něj zadívám, podá mi ruku a vyhoupne mě na nohy. Brzy na to mi začne vysvětlovat pár triků a jak správně odhadnout chvíli s čímž jsme ho tak nějak napůl poslouchal a napůl ignoroval... Já se prostě neuměl soustředit na jendu věc a když to zpozoroval, nakopl mě. Nebyla to ale jenom obyčejná rána, tahle... mě poslala k zemi ještě silněji než předtím. Okamžitě jsem byl na nohách a vztekle jsem ho propaloval, zatímco se mi začal smát, než se proti mě znovu rozběhl a začal si sem nou vyěňovat rány. Bojovali jsme teď bezezbraní a snažil se mě naučit nějaké lepší sebeobraně, najít mezery v mém boji a já... já jsem se nudil! Tak moc mě to nebavilo, že jsem s otráveným zívnutím odskočil stranou a povzdechl si. Chtěl jsem něco říct, ale Raze už byl u mě a znovu mě sejmul k zemi. 
"Co to kurva..." zavrčím na něj rozčíleně, ale sotva se zapřu rukama o zem, nakopne mě do žeber a převalím se na záda. Párkrát nechápavě zamrkám a vyplivnu stranou trochu krve, než dostanu tik do oka a sotva zahlédnu jeho nohu, kterou se mě pokusil znovu nakopnout, chytím ji prudce do ruky, než s nim smyknu do strany.
"Ty... kryple!" zařvu rozzuřeně a hned na to se po něm vrhnu s pmyslenm z něj vymlátit duši. Jenže to se mi za prvé nepovedlo a když jsem si všiml že se kření, yo.... nasralo mě to ještě víc. On se přímo bavil v mém mlácení! Brzy byl na nohách a tak proti němu vyběhnu a praštím ho kolenem do břicha, jenom sýpne a se smíchem na mě namíří pěstí. Okamžitě se jí vyhnu a zaútočím mu na obličej, což s lehkostí vykryje a napřáhne se pravačkou aby mě sejmul stranou. Když to postřehnu, okamžitě od něj odskočím a jakmile mezi námi utvořím vhodnou vzdálenost, znovu na něj zaútočím. 
Už nějakých deset minut jsme si takhle vyměňovali rány a já k mému překvapení nešel ani jendou k zemi. Brzy na to na mě Raze mávne a hodíme si time out.... přestávku. Naštvaně zasyčím a odfrknu si.
"Vidíš... proč to tak nešlo hned ze začátku? To tě musím pokaždé nasrat aby jsi se začal snažit?" zasměje se a já jen rozhočeně rozhodím rukama. V něčem měl pravdu, předtím jsem se nesnažil bránit, protože bolest necítím a tak mi to tak nepřišlo, ale to uvědomění že si se mnou pohrává a nenechá mě vstát to... mě tak nějak probralo. Nakonec se jen ušklíbnu a když se oba dva tak nějak rozdýcháme, vrhneme se na trénink se zbraněmi. I tak mi dokázal dokonale vysvětlit co všechno jsem dělal špatně, jak bych měl kterou zbraň držet a já byl překvapený s čím vším zvládne bojovat... Brzy jsem ale opět skončil na zemi, celý udýchaný a neschopný pohnout celým tělem. No... jak to tak vypadá na ošetřovnu mě bude museť buď donést nebo se tam budu muset doplazit, ale moje tělo mě po pěti hodinách vůbec neposlouchalo a co mě vytočí ještě víc byl Raze s tím svým pitomým úšklebkem... který odešel po svých. Tohle mu jednou vrátím! Teď byl ale problém... jak se odsud kurva mám dostat?!

Den volna a já vůbec netušil jak ho strávím. Rachel byla zavřená na ošetřovně a na něčem pracovala, proto jsem ji nechtěl rušit a přemýšlel jsem že dnešní volno strávím tréninkem. Jenže to by nebylo volno, tak jsem přemýšlel nadnějakou jinou aktivitou a byl jsem trochu nafouknutý, že si mladá Esperka může pracovat na kdo ví čem a já musím dřepět na základně, přestože to dle Connora bylo pro všechny zasloužené. Connor, už jenom při tom jméně se mi zvedal žaludek a dostávalo se mi tiku do oka. Nemohl jsem si nevšimnout toho že mě nesnáší, i když se to snažil skrýt, pohled jakým se na mě díval když jsem si chodil pro mise byl tak jasně čitelný, vídával jsem ho i v armádě u svých nadřízených, které jsem svou pozicí ohrožoval. To ale nebyl důvod k tomu aby mě posílal na sebevraždené mise... Zamračeně jsem kráčel chodbou do společenské místnosti a co jsem opravdu nečekal bylo to, že se ve dveřích srazím s Jayem. 

"Isaacu! Dobře že jsi tady, zrovna probíráme která z ženských Esperek je nejvíc sexy a k nakousnutí, přidej se k nám!" vyhrkne a dřív než stačím zaprotestovat, chytí mě za rameno a tačne mě smýkat ke stolu k ostatním. Jenom otráveně zavrčím a několikrát s nadechnu, ale nakonec se pokusím všechny poznámky polknout a sjedu všechny přítomné pohledem.

"Yo," vydechnu a brzy jsem měl v ruce skleničku nějakého alkoholu která divně zapáchala a popravdě se mi to ani pít nechtělo. Tiše přelétnu pohledem místnost, byl tu Gray, Raze, Dwayne a samozřejmě taky Jay, který byl k nepřeslechnutí. Jako jeden z mála se hlasitě smál a opravdu si užíval společnost všech. Teď jsem vážně proklínal to, že jsem nešel trénovat a bylo mi jansé že kdybych se teď pokusil vytratit, nepovede se mi to. Nakonec se neochotně posadím a hned padne několik jmen, mezi kterými byla i Ray. Nadzvednu obočí ap obaveně přejedu přítele pohledem.

"Ray?" vydechnu a zadívám se na Jaye, který se šklebil na všechny okolo.

"Jop, Rachel... Je opravdu sladká, nevinná, zvláště když se podíváš na ty její modré očka, přímo kus k nakousnutí, stejně jako její postava, kdo by ji nebral?" zavrní  spokojeně a já polknu všechny poznámky a raději se zadívám někam jinam, protože mi pobaveně zacukají koutky. Nehodlal jsem jim tady vykládat že je moje a že s ní spím, i když by byl jejich výraz k nezaplacení. Stejně jako to že se z ní při misích stává vše zabíjejíci magor a výraz nevinnosti k ní absolutně nesedí.

"Slyšet tě Garett, zabil by tě," sdělí mu Gray pobaveně a zakroutí nad tím hlavou, načež se mladý Esper jenom rozesměje. Netušil jsem jestli má pravdu, ale něco na tom bylo. 

"Nemyslím si, že je na ni až tak háklivý, jen se ji snaží bránit," ozve se Raze a tak upřu pohled ke stolu a bez zájmu se napiji skleničky. Začínal jsem se mezi nimi docela bavit a bylo to vtipné téma.

"Jo před bandou idiotů jako jsme mi. Oooo, takže se ti líbí?" vyhrkne Jay a tím si vyslouží Razův naštvaný pohled, který ho ale vůbec netrápil. Jay byl veselá kopa srandy a všichni to tady věděli. Jenom tiše zavrčím a probodnu ho pohledem. Konkurovat Razovi ve výběru ženské by bylo... divné.

"Na Rachel bys neměl ani kdyby ses ostříhal," ozve se najednou od baru a já už dle hlasu věděl že je to Dwayne. Jeho nemístné poznámky a úšklebek... jo musel být Dwayne. Pobaveně se otočím k baru a prohlédnu si mladíka pohledem, šklebil se na celé kolo a míchal nějaké pití.
"Cos to říkal? Podívej se na sebe, nevím kdo má na hlavě čapí hnízdo," zavrčí na něj Raze a probodne celý bar nepříjemným pohledem, než se zcela uvolní a kopne do sebe skleničku pití.
"Já bych to nazval spíše: 'polámal se mi hřeben' účesem," zasměje se Gray a natáhne se pro svou skleničku na stole. Párkrát zamrkám a nestačil jsem pobrat co se tu děje a proč se sakra baví o Dwaynovém účesu?
"Připomíná mi samuraje, myslím že to byl jeden z těch... kteří spáchali seppuku," ozve se Jay a já v tu chvíli málem vyprsknu všechno pití.
"Hele Dwayne, taky se k tomu chystáš?" pobídne ho Gray a já se jenom tiše tlemil někde za křeslem. Můj ty bože, tohle byla debata pro postižené.
"Neblbni, všem by se stýskalo!" dodá Jay a já se k baru raději neotáčel, tušil jsem že Dwayne pění vzteky. Kam jsem se to proboha dostal? Tohle bylo mnohem zábavnější než trénink a byl jsem docela rád, že jsem jenom přihlížející účastník a nikdo se mě neptá na názor.
"Sklapni kreténe, nevím kdo mi silou nesahá ani po kotníky," zavrčí Dwayne a já se spokojeně usměji. Tušil jsem že začne vytahovat sílu a postavení, což jsem dle reakcí nebyl jediný, všichni kolem se na něj zadívali tak nějak potutelně, zamyšleně a přitom jako kdyby byl úplně mimo. Ticho které se mezi námi rozhostí protne až veselý hlas. 
"Chtěl bych vidět k čemu ti bude ta tvá síla v posteli s nějakou ženskou," vydechne Jay a tak se raději otočím stranou a zadívám se někam na dveře abych to rozdýchal.
"Cože!?" zavrčí Dwayne a já slyšel jeho rázné kroky, které mířily naším směrem.
"Tedy... nechtěl bych to vidět, to... ježiš ne ... FUJ," vykoktá Jay a začne máchat rukama kolem sebe.
"Pojď jsem ty malej zastranej prevíte, já tě zadupu do země!" zavrčí Dwayne a Jay se dá okamžitě se smíchem a skleničkou v ruce na útěk... Nebyl jsem jediný kdo se tu křenil a Gray už se to nesnažil ani rozdýchat, všichni jsme začínali mít dost a čím déle jsme popíjeli, tím to bylo horší a napětí a debaty stoupaly. No nemohl bych říct že jsem se tenhle večer nebavil, spíše naopak. Zase jsem se tu cítil o něco lépe a o to více mě začaly trápit mé problémy s Connorem. Měl jsem tohle místo... ne tyhle lidi docela rád.