Elias odpověděl, že sám neví a pak už jsme jen sledovali souboj nad námi.
Jezdec, který se dostal až k démonovi nějak jedinou ranou roztříštil bariéru démona, což by nebylo tak divné, kdybych z něj stále necítil žádnou magii, což znamenalo, že to udělal pouhou fyzickou silou. Úder měl navíc takovou sílu, že pokračoval dál a poslal démona směrem k zemi nad kterou démon taktak stihl magií zabrzdit svůj pád a přistál opatrně na zemi. Síla jakou potřeboval ke svému zabrzdění byla tak velká, že vlna magie doletěla až k nám. Sotva si stačil vyvolat jakousi zbraň, která vypadala jako zvláštní zahnutý meč se dvěmi čepelemi, už u něj stál jezdec, který nepochybně byl Aurin. Seskočil ze svého koně ještě ve vzduchu aby se dostal na zem rychleji, dopadl těsně vedle druhého démona, který musel být Xaphan a napřáhl se k úderu, který vykryl jen díky oné zbrani. Naprosto užasle jsem sledoval, jak se čepel meče, zastavila o Aurinovu ruku a ani ho neškrábla. Z fascinovaného pohledu na souboj mě vytrhnul Eliasův hlas a já málem nadskočil, když jsem ho uslyšel. Řekl, že je něco pitomost, a že to nemůže být možné. Nevěděl jsem sice o čem mluví, ale to teď bylo jedno, jelikož jsem ucítil další pohyb obrovské magické energie a ucítil žár na kůži, jak Xaphan začal vystřelovat ohnivou magii snad všemi směry, včetně místa, kde jsme se schovávali. Okamžitě jsem nás zaštítil temnou magií, kterou jsem nechal na takové úrovni, aby nás ochránila, ale nepřitáhla na nás jejich pozornost a když mi došlo, že stromy za kterými se schováváme tady už za chvíli nebudou, začal jsem přemýšlet nad strategickým ústupem.
Elias byl dostatečně rychlý, aby nás odtud dostal, ale také velký a nápadný, ale když jsem si všiml, že je ve své podobě dítěte, popadl jsem ho, vyvolal si křídla, rozletěl se směrem od démonů těsně nad zemí a doufal, že si nás nevšimnou.
Když jsem byl dost daleko, změnil jsem směr a obletěl bojující démony, abych se k nim dostal ze strany, kde jsme se mohli schovat za kusy skal a znovu pozorovat souboj, který ale bohužel vypadal, že už je u konce. Aurin stál s rukou kolem Xaphanova krku a držel ho ve vzduchu, zatím co se znovu smál.
Jezdec, který se dostal až k démonovi nějak jedinou ranou roztříštil bariéru démona, což by nebylo tak divné, kdybych z něj stále necítil žádnou magii, což znamenalo, že to udělal pouhou fyzickou silou. Úder měl navíc takovou sílu, že pokračoval dál a poslal démona směrem k zemi nad kterou démon taktak stihl magií zabrzdit svůj pád a přistál opatrně na zemi. Síla jakou potřeboval ke svému zabrzdění byla tak velká, že vlna magie doletěla až k nám. Sotva si stačil vyvolat jakousi zbraň, která vypadala jako zvláštní zahnutý meč se dvěmi čepelemi, už u něj stál jezdec, který nepochybně byl Aurin. Seskočil ze svého koně ještě ve vzduchu aby se dostal na zem rychleji, dopadl těsně vedle druhého démona, který musel být Xaphan a napřáhl se k úderu, který vykryl jen díky oné zbrani. Naprosto užasle jsem sledoval, jak se čepel meče, zastavila o Aurinovu ruku a ani ho neškrábla. Z fascinovaného pohledu na souboj mě vytrhnul Eliasův hlas a já málem nadskočil, když jsem ho uslyšel. Řekl, že je něco pitomost, a že to nemůže být možné. Nevěděl jsem sice o čem mluví, ale to teď bylo jedno, jelikož jsem ucítil další pohyb obrovské magické energie a ucítil žár na kůži, jak Xaphan začal vystřelovat ohnivou magii snad všemi směry, včetně místa, kde jsme se schovávali. Okamžitě jsem nás zaštítil temnou magií, kterou jsem nechal na takové úrovni, aby nás ochránila, ale nepřitáhla na nás jejich pozornost a když mi došlo, že stromy za kterými se schováváme tady už za chvíli nebudou, začal jsem přemýšlet nad strategickým ústupem.
Elias byl dostatečně rychlý, aby nás odtud dostal, ale také velký a nápadný, ale když jsem si všiml, že je ve své podobě dítěte, popadl jsem ho, vyvolal si křídla, rozletěl se směrem od démonů těsně nad zemí a doufal, že si nás nevšimnou.
Když jsem byl dost daleko, změnil jsem směr a obletěl bojující démony, abych se k nim dostal ze strany, kde jsme se mohli schovat za kusy skal a znovu pozorovat souboj, který ale bohužel vypadal, že už je u konce. Aurin stál s rukou kolem Xaphanova krku a držel ho ve vzduchu, zatím co se znovu smál.