Nate & Mirys

Odtáhla jsem se trochu stranou, když jsem viděla ta jatka, která měla na svědomí stvůra, která se ukrývala v Nathanielovi. Byl to fakt hnus a konečný pohled byl ještě horší snad než zabíjení. A pak se na mě upřely černé oči. Zatajila jsem dech a hned jsem svůj štít posílila, ale stvůra se na mne jen dívala a pak se jí oči zbarvily do ruda. Zase to byl Nathaniel - tedy doufám. Nechápavě se na mě podíval, než si začal stírat ruce a obličej od krve. Byl na něj teď nechutný pohled. Strhla jsem proto tý ženský mikinu a hodila mu jí. Střelila jsme ji do hlavy a tak měla oblečení čistý... Asi jako jediná. "Vypadáš děsně." Ujistila jsem ho hned, jakmile jsem mu hodila tu mikinu. "A nedívej se tak na mě. Přežila jsem kulku do hlavy. Dost to bolelo a bolí furt." Obeznámila jsem ho s tím, protože jsem si myslela, že se na mě tak dívá právě kvůli tomu. A rovnou jsem se chytila za opravdu bolavou hlavu.

Se znechuceným pohledem po mě hodí ženskou mikinu s tím, že vypadám děsně. Ušklíbnu se a sundám si oblečení od krve, než se nasoukám do mikiny, do které... Jsem se tak tak vešel.
"Díky?" ušklíbnu se a jakmile mě obeznámí s tím, že se tak na ni nemám dívat, že přežila kulku do hlavy, rozesměji se.
"Divím se tomu, že se na tebe stvůra nevrhla! Ale to mi vysvětli... Jsi zvěromág ne? To by jsi přežít neměla," ušklíbnu se a konečně se mi podaří alespoň trochu si utřít krev z obličeje. Byl jsem si ale celkem jistý, že jde pořád dost vidět.
"Asi půjdu najít nějaké jezero, takhle do města nemůžu," povzdechnu si rozmrzele a vytáhnu si kousek střev z vlasů, který odhodím stranou a zašklebím se.

Sledovala jsem ho radši furt - a to i když se převlékal. To co udělal s těmi lidmi se mi nelíbilo. O to víc se mi nelíbilo, že to mohl udělat i se mnou a tak jsem teď měla neustálou potřebu držet si ho dál od těla a chránit se před ním. Když mu ale řeknu to o té kulce rozesměje se a ujasní mi, proč se na mě tak díval. Také se mě zeptá, jak jsem to udělala, když jsem zvěromág. "No...tak jak se ty umíš proměnit ve stín, tak si já umím...Udělat štít." Vysvětlila jsem mu. "A proto se mě kulka ani nedotkla. Pokrčila jsem rameny, jako by to bylo něco nudnýho a rozhlédla se. S jeho dalšími slovy jsem rozhodně souhlasila. Vypadal příšerně, nemohl takhle nakráčet do města, i když... "Mohl bys říct, žes byl na jatkách. A ani bys nelhal." Konstatovala jsem zamračeně a pak jsem vzala pistoli, kterou jsem zastřelila tu ženskou a setřela z ní otisky jejím vlastním tričkem.
"Jo... Jezero. Chudáci živočichové, který v něm žijí." Uculila jsem se a ohlédla se. "Myslím že támhle by měla být tůňka a potůček. Nejsem si stopro jistá, ale zkusit to můžeme." Ukázala jsem jihovýchodně, což bylo dál od města, ale to by nám teď nemělo vadit. A já se po tomhle všem potřebovala jen rychle napít něčeho studeného a uklidnit svou bolavou hlavu.

Vysvětlí mi, že má schopnost vytvořit kolem sebe štít, což bylo velmi užitečně. Usměji se a přikývnu.
"To se hodí," zasměji se a při zmínce o jatkách a živočiších v jezeře se rozesměji ještě víc. Poté mi však řekne o lesním potůčku a tůňce a tak přikývnu a oba se tam vydáme. Udržoval jsem si od ní však odstup, aby nebyla moc blízko. Pořád jsem si nevěřil a i když měla štít... No, kdyby ho omylem zrušila, nebo jí došla energie... Raději jsem byl opatrný. Za chvíli dojdeme k menšímu lesnímu jezírku, které ale vypadalo dost hluboké. Usměji se, než si sundám všechny věci kromě trenek a vlezu si dovnitř. Celý se opláchnu, smyji si krev z vlasů a poté zase vylezu na břeh a trochu se protáhnu. Voda byla sice studená, ale stejně i moje tělo, takže jsem to vůbec nepoznal.
"Mnohem lepší," zamručím a začnu se znovu oblékat, přestože jsem byl stále mokrý. Nachladnout jsem nemohl a doma se převleču.

Jeho smích byl nakažlivý a tak jsem se brzy smála i já. Došli jsme spolu avšak s rozestupem, který jsme oba udržovali, až k tůni. Tam se Nathaniel bez rozmyslu svlékl do trenek a skočil do vody. Sledovala jsem jeho svalnaté tělo, jak se noří do té jistě ledové vody i to jak se pak vynořil. Když mi to došlo, rychle jsem se odvrátila. *No tak Mir! Ovládej se. Máš doma Alexe který má dost podobný sexy břišáky tak na něj tolik nečum!* Okřikla jsem se hned a když jsem si byla jistá, že se oblékla, klekla jsem si k vodě i já a trochu si namočila hlavu, ale jen trochu. Na koupání to pro mě opravdu nebylo. A voda byla ledová. Pro mě to teď bylo dobře, ledová voda mi úžasně zklidnila bolest hlavy, ale koupat jsem se opravdu nehodlala. "Tos tam mohl skočit oblečený." Poznamenala jsem pobaveně, když jsem se koutkem oka zadívala na Nathaniela, kterému se teď oblečení lepilo na tělo. "Ty necítíš chlad co?" Zeptala jsem se pro ujištění i když to, že vylezl z tak ledové vody a netřásl se, byla dost jasná odpověď. Přesto jsem ho už viděla krvácet. Jak to, že mu cévami proudí krev a přitom necítí chlad?