Dale + Reily + Ashley DeadBlood

Reily začala hovoriť čo treba robiť a že možno ten zmysel života nájdem. "Takto to vyzerá celkom jednoducho ale jeden nikdy nevie čo sa môže pokaziť a nie každý to má rád." Povzdychnem si a potom sa začne znova vypytovať. "Farbu obľúbenú nemám ani jedlo a ani číslo. Ja na takéto veci neverím. Jem čo príde a nosím čo sa zrovna hodí. A koľko by si mi typovala?" Opýtam sa a pozriem sa na ňu. Bol som zvedavý koľko by mi typovala za tú krátku dobu čo sme spolu. Potom pokrútim hlavou. "Nie neprehovoríš. Veď dobre upokoj sa." Poviem a pousmejem sa. "Ja sa nebojím. To si kde nabrala že by som sa bál?" Opýtam sa a zvedavo sa na ňu pozriem. A keď povie niečo za niečo tak dúfa že budem mať to čo chce. "Dobre tak čo chceš?" Opýtam sa a sledoval som ju a čakal som čo povie. Ale keď povie že sa neurazila tak som bol rád. "To je dobré že si sa neurazila." Pousmejem sa a prikývnem. "To je jasné že to nebudem hovoriť všetkým. Poviem to až keď budem mať istotu že sa toho nebude báť tak ako ty." Žmurkne na ňu a pousmejem sa. Potom prikývnem. "Dobre platí." Súhlasil som s tým a už som sa nevedel dočkať kedy sa na to vrhneme.

Po jeho slovech jsem pokývala. "Většina věci zní jednoduše, ale jakmile se má přejít na jejich dělání, tak je to rázem hned něco jiného." Konstatovala jsem, jako kdybych snad byla Einstein, což jsem nebyla ani náhodou. Už jen proto, že jsem s ním neměla vůbec nic společného a ani jsem z poloviny nebyla tak chytrá jako on. Blbá tedy -doufám- moc nejsem, ale že bych vám tady odříkala třeba vyjmenovaná slova nebo Pythagorovu větu? Eh... vím, že se to týká trojúhelníku a jeho odvěsen a přepony a... no, to je jedno, neřešme to dál, to není vůbec důležité, stejně už je mi to tak akorát k ho... ne, k exkrementu. I když, to zní ještě hůř, ale to už je taky jedno. "Aha, tak to je zajímavý způsob řešení," lehce jsem se zasmála a prohlédla si ho. "Kdybys byl člověk, tipla bych ti asi něco kolem čtyřiadvaceti. Ale nevím, jak jako upír." Dodala jsem posléze.
Později mi ale řekl, že ho nepřemluvím. "Víš co? Já si budu myslet své, ty si mysli své a bude." Promluvila jsme nakonec, vcelku spokojeným hlasem. "Vidím to na tobě, nebude trvat dlouho a začneš se klepat strachy." Sarkasticky jsem se ušklíbla a loktem jsem ho lehce šťouchla do žeber. Když ale přišlo na ten medailon, optal se mě tedy, co za to chci. Uchechtla jsem se nad tím. "To právě nechám na tobě, něco nabídni." Mrkla jsem na něj, se stálým úsměvem. Nad jeho slovy jsem se už jen usmála, bylo jasné, že jsem se neurazila, přeci jen jsem to hrála, ale jestli mi na to Dale skočil, proč ne, hehe. "No, já jsem se toho náhodou nebála." Zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou a nezapomněla jsem se do toho smát, jak jinak.

"Aha tak to aby si ma potom učila alebo niečo také." Pousmejem sa trochu. Keďže som toto ešte nezažil tak som nevedel ako presne sa mám chovať. Potom bolo chvíľu ticho ja som nevedel čo mám spraviť. Mám začať niečo hovoriť alebo dať nejakú tému alebo čo mám robiť? V tom ale prehovorila. "Myslíš?" Opýtam sa a pozriem sa na ňu. "Čo sa týka veku tak to si celkom trafila ale čo sa týka upírskeho veku tak to mám 150." Pousmejem sa trochu a nebol som za to rád. Radšej by som chcel byť obyčajný človek. "Dobre platí." Poviem a zasmejem sa. "Tak to sa mýliš to skôr ty sa začneš báť." Poviem so smiechom. A Keď ma štuchla do rebra tak som jej to vrátil. Hádam si nenechám len tak štuchať do rebier. Zamyslím sa nad tým čo by som jej mohol ponúknuť ale bohužiaľ ma nič nenapadalo. "Prepáč ale nič ma nenapadá. Takže asi s toho nič nebude." Poviem celkom sklamane. Keď potom povedala že sa nebála tak som prikývol. "Dobre." Poviem a povzdychnem si a zatavím sa. "Asi by som mal ísť do hotela a prepáč že som ťa otravoval." Poviem sklamane a potom sa otočím chrbtom a pomalým krokom idem von z lesa.

Nad jeho slovy jsem se musela zasmát, vzápětí jsem ale zavrtěla hlavou. "Já? Učit tebe? To nechceš." Odvětila jsem. Neříkám, že něčemu bych ho přiučit neměla, něčemu asi ano, třeba nějaké vychytávky mágů. I když to asi ne, co když to ostatní berou něco jako naše tajemství, hm? Dobře, o tomhle stejně taky přemýšlet nemusím - nikoho nic -raději- učit nebudu, to bude jistější. "Nemyslím, to vím." Odpověděla jsem prostě. "150? To už je celkem dost. Dozvěděl ses, jak starý byl ten upír, co tě proměnil?" Optala jsem se potom.
Pak, s mým návrhem souhlasil. Už jsem nijak -kromě pokývnutí hlavy- nereagovala. "Tím bych si být tebou nebyla tak jistá." Pokrčila jsem rameny, sledujíc jej, když mě na oplátku také šťouchl do žeber.
Jenže po nějaké té další chvilce se zastavil, omluvil se mi a začal odcházet, otočila jsem se za ním a předběhla ho, přičemž jsem mu zaterasila cestu, aby nemohl dál. "Proč se mi omlouváš? Neotravoval si a nemusíš tam chodit, jestli tam teda nutně nepotřebuješ, samozřejmě, nechci tě tu nutit zůstávat." Vyštěkla jsem nechápavě a koukla mu na chvíli do očí. V té tmě to moc vidět nebylo, ale šlo to, šlo to.

"Prečo to nechcem?" Opýtam sa keď hovorila o tom že nechcem aby ma učila. "Dobre." Poviem keď povie že nemyslí ale vie. Prikývnem keď sa dostaneme k môjmu veku. "To ano. Presne neviem ale mal vyše ako 1000 rokov." Povzdychnem si a pozriem sa na ňu. "Prečo?" Opýtam sa keď povie že tým by si nebola taká istá. Išiel som preč keď v tom zrazu sa postavila pre do mňa a ja som nebol nikam ísť. Povzdychnem si a pozriem sa na ňu. "Ospravedlňujem sa za to že som ťa otravoval tou vecou proti slnku. Kašli na to tak budem chodiť von iba večer a cez deň bude schovaný aj tak sa dá." Vzdychnem si. "Nepotrebujem tam ísť nutne a nenútiš ma tu ostávať. Len keď ti nemám čo ponúknuť za tú vec tak čo tu budem robiť?" Opýtam sa a myknem plecami. Bol som presvedčený že to nebude chcieť spraviť. A tak som sa s tým začínal zmierňovať.

Dale se mě zeptal, proč by to neměl chtít. Trošku jsem se "zahihňala" a koukla na něj. "Protože když ti něco budu vysvětlovat já, bude ti trvat aspoň pár týdnů, než to pochopíš," na chvíli jsem se odmlčela a zasmála se. "Ne, že bys byl blbec, ale spíš já a vysvětlování nemůžeme tvořit pár." Opět jsem to doprovodila smíchem a nevinným úculem. "No, tak to už je fakt hodně úctyhodný věk." Párkrát jsem zakývala hlavou, po tom, co mi řekl, kolik bylo onomu tvoru, jenž ho proměnil. "Lituješ toho, že si upír? Byl bys raději normální člověk?" Optala jsem se, moc mě to zajímalo.
"Proč? Protože já se ničeho nebojím." Pověděla jsem víceméně vlastně celkem pyšně a koukla na něj. Samozřejmě, že i tohle byla sranda, co v těchto posledních chvílích srandala nebyla? A navíc, já a nebát se ničeho? To si taky nejde představit, jen to uznejte, nešetřete mě, hh.
"Ale v klidu, tak trochu to taky bylo myšleno ze srandy." Pousmála jsem se. No jo, copa tady z té srandy nebylo, co, Reilyno?! "Takže to ber fakt úplně v pohodě, ale pamatuj, že to může být cokoliv." Zazubila jsem se. "Co tu budeš dělat? No, za prvé, snad tu nenecháš dámu o samotě jen tak, ne?" Nadzvedla jsem jeden koutek úst tak, že jsem se trošku zašklebila. "Neboť já o tvou společnost stojím." Mrkla jsem na něho, bez přemlouvání jsem ho prostě vzala za ruku a donutila ho až k židli. Buď si prostě sedl a jestli se pokusil protestovat, mohl taky spadnout, to záleželo jen na něm.

"To mi chceš nahovoriť že nevieš nič vysvetľovať? Tak tomu neverím a hovor si čo chceš." Pousmejem sa a potom prikývnem. "To veru ano." Povzdychnem si ale keď sa ma opýtala či ľutujem že som upír a chcel by som byť človekom tak neváham ani sekundu a prikývnem. "Ano ľutujem toho. A ľutujem aj to čo som spravil keď som pre neho pracoval. Teraz mám nepriateľov po celom svete. A preto túžim po jednom. Stať sa človekom a byť normálny." Povzdychnem si a predstavím si aké by to bolo ak by som bol zase človekom. Ale tá predstava si mi páči a v tú chvíľu som si neželal nič iné ako stať sa človekom. Lenže to asi nejde. Takže sa s tým musím zmieriť že ostanem navždy upírom a budem pre všetkých vrah. Potom sa pozriem prekvapene na ňu. "Ty sa vážne ničoho nebojíš?" Opýtam sa prekvapene. Keď povie že to všetko bolo zo srandy tak si vydýchnem a pousmejem sa. "Tak to som rád. A dobre budem si to pamätať." Poviem a pousmejem sa. Keď sa opýta čo tu budem robiť tak myknem plecami. A potom sa ma opýtala či tu nechám dievča sám a ja som len pokrútil hlavou. "Jasne že ťa tu nenechám samú." Pousmejem sa a keď povedala že o moju spoločnosť stojí tak som sa potešil. "To vážne?" Opýtam sa pretože o moju spoločnosť nikto nestál lebo vedel že zomrie a preto každý utekal pre do mnou ale ona nie. To som bol rád. Možno je Reily tá ktorá ma zmení na dobrého.

Vím, že jsem asi už působila jako zfetovaná, jakože jsem fakt nebyla, ale prostě jsem se musela znovu zasmát nad tím, co Dale řekl. "No, tak jestli umím něco vysvětlit, to by měli asi posoudit ostatní, to já nevím. Upřímně doufám, že to umím, ale nejsem si jistá." Pokrčila jsem rameny a pokrčila při tom i obočí. Později, když jsem se ho zeptala, jestli lituje toho, co vlastně teď je, tak jsem se dozvěděla, že asi ano a dost. "Člověk si asi uvědomí, co má, až když to ztratí. Na tom zatraceném citátu bude asi veliká pravda, co? Jinak mě to moc mrzí." Odvětila jsem a lítostivě jsem se na něho koukla. "Možná by ale existovalo něco... já nevím, aspoň na den být člověkem, třeba zapomenout na nadpřirozeno nebo i proměna zpět na člověka, i kdyby krátkodobá, něco takového. Já fakt nevím, možná jsem naivní, ale musí existovat alespoň denní uvolnění nebo jak to říct." *Jo, jsi naivní.* Problesklo mi hlavou. Ach jo, možná ale bylo nadpřirozeno opravdu 'past', z které už nešlo upláchnout. Někomu to samozřejmě mohlo dělat dobře, já když nad tím přemýšlím, tak skoro nevím, ale prostě asi chápete, snad, heh...
Následně se divil, že se ničeho nebojím, což mě donutilo se zasmát zas a znovu. "To byl vtip, bojím se hodně věcí, nevěř všemu hned." Zazubila jsem se a mrkla na něj.
Posléze jsem ale už jen spokojeně kývala. Samozřejmě do té doby, než se zase něčemu divil. "Ano, opravdu budu ráda když tu se mnou zůstaneš a budeš se se mnou procházet dál. A když už jsme u toho, co kdyby jsme se šli někam posadit? Myslím, že město už jsme si prohlíželi dlouho." Uculila jsem se. Napadlo mě, že bychom mohli jít i třeba ke mně nebo dokonce domů k němu, ale to se mi nějak nechtělo říkat nahlas, záleželo na něm, taky jsme se mohli procházet dál, že? A hlavně jsem ho nechtěla už víc ovlivňovat svými návrhy, zajímalo mě, kam by chtěl jít on.

Pousmejem sa. "Tak schválne skús mi niečo vysvetliť a uvidíme ako si na tom." Poviem a pousmejem sa. Bol som zvedavý ako je na tom keď niečo vysvetľuje. Ale keď začne hovoriť o človeku tak som spozornel. Bože čo by som dal za to byť človekom? Pozriem sa na ňu. "Reily ak by bola hocijaká možnosť byť človekom čo i len na 5 minút tak by som to spravil. Ani si nevieš predstaviť ako si želám byť človekom ale to sa mi možno nikdy nesplní." Povzdychnem si smutne ale keď povedala o tom citáte tak prikývne. "Ano na tom citáte je veľa pravdy. Ja som rodičov preklínal prečo sa o mňa starajú a jedno z druhým a teraz? Čo by som dal za to aby to pokračovalo." Poviem smutne a prvý krát sa mi nahrnú slzy do očí. Až teraz som si uvedomil aký som bol a čo som robil a keby sa dal vrátiť čas tak by som to vrátil a všetko by som spravil inak. A hlavne by som nezabil svojich rodičov. Ale potom pokrútim hlavou. Nebudem predsa plakať. Som chlap a tý neplačú predsa. Potešilo ma keď povedala že bude rada keď s ňou zostanem. "Tak to ťa poteším lebo ostávam s tebou." Pousmejem sa a keď sa opýtala či by sme sa nešli niekam posadiť tak prikývnem. "Ano poďme už ma s toho chodenia bolia nohy." Pousmejem sa.

Dale chtěl něco vysvětlit, prý abychom zjistili, jak jsem na tom. "Fajn, moje podmínka ale je, že ty musíš vymyslet tu věc, kterou mám vysvětlit." Usmála jsem se. S touto podmínkou jsem nehodlala ustoupit. "Třeba opravdu něco takového ale existuje, třeba o tom někdo něco ví nebo se o tom někde píše." Furt ve mně plápolala tato naděje. Slabá, ale zároveň silná. Měla jsem to nasazení a chtěla jsem to zjistit. Fakt, že jo. "Přesně tak. Je to škoda, lidská, i naše nadlidská blbost, řekla bych." Povzdechla jsem si. Toho, že se mu chtělo brečet, jsem si ani nevšimla, ne, že bych se o něho nezajímala, ale když jsem se na něho podívala poté, zdál se mi v fajn, ale to bylo možná kvůli změně tématu. Zajímavé, jak člověk dokáže rychle změnit náladu nebo grimasu obličeje. Grimasa je vlastně ještě pochopitelná, ale u nálady už to jde hůře.
Upřímně jsem čekala, že Dale navrhne, kam by chtěl jít, místo toho mi přišlo, že mi jen přitakal. "A máš nějaký nápad kam jít?" Optala jsem se tedy, chtěla jsem výběr fakt nechat na něm, protože jak už jsem vám říkala, zajímalo mě, co vybere úplně on sám.

„Tak to bude problém. Pretože mňa tak rýchlo nič nenapadne.“ Povzdychnem si ale keď znova začne hovoriť o tom že by tu niečo bolo tak spozorniem a klaknem si pred ňu. „Reily prosím. Zisti či to existuje a či sa to dá použiť. Ak ano tak ti budem do smrti vďačný.“ Poviem trochu smutne ale potom sa postavím a pár krát zamrká a potom sa pozrie na ňu. Potom sa opýta či mám nejaký nápad kam ísť. „Keďže nemám dom tak by sme mohli ísť niekam do baru alebo k tebe?“ Opýtam sa a pozriem sa na ňu a pousmejem sa.

"Tak to máš asi smůlu." Zasmála jsem se. "Jen přemýšlej." Dodala jsem k tomu a kráčela ulici dál, dokud si přede mě Dale neklekl a nezačal mluvit. *Pane bože, to je šílenec.* Problesklo mi hlavou, nikdo si přede mě ještě nikdy neklekl. "Neboj, zkusím to zjistit, myslím, že se někdo najde... nebo třeba v nějaké knize, ale podle jedné legendy by to mohlo jít, ale opravdu nevím, legenda je legenda a nemusí se vydařit i teď. Odpověděla jsem, když si Dale stoupnul. "Příště si nemusíš klekat." Zazubila jsem se.
Později mi Dale sdělil, že nemá dum, ale navrhl, kam bychom mohli. Na chvíli jsem se zamyslela nad jeho návrhy. "Tak můžeme na chvíli do baru a pak klidně ke mně, co říkáš?" Pokrčila jsem rameny a koukla na něj. "Můžu se ještě zeptat, kde spíš, když tu nemáš dům?" Optala jsem se zvědavě a nespouštěla z něho pohled.

"Dobre tak sľubujem že ja niečo vymyslím." Pousmejem sa a začal som rozmýšľať čo by som sa také mohol opýtať. Keď ma ubezpečila že sa skúsi niečo zistiť tak sa pousmejem. "Ďakujem veľmi pekne. A ja viem isto to bude ťažké ale verím že to zvládneš. Jasné rozumiem legenda je legenda." Povzdychnem si a prikývnem. "Dobre už to nespravím." Pousmejem sa a jej nápad že najskôr pôjdeme do baru a potom k nej sa mi páčil. "Dobre platí. Bývam v hotely ale to mi končí na budúci týždeň a tak si musím niečo nájsť." Povzdychnem si. Možno nebolo dobré zabíjať môjho stvoriteľa teraz nemám peniaze a ani kde bývať. Takže asi skončím na ulici.

Zbalila jsem si pár věcí ze šatníku a vzala si je na sebe. Bylo to černé tílko a černé roztrhané legíny. Na nohy jsem si vzala černobílé tenisky a zavázala jsem si je. Černo-červenou košili jsem si zavázala kolem pasu a rukou jsem si prohrábla vlasy. Pomalu jsem se vyplížila z obchodu a v klidu jsem pohodila vlasy. *Neměla by jsi krást Ash.* Protočila jsem oči. ,,Mlč Shiel a nepleť se do toho co dělám." Zavrčím ledovým hlasem a vejdu do černých dveří a uvidím tu sedět pár lidí. Jen si odfrknu a sednu si k baru. Objednám si flašku jahodové vodky a otevřu ji než se z ni napiju a podívám se po lidech kolem sebe.

"To budeš hodný, myslíš, že to zvládneš ještě tenhle rok?" Se smíchem jsem ho popíchla a promnula jsem si kořen nosu. "Ano, ano." Řekla jsem pak jen, nebylo už moc co říct, co se týkalo tohoto téma, zkrátka se mu ozvu, jestli něco zjistím, teď tady toho spolu moc nevyřešíme.
Když mi řekl, že se mnou souhlasí, rozešla jsem se k nejbližšímu baru, o něm jsem náhodou věděla, že je tu, všimla jsem si ho, když jsem šla jednou do práce. "Jestli chceš, pomůžu ti něco sehnat," navrhla jsem. "Popřípadě můžeš někdy přespat u mě, akorát to tam nemám moc velké, ale to dnes asi uvidíš." Napadlo mě ještě, jako vejít bychom se tam vešli, ale bůh ví, jak by to bylo příjemné.
Do baru jsme tedy došli za chvíli, vešli jsme, já se po baru porozhlédla, můj pohled skončil na Daleovi. "Asi si skočíme na bar pro pití a pak se posadíme?" Podala jsem mu další návrh, tentokrát na jiné téma.

Pousmejem sa. "Ti dám že rok. Možno pár hodín. Viac isto nie." Poviem a stále som rozmýšľal nad tým. Ale z rozmýšľania ma vytrhlo to keď povedala že mi pomôže niečo zohnať. "Reily to po tebe nemôžem chcieť. Dosť že mi pomôžeš stať sa človekom. Si veľmi milá a láskavá ale nemôžem ťa takto zneužívať." Povzdychnem si. Bolo to veľmi od nej milé. Až som bol prekvapený prečo sa takto ku mne chová. Niekto iný by ma zabil ale ona nie. A potom povie že by som u nej mohol prespať akurát že to nemá moc veľké. "Reily ja neviem čo mám na to povedať. Si tak milá a chceš mi pomôcť. A ja si ani tú pomoc nezaslúžim. Aj keď vieš čo som zač tak aj tak mi chceš pomáhať." Povzdychnem si a po chvíľke sme prišli do baru. A ona povedala že si skočíme pre pitie a potom si pôjdeme sadnúť. Prikývol som. "Dobre." Poviem a keď som prišiel k baru tak som si objednal vodku.

Chvíli jsem tu seděla než jsem si nevšimla nějakého kluka, který si objednal vodku. Z té své jsem upila a založila jsem si nohu přes nohu. ,,Ale~" oliznu si rty. ,,Tady někdo plánuje trávit dlouhou noc s flaškou." Zasměju se a snažím se zahnat Shiel co nejdál aby mi do toho nekecala. ,,Jsem Ashley." Natáhnu k němu ruku a usměju se. ,,Vy nejste člověk, že?" Poznala jsem to podle jeho duši, která byla rudá. Hmm. Upír. Každý měl jinou barvu duše. Člověk-modrá. Upír-červená. Vlkodlak-žlutá. A my Xaphani a ostatní démoni-zelená.

Znovu jsem se zasmála - tentokrát kvůli Daleovi odpovědi. "Slyšela jsem dobře - několik set hodin?" Neustále jsem se smála, ale odpřísahávám vám, že jsem si nic nedala, jak drogu, tak ani alkohol ne.
Posléze jsem se trošku zamyslela, co mu dále odpovědět. "Ale můžeš, kdo říká, že proměna v člověka klapne? Radši ti dopřeju takhle dvě věci a budu se modlit, že klapne alespoň jedna." Mrkla jsem na něho a pousmála jsem se, načež jsem si ještě pár neposlušných pramínků vlasů zastrčila za ucho, odkud vypadly. "No jo, někteří z nás jsou prostě hodní a pro druhé by se roztrhli." Nevinně jsem se uculila. Věděla jsem, že jsem taková byla a vím, že se mi to může vymstít, i když na tom není - dle mého - zdaleka nic špatného, ale ve svém případě můžu být ráda, že jsem byla vůbec ochotná to uznat.
Vešli jsme, já navrhla jeden návrh a hned po mém návrhu si Dale šel něco objednat. Asi vodku, jestli jsem se nepřeslechla. Když pak měl tedy barman volno, poprosila jsem jej o rum s vodkou. Nehodlala jsem si dávat nic silnějšího, neměla jsem v plánu se opít, spíš jsem se chtěla napít, ale úplně v klidu zůstat při vědomí. A když jsem poté dostala svou objednávku, všimla jsem si, že na Dalea už promluvila nějaká dívčina, asi si nevšimla, že jsme s Dalem přišli spolu, ale víceméně to bylo jedno, nic jsme spolu neměli a já bych k němu neměla být tak majetnická, proto jsem zůstala spíše na baru, napila se ze sklenky a na chvíli po nich trochu hodila očko.

"Ano počula si dobre niekoľko hodín." Pousmejem sa a keď dostanem vodku tak sa napijem. "Dobre tak ďakujem. Ja viem že to nemusí klapnúť ale ak by to vyšlo a ja by som sa stal človekom tak by som bol šťastný." Pousmejem sa. Vážne som po ničom inom netúžil. "Po pravde to budem dúfať aj ja aby klapla aspoň jedna." Pousmejem sa a napijem sa. "To je pravda a ty si zrovná tá ktorá by sa rozdala pre druhých." Pousmejem sa a v tom sa mňa niekto prehovorí. Pozriem sa kto to je a uvidím že je to nejaké blondínka. "To je pravda a tebe to nebodaj vadí?" Opýtam sa jej a poobzerám si ju. Vyžarovalo z nej niečo čo ma na nej fascinovalo. Zatiaľ som nevedel ale čo to je. "Ja som Dale a toto Reily." Predstavím aj moju spolusediacu a potom jej podám ruku na zoznámenie. Chytím jej ruku a stisknem jej ju. Trochu ma prekvapilo keď sa opýtala či nie som človek. "Máte pravdu nie som človek. Som upír." Poviem a stále som sa na ňu díval a vôbec som z nej nespúšťal oči.

,,Ale. Ty máš kamarádku." Usměju se na ni a pozorně si ji prohlédnu. Ten kluk stál více za hřích. A jeho duše mě opravdu lákala. ,,Já vím co jsi. A nemusíš se mě ptát jak to vím. Prostě vím." Nahodím na rtech úsměv a napiju se z flašky vodky. ,,Pokud by to nijak nevadilo..s mým se s dovolením k vám zapojit?" Podívám se na toho kluka a pak na onu dívku. Její duše byla..,,Ty jsi čarodějka co?" Řeknu směrem k ni a Ušklíbnu se. *Ash uklidní svoje chutě. Dneska jsi už jedla!* ,,Shiel Mlč." Procedím skrz zuby a povzdychnu si. ,,Takže..co tu vy dva hledáte? Tohle je klub spíše pro..nezadané." Povytáhnu obočí a kouknu Daleho.

Dale mě asi trochu nepochopil, ale to nevadí, já mu situaci objasním, hehe. "Řekla jsem několik set, to znamená několik stovek hodin." Vyplázla jsem na něho jazyk, ale už jsme byli v baru, tak jsem jej nechala venku jen na chvíli.
Na ostatní témata, která jsme s Dalem probírali, než jsme sem přišli, jsem už pouze - opět - jen kývala, jelikož kdybych začala něco říkat, už by to bylo takové to omílání dokola, jen třeba jinou formou, ale význam by to mělo podobný, ne-li totožný, ale to už na nás, víceméně na Dalea mluvila ta dívčina - Ashley. Její jméno jsem postřehla, když se představovala Daleovi. Nicméně mě ale pak mile překvapilo, že mě Dale představil, bylo hezké vidět, že i když na něj promluvil někdo jiný, tak mě nezanedbal, ani na mě prostě nezapomněl. Ale abych se vyjádřila k Ashley, nezdála se mi úplně hodná, byla lehce od rány, asi bych si na ni dávala raději pozor. Na její otázku, jestli se k nám může připojit, jsem nereagovala, tu jsem přenechala Daleovi, spíše mě - tentokrát nemile - překvapilo to, že věděla, co jsem za druh. "V podstatě, ty jsi?" Nadzvedla jsem obočí, s jasnou otázkou v očích. Dále jsem se taky rozhodla nereagovat na jejich rozhovor, ale na otázky mířené mně nebo na nás oba, na které jsem samozřejmě mohla odpovědět, něco jsem totiž mile ráda přenechala Daleovi.
"Hm, myslím, že jsme se sem přišli spíše napít." Pokrčila jsem rameny, abych jí odpověděla. "Ale když jsme u toho, kdo řekl, že jsme spolu?" Dodala jsem ještě. Nějak mi moc nevadilo to takhle říct. A předvádět něco před Ashley se mi ani nechtělo.

"Je to len známa." Pousmejem sa a pozriem sa na Reily ale potom sa hneď otočím k Ashley a pousmejem sa. A na to som len prikývol. "Dobre veď ja sa nepýtam." Poviem a ďalej som ju sledoval a nespúšťal som z nej oči. "Ano len sa zapoj." Povedal som ako keby som bol zhypnotyzovaný alebo niečo také. Na to som jej chcel odpovedať ale Reily ma predbehla a tak som len prikývol. "Ako povedala Reily." Poviem a napijem sa vodky. Teraz som cítil to čo som cítil keď som pracoval pre môjho stvoriteľa. Tú poslušnosť a oddanosť k nemu. Hlavné je že som si povedal že už nebudem nikomu slúžiť že chcem byť slobodný upír. Ale stačí jedna autorita a všetko je zrazu preč. Som to ale za slabocha. Povzdychnem si a napijem sa vodky.

Podívala jsem se na onu dívku pohrdavým pohledem. ,,To co jsem tě nemusí vůbec zajímat dítě. Možná pro tvé uši až moc." Pousměju se na ni a kouknu na Daleho. ,,Ale opravdu? Já jen že se k sobě náramně hodíte. Upír by měl z tebe jakožto z čarodějky dobrou krevní schránku," mrknu na ni a napiju se z flašky. ,,Takže..šla bych si za tancovat. Ale hádám, že jste oba dva na takový ten obyčejný ploužák než tělo na tělo, že?" Seskočím ze židličky a všimnu si že jsem menší než oni. Jako vždy. Jen nad tím protočím oči a přejdu k Reily. ,,Dávej si bacha na jazyk čarodějko. Ne všechno se může povést podle tvých plánů." Přejdu pomalu k Daleovi. Moc vysoký. Stáhnu si ho za tričko k sobě dolů. ,,Nenech se tou čarodějkou ovlivnit. Určitě tu jsou i jiné dívky, které prahnou po tvém těle." Zavrním mu do ucha, který olíznu než se odtáhnu a houpavým krokem se rozejdu s flaškou v ruce do prostřed sálu a začnu houpavým pohybem boků tančit.

Když jsem se Ashley zeptala, co je za druh, přišlo mi, že se začala chovat trochu povýšeně. *Prý dítě, hmm... Reily, takhle asi působíš na okolí.* Pomyslela jsem si pro sebe a protočila očima, opravdu skvělé, pozitivní! Posléze už jsem je jen sledovala, Dale mi přišel trošku jako vyměněný. Nevím, jestli se mu Ashley líbila nebo jestli na něho třeba použila svou magii, ale zajímalo by mě, proč byl najednou, zničehonic, úplně jiný. To jsem nepochopila.
"No, to nevím, ale já se dneska k tanci nepřipojím, klidně běžte sami." Přinuceně jsem se pousmála a napila jsem se ještě ze své sklenčiky, jenže už na to se ke mně přesunula Ashley a mluvila na mě. "Já snad nějaké plány mám? Já jenom, že jsem si nevšimla." Lhostejně jsem pokrčila rameny. Ne, fakt jsem žádné plány neměla, nechtěla jsem jí ani Dalea nějak přebírat, třeba mezi nimi proběhla ta takzvaná láska na první pohled, hehe.
Po chvilce, co Ashley něco řekla i Daleovi, se už kroutila na parketu. Odvrátila jsem od ní pohled a rukou, kterou jsem nedržela skleničku jsem si promnula oči - to jsem ani nemyslela nijak zle vůči ní, ale možná si to tak přebrala, tak či tak jsem do sebe kopla ještě zbytek tekutiny a objednala si ještě jednu další, možná se přece jenom lehce připiju, ale jenom lehce, opít jsem se prostě nechtěla, to jsem si zakázala.

Teraz som bol ticho a nemiešal som sa do rozhovoru medzi ne. Len som tam sedel a popíjal som. "Ja by som si z nej nikdy nespravil krvnú schránku." Poviem a pozriem sa na Reily ktorú som mal rád a nechcel som jej ublížiť. Potom si ma Ashely stiahla za tričko k sebe a ja som sa len pousmial. "Ale nejaká drsná nie?" Usmejem sa na ňu. "Reily je len kamarátka a viem že ona po mne netúži. moje telo nie je na predaj takže ho len tak hocikto nezíska." Poviem a pozriem sa na Reily. Teda aspoň som dúfal že po mne netúži. Nerád by som jej zlomil srdce alebo niečo také. Ale Reily nevyzerala na to takže to je asi v pohode. A keď mi olizne ucho tak ma to trochu vzruší. A mal som chuť si to s ňou teraz hneď rozdať. Ashley ma dotiahla na parket a začali sme spolu tancovať. Po očku som ale sledoval Reily. Bolo mi trochu ľúto že nešla s nami a že tam ostala sama.