Ashley & Cale

Místo: louka a pak se to posune dál třeba
Čas: noc
Počasí: léto
Pořadí: Ashley, Cale

Vzala jsem si na sebe černé plavky a na to jsem si vzala mini kraťasy a jako tričko jsem si vzala krátké průhledné černé tílko. Seběhla jsem schody z hotelu, kde jsem bydlela a rozešla jsem se do parku. Po cestě jsem si sebou vzala tužku a desky. Když jsem došla do parku tak jsem si sedla ke stromu a začala jsem kreslit do detailu veverku, která si předemnou chroustala oříšek.

Bylo hezky. Možná až příliš hezky na to, aby zůstával doma, i když byla noc. Protáhl se a jen co vyšel z domu, proměnil se. Na krku se mu houpal tenký stahovací obojek zakončený známkou. Alespoň tohle dělal proto, aby jej někam neodvezli, kdyby jej náhodou chytili. Štíhlé chrtí tělo se pak téměř vznášelo, když se rozběhl směrem k parku. Chodíval tam rád, neb se tam dala chytit všelijaká zvěř. Nedávno tam našel dokonce zajíce. Nu, ušák byl poměrně chutný. Každopádně i teď šel potrápit pár zvířátek. Nejlépe je chytit a sežrat. Zastavil se, jakmile vběhl do parku a zavětřil. Cítil i cosi, co se podobalo člověku, takže usoudil, že je tu s ním další nadpřirozená bytost. Nicméně, neřešil to. Místo toho se rozběhl, tentokrát po pachu veverky.

Ta veveŕka měla malou, ale přes to vypadající chutnou duši. Poslala jsem na ni modrý oheň a ona začala hořet a poskakovat do té doby než padla na zem. Nebo spíše už jen její prach. Ve vzduchu se vznášel a bílá duše zvířátka. Usmála jsem se a klekla jsem si než jsem k ni natáhla ruku. ,,Dobrou chuť." Usmeju se a sním ji. Zaslechnu cinkání obojku. Na chvíli se zamyslím než se podivam na svůj stín, kde na moment přeblikla bestiální podoba. ,,Chceš se vyvencit?" Usmeju se a vstanu než projdu skrze stín lavičky a už jsem si protahovala křídla. Ještě, že mi nechá nad ním vzít kontrolu." Pritahnu se a olíznu si dlouhým jazykem čumák. Sleduju chrta, jsk jde mým směrem a tak jsem vylezla na strom a Stočila jsem se dokola kolem větve a sledovala ho. Tak si pojd hrát.

Zavanul k němu pach spálené srsti, takže se zašklebil. Naklonil hlavu ke straně a zavrčel. Už neběžel, ale stále šel dostatečně rychle. Během chvíle se tak dostal na místo, kde předtím byla veverka. Rozhlédl se kolem, než se pouze oklepal a sklonil čumák. Chvíli tam ještě stál, než zvedl hlavu a zavrčel, když si všiml čehosi na stromě. Rozhodně to nevypadalo jako něco, co už někdy potkal. Nicméně, rozhodně se dál nehýbal.

Všiml si mě. Usmála jsem se a seskocila jsem na zem. Byla jsem větší než on ale asi jako dospělý hřebec. Sklonila jsem k němu hlavu a strčila do nej čumákem. Zvěromág Jo? Mnami. Švihla jsem ocasem, kde hořel plamínek modrého ohně. Dala jsem hlavu na stranu a sledovala jsem ho rudými oči.

Strčila do něj čumákem, když seskočila ze stromu a on si ji tak mohl lépe prohlédnout. Avšak při onom šťouchnutí, cvakl zuby a uskočil od ní. Vypadalo to, že narazil na démona. Nu což.. s nimi problém neměl. Tedy pouze za předpokladu, že mu nechtěli sežrat duši. Nepotřeboval u ní však být nějak moc blízko.

Odstoupila jsem od něj a mávla jsem křídly, ze kterých odpadávalo peří. Olízla jsem si opět čumák jen proto abych tolik neslintala. Posadila jsem se a lehla jsem si na záda než jsem zvedla tlapy a podívala se na něj. Chci aby se proměnil. Abych věděla jak doopravdy vypadá. Jsem strašně zvědavá. A to ze sebe budu dělat i roztomilé zvířátko co potřebuje podrbat a hrát si.

Stáhl uši k hlavě a stále ji nedůvěřivě pozoroval. I když si lehla na záda. Nevěděl o tom, že by nějakého takového démona znal. Protože kdyby ano, rozhodně by jej nezapomněl. Jejich pravou podobu si mnohdy totiž zapamatoval líp. Bylo to snadné, když každý vypadal jinak. Místo toho, aby se k ní přiblížil, však ještě uskočil vzad, přičemž se ve skoku proměnil. Mávl pak křídly v podobě černého havrana a usadil se na jednu z větví blízkého stromu, odkud na ni s havou natočenou ke straně, zíral.