Odpoví mi pozdravem a přeletí mě pohledem, než mi s úšklebkem naznačí abych si sedl a tak to udělám. Sotva mi však podal papír s misí a řekl, že mě na ni vezme sebou, jsem zase na nohou, přeletím papír očima a vykřiknu "páni, konečně moje první mise... takže myslíš, že už jsem připravený?". Nadšení ze mě prýštilo a já si podrobněji přečetl o čem naše mise bude. Nevypadalo to na nic těžkého, což se dalo očekávat od mé první mise a i kdyby se něco zvrtlo, otec byl hodně silný. "Vyrážíme hned, jde ještě někdo s námi, jak dlouho asi budeme pryč?" zeptám se a už si říkám v hlavě co bych si měl vzít krom svého joja sebou.