Fen'lin & Alex

Byl jsem rád že to pochopil, to naznačovalo už jenom to, když přistoupil blíže s tím, že si promluvíme uvnitř. Přikývnu a udělám krok k němu. V momentě co se však otočí, se k nám přiřítí jeden z jeho generálů, ale dříve než vůbec něco stačí říci, dostane vysvětlení, které by umlčelo i mě. Krátce se ohlédnu okolo a kopí v ruce nakonec zruším, než se vydám za Fen'linem. Sotva jsem vešel do paláce přes nádvoří... zaplavila mě vlna vzpomínek, které jsem se rozhodl odignorovat a jenom jsem tiše kráčel za ním, alespoň do doby, než se za námi zaklaply dveře od jeho pracovny. Nevypadal zrovna dvakrát nadšeně že mě vidí i když jeho slova tvrdila přesný opak. Chvíli jsem mlčel a jenom jsem si obhlédl tuhle místnost, než jsem se pozastavil na Fen'linovi, když se změnil do lidské podoby.
"Nápodobně," odpovím mu a přenesu váhu na druhou nohu, než se rozhodnu také změnit do lidské podoby.

Sledoval jsem svého bratra, i to jak se lehce pousmál a nakonec se posadil za stůl. Já preferoval stání a tak jsem si znovu obhlédl jeho pracovnu a v duchu se pobavil nad jeho slovy.
"Nejspíš jsem si to zasloužil," vydechnu vážně, ale nakonec se trochu pousměji a povzdechnu si. Napětí mezi námi dvěma by se dalo krájet a byl jsem z toho nesvůj. Viděl jsem bratra po dlouhé době a dost jasně jsem poznal, že i po tak dlouhé době neví co říct. Na chvíli se odmlčím, ale nadechnu se zrovna v momentě, kdy začne mluvit on. Nechtěl jsem ho trápit a ani jsem tady nepřišel kvůli tomu abych to dělal... Položí mi však otázku, nad kterou jsem se zamyslel a nečekal jsem ji.
"Nudil jsem se a trénovat v lidském světě je pro mě nemožné. I když nejsem součástí podsvětí, neznamená to, že o něm nechci mít přehled. Mám tu sice Sethara, ale některé věci je potřeba vidět na vlastní oči. Navíc se mi to zdálo jako dobrý nápad," odpovím mu a složím ruce na prsou, než se vydám ke stěně o kterou se opřu.
"Nepřišel jsem ti nabourávat plány ani nic podobného, ani se mstít nebo kdo ví co. Přišel jsem se omluvit, i když tahle konverzace byla až na druhém místě toho, co jsem chtěl udělat," vypadne ze mě po chviličce.

Poslouchal jsem ho a přemýšlel nad tím co bych sám měl říct a co jse mvlastně očekával. Měl pravdu, změnil jsem se, ale nikdy bych neublížil lidem, kteří byli mou rodinou. Ne... kteří jsou mou rodinou. Krátce zavřu oči a povzdechnu si, než se na bratra krátce pousměji, ale hned na to opět zvážním.
"Mluvíš jako kdyby jsi se chystal do důchodu," odpovím na jeho poslední věty a krátce zívnu. Cítil jsem se lehce unavený po souboji s ním, ale nebylo to tak hrozné, abych musel vynechat dnešní večerní trénink s ostatními, teda... jestli mě tam po tom všem ještě pustí.
"Ehm, měl bych na tebe prosbu..." odkašlu si a chvíli se zadívám někam za bratra, než se odrazím od stěny a popojdu doprostřed místnosti, kde se zastavím. Chvíli jsem přemýšlel jak svou prosbu poda, aby nevyzněla tak idiotsky jak jsem se ji zrovna chystal říct.

Povzdechnu si a zamyslím se nad tím vším. Měl pravdu, vládl teprve chvíli a jeho syn byl mladý a podle toho co se ke mě doslechlo se ke kralování moc neměl. Navíc, kdo by chtěl strávit dětství a pubertu zaplaven povinnostmi? Když se mě však pokusí popostrčit ke slovům, znovu si povzdechnu a krátce se zasměji, ani jsem sám netušil čemu.
"Rád bych zůstal ve tvé armádě, pokud by to bylo možné," vypadne ze mě a na chvíli se zase omdlčím, než mi dojde druhá část věty, kterou jsem chtěl říci.
"Tedy... průběžně se vracím za rodinou, takže bych tady nemohl zůstat pořád, ale prozatím jsem s tím už po dobu dvou let neměl problém a tvý generálové očividně také ne," dodám ke svému požadavku a zadívám se na bratra. Opravdu jsem netušil co mi na tohle řekne a zda vůbec bude mít zájem abych se k jeho království připojil jako právoplatný člen.

Sledoval jsem bratra který nic neříkal, jenom párkrát zamrkal a beze slova na mě hleděl. Čím déle byl mlčel, tím více jsem začal pochybovat, že mou prosbu přijme a očekával jsem že mne odmítne, což se ale nestalo, naštěstí. Měl opravdu vážný výraz, který nazančoval že to myslím vážně a ještě jsem se ho nějakou chvíli nezbavil, dokud neprohlásil, že zůstat mohu. Okamžitě si oddechnu ale jeho ale na konci věty mě zarazí a tak se na něj zadívám a očekávám co z něj vypadne. Když však promluví, prozměnu na něj chvíli zůstanu hledět já sám.
"Jseš si opravdu jistý, že bys mi chtěl svěřit takovou pozici?" zeptám se jej a zadívám se na něj zcela vážně, než se zasměji a povzdechnu si. Ne, opravdu.
"Pokud... nějak vysvětlíš tu menší šarvátku, kterou jsme venku měli," odpovím nakonec a pousměji se na bratra, opravdu mě zaskočil a netušil jsem jestli to myslí vážně nebo si ze mě dělá prdel.

Myslel to vážně, stejně tak s jakou vážností jsem k němu se svou prosbou přišel já. Bylo překvapující slyšet všechna ta slova po tom co se stalo, ale to už jsem tak nějak nechal plavat a na jeho slova se pousmál.
"Docela mi to připomnělo ty hrůzné lidské komedie, kdy ten kdo zradí bývá většinou člověk, od kterého by to nikdo nečekal," zasměji se ale při té představě zvážním a trochu mě přejde humor. Když ale začne o Lilith, povzdechnu si a na chvíli se zahledím na dveře za sebou, jako kdybych měl snad strach že nás někdo uslyší. Okamžitě zvednu ruku a napíšu runu do vzduchu, na malou chvíli jsem oddělil tuhle místnost od zbytku království, abych se svým bratrem mohl mluvit jen já sám.
"Což se mé matky týče, nejsem si jistý jaké budou její příští kroky. Mám pocit že přede mnou něco skrývá a upřímně, nelíbí se mi to," řeknu vážně a zadívám se na bratra. Tohle bylo něco, co bych řekl jedině jemu a byl jsem si vícen ež jistý, že Fen'linovi neodpustila to co udělal. Runy nakonec zruším a povzdechnu si, když si uvědomím že se mě na něco předtím ptal.
"Je mi to jedno, nevadí mi vystupovat pod vlastním jménem. Tahle přetvářka byla jenom pro to, aby jsi mě ihned neodhalil a já si mohl proklepnout jak ti to v Západním království šlape," ušklíbnu se a nad jeho širokým úsměvem se na chvíli pozastavím.
"Rád ti bdodám informace, které získám," odpovím na jeho poznámku o spolehlivosti a zasměji se tomu. Dříve bych se za spolehlivého opravdu nepovažoval.

"Dokud budeš mít mou podporu, myslím si, že nic neudělá... leda by měla v plánu jít i proti mě. Pořád ale nesmíme zapomínat na to, že královnou je ona... ne já," povzdechnu si a složím ruce do kapes. Pořád jsem nad tím přemýšlel, ale hádám že to bylo teď zbytečné a tak jsem toho nechal. Zamručení bratra si získá mou pozornost a když se postaví, sjedu ho pohledem od hlavy až kam jsem zpoza stolu dohlédl. To co z něj vypadne mě ale překvapí. Přísně se na něj zadívám, než se hlasitě zasměji a vytáhnu ruce z kapes.
"Nevím jestli budu mít co k vyprávění, ale budiž. Rád někam zajdu a o dobrých hospodách vím, přeci jenom jsem ve tvé armádě už nějakou dobu a s některými démony jsem se docela dobře spřátelil," zasměji se a nakonec protáhnu. Přeci jenom jsem po dobu toho stání a debatování trochu ztuhl.

"Všímám si...senilní bratře," zasměji se a olíznu si suché rty. Docela jsem se těšil na nějaké to dobré pití a taky jsem věděl, že se hodně rád projdu. Bylo pohodlnější nemuset kráčet v podobě, na kterou jsem nebyl zvyklý. Ne, ani za ty dva roky jsem si nezvykl a tak jsem si povzdechl a s úsměvem se rozešel za bratrem.
"Myslím že dobře, trávíme pohromadě více času než kdy dřív a to je dobře," odpovím s úsměvem a zamyslím se nad pár zážitky, které jsem se svou rodinou v lidském světě podnikl. To už se ale zeptá na Aelin a tak zavrtím hlavou a zasměji se.
"To ano a pořád...má svou hlavu," dodám se smíchem a když vyjdeme ven ze zámku, rozhlédnu se okolo. Myslím, že skrývat svou přítomnost už nepotřebuji a proto napíšu do vzduchu runu, kterou uvolním a byl jsem rád že zase pro jednou mohu být sám sebou.
"Jak se má Aoki?" zeptám se hned na to.

Zhluboka se nadechnu a zadívám se po okolí, přitom jsem ale stále poslouchal svého bratra a musel se pousmát nad tím co říkal. Byl jsem za něj a za jeho úspěchy rád, dařilo se mu a já ho v tom hodlal akorát podporovat. Západní království se opravdu změnilo a dříve by kdokoliv z nás považoval takovou změnu za nemožnou. Když jsem se ale na tohle místo podíval teď... vyvolávalo ve mě dobré pocity. Chtěl jsem mu na všechno odpovědět, ale když jsem se nadechl, najendou jsem nevěděl co. Jenom párkrát zmateně zamrkám a povzdechnu si. Zasekl jsem se a netušil co říct, o čem si s bratrem povídat a přepadla mě nějaká chvilková mlčenlivost a tak jsem se otočil na bratra a nejistě se zasmál, než jsem si zajel rukou do vlasů.
"Zní to... zajímavě," zasměji se a jak jsem nehleděl pod nohy, tak jsem se málem rozjebal o nízký schod.

Bylo to zvláštní, měl jsem už nevím kolik skleniček, ale nedovoloval jsem si opít se na mol. Alespoň ne tak jak to stihl udělat můj bratr a já žasl nad tím, že ještě zvládá mluvit srozumitelně. Párkrát zamrkám, když si opře hlavu o chladný barový pult a zasměji se nad jeho poznámkou o tom, že to přehnal.
"Nejspíš ano bratře," ušklíbnu se a rozhodnu se ho chvíli sledovat. Za tuhle ne příliš krátkou konverzaci jsem se dozvěděl spoustu novinek a věcí které se od posledně změnily a že toho bylo opravdu dost. Pobavil jsem se a zavzpomínal si na staré časy, když jsem se zpětně ohlédl, musel jsem se pousmát nad tím jak se každý z nás změnil a kam to dotáhl. Teď... jsem ale věděl že bych ho měl dopravit domů, nebo mě Ireth zabije, že jsem ho nechal někde v hospodě, což bych... neudělal. A rozhodně ne teď, když jsem se oficiálně připojil k jeho královsství a tím jsem se zavazoval k ochraně krále vlastním životem. Nakonec se s úsměvem postavím na nohy a pomůžu na ně i Fen'linovi, i když jsem ho spíše tak nějak podpíral.
"Tak pojď, pomůžu ti domů," zasměji se. Byl jsem což se alkoholu týče zvyklý a i když jsem ho lehce cítil, pořád jsem jeho obsah v těle dokázal tak nějak popřít.

Zadívám se na bratra, kterému... se domů opravdu nechtělo. Párkrát překvapeně zamrkám na jeho reakci a vyvalím na něj oči, když začne sypat jednu hovadinu za druhou i když to... na sebe mělo nejspíše nějak navazovat a mě až po chvilce došlo jak. Dříve než stačím ale cokoli říct, odstrčí mě od sebe s tím, že není doma a ... rozjebe se na zemi. Koutky mi okamžitě zacukají a tak dojdu až nad padlého krále a ušklíbnu se.
"Jistě... v takovémhle stavu tě určitě nechám pobíhat po království," hlesnu pobaveně a i přes jeho nesouhlas ho chytnu pod ramenem a pomůžu mu na nohy. Byl jako malý, ale bylo vtipné, velmi vtipné ho vidět v takovém stavu a já už teď věděl že toho někdy využiju, abych mu to vpálil do očí.

Ne vážně jsem se bavil, vidět ho v takovémhle stavu bylo vzácné a já si to docela i užíval. Byl jsem ale zvědavý jestli bude mít zítra kocovinu nebo jestli si to bude všechno pamatovat. Nad jeho poznámkou o utíkání zakroutím hlavou a rozhodnu se na to nic neříkat a zbytečně nepodněcovat jeho opileckou náladu, při které se tlemil jako idiot snad na všechno a na všechny. Naštěstí... tu ale nebylo moc kolemjdoucích a tak chytnu bratra pevněji a rozejdu se s nim přímo do paláce. Brzy se ale zasekne u náměstí a zadívá se na místo, které mi nepřišlo nijak zajímavé, ale on se očividně královsky bavil. Až chvilku poté mi vysvětlí proč a... byla to vtipná vzpomínka, proto jsem se krátce zasmál i já sám a když řekne že by si měl jendu nechat postavit, neudržím to a vyprsku smíchy. Brzy to ale zachrání tím že by mohl jendu udělat Ireth a nakonec zvážní s tím, že nechce aby ji někdo očumoval. S úšklebkem si povzdechnu a zakroutím nad tím hlavou, než se zcela změním do démonické podoby a přes všechny protesty si hodím bratra přes rameno a rozletím se k paláci.
Brzy se mi podařilo najít jeho pokoj, do kterého jsem ho i úspěšně a vcelku, nutno podotknout dosmýkal, než jsem s nim doslova fláknul do postele.