Nyssa & Mikoto

Poslouchala jsem ho, jeho tichá slova o tom že ničeho nelituje a že si zvyká. Že to pro něj bylo těžké a že mnohé získal, ale také mnohé ztratil. Krátce na něj pohlédnu, než se pousměji ale dlouho mi to nevydrží a tak zase sklopím pohled k zemi. Pomalu natáhnu ruku od stříšky domu trochu dál a nechám na ni dopadat kapky deště. Řeknu mu to buď teď nebo nikdy a s tím jsem se taky nadechla.
"Nechci aby jsi zachraňoval ostatní Eliny," vydechnu a mé srdce se zase rozbuší, opět jsem dostala strach a lehce se roztřásla, ale i tak jsem zachovala klid a snažila se znít vážně a rozhodně, nepanikařit. Musela jsem mu to říci, sžíralo by mě to pokaždé co bych se na něj podívala, dotkla se ho a... prostě jsem to musela říci, ať to stojí co to stojí. Musela. Stále jsem se snažila ujistit sama sebe že je to tak správné, ale možná jsem přece jenom neměla nic říkat. Ne, na to už je teď pozdě. Čel tomu přímo.

Teď... už opravdu nebylo cesty zpátky. Buď mu řeknu všechno co si myslím a on mě odsoudí pošle pryč a bude rád že na mne zapomene, nebo to ze mě vytáhne a to bude ještě horší. Nechápal a přesně to jsem věděla že se stane. Pevně sevřu víčka k sobě i když mě donutí se na něj prvně podívat, než je zase otevřum, zhluboka se nadechnu a odstoupím od něj.
"Nevěřím jim. Nemám je v lásce. Nechci se o ně starat. Nechci za ně být zodpovědná. Necítím ke své rase vůbec nic, nejsme jednotní, každý žijeme sám za sebe. To mě život naučil... že žádná pomoc nepřichází když ji nejvíc potřebuješ. Kromě toho neexistuje žádný způsob, jak by někdo, kdo nedokáže ochránit sám sebe, mohl chránit jiné," odpovím Mikotovi na jeho otázku a zpříma se mu zahledím do očí. Ani nevím kde se ve mě to rozhodnutí vzalo, ale už jsem se najendou cítila klidnější a myslela jsem to naprosto vážně.
"Nikdy nikomu nevěř příliš mnoho... Pamatuj že i ďábel býval kdysi andělem," v hlavě mi zazněla tahle slova a ačkoli mi tehdy přišla hloupá, teď pro mě měla mnohem větší váhu. Má stvořitelka se v tomhle nemýlila.
"Vím že s tím nebudeš souhlasit. Ale chci být sobecká a bít se sama za sebe. Už nechci bojovat za ostatní... chci být opravdu svobodná a to znamená odprostit se od minulosti a žít... Ne ji vláčet za sebou," vydechnu a stále jsem nespouštěla oči z těch jeho. Věděla jsem že by sami nepřežili, panikařili by a... upnuli se na nás a přesně to jsem nechtěla.
"Mnoho věcí v životě není fér a já nejsem ta... nechci být ta, co se bude pokoušet o nápravu cizích chyb." tak to bylo, tak jsem to cítila a tak jsem to chtěla. Jak to cítil on, to jsem netušila. I tak jsem se začala rázem cítit jako na tenkých jehlách...

Mlčela jsem a čekala na jeho odpověď, popravdě jsem se bála ale snažila jsem se zachovat klid a nepanikařit. Doufala jsem že mě pochopí a neodsoudí a proto když se nadechl k odpovědi, ztuhla jsem a očekávala to nejhorší. Místo slov nejprve přikývl, což bylo dobré znamení? Netušila jsem... Ale když promluvil a sdělil mi že chápe mé rozhodnutí a že se budou muset postarat sami o sebe, že nejsou naší zodpovědností, uleví se mi.
"Omlouvám se," šeptu potichu a povzdechnu si. Chtěl abychom šli dovnitř a když ke mě natáhl ruku, nemohla jsem odmítnout a tak jsem se spolu s ním vydala dovnitř.
"Já... je mi to líto, vím že jsi je chtěl zachránit..." zašeptám a povzdechnu si, než se rozhlédnu po místnosti a zapřemýšlím kam si dneska lehnu. Nakonec to nijak nehrotím a sednu si na deku v rohu, kde jsem pokaždé spala. Zatím jsem se však spát nechystala.

Řekl abych se neomlouvala a potom ke mě natáhl ruku a ťukl mi prsty do čela. Při tomhle gestu jsem se musela ušklíbnout a pousmát, milovala jsem to. Zhluboka se nadechnu a když mi začne vysvětlovat že je odtamtud chtěl dostat, ale nechtěl za ně přijmout zodpovědnost, povzdechnu si. Cítil to jako já, kdybychom je odtamtud dostali a potom je nechali být, vznikl by z toho akorát chaos. A kdo ví kolik z nich by se chytilo temnoty a napáchali by nenávratné činy, či vyvolali paniku. Bylo to... těžké rozhodnutí, ale myslím že se s tím naučím žít. Najendou ale zaslechnu něco, co mě velmi zaujme a tak se otočím na Mikota, který se díval jiným směrem. Zvědavě zastříhám ušima a párkrát zamrkám, než se k němu víc nakloním a nakonec po něm skočím tak, že ho svalím na zem a chytím mu obě ruce okolo hlavy a sednu si na něj. Chvíli si ho jenom prohlížím a potom mu oblíznu celý obličej.
"Řekni to ještě jednou," zavrním spokojeně a ušklíbnu se. Věděla jsem že to neřekne, ale chtěla jsem ho poškádlit a taky trochu rozveselit.

Sledovala jsem jeho reakce a musela se nad nimi ušklíbnout. Držela jsem ho při zemi a užívala si tu chvilkovou nadvládu kterou mi poskytl a také to, že jsem ho mohla škádlit. Většinou to dělal on, nevědomky ale dělal, popichoval mě a teď... to udělal znovu. Lehce se od něj odtáhnu a ušklíbnu se, než se na něj dlouze zahledím a chvíli ho jenom pozoruju.
"Fajn!" vydechnu zcela vážně, než lehce přimhouřím oči a větší silou ho přímáčknu k zemi, než se ho pokusím zlechtat. Pohodlněji se na něm usadím a aby mi nemohl utéct, namáčknu se na něj.

Byla to legrace ho takto popichovat a užívala jsem si jeho hlasitého smíchu. Vůbec jsem se nebála že bychom probudili Thea, moc dobře jsem cítila Mikotovu magii ve vzduchu a tak jsem věděla že udělal svou bariéru aktivní a proto jsem se v lechtání opravdu nedržela zpátky! Co jsem ale nečekala byl jeho pokus o to se mi vysmeknout, který se nakonec ukázal jako úspěšný a tak jsem ani nevím jak byla najendou pod ním.
Párkrát se nadechnu než mě přejde veškerý smích a zadívám se na jeho červenající se tvář. Zamyšleně jsem ho pozorovala, než jsem mu olízla celý obličej, tak nějak abych ho probrala, než jsem se pokusila vykroutit z jeho sevření. Jenže jsem nečekala že má jednu nohu mezi mýma a tak jsem mu ji akorát podrazila a kdyby se nedržel rukama, skončil by na mě plnou váhou.
"Promiň," vydechnu s doznívajícím smíchem, než se zapřu loktama o zem a trochu více se nadzvednu. To byl další z mých blbých nápadů, protože jsem se na něj namáčkla ještě víc a cítila jsem jak mi lehce zčervenaly tváře a děkovala jsem bohu že to nemůže vidět! Tohle... byla trochu trapná situace, tedy ne... byla přímo ideální, úžasná dokonalá a ... přesto trapná.

Cítila jsem se tak nějak opile, přestože jsem v sobě neměla ani kapku alkoholu. Má tolerance k němu byla absolutně nulová a... Mé myšlenky najendou přeruší jeho nečekaný pohyb, se kterým se zapře o zem jenom jendou rukou, zatímco tou druhou vyhledá mou tvář. Párkrát zamrkám a zůstanu nehnutě ležet na místě a jenom ho pozoruji. Zajímalo mě nad čím přemýšlí a když se jeho rty začaly přibližovat k těm mým, ucítila jsem v sobě vlnu lehké paniky a přesto vlnu nutkání ho k sobě okamžitě přitáhnout blíž. Netušila jsem co to se mnou je, ale najednou když se naše rty setkaly, aniž bych to jakkoli mohla ovlivnit jenom spokojeně zavrním a zavřu oči. Tenhle okamžik byl... dokonalý a já nemohla uvěřit tomu, že se právě stal. On... měo pravdu políbil, sám od sebe, to bylo něco v co jsem doufala už hrozně dlouhou dobu a přesto jsem to nikdy nepovažovala za možné a možná proto to ve mě vyvolalo tak obrovskou vlnu radosti, která mě doslova zaplavila.

Být mu tak blízko bylo zvláštní a přitom tak hrozně úžasné. Přestože jsem k takovýmto okamžikům měla už hodněkát blízko, tohle se s tím ani nedávalo srovnávat a to už jenom proto, že to z mé strany bylo zcela chtěnné a líbilo se mi to. Chtěla jsem ho mít ještě blíž u sebe, ta sobecká touha začínala být silěnšjí než všechno ostatní, než stud nebo strach, který jsem v sobě zároveň pocítila. I nina byla dokonce zticha a to bylo něco, co jsem v tuhle chvíli opravdu ocenila. Nevím jak dlouho jsem se k němu tiskla, ta chvíle kdy jsem si mohla užívat jeho vášnivé polibky a jemné doteky na mé srsti mi přišla nekonečná a úchvatná. Pro tenhle moment jsem se na něj natiskla snad ještě víc. Bylo mi jedno že se podpírám na loktech, nebyl těžký a jeho tělo na tom mém bylo k nezaplacení. Cítila jsem se opitá jeho přítomností a nejspíše jsem nebyla jediná... Když zašeptá mé jméno, zachvěji pod vlnou vzrušení a dostanu nutkání si ho přitáhnout ještě blíž. Když si odkašle, otevřu oči abych se zadívala do těch jeho zlatavých, které mi stále tolik připomínaly západ slunce. Aniž bych cokoli řekla, podepřu se na jedné ruce, zatímco ho durhou stáhnu za záda k sobě a položím se na zem, zatímco mu stáhnu nohu víc do mého klína a to tak nějak úmyslně. Něco ve mě se probudilo a já ho prostě potřebovala cítit blíž a mimo jiné jsem teď také mohla cítit jeho vzrušení, které se v téhle blízkosti povšimnout nedalo a taky něco jiného, což mi velice zalichotilo.
"Mikoto," zašeptám mu do ouška, které mu hned na to olíznu a lehce se prohnu proti jeho tělu abych ho tím vyhecovala ještě víc. Zároveň jsem se od něj tak trošku odtáhla a zabloudila rukou k lemu jeho kalhot, pod které jsem mu zvklouzla prstíky a úplně jsem ignorovala jeho trenýrky.

To uvědomění že o mně stojí, že mě chce, že ho má blízkost vzrušuje bylo tak neksutečně krásné, že jsem všechny své obavy hodila za hlavu a dělala jsem co jsem chtěla, uznala za vhodné a také to po čem všem jsem toužila. Chtěla jsem si hrát s jeho tělem, zkoumat ho víc a přesto jsem se na všechno oblečení které měl na sobě vykašlala a zcela unesena jeho blízkostí jsem vyhledala jeho penis, kterým se mi otřel o ruku, což mě ještě více vyhecovalo k tomu abych ho opatrně uchopila do ruky a začala ho lehce mnout mezi prsty. Byl horký a tvrdý a já si mohla přesně vybavit jeho tvar a velikost, přestože jsem na něj neviděla a abych pravdu řekla, na tom mi vůbec nezáleželo. Chtěla jsem ho cítit a vnímat každý jeho nádech, pohyb, polibek a zachvění... Polibkek který mobohtail tuhle chvíli byl o to lepší a tak jsem se do něj mohla znovu ponořit a ukrást si ho pro sebe. Byla jsem si vcelku jistá že bych pro tuhle chvíli zabíjela a tak když rukou zabloudil na mé bříško a vkradl se mi pod tričko, spokojeně jsem vydechla. To tiché vydechnutí však nebylo nic proti tomu, které následovalo když sjel rukou o něco výš a začal si pohrávat s mým ňadrem. Tak nějak automaticky jsem se na chvíli natiskla na něj, zatímco jsem mu stáhla kalhoty i s trenýrkami o něco níž. Přeci jen musely zavázet jeho vzrušení a vůbec zavázely v tuhle chvíli i mě při péči kterou jsem mu tam dole chtěla věnovat.

Ani jsem si něuvědomila kdy se to vlastně stalo, ale mé tričko bylo tu tam a mě to rozhodně nevadilo, stejně jsem si na lidské oblečení nemohla pořád zvyknout a nosila jsem ho jenom kvůli němu. O to vtipnější mi přišla tahle chvíle kdy ho ze mě doslova sundával. Když se na mě ale dlouze zadívá, lehce zpanikařím a odkloním pohled stranoum, zatímco si mě prohlížel. Cítila jsem jak mě šípou tváře a očima jsem neustále těkala k těm jeho. Když ale zabloudí k mým bradavkám a začne si s nimi pohrávat, zcela ztuhnu než se mu prudce zadívám do očí. Lehce jsem ho ťukla čumákem do brady, ale to nmi bylo ukradené pod vlnou vrzušení, která mi projela celým tělem a já se pod nim doslova zachvěla. V ruce jsem stále držela jeho horký penis, ale tím jak si pohrával s mými ňadry mě trochu rozptyloval od mé péče a tak mi jeho penis na krátkou chvíli vyklouzl z ruky pod hlasitým vzdechem který se mi vydral z úst. Bylo to tak zatraceně příjemné, že jsem nedokázala vnímat nic jiného. Byl první koho jsem k sobě pustila tak blízko, komu jsem dovolila věnovat se mému tělu a neskutečně jsem si to užávala a doufala jsem, že se to líbí i jemu.
"Mikoto," zašeptám potichu a zároveň tak nějak chtěně, zatímco ucítím jak se začal vrtět kvůli tomu aby doslova zkopal své oblečení stranou. Když se mi jeho penis otřel o ruku, znovu jsem jej uchopila o něco jistěji a zachvěla jsem se pod vlnou vzrušení. Moc dobře jsem si uvědomovala jak jsem z něj vlhká. Vyžadovala jsem jeho pozornost a zároveň jsem ho nechtěla ochudit o tu svou a tak jsem nás v mžiku přetočila a dostala se tak nízko jak jsem chtěla abych se mohla usadit na jeho stehna.
Tričko které měl na sobě jsem mu okamžitě přetáhla přes hlavu a sundala si zbytek svého oblečení, které jsem hodila někam za hlavu a zadívala se na jeho úd v celé jeho kráse. Opět mi zčervenaly tváře a znovu jsem nemohla uvěřit tomu co se právě děje. Dřív než stačil cokoli udělat jsem uchopila jeho penis mezi prsty a sklonila se k němu tak, že jsem mu olízla špičku a čekala jak bude reagovat abych zjistila jestli mu to nevadí.

Nečekala jsem že mě v tuhle chvíli uchopí za boky a tak se na něj překvapeně zadívám, když pronese poznámku o tom, že jsem nedočkavá. Na chvíli jsem se lekla že se mu to nelíbí, ale těmi slovy mě ihned uklidnil a tak jsem se mu mohla i nadále věnovat a byla jsem... spokojená. Také jsem mu chtěla odpovědět na jeho kousavou poznámku, sdělit mu že to má mnohem jednodušší než já ale zůstala jsem mlčet a jenom jsem si užívala tuhle chvíli a jeho pitomý úšklebek jsem ignorovala. Naopak, způsob jakým to řekl byl opravdu hravý a tak jsem se na něj nemohla ani zlobit a dokonce se ani urazit a pravda byla taková že i kdybych to chtěla udělat, nedokázala bych to ne teď.
Jeho reakce na mé olíznutí byla mnohem efektivnější než bych čekala a tak se mi na tváři rozlije blaženný úsměv, se kterým jeho špičku oblíznu znovu. Chtěl to, jeho tělo mi dávalo nepatrné signály toho co se mu líbilo a já je sledovala, vnímala a orientovala se pomocí nich. Také jsem vždy zabloudila k jeho očím, které mi toho vždy tolik prozradily a navíc se mi líbil způsob, jakým se na mě díval. Zašeptání mého jména znělo tak slastně pro mé uši, že jsem na jeho úd spokojeně vydechla všechen horký vzduch, který jsem měla v plících, než jsem ho spokojeně uchopila u kořene jednou rukou a vzala ho do úst. Nejprve jenom zlehka, zatímco jsem druhou ruku natáhla k jeho svalům na bříšku, než jsem se opovážila ho vzít hlouběji a sem tam jsem ho poškádlila svými zoubky. Stále jsem však chvílemi utíkala k jeho očím, které mi přišly tak divoké, hravé a přitom nezkrotné.

Bylo až překvapivé jak přirozené mi tohle přišlo. Vůbec ale vůbec jsem nepochybovala o tom co chci a naopak mě děsilo s jakou jistotou jsem to věděla. Cítila jsem v sobě narůstající sobeckost se kterou jsem ho chtěla mít ještě blíž u sebe a tak jsem se ho snažila vzít do úst ještě hlouběji, zároveň protože jsem chtěla a také věděla že se to většině chlapům líbí.*Nezapomínej, že tohle je Mikoto, žádná většina chapů...* ozve se mi vzápětí v hlavě a na malou chvíli přestanu vnímat realitu. Jeho hlasité slastné zasténání, mě do ni ale okamžitě vrátí a tak se na Mikota vděčně zadívám, jako kdyby měl snad vědět že si se mnou má druhá polovička povídá i při těchto... záležitostech.
Čím dál rychleji oddechoval a když zaklonil hlavu a zavřel oči, věděla jsem že nedělám nic co by se mu nelíbilo a tak jsem pokračovala, sama nabrala na tempu, zatímco jsem ho u kořene mnula mezi prstíky. Když však zasténal mé jméno, věděla jsem že mám vyhráno a byla jsem tak neskutečně ráda, že se mu to líbí! Když se mi udělal do úst, na chvíli jsem blaženě zavřela oči a sama se zachvěla pod u vlnou vzrušení, kterou mi to přineslo, než jsem to zpolykala a zadívala se ne něj. Byla jsem z něj a jeho reakcí totálně nadržená, že jsem si začínala myslet že mě v tom snad nechá! To bych mu neodpustila! Takhle mě navábit a potom... Ne, ten chtíč jaký jsem k němu cítila byl ohromný, skoro jako kdyby veškeré mé logické uvažování odjelo někam na dovolenou a já se po něm měla každou chvíli vrhnout s úmyslem ho tady znásilnit. Stále jsem si vybavovala tu slastnou chuť, cítila ji v ústech stejně jako jeho horký a tvrdý penis... a vůbec jsem si tím nepomáhala. Chvilička kterou oddechoval nehnutě na zemi mi připadala jako dlouhá chvíle, kdy jsem ho doslova znásilňovala pohledem. Ale dočkala jsem se když se posadil a v pobliku který mě teď prostě absolutně nezajímal... mě přetočil zpět pod sebe.