Elias + Fen'lin

Natěžko polkne, byl rozhozený a tak se ani nějak moc nesoustředil. Všiml si nějakého démona na cestě, až když se otočil zpátky k lesu, jestli tam Fen'lina neuvidí, jenže ho neviděl. Místo toho se jeho rudé oči upřou na démona před nim, okamžitě zavrčel a dal mu jasně najevo ať se drží dál, jenže ho neposlechl. Prudce vyrazil proti Eliasovi a ten ho prudkým pohybem strh k zemi. Démonovi meč v mžiku upadl, ale neváhal mu zarazit drápy do těla, jenže ani Elias se nedržel zpátky a tak se do něj zakousl. V tu chvíli démon něco vykřikl a Elisovi se do zadní nohy zarazil obří šíp, který byl přidělaný na nějakém pevném železném provazu, zdálo se že je obetkaný nějakou magií a cítil, jak z něj dokonce magii vysává. Hlasitě zavrčel, předníma tlapama přišlápl démona k zemi a vyrval mu z ramena kus masa. Okamžitě ho roztrhal a když se otočil na dva démony, kteří držely v ruce jakousi obrovskou kuš, zatahal za provaz, čímž oba dva odletěli stranou, ale zanedlouho ucítil ostoru ránu v další noze, nakonec v boku, na zádech... a než se nadál, bylo kolem něj hned několik démonů. Ostře sjel pohledem celé okolí a zuřivě zavrčel, až se jeho vrčení rozlehlo do okolí. Chtěl se změnit dna stín, aby unikl ze sevření ostrých drátů, ale nemohl. Byly očividně magického původu a tak zpanikařil. Okamžitě sebou začal házet, ale démoni dráty natahovaly do všech stran a rapidně zpomalovaly jeho pohyb a jakékoli pokusy se z pasti vymanit. Znovu se zapřel nohama a když se zdálo že se mu podaří alespoň jednu skupinu démonů shodit na zem a uvolnit se z provazů, Xaphan navrchu, kterého si doteď nevšiml mu hodil smyčku kolem krku, která se okamžitě zachytila o části jeho lebky a kvůli rohům se mu ji nedařilo setřást z hlavy. Než se i ta napnula a démon v záchvatu paniky a vzteku, nevěděl co udělat.

Tak nějak příliš nerozuměl tomu, co se kolem něj děje. Ještě se s podobnou situací nesetkal. Byl zvyklý na to, že se ho protivníci snaží zabít, ale tohle bylo něco jiného... něco co neznal. S hlasitým vrčením sledoval démony kolem a snažil se vyprostit z tohoto nepříjemného sevření, ale nedařilo se mu to a s každým prudším pohybem se mu provazy zařezávaly do masa, tohle ignorovat nedokázal i kdyby chtěl sebevíc. S hrdla se mu vydere hlasité zavrčení, které se promění v žalostné zrovna v momentě, kdy se mu nohy rozjedou a dopadne tvrdě na zem. Dráty se ihned napnout a dříve, než se stačí vůbec poskládat na nohy, byl přichycený k zemi. Ani trochu se mu to nelíbilo, ještě před chvíli ho vyděsila noční můra a tohle ho neuklidňovalo o nic víc. Možná by se cítil jistěji, kdyby tu nebyl sám, ale démon nikde nebyl. Byla to jeho chyba, on cítil potřebu opustit místo a teď na to doplatil. Ani se nesnažil mluvit, v tuhle chvíli by stejně nevěděl co říci a jeidné na co se zmohl bylo prudké to, že se ohnal ocasem po jendom z démonů, ale brzy byl zbaven i tohoto pohybu. Démon se smyčkou prudce zatáhl směrem nahoru, což byl pro Eliase v téhle poloze zcela nepřirozený pohyb, donutí ho to zvednout hlavu v momentě kdy skrze jeho tělo projdou drápy. Smyčka dopadne na zem a Eliasovi oči se na malý moment střetnou s Fenovýma, než ho jeden z Xaphanů donutí ustoupit zpět. V jeho očích se na chvíli zaleskl strach a s dalším zapřením všech svalů, se pokusil postavit ze země. Jenže démoni k němu ihned přiběhli a v tomto pohybu mu bylo zamezeno, když na něj doslova naskákalo několik démonů a tlačili ho opět k zemi. Jeden z nich mu dokonce obvázal drát kolem tlamy a to se démonovi ani trochu nelíbilo, proto ho nabodl na hor, na kterém zůstal viset. Okamžitě očima zapátral po Fen'linovi, ale nikde ho neviděl. Chtěl ho varovat že dráty jsou obetkané magií, kvůli které se z toho nemůže dostat, možná to věděl... tak či onak se mu naskytl pohled na démona, který mířil kuší přímo na jeho přítele. Se zapřením vyšvihl ocas proti němu a ačkoli si u toho způsobil hlubokou tržnou ránu, když kolík doslova projel jeho ocasem, podařilo se mu ho sejmout, protože byl dostatečně blízko. Jenže na dalšího už nedosáhl, i tak se k němu pokusil posunout... ale marně sledoval jak šíp letí přímo proti démonovi ve vzduchu.

Pořádně ani neviděl co se kolem něj děje, démona nějak setřásl z hlavy ale když si všiml že černovlasý démon má potíže, dokonce zakňučel, jako bezmocné zvíře, které mu nemůže pomoci. Byl ale rád že je tu a že tu není sám, pomáhal a bojoval za jeho záchranu v tuhle nehezké situaci. Elias nerozuměl tomu, proč to dělá... proč se nezachránil a nenechal ho tady. Bylo by to pro Fen'lina o hodně lehčí a nemusel se jim zatěžovat. I kdžy démony zaměstnával, jeho tělo sláblo a magie se také vytrácela bůh ví kam, začínal být lehce unavený. Beznadějně sledoval jak démon bojuje a několikrát sebou škubl, pokaždé co se k němu nějaká z ran blížila, aby ji zabránil, jenže... to nešlo. Natěžko polknul a když se zdálo po všem, zabodl oči do démona, který se k němu zrovna řítil. Odmotal mu drát z tlamy a za tohle mu byl opravdu vděčný. Nemohl nic dělat, takže kromě hlubokého nádechu s otevřenou tlamou, nic nedělal a jenom ho sledoval. I to jak se pere s těžkými kůly zaraženými do země. I když mu řekl, že nemá nic dělat, pokaždé co se zapřel aby kůl vytáhl ze země, pohl s částí těla, ve které měl šípy zaražené, aby mu pomohl. Bohužel byly uzpůsobené tak, aby nešly snadno vytáhnout a tak nevyjely z jeho ran, ačkoli s kůlama pohnout mohl. Tentorkát se však bolestnému zavrčení neubránil a když se kůl uvolnil, okamžitě se pokusil postavit na nohy.

Démon se ztěžka nadechne, všechny kůly byly konečně uvolněné a už necítil takové napětí v celém těle. Pokaždé co nějaký ze šípu opusitl jeho tělo, tiše zavrčel ale bylo to už mnohem lepší. Zhluboka se nadechne ale celé tělo ho zabolí a tak se zachvěje pod návalem toho nepříjemného, bolestného pocitu. Fen'lin ho několikrát okřikl, vysvětlil mu že se nemá hýbat a že bude muset některé z šípu protlačit jeho tělem skrz na skrz.
"Fajn," vydechne ztěžka a zapře se na nohách, aby se postavil. Šlo to hůře než čekal, ale potřeboval se postavit, aby měl démon lepší přístup k jeho ranám. Nohy se mu trochu rozjedou, ale posbírá rovnováhu ačkoli musel sklonit hlavu, protože cítil jak se mu krev nahromadila do úst. Těžce oddechoval a už to chtěl mít za sebou.
"Mám tělo v jednom ohni, je to... tíživý pocit, obraz se mi maže před očima, bolí to," bylo to po delší době co něco popsal, co řekl delší větu a místo toho aby pohnul s celou hlavou, ji jenom natočí směrem k démonovi a zabodne do něj svůj pohled, sledoval co dělá.

S veškerým sebezapřením se snažil zůstat na nohách, ale bylo to o to těžší, celé tělo se mu třáslo, pocit bolesti začal být po chvilce neúprosný, ale za nějakou chvíli se začal ztrácet a slábnout, stejně jako démonova snaha vnímat co se kolem něj děje.
"Ah," vydechl na jeho vysvětlení a cítil, jak mu démon rány zašívá. Na malý moment začal být vyděšený, ten pocit se mu odrazil v očích, když znovu sklopl hlavu a sledoval rudou, kapající tekutinu, která se lepila na zem. Cítil démonův dotek na krku, ačkoli nebyl nijak výrazný. Těžce se mu dýchalo a když z něj Fen'lin vytáhl i poslední šíp, stáhl všechny svaly v křečích než je uvolnil a sesunul se na zem. Pravda byla, že nevěděl jestli chce zemřít nebo žít, ani si tuhle otázku nepokládal a když si v hlavě vybavil Chise... bylo to jakoby ho volala k sobě a on za ní chtěl jít. Vypadalo to, že se tomu pocitu oddává, ani nezaslechl démonův hlas, než si vzpomněl na dopis a všechna ta slova, která mu Chise věnovala. Jeho hlava bezvládně ležela na zemi, stejně jako jeho tělo. Rudé panenky se ztratily někde v pozadí, když démon upadl do bezvědomí. Přesto podvědomě zaktivoval svou schopnost a energii z okolních mrtvol si pomocí trnů převzal. Malé rány se mu zahojily okamžitě a ty vážněšjší se stáhly a už nekrvácely. Nebylo to však dostatek k tomu, aby se vyléčil úplně, ran měl na těle mnoho, ale díky tomuto přežije. Jenže ztráta krve ho stála hluboké bezvědomí.

Pomalu otevřel oči a první co ucítil, byla jak jinak než bolest. Bylo to alespoň známkou toho, že je ještě na živu a neopustil tento svět. Nemohl říci, že by z toho byl nadšený, ale ani zklamaný. Místo toho jenom pomalu otevřel oči a první čeho si všiml bylo to, že je noc. Těžce oddechl a když ucítil něco na svém boku, lehce natočil hlavu na stranu. Byl to Fen'lin, opíral se o jeho srst a vypadalo to že odpočívá. Elias zapnul všechny svaly v těle, ale kromě bolesti, která se mu rozlila celým tělem... nic neudělal. Mohl se postavit ale nechtěl a raději to nezkoušel. Snažil si vzpomenout, co se vlastně stalo. Byli pořád na tom samém místě, jenom tu bylo pár těl navíc, jinak všechno zůstalo tak jak si to pamatoval. Ostré šípy s douhými provazy, kůly vytažené ze země, okamžitě se zachvěl a až teď si uvědomil jak je jeho dech přerývaný.
"Fen'line..." vydechl bezmyšlenkovitě a hlasi zase raději položil na písčitou zem. Byl rád že je tady,
ačkoli by mu to nejspíše nikdy neřekl.

Černovlasý démon se přesunul blíže k jeho hlavě a tiše se nadechl. Pohlazení démona teď dokonce uvítal, bylo to uklidňující, proto nepropadal žádné panice, zoufalství a ani bolesti.
"Sám nevím, všechny svaly v mém těle protestují proti jakémukoli pohybu," odpoví a poté ho dál poslouchá. Měl si vzít energii z ostatních, zamyšleně se poobhlédl okolo a potom na svého společníka. Chvíli nic nedělal, ale nakonec kolem něj opatrně obmotal pár trnů a o energii, kterou z okolních těl získal, se podělil. Ihned cítil jak se mu do těla pomalu začíná vracet trocha sil a když už nebylo co vzít, změnil se na stín a zmizel v tom od Fen'lina.
"Děkuji..." vydechne a na chvíli se odmlčí, než si povzdechne. Přemýšlel nad událostmi a vším co se stalo, co se mohlo stát a nestalo. "...že jsi mne tu nenechal," odpoví a jeho tón hlasu, byl u tohohle jiný, než kdy předtím co spolu mluvili.

Chvíli jej ze stínu pozoroval, rudé oči se na něj upíraly a přemýšlel, nad svými slovy ale i na jeho. Označil je za přátelé a z toho byl zmatený, nevěděl jaký je pravý popis přátelství a tak se odmlčel a nakonec stáhl do jeho stínu úplně, skoro jako kdyby se tam schovával, což vlastně udělal. Pořád byl vyplašený z toho co se stalo a pomalu si uvědomoval, že tam málem zemřel. Sledoval ho jak roztáhl křídla a vzlétl, pozoroval ho, možná by se od něj mohl něco naučit, třeba... létat... nebo přistát, to mu nešlo a měl větší pocit bezpečí když byl na zemi, pevně nohama na tvrdé půdě. Letěli už nějakou dobu a kdyžse chtěl zhmotnit, uvědomil si že to nemá dělat, proto se pouze nadechl.
"Přátelé, je to... jako s Chise?" vypadne z něj otázka a dostal po delší chvilce náladu k mluvení, ani nevěděl co se u něj změnilo, ale byl rád, že ho tam démon nenechal umřít napospas sobě samotnému. Možná to ale dělal jenom kvůli jeho bratrovi, přece jenom měl stále jeho tělo. Nakonec se ho rozhodnou zbavit, co potom?

"Ah tvůj bratr.... eh, mám jeho tělo," vypadne z něj a kdyby mohl, nejspíše by měl u hlavě tři tečky z toho jak vážná tahle situace musela pro démona být. Úplně zapomene na všechno co řekl Fen'lin o přátelství a zamyslí se, nad tím jestli by mu to měl říci. Nakonec se rohodne pro.
"Tvůj bratr a jeho čarodějnice na mě použili nějaký rituál, mělo mě to vyhnat do náhradního těla aby mě mohli zabít, ale... já ho vykopl z toho jeho," přizná a nakonec si opět zhmotní hlavu vedle té jeho. Nejspíš ho Alexander zrovna hleda, své tělo potřeboval, tohle totiž nebylo dočasné řešení, nakonec ale zakroutil hlavou a zadíval se na Fen'lina.
"Takže jsme přátelé," vydechne jakoby to byla hotová věc.

"Dobrá," vydechne aby démonovi odpověděl a nakonec se zhmotní vedle něj, tentokrát si udělá křídla z temnoty a zůstane vna obloze bez toho, aniž by padal dolů. "Už... nebudu přistávat, zatím," vydechne a kdyby mohl, pravděpodobně by se usmál. Místo toho rozevře tlamu a otočí se před sebe. Mít přítele znělo tak nějak zvláště, hlavně pro něj. Znovu se mi před očima přehrála ta situace a proto se opět obrátil na Fen'lina. V tu dobu poprvé pocítil opravdový strach, nechtěl být sám a nechtěl zemřít. Mohl ale nepoddal se tomu a to jenom díky Chisinému dopisu, ve které ho prosila aby zůstal s Fen'linem... démonem, vedle jehož boku teď letěl. Na chvíli se zase odmlčel, než znovu obrátil pohled na Fen'lina.
"Mít rodinu zní hezky, ale co tvůj bratr? Nemůžu takhle zůstat na věky, aniž by zemřel a já nechci... být uvězněný v tom jeho, zcela bez vůle, tak jako poslední půlku milénia," vydechne a sám byl překvapený jak snažší to najendou bylo, něco říci, když některým pocitům začal rozumět, nebo se o to pokoušel.

Z nějakého důvodu mu věři, věřil jeho slovům a uklidnilo ho to.Tělem mu porjel velice zlváštní pocit, který nedokázal pojmenovat. Někteří by to nazvali radostí, ale Elias neměl tušení co to bylo, proto se akorát ošil a máchl křídly více než by chtě, než se zhluboka nadechl. Noc byla ještě dlouhá, ale přessto byla po delší době opravdu klidná a tak mohl zvolnit a nesoustředit se tolik na okolí, i když to nebylo nejlehčí, pořád měl nutkání sledovat očima celé okolí a dokonce i to létání mu šlo o něco lépe, ačkoli... pořád nemohl popřít, že nebyl raději na pevné zemi.

Uběhl týden, za tu dobu se nic nezměnilo, Elias byl víceméně v pohodě, dokonce ho Fen'lin naučil přistávat, což po několika pokusech s hubou zarytou v zemi bylo fajn. Po cestě potkali několik démonů a Elias se vždy z povzdálí koukal jak s nimi Fen'lin zápasí, dalo by se to popsat jako dobrá zkušenost do budoucna, pokud nějaká teda bude, pořád mu to leželo v žaludku a musel nad tím přemýšlet. Bohužel se s těmahle myšlenkama musel vypořádat sám, protože nemohl nacházet vhodná slova aby je popsal svému společníkovi. Zrovna byl večer a tak se natáhl pod jeden ze stromů, než se postavil aby založil tábořiště, oheň... což ho naučil taky černovlasý démon, který zrovna prohlížel okolí. K Eliasovi se ale dostavil velice divný pocit, touha a nutkání jít někam, někam... zarazil se a chvíli zůstal stát na místě. Jeho očí se modře zaleskly a v tu chvíli natáhl ruku před sebe, jako kdyby se chtěl něčeho dotknout, chvíli tak setrval... než začal do vzduchu kreslit pentagram, pomocí kterého se snažil otevřít bránu do lidského světa, což se mu za chvíli podařilo.

Bylo to, jako kdyby někdo jeho nutkání potlačil a našeptával mu do ucha aby opustil tohle místo a on šel. Zrovna se chystal udělat krok dopředu, ale známý démon ho chytil za ruku, to mu ale nezabránilo vtom, aby ho odstrčil a jendoduše do portálu skočil. Chvíli kráčel prázdnotou, která mu byla společníkem po mnoho let, než vykročil nohou na zelenou trávu. Svět tady byl tak jiný... Bezmyšlenkovitě kráčel dopředu, tam kam ho volali. Jenže kdo? Sám netušil. Stál u jezera ale ani tam se nezastavil a otočil se k hustému lesu, do kterého se rozešel, smyslů a slov zbaven. Až teď mávl rukou aby se portál zavřel, ačkoli se nezdálo že by mu nějak záleželo na tom, zda bude otevřený nebo ne.

Pokračoval dál, nehledě na to jaký by mohl být cíl jeho cesty. Chvíli se ale zarazil a vypadalo to, jakoby se tomu pocitu bránil, jako kdyby mu vzdoroval ale nakonec stejně prohrál, touha jít byla silnější a jeho tělo se zase dalo do pohybu. Vešel do hustého lesa, kde kráčel nějakou chvíli. Vyhýbal se stromům a propastím, jeho oči se upřeně dívaly před sebe, nezastavoval se, prostě šel. Byl pod mocí někoho jiného a neodkázal ji vzdorovat. Bylo to už asi deset minut, co bez přestávky našlapoval, než z dályk zahlédl jakési modré světlo a nějaké postavy. Šel přímo jejich směrem, až se zastavil u jedné velké chatky uprostřed lesa. Byla tam nějaká žena, která stála na kamenitém podkladu a pod sebou měla nakreslený nějaký složitý obrazec. Nebyla tam ale sama, odstoupila a vedle ní stal mladík, kterého Elias poznával, byl to Alex, který si ho prohlížel. Čarodějce se ulevilo a i démon vypadal uklidněně, ačkoli se na Eliase neskutečně mračil. O chvíli ho donutila aby došel od středu kruhu, ze kterého sálala podívná magie a pokynula Alexovi, aby se tam přemístil také.