Khora & NPC

Brzy dostanu rozkaz stím, že povedu naši skupinu a tak přikývnu a prolétnu pohledem oba dva, než vezmu papíry z rukou klienta a schovám je u sebe. Brzy na to vylezeme z uličky a tak si povzdechnu, než se na oba dva otočím. 

"Nejrychlejší cesta je vzdušnou čarou kolem černého lesa. Hrozí nám jenom vzdušné napadení bestií. Potom je tu delší cesta, pozemní chůzí... vyjde asi na hodinu déle protože to musíme vzít oklikou kolem lesa, ale tam s přesností nemohu říct co na nás vyskočí," vydechnu a zadívám se na Balaura. Bylo mi přednější letět, s Anemisem bychom si poradili, ale chtěla jsem vědět co navrhuje on. 

"Jít skrze les by bylo příliš komplikované, málokdo z něj vyleze tam kde chce," povzdechnu si. To byla třetí možnost ale tu jsem zamítala.

Popíše hned tři cesty, ale jednu hned zamítne. Spokojeně přikývnu a zadívám se na démona, cítil jsem z něj dost magie. Takže bude pravděpodobně Xaphan a umí levitovat.
"Chci tam být co nejdřív, takže poletíme!" zasměje se Valaan a vyletí napřed.... Na špatnou stranu. Naštvaně zavrčím, než rychle toho pitomce doletím, chytím ho za límec a prudce otočím.
"Máš se držet za Khorou! Navíc letíš špatně, idiote!" zavrčím na něj naštvaně, než ho ve vzduchu popostrčím správným směrem a založím si ruce na prsou. Pěnil jsem, ale naštěstí jsme brzy byli na cestě a tak jsem se obezřetně rozhlížel okolo, zda neuvidím jakékoliv známky nebezpečí. Cesta by neměla trvat dlouho, ale neustále jsem kontroloval našeho klienta. Nevěřil jsem, že se po cestě neztratí.

Byla jsem ráda že s mou volnou nemají problém a tak jsem brzy měla křídla opět na zádech a pousměji se, než vyletím do vzduchu a byla jsem ráda že mě následují, tedy.... hned po tom co Balaur chytil našeho klienta s tím že letí špatným směrem.

"Jsi ty vůbec démon? Že nevíš kterým směrem je černý les, místo které je mezi světy opravdu známé," vydechnu k Valaanovi, ale ani jsem neočekávala odpověď, spíše jsem si to zamumlala sama pro sebe. Brzy jsme ale byli nad lesem a tak jsem dávala pozor na okolí, přestože má pasivní schopnost byla stál aktivní, možná to byl jediný důvod, proč jsem si si všimla útoku Hexe z nebe, který nebyl vidět díky jeho neviditelnosti. Instinktivně se knapřáhnu a praštím ho vší silou do hlavy. Až poté se rychle snesu k zemi, kde zanechal krmenší kráter a brzy na to, se začal objevovat. Rychle jsem ho přelétla pohledem a když jsem si všimla že je v bezvědomí, opět se vrátím ke  své pozice. 

"Hex, hehe" zavrčím se smíchem a otočím se zpátky na cestu, jako kdyby byl jen otravnou mouchou v naší cestě, nic víc. 

Khora něco zamumlá, ale neslyšel jsem ji, raději jsem se věnoval okolí, ale i tak mě překvapí, když Khora do něčeho praští. Něčeho neviditelného. Párkrát zamrkám a zůstanu vise ve vzduchu, zatímco se klient nervózně rozhlížel okolo. Nephalemka se brzy vrátí, jen se zasměje s tím, že to byl Hex, než se vydá na cestu. Rozvířím kolem nás vítr, který do něčeho narazí. Něčeho co nešlo vidět a letělo to na nás velkou rychlostí.
"Nezapomínáš na základní poznatek o Hexech? Nikdy neloví sami, utvářejí vždy páry," ušklíbnu se a máchnu rukou proti neviditelnému tvorovi. Narazí do něj prudký poryv větru a následně proti němu vyšlu elektrický výboj. Ozve se řev, než se zvíře zviditelní a začne padat k zemi. Pak jsem již mohli pokračovat dál nerušeně v cestě.

"Jsem ráda že vůbec poznám co je to za bestii! Promiň génie ale je mi jenom šestnáct, neměla jsem moc příležitostí k prozkoumávání posvětí," zavrčím na něj když nás ochrání před dalším neviditelným Hexem a povzdechnu si. Nakonec se nad tím jenom pobaveně ušklíbnu a vypláznu jazyk na Balaura, který sebez problému vypořádal s dalším Hexem a mohli jsme zase vyrazit na cestu. Brzy jsme se dostali z dosahu lesa a já už v dálce zahlédla hranice Azaelova království. Tiše zavrčím, než se na oba dva otočím, ale stále jsem letěla dál.

"Fajn, Azaelovi hranice za nimi už nebude nic bezpečného. Chrám je za těmi kopci, ale co vím reaguje pouze na mocnou elementární magii, proto je ještě Azaelovými jendotky nedočená a Ferael a ostatní králové o něm neví. Tedy ano, král západního království Fen'lin ale... ten má hodnoty trochu jinde," vydechnu nakonec a sotva mineme hranice, obezřetně se rozhlédnu okolo, než se snesu níže k horám, až přistanu úplně na zemi. 

"Bude bezpečnější jít pěšky, je tu docela slušně vyudovaná cesta na které budou poutnící a obchodnící, ale také démoni kteří nás mohou přepadnout, takže musíme být ve střehu," vydechnu a samotnou mě překvapilo kolik toho o Azaelově království vím. Pravda byla že jsem tu nějakou dobu byla nucena žít, zvlástní kolik toho člověk pochytí jenom sezením v žaláři...

Zavrčí na mě, že je jí jen šestnáct a je ráda, že ví, jak se jmenují. Ušklíbnu se a zavrtím nad tím hlavou, věděl jsem, že teď si to už pamatovat bude a to byl cíl. Dorazíme ke hranicím, kde na nás začne Khora mluvit, ať už o chrámu, králích, nebo nebezpečích, které by na nás mohly čekat. Přikývnu a překvapí mě, že toho ví tolik. Navíc měla naprostou pravdu a brzy jsme už šlapali pěšky po cestě směrem do hor a do chrámu. Jestli chrám reagoval na elementální magii, měli jsme opravdu štěstí, žádný element mi nedělal problém a tak jsem se nebál, že se dovnitř nedostaneme. Začínal jsem být i celkem zvědavý, co najdeme uvnitř. Brzy jsme stáli před velký, krásným chrámem, který byl vytesaný do příkré, obrovské skály. Dovnitř vedly velké dveře, na kterých byly čtyři znaky, každý představoval jeden element.
"Fajn, o tohle se postarám," zasměji se, než popojdu ke dveřím a vyvolám všechny čtyři elementy naráz, čímž je aktivuji a dveře se začnou otevírat, zatímco se do vzduchu vznese velké množství prachu.

Cesta nám utíkala rychle a mě překvapilo jak dokonale si to tu pamatuji. Šla jsem tudy jenom jednou v životě a pamatovala jsem si, že se má vedoucí skupina ztratila v horách a našli tu tenhle starý chrám. Pousměji se nad tím a brzy jsem opět dávala pozor na cestu. Během pár minut jsme stáli před obrovskými dveřmi do chrámu a tak se otočím na Balaura a našeho klienta, než se zadívám na svého společníka, který si s velkými dveřmi poradil jako kdyby byly jenom slabou vzvou, než se otevřely. Hned jakmile se vznesl prach ode dveří, stála jsem v pozoru před naším klientem abych v nejhorším mohla zareagovat před nebezpečíma tak jsem obezřetně sledovala okolí, dokud prach neustal. Hned poté se uvolním a otočím na Xaphana.

"Myslím že si prohodíme vedení, v chrámu bude tma a já oheň nemám zrovna v lásce, půjdu vzadu. Také tak bude nejspíš hodně pastí, ale to by mohla vyřešit vaše levitace. Netvrdím však že na ně nemůžeme narazit i tak," vydechnu a počkám na to jak se rozhodnou.

Obezřetně jsem se rozhlížel a čekal, zda se stane ještě něco, co by znamenalo nebezpečí. Prach však klesal a nic se nedělo, proto se ještě víc přiblížím ke Khoře a zadívám se na ni. Řekne, že se prohodíme, že půjde raději vzadu a tak přikývnu, než si v ruce vytvořím malou kuličku ohně, která však opravdu hodně svítila.
"Fajn, držte se blízko, abych vás případně mohl ochránit magií," odpovím, než se vznesu asi pět centimetrů do vzduchu a v téhle úrovni vyrazím k chrámu. Udržoval jsem oheň na své dlani a obezřetně se rozhlížel okolo, chrám byl opravdu nádherný, alespoň z toho, co jsem viděl a opravdu dobře zachovalý.
"Cítím silnou magii z útrob chrámu. Buďte opatrní, mám pocit, že tady bude něco, co bude hlídat poklady toho místa," vydechnu tiše.

Byla jsem ráda že se mým nápadem souhlasí a nebude mě nutit jít první, jindy bych neměla na výběr ale teď jsem mohla využít toho, že je tu i on a tak jsem se pousmála a zadívala se na úzké chodby chrámu. Brzy jsem zjistila že v téhle podobě bych se s rozpětím křídel dovnitř nevlezla a tak jsem se zasoustředila a převzala na sebe podobu malého dítěte, než jsem vyvolala výrazně menší křídla a rozletěla se za nimi. Teď už jsem neměla problém se tu vlézt, přestože jsem musela letět o něco výš než oni. Dávala jsem si však pozor na okolí chrámu a sledovala malby a písma po strannách, byl opravdu krásný. Tiše se usměji a jakmile nám Xaphan ve vedení sdělí že cítí mocnou magii, přikývnu. 

"Jistě, zůstávám obezřetná," vydechnu a dávám pozor na svá záda ale také klientova a Balaurova, přestože jsem věděla že se o sebe umí postarat. 

Khora také letěla ve své zmenšené podobě a díky tomu jsme se dokázali vyhnout většině pastí. Věděl jsem, že nám kryje záda a je víc než dostatečně silná na to, aby se postarala sama o sebe a ještě ochránila klienta. Brzy se dostaneme do velké místnosti, na jejíž konec jsem kvůli tmy ani nedohlédl, slyšel jsem však podivné zvuky. Něco jako chrápání něčeho opravdu, ale opravdu velkého. Navíc jsem ze tmy cítil i onu magii a tak pošlu kuličku světla nad místnost a nechám ji zvětšit. Brzy osvětlí celou místnost a na zemi uvidíme spát obrovské... Zvíře. Neměl jsem pro něj pojmenování, mohlo být ale tak pět metrů dlouhé a kdyby se postavilo, řekl bych, že čtyři metry vysoké. Mělo obrovskou tlamu, ze které trčely dlouhé zuby. Stále spal, ale věděl jsem, že to se brzy změní.
"Valaane zůstaň vzadu," řeknu démonovi, který se klepal strachy a hned na to se schová do chodby, kterou jsme přišli.

Zhluboka se nadechnu a zadívám do tmy. Brzy jsme se dostali do velké místnosti a zvuky které se odráželůy od chodeb po celé její délce se mi vůbec nelíbily. Krátce zavřu oči a zaposlouchám se do okoí a brzy jsem věděla kde se nepřítel zhruba nachází. Nedokázala jsem si ale ani představit jak je velký a tak když Balaur osvítí celou místnost, jenom překvapeně vydechnu a zadívám se na svého společníka zrovna když pošle klienta dozadu. Ten se okamžitě rozklepe a zapluje do chodby. Krátce se zadívám na Balaura, než vyvolám zbraň na svých rukou a vydám se k neznámému zvířeti.

"Fyzický kontakt a zaměstnávání nech na mě, soustřeď se na útok magií z dálky, pokusím se ho co nejlépe zaměstnat," vydechnu a zastavím se kousek před Balaurem, chtěla jsem vědět zda proti mému návrhu nic nemá, navíc vzhledem k našim schopnostem to bylo nejlepší řešení. 

Khora se zastaví kousek přede mnou s tím, že boj z blízky mám nechat na ni a soustředit se na útoky z dálky, chvíli ji pozoruji, než jemně zavrtím hlavou.
"Zaměstnej ho, ať se soustředí na tebe, mé útoky jsou ale mnohem účinnější z blízky, navíc jsi hodně rychlá, nechci tě trefit... Neboj se, nebudu se ti plést do cesty," odpovím ji. Nápad to byl dobrý, ale já byl zvyklejší na boj z blízka nebo na střední vzdálenost, sice hlavně pomocí magie, ale i tak... Kývnu na Khoru, že může začít a nechám ji na toho tvora zaútočit, než se vznesu do vzduchu přímo nad něj a vyšlu mu do zátylku silnou vlnu temné magie. Zatím jsem spíše pozoroval boj a snažil se odhadnout sílu toho tvora, potřeboval jsem věděl, jak je silný a rychlý.

Sledovala jsem tvora a když Balaur pronese svůj návrh přikývnu.

"Je mi to jedno, přizpůsobím se ti," vydechnu a byla jsem si jistá že mě netrefí. Tušila jsem že se jeho magii podvědomě vyhnu zatímco se budu soustředit na toho neznámého tvora. Brzy se Xaphan vznese do vzduchu a tak na tvora zaútočím. Okamžitě mu dám silnou pěst do boku. Okamžitě otevře oči a hlasitě se rozeřve na celý chrám, než vyskočí na nohy a ožene se po mě. Rychle dám ruce před sebe abych zablokovala jeho ránu a brzy se s ním pustím do boje. Byl silný ale ne až tak rychlý, jediným problémem byla jeho tvrdá kůže a tak narovnám prsty a s pokusem mu je zarazit do těla. Povedlo se mi to, zvíře bolestně zařve, ale přesto taková malá rána na jeho obřím těle neznamenala vůbec nic a proto jsem se rozhodla svůj pokus několikrát opakovat. 

"Tohle bude chtít něco mnohem ostřejšího," vydechnu a když proti mě démon vyřítí svůj ocas, dám ruce před sebe a zablokuji jeho ránu. Pokud z něj Balaur cítil magii, pak ji musel ovládat a já tak nějak tušila že to může být jeho eso v rukávu.

Tvor byl dost silný, ale s rychlostí na tom nebyl zase tak dobře. Jeho kůže byla však opravdu tvrdá, čehož si všimnu hned jakmile ho zasáhne temná magie a způsobí mu jen malé zranění. Zamračím se a chvíli Khoru sleduji. Poznamená, že to bude chtít něco mnohem ostřejšího. Ušklíbnu se, než v rukou pevně sevřu svůj meč, počkám si na vhodnou příležitost a pokusím se ho tvorovi zabodnout do zad, bohužel jsem neměl dost velkou sílu na to, abych ho prorazil tvrdou, tlustou kůží.Meč zabodnu jen pár centimetrů do jeho tělo a tak raději uskočím.
"Tady, zabodni mu to do zad!" zavolám na Khoru, než po ní hodím svůj meč. Sotva tak však udělám, tvor otevře tlamu, ve které se objeví černé plameny, jejichž žár jsem cítil i několik metrů od něj. Mířil přímo na Khoru a já věděl, že to bude opravdu rozsáhlý útok. Rychle se dostanu před tvora a Khoru, než vyvolám velké množství vody, které vyšlu proti obrovské, ohnivé kouli.

Probodnu tvora pohledem a vrazím mu jendu přímo do tlamy, což ho ještě více rozzuří. Zamračím se a když po mě Balaur hodí jeho meč, natáhnu se pro něj. ve stejnou chvíli ale zahlédnu jak tvor přede mnou rozevřel tlamu. Jakmile uvidím obrovské množství černého ohně, vyvalím na něj oči. Přestože jsem meč do ruky chytila, nebyla jsem schopná pohybu. Nenáviděla jsem oheň, bála jsem se ho a tak mi nohy doslova zdřevěněly a já zírala na jeho otevřenou tlamu a cítila žár z plamenů jasně na své kůži. Jamile před sebou zahlédnu Balaura, který nás ochránil obrovským množstvím vody, pohled mi spadne na jeho bělavévlasy a v tu chvíli se vzpamatuji, pevně sevřu meč v ruce, než využiji své schopnosti Crimson Chaos, díyk čemuž nashromáždím opravdu hodně síly do nohou, než vyskočím až nepřirozeně vysoko nad bestii a změním se do své původní podoby, než mu s rychlým dopadem své váhy zarazím meč hluboko do těla. Ihned jsem ho vytáhla a znovu zarazila do těla, což jsem udělala ještě několikrát, než jsem seskočila k hlavě zvířete a sotva na mě zaútočil, odhmotnila jsem své tělo, díky čemuž prošel skrz a já mohla uskočit do boku, než jsem mu mež zarazila do krku. Měla výdrž, to se jí muselo nechat, jenže já na tom byla stejně a nehodlala jsem to vzdát. 

Oheň jsem naštěstí zastavil a i Khora se vzpamatuje, než tvorovi několikrát zabodne meč do zad, zatímco já na něj útočil pomocí elektřiny a vzduchu. Tvor netušil, na koho se dřív obrátit a když zařve bolestí, rychle mu pošlu elektřinu přímo do tlamy. Zavrávorá a když mu ještě do toho Khora zarazí meč do krku, hlasitě zaskučí, než se po nás prudce ožene a donutí nás uskočit dozadu. Otočí se, jako by chtěl utéct, ale hrozivě zavrčí, než se rozběhne na opačnou stranu. Až teď si všimnu Valaana, který se nejspíš snažil během boje proplížit dál a teď ztuhne na místě a jen se vyjeveně zadívá na potvoru, která k němu běžela. Plnou rychlostí k němu zamířím a díky magii jsem pomocí levitace letěl opravdu rychle. Odstrčím našeho klienta z cesty, ale to už mě potvora přimáčkne tlapou ke zdi za mnou a ucítím, jak se mi její drápy zaryly do těla. Měl jsem štěstí, jeden její dráp byl přímo vedle mojí hlavy, zatímco další si mi zarýval do ramene a co by u lidí byl nejspíš palec, mi probodlo bok skrz na skrz. Další drápy byly neškodně zaražené ve stěně, to ale nic neměnilo na tom, že jsem nemohl pryč.

Bryz se mi podařilo s Balaurem najít vhodný rytmus a díky tomu jsme potvoru zahrnovaly silnými údery a postupně jí ubývalo na síle. Hrdě se pousměji, ale jakmile se potvora zasekne na místě, hlasitě zavrčí a změní směr, párkrát zamkrám a otočím se jejím směrem. Všimnu si Valaana, který se snažil proplížit dál a hlasitě zavrčím. Chtěla jsem se k nim rozběhnout dřív, ale Balaur byl za pomocí levitace rychlejší. Když se mu ale podaří odstrčit klienta stranou, za cenu toho že jej potvora přirazí ke stěně, vyvalím na něj oči a rychle se rozběhnu jejich směrem. V mžiku jsem stála za potvorou, pevně ji uchopím za ocas a vší silou s ní škubnu dozadu, díky čemuž se mi podaří osvobodit svého parťáka z jejího sevření. Teď jsem se rozčílila a tak zatnu zuby a okamžitě na bestii zaútočím.

"Valaane, ty kreténe! Nikde to tu není bezpečné, zůstaň kurva kde jsi!" zavrčím na něj nasraně a kopnu potvoru plnou silou do hlavy. Hned na to na ni začnu zběsile útočit a rozhodně jsem se nedržela zpátky a zanechávala na jejím těle mnoho hlubokých ran. 

Přibližovaly se ke mě ostré tesáky té potvory a já už připravoval silný výboj elektřiny, když se najednou zasekne, vyvalí oči a výraz toho tvora byl opravdu komický. Hned ho však něco stáhne dozadu. Věděl jsem, že to byla Khora, která zařve na toho debila, aby zůstal na místě, zatímco já se svezu podél stěny na zem s zhluboka se nadechnu. To se však ukáže jako špatný nápad, když má žebra zaprotestují a tak se akorát předkloním dopředu a přitlačím si na ránu na boku, která dost krvácela. Musel jsem mít zlomených pár žeber a tak jen tiše zavrčím, než se podívám na Khoru, která nasraně zasypávala tvora silnými údery a na jeho těle byl čím dál víc a víc ran, kterými ho nakonec dostane k zemi a zabije. Povzdechnu si, než se vyškrábu na nohy a pomalu se rozejdu k Valaanovi. Soptil jsem a měl jsem sto chutí ho zabít.

Neustále jse zasypávala potvoru ranami a brzy padne k zemi mrtvá. Oddechnu si a rychle se zadívám do tmavé místnosti, neš si všimnu zraněného Balaura, který nasupeně mířil ke klientovi a já věděla že jestli mezi ně neskočím, zabije ho. Okamžitě máchnu křídly a přiřítím se k nim, zatímco položím ruce Balaurovi na kraj ramen a lehce do něj strčím.

"Uklidni se, tím že ho zabiješ to akorát zhoršíš, je to pitomec... ale je to dobrý ano? Věř mi, už si na něj dáme pozor," vydechnu a zadívám se mu do očí, než si roztrhnu kus oblečení a okamžitě mu ránu obvážu a stáhnu aby nekrvácela. Hned na to se rozejdu za Vaalanem a napřáhnu se abych mu dala facku, jenže se zaseknu na místě a místo toho jej natlačím na zeď a vrazím silnou pěst do zdi vedle jeho hlavy, až se mi ruka zaboří dovnitř.

"Ještě jednou ohrozíš život mého parťáka a tuhle ruku ti zarazím do prdele!" zasyčím na něj zlostně a zaskřípu zubama, zatímco jsem ho propalovala pohledem. 

Najednou se přede mnou objeví Khora a položí mi ruce na ramena, zadívám se na ni a když mi řekne, abych se uklidnil, že to jen zhorším, tiše si povzdechnu a přikývnu. Nechám ji, aby mi stáhla rány a poté se rozejde k Valaanovi. Pomalu jsem šel za ní a v momentě, kdy zasyčí, že mu ruku zarazí do prdele, začnou mi cukat koutky.
"D-dobře," vykoktá démon a šlo vidět, že má z Khory strach. Rozejdeme se dál a brzy narazíme na další velké dveře, na kterých byly opět znaky čtyř elementů. Povzdechnu si, než je aktivuji, ale tentokrát se neotevřou. Místo toho se na nich začne postupně objevovat nápis démonickým písmem.
"Sakra! Co teď? Jak je otevřeme?" začne se rozčilovat Valaan a já se mlčky zahledím na dlouhý, veršovaný nápis, ve kterém v podstatě stálo... Že se dveře otevřou jen těm s královskou krví.

Když démon vyděšeně přikývne, povzdechnu si a vytáhnu ruku ze stěny, než se rozejdeme dal dlouhou chodbou. Párkrát zamkrám a opět začnu dávat pozor na své okolí, jen se mi nelíbily rány mého společníka, přeci jen dost krvácely a já ho nechtěla vidět v takovém stavu. Tiše zakňučím a zadívám se na Balaura stranou od boku klienta. Teď jsme se ale nemohli vrátit a tak jsem je mlčky následovala a dávala pozor na pasti. Brzy jsme se objevili u velkých dveří, ale nepodařilo se nám je otevřít za pomocí elementů, přestože tam stály. Brzy na to se začne na dveřích objevovat démonický nápasi a tak se na něj zaměřím, než se zamračím a zkousnu si ret. Takže konec cesty? 
"Cesta je zapovězena takovým jako jsme mi, takže opravdu nevím..." vydechnu a zadívám se na Balaura, zatímco se postavím mezi dva démony. Čím dál více mě zajímalo, co je v onom chrámu za cennosti že to musí být chráněné tak silným, magickým kouzlem...

Propaloval jsem ten nápis pohledem a tiskl si ruku na ránu na boku, která měl pálila a krev prosakovala skrz Khořiné oblečení. Jakmile však má společnice poznamená, že cesta takovým, jako jsme mi je zapovězená, takže neví, hlasitě zavrčím, než se prudce rozejdu ke dveřím. S pár nadávkami položím krvavou ruku na dveře, které se začnou otevírat a tak ustoupím dozadu a odfrknu si, než se otočím na ty dva.
"Ani slovo," zasyčím na ně, než se otočím na patě a vejdu do místnosti. Okamžitě zamrznu na místě, když celou místnosti osvítí oheň, který se sám zapálí na několika místech. Byla tady velká hromada zlatých mincí, o kus dál police s mnoha knihami, drahé látky, krásný, zdobený nábytek, šperky a o kus dál podstavce, na nichž byly předměty, ze kterých jsem cítil magickou energii.
"Tohle... Jsem nečekal," vydechnu tiše a vyjeveně se rozhlédnu.

Stále jsem přemýšlela a už to vzdávala, ale když se Balaur se zavrčením rozejde ke dveřím, přiloží k nim ruku a ony  se otevřou, vyvalím na něj oči. Poznamená abych nic neříkala a tak polknu všechny poznámky a zatímco se oni rozejdou dovnitř, já zůstanu hledět na dveře, než se zadívám na jejich záda. Rozhodla jsem se to... nekomentovat, nevypadal že by na to měl náladu a tak si povzdechnu a po chvilce váhání se rozejdu za nimi. 

"Už alespoň vím proč je ten chrám nedotčený," zavrčím si pod nos a probodnu Balaura pohledem, než se nevěřícně rozhlédnu okolo. Bylo tu toho... tolik. 
"Páni... tohle je... neskutečné," vydechnu s úžasem, než máchnu křídly a vzletím do vzduchu abych se více rozhlédla. 

Valaan vypadal, jako kdyby se každou chvíli měl složit na zem jen z radosti, která se mu zračila na tváři. Byl jsem rád, že to ani jeden z nich nekomentoval, nechtěl jsem o tom mluvit před naším klientem, už tak mě štvalo, že ví, že jeden z mých rodičů je královské krve... Khoře jsem to hodlal vysvětlit později, ale teď... Jsme měli na práci důležitější věci.
"Vezmeme to nejcennější a zmizíme! Hodlám se sem pak vrátit s větší skupinkou!" vyjekne démon nadšeně a tak přikývnu, než se vydám k podstavcům, na kterých byly magické artefakty, které seberu a Valaan si je ode mě vezme, než je dá do celkem malé brašny. Překvapeně zamrkám, když se tam vejdou všechny a nakonec v ní začnou mizet i zlaťáky.
"Je to také artefakt... Je v ní metr krychlový prostoru a nezvyšuje se váha," vysvětlí rychle démon a rychle brašnu zaplní. Přikývnu a jakmile skončí, vydám se k východu.
"Zmizme odsud," vydechnu a jakmile mě Khora dožene, opřu se o ni.

Kdyby nebylo toho debila, všechno by šlo bez problému a Balaur by nebyl zraněný. V chrámu mě zaujme jedna jedná věc a tak ji vezmu, byl to malý modrý náhrdelník, který mě něčím prostě uchvátil. Zhluboka se nadechnu a rozhovoru těch dvou si nevšímám. Krátce zavřu oči ale brzy na to se vydám za nimi a když se o mě Balaur opře, starostlivě se na něj zadívám a opatrně ho podepřu, hlavně tak aych mu neublížila, ale aby se mu lépe šlo. Taky jsem odtud chtěla zmizet, ne že by pohled na tohle vohatství nebyl krásný ale... teď mě zajímalo zdraví mého parťáka. 
"Musí se ti to pořádně ošetřit, v horách tady je vesnice, mají tam výborného doktora..." vydechnu starosltivě a zamračím se když si všimnu že krev na jeho ráně prosakuje i skrze oblečení.