Soukromá TRPG = Textová Role Play Game


    Mikoto & Khora

    Mikoto
    Mikoto

    Posts : 424
    Join date : 31. 03. 18

    Mikoto & Khora Empty Mikoto & Khora

    Příspěvek pro Mikoto za 22/7/2018, 19:27

    Počasí: Krásný slunečný den
    Místo: Podsvětí, hranice Středního a Západního království
    Pořadí: Mikoto -> Khora
    Mikoto
    Mikoto

    Posts : 424
    Join date : 31. 03. 18

    Mikoto & Khora Empty Re: Mikoto & Khora

    Příspěvek pro Mikoto za 22/7/2018, 19:40

    Bylo zvláštní, co se člověk nedozví při práci žoldáka a vlastně už jen při vysedávání v hostincích. Od Aokiho jsem se naučil dost o podsvětí a tak... Jsem už dokázala lehce zapadnout a splynout s davem. V Západním království to bylo jednoduché, všichni tady byli... Přátelštější a nestarali se o to, co jsi zač. Ano, našly se výjimky, ale jen velmi zřídka. Teď jsem si však musel dávat větší pozor. Byl jsem na území Feraela a to hned ze dvou důvodů. Jednak jsem se snažil získat co nejvíce informací, které by pomohly Aokimu a také... Jsem před pár dny narazil na velice zajímavou informaci. Jeden démon si prý už pár let držel jako trofej andělskou ženu. Byly to jen opilé řeči jednoho démona, ale... Když jsem si o dotyčném zjistil víc, dozvěděl jsem se, že byl znám pro svou krutost, bojové schopnosti a úchylkou na andělské ženy. Prý nejednu znásilnil a tak mi přišlo víc než pravděpodobné, že by nějakou unesl, kdyby měl tu možnost. Slunce už pomalu zapadalo za obzor a já se blížil k velkému kamennému domu na jehož zdech byly jakési znaky, ze kterých jsem cítil magii až sem. Skrýval jsem svou vlastní magii a po chvilce se přikradu blíž, dotknu se magické značky a začnu jí zkoumat, po chvilce si uvědomím, že zabraňuje vstupu temné magie do domu. Tím pádem je možné, aby v něm přežila bytost světla a já měl další vodítko, které naznačovalo, že někoho opravdu unesl. Tiše zavrčím, než se rozejdu ke dveřím do domu. Přemýšlel jsem, jestli je vykopnout, nebo zahrát divadýlko a první se porozhlédnout po době. Nakonec se přeci jen rozhodnu nic neriskovat a tak zaklepu na velké, dřevěné dveře. Po chvilce mi otevře velký démon, který mě probodne nepřátelským pohledem.
    "Co chceš?" prskne na mě.
    "Omlouvám se, ale ztratil jsem se, navíc venku se stmívá a tak jsem doufal, že bych mohl zůstat přes noc," řeknu a démon se zamračí. Rozhodně mě tu nechtěl, ale když vytáhnu váček s penězi, kterým zatřesu, přeci jen mě s úsměvem pozve dovnitř.
    "Udělejte si pohodlí, měl bych mít volný pokoj a zatím se můžete najíst v kuchyni," ušklíbne se a ukáže někam do domu, než se vydá opačnou stranou. Měl jsem špatný pocit, že kdybych chtěl opravdu zůstat, okrade mě a v noci zabije, ale na tom teď nezáleželo. Místo toho se však začnu rozhlížet po dřevěném interiéru domu. Opravdu tady nebylo moc temné magie, ale zároveň jsem se snažil vycítit jakoukoliv jinou.



    Can you remember who you were,
    before the world told you who you should be?
    Khora
    Khora
    Admin

    Posts : 641
    Join date : 01. 05. 17

    Mikoto & Khora Empty Re: Mikoto & Khora

    Příspěvek pro Khora za 22/7/2018, 20:10

    Zamyšleně jsem hleděla do země a už hodiny jsem nehtem vyrývala nějaké obrázky do podlahy. Ticho v domě přehluší bouchnutí dveří někde nad našima hlavama a tak se líně zadívám oním směrem, odkud zvuk přišel. Byla to nejspíše další z otcových návštěv a tak bych se nedivila, kdyby se brzy objevil ve dveřích. Nestála jsem o ničí společnost a tak jsem dál otráveně sledovala podlahu před sebou. Dlouhé rudé vlasy jsem měla snad ve všech směrech, zašlé a špinavé stejně jako oblečení, které bylo na mnoha místech roztrhané a odhalovalo některé z mých vnad, přeci jen se na tomhle můj otec opravdu bavil, obzvláště když mohl přivést někoho významného, který byl nadmíru zvědav na můj původ. Připadala jsem si jako nějaká zábavní atrakce a jediné štěstí bylo to, že můj otec nedovolil aby si mě kdokoli z démonů vzal, přestože takových nebylo málo. Očividně jsem mu stála za víc, než mu nabízeli a kdyby někdy svolil... nevím co bych dělala. Ani jsem nad tím nechtěla přemýšlet. Tiše si povzdechnu a krátce se zadívám na matku, která seděla na posteli a s prázdným pohledem hleděla na dveře. Nevnímala a už několik hodin se ani nepohnula. Nevím co získával tím, že nás nechával ve stejném pokoji, bylo to stejné jako kdybychom byly oddělené... Ale možná jenom šetřil prostory, sama jsem netušila jak velký tenhle dům vůbec je a ... raději jsem to ani vědět nechtěla. Zvědavost by mě dostala jenom do potíží.



    Mikoto & Khora Coolterlr
    Mikoto & Khora Cooltepsp
    Mikoto & Khora Cooltemqm
    Mikoto
    Mikoto

    Posts : 424
    Join date : 31. 03. 18

    Mikoto & Khora Empty Re: Mikoto & Khora

    Příspěvek pro Mikoto za 22/7/2018, 20:22

    Démon zmizel někam do domu a brzy zaslechnu kroky, které zněly, jako by šel po schodech. Obrátím se tím směrem a okamžitě vyruším veškerý zvuk, který bych mohl udělat pomocí magie. Velkou rychlostí začnu nahlížet do nejrůznějších pokojů, ale nenajdu žádné známky toho, že by zde držel anděla. Až když zaslechnu dva páry kroků, které šly po schodech, rychle zamířím do kuchyně, kde si vezmu nějaký kus ovoce a pustím se do něj, zatímco se posadím na židli. Brzy se ve dveřích objeví démon s širokým úsměvem na tváři.
    "Jste můj cenný host a tak bych vám rád ukázal něco opravdu zajímavého," řekne mi a tak nějak mi dojde, že když jsem mu jen tak ledabyle ukázal velký obnos peněz, nejspíš si myslí, že jsem někdo významný. Po chvilce jen přikývnu a donutím se pousmát, přestože se mi tento démon opravdu hnusil. Ani jsem nemusel použít svou schopnost, abych věděl, jak zkažené je jeho srdce.
    "Rád," řeknu a následuji ho do místnosti, kde stála hubená, mladá dívka v roztrhaných šatech a s dlouhými, rudými vlasy. Všimnu si, že kus za ní vedou schody dolů, nejspíše do sklepení.
    "Co na ni říkáte? Není nádherná?" zeptá se mě démon se smíchem.
    "Je to opravdu vzácný kousek... Napůl démon. Napůl anděl," řekne s krutým úšklebkem na rtech a já se na chvíli zaseknu. Právě mi všechno potvrdil a tím si podepsal rozsudek smrti.



    Can you remember who you were,
    before the world told you who you should be?
    Khora
    Khora
    Admin

    Posts : 641
    Join date : 01. 05. 17

    Mikoto & Khora Empty Re: Mikoto & Khora

    Příspěvek pro Khora za 22/7/2018, 20:44

    Výtvor na podlaze a mou jedinou zábavu jsem byla nucena okamžitě přerušit, když jsem zaslechla skřípání dveří a kroky, které vedly dolů. Okamžitě ztuhnu a zadívám se na dveře v nepěkném očekávání, které se mi splnilo. Byl to otec a bez jediného slova mě vytáhl na nohy a odsmýkal nahoru. Jeho pevný stiskl byl jako vždy připomínkou toho, abych se chovala slušně a mlčela. Sotva zmizí za rohem, zůstanu stát na místě a ani se nehnu. Jenom líně pozvednu oči abych se ohlédla po místnosti a zjistila jak moc se to tu stačilo změnit. Když znovu zaslechnu kroky, okamžitě sebou cuknu a sklopím pohled k zemi. V tuhle chvíli jsem si nedovolila ani přemýšlet, jen zaslechnu otcova slova a smích, ze kterého mi přeběhne mráz po zádech. Pohledem jsem sledovala podlahu pod našima nohama, dokud se kě mě otec nenatáhl aby mi nuceně pozvedl hlavu.
    "Jen se neostýchej a pozdrav našeho hosta," vydechne se smíchem a já se donutím vzhlédnout do očí dalšímu démonovi, který pro mě nic neznamenal. Co mě ale překvapí byly jeho rudé vlasy, které nesly stejnou barvu jako ty mé, až na oči... ty jeho byly zlaté, zatímco mé byly čistě rubínové. Tiše vydechnu a jednou nohou vykročím v před, abych se mu uklonila. Na mluvení jsem měla příliš vyprahlé hrdlo a tak jsem nadzvedla koutky v nuceném úsměvu, který mi stejně dlouho nevydržel.
    Mikoto
    Mikoto

    Posts : 424
    Join date : 31. 03. 18

    Mikoto & Khora Empty Re: Mikoto & Khora

    Příspěvek pro Mikoto za 22/7/2018, 20:52

    Mlčky jsem sledoval démona, který přišel k mladé dívce a se smíchem ji donutí, aby se na mě podívala. Její oči byly mrtvolné a tak nějak mi připomněly Nyssu, když jsem ji viděl poprvé. Párkrát zamrkám a vzedme se ve mě vlna hněvu vůči démonovi. Chtěl jsem jí pomoct a bylo mi u prdele, co je zač. Lehce se mi ukloní a tak se k ní pomalu rozejdu, zatímco mé oči žlutě zazáří. Okamžitě uvidím její čisťounkou duši a čisté srdce a můj vztek se ještě znásobí. zahlédnu i temnou duši démona s nechutně prohnilým srdcem a v tu chvíli jsem mělco dělat, abych udržel svou magii na uzdě a tvářil se normálně. Ale i tak zaskřípu zuby.
    "Tak?" zeptá se démon netrpělivě a zamračí se, než propálí dívku pohledem a natáhne se k ní. Chytím jeho ruku dřív, než se jí stačí dotknou a pevně ji stisknu.
    "Už na ni nesáhneš," zavrčím rozzuřeně a sleduji démonův výraz, který se ve vteřině z překvapeného změní na rozzuřený.
    "Co si to dovoluješ?" zařve rozzuřeně a napřáhne se, aby mě praštil. Chtěl jsem uhnout, ale bál jsem se, že to schytá dívka a tak jí rychle přesunu víc za sebe, než zablokuji démonovu ránu. Mé ruce zaprotestují, měl opravdovou ránu a chvíli dostanu pocit, že mi zlomil ruce. Naštěstí byly v pořádku a podaří se mi odkopnout démona na druhou stranu místnosti.



    Can you remember who you were,
    before the world told you who you should be?
    Khora
    Khora
    Admin

    Posts : 641
    Join date : 01. 05. 17

    Mikoto & Khora Empty Re: Mikoto & Khora

    Příspěvek pro Khora za 22/7/2018, 21:05

    Byla jsem tak napůl mimo a napůl jsem vnímala realitu, rudovlasého mladíka, otce a docela pěkně zdobenou místnot. Stála jsem na holých nohách a na malou chvíli se do mě opřel chlad, na který jsem ve sklepení tohoto domu byla zvyklá. Můj pohled hodně rychle opadl k zemi a jen koutkem oka jsem zahlédla otcovu ruku a tak jsem zůstala nehnutě stát na místě. Zaslechnu podivný zvuk, který jsem nedokázala nikam zařadit a tak líně zvednu oči a zahlédnu něco, co jsem nečekala. Rudovlasý mladík svíral ruku mého otce a jeho výraz v očích mě na malou chvíli vyděsil. Byl rozzuřený a já doufala že to není má vina a že mě za to otec nepotrestá. Co mě ale vyděsilo víc, byl rozzuřený otec který se napřahoval k tomu aby udeřil rudovlasého muže. Okamžitě sebou cuknu a udělám pár rychlých kroků dozadu. Nohy se mi pod tím rychlým pohybem podlomí a já dopadnu na kolena, než přepadnu na zadek a zakryji si rukou ústa, zatímco jsem se druhou tak nějak podpírala o zem. Mé vyjeknutí nešlo ani slyšet a když odkopl otce na druhou stranu místnosti, poplašeně vytřeštím oči, do kterých se mi nahrnou slzy. Vůbec jsem nerozuměla tomu co se stalo, co se děje a opravdu jsem se bála toho, co se bude dít. Chtěla jsem utéct, ale na útěk jsem byla příliš paralyzována strachem.
    Mikoto
    Mikoto

    Posts : 424
    Join date : 31. 03. 18

    Mikoto & Khora Empty Re: Mikoto & Khora

    Příspěvek pro Mikoto za 22/7/2018, 21:14

    Rychle se otočím na dívku, která se vyděšeně dívala na démona, nejspíš jejího otce a zakrývala si ústa, aby nevydala ani hlásku.
    "Bude to v pořádku, slibuji. Už ti neublíží," vydechnu rychle jejím směrem, než se otočím na démona, který se proti mě rozběhne se zbraní v ruce. Tlakovou vlnou ho odhodím zase zpátky ke zdi a dřív, než se vzpamatuje k němu přiskočím a dám mu pěstí do obličeje. Jindy by to s démonem jeho velikosti asi ani moc nehnulo, ale jelikož v tom stejném momentě uvolním obrovské množství vibrací v tlakové vlně, ucítím, jak mu křupla čelist a následně proletí stěnou. Do místnosti dopadnou poslední, načervenalé paprsky slunce, kterého ní prosvítaly skrz díru ve zdi a mě se po téhle ráně trochu uleví.
    "Nenávidím osoby, jako ty. Kteří mají radost z utrpeních druhých, vyžívají se v něm... Už tě nenechám nikomu ublížit!" zařvu na něj rozzuřeně, než se proti němu rozběhnu. Pomalu se sbíral ze země, ale pomocí magie zvýším svou rychlost a tak se k němu dostanu dřív, než vůbec stihne zareagovat. Srazím ho k zemi, než mu přiložím ruce na hrudník a několikrát mu do těla vpustí silné vibrace, které mu potrhají orgány. Odfrknu si a narovnám se, ještě žil, ale nemohl se hýbat, pomalu ani dýchat a jen tiše chrčel. Nikdo ho už nezachrání, ale umírat ještě nějakou dobu bude. Otočím se k němu zády, než se svižným krokem vrátím k dívce a obdaruji ji milým úsměvem.
    "Neboj se, neublížím ti. Jsem Mikoto a ty?" řeknu milým tónem a spolknu všechen svůj vztek na umírajícího démona. Byla v bídném stavu a tak jsem jí chtěl co nejvíce pomoci.



    Can you remember who you were,
    before the world told you who you should be?
    Khora
    Khora
    Admin

    Posts : 641
    Join date : 01. 05. 17

    Mikoto & Khora Empty Re: Mikoto & Khora

    Příspěvek pro Khora za 22/7/2018, 21:31

    Mé oči nestačily pobírat všechno co se přede mnou odehrávalo. Mohla jsem jenom sedět na zemi a nehnutě sledovat co se děje. Nechápala jsem, nepobírala to a byla jsem vyděšená a zmatená více než kdykoli dřív. Můj otec se tomu muži nemohl vyrovnat a já sledovala s jakou lehkostí odletěl o kus dál, dokud ve stěně neprorazil obrovskou díru. Mladík rozzuřeně něco křičel, ale jeho slova jsem zrovna nevnímala a jenom sebou několikrát škubnu pokaždé, co se v blízkosti ozve nějaká hlasitá rána. Když ucítím hřejivé paprsky slunce na kůžu a nachvíli mě oslepí, poplašeně dám před sebe ruce a setnu je až v momentě, kdy se přede mnou objeví ten muž. Usmíval se mile a mluvil na mě, jenže já ho neslyšela, nechtěla jsem ho slyšet a dostala jsem strach. Představil se jako Mikoto, ale mě na tom teď ani trochu nezáleželo. Poplašeně vyskočím na nohy a rozběhnu se ke schodům, což nebyl nejlepší nápad, vzhledem k tomu že mě v půlce zradily nohy a já dopadla na zem do tmavé místnosti, která mi byla několik let domovem. Nemluvila jsem, jenom se třásla a vyděšeně se ohlédla nad schody, než jsem zaběhla do rohu tmavé místnosti, kde jsem se přikrčila ke stěně jako kdyby byla mým nejvěrnějším přítelem. Ten muž nám chtěl určitě ublížit... Bála jsem se ho, určitě nás zabije, určitě mě zabije. Třásla jsem se, chvěla pod nátlakem adrenalinu který se mísil se vším tím strachem, kco se mi "provrtával" kůží.



    Mikoto & Khora Coolterlr
    Mikoto & Khora Cooltepsp
    Mikoto & Khora Cooltemqm
    Mikoto
    Mikoto

    Posts : 424
    Join date : 31. 03. 18

    Mikoto & Khora Empty Re: Mikoto & Khora

    Příspěvek pro Mikoto za 22/7/2018, 21:43

    Dívka sebou poplašeně trhne, než vyskočí na nohy a rozběhne se ke schodům do sklepa. Povzdechnu si a pomaličku se tam vydám. Byla na tom bídně a jestli v takových podmínkách žila celý život, nemohl jsem se divit, že reaguje tak, jak reaguje. S povzdechem se vydám ke schodům a pomaličku je sejdu. Dostanu se do tmavé místnosti a až po chvilce si mé oči přivyknout. uvidím mladou dívku, která se krčila v rohu a ženu, která ležela na posteli, její oblečení bylo od krve a dívala se na mě mrtvolnýma očima. Vypadala hrozně a vůbec na mě nereagovala. začnu si opět všímat vyděšené dívky, která se stále krčila v rohu a po chvilce se posadím na schody. Netušil jsem, jak si získat její důvěru a tak zůstanu na místě a mlčím.
    "Neublížím vám, přišel jsem vám pomoci," řeknu po chvilce klidným hlasem a znovu se odmlčím. Věděl jsem, že na ně budu muset pomalu a... Nevadilo mi to.



    Can you remember who you were,
    before the world told you who you should be?
    Khora
    Khora
    Admin

    Posts : 641
    Join date : 01. 05. 17

    Mikoto & Khora Empty Re: Mikoto & Khora

    Příspěvek pro Khora za 22/7/2018, 21:52

    Netušila jsem co mám dělat, chtěla jsem se jenom schovat a nic víc. Nechtěla jsem aby nás zabil, proto když zaslechnu kroky, poplašeně se zadívám ke dveřím které byly otevřené. Sledovala jsem je jako kdyby se v nich každou chvíli měla objevit smrt. Brzy se v nich objevil ten muž, jehož rudé vlasy mě znovu zaujaly a tak jsem si je prohlédla. Místo toho aby se přiblížil, se jenom posadil a zůstal mlčet. Bedlivě jsem ho pozorovala a přemýšlela. Co chtěl? Proč... vůbec přišel a o co mu jde? Mlčela jsem a sledovala jeho zlaté oči, které těkaly po místnosti, dokud nepromluvil. Neublíží nám, přišel nám pomoci...ta slova zněla tak neuvěřitelně, že jsem se je za každou cenu pokoušela vyvracet.
    "Proč? Co by jsi z toho získal?" vydechnu tak tiše, že jsem skoro neslyšela sama sebe a krátce se na mladíka zadívám než uhnu pohledem někam do strany.
    Mikoto
    Mikoto

    Posts : 424
    Join date : 31. 03. 18

    Mikoto & Khora Empty Re: Mikoto & Khora

    Příspěvek pro Mikoto za 22/7/2018, 22:03

    Její rty se pohnou a až po chvilce mi dojde, že promluvila. Její hlas byl ochraptělý a tak tichý, že jsem jí skoro neslyšel. Nakonec si však její otázku dám dohromady.
    "Protože je to tak správné. Nezasloužíte si trpět a ne všichni jsou špatní. Chci vám pomoci. Vím, že mi nevěříš, ani to po tobě nežádám, ale... Můžu tě odsud dostat, ano?" řeknu jí trpělivě a stále se mi dařilo držet milý tón. No.. Spíš to jinak nešlo, ta dívka si zasloužila vlídná slova a lepší zacházení, než zažila. Obě si ho zasloužily. zatímco však dívka alespoň vnímala a snažila se komunikovat, žena na posteli se ani nepohnula, jen se na mě dívala mrtvýma očima a vlasy jí spadaly do tváře. Byla vychrtlá a na jejích rukou jsem viděl modřiny, které ale také pokrývaly tělo dívky. Alespoň z toho, co jsem z ní viděl.



    Can you remember who you were,
    before the world told you who you should be?
    Khora
    Khora
    Admin

    Posts : 641
    Join date : 01. 05. 17

    Mikoto & Khora Empty Re: Mikoto & Khora

    Příspěvek pro Khora za 22/7/2018, 22:14

    Očima jsem těkala po celé místnosti ale vždy jsem se zastavila na tom neznámém. Promluvil, odpověděl mi a já sama byla překvapená že mě vůbec slyšel. Nedávala jsem si naděje v odpověď a on mi přesto odpověděl.
    "Jak můžeš vědět co je správné? Jak můžeš vědět že sito nezasloužíme? Ano, nevěřím ti, ale také nevidím důvod, proč bych odsud měla odejít. Tam venku... nám mohou ublížit úplně stejně, ne-li hůř a já mám strach," vydechnu k Mikotovi a na chvili zavřu oči, než si přitáhnu nohy víc k těli a promnu si bolavá zápěstí a kolena.
    "Neznám nic jiného než tohle místo a to mě děsí..." šeptnu tiše a zadívám se na obrazce na zemi. Byla jsem jenom kousek od nich a chvíli si je prohlížela, než jsem se zadívala směrem k posteli, kde ležela má matka a vůbec nereagovala. Také si všimnu, že se mladík dívá stejným směrem.
    "Celý život je taková," vydechnu a zavřu oči když se mi vybaví pár nehezkých vzpomínek z mých snů. Lehce sebou škubnu a párkrát se zhluboka nadechnu abych je zahnala, ale nedařilo se mi to.
    "Měla bych zemřít," zašeptám tak potichounku a schovám hlavu do klína. Díky rudým vlasům které mi spadly podél tváře to nebylo až tak těžké.



    Mikoto & Khora Coolterlr
    Mikoto & Khora Cooltepsp
    Mikoto & Khora Cooltemqm
    Mikoto
    Mikoto

    Posts : 424
    Join date : 31. 03. 18

    Mikoto & Khora Empty Re: Mikoto & Khora

    Příspěvek pro Mikoto za 22/7/2018, 22:22

    Poslouchal jsem její slova a opravdu mi čím dál více připomínala Nyssu.Tiše si povzdechnu, nějak to půjde, musí. Nechci jí nechat trpět.
    "Nemůžu vědět, co je správné, nikdo to neví. Mám své ideály, chci pomáhat ostatním," odpovím trpělivě na její otázku a hned se nadechnu, abych jí mohl odpovědět i na ty další.
    "Nikdo si nezaslouží, takhle trpět za to, čím je. Vím, že máš strach z neznámého, ale... Vyhladovíte tady, nebo vás najde někdo horší. Já... Vám můžu tam venku ochránit, pomoct vám najít místo, kde můžete beze strachu žít. První kroky jsou ty nejtěžší, ale věřím, že to zvládneš," řeknu a mile se pousměji. Dívka mi ještě sdělí, že druhá žena je taková celý život a mé obavy se ještě zhorší. Nevypadala vůbec dobře. Chtěl jsem se k ženě vydat, ale když zaslechnu další dívčina tichounká slova, která jsem slyšel jen díky absolutnímu tichu, které ve sklepě bylo, otočím se místo toho na ni.
    "Ne, to neříkej. Každý má právo na život, včetně tebe. Zatím jsi ho ale ani nepoznala, tohle život není. Prosím, vím, že to chceš vzdát a že to možná vidíš jako jediné východisko, ale nevzdávej to, svoboda je doslova za dveřmi," zaprosím ji a pomaličku se k ní vydám.
    "Víš, před nějakou tou dobou jsem potkal někoho jako jsi ty... Úžasnou ženu, která žila tisíc let v zajetí, byla nucena bojovat ve válkách... Chtěla si vzít život, neviděla jiné východisko, ale... Nakonec to nevzdala a získala svobodu..." vydechnu potichu a opatrně a velmi jemně položím dívce ruku na rameno, jako bych jí mohl zlomit pouhým dotekem.



    Can you remember who you were,
    before the world told you who you should be?
    Khora
    Khora
    Admin

    Posts : 641
    Join date : 01. 05. 17

    Mikoto & Khora Empty Re: Mikoto & Khora

    Příspěvek pro Khora za 22/7/2018, 22:31

    Celou tu dobu jsem vnímala jeho slova, každý krok a hlasitější nádech. Měla jsem pocit jakoby celá místnost byla pod mou kontrolou a tak mě ani nepřekvapí, když mi položí ruku na rameno a zlehka se mě dotkne.
    "Nevidím to jako jediné východisko, neudělala bych to. Podle jiných bych možná měla, ale nechci zemřít," vydechnu jako kdyby na tom záleželo, než se donutím zvednout hlavu a podívat se do jeho zlatých očí, které mi teď už nepřišly tak děsivé. Vzpomenu si na jeho slova o úžasné ženě a tak se krátce pousměji, ale můj psměv se hodně rychle vytratí.
    "Tak to měla štěstí," hlesnu tiše a nakonec se donutím postavit, i když jsem se stále odtahovalao od mladíka a raději se tiskla na stěnu za sebou.
    "Poslyš... je přirozené se bát svobody?" zeptám se opatrně a tázavým pohledem vyhledám jeho zlatavé oči.



    Mikoto & Khora Coolterlr
    Mikoto & Khora Cooltepsp
    Mikoto & Khora Cooltemqm
    Mikoto
    Mikoto

    Posts : 424
    Join date : 31. 03. 18

    Mikoto & Khora Empty Re: Mikoto & Khora

    Příspěvek pro Mikoto za 22/7/2018, 22:40

    Uleví se mi, když mi řekne, že by to neudělala, že nechce zemřít.
    "To je dobře," vydechnu a úleva v mém hlase byla znát. Zadívá se mi do očí a trochu se pousměje, ale její úsměv brzy zmizí. Poznamená, že Nyssa měla štěstí a tak se usměji a přikývnu. Nyssa je bojovnice, jen tak se nevzdá a... Bože jak mi chybí... Párkrát zamrkám, než se raději začnu zase soustředit na dívku, která se stihla postavit, opírala se o zeď a bylo na ní vidět, že se ode mě snaží být co nejdál. Zeptá se mě, jestli je přirozené bát se svobody a tak se na ni zamyšleně zadívám a odstoupím, abych jí dal více prostoru.
    "Řekl bych, že v tvém případě ano... A zároveň je to strach z neznámého. Venku je svět, který neznáš a... Věřím, že je to pro tebe opravdu děsivé a taky ještě nějakou dobu bude... Ale zvykneš si a věř mi, že svobodu budeš milovat," pousměji se a otočím se na ženu, ke které se pomalu vydám. Kleknu si vedle postele a odrhnu jí vlasy z tváře.
    "Mikoto?" vydechne slabým hlasem a já se zaseknu na místě. To... To není možné... Jak? Co tady? Ona je naživu?
    "Mami?" vydechnu nevěřícně a pomaličku ji posadím a opřu o zeď. Udělá se mi knedlík v krku a zadívám se na pouhý stín ženy, kterou kdysi byla. Znovu měla nepřítomný výraz a nezačne vnímat, ani když s ní zatřesu. Byla... Úplně mimo. Tiše zanadávám, než vstanu a začnu couvat, dokud zády nenarazím do stěny úzkého pokoje, kde zůstanu stát se zavřenýma očima. Potřeboval jsem chvíli na to, abych vstřebal to, co se právě děje.



    Can you remember who you were,
    before the world told you who you should be?
    Khora
    Khora
    Admin

    Posts : 641
    Join date : 01. 05. 17

    Mikoto & Khora Empty Re: Mikoto & Khora

    Příspěvek pro Khora za 22/7/2018, 22:54

    Byla jsem stále trochu překvapená z toho, že muži vůbec záleželo na tomco si myslím. Nerozuměla jsem tomu proč se stará, proč se zajímá a trochu mě to děsilo. Zároveň jsem věděla že je možná mou jeidnou nadějí abych se odsud dostala pryč a měl pravdu.... možná by mě mohl ochránit, pomoci mi najít nějaké místo, kde bych mohla přežít a sama jsem jsem si na něco takového opravdu netroufala. Jenom mlčky přikývnu na to co říkal a nechám ho přejít k posteli za matkou. Tak nějak jsem tušila že nebude ragovat a proto když tiše promluví a vysloví jeho jméno, zeširoka rozveřu oči a nevěřícně se zadívám jejich smjak ji oslovil. Zhluboka se nadechnu a ještě více se natisknu na stěnu.... Opět jsem byla zmatená a dle jeho výrazu jsem nebyla jediná. I tak jsem se rozhodla mlčet a nic neříkat, sama jsem navíc netušila co. Věděla jsem že i kdybych se teď postavila a šla za ženou, bude mě ignorovat i když jsem tak nějak pocítila sobeckou touhu to zkusit, znovu a jedinkrát... ji slyšet mluvit mým směrem. Sama jsem netušila proč a do očí se mi znovu nahrnuly slzy.



    Mikoto & Khora Coolterlr
    Mikoto & Khora Cooltepsp
    Mikoto & Khora Cooltemqm
    Mikoto
    Mikoto

    Posts : 424
    Join date : 31. 03. 18

    Mikoto & Khora Empty Re: Mikoto & Khora

    Příspěvek pro Mikoto za 22/7/2018, 23:02

    Díval jsem se... Na ženu na posteli, která by mi měla být matkou a... Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Byla to ona, ale zároveň nebyla. Žena přede mnou neměla absolutně žádnou vůli k životu a když aktivuji svou schopnost, uvidím její poskvrněné, temné srdce naplněné hořkostí, nenávistí, zlobou. Raději se podívám stranou a v očích mě zaštípou slzy. Netušil jsem, co dělat. Smířil jsem se s tím, že je mrtvá, kdybych však věděl, že je tady... Roztřeseně se nadechnu, než se zadívám na dívku. Mou sestru. Mou malou sestřičku, která si prošla peklem a já tady pro ni nebyl. Pocítím znovu vztek, k démonovi, za to co jim udělal, k sobě samému, že jsem je nenašel dřív a... Našel je v podstatě náhodou. Měl jsem chuť do něčeho praštit, ale neudělám tak, jen bych dívku vyděsil.
    "Mikoto... Zabij nás... Zabij ji... Zabij.. Zabij tu nestvůru, zabij to monstrum," ozve se ženský hlas, který zněl napůl šíleně. Stále to opakovala dokolečka a mě se obrátí žalude. Dřív, než si uvědomím, co dělám, skočím přes celou místnost a zakryji ženě ústa.
    "Sklapni! Nehodlám zabít vlastní sestru! Jak to můžeš říct! Jak?!" zavrčím na ni naštvaně a jediný důvod, proč jsem nekřičel byl, že jsem nechtěl sestřičku vyděsit. Abbygail zmlkne, šílený výraz v jejích očích se vytratí a jen se na mě mrtvolně zadívá, než si lehne na postel, kde zůstane bez hnutí. Jediná známka toho, že žila, byl pravidelný pohyb jejího hrudníku.



    Can you remember who you were,
    before the world told you who you should be?
    Khora
    Khora
    Admin

    Posts : 641
    Join date : 01. 05. 17

    Mikoto & Khora Empty Re: Mikoto & Khora

    Příspěvek pro Khora za 22/7/2018, 23:22

    Natěžko polknu, když zaslechnu její hlas a slova. Ucítím lehký třes v nohou, rukou a tep se mi několikanásobně zrychlí. Nevěděla jsem jestli mám mít radost z toho, že někomu přiznala mou existenci nebo se děsit jejich slov. V tuhle chvíli jsem zažívala tak nějak obojí. Na tváři se mi vyloudí úsměv, který hodně rychle zmizí a vystřídají ho slzy, které mi začnou spadat po tváři, jedna za druhou zatímco jsem sledovala jak tu větu stále opakuje, dokola a dokola. Udělám k nim několik váhavých kroků ale zaseknu se na místě když se mi výrazně zachvějí nohy.
    "M-má pravdu... Ona má pravdu, měl by jsi to udělat. Měl by jsi mě zabít..." vydechnu potichu a hlas se mi na konci věty zlomí. Zůstala jsem stát na místě a sledovala jak k ní přiskočil a zakryl ji rukou ústa. Samotné se mi udělalo šptně, po jejich slovech i po těch vlastních. Nevěřila jsem tomu co říkám.
    "Je to moje vina... kdybych se nenarodila, byla by... byla by na tom lépe," vydechnu potichu a zastavím se až kousek od postele, na které zůstala bez hnutí ležet. Bála jsem se k ní přiblížit a tak zůstanu jenom stát a chvíli ji prázdnýma očima jenom pozoruji, než zatřesu hlavou a prudce zacouvám dozadu.
    "Nikdy jsem pro nikoho neznamenala víc než majetek. Je to v pořádku, nikomu nebudu chybět! Nikdo mě nebude hledat! Když mě zabiješ, nikdo to nepozná!" vydechnu a zmateně rozhodím rukama, než se zadívám na mladíka, který stál u matčiny postele a sama jsem prostě nevěřila tomu co říkám a přitom... ta slova vycházela přímo z mých úst.



    Mikoto & Khora Coolterlr
    Mikoto & Khora Cooltepsp
    Mikoto & Khora Cooltemqm
    Mikoto
    Mikoto

    Posts : 424
    Join date : 31. 03. 18

    Mikoto & Khora Empty Re: Mikoto & Khora

    Příspěvek pro Mikoto za 22/7/2018, 23:30

    Poplašeně se otočím na mladou dívku, když začne mluvit o tom, abych jí zabil, že to bude lepší a že nikomu nebude chybět. Vypadala hrozně zmateně, jako by sama netušila, co říká, nebo tomu snad ani nevěřila. Nemohl bych to udělat, ani kdybych chtěl. Pro mě nebyl nečistým tvorem, jako pro ostatní a věděl jsem, že bude pro mnohé lovnou zvěří. Bez přemýšlení se k ní rychle rozejdu a než stačí protestovat, opatrně ji obejmu.
    "To neříkej, prosím," zašeptám a až teď si uvědomím, že mi po tvářích stékají slzy padají do jejích vlasů, které byly stejné barvy, jako ty moje. Pevně ji k sobě přitisknu, aby se nemohla vysmeknout, než ji zvednu do náruče. Hodlal jsem ji odsud dostat, i kdyby nechtěla!
    "Bude to v pořádku... Postarám se o tebe," zamumlám při cestě do schodů a pevně ji držím, aby nespadla.



    Can you remember who you were,
    before the world told you who you should be?
    Khora
    Khora
    Admin

    Posts : 641
    Join date : 01. 05. 17

    Mikoto & Khora Empty Re: Mikoto & Khora

    Příspěvek pro Khora za 22/7/2018, 23:38

    Jedna slza se kutálela za druhou a já netušila co mám dělat. Měla jsem v hlavě takový zmatek a nedokázala jsem se uchytit k žádné plnohodnotné myšlence. Jen zavřu oči a sotva je otevřu, zahlédnu kousek rudých vlasů které zmizí hned jakmile mě obejme.Zašeptá abych to neříkal a jistota v jeho hlase mě samotnou překvapí. Zeširoka rozevřu oči, než se rozbrečím, zatímco mě zvedne do náruče a rozejde se ke schodům ze sklepení. Nezmohla jsem se v tuhle chvíli na nic, jenom jsme křečovitě sevřela jeho tričko a schovala do něj hlavu. Okamžitě jsem se rovzlykala a roztřásla pod nátlakem emocí, které se vě me hromadily.
    "P-proč bys to dělal? Budu ti jenom na obtíž," vykoktám mezi vzlyky a nesnažila jsem se ani koukat kam jdeme. Přes dlohé vlasy keré se mi kvůli slzám lepily na obličej jsem nic neviděla a tak jediné co jsem mohla, bylo vnímat jeho přítomnost a teplo, které z něj sálalo.



    Mikoto & Khora Coolterlr
    Mikoto & Khora Cooltepsp
    Mikoto & Khora Cooltemqm
    Mikoto
    Mikoto

    Posts : 424
    Join date : 31. 03. 18

    Mikoto & Khora Empty Re: Mikoto & Khora

    Příspěvek pro Mikoto za 22/7/2018, 23:43

    Rozvzlyká se a brzy naplno plakala. Naštěstí neprotestovala proti tomu, abych jí nesl a tak jí k sobě trochu víc přitulím. Byla opravdu drobná a až děsivě lehká. Mezi vzlyky se mě zeptá, proč to dělám a že bude jen na obtíž, rázně zavrtím hlavou a povzdechnu si. Chtěl jsem říct, že od toho je rodina, že se staráme jeden o druhého... Ale když si vzpomenu na matku... Nedokázal jsem to říct. Ztěžka polknu a zadívám se na ni.
    "Jsi má sestra," řeknu nakonec, jako by to celou věc vysvětlovalo a v domě zamířím ke gauči, na kterou drobnou dívku posadím.
    "Chci tě chránit, chci, aby jsi byla svobodná a šťastná... Jsem tvůj starší bratr, je mou povinností tě chránit... Vím, že pro tebe rodina asi nic neznamená a..." zaseknu se a ztěžka polknu, než si setřu slzy z tváří.
    "Dej mi prosím šanci," vydechnu nakonec napůl prosebně, napůl zoufale a upřu na ni svůj pohled.



    Can you remember who you were,
    before the world told you who you should be?
    Khora
    Khora
    Admin

    Posts : 641
    Join date : 01. 05. 17

    Mikoto & Khora Empty Re: Mikoto & Khora

    Příspěvek pro Khora za 23/7/2018, 00:04

    Nevím proč ale najednou jsem se u něj cítila bezpečně. Už mi nepřišlo že by mě chtěl zabít, navíc k tomu neměl žádný důvod. Mou smrtí by nic nezískal a kdyby to přeci jenom chtěl udělat, udělal by to už dole a netahal by se semnou nahoru. Navíc jeho slova zněla vlídně a ... přátelsky? Sotva mě posadí na gauč, zadívám se na jeho tvář. Co mě překvapí byly jeho slzy, které si po chvilce setřel a pronesl že jsem jeho sestra, což mi pořád tak nějak nedocházelo.
    Netušila jsem co říci na jeho další slova a tak jsem krátce sklopila pohled ke svým nohou, než jsem se donutila zadívat do jeho zlatavých očí. Chvíli jsem v nich sledovala jeho výraz, než jsem se pousmála a natáhla ruku k Mikotovým vlasům.
    "Mám to ale pohledného bratra," hlesnu tiše a zlehka se dotknu konečků jeho vlasů. Úplně jsem mu zapomněla odpovědět na otázku nebo spíše na to, že se na něco vůbec ptal.



    Mikoto & Khora Coolterlr
    Mikoto & Khora Cooltepsp
    Mikoto & Khora Cooltemqm
    Mikoto
    Mikoto

    Posts : 424
    Join date : 31. 03. 18

    Mikoto & Khora Empty Re: Mikoto & Khora

    Příspěvek pro Mikoto za 23/7/2018, 00:12

    Stále jsem ji prosebně sledoval, jako bych ji prosil, aby to nevzdávala, aby mi dala šanci. Chtěl jsem, aby zažila i nějaké hezké chvíle, vidět jí usmívat se, smát. Chtěl jsem, aby byla šťastná, chránit ji. Být jejím velkým bráškou, na kterého se může spolehnout. Párkrát zamrkám, když se mi její ruka objeví přímo před obličejem a když poznamená, že má pohledného bratra, zacukají mi koutky. Natáhnu se k ní a pohladím ji po vlasech, než jí věnuji milý úsměv.
    "Počkej tady... Musím... Něco udělat," řeknu a pomaličku vstanu a vydám se zase do sklepa. Nelíbila se mi představa toho, co jsem hodlal udělat, ale musel jsem. Dojdu k posteli, na které ležela žena, která stále dýchala a bilo jí srdce, byla však mrtvá. Mrtvá uvnitř. Podívá se na mě prázdnýma očima a pootevře rty. Něco zachrčí, ale nerozuměl jsem jí. Ale věděl jsem, co chce. Vytáhnu dýku, kterou jsem u sebe vždy nosil, než jí rychle podříznu krk. Do očí se mi nahrnou slzy, které mi začnou stékat po tvářích. Nemohl jsem ji tady nechat, ani někde pohřbít, nebyl to její domov. Místo toho spálím její tělo a posbírám její popel do nádoby, kterou si schovám do brašny. S povzdechem se otočím a vydám zpátky za sestrou, která mi stále nesdělila své jméno.



    Can you remember who you were,
    before the world told you who you should be?
    Khora
    Khora
    Admin

    Posts : 641
    Join date : 01. 05. 17

    Mikoto & Khora Empty Re: Mikoto & Khora

    Příspěvek pro Khora za 23/7/2018, 00:24

    Všimla jsem si toho jak mu zacukaly koutky a když mi věnuje milý úsměv, tiše si povzdechnu. Jeho pohlazení po vlasech mě tak nějak probudí a tak jenom mlčky přikývnu když mi sdělí že něco musí udělat. Neptala jsem se co a to hned ze dvou důvodů. Neměla jsem na to sílu a měla jsem strach. Ještě chvíli jsem seděla na gauči, ze kterého jsem se postavila a i na slabých nohách jsem se rozešla k díře, která vedla ven z domu. Pomalu jsem se dopotácela až na její okraj, o který jsem se opřela a zadívala se do dálky. Rozhlédla jsem se po okolí, než můj pohled spadl na otce, který ležel nedaleko na zemi a sotva dýchal. Byla jsem překvapená že ještě žije a tak se váhavě a pomalu vydám k němu, než se zastavím nad jeho hlavou a chvílisi ho jenom prohlížím. Teď už se nezdál tak nebezpečný...



    Mikoto & Khora Coolterlr
    Mikoto & Khora Cooltepsp
    Mikoto & Khora Cooltemqm

    Sponsored content

    Mikoto & Khora Empty Re: Mikoto & Khora

    Příspěvek pro Sponsored content


      Právě je 17/10/2019, 09:47