Khora & NPC

Zaseknu se a zůstanu na něm viset ještě nějako chvíli. Netušila jsem co dělat, bála jsem se tolika věcí a bylo to nezvyklé, nikdy jsem nedávala najevo slabost ale teď, teď jsem si opravdu připadala jak malá bezbranná žába. Dokonce jsem se vykašlala na své krytí a chodila ve své pravé podobě. Několikrát zamrkám ale to už si mě Balaur vezme do náruče a posadí se za stůl s tím, že se mám uklidnit.

"Uklidnit?! Kdybys přišel o svou magii a své schopnostio taky by jsi se jenom tak uklidnil?!" zavrčím na něj podrážděně ale hned na to se ho polašeně chytím za tričko, které křečovitě sevřu v rukách. 

"Nemám teď ani svou zbraň, ani magii, ani schopnosti, jak mám být klidná? Řekni mi jak Balaure?" vyhrknu po chvilce a zabořím hlavu do jeho hrudníku, kde se schovám. 

Pořád plašila, zeptá se mě, zda bych já byl klidný, kdybych přišel o magii a tak se na chvíli zaseknu, než si povzdechnu. Byl bych v prdeli. Bez magie bych byl doslova v hajzlu. A musel bych ten problém co nejdříve vyřešit. Vyhrkne, jak má být klidná, než zaboří hlavu do mého hrudníku, aby se schovala. Obejmu ji a přitisknu k sobě.
"Můžeš být klidná, protože už nejsi v nebezpečí. Nikdo ti neublíží, ne dokud jsem tady já, nedovolím to. To, že jsi přišla o magii není tvá chyba a najdeme způsob, jak ti pomoci," řeknu jí zcela klidně a donutí ji podívat se mi do tváře.
"To ale nepůjde, dokud budeš panikařit, tak se sakra seber, ženská!" zavrčím na ni lehce podrážděně. Věděl jsem, že spíše tato věta jí pomůže probrat se z paniky, než kdybych jí tady donekonečna uklidňoval. Nebo jsem se naopak mýlil.

Když mě k sobě víc přitiskne trochu se uvolním a zaposlouchám se do jeho slov. Srdce mi zběsle tlouklo a pořád jsem nemohla uvěřit té skutečnosti a tomu co se právě děje, co se stalo a nevěděla jsem jak se k tomu mám postavit. Párkrát zmateně zamrkám než mi zvedne obličej abych se mu zadívala do tváře. Chvíli jsme ho sledovala ale po jeho slovech a podrážděném zavrčení se ve mě vzedme vlna vzteku a probodnu ho nevěřícným pohledem, než ho doslova žduchnu, odskočím od něj a nakopnu židličku pod ním aby z ní sletěl.

"Co prosím?! Ženská? Oh, zapomínám že nejsi Nephalem a máš dost velký vliv na to, že se klidně můžeš tvářit jakoby se nic nestalo a nikdo si na tebe nic nedovolí!" doslova na něj zařvu druhou část věty, než složím ruce uraženě na prsou a přejde mě veškerá panika která právě teď přerostla v naštvání. 

Panika se změní na vztek a s nevěřícným výrazem mě žduchne, odskočí a nakopne židli, na které jsem seděl tak silně, že se převrátím a skončím na zemi. Tiše si povzdechnu a začnu se s klidným výrazem sbírat ze země, zatímco mi Khora nadávala. Panika byla pryč, ale teď byla na mě naštvaná, takže jsem netušil, zda jsem si pomohlo.
"Řekl jsem, že dokud to nevyřešíme, pomůžu ti," řeknu jí klidně a posadím se na stůl.
"Teď když nepanikaříš, můžeme na tom začít pracovat... Kdy to začalo? Hned co jsi přišla o zbraň? Klesala ti magie postupně, nebo se ti poté ani neobnovovala?" začnu se jí vyptávat a zkoumavě si ji prohlédnu.

Povzdechnu si hned jakmile se posbírá ze země a zamračím se na něj, zatímco mi položí několik otázek a sdělí mi že dokud to nevyřešíme, pomůže mi. Naštvaně rozhodím ruce ale trochu se uklidním a začnu přemýšlet nad tím jak to vlastně bylo.

"Poté co jsi mi pomohl se mi magická energie obnovila, ale během týdne mi začala z ničeho nic klesat až se zastavila na minimální hranici. Cítím ji ale je tak slabá že i mé přeměně to zabere čas," vydechnu a zadívám se na Balaura a po celé jeho pracovně, než udělám pár kroků ke dveřím a opřu se o ně. 

Konečně se trochu uklidnila a začne mi vysvětlovat, jak to bylo. Zamyšleně k ní přistoupím a položím jí ruku na rameno, zatímco se opírala o dveře. Soustředil jsem se na její magickou energii, které opravdu neměla mnoho a tak překvapeně zamrkám. Prohrábnu si zamyšleně vlasy, než se zadívám na Khoru.
"Chci vědět, jestli se změnilo ještě něco," vydechnu a naznačím ji, aby šla na chodbu a následovala mě. Rozejdu se k aréně, kde a zašklebím se. Tady to všechno začalo... Sotva tam dojdeme, všimnu si hned několika členů, kteří tady trénovali.
"Všichni ven!" zařvu nahlas a sleduji, jak se všichni co nejrychleji spakovali a vypadli. Až poté se otočím na Khoru.
"Chci vědět, jestli to nějak ovlivnilo i jiné tvé schopnosti. Zvláště tvoji fyzičku," vydechnu a zadívám se na ni.

Sledovala jsem Xaphana se založenýma rukama a sledovala ho. I to jak ke mě došel nebo když se na mě zadíval, položil mi ruku na rameno a začne se soustředit na mou magii.

"Takže pane génie?" vydechnu ale když mi naznačí abych ho následovala na chodbu a do arény, povzdechnu si a udělám co mi říká. Přeci jenom jsem tenhle problém chtěla vyřešit a dost jsem se obávala toho, že už to možná bude nenávratné a budu takhle slabá pořád. Brzy dojdeme do arény a Balaur všechny vyžene. Bylo fajn jak se nikdo neptal a všichni vyčistili vzduch v pár sekundách, než se za nimi zavřeli dveře. Dojdu až doprostřed a otočím se na Balaura zrovna když domluví.

"Říkám že je neumím použít, nejde mi to..." vydechnu a zamračím se. "Zůstala mi jenom má proměna..." vydechnu nakonec a zamračím se. 

Ignoroval jsem její poznámku o géniovi a místo toho dál přemýšlel, co se sakra mohlo stát a jak to napravit. Jakmile jsme byli v aréně sami, vydechne, že jí schopnosti použít nejdou a zůstala jí jen její proměna.
"Jak jsem řekl, myslím teď tvou fyzičku. Chci zjistit, zda to ovlivnilo i ji. Jestli máš teď méně síly, jsi pomalejší, nebo se ti zhoršily reflexy," vydechnu. Kdyby ano mohlo to znamenat, že se mění na člověka a bál jsem se, že to bude nezvratné, pokud se jí však zachovala, byla tady naděje, že najdu způsob, jak to zvrátit. Tedy pokud o své schopnosti nepřišla úplně a nemůže je použít jen kvůli tomu, že nemá dostatek magie.
"Zkusím... Ti potom dát nějakou svou magii, aby jsi pomocí ní mohla použít tu svou," vydechnu. Rozhodnutí, co vyzkoušíme jako první nechám na ní.

Povzdechnu si a sledovala jsem Balaura, který mi sdělí že chce vědět jestli se s mnou fyzičkou něco změnilo. To byla dobrá otázka, ani já sama jsem to netušila a tak se nakonec postavím do bojové pozice a chvíli přemýšlím co udělám, než prudce vyrazím směrem k Balaurovi a zaútočím na něj jenom čistě fyzickou silou. 

"Posuď sám," vydechnu se zavrčením a napřáhnu se k silnému úderu a dost jsem doufala že si nezlámu prsty. 

Postaví se do bojové pozice, než se proti mě rozběhne a s tím, že to mám posoudit sám, se proti mě rozběhne. Trochu rozkročím nohy, abych měl stabilitu a zachytím její ránu. Co jsem ale opravdu nečekal byla síla za tímto úderem. Byl jsem si celkem dost jistý, že kdybych neměl vitaar, mám právě zlomené obě ruce a síla úderu mě odsune dozadu. Vyjeveně se na Khoru zadívám a promnu si ruce, které mi celé brněly. Bylo to jako dostat šlupku od Astarotha. Ne, v téhle ráně bylo ještě více síly. zaraženě jsem sledoval Nephalemku před sebou a nechápal, co se právě stalo.
"Eh, dobře... Nějak netuším, co říct," vydechnu a poškrábu se ve vlasech.
"Máš větší ránu než Astaroth," vydechnu přeci jen nakonec a byl jsem si jistý, že kdyby mě slyšel, tak vypění, ale... Byla to pravda.

Sotva jsem se dotkla jeho rukou, projel mnou jakýsi zvláštní pocit a tak vyvalím oči na Xaphana, který uskočil dozadu. Ne, on..neuskočil. Odsunula jsem ho? Ruce jsem stále svírala v pěsti a dívala se na něj s trochu nechápavým výrazem. Chtěla jsem se ho zeptat co blbne, ale jen si promnul ruce a zaraženě mě pozoroval. 

"Něco špatně?" vydechnu ale chvíli na to si prohrábne vlasy s tím že neví co říct. Povzdechnu si a dodju až k němu ale jeho slova o tom že mám větší šlupku než Ataroth, mě zarazí. 

"Cože?" vyvalím na něj oči a zamračím se.... tohle byl opravdu blbej typ humoru. 

"Jistě... a ze mě je anglická královna," zavrčím ironicky a zavrtím nad tím co řekl hlavou. 

"Balaure, přestaň si se mnou hrát," vydechnu a hned na to se na démona rozběhnu. Tohle nebylo vtipné. 

Stále jsem si mnul bolavé místo, kam mě zasáhla a sledoval dívku přede mnou, která si myslela, že si z ní dělám legraci. Jen si povzdechnu, ale ušklíbnu se, když řekne, že je anglická královna. Sotva však poznamená, že si s ní mám přestat hrát, chci protestovat, na to jsem ale neměl čas, jelikož se proti mě rozběhla. Nechtěl jsem schytat další ránu a tak se jí začnu rychle vyhýbat a doufal jsem, že jednu neschytám.
"Nehraji si s tebou!" vyhrknu a když vím, že další ráně se nevyhnu, obalím své ruce temnou magií, díky které mě to tentokrát nebolelo, ale i tak mi zabrní ruce a odsune mě o malý kousek dozadu. Zašklebím se, než uskočím dozadu a rychle si vyhrnu rukávy, abych jí ukázal modřiny na předloktí, které se mi už formovaly přesně na místě, kde mě poprvé zasáhla.
"Vidíš?! A to mám vitaar!" vydechnu a můj hlas zněl stále překvapeně.

Sledovala jsem jak si obalil ruce temnou magií a tak se ušklíbnu. On toho vážně nenechá... Sotva tak udělám a vrazím do něj, odskočím stejně tak jako on a zadívám se na něj. Nad ničím jsem ale nečekala a po jeho slovech s tím že si se mnou nehraje proti němu prudce vyběhnu s úúmyslem ho praštit opravdu silně aby toho nechal. Jenže on si místo toho začne vyhrnovat rukávy a v tu chvíli byl totálně nechráněný a tak na něj vyvalím oči. Byla jsme už jenom pár metrů, kdy jsem se zadívala na jeho modřiny na předloktí a tak překvapeně vydechnu. V řádcích pár vteřin jsem stála těsně u něj s napřaženou pěstí a zamračím se na něj. 

"Tak to příště řekni s trochou víc vážností a ne takovým překvapeným tónem který k tobě absolutně nesedí," sdělím mu a svěsím ruku podél těla. Ani mi nedocházelo že za normálních okolností bych do něj měla napálit, což se nestalo. 

Vyhrnu si rukávy a zvednu pohled ke Khoře, která... Stále útočila a byla jen kousíček ode mě. Najednou však zcela zastaví, jako by se před milivteřinou ani nehýbala. Překvapeně zamrkám a vyvalím oči na její napřaženou pěst, která mířila na můj obličej. Kdyby nezastavila... Nechtěl jsem vědět, co by se stalo, ale nejspíš by mi zlomila čelist a vyrazila zuby... Řekne mi, abych to příště řekl vážněji, že překvapený tón ke mě nesedí a tak podrážděně zavrčím.
"Já to řekl vážně. Nemůžu za to, že mě překvapilo, že má prťavá Nephalemka více síly než víc jak tisíc let starý aurin," zavrčím na ni, než si znovu promnu předloktí. Nebolelo to, ale... Pořád jsem nechápal, jak se to stalo a modřiny byly připomínkou, že se mi to nezdálo.
"Mimochodem, jak jsi to udělala? Jak jsi tak rychle zastavila?" zeptám se jí zvědavě.

Povzdechnu si a složím ruce na prsou, než se zadívám na Balaura, který vypadal stále zmateně a zavrčí na mě že si nedělá legraci. Já chvíli nic neříkala jenom jsem ho pozorovala a netušila jsem co říct. Vypadalo to že mluví pravdu a.... na chvíli se úplně zaseknu. 

"J-já nevím..." vydechnu zaraženě a prohlédnu si bělovlasého Xaphana a vybavím si jeho modříny. 

"Já - n-nechtěla jsem ti ublížit! Promiň," vyhrknu rychle a až teď mi začnou docházet jeho slova. 

"Dej mi chviličku..." vydechnu a pomalu dojdu až na kraj arény, než se zadívám na její kamenný okraj a tak se napřáhnu a vší silou do ní udeřím. 

Pozorovala mě a po chvilce se zasekne, než vydechne, že neví. Najednou se mi začne omlouvat a tak pobaveně zavrtím hlavou nad jejím poplašeným tónem.
"V pohodě, má chyba," odpovím s úsměvem a když požádá o chviličku, zvědavě se na ni zadívám. Rozejde se ke kraji arény a napřáhne se rukou. Překvapeně zamrkám a když udeří do stěny a ozve se hlasitá rána, cuknu sebou. Zadívám se na ubohou kamennou stěnu, po které se táhla rozsáhlá pavučina prasklin, kterých bylo nejvíc okolo... Díry kterou Khora jedinou ranou udělala. Dostanu tik do oka a založím si ruce na prsou.
"Vidíš?" zeptám se jí pobaveně a zakroutím hlavou.
"Vypadá to, že tvá síla vzrostla, pojď, zkusíš použít schopnosti pomocí mé magie. Možná je problém to, že magické energie teď nemáš tolik, jako předtím. Pokud je však ani tak nebudeš moct použít, obávám se, že jsi o ně přišla," vydechnu tiše a natáhnu k ní ruku.

Sotva zarazím ruku do stěny, s vypísknutím odskočím stranou a zadívám se na prasklinu, která se po ní táhla. Vyvalím na ni oči a zadívám se na ruku, která mě lehce brněla. Teď jsem byla ještě zmatenější, tahle síla...byla moje? Párkrát nechápavě zamrkám než se otočím na Balaura, který stál opodál s rukama složenýma na prsou a kroutil hlavou.

"Už... už ti věřím, promiň," vydechnu stále trochu nevěřícně a povzdechnu si. Když mi ale podá ještě jeden z návrhů, přikývnu a pousměji se na něj zatímco ke mě natáhne ruku. Pomalu ji chytím, ale když se mi pokusí propujčit trochu své magie, úcítím jak se pokusila dostat do mého těla, ale okamžitě mnou projede ostrá vlna bolesti a tak prudce odskočím od Balaura.

"F-fajn, tohle nepůjde," vydechnu a zadívám se na parťáka. Vlastně... mého nadřízeného a... sexuálního společníka? Při té představě se začnu hlasitě smát. 

S vypísknutím odskočí od stěny, vypadalo to, že své síle nemůže uvěřit a já nad tím opravdu mohl jen kroutit hlavou. Vážně si myslela, že bych si z ní v takovéto situaci dělal legraci? Naštěstí však konečně vydechne, že už mi věří a omluví se mi. Jen přikývnu a poté jí vyzkouším dát svou magii. Vezme moji ruku a tak jí pošlu trochu své magie. Ucítím, že jí její tělo odmítalo a Khora uskočí o kus dál. Zakoktá, že tohle nepůjde a tak se na ni omluvně pousměji a zamyslím se. Z myšlenek mě ale ihned vytrhne mladá Nephalemka, která se hlasitě rozesměje. Zmateně se na ni zamračím.
"Čemu se směješ?" zeptám se zmateně a poté se znovu zamyslím nad její situací.
"Vypadá to, že jsi přišla o svou magii i schopnosti, zatímco tvá fyzická síla vzrostla... Obávám se, že je to nevratné, tvé tělo magii odmítá, hádám, že ji však přetvořilo na fyzickou sílu, což by vysvětlovalo to, proč jsi najednou silnější než Astaroth," řeknu zamyšleně a zadívám se na Khoru. Nedokázal jsem si představit, že bych přišel o magii... I kdybych získal fyzickou sílu, stále by mi chyběla a nic by mi ji nenahradilo.

Sledovala jem Balaura a pomalu se vydám směrem k němu. Usmívala jsem se od ucha k uchu a velice se bavila nad tou představou. Vážně jsem spala s někým, kdo vedl celé bratrstvo... Jenom mi ta představa přišla vtipná, sama jsem netušia proč, ne že by Balaur nebyl skvělý v posteli, byl přímo povznášející a možná proto jsem před ním stála v lehkém záchvatu smíchu. 

"Ale to nic, jen má představivost předběhla mou inteligenci," ušklíbnu se na něj a nakonec k němu dojdu, zatímco mi začne vykládat o tom, co jsem zjistila už jenom z jeho pokusu mi předat část své magie. 

"Nevím jestli mi fyzické vlastnosti dokáží nahradit to... co jsem ztratila," vydechnu s povzdechem a zadívám se na Balaura, ve kterém jsem hledala jakýsi klid. Teď bych se opravdu potřebovala rozptýlit a tak sklopím hlavu a zadívám se pod své nohy.

"Hádám že už nic nebude stejné," povzdechnu si a nakonec se posadím na prašnou zem. 

Vydá se ke mě a usmívala se od ucha k uchu, nakonec mi sdělí, že to nic není, že jen její představivost předběhla její inteligenci. Krátce se tomu zasměji a chvíli se pozastavím nad tím, nad čím asi tako mohla přemýšlet, nakonec to však nechám být. Znovu jsem jí věnoval veškerou svou pozornost a když si smutně povzdechne, že neví, jestli jí fyzické schopnosti mohou nahradit to, co ztratila, prohrábnu si vlasy a jakmile se posadí na prašnou zem, rozejdu se k ní a sednu si naproti ní.
"Najdeš si vlastní způsob. Khoro, jsi silná, chytrá dívka, určitě si poradíš a já ti s tím pomůžu... Myslím, že za nějakou tu chvíli budeš zase nakopávat zadky všem Demolisherům," usměji se na ni a natáhnu ruku, abych jí mohl pohladit po tváři. Po chvilce se však ušklíbnu, postavím se na nohy a natáhnu k ní ruku. Potřebovala rozptýlit a mě napadalo hned několik způsobů, jak to udělat.
"Víš co? Dneska je tvůj den... Budeme dělat cokoliv chceš," ušklíbnu se a už teď jsem věděl, že toho možná budu litovat.

Sedl si naproti mě a tak si povzdechnu zatímco on začne mluvit. Fajn, hodlala jsem trénovat a zjistit co všechno umím, přece jenom trochu magie jsem měla a to zastavení, musela být jedna ze schopností nebo ne? Povzdechnu si a zadívám se na něj. Nakonec po staví a natáhne ke mě ruku. S jakýmsi úšklebkem mě pohladí po tváři než se od něj nechám vyhoupnout na nohy s tím, že dneska je můj den a budeme dělat cokoli chci. Hravě se ušklíbnu a přikývnu, než začnu Balaura smýkat z arény. 
"Beru tě za slovo," dodám ještě po chvilce a zamířím k němu do pokoje. No co, oblíbila jsem si to tam. 

Na tváři se jí okamžitě objeví hravý úšklebek, se kterým mě chytí za ruku a začne smýkat pryč s tím, že mě bere za slovo. Zasměji se tomu a dávám pozor na to, kam jdeme. Po chvilce to začne vypadat, že míří k mému pokoji a tak se ušklíbnu, srovnám s ní krok, ale stále držím její ruku. Bylo mi fuk, jestli nás někdo uvidí.
"A co máš v plánu dělat?" zavrním jí do ucha svůdně, zatímco se k ní trochu skloním. Měl jsem na mysli jistou aktivitu, při které by určitě přišla na jiné myšlenky a já bych nebyl absolutně proti... Dojdeme před můj pokoj a tak otevřu dveře a vtáhnu do něj Khoru, zatímco jí přimáčknu na dveře a s úšklebkem se na ni zadívám.

Balaur se mnou srovnal krok a mě překvapí, když mě stále držel za ruku. S úsměvem jsem ho táhla do pokoje a zasměji se když mi zavrní do ouška co mám vplánu dělat a tak se na něj otočím, uculím a ušklíbnu, když mě přimáčkne na dveře pokoje a s úšklebkem mě pozoroval. Chvíli jsem ho tak nechala, než jsem mu vlepila pusu na špičku nosu a odstrčila ho od sebe, zatímco jsem odskouala k posteli, do které jsem ho doslova shodila. Chvíli jsem si ho jenom prohlížela, než jsem se natáhla pro židličku, hodila ji před postel, doběhla k rádiu a pustila nějakou příjemnou hudbu. No... hodlala jsem se rozptýlit tanečkem a nejenom sebe, i jeho...

O nic jsem se zatím nepokusil, netušil jsem, co chce dělat a chtěl jsem dodržet své slovo, že to bude na ní. Dá mi pusu na špičku nosu, než mě od sebe odstrčí. Udělám dva kroky zpět, ale to už mě smýkala k posteli. Zasměji se, když mě na ni hodí a převalím se tak, abych na ni viděl. Se zájmem jsem ji pozoroval a absolutně jsem netušil, co má v plánu, zvláště, když dá židličku před postel. Nadzvednu obočí, ale když pustí rádio bylo mi jasné, co chce dělat. Pohodlně se usadím a s úsměvem na tváři se zadívám na Khoru. Tohle jsem opravdu nečekal, neustále mě překvapovala a byla výzvou. Jindy jsem preferoval, když jsem měl všechno pod kontrolou, ale s ní... Mi vůbec nevadilo přenechat jí vedení. Ušklíbnu se a zadívám se na její ladné pohyby při tanci. Byla opravdu nádherná!

S úsměvem od ucha k uchu jsem na Balaura házela různé ksichty a vyzývavé úšklebky. Chtěla jsem mu tohle malé představení ochutit i tím, že během tance kolem židle několikrát změním své podoby, než opět zůstanu ve své pravé a usměji se na něj. Na chvíli se zastavím před židličkou, než si přejedu hravě po nožce a začnu se svlékat do spodního prádla. Když už jsem v něm byla, vytáhnu ho na nohy, než ho posadím na židličku a začnu se mu věnovat opět svým tancem. Tentokrát jsem se ho dotýkala, hladila ve vlasech a sem tam mu olízla ouško, než jsem se do něj hladově zakousla. V jendu chvíli se na něj dokonce posadím a věnuji mu krátký polibek, než se od něj zase odtáhnu a zakroutím před ním zadečkem.