Fen'lin & Miriam & Nathaniel

Okamžitě vyskočím na nohy a ochranářsky se postavím před Miriam, celé mé tělo bylo napjaté a čekal jsem, co se stane.
"Konečně jsme tě našli, Generále," ušklíbne se jeden z nich, který k nám stál nejblíž. Zavrčím na něj a lehce se přikrčím, byli to nejspíš mí pronásledovatelé, věděl jsem, že mi někdo jde po krku, jen jsem netušil, jak už jsou blízko k tomu, aby mě našli. A teď jsem je dovedl k Miriam! Pohled jejich vůdce se zaměří za má záda a na chvíli ztuhne, netušil jsem, co vidí, ale chtíč v jeho očích se mi vůbec nelíbil. Teď už je nesmím nechat odejít, ani jednoho z nich. Z hrdla se mi vydere další hrozivé zavrčení a pootočím hlavu, abych viděl i na Miriam.
"Omlouvám se, vypadá to, že jsem je k tobě dovedl, ale hodlám to napravit," řeknu jí potichu a poté se s chladným výrazem zaměřím na své protivníky, kteří se již připravovali k boji. Většina z nich svírala v rukou meč, jen jeden z nich si pohazoval ohnivou kuličkou a arogantně se na nás zubil. Na rukou se mi objeví dlouhé drápy a prudce vyrazím vpřed proti nim. Nechtěl jsem přilákat další nežádoucí pozornost proměnou na démona, ale měl jsem špatné tušení, že to budu muset udělat.

Ztěžka polknu a zadívám se na siluety tří postav které před námi stály. Naslouchala jsem jejich slovům a mezitím se skrývala ve stínu zdejších ulic. Byla jsem napjatá jako meluzína a ruce jsem stále svírala v pěsti. Nebyli tu pro mě ale pro něj. Jakýmsi způsobem mě to uklidnilo ale věděla jsem že je nemůžu nechat odejít. Pokud to byli démoni mohli by podat informaci o tom kde jsem mému otci a já... nechtěla jsem se znovu stěhovat. Nathanielovi by se to nelíbilo a já nechtěla aby mě opustil kvůli těmto problémům. Bála jsem se dne že uteče za někým s kým bude mít jednodušší život, protože on si ho zaslouží. Při té představě mě bodne u srdce a probere mě až nedaleké světlo u jednoho z nich. Byla to ohnivá kulička se kterou si pohazoval v ruce a zubil se. Rychle jsem je prolétla očima a ztuhla na místě když Fen'lin vyrazil prudce proti nim. Na rukou měl drápy a co to říkal? Až teď se mi vybavila jeho slova ale nic jsem na ně neříkala, nebyl čas. I tak jsem stála v pozadí a sledovala jak ten pro mě stále neznámý muž vybíhá vstříc třem postavám. Jediné co jsem znala bylo jeho jméno, ale i tak mě přepadl velice zvláštní pocit. Chtěla jsem mu říct ať je opatrný ale neřekla jsem vůbec nic, jenom jsem tam stála a až teď jsem si uvědomila že se mé vlasy výrazně prodloužily.

Byl jsem rád, že Miriam zůstala na místě a nechtěla mi pomoct, možná bych byl radši, kdyby utekla, ale... Byla částečně proměněná a kdyby jí někdo viděl, byly by z toho problémy. Zaútočím na nejbližšího z těch tří, ale mou ránu okamžitě zablokuje, chytím jeho zbraň do ruky, abych mu ji zablokoval a druhou rukou zablokuji ránu druhého muže, nebo spíše démona. Hned na to musím rychle uskočit stranou, před dobře mířenou kuličkou ohně. Sotva se vyhnu, znovu proti nim vyrazím ve snaze dostat se ke Xaphanovi, aby na mě nemohl útočit z dálky, ale věděli, co chci udělat a zablokovali mi cestu. Bylo vidět, že se dobře znají, pracovali jako tým a vzájemně se doplňovali. Předtím, než jsem donucen uhnout dalšímu ohnivému útoku, se mi podaří jednomu z nich zasadit hlubokou ránu do ruky a druhého odhodit stranou. Vyřítím se proti Xaphanovi a srazím ho k zemi, než mu však stačím zasadit smrtelnou ránu, ucítím za sebou velké množství temné energie a vteřinku na to mě něco srazí stranou. Okamžitě se vymrštím na nohy a můj pohled spočine na dvou plně proměněných démonech, zatímco xaphan se teprve proměňoval. Skvělé...

Vyřítím se z hotelového pokoje a už z dálky uslyším hlasy lidí, donutím se zpomalit na lidskou rychlost a skloním hlavu, doufaje, že mi nebudou věnovat pozornost. Stále jsem na sobě měl roztrhané a zakrvácené oblečení. To mě ale teď netrápilo, musím se dostat za Miriam, omluvit se, vysvětlit jí to. Byl jsem si plně vědom nebezpečí, které ji ode mě hrozí, ale nemohl jsem ji opustit. Nemohla mi jen tak zmizet. Byla mou jedinou nadějí v tomto temném, krutém světě. Vyběhnu z hotelu a okamžitě zavětřím, slabě jsem cítil její pach a tak se po něm vydám. Párkrát ztratím stopu, ale po chvilce ji zase opět najdu, až dojdu k jedné z vedlejších uliček, kde stopa sílila. Bez váhání se do ní rozběhnu a už z dálky uslyším zvuky boje. Přidám do kroku a oddechnu si, když uvidím Miriam, která byla částečně přeměněná, její postavu však zakrývaly její dlouhé blond vlasy. Naštěstí to nebyla ona, kdo bojoval, ale ten bělovlasý démon.
"Miriam!" zavolám na ni, aby o mně věděla, ale zároveň dost potichu, abych nepřilákal pozornost. Když se dostanu dost blízko, položím ji ruce na ramena a zadívám se jí do očí.
"Omlouvám se, je mi to tak líto! Nechtěl jsem ti ublížit, ale nemohl jsem stvůru ovládnout," omluvím se potichu a tiše si povzdechnu.
"Prosím, neodcházej, vím, že jsem sobec a vystavuji tě nebezpečí, když jsem s tebou, ale nechci bez tebe žít," vydechnu a prozatím zcela ignoruji ten fakt, že se jen kousek od nás bojuje. Však je ten chlap zaměstnával a upřímně, neměl jsem z něho dobrý pocit. Tvrdil, že je její bratr, ale možná ji chce jen zmanipulovat!

Sledovala jsem boj na plné obrátky a přemýšlela jsem jak bych mu mohla pomoci. Podle pohybů bělovlasého démona jsem musela uznat že to opravdu umí. Pro boj byl podle všeho dělaný a vyhýbal se jejich útokům s jakousi lehkostí. V tom pozorování a soustředění se na nebezpečí přede mnou, mě vytrhne hlas, který byl pro mé uši tónem jakéhosi uspokojujícího zvonce. "Nathanieli!" vydechnu překvapeně když mi na ramenou přistanou jeho ruce. Dostanu možnost zahledět se do jeho uklidňujících očí a když vycítím příležitost, váhavě ale poté pevně obejmu upíra přede mnou. "Nesmíš mě opustit!" řeknu naléhavě a skočím mu do řeči kterou chtěl pronést. Až poté ho nechám domluvit a jeho slova ve mě vzedmou další vlnu uklidnění a já ucítím jak drápy z mých rukou pomalu mizí. Omluví se mi že je sobec který mě vystavuje nebezpečí s tím že nechce abych odešla a tak ho pevně zmáčknu a potom ho silně narazím na zeď za sebou. Přísně se mu zahledím do očí a s jakousi vášní ho políbím na rty, než se od něj odtáhnu a olíznu si rty ze kterých jsem cítila krev. Nedokázala jsem ale říci jestli byla moje nebo po jeho krmení. "Nejste jediný kdo tady někoho vystavuje nebezpečí, ani nevíte s jakou hrozbou se potýkáte jenom tím že se mě dotýkáte, Nathanieli Blacku," vydechnu vážně a s úsměvem od něj odstoupím. Obrátím svou pozornost k Fen'linovi kterému bychom nejspíše měli pomoct, otázkou ale bylo jestli Nathaniel bude chtít. Přeci jenom... omlouval se mi že to napraví a bránil mě? Jenže co když s nimi byl domluvený? Jenže když jsem je tak sledovala, nepřišlo mi že by jej nějak šetřily na ranách a pokusech mu useknout hlavu. "Chceš pomoct?" zahulákám na něj po chviličce, jakoby se nechumelilo. Nic chytřejšího mě totiž nenapadlo než na sebe strhnout veškerou pozornost a ani bych se nedivila kdyby se Nathaniel vedle tloukl do hlavy,sama jsem měla chuť to udělat.

Překvapeně vydechne moje jméno a okamžitě se zadívá do mých očí, pousměji se a dokončím svoji řeč, jako by se nechumelilo. Hned jsem poznal, že se uklidnila a i drápy na jejích rukou zmizely, než však stačím cokoliv dalšího udělat, překvapí mě tím, že mě pevně stiskne a poté prudce namáčkne na zeď. Překvapeně vydechnu, ale hned na to ucítím její rty na těch svých. Spokojeně se usměji a polibek jí oplatím, zatímco si ji k sobě přitáhnu trochu blíž. Sdělí mi, že se i já vystavuji nebezpečí jen tím, že se jí dotýkám a poodstoupí ode mě. Neunikne mi, že mi začala vykat a její slova způsobila tak akorát to, že jsem toužil ještě víc se jí dotýkat.
"Toho jsem si moc dobře vědom, slečno Miriam von Nóliel," odpovím potichu hlubokým hlasem a ušklíbnu se, než můj pohled také sklouzne na boj, který se odehrával před námi. Přemýšlel jsem, jestli se zapojit, když v tom láska mého života zahuláká, jestli mu máme pomoct. Překvapeně se na ni podívám, strhla na sebe pozornost všech tří démonů a já se neudržel a rozesmál se nad jejím komentářem na celé kolo. Předkloním se a zapřu se rukama o kolena v návalu smíchu a dokonce mě začne bolet bránice, což jsem netušil, že u upírů jde.
"To se ti povedlo!" zasměji se nahlas a hned na to se opět rozesměji.

Přestože jsem se plně soustředil na své protivníky, stále jsem vnímal okolí a neuniklo mi, že se k nám přidal ten upír z bytu. Něco s Miriam řešili a já byl rád, že je tady. Vypadalo to, že se o sebe umí postarat a věděl jsem, že bude chránit Miriam, což se mi teď hodilo. Vyhnu se pár dalším ranám a přesně mířenému ohni. Bylo to mnohem těžší poté, co se přeměnili, takže jsem se víceméně jen bránil. Nedávali mi možnost k úniku ani k odpočinku. Schytám pár povrchových ran, které mě ale ani nijak nezpomalovaly.
"Chceš pomoct?" zahuláká má sestřička za mými zády a její komentář na chvíli rozhodí mé protivníky. Zacukají mi koutky, ale ve vteřině se proměním do své démonické podoby a ve chvíli nepozornosti probodnu xaphana hrotem ocasu. švihnu dlouhým ocasem a mrtvé tělo odletí stranou. Opět jsem získal pozornost obou démonů, kteří zavrčeli a znovu na mě zaútočili. Byl jsem teď mnohem větší než oni, ale chtěl jsem to vyřešit rychle a tak jednoho z nich odhodím směrem k Miriam a upírovi.
"Postarejte se o něj," odpovím a sám se zaměřím na teď už jednoho protivníka. Zavrčím a pomalu se k němu rozejdu. Naštvaně švihnu ocasem a vycením ostré, bílé zuby. Začal přede mnou couvat, dokud nenarazil zády do stěny budovy. Po chvilce se však vzpamatuje a znovu proti mě vyrazí. S ledově klidným výrazem zablokuji jeho ránu, už jsem se nevyhýbal, jen blokoval všechny rány, čekaje na jeho chybu, která ho bude stát život.

Můj upír se rozesmál na celé kolo hned potom co jsem se snažila Fen'linovi nabídnout pomoc. A mě při jeho smíchu zacukaly koutky a vyprskla jsem do prázdna. V tom se ale bělovlasý démon proměnil a podařilo se mu probodnout jednoho z protivníků smrtelným úderem. Když k nám ale přiletí tělo jednoho démona, uskočím dozadu a zahledím se na něj. "Beru to jako ano!" vyhouknu a zaměřím se na démona před námi. Okamžitě se k němu přiřítím když se zrovna postaví a zastavím se obličejem těsně až u toho jeho. Byla jsem zase sebevědomá a doufala jsem že mi to nikdo nepokazí. Démon se vzpamatoval z pádu ale zamyšleně se zahleděl do mých očí. Chyba, okamžitě jsem se ho pokusila zmámit a lehce mu přejela rukou po těle až ho od sebe lehce odstrčila. Jeho pohled začínal být nepřítomný, snažila jsem se ho touhou rozptýlit natolik, že se nehlídal. Co kdyby z něj chtěl Fen'lin nějaké informace? Koneckonců jsem je chtěla i já. Na tohle jsem byla nejlepší! Jen jsem se bála aby upír za mnou nežárlil, když mě démon pozoroval s takovou touhou, až zapomínal na všechno ostatní.

Pomalu jsem se zklidňoval a pobaveně jsem sledoval, jak k nám letí jeden z démonů. Na chvilku se podívám na údajného bratra Miriam, kdybych ho neviděl proměnit se, nepoznal bych ho. Navíc byl zatraceně vysoký a já tiše přemýšlel nad tím, jak blbě by se s ním bojovalo. Nejspíš bych musel naplno využít svou rychlost. Ze zamyšlení mě vytrhne až Miriam, která přiskočí k démonovi, sotva se postaví na nohy. Přestože jsem nechápal, co dělá a chtěl jsem se postavit mezi ní a nebezpečí, věřil jsem jí. Vyzařovalo z ní sebevědomí, věděla co dělá a já ji věřil. Založím si ruce na prsou a rozhodnu se, že to nechám na sourozencích. Ušklíbnu se, ale úsměv mi z tváře zmizí v momentě, kdy si všimnu pohledu toho démona. Díval se na moji Miriam jako by ji svlékal pohledem. Věděl jsem přesně, na co myslí. Jeho oči byly tmavé touhou a viděl jsem, jak jakoby omámený k ní zvedal ruce, aby se jí mohl dotknout. Okamžitě jsem začal žárlit a zuřit, stejně jako stvůra, ale snad poprvé v životě jsme byli na stejné notě.
"Nech ji být," zavrčím nahlas, ale můj hlas zněl zvláštně, jakoby mluvily dvě osoby najednou. Dřív než si uvědomím, co vlastně dělám, plnou rychlostí narazím do démona a okamžitě ho přišpendlím k zemi. Naštvaně na něj zasyčím, než se mu zakousnu do krku, ale místo toho, abych začal pít krev, mu vykousnu kus masa. Uličkou se ozve zachroptění, démoni se vyvalí z úst krev a z očí se mu vytratí veškerý život.

Odfrknu si a zablokuji další úder, než chytím démonův meč do ruky a druhou ho chytím pod krkem. Jakmile stisknu, pustí svou zbraň a oběma rukama chytne mou ruku ve snaze se vyprostit z mého sevření.
Znovu si odfrknu, než začnu pomalu zesilovat svůj stisk, až se ozve hlasité zakřupání kosti a na zem dopadne bezvládné tělo se zlomeným vazem. Odhrnu si dlouhé, černé vlasy z obličeje a otočím se zrovna ve chvíli, kdy upír zabije druhého démona. Podívám se na Miriam a spokojeně se pousměji, když zjistím, že není zraněná a nic se jí nestalo.
"ještě jednou se omlouvám, dovést je k tobě je to poslední, co jsem chtěl, ale když jsem tě viděl, nějak mi to přestalo myslet," povzdechnu si a rozejdu se k těm dvěma. Řinčení zbraní už přestalo a teď mi připadalo, že je v uličce zvláštní ticho, slyšel jsem tak akorát klapání svých kopyt po dlážděné cestě

Skoro jako kdybych to na sebe přivolala. Zpoza mých zad se ozve hlas který upoutá mou pozornost a na moment ztratím koncentraci. Ale to už se Nate vyřítil proti démonovi a zabil ho dříve než jsem se stačila rozkoukat. Pobaveně zakroutím hlavou a pousměji se na svého upíra. Byla jsem na něj pyšná, na to jak mě bránil a i když byl někdy přehnaně žárlivý, milovala jsem to na něm. Jeho sebeovládání mě však nikdy nepřestane překvapovat. Chtěla jsem jít za ním uklidnit ho a dát mu pusu na špičku nosu, ale to už zaslechnu hlas Fen'liho a tak se obrátím jeho směrem.
Stál před námi obrovský démon a omlouval se mi. Vypadal hrůzostrašně, dlouhé černé vlasy mu spadaly do tváře a byl o dost vyšší než předtím. Na zádech se pyšnil dvěma páry křídel a rohy které čněly z jeho hlavy. V tu chvíli se mi zatajil dech a pomalu jsem se k němu rozešla. Přemohlo mě tolik pocitů a zvláštních myšlenek že jsem si ani nevšimla že se s každým dalším krokem blíže k němu měním do své pravé podoby. A když už jsem byla téměř u něj, stála jsem před nim zcela proměněná. Skoro až omámeně natáhnu ruku k jeho obličeji. "Fenny," vyjde z mých úst potichu aniž bych se na to soustředila a zlehka se dotknu konečků jeho vlasů. Byla jsem si jistá že démona stojícího přede mnou znám, ale nevěděla jsem proč. Ještě chvíli jsem si jej prohlížela, než jsem ustoupila o krok dozadu. "Já tě.. znám," vydechnu zamyšleně a trochu smutně. Nakonec hlavu pomalu skloním a když se nedostaví žádná vzpomínka která by mi řekla více, na malý moment mě přepadne úzkost se kterou překřížím ruce abych se objala od nervozity.

Má slova upoutají pozornost Miriam, chvíli si mě prohlížela a já doufal, že ji má pravá podoba nevyděsí. Pomalu se ke mně rozejde a začne se měnit. S každým krokem se víc a víc měnila na démona, na moji sestřičku, kterou jsem si velmi dobře pamatoval, i když teď vypadal trochu jinak. Dospěleji, nebezpečněji. Zůstanu stát na místě a jediný můj pohyb je občasné švihnutí ocasem. Natáhne ruku k mému obličeji a sotva zašeptá moji "přezdívku," kterou mi říkala, když byla malá, objeví se mi na tváři široký úsměv. Dotkne se mých vlasů, poté ale ustoupí s tím, že mě zná, chtěl jsem se začít radovat, že si začíná vzpomínat, jenže pak si všimnu jejího výrazu a zarazím se. Nevzpomněla si, jen ví, že mě zná. Povzdechnu si a přitáhnu ji k sobě, abych jí mohl obejmout.
"To nic, nebuď smutná, je to začátek... To zatím stačí," zašeptám konejšivě, než ji pustím a povzbudivě se na ni usměji.

Až po chvilce, co se uklidním, mi dojde, že ho Miriam měla ve své moci, aby z něj mohla vytáhnout drahocenné informace a jakmile zahlédnu její pobavený pohled, zazubím se a prohrábnu si vlasy. Začnu si utírat pusu od krve do už tak roztrhaného a špinavého trička, než si všimnu, že se Mir rozešla k tomu démonovi. Zůstanu stát na místě, ale nespouštím je z očí. Byl jsem ostražitý a stále jsem mu nevěřil. Fascinovaně jsem sledoval, jak se Miriam mění, bylo to snad poprvé, co jsem jí viděl v její plné démonické podobě a mohl jsem na ní oči nechat. Blond vlasy jí sahaly až pod zadek a celé její "oblečení" moc nenechávalo prostor představivosti. Vypadala nádherně, překrásně a možná i trochu děsivě, démonicky. A o to se mi líbila víc. Na zádech měla nádherná křídla a já si až po dlouhé chvíli připomněl, že bych se možná mohl nadechnout. Teď už černovlasý démon ji držel v objetí, zamračím se a rozejdu se k těm dvěma. Naštěstí ji pustí a v tu stejnou chvíli Miriam chytím kolem pasu a zvednu ze země.
"Ruce pryč!" zasměji se a přehodím si Mir přes rameno. Kvůli křídlům by se mi špatně nesla v náručí, ale i tak jsem mu chtěl dát najevo, že je moje.

Černovlasý démon mě na malý moment objal než se odtáhl s konejšivými slovy které ve mě vzedmuly vlnu otázek. Stáhla jsem ruce k tělu a cítila se zmatená, nevěděla jsem co tyhle všechny pocity znamenají a skutečnost že muže přede mnou znám a přitom neznám mě dokonale mátla. Stála jsem před nimi zcela ozbrojená a až když mě něco vyzvedlo do vzduchu a mě dle hlasu došlo že je to Nathaniel, se tak trochu uvědomím. Zadívám se na konečky dlouhých vlasů které mi přepadly přes hlavu v téhle nepřirozené poloze a až teď mi dojde že jsem plně přeměněná. Držel mě za stehno přehozenou přes své rameno a tak jsem se o něj pohodlně opřela a usmála se. Rukou jsem si podepřela bradu a tou druhou se natáhla k jeho opasku od kalhot, který jsem lehce chytila ostrými drápy. Že bych byla škodolibá jako succuby bývají? Milovala jsem tu možnost když si s někým můžu hrát, byla to má přirozenost. Napadlo mě že mu je na malý moment rozepnu a tak jsem si s jeho lemem párkrát pohrála a čekala jak se bude tvářit, když tady nejsme sami. Párkrát hravě pohodím ocasem a spokojeně se zašklebím, s mým upírem jsem byla šťastná a jasně jsem to dávala najevo. Hravě jsem zabodla pohled do jeho zad a až nepřirozeně jsem se v jeho rukou zkroutila abych ho lehce kousla do ucha. Byla jsem ohebnější než v lidské podobě, ne že bych to nedokázala i v ní ale teď se to přímo vybízelo.

Miriam se na mě dívala trochu zmateně, v obličeji se jí odrážely protichůdné pocity a já tiše proklínal kohokoliv, kdo jí tohle udělal. Najednou ji však ten upír zvedne do vzduchu a přehodí si ji přes rameno. Pobaveně se ušklíbnu a neunikne mi její spokojený výraz. Neodpustím si však tiché zavrčení, když prohlásí, že mám dát ruce pryč. Když se však Miriam pohodlně opře a začne si hrát s jeho opaskem přímo přede mnou, povzdechnu si a zavrtím nad tím hlavou. Klasická Succuba....
"Jestli ji ublížíš..." zavrčím na něj a nechám hrozbu nedokončenou viset ve vzduchu. Probodnu ho pohledem, poté se však změním na člověka a vytáhnu z kapsy papír a propisku. Rychle na něj napíšu svoje číslo a adresu, než ho podám upírovi a pousměji se.
"Kdyby se cokoliv stalo, takhle mě můžete kontaktovat. Zkusím zjistit, proč si Mir na mě nepamatuje. Chci s ní probrat ještě pár věcí, ale dneska toho bylo dost, přijdu zítra," sdělím jim krátce, než můj pohled sklouzne na Miriam a usměji se.
"Dávej na sebe pozor, sestřičko," řeknu, než se otočím k odchodu.

Byl jsem rád, že Mir nijak neprotestovala proti tomuto mému majetnickému chování před jejím bratrem, ušklíbnu se a pevněji ji chytím za stehno, když se opře rukou o mé záda. Vypadalo to, že si našla pohodlnou pozici, po chvilce však ztuhnu, když ucítím její ostré drápy na boku. Hrála si s mým opaskem a já netušil co dělat. Ni takového mi na veřejnosti ještě neudělala. Ale asi bych to měl čekat, když je Succuba, démon, který by se v tomto měl vyžívat. Když mi démon začne vyhrožovat, jen se zazubím a poté si od něj vezmu lístek, když se obrátí k odchodu, přestanu si ho všímat a otočím se na Miriam.
"Co s tebou?" zeptám se s úsměvem, než se otočím k odchodu, poté se však vzpomenu, že je stále přeměněná a tak nesmíme mezi lidi.
"Hmm, buď to vezmeme oknem, nebo se přeměníš a půjdem jako lidi!" Zasměji se, ale svůj stisk zesílím, poslední dobou jsem toho měl moc a nevěnoval jsem se jí tak, jak bych chtěl. Když je konečně všechno vyřízené a mám ji u sebe, nehodlám ji jen tak pustit. Leda by sama chtěla. A věděl jsem, že jí pár věcí musím vysvětlit a dlužím ji omluvu. Opravdu si budeme muset promluvit....

Pohodlně jsem se o něj opírala a hrála si s jeho opaskem. Neuniklo mi jeho ztuhnutí a tak se pro sebe ušklíbnu a otočím se na démona, který nám podával lístek. Tedy Nathanielovi, jelikož jsem byla zaneprázdněná něčím... ehm, jiným. Jeho starost o to jestli mi ublíží byla pěkná, proto se jenom pousměji a trochu výrazněji mu s páskem pohnu. Démon se s námi rozloučil a tak na něj upřu svůj pohled. Nezmohla jsem se na slova, pouze jsem mu zamávala a párkrát u toho švihla ocasem, že jsem si ani nevšimla že jsem jim přejela Nathanielovi přes nos kousek od očí. "Mnoo, výběr nechám na tobě," zašklebím se. "já se přizpůsobím," přihodím k předešlé větě a zadívám se na temnou zeď protější uličky. Nathanielův stisk zesílí což si získá mou pozornost a dál jsem se o něj opírala v očekávání co z toho si vlastně zvolí. Věděla jsem že si spolu musíme promluvit, dlužil mi to a já chtěla vědět co se zatraceně děje, když mi dneska tolikrát řekl že nechce abych ho opustila a že beze mě nedokáže žít. Ta slova mi ustala v hlavě a já si je musela opakovat pořád dokolečka, až se mi na tváři objevil jakýsi pohled plný blaženosti.

Pootočím hlavu ve snaze vidět na Miriam, ale kvůli tomu, jak jsem ji držel si mi zrovna moc nedařilo. Spokojením se tedy se svým úžasným výhledem na její... Ehm... Zadní partie. Rozhodnutí nechá na mně a tak se zazubím a zadívám se na vysokou, tmavou zeď.
"Drž se," zamumlám, než se s Miriam přes rameno rozběhnu ke zdi a prudce se odrazím. Ještě dvakrát se nohama odrazím od stěnu, než do ní zaryji drápy volné ruky a naposledy se odrazím, než se dostanu až nahoru. Díky bohu za moji upírskou sílu, bylo to dost vysoko. Beze slova se rozběhnu po střechách budov upíří rychlostí směrem k hotelu a přeskakuji z jedné střechy na druhou. Jakmile uvidím hotel a okno do našeho bytu, pořádně se odrazím a jednou rukou se chytím okenního rámu. Na vteřinku pustím stehno od Miriam, abych otevřel okno, než se s námi oběma dostanu do bytu a oddechnu si. Bylo to těžší, než jsem si myslel. Nakonec si sednu na gauč a moji krásnou démonku si přesunu do klína.
"Vím, že ti dlužím vysvětlení," zamumlám a zadívám se jí do očí.

Sledovala jsem jeho počínání a musela se usmát. Bylo mi jasné že si zvolí tu těžší cestu a proto jsem byla překvapená jak hravě si s ní poradil když jsme se ocitli v hotelovém pokoji a to už si mě můj upír posadil do klína s tím že mi dluží vysvětlení. Pohodlně jsem se na něm usadila, rozhodila nohy do stran a obmotala mu je kolem zad. Byla jsem k němu otočená čelem a sledovala ho prázdnýma očima, ve kterých se po chviličce objevily panenky a vrátily se do původní podoby. "To tedy dlužíš," hlesnu s hlubokým pohledem zabořeným do jeho očí a poté se opatrně vrátím do lidské podoby. Moje oblečení bylo tu a tam a seděla jsem na něm nahá. Dívala jsem se na něj s očekáváním a přemýšlela co z něj vypadne. Přece jenom byl pryč dva týdny bez toho aniž bych si byla jistá že je v pořádku.Do toho se navíc blížily vánoce a já si tak moc přála abych je mohla oslavit s mužem kterého miluji.

Sledoval jsem ji a přemýšlel jak začít, když mi omotá nohy kolem pasu a zadívá se na mě prázdnýma očima. Ztěžka polknu a zatvářím se provinile, sama mi potvrdí, že jí dlužím vysvětlení a tak se nadechnu s tím, že začnu. Než však stihnu cokoliv udělat, začne se měnit zpátky na mého blonďatého andílka, který na sobě nic neměl. Zůstanu na ni zírat s lehce pootevřenou pusou a vytřeštěnýma očima. Byla dokonalá, perfektní, nádherná... Myšlenky se mi okamžitě začaly odebírat trochu jiným směrem než je vysvětlování mého chování a krev se mi nahrnula někam jinam, než byl mozek a byl jsem si jistý, že mé vzrušení cítí, když je na mě tak namáčknutá. Znovu si odkašlu a na vteřinku zavřu oči. Nate, tohle zvládneš, nemysli na TO!
"Chtěl jsem tě překvapit, ale trošku se mi to vymklo z rukou..." začnu, než ji probodnu pohledem a tiše zasyčím.
"Jak se mám takhle soustředit a něco ti vysvětlit, když jsi NAHÁ!" řeknu možná trochu hlasitěji, než bylo třeba, pak si povzdechnu a kousnu se do rtu.
"Krátce... Skončil jsem s mojí... Profesí, chtěl jsem všechno zařídit před Vánocemi, ať je můžeme strávit spolu. Už žádné další zakázky... Teď už pro mě existuješ jen ty a zbytek světa ať jde do háje," vysoukám ze sebe a zadívám se jí do očí.

Tvářil se provinile a že měl proč. Čekala jsem vysvětlení a doufala že to s tím žitím myslel vážně. Nevím co bych dělala kdyby mi mezi čtyřma očima střelil že se se mnou rozchází... Asi by mě to dost zaskočilo a čím déle jsem nad tím přemýšlela tím nejistější jsem byla v tom co se mi chystá říci. Sledovala jsem ho napjatě a v touze znát pravdu, když v tom se najednou nadechne a zůstane na mě hledět s otevřenou pusou. Ten pohled jsem u něj ještě neviděla, možná proto jsem s tichým smíchem odklonila zrak někam jinam, než jsem se k němu zase vrátila, ve chvíli kdy promluvil že mě chtěl překvapit ale trochu se mu to zvrtlo. Užívala jsem si pohodlí které jsem na něm měla a proto mi neuniklo jeho vzrušení, které mi dal za pravdu hned v další větě. S úšklebkem jsem sledovala jak se zakousl do rtu a krátce mi vysvětlil jak se situace vlastně měla. Teď na něj zůstanu hledět pro změnu já. Mezi zuby jsem svírala svůj ret a koutky se mi zvedly do šťastného úsměvu čímž mi nadýchaný rtík vyklouzl ze stisku. Téměř okamžitě se k němu natáhnu a ruce mu obmotám kolem krku. Objala jsem ho tak pevně a namáčkla se na něj jako kdybych se ho chystala udusit a šťastně vypískla. Chvíli jsem ho drtila v objetí, než jsem se na něj opět pohodlně usadila a koukla mu do očí. "Pitomče, myslela jsem si že se mi vyhýbáš, že si střádáš peníze aby jsi odjel, že se chystáš za někým lepším, myslela jsem si spoustu věcí ale tohle by mě ani ve snu nenapadlo," přiznám a když vycítím vhodnou příležitost, nenechám ho ani nic vyslovit a hladově se nalepím na jeho rty. Trvalo mi chvíli než jsem se od něj odtáhla.

Očividně se bavila nad tím, co její přítomnost u mě vyvolává a nijak se neoddálila, nebo se nešla obléct. To jsem vlastně ani nechtěl, ale rozhodně by se mi líp soustředilo. Najednou se na mě natiskne a silně mě k sobě přimáčkne. Prudce vydechnu všechen vzduch, nebo ho spíš ze mě vymáčkne a poté se namáhavě nadechnu, nijak jsem ji však od sebe neodstrkoval, místo toho ji dám ruce kolem pasu a hlavu zabořím do jejích vlasů. Odtáhne se a začne mluvit, poslouchal jsem ji a sova domluvila, měl jsem chuť se jí začít omlouvat, nějak jí to vynahradit. Tohle jsem nechtěl. Byla pro mě tou jedinou, miloval jsem jen ji a nikdy bych ji neopustil. Netušil jsem, jestli bych mohl, i kdyby to ona sama chtěla. Přijít o ni by znamenalo moji smrt. Tohle všechno jsem jí chtěl sdělit, když mě však políbí na rty, na všechno zapomenu a polibek jí milerád oplatím. Ani jednomu z nás se od toho druhého nechtělo odtáhnout, ale nakonec se ode mě odtáhla. Ještě chvíli nechám oči zavřené, než je pomalu otevřu a zadívám se na ni.
"Já... Zapomněl, co jsem ti chtěl říct," přiznám a opřu si čelo o to její. Nadechnu se její nádherné vůně a zadívám se jí do očí.
"Miluji tě. Miluji tě víc než cokoliv jiného na světě, víc než svůj život a nikdy bych tě neopustil," zašeptám potichu, než jí položím ruce pod zadek a i s ní se postavím na nohy. Bylo snadné ji nést, zvláště když měla nohy omotané kolem mého pasu. Zamířím do naší ložnice, kde ji opatrně položím na postel.
"Víš, že moje sebeovládání je mizerné a přesto tohle děláš," zavrčím vteřinu před tím, než ji políbím na krk v místě, kde jsem ji předtím kousl a začnu rukama bloudit po jejím těle.

18+

Přepadl mě hřejivý pocit z jeho blízkosti a byla jsem tak ráda že mě nehodlal opustit až jsem to nedokázala vyjádřit ani slovy. Když pronesl že mě miluje více než cokoli, více než svůj život a nikdy by mě neopustil.. doslova mě zaplavila vlna pocitů. Ta slova zněla tak konejšivě a krásně, netušila jsem jak na ně odpovědět než prostým: "Miluji tě," které vypadlo z mých úst když mě nadzvedl z gauče a sám se postavil. Okamžitě jsem ucítila jeho ledové ruce a pod tím až nepřirozeně chladným dotekem jsem se lehce zachvěla. Instinktivně se ho chytím i přesto jak moc jsem mu věřila, že tady se mnou nehodí o podlahu. Ta představa byla vtipná a v jistém slova smyslu se mi i líbila. Žádný pád ale nebyl, za to mě opatrně položil do společné postele a ihned byl nade mnou. Pronesl lehce ublíženou poznámku o svém sebeovládání až mě donutil k lehkému úšklebku se kterým jsem si ho nohama stáhla blíže k sobě. Povšimnu si jak zamířil k mému krku a políbil mě v místě kousance. Lehce se při tom gestu zachvěji a vzpomenu si na ten zvláštní pocit, když mi jeho ostré zuby pronikly kůží. Okamžitě zareaguji a když se dotkne mého nahého těla, ukradnu si jeden zdlouhavý polibek. "Kdyby bylo mizerné jenom to tvoje sebeovládání," zakřením se a s olíznutím rtů mu zajedu rukou pod lem kalhot a vytáhnu si jej více na postel. Patrnými drápky na rukou mu rozpárám již tak dost roztrhané a zakrvácené tričko které prostě odhodím někam za sebe. Pozornost ale stočím k bouli na jeho kalhotách a proto jej šikovně dostanu pod sebe. Na chvíli se odtáhnu a zadívám se na něj jak tam tak krásně ležel v čistých peřinách. V peřinách.. čistých.. lehce přimhouřím oči a z mých úst vyjde tiché zavrčení. Doslova se k němu natáhnu a jedním rychlým pohybem mu stačím rozepnout pásek a rozpárat kalhoty po boku až k nohavicím. Bez jakýchkoli dalších slov ho ťapnu za ruku a odtáhnu nás oba dva do koupelny, kde pustím horkou sprchu. Oběma rukama ho šikovně nastrkám do sprchového koutu a ještě předtím mu pobaveně sundám trenýrky. Jakmile na něj dopadne první voda, vlezu si za ním. Nevinně se na něj ušklíbnu než sama vlezu pod proud horké vody. "Kde že jsme to skončili?" uculím se na něj v milém gestu a s tím dalším ho namáčknu na chladnou stěnu sprchového koutu. S polibkem na jeho rty se svezu na kolena a vezmu jeho chloubu do rukou kterou jimi okamžitě začnu mnout.

Ta dvě slůvka, která vyslovila mi zněla jako rajská hudba, miloval jsem ji a ona mě. Nemohl jsem se zbavit úsměvu na rtech. Zakřením ses s ní, když mi sdělí, že nejen mé sebeovládání je mizerné, s čím jsem musel souhlasit. Přitáhne si mě k sobě blíž a rozpárá mé tričko, okamžitě se na ni přitisknu a spokojeně zamručím, když ucítím její hřejivou kůži na té své. Neprotestuji ani když nás přetočí a já skončím pod ní. Pousměji se a jen sleduji bohyni nad sebou. Sledovala mě, ale najednou přimhouří oči, jako by se jí něco nelíbilo. Tázavě se na ni zadívám, když zavrčí. Očividně se jí něco nelíbilo. Rozepne mi opasek a doslova ze mě strhá i kalhoty. Začnu se jejímu počínání smát, jenže hned na to mě vytáhne na nohy. Nechám se odtáhnout do koupelny a s úšklebkem na rtech sleduji její počínání. Zapne sprchu, sundá mi i trenýrky a nakonec mě nastrká do sprchy. Nechal jsem všechno na ní. Sakra, v téhle situaci by mi bylo i jedno, kdyby mě spoutala. Cokoliv co si přeje. Cokoliv aby byla šťastná. A taky jsem nemohl říct, že by se mi vývoj událostí nelíbil, zvláště když se uculí s tím "kde že jsme to skončili?" Ucítím na zádech chladné kachličky, na které mě namáčkne a hned to to políbí. Chytím ji za boky, ale když se sveze na kolena a začne se věnovat mé chloubě, jsem donucen ji pustit. Spokojeně zamručím, zavřu oči a zakloním hlavu. Nechám ji dělat, co si zlíbí a po chvilce se natáhnu a začnu si hrát s jejím, teď už mokrými, vlasy.
"Miriam," zašeptám její jméno, bylo to tak nehorázně příjemné a s každou vteřinou jsem chtěl víc a víc. Chtěl jsem, aby byla moje. Navždy. Věděl jsem, že tohle neskončí jen ve sprše a už jsem se nemohl dočkat, až si ji odnesu zpátky do postele. Zatím jsem to však nechával v jejích rukou a jen si každým douškem užíval její pozornost.

Spokojeně jsem se na něj culila a prstíky mnula jeho penis. Konečky prstů jsem hravě kroužila po celé jeho délce a cítila jsem jak jeho vzrušení stoupá. Vzhlédnu k jeho očím když si začne pohrávat s mými vlasy a na malý moment mu rázněji přejedu nehtíky po předkožce, která se s každým ráznějším pohybem začne stahovat. Žilky mu nabíhaly po celé délce a já začínala být nadšená ze všech těch odezev jeho těla, které mu očividně vůbec nevadily. Zašeptá mé jméno a přesně v tu stejnou chvíli stisk zesílím a pokožku mu stáhnu o něco více abych mohla vzít jeho špičku do úst. Párkrát zabloudím jazýčkem k jeho žaludu a zamířím až ke kořenu, než jej vezmu do úst a ráznějším pohybem sjedu rty po jeho kůži. Byl tvrdý a já měla co dělat aby se mi vůbec vlezl do úst. Ale i tak jej odvážně chytím za kořen a vezmu o něco hlouběji než předtím. A nevynechám u toho pohybu ani zoubky kterými jsem mu přejela po horké kůži. Zachvěla jsem se pod tím pocitem jak moc neskutečně se mu přibližuji a nad tou blízkostí která mezi námi teď byla. Bylo to jiné než když jste vedle někoho jenom postávali a drželi se ho za ruce. Bylo to zcela jiné než nevinné polibky končící s pusou na špičce nosu. Bylo to tak neskutečně intimní a intenzivní, že jsem zatoužila aby se zapojil a já ho mohla vzít ještě hlouběji. Párkrát zamrkám a i přesto že mi do očí stékala teplá voda, vyhledám jeho obličej a v tu chvíli se stáhnu k jeho špičce do které jej lehce kousnu. Teď když jsem si jeho chloubu mohla přeměřit očima, zdála se mi ještě o něco větší. Nejspíše to bylo tím veškerým vzrušením. Cítila jsem na své kůži ledové mravenčení a i přes horký proud vody jsem jeho špičku začala sát. Věnovala jsem mu přehnanou pozornost ale nechala jsem se příliš zlákat tím neznámým. Tohle pro mě bylo nové ale přesto jsem se prozatím cítila sebevědomá. A vzrušovala mě ta skutečnost že si to můj upír neskutečně užívá. Líbilo se mi to.