Fárn/ Naomi

FÁRN
Sbalila jsem si věci a vyrazila na cestu. Naomi se už nevrátila, né že by mě to nějak mrzelo. Je načase pokračovat v práci. Ten vlkodlak, asi vím, kde bude. V druhé části lesa jsou docela vysoké skály, je tam mnoho úkrytů a přesně směrem, kterým se mi včera ztratil. Bez většího rozmýšlení jsem pobídla koně v před. Díky Megan se mohu pohybovat velice rychle. Cvalem jsme kličkovali mezi stromy, když v tom jsem si před námi všimla něčeho podezřelého. Na svého koně jsem téměř zvolala nekompromisní "Prr". Kobyla ihned zastavila a zůstala nehnutě na místě. Seskočila jsem ji ze zad a přiblížila se víc k té věci. Vypadá to jako past. Vzala jsem do ruky kus tlustého klacku a hodila ho na ono místo. Skoro ihned ze s poza stromu objevilo mnoho provazů a smyček, past sklapla. Došla jsem až k ní a pečlivě si ji prohlédla. Tenhle způsob znám, vím kdo ho používá.. Se zamračením jsme se přikrčila, abych si mohla více prohlédnut uzle a mechanizmy. Není pochyb, tohle je elfská past. Precizní a jemná práce. Na chvíli mě to zarazilo, ale brzy jsem si uvědomila. Naomi vychovali elfové... Tudíž je majitel jasný, určitě se ke své pasti vrátí, Nechala jsem ji na její marné práci vzkaz. Past byla sice pěkně udělán, ale onoho vlkodlaka by asi neudržela. Na papírku, který jsem zasunula pod hlavní lano stálo. "Snad jindy." Pod to jsme se podepsala všeobecným elfským jazykem. Mereline. S Pobavením, jsem vyskočila na Megan a past objela. Můj cíl je jasný, jen se k němu dostat jako první. Přede mnou už se začaly rýsovat první skály.

Naomi:
Nebyla jsem až tak daleko když jsem zaslechla že se jedna z mých pasti aktivovala. V celém lese jsem měla jenom čtyři a každou na jiný způsob abych si zvýšila šanci jeho chycení. Jako stín jsem se proplétala mezi stromy dokud se přede mnou neobjevila má past. K mé smůle však byla prázdná až na nějakou suchou větev. Budu to tady muset zpevnit aby past nereagovala na každé menší zatížení. S povzdechem jsem se pustila do rozvazování všech smyček které past upevňují když najednou odněkud vypadl papírek.
"Co to..." zamumlala jsem zmateně a sehnula se pro něj.
'Snad jindy' ta elfka se mi snad ještě vysmívá. Naštvaně jsem začala vrčet elfké nadávky na její počest. S takovou rází jsem se pustila do převazování pasti až jsem několik lanek málem přetrhla, ale nakonec se mi to podařilo zachránit.
Ještě se uvidí kdo toho vlkodlaka uloví a kdo půjde domů s prázdnou.
Odstoupila jsem opatrně od své práce a naposledy jí zhodnotila pohledem. Byla pečlivě zakrytá a doufám že i funkční. Odstoupila jsem ještě o krok dozadu a málem skončila na zemi kvůli nerovnému povrchu.
Měkká hlína byla celá pokrytá otisky kopyt. Proč by si elfka nedala pozor na svoje stopy? Je to past?
Z úvah mě probudilo táhlé, hluboké vytí které se linulo lesem. Zdroj nemohl být dál než tři míle daleko na severozápad. Bez rozmyslu jsem se vrhla do houští abych se k našemu malému cíly dostala dřív než Meril.

FÁRN: Brzy jsem byla u vlkodlaka. Hned jak mě spatřil hlasitě zavyl a snažil se mi zmizet v houští. K jeho smůle jsme ho však celého omotala právě větvemi mladých stromů a keřů, mezi kterými plánoval zmizet. Jsem v plné síle tudíž mi nedělalo problém ho celého svázat a doslova připevnit k zemi. Seskočila jsem s koně a ihned natáhla luk až ke tváři. Hlasitě se zmítal na zemi a snažil se dost s mého magického sevření, musím mu nechat, že mi dělalo neskutečnou práci ho svázaného udržet. Jeho nářek se linul lesem. Na svou rasu byl opravdu velký a nevypadal zrovna dvakrát přívětivě. Pečlivě jsem zamířila a vypálila první šíp, který se mu zabodl do boku mezi rostliny. V zoufalství trhal mou síť na kusy a já přidělávala další a další. Musím jej rychle zabít, nebo mi nezbudou síly. Vystřelila jsem druhý, tentokrát elektřinou nabitý šíp, Který našel cíl pod jeho uchem, ale a ni to nevypadlo že, ho zastaví a mě pomalu docházela magie. Musela jsem se trefit špatně, měla jsem pocit že jsem dala dostatečnou sílu ale s ním to ani nehnulo, možná měl silnější lebku než je norma, šípy mi nepomohou, leda bych použila výbušninu a to tedy nechci, budu si muset poradit s mečem. Než jsme se rozmyslela, vlkodlak prolomil mou magii a rozběhl s proti mě. Vytáhla jsem svou nádhernou zbraň a čekala na jeho útok

Naomi:
Přikradla jsem se k mýtině zrovna ve chvíli kdy se vlkodlak zmítal v síti rostlin. Jak ho tam takhle dokázala zamotat?
'Ovládá zemi..' Problesklo mi hlavou když jsem se lépe podívala a všimla si jak se okolní rostliny po té kreatuře doslova sápají. Byl větší a mohutnější než jsem si myslela. Z úvah mě vytrhl jeho hluboký, drsný řev když se mu druhý šíp zabořil do hlavy. Byla to precizní rána a už jsem se chtěla začít vzdávat naděje na mou kořist když v tom se najednou vlkodlak osvobodil a bezhlavě se rozběhl přímo na Meril. To byla moje chvíle, strhla jsem si z rukou rukavice a vyběhla k němu z boku. Jen nějakým zázrakem se mi tu obludu podařilo shodit na bok a zarýt prsty tak hluboko do jeho srsti až se mé konečky prstů zabořili do jeho masa. Okamžitě mnou proběhla jeho energie. Jeho duše byla slabá a zmatená, ale jeho tělo bylo do běla rozzuřené. Stihla jsem si všimnout, že na těch pár vteřin kdy jsem se mu snažila sebrat životní energii, tak mu z ran po šípech vytryskla krev. Bohužel mu, ale netrvalo dlouho se vzpamatovat a tak po mě máchl tlapou. Drapům se mi sice podařilo o chlup vyhnout, ale přesto mě odhodil o kus dál. Vlkodlak vyskočil na nohy a trochu se zamotal.
V hlavě mi okamžitě vyskočil plán jak na něj, problém byl v tom, že zahrnoval dva lidi.

FÁRN: Na tváři se mi vykouzlil nebezpečný zářivý úsměv. V bojovém postoji a s pevným stiskem dlaní, svírajících mou zářivou zbraň, jsem nedočkavě čekala, až ke mě tvor dostane blíž. Můj bystrý sluch sice zachytil nějaké podivné šramocení na pravé straně, ale v téhle situaci se mi to opravdu řešit nechtělo. "Tak pojď ty potvoro." Ozvalo se z mého hrdla takřka neslyšně. Už zbývalo jen pár metrů, když zvíře přede mnou spadlo na bok. Ustoupila jsme dva kroky dozadu, ve tvář se mi proměnila v nenávistnou grimasu následovanou dlouhým protočením očí v sloup. Zase ona! Hrrrr. Vyrovnala jsem se v zádech, povolila jednu nohu a naprosto nezúčastněně svou zbraň opřela o rameno a dala si druhou ruku v bok. Tak co uvidím tentokrát, tahle holka má opravdu talent lézt kam nemá a navíc mě na nervy. Hrudník se mi dlouze zvednul a já hlasitě vzdychla, jak mile vlkodlak tohle trdlo odhodil. Stvoření se chvilku potácelo, ale trvalo jen malý okamžik než našlo rovnováhu. Za varovného řevu se rozešlo k trdlu s jediným úmyslem, dát si ji ke svačince. Hmm třeba, když ho nechám ji sežrat přestane mě pak otravovat. Vlkodlak se stále blížil ke své budoucí oběti a já se nakonec rozhodla jednat. Probudila jsem v sobě magii a jako první přikovala trdlo ke stromu, pod kterým ležela, aby ji nenapadlo mi to snad stěžovat a následně podrazila nohy dlouhým pevným šlahounem už velmi vyčerpanému protivníkovi. je na čase to skončit, už mě to totiž přestává pomalu bavit. Silné svaly nohou poháněné adrenalinem mě několika dlouhými kroky přenesly přímo po tvora snažícího se postavit. Stále jsme napájela svou moc držela jak trdlo tak vlkodlaka v sevření stromů. Stačilo mi jendo dlouhé máchnutí a vlkodlakovy podřízla hrdlo a Naomi zlila jeho krví. Stvoření z posledního dechu přervalo moji magii a naposledy po mě hráblo. Nebyl pro mě problém se vyhnout a zasadit mu další ránu tentokrát mu ostrý meč zabodla přímo do hrudníku a rychle ustoupila. Ten se udělal ještě pár kroků ale pak už jeho tělo dopadlo na zem.... mrtvé. Má magie ustoupila a já se zhluboka nadechla, tohle bylo náročnější než jsem myslela. Můj zrak zakotvil na Trdle. "Tak je hotovo, už můžeš jít domů ty pletoucí se nešiko, jo a rádo se stalo, ale pamatuj si, víckrát ti život už zachraňovat nebudu.

Naomi:
Vlkodlak se ke mě rozešel s úmyslem to se mnou rychle skončit. Chtěla jsem vyskočit na nohy ale nemohla jsem vstát. Ruka se mi zamotala do větví. Chtěla jsem ji jednoduše vytrhnout, ale větve a kořeny z okolí se z ničeho nic obmotaly kolem mého těla jako Ďáblovo osidlo a nedovolovalo mi se kamkoli pohnout ať jsem se vzpírala jak jsem chtěla. Už chápu proč přitom Ron tak vyšiloval...
Střelila jsem pohledem po elfce, nikdo jiný tu nebyl a ten vlkodlak ovládat magii neumí. Otevřela jsem pusu a chtěla po ní začít křičet ať mě okamžitě pustí, když v tom mi jeden ze šlahounů překryl pusu. Teď si jsem stoprocentně jistá, že je to ona. Sebejistě stála proti tomu tvorovi, ale i tak jsem se nechtěla vzdát. Zuřivě jsem překousla kus klacku který mi překryl pusu, ale další ho okamžitě nahradil. Znovu jsem vzhlédla právě ve chvíli kdy vlkodlak ležel na zemi a Meril prořezávala jeho hrdlo. Ani mi nedošlo jak blízko ke mě byli dokud z vlkodlaka nevylítla hromada krve a jak jinak než přímo na mě. Ty pitomé větve povolily a já naštvaně vyprskla krev která se mi dostala do úst.
"Kdo se tu komu plete?! Než jsi sem přišla měla jsem všechno naprosto pod kontrolou!" uraženě jsem ze sebe setřásla zbytky hlíny a větviček. Rychle jsem vyskočila na nohy a odhodila zkrvavené vlasy za ramena aby se mi přestaly lepit na obličej.
"Za to první děkuji, ale za tohle.." kývla jsem hlavou k té chlupaté kouli na zemi "No.. Teď už vím, že si na tebe mám dávat pozor." zazubila jsem se na ní. Sice bych jí nejraději podala ruku..bez rukavic..ale pomohla mi i když nemusela a vidět elfa po tak dlouhé době byla příjemná změna.