Theo / Fárn

Chvilku mu to sice zabralo, nicméně hned po té, co Fufík vešel dovnitř, jsem začala přemýšlet nad typem vhodného oděvu pro něj. Jaký střih? Jaká barva? Z jaké látky to vytvořit? Dlouho jsem se však soustředit nedokázala, protože mě zaujalo, jakým způsobem si ten zvěromág prohlíží gauč. Musela jsem se hlasitě zasmát. "Před pár měsíci jsem se tvářila úplně stejně věř mi." Konstatovala jsem a vylovila v hlavě vzpomínku na velice podobnou událost. "Jinak je to gauč, pohovka jedno z těch dvou, možná oboje." Přemýšlela jsem nahlas. Následně si k němu přisedla a začala drbat za ušima. Byl prostě tak neuvěřitelně roztomilý. Že jsem si nemohla pomoct. "Já se ti musím přiznat, že jsem nikdy nedělala klučičí oblečení. Možná by bylo lepší zatím udělat něco provizorního a až se udělá trochu lepší počasí, vybereš si, co se tobě samotnýmu bude líbit." Najednou jsem se zarazila, přestala ho drbat, trochu se od něj odtáhla, abych si ho mohla prohlédnout lépe od hlavy až k patě. "Jako...jsi kluk ne? Nebo jak se to u vás pozná?" Zeptala jsem se Fufíka. Co když je to celou dobu ta Fufík jen o tom nevím? Napadlo mě. Rychle jsem se tedy snažila ze své nepozornosti vykroutit. "Jako jestli jsi holka tak to vůbec nevadí, já si tě stejně nechám! Uši máš furt super že jo." Zazubila jsem se na něj, možná na ni. Následně jsem stáhla ruku, na ten potrhaný kus hadru, který měl na sobě. Po mém doteku se z něj stalo pohodlné světle modré triko z bavlny. To samé jsem udělala i s kalhotami, byly teď pěkně lesklé, černé, jako nové, snad i pohodlné. V ruce se mi objevila i mikina s kapucí, ve které byly díry na uši, aby si je nikde nemuchlal. Mikinu jsem Fufíkovi následně podala se slovy. "Když budeš chtít někde jinou barvu, stačí jen říct, hlavně nenastydni, to by byla hrůza" Kladla jsem mu na srdce. Následně jsem si ani nevím jak, vzpomněla na své dnešní přírůstky, do sbírky podivností, sedla si na zem a vytáhla z kapsy, maličké rádio. Takhle tomu alespoň říkala ta ženská v obchodě. Její způsob mluvy mi navíc připadal neuvěřitelně disharmonický, proto jsem necítila vůbec žádné výčitky, když jsem jí tu hrající věcičku odnesla bez placení. Přístroj se zvětšil do své pravé velikosti a já si ho ze všech stran začala prohlížet, párkrát s ním zachrastila ve vzduchu, což nemělo valného účinku, tudíž na řadu přišel šroubovák."Tak schválně co ukrýváš uvnitř." Mumlala jsem si spokojeně pro sebe, mezitím co jsem odendala první část pláště té věcičky.

Theo:
'Aha takže to je pohovka...teda doufám, podle toho co mi řekla.' zajímalo by mě kolik slov se budu muset ještě naučit, ale na mou obranu mě v laboratoři nic takového neučili a když jsem něčemu náhodou nerozuměl tak jsem se nemohl jen tak zeptat. Ani jsem si nevšiml kdy si Cassie přisedla ale když mě začala škrábat za ušima tak jsem zavřel oči a více se položil do jejího doteku. Tiše jsem vrněl mezitím co jsem poslouchal co říká.
"Řekl bych, že cokoli bude příjemnější než to co mám teď." mňouknul jsem jejím směrem. Lumia si zatím ostražitě měřila Cassie svým pohledem. Nevím co jí pořád vadí, vždyť Cassie je ta hodná..ne?
Z úvah mě vyrušila Cass když se ode mě najednou odtáhla a začala si mě prohlížet jako bych spadnul z lustru. Začala něco drmolit o klucích a holkách tak jsem se pro jistotu stáhnul o kousek dál kdyby ji napadlo to kontrolovat. Přeci jen, v její přítomnosti si nemůžu být jistý ničím. Lu se mi jen posměšně zachichotala v mysli a zamávala ocáskem.
"V mých papírech bylo vždycky napsané že jsem mužského pohlaví a občas mě nazývali kocourem." zmyslel jsem se začal si sám sebe prohlížet.
"Vypadám snad jako kočka?" naklonil jsem hlavu na stranu "Chceš si mě nechat jen kvůli mým uším?" vytřeštil jsem na ní oči a podezřívavě si jí prohlédl. 'Vlastně na tom zase tolik nezáleží dokud mi nebude ubližovat.' nechal jsem to být. Nečekal jsem však, že na mě tak najednou sáhne takže jsem ani nestihl pořádně reagovat. Když se ale dotkla vrchního dílu mého oblečení, tak se během vteřiny ze špinavého, neforemného trika na čisté světle modré s krátkým rukávem. S úžasem jsem si prohlížel krásné tričko a za pár vteřin se k tomu přidali i černé kalhoty s dírou na ocas. Ten detail cením protože do těch předchozích jsem si jí musel protrhnout sám. Vyskočil jsem na nohy a šťastně zastříhal ušima.
"Nic nechci měnit, je to krásné!" s jiskrami v očích jsem si od ní převzal ještě mikinu, kterou jsem si na sebe hned oblékl. Uši jsem protáhl dírami v kapuci a vesele začal poskakovat po celé místnosti. Lu běhala v kruzích kolem mě a obdivovala mé nové oblečení. Nějak jsem nedával pozor a dostal se na chodbu odkud jsem si všiml pootevrenych dveří. Podle sprchy a vany, otřásl jsem se odporem, jsem usoudil že to bude koupelna.
Zakřičel jsem a málem vyskočil z kůže když jsem zaregistroval pohyb, ale bylo to jen zrcadlo. Zvědavě jsem se naklonil blíž a pozoroval své mastné černé vlasy, výrazně žluté oči, bledou avšak špinavou tvář a nakonec stopy na mém krku po kovovém obojku. Trochu smutně jsem se oddálil a nakrčil nos. Vodu jsem na smrt nenáviděl, ale stejně tak jsem nechtěl vypadat takhle.
Pohledem jsem zabloudil k pootevřeným dveřím a se sebezapřením zavolal na Cassie, že se trochu umyju. S tím jsme dveře zabouchnul a rychle ze sebe shodil všechno oblečení abych si následně celý naježený vlezl do sprchy.

FÁRN:
Venku docela slušně sněžilo a cesta mizela pod drobnými sněhovými vločkami. Už jsem to měla jen kousek, netrvalo dlouho a já už konečně stála na zahradě. K mému velkému překvapení bylo listí docela dobře shrabané a dané do docela velkých kup. Teda Cassie se činila. Tohle mi docela zvedlo náladu, kdyby nebylo těch kamenných srnek a zvěromága šla bych ji pochválit. Spokojeně jsem otevřela dveře od domu a vešla dovnitř. Sundala jsem si kabát a boty a zamířila s taškou do kuchyně. Položila jsem nákup na linku. Cassie jsem nevolala, neboť tekla voda v koupelně. Unaveně jsem zamířila na gauč. V tom jsem se ale otřásla leknutím. Cassie sedící na zemi před televizí mě opravdu překvapila. Hodila jsem na ni zmatený pohled a ukázala na koupelnu prstem. "aaa, kdo je teda tam?" Na mou otázku ani nemusela odpovídat ihned mi to došlo. Zamračila jsem se s rukama v bok pokračovala. "Jestli něco rozbije, tak uvidíš, jak s kočky dobře lítají chlupy." S Tím jsem přišla blíž a natáhla se na pohovku. "Mimochodem ahoj. Přinesla jsem nákup, že ho potom uklidíš." Více jsem se zaměřila na ten čurbes u Cassie. "Co to je, doufám, že tohle taky zmizí až skončíš, nerada bych to měla zabodnuté v noze." S tím jsem se pohled odvrátila a přivřela oči. "Jo, ta zahrada vypadá docela dobře, dělalas to sama?" Bylo mi malinko podezřelé, že se s tím takhle hezky poprala, schválně kdo ji s tím pomohl.

Výmluvným pohledem, jsem se snažila nějak zvěromágovi, vysvětlit svoji ošemetnou situaci. "Mno...vypadáš trochu...kočkovitě. Rozhodně vypadáš víc kočkovitě, než psovitě." Pomáhala jsem si přehnanou gestikulací při svém vysvětlování, neboť mě to vždy trochu uklidňovalo. "Nenenenenenenene...špatně to chápeš, rozhodně ně." Na okamžik jsem se odmlčela, abych našla vhodná slova. "Líbí se mi spousta dalších věcí, tak třeba ten tvůj čumáček! Je jak plyšový." Raději jsem se do dalšího vysvětlování nepouštěla. Každopádně jsem opravdu radost z toho, jak se Fufíkovi mé oblečení líbilo. Jako...dle mého to nebylo nic moc, ale stejně jsem nejlepší, takže bylo celkem jasný, že to bude dobrý. Chvíli na to Fufík zmizel v koupelně, což mi pochopitelně nijak nevadilo, alespoň jsem se mohla prozatím věnovat té bedně. Netrvalo dlouho a Fárn se vrátila spět. Vesele jsem na ni zavolala, ovšem více se o její příchod nestarala, protože mě zrovna velice zaujal jeden spoj. "Jasně, jasně...počkej chvilku. Asi to mám!" Odbyla jsem Fárn, která říkala pravděpodobně něco ve smyslu. Něco, něco...kočka, dobře...něco. Přiznávám, že jsem jí tak úplně nevnímala. Moje chyba to ovšem není. Nemá přeci říkat tolik nepodstatných věcí kolem. K mé smůle se nezdálo, že by to nebylo úplně vše, co mi tu chce Fárn zdělit, proto jsem na ni při zmíňce o nákupu hladově obrátila oči. Jíííídloooo. "Jasně, že uklidím." Zazubila jsem se na ni a představovala si, jak do sebe naláduju všechny ty dobroty. Na její další otázku jsem v odpovědi pouze zamručela. No jak můžu asi tak vědět, jak dlouho mi zabere, než rozeberu a prozkoumám celou tuhle věcičku. Tudíž je možné, že tady pár dní zůstane...No to nevadí...ona to Fárn nějak zvládne. Následovala pochvala za zahradu, kterou jsem si pochopitelně náležitě vychutnala. Dalo mi přeci jen dost práce, podplatit tu holku. To se prostě musí umět. Jen jsem se tedy na Fárn zářivě zazubila s odpovědí. "Sama." To, že jsem tím myslela, zařízení onoho úklidu a ne práci samotnou, je věc trochu jiná. Ve své podstatě to ovšem lež nebyla. Vím, jak je má kamarádka nemá ráda, proto se jim snažím vyhnout, Vytáhla jsem z bedny jeden malý drátek a ve své ruce ho zvětšila zhruba do velikosti hadice. Takhle jsem mohla lépe zjisti, z čeho je tvořen i jak funguje. Zvedla jsem ukazováček na pravé ruce a nechala svůj zlatá dráp vyklouznout ven. Jediným rychlým pohybem byl drát přetnutý, proto můj se můj prst opět stal lidským. Mezitím, co jsem zvědavě zkoumala vnitřek drátu mě něco napadlo. Doufám, že není středa.

Theo:
Konečně jsem byl zase čistý a s trochou štěstí vodu neuvidím hodně dlouhou dobu. Zatřepal jsem hlavou a tím se několik kapek vody rozlétlo do stran kvůli mým dosud vlhkým vlasům. Více jsem se zachumlal do mikiny a naposledy zkontroloval koupelnu aby v ní nezůstali kaluže vody. Nasadil jsem si kapuci a rozhodl se vrátit zpátky za Cassie. Zarazil mě, ale hlas další osoby. Myslí mi proletěl obraz elfky jak na mě mířila nožem. Na místě jsem se zastavil a našpicloval uši o čem se baví. Elfka nezněla že by byla nějak výrazně naštvaná takže by mohlo být v pohodě kdybych se přidal, ale stále mi něco nedovolovalo pokračovat. Poprosil jsem tedy Lumiu aby se podívala jak to vypadá v obýváku. Když mi ale potvrdila, že tam opravdu žádné nebezpečí nehrozí, odvážil jsem se vykouknout zpoza dveří. Elfka byla usazená na gauči mezitím co byla Cassie zabraná do...něčeho co zrovna dělala. Při pohledu na elfku jsem se naježil snad ještě víc než z té vody. Ani jsem si nevšiml kdy jsem prošel do stínů, když jsem si to ale uvědomil trochu jsem se lekl a málem se rozplynul, naštěstí mě Lumia podržela. Vděčně jsem se na ní usmál, hodně mi to všechno ulehčovala. Vzal jsem si jí do náruče a tentokrát už beze strachu se rozešel do pokoje přede mnou. Teď mi elfka nemohla ublížit a ani nemohla zjistit kde jsem, bohužel tu ale moc dlouho nevydržím tak jsem jen přešel obývák a zase si posadil vedle stolku kde jsem byl když elfka odcházela. Oba jsem nás s Lu vytáhl ze stínů a nechal Lumii aby si mi lehla do klína. Sice se jí moc nelíbilo tu být, ale dal jsem si pozor abychom oba byli alespoň v mírném stínu a Cassie s elfkou byli zaneprázdněny natolik aby si všimli mé...teda naší přítomnosti.

FÁRN: Natažená na pohovce jsme se věnovala Cassie zabrané do vytváření nepořádku na koberci. ´Prej sama jo? Né, že bych ji nevěřila, ale tohle by mě asi docela překvapilo.´"A čím pak jsi to hrabala? Magií nebo hráběmi." Podotkla jsem provokativně. Koutkem oka jsem stále pozorovala co tam provádí, když pomocí drápu přetnula drát, vytvořila jsem na svém obličeji až úlisný úsměv. Prokřupla jsme si záda a posadila se s pozorností věnovanou pouze tomu kutilovi. "Cassie, víš co je za den?" Široce jsem se na ni usmála a odpověděla na mou otázku sama. "Ale jo, je středa, víš co to znamená. Tak se na to psychicky připrav já dojdu pro skleničky." Aniž by mě nějak zajímala její odpověď vyhoupla jsem se na nohy. Ve druhé části místnosti se objevil ten Zvěromág. Spražila jsem ho pohledem. "Žádné přemisťování se po domě, když někam půjdeš, nebudeš se schovávat, jasný." Zavelela jsem mu do obličeje. ´To se pak někdo zjevíš, vylekáš mě a já ti skočím po krku.´Tuhle myšlenku jsem raději ponechala ve své mysli. "Jo a taky by ses měl odebrat do jiného pokoje, není nejlepší, abys tu teď byl." Řekla jsem ledabyle a zamířila dolů pro sklenky a gumové rukavice. Nezapomněla jsem projít kolem toho trotla a nepříjemně se na něj za tvářit s mírným posměchem. Gumové rukavice byly určitě na místě. Ten jed, kterým Cassie disponuje má fatální důsledky. Už jsem dělala mnoho pokusů, abych zjistila, jak přesně účinkuje, samozřejmě o tom nemá Cassie ani ponětí. Seběhla jsem strmé schody a otevřela skříň, kde mimo mnoho zbraní, pout a takových pomocných nástrojů při mučení, byly i prázdné sklenky. Ty plné byly uložené v zadní části poličky, samozřejmě jsem jejich množství ihned zkontrolovala. Z dnešního jedu protilátka nebude, nechám si ho do práce, mnohdy mi usnadňuje výslech a nebo samotnou vraždu. Trochu mě zamrzelo, že o tomhle záměru nemůžu té hadici říct, ale má na to trochu jinej názor a já se sní nechci hádat už takhle mi ho nechce dávat zrovna dvakrát ochotně. Vzala jsem tedy potřebné věci a upalovala zpět. Netrvalo dlouho a já se ocitla zpátky v obýváku. Věci jsem ponechala na stole a natáhla si gumové rukavice. "Tak pojď, šup ať to máš za sebou." Usmála jsem se a doufala, že to dneska nebude takové divadlo jako posledně.

Doslova jsem se zarazila uprostřed pohybu, hned jak Fárn zmínila, co máme dneska za den. Nehodlala jsem se na ni ani podívat, jen jsem jak opařená seděla na svém místě, před tím přístrojem, jehož funkce mi najednou začaly přicházet celkem pochopitelné. Nejdříve přichází přijímáč, který má za úkol zachytit jakousi nehmotnou energii, řekla bych, že to bude elektronické vlnění, ta součástka je zasouvací, možná bych ji ovšem mohla ukrýt i uvnitř přístroje, jen nevím, zda bude i nadále tak efektnivní. Takhle přeci může přijímat vlny ze všech směrů. Možná bych však mohla zachytit lepší vlny, pokud tuto součástku zvětším, přidám pár příček, kulatý dipol…nebo ne kulatý…oválný a nějaké pletivo…kovové rozhodně. Jenže při této formě, by byla důležitá i polarizace celého zařízení. Jestli vlny přijdou vertikálně, součástka musí být svisle, pokud bude polarizace horizontální, musím dát součástku vodorovně, to dá rozum. Já ovšem netuším, jakým způsobem vlny přijdou, proto se o tohle budu zajímat až později. Dále mě zaujal filtr…jo…budu tomu říkat filtr. Něco přeci musí vybírat to vlnění, které hledám a řádně ho filtrovat, aby mi ho nerušilo, nějaké špatné vlnění. Ne, že bych chtěla urazit vlnění…ale některé prostě nehledám. Promiňte nechtěné vlnky, třeba příště. Jasný jako facka, takže dál… Vlnky, které hledám jsou každopádně stejně hlasité, jako ty ostatní, MÁM TO! O to se stará tahle věcička. Budu jí říkat přikrmovač chtěných vlnek…ne…to se mi nelíbí, nezní to hezky. Přikrmovač aktuálně chtěných vlnek! Myslím, že se řídí polem, tudíž nepřenáší šumy, aktuálně nechtěné vlnky ani nic podobného. Čistí a zesiluje aktuálně chtěné vlny, abych je mohla lépe slyšet. Jakmile jsem se dostala ke křemíkovému krystalu, jak jsem po ochutnávce poznala, pochopila jsem, že je přede mnou, první složitější proces, na který bych se moc ráda zaměřila, jenže mě vyrušila Fárn. Teď už jen velice těžko něco vymyslím. Hned, jak vytáhla paty z pokoje, jsem se trochu překvapeně obrátila na Fufíka, o kterém jsem ani netušila, že tu sedí. „Fufí…jestli mě prozradíš, umřu! Řekni jí třeba, že jsem šla nakoupit.“ Vyhrkla jsem ze zebe šeptem, následně se rychle rozhlédla po místnosti. Jasně, ta skříň. Tichounce jsem si do ní vlezla a rychle za sebou zavřela dveře, potom se změnila v hada, abych mohla dobře splynout se šálami v horním fochu. Hned, jak jsem se k nim dostala, mé šupiny zbarvily nejrůznější odstíny podle toho, u jaké části šály jsem se nacházela. Bylo to perfektní maskování. Tentokrát mě nedostane. Nejsem přece žádnej citron, aby ze mě furt mačkala vlastní šťávu. Já se nedám!

Theo:
Stáhnul jsem uši do zadu a nakrčil nos. Teoreticky to není přemísťování, ale raději jsem nic neříkal a přitáhl si Lumii blíže k tělu. To se jí ale moc nelíbilo, tak se mi vyvlékla (přičemž trochu uraženě mručela) a zalezla mi pod mikinu. Trochu to lechtalo takže jsem se neubránil tichému smíchu, zároveň jsem však ucítil I drobné drápky zarývající se mi do kůže dokud si nenašla pohodlnou pozici. Ani mi nedošlo že je celou dobu viditelná, ale naštěstí se nám nikdo moc nevěnoval. Co je vlastně tak zajímavého na tom že je Středa? Je to stejný den jako každý jiný...pro mě tedy samozřejmě ne, ale na tom nezáleží.
Elfka někde zmizela, ale to mi vůbec nevadilo a místo toho jen zvědavě pozoroval Cassie která nad něčím zadumaně uvažovala nad tím harampádím na zemi. Skoro jako bych mohl vidět kolečka v její hlavě. Ta myšlenka mě rozesmála, ale mé pobavení moc dlouho nevydrželo, najednou Cassie ztuhla a vytřeštila oči. Zmateně jsem jí doprovázel pohledem s hlavou naklonenou na stranu v nechápavém gestu až ke skříni. A co chce v té skříní kupovat? To je nějaká středeční hra? Asi nechápu pravidla...
Z uvažování mě vytrhl příchod elfky, něco se mi na tom ale nelíbilo. Všechny chlupy se mi automaticky naježily a Lu se schovala zpátky do stínů. Chvíli mi trvalo než mi došlo co se děje ovšem když mě zasáhla pravda do očí neubránil jsem se děsivým vzpomínkám z laboratoře. Celé mé tělo se napjalo do pozoru a zorničky se zúžily. Jestli se s tím ke mě přiblíží tak mizím ve stínech bez ohledu na to že jsem byl stále zesláblý z cesty přes tuhle místnost.

FÁRN: Přišla jsem do pokoje, ale Cassie nikde, uplně se po ní slehla zem, kdo mi však zkřížil zorné pole byl vyděšenej zvěromág. Jak je mým zvykem spražila jsem ho povrchním pohledem, jen aby nezapomněl, že je tu jen k vůli Cassie a mě osobně se jeho přítomnost nezamlouvá. Přísně jsem se zeptala. "Kde je ta holka." Chvíli jsem mu propalovala tvář pohledem, ale pak se do mého obličeje přikradlo trochu vlídnosti, vypadal totiž trochu strnule, nerada bych, aby mi taky zmizel, protože určitě ví, kde se mi Cassie schovala. "No tak kam se schovala, raději mi to řekni." Vzdychla jsem a protočila očima. Dala jsme si v ruce v bok a nechala zvěromága bejt. "Cassie kde si, koukej vylézt, nebudu tě tady nahánět." Krutě jsem se zamračila a šla se podívat pod skříň, kde nikdo nebyl. Prohrábla jsme i několik kabátu uvnitř skříně, ale zase nic. "Tak vylez, hele koupila jsem ti světýlka, jestli nevylezeš tak ti je nedám." Snažila jsem se ji nějak přesvědčit, aby se mi alespoň ukázala, potom ji chytit snad nebude už takovej problém. "Tak dobře zůstaň schovaná, ale v tom případě ti sním ten koláč a nepočítej dneska večer s nějakou zábavou." Zmizela jsem v kuchyni a vytáhla z úkrytu malinový koláč. Přinesla jsem ho na talířku do obýváku a sedla si na gauč. Byl rozdělen na pět kousků. Do jednoho z nich jsem se zakousla a doufala, že už se ta holka opravdu ukáže. Aniž bych se rozhlédla po místnosti prohlásila jsem. "Zvěro-obludo, chceš taky koláč?" s tím můj výstup skončil, lahvičky jsem nechávala na stole a ujídala z lahodného voňavého koláče.

Naprosto neslyšně jsem zůstávala schovaná ve skříni, dokud ke mě nedolehl zvuk Fárniného nekompromisního hlasu, přimáčkla jsem se ještě o chlup blíž ke stěně. Já se rozhodně nenechám jen tak okrádat o svůj jed. Vždyť celý svůj život, se snažím, co nejlépe potlačit své pravé já, proč mě teda Fárn k tomuhle nutí. No jo...protijed, asi by nebylo dobrý, kdyby kvůli mě zas někdo umřel, což se čas od času stane. Myslím, že to ze mě dělá špatnou elinku, asi se na to zeptám Fárn...znovu. Jen ne ve středu, já prostě nechci pouštět jed! A nebudu a nebudu! Co kdyby se mě potom můj nový kamarád bál? To přes srdce nepřenesu. Ani ve skříni mě najít nedokázala! Ha! Jsem prostě dobrá, já to vím. Zmíňka o světýlkách mě ovšem nadchla. Nevím sice, o kterém druhu to Fárn mluví, téměř jistě je ale zatím nemám. Mé úvahy o opuštění úkrytu tedy pomalu začínaly naleptávat zdánlivě neotřesné přesvědčení. Jakmile Fárn ke své nabídce přidala ještě oblíbený koláč, úplně jsem zapomněla na svůj jed a pomalu vyklouzla ze skříně, po čemž se změnila do lidské podoby. Pohledem jsem zavadila o vyjeveného Thea, se kterým hodlám ještě dnes zajít do města, neboť kamarádi si mají dávat dárky, takže mu něco hezkého seženu. Svoji pozornost jsem však rázem stočila k Fárn, dala ruce do kapes a začala nohou tvořit imaginární důlek v zemi, přičemž jsem špičku pozorovala, jako by byla bůhvíjak zajímavá. "Já bych chtěla světýlka a koláč." Oznámila jsem jí nevinně, přičemž se tvářila jako naprostý andílek...obrazně řečeno. Ačkoli kdo ví? Já vlastně žádného neznám. Třeba nejsou tak špatní. Tak jo...a tohle se taky zeptám, teda hned jak dostanu svůj koláč a svítítka.

Theo:
Elfka si honosně sedla na pohovku s talířem v ruce. Místností se pomalu rozvinula sladká vůně onoho jídla až jsem nad tím málem začal slintat.
Trhnul jsem sebou když se dveře od skříně rozletěli a moje uši poplašně vystřelili vzhůru. Nevím co jsou ta světýlka zač, ale Cassie to očividně nadchlo. Chvíli jsem pohledem přeskakoval z elfky na Cassie a zase zpět, ale vůně toho koláče byla pro mě až příliš lákavá. Potichu jsem proklouzl kolem elfky a sedl si vedle pohovky na zem. Mlsně jsem hypnotizoval talíř v jejích rukou. Elfka by si nejspíš všimla kdybych se jí jeden z kousků pokusil jen tak vzít. Sice mi taky nabídla, ale nebyl jsem si zcela jistý jestli to myslela vážně nebo jen aby ještě víc popíchla Cassie. Nerozhodně jsem tedy zůstal sedět kousek bokem a byl rozhodnut si minimálně jeden z kousků ukrást jakmile bude příležitost.

Fárn: Jako bych si ani nevšimla Cassie, která vylezla ze skříně, jsem si vychutnávala svůj kousek koláčku. Můj zrak na malý okamžik propálil Zvěromága, jenž vypadal, že má asi hlad, ale sedí si na vedení, nebo neumí mluvit. Oči se mi obrátily v sloup. "Tak co teda dáš si nebo ne. Jé, ty jsi fakt marnej." Vypadlo ze mě otráveně a následně malý kus uřízla a i s talířkem dala za opěradlo gauče na koberec. "A ne že tu budou drobky na zemi." Následně se má celá pozornost obrátila na Cassie. Na mé tváři se objevil zářivý a následně chápavý pohled. "Tak ty bys chtěla koláč a světýlka jo? ..Hmm A já bych zas moc ráda trochu tvého jedu, víš na oplátku." V ruce se mi náhle objevila prázdná sklenička na jed a z hrdla se ozvalo. "Tak, co s tím uděláme, já tě samozřejmě nemůžu nutit, je to tvé rozhodnutí, ale v tom případě si koláč a světýlka ponechám... jo a tu mrtvolu tvora, kterému po tvém šílenství nebudu moci pomoct, protože nebudím jak, i kdy bych si to moc přála, si ale nech, tu nepotřebuju." Prohlásila jsem úplně klidně a lhostejně a v ten samí moment se podívala na toho zvěromága, tak aby pochopila, čí mrtvolu mám na mysli. Následně se zakousla do lahodného dezertu a prohlásila. "Hmm, chtělo by to ale šlehačku." Dál už jsem jen čekala, zda Cassie na návrh přistoupí a nebo budu muset vymyslet nějakou další taktiku. Na práci s jejím jedem se zvyká rychle a já se nechci o tento luxusu rychlého vyslýchání připravit.

Pohled jsem upřela na svého nového kamaráda, jako bych se tak mohla vyhnout té nepříjemné situaci, do které se mě Fárn opět snažila uvrtat. Představa toho, že by kvůli mě měl někdo umřít...někdo další, mě ovšem tolik vyděsila, že jsem na Fárn vykulila velké, zlaté oči. "Když já...mě po tom jedu pak vůbec nic nechutná víš? Jako když ho pustím...takže bych vlastně nejdřív potřebovala sníst ten koláč, abych z něj něco měla. To dá přeci rozum." Vysvětlovala jsem Fárn horlivě a snažila se tak při našem vyjednávání získat nějakou výhodu. Když nebudu u krve, nebudu šílená, tudíž nebude třeba protijed. "Jak to ale...že ti furt dochází. Vždyť jsem poslední dobou nikomu neublížila, musíš ho mít kvanta." Zamračila jsem se na ni, a šla zkontrolovat koláč svého nového kamaráda. Kterého spokojeně objala a libovala si v tom, jak neuvěřitelně je měkoučký. Ten jed je hrozně nebezpečný, kdyby se někdy dostal do špatných rukou, kdo ví, co bychom si počali, navíc se snažím potlačit tuhle hadí stránku a věčné chrlení jedu mi moc nepomáhá. "Máš to dobrý?" Zeptala jsem se Thea s jediným plánem, ukrást mu alespoň kousek.

Theo:
Když se na mě elfka otráveně podívala myslel jsem, že po mě ten talíř hodí. Místo toho mi však dala kousek koláče na zem. Nečekal jsem to, ale když jsem viděl ten koláč jak nevině leží na zemi tak jsem se k němu vrhnul a začal ho spokojeně kousat. Rychle jsem ještě zapředl a přikývl, že po mě nezůstane nepořádek než jsem se znovu zakousnul. V ústech se mi rozlila neznámá, lahodná chuť, která mě donutila znovu začít příst.
'Zůstat tady nebylo tak špatné rozhodnutí.' zastříhal jsem ušima a uvelebil se s koláčem v rukou vedle pohovky. Moc jsem jejich rozhovoru nerozuměl, ale na tom nebylo nic divného. Lidé kolem mě se obvykle bavili o věcech, kterým jsem nerozuměl a nenamáhali se je vysvětlovat přesto jsem něco málo pochytil. Jestli chce elfka ten jed jen zkoumat tak je to dobrá věc, ne? V laboratoři na mě dělali testy třikrát týdně a žádná světýlka ani koláč jsem za to nikdy nedostal...
Z myšlenek mě vytrhly ruce, které se okolo mě najednou objevily. Překvapeně jsem mňoukl, ale po zjištění že je to jen Cassie jsem se uklidnil a začal si hledět zase svého koláče.
Její otázka mě trochu zarazila, ale s malým, nejistým úsměvem jsem přikývl a spokojeně zavrněl. Podíval jsem se na koláč, kterého už moc nezbývalo, ale přesto jsem ho v rukou pozvedl směrem k ní a upřel na ni plachý pohled. Trochu se mi chvěly ruce, ale jestli si chce kousnout tak mi to nevadí.

Fárn: "Ne nemám ho kvanty, navíc je to upravený, kazí se to, potřebuju stále čerstvý, jinak bych tě s tímhle neotravovala." Pohotově a sebevědomě reagovala na její poznámku. Když se Cassie začala přemísťovat ke zvěromágovi, bylo mi naprosto jasné, o co se jedná. Velmi nepříjemně a přísně jsem se na oba zamračila, kord když se začal tvářit, že ji to ochutnat dá. "Ne! hele ty obludo to je tvoje, tak si to sněz. Cassie bez práce nejsou koláče, takž buď jed nebo budeš bez koláče i světýlek. Nestydíš se náhodou sežrat svému mazlíčku svačinu, ne asi ti ho prodám, špatně se o něj staráš." Zatvářila se vážně a následně pobaveně dodala. "Dobrá ještě s tím počkám. Ale stejně tu nebude dlouho... bez protijedu." Sice to ode mě není moc pěkný způsob vydírání, ale má smůlu. Živím ji a poskytuju ochranu, mohla by být trochu vděčná. Vzala jsem si skleničky do ruky a mnula je ve daních.