Aron & Aelin

Aronův úsměv byl nakažlivý a já se ho nemohla nabažit. Byl roztomilý a prostě k nakousnutí. Teď už jsem chápala všechny ty teenagerský hlouposti a potřebu mít s někým takový vztah. Při oblékání jsem ho nenápadně sledovala a sama jsem se při tom oblékala co nejrychleji. Na jeho vypracovanou hruď a ruce byl nádherný pohled. A když mě pak vzal za ruku, zase jsem ucítila, jak ji má hrubou a obrovskou. Ta moje se v té jeho tlapě docela ztrácela, ale to mi nevadilo. Šla jsem s ním lesem až k městu a když mě nepouštěl, držela jsem ho zlehka za ruku dál, i když jsme procházeli městem. "Hmmm..." Zamyslela jsem se, co bych si dala, ale pořádně jsem nedokázala myslet na jídlo, když mě držel a byl tak blízko. A vůbec! - Když se mnou byl. "Třeba nějaké italské jídlo. Dala bych si nějaké těstoviny." Plácla jsem to první, co mě napadlo, protože další nápad ohledně jídla mohl přijít až za dlouho.

Po chvilce přemýšlení řekne, že má chuť na těstoviny a tak se zamyslím nad tím, kde je nejbližší italská restaurace. Jakmile si v hlavě srovnám, kde je a kde jsme my, zamířím přímo k ní.
"Takže Aelin... Co děláš kromě hraní na housle a koncertů? Co ještě tě baví? Chci o tobě vědět víc," usměji se a upřu na ni svůj pohled. Přeci jen jsme měli dost času než dorazíme a tak jsem ho mohl využít.
Cestu strávíme mluvením o našich zájmech, koníčcích... Prostě o tom, co nás baví a v půlce cesty se stejně odkloníme od tématu a začneme probírat blbosti, jako obyčejný pár. Tak daleko jsme v našem vztahu nebyli, ale bylo hezké... Si to představit. Pousměji se a když dojdeme před restauraci, zamířím k jednomu ze stolů, který stál venku. Budovy jsem přeci jen neměl moc v lásce, stejně jako hodně lidí na malém, stístněném prostoru. A vypadalo to, že uvnitř je plno.

Nechala jsem ho, ať restauraci i cestu vybere on. Přeci jen, bylo vidět, že do města moc nechodil, ale ví kde co je a proto jsem ho nechala, ať sám určí kudy a kam, když mě nechal vybrat co za jídlo budeme jíst. Po cestě jsme se bavili jako obyčejní kamarádi, povídali jsme si o zájmech a koníčcích. O tom jak trávíme volné chvíle a tak. Nakonec jsme ale přeci jen přešli k jiném tématům a bavili jsme se o všem možném. Probrali jsme toho dost, po cestě do restaurace, až mi přišlo, že to, o čem si lidé povídají deset let, jsme my zvládli za jednu cestu. Nespěchali jsme. Neměli jsme proč. Zřejmě ani jeden z nás nechtěl přiblížit čas rozloučení, který nejspíš po obědě přijde, ale kdo ví? Když jsme dorazili do restaurace, vybral Aron stůl venku. Nevadilo mi to, bylo teplo, ale nad námi byl velký slunečník a tak nám slunce nesvítilo do očí a nepálilo. Číšnice brzy donesla jídelní lístky, ze kterého jsem si celkem rychle vybrala lasange a nějaký džus.

Usadíme se venku pod slunečníkem a brzy dostaneme jídelní lístek, po chvilce vybírání se rozhodnu, že si dám to samé co Aelin a poté se znovu pustíme do rozhovoru. Mluvili jsme zase o všem možném a když už jsem si myslel, že došla témata, najdeme nějaké nové, snad ještě zajímavější, než to předchozí. Po chvilce čekání nám donesou jídlo a tak se do něj s chutí pustíme. Nikam jsme nespěchali, snažil jsem se co nejvíc protáhnout čas strávený s Aelin a... Nevypadalo to, že by jí to vadilo. Po jídle zaplatím a vydáme se na malé, nedaleké náměstíčko, kde se usadíme na lavičku, po chvilce si však všimnu, že na druhé straně je cukrárna a tak navrhnu, že nám zajdu pro zmrzlinu. Když mi Aelin řekne, jakou chce, vydám se k cukrárně a brzy jsem se vracel se dvěma zmrzlinami v rukou. Byl jsem pryč jen pár minut, ale když jsem byl jen pár metrů od Aelin, všimnu si dvou puberťáků, kteří stáli u ní a z toho co zaslechnu s ní flirtovali.

Celý oběd se nesl v milém, přívětivém a veselém duchu za což jsme byla nesmírně vděčná. Takovýhle oběd jsem nezažívala moc často - vlastně to byl první. Ano, jídla s otcem a Mirys byly také příjemné, ale tohle bylo prostě něco jiného. Možná proto jsem tím byla tak nadšená. Po jídle jsme si šli sednou na lavičku kousek jinak, ale po pár minutách dalšího povídání a vyprávění Aron zahlédl cukrárnu a zašel nám pro zmrzlinu. Byl tak pozorný! Úplně jsem se nad ním rozplývala, takže jsem si ani nevšimla dvou puberťáků, kteří ke mě přišli a začali se mnou flirtovat. Tedy pokoušeli se o to. Jenže já neznala ani tohle a tak jsem byla zvědavá a povídala si s nimi. Ne že by měli nějakou šanci, ale prostě jsem chtěla vědět jaké to je. Samozřejmě jsem jim ale jasně dala najevo, že o ně zájem nemám. A víc než jsem byla zvědavá, jsem se těšila, až se vrátí Aron a my si zase budeme moct povídat a smát se.

Sotva zahlédnu skupinku, začne se mi doslova vařit krev v žilách. Věděl jsem, že velkou část na tom má můj vnitřní vlk, který nesnesl, když někdo cizí sahal na jeho majetek... A já byl vlastně stejný. Z krku se mi vydere hluboké, nelidské zavrčení, které však naštěstí neslyšeli. Dlouhými kroky se k nim vydám a když si všimnu, že se jeden z nich natahuje, aby se Aelin dotkl, chytím jeho ruku ještě dřív než to stihne udělat.
"Co to ku-," začne mladík, ale když se prudce otočí a všimne si, že jsem víc jak o hlavu vyšší, rychle zmlkne a jen ztěžka polkne.
"Nesahej. Na. To. Co. Je. Moje," zavrčím na něj sekaně, pustím jeho ruku a místo toho si k sobě přitáhnu Aelin. Majetnicky jí dám ruku kolem pasu a přitisknu ji na svůj hrudní, než oba mladíky zpražím pohledem. Měli jediné štěstí, že se ihned dali na odchod.

Chvíli jsem si s nimi povídala, když v tom se za jedním z nich zjevil Aron. Vlastně přišel přesně včas, protože nevím, jak bych je odradila od toho, aby na mě sahali. Ale to co následovalo mě docela vyvedlo z míry. Ani ne tak to, že se dali kluci skoro okamžitě na odchod, spíš to, jak majetnicky si mě Aron přitáhl na hruď a dal mi ruku kolem pasu. Nechápala jsem to. Nechápala jsem to, proč je mi to od něj tolik příjemné. Ani to, kde se v něm bere ten majetnický komplex, ale hrozně se mi na něm líbil. Skousla jsem si ret a prohlížela si jeho oči, které ještě chvíli zlostně probodávaly kluky mířící co nejrychleji pryč. "Takže... Já jsem tvoje? Vlčku?" Zeptala jsem se ho s nadzvednutým obočím zvědavě a při tom jsem si od něj vzala jeden kornout se zmrzlinou, kterou jsem hned ochutnala.

Ještě nějakou dobu jsem je propaloval pohledem, než se má pozornost přesune na Aelin, kterou jsem stále držel u sebe. Po chvilce se mě zeptá, jestli jsem jeho a nazve mě vlčkem. Tiše zavrčím, než se k ní skloním a vášnivě jí políbím. Cítil jsem z jejich rtů zmrzlinu, kterou právě ochutnala a tentokrát můj polibek nebyl zrovna jemný. Nakonec jí lehce kousnu do spodního rtu, než se odtáhnu.
"Ano, jsi," odpovím jednoduše a zadívám se jí do očí, než se posadím na lavičku a stáhnu si Aelin do klína. Volnou ruku jí dám kolem pasu a sám ochutnám svou zmrzlinu.
"Problém?" zeptám se po chvilce pobaveně a hravě na ni vypláznu jazyk. Má předešlá zlost na ty dva byla ta tam a místo toho jsem se zase bavil a užíval si přítomnost Aelin.

Čekala jsem na jeho odpověď, zatímco jsem ochutnávala zmrzlinu, kterou mi koupil. Byla výborná, takže jsem se od ní moc nechtěla odtrhnout. Ale za daných okolností jsem se od ní odtrhla víc než jen ráda. Místo odpovědi mě totiž políbil. Byl to vášnivý a dravý polibek zakončený kousnutím, ale přesto to byl zatím nejúžasnější polibek. Nevzmohla jsem se po něm na slovo, což naštěstí nebylo potřeba, protože mi on konečně odpověděl, že jsem jeho. Olízla jsem si rychle rty, na kterých jsem ještě stále cítila ty jeho. Pousmála jsem se trochu červená ve tvářích než si mě přitáhl na klín na lavičku. Taky se pustil do zmrzliny a pak se zeptal: "Problém?". Koutky mi zacukaly v úsměvu a tak jsem na něj také vyplázla jazyk a znovu se pustila do zmrzliny. Citronovou jsem milovala a tak jsme jí měla v sobě dřív než on. "Hmm...a co když ano?" Odpověděla jsem mu konečně na otázkou svou vlastní otázkou a culila se od ucha k uchu.

Byla opravdu roztomilá, když se červenala a její rty chutnaly opravdu skvěle. Mohl bych jí líbat pořád. Ušklíbnu se a sleduji, jak jí zacukaly koutky, když jsem se zeptal, jestli s tím má problém. Neodpoví mi, místo toho se jen pustí do zmrzliny, kterou rychle sní a nakonec se mě zeptá, co by se stalo, kdyby s tím problém měla. Jen se na ni zadívám a pomalu dojím svou zmrzlinu, než jí dám ruce kolem pasu a pootočím ji tak, aby ke mně seděla bokem. Natáhnu se k ní tak, že se naše rty zlehounka dotýkaly.
"Hmmm, pak máš asi smůlu," vydechnu potichu, než jí znovu políbím na rty, tentokrát ne tak hladově, spíše jsem si to užíval a náš polibek co nejvíce protahoval. Začnu jí jednou rukou hladit po zádech, zatímco druhou ruku přesunu k její tváři. Až po notné chvíli se odtáhnu a zadívám se jí do očí.

Trpělivě jsem počkala, až mi odpoví, protože jsem věděla, že i kdyby se stalo cokoli, rozhodně bych s tím, že jsem jeho, problém neměla. Jenže jeho odpověď mě dost pobavila. Byla to odpověď dítěte, ale o to zábavnější mi přišla. "Hmm...smůlou bych to rozhodně nenazvala." Zasmála jsem se ještě než mě začal tak dlouze líbat. Slastně jsem přivřela oči a vyšla mu s polibky vstříc. Ani se mi nechtělo moc odtahovat, i když to byl tak dlouhý sled polibků. Jedna jeho teplá ruka mě hladila po zádech, zatímco druhá mě laskala na tváři. Spokojeně jsem se do ní tváří opřela a pak ho políbila zlehka do dlaně, než jsem se mu i já podívala do očí. "Jsi můj..." Zavrněla jsem spokojeně a ještě jednou jsem si prohlédla jeho oči, než jsem ho tentokrát já políbila. Ne tak hladově jako on, ale zase víc než před chvílí jsem ho líbala a sem tam jsem si dovolila oplatit mu kousnutí do spodního rtu. Tentokrát se mi už nechtělo odtahovat vůbec.

Má odpověď jí očividně pobaví, jelikož se hlasitě rozesměje a poté se mi se smíchem sdělí, že smůlou by to nenazvala. Projede mnou vlna radosti, jelikož se jí ta myšlenka zamlouvala a já věděl, že mám vyhráno. Spokojeně se usměji a zcela se ponořím do našeho polibku. Jakmile skončí, zavrní, že jsem její, čemuž jsem nehodlal odporovat a místo toho jí znovu políbím na rty. Byla už jistější, hravější, občas mě kousne do spodního rtu a já ji po chvíli rukou, kterou jsem měl doteď na jejích zádech, vklouznu pod tričko a pohladím ji po holých zádech. Měla neuvěřitelně jemnou kůži a já si až po delší době uvědomím, že jsme na veřejnosti. Neochotně se od ní odtáhnu a vytáhnu ruku z pod jejího trička, než se na ni zadívám.
"Víš... Jestli chceme pokračovat, možná bychom měli jít někam, kde je soukromí," řeknu pobaveně.

Spokojeně jsem se k Aronovi lísala jako bych ho hrozně dlouho neviděla a vůbec mi nevadilo, že mi zajel rukou pod tričko. Ale když mi připomněl, že jsme na veřejnosti, okamžitě jsem zase zrudla a trochu ztuhla. Skousla jsem si ret a nevinně se na něj usmála. Ne že by se mi ta představa nelíbila, ale asi jsem se trochu bála toho pokračování. A nejspíš jsem si i dost styděla. Jenže to nebyl ten největší problém. Ten představoval můj otec. "Víš...u nás je můj táta a ten... Netuším jak se bude na tebe tvářit." Připustila jsem s omluvným výrazem ve tváři, načež se porozhlédnu po okolí, jestli nás někdo nesleduje. Protože to bych zrudla hned ještě víc.

Sledoval jsem, jak roztomile zrudla a skousla si ret. Pobaveně se ušklíbnu, když mi však sdělí, že jejímu otci by se to nelíbilo, překvapeně zamrkám. Nemyslel jsem to vážně, spíš mě bavilo ji popichovat, ale z její věty jsem si odvodil, že by nebyla až tolik proti, jak jsem si myslel. Překvapení mě přejde a místo toho se mi na rtech roztáhne široký úsměv. Zvláště, když si všimnu jejího omluvného výrazu.
"Tohle... Jsem nečekal. Ne že bych nechtěl, ale nečekal jsem, že bys souhlasila," zašeptám potichu a posadím ji vedle sebe na lavičku. Na tváři se mi znovu objeví široký úsměv, se kterým se na ni zadívám.
"Ne že bychom nemohli jít ke mně, nebo někam do lesa," dodám pobaveně a doufal jsem, že znovu zčervená.

Sedla jsem si vedle Arona na lavičku a nechápavě se na něj dívala. "Já...myslela jsem, že se otci nebude vůbec líbit už jen to, že jsme se líbali." Zamumlala jsem a zrudla ještě víc, když mi došlo, že tím pokračování nemyslel jen líbání, ale i něco víc. "Ne to...na to je čas." Prohlásila jsem rychle celá rudá a radši jsem zabořila tvář do jeho silné paže. Nechtěla jsem, aby to vyznělo že nemám zájem. Spíš jsem se ohledně sexu vážně hrozně styděla a nedovedla jsem si vůbec představit, že bych něco takového měla v dohledné době s někým zažít. I když se mi Aron hrozně moc líbil a bylo mi s ním dobře. Přeci jen jsme se zase tak dlouho neznali a já se možná i trochu bála, že by mě opustil hned po tom, co by k tomu došlo.

Nechápavě se na mě zadívá a mě dojde, že to myslela zcela nevinně a... Pokračování někam dál ji ani nenapadlo. Celá zrudne, zaboří tvář do mé paže a poznamená, že na to je čas. Rozesměje mě to a pohladím ji po vlasech.
"Promiň, jen si z tebe utahuji, neznáme se tak dlouho a chci v našem vztahu postupovat pomalu," usměji se a vtisknu jí pusu do vlasů. Ještě jí nechám nějakou dobu na uklidnění, než se postavím na nohy a vezmu Aelin za ruku.
"Doprovodím tě domů," řeknu jí s úsměvem než zamířím oním směrem. Přeci jen jsem nechtěl, aby se o ní rodiče strachovali.

Ani jsem se mu teď nedokázala dívat do očí, i když se mi omluvil a vysvětlil mi, že si ze mě jen utahuje. "To od tebe neni vůbec hezký!" Vyčetla jsem mu a vyplázla na něj jazyk. Já jsem tady kvůli němu rudá jak rajče a pán se náramně baví! Tse! "Jen se neboj, já ti to vrátím." Slíbila jsem mu s uculením, ale šla jsem s ním k nám domu, než mi došlo, že netuším, jak ví kde bydlím. "Jak ses vůbec dozvěděl, kde bydlím?" Zamračila jsem se trochu, ale rozhodně ne naštvaně, to spíš přemýšlivě.

Slíbí mi, že mi to jednou vrátí a vyčítavě se na mě podívá. Vypláznu na ni také jazyk, než se ušklíbnu.
"V to doufám," odpovím jí pobaveně a chvíli jdeme v tichosti, než se zamračeně zeptá, jak vím, kde bydlí. Zadívám se na ni a po chvíli pokrčím rameny.
"Jednou jsem tě sledoval ve vlčí podobě," řeknu, jakoby to nic nebylo a ušklíbnu se.
"A jednou jsem tě tam nesl, pamatuješ? A vlastně byl i v tvém pokoji, řeknu ti, že do okna se leze fakt dobře," zasměji se a zadívám se na ni.
"Klidně to budu dělat častěji," zašeptám a zamrkám na ni.

"Já vím žes mě tam nesl a pamatuju si žes mi vlezl do pokoje oknem!" Zasmála jsem se pobaveně a šťouchla ho do žeber loktem. "Ale jak ses vůbec dozvěděl kde bydlím? Před tím! Tos mě jednou sledoval a od té doby si to pamatuješ? To je dost...úchylný!" Zašklebila jsem se a pak se trochu otřásla při představě, že by to udělal nějakej starej dědek. Nebo někdo, kdo by mě chtěl zabít. "To je to až tak lehký mě sledovat?" Zeptala jsem se teď už nervozně a kvůli strachu jsem i ignorovala jeho další poznámku o tom, že by mi mohl do pokoje lézt častěji.

Šťouchne mě loktem do žeber a poté se mě začne vyptávat, jestli si to po jednom sledování pamatuji a že je to úchylný. Rozesměji se a přitáhnu si ji trochu blíž.
"Jsem tvůj osobní stalker! A zase tak jednoduché to není, jsem v tom prostě dobrý," zasměji se a zabočím do další ulice. Cesta bohužel ubíhala moc rychle a brzy jsme stáli před domem Aelin. Prohlédnu si ho, byl dost velký a zadívám se i na okno do jejího pokoje.
"Ve dne jsem tady ještě nebyl. Váš dům vypadá opravdu dobře," zamručím a věnuji Aelin úsměv.
"Měl bych asi už jít, zase se uvidíme, dobře?" řeknu jí, ale nějak se mi odcházet nechtělo... Tiše si povzdechnu a přešlápnu na místě, než se k Aelin skloním, abych jí dal pusu na rozloučenou.

"Tak dobře, no...snad jsi v tom opravdu dobrý. To, žes mě sledoval mi moc na pocitu bezpečí nepřidalo. Na druhou stranu doufám, že teď už se mnou budeš často. Když jsi se mnou cítím se bezpečně." Přiznala jsem potichu, když jsme dorazili k nám. Bylo vidět, že se mu nechce odejít, stejně jako se mě nechtělo dovnitř. Přešlápl a nakonec se sklonil a políbil mě na rozloučenou. Přitáhla jsem si ho k sobě, aby se hned neodtáhl a zašeptala jsem mu do ucha. "Večer jen přivřu okno, třeba bys mohl přijít, potichu, aby o tobě nikdo nevěděl." Zašeptala jsem mu do ouška a pak ho ještě objala, než jsem se odtáhla a s úsměvem jsem šla dovnitř. "Když tak zítra." Dodala jsem, kdyby večer nechtěl přijít, zamávala jsem mu a pak jsem už zmizela za dveřmi, protože jsme slyšela, jak jde někdo dolů a nechtěla jsem dneska vysvětlovat kdo je Aron a co mezi námi je.

Její přiznání mi udělá radost a také jsem doufal, že bude odteď opatrnější. Co opravdu nečekám je to, když mi zašeptá do ucha, že nechá okno jen pootevřené a že můžu večer přijít. Jen přikývnu a dám ji ještě rychlou pusu, než odstoupím a ušklíbnu se.
"Tak večer," řeknu jí jako odpověď na její "když tak zítra" než se otočím na patě a rozběhnu se do lesa. Byl jsem nadšený a tak jsem nedokázal jít pomalu.

Bylo něco kolem desáté večer a já se blížil k domu Aelin. V jejím pokoji se ještě svítilo a všimnu si, že je okno opravdu pootevřené, tak jak slíbila. Usměji se, než se rozběhnu a vyskočím. Zachytím se parapetu a otevřu okno dokořán, než vlezu dovnitř.
"Ahoj krásko," řeknu jí a okno za sebou zavřu.

Celý odpoledne jsem bla jako na trní. Tak moc jsem se těšila, až přijde Aron, že mi všechno ubíhalo hrozně pomalu. I trénování na housle, klavír nebo jakýkoli jiný hudební nástroj mi čas tentokrát neukrátil. Bylo to skoro až k zbláznění, jak jsem se na něj těšila. Tak kdo by se mi divil že? Jenže pak, chvíli před desátou jsem už začala vzdávat naději, že by přišel. Myslela jsem, že na mě zapomněl a tak jsem zhasla a chtěla jsem jít zalézt do postele, když se najednou otevřelo okno a někdo vlezl dovnitř. Zavřel ho za sebou a pozdravil mě jako krásku. Ihned jsem Aronův hlas poznala. "Už jsem myslela že nepřijdeš!" Vyčetla jsem mu, když jsem se jen tak tak stihla zadržet a nevykřiknout.

Místo přivítání mi vyčte, že si už myslela, že nepřijdu. Ušklíbnu se, než se k ní rozejdu a za boky si ji přitáhnu k sobě.
"Awww, to jsem ti tolik chyběl?" zavrním, než se skloním a dlouze ji políbím.
"Promiň, trochu jsem se zdržel," řeknu jí po polibku a pustím ji. Začnu se rozhlížet po pokoji, minule jsem si ho moc neprohlédl a tak jsem to teď hodlal napravit. Po chvilce zkoumání sebou praštím na Aelinu postel a spokojeně vydechnu. Opravdu dlouho jsem neležel na něčem tak měkkém! Možná bych si zase měl dát byt do pořádku a začít žít trochu víc jako člověk.

"Hmm...chyběl." Řekla jsem a snažila se, aby to znělo, jako by mi to bylo jedno. Dokonce jsem i pokrčila rameny, ale polibek jsem si náležitě užila. A pak jsem pobaveně sledovala, jak si Aron ve tmě prohlíží můj pokoj, než sebou plácl na mou postel. "Kde vůbec bydlíš ty?" Zajímala jsem se, než jsem si sedla na postel vedle něj a pak jsem si i lehla. "Máš dům - byt nebo žiješ jen v lese pod širákem?" Vyzvídala jsem potichounku už jen ze strachu aby na nás nepřišel můj otec.