Aron & Aelin

Usměje se s tím, že je to nádhera, jen přikývnu, tohle místo bylo mé oblíbené a často jsem sem chodil se napít, nebo vykoupat.
"Ta voda je jednou z nejčistších, kterou v lese najdeš," poznamenám a sundám si boty. Zadívám se na Aelin, která udělala to samé, než se zarazila a zůstala stát na místě.
"Copak? Přemýšlíš, jestli jít nahá, nebo ve spodním? Klidně si to spodní prádlo nechej, zlobit se nebudu," houknu na ni, než si přetáhnu tričko i s mikinou přes hlavu, hodím ho na zem a následně si sundám kalhoty, než se vydám k vodě. Sednu si na její kraj, ponořím do ní vody a protáhnu se. Byla opravdu studená, ale to mi nevadilo. Přeci jen moje tělo hřálo více, než to lidské.

Naprázdno jsem polkla a zrudla snad až po uši, když se zeptal, jestli přemýšlím, jestli jít nahá nebo ve spodním prádle. Byla jsem ráda, že mi teď neviděl do tváře. Počkala jsem, než si svlékl oblečení on a než odešel blíž k vodě. Pak až jsem si sundala tričko a kraťasy i já. a pomalu jsem šla za ním. Za svoje tělo jsem se nestyděla, to rozhodně ne, jen jsem nebyla zvyklá ho vystavovat. A protože řekl, že ta voda je studená, radši jsem do ní rovnou skočila šipku. Věděla jsem, že kdybych nejdřív zkusila jen nohy a byla by opravdu studená, tak bych tam nakonec nevlezla. Takže jsem se namočila rovnou a - byla vážně studená. Vynořila jsem hlavu a objala se rukama. "Sakra! Jak může být ta voda tak ledová když na ní svítí celý den sluníčko?" Postěžovala jsem si. Na druhou stranu mě alespoň opravdu ochladí.

Dřív, než se vůbec stačím na Aelin otočit, skočí do vody šipku, ale hned na to se vynoří a obejme se rukama s tím, jak ta voda může být až tak studená. Rozesměje mě to a sám skočím do vody. Když jsem v ní však stál, měl jsem jí jen do pasu.
"Varoval jsem tě... Jsme v lese, takže sem nesvítí tolik sluníčka a je tady chladněji," ušklíbnu se a sjedu jí pohledem. Kvůli vody jsem toho ale moc neviděl.
"Jestli chceš, můžu tě zahřát, ale budeš muset přijít blíž," zavrním a natáhnu k ní ruku. Nečekal jsem však, že by mou nabídku přijala. Spíše jsem jí chtěl poškádlit a zase vidět, jak zčervená.

"Kdybych šla do vody postupně, tak si sotva namočím nohy." Vyplázla jsem na Arona zase jazyk a když ke mě natáhl ruku s tím, že mě zahřeje, když přijdu blíž tak k němu nejdříve natáhnu ruku, ale pak ho místo toho, abych ho vzala za ruku, pocákám ledovou vodou a začnu se smát. Pocákala jsem ho pořádně a pak jsem plavala do větší hloubky. I když jsem si ho samozřejmě nezapomněla prohlédnout když i on mě sjížděl tak důkladně pohledem. A zčervenaly mi tváře už jen při pohledu na jeho krásně vypracovanou hruď a břicho. Níž jsem se ani nedívala, stejně bych toho moc neviděla. Doplavala jsem ke středu jezírka, kde jsem už nestačila a ohlédla se za Aronem.

Vyplázne na mě jazyk s tím, že kdyby šla do vody pomalu, nevleze tam.
"Věř mi, skončila bys tam nedobrovolně," ušklíbnu se a když se ke mně natáhne, chci ji přitáhnout blíž, ale dřív než to stihnu, začne na mě cákat vodu. Zasměji se a po chvilce zcela zapluji do studené vody. Jakmile se vynořím, Aelin už plavala do středu jezírka, kde se na mě otočí. Usměji se, než se rozejdu a následně doplavu za ní. Na dno jsem sice dosáhl, ale z vody mi trčela jen hlava a musel jsem stát na špičkách.
"Uže je to lepší?" ušklíbnu se a odrazím se a raději se rozhodnu plavat na místě, bylo to v tuto chvíli pohodlnější.

Smála jsem se a sledovala, jak Aron plave za mnou. Byla jsem teď na kousku, kam svítilo sluníčko a tak se mi nechtělo pryč. I když tu voda stejně nebyla o moc teplejší. Nechala jsem Arona doplavat až ke mě a na jeho otázku jsem přikývla. "Když se hýbu tak to není tak hrozný." Přiznala jsem. "Tobě není zima?" Zeptala jsem se hned protože já trochu mrzla, když jsem neplavala, zatímco on se zdál, jako by byl ve vlažné vodě a nic mu nevadí. Připlavala jsem tedy ještě blíž k němu a zjistila jsem že opravdu hřeje. Bez rozmyslu jsem se k němu natiskla. "Jak to že tolik hřeješ?" Vypadla ze mě další otázka.

Sledovala, jak k ní plavu a nakonec řekne, že když plave, není to tak hrozný. Jen tiše zamručím a když se mě zeptá, jestli mi je zima, zavrtím hlavou. Než jí to však stihnu vysvětlit, natiskne se na mě a donutí mě postavit se na špičky. Pomaličku začnu couvat ke břehu do mělčí vody a když jsem konečně stál a nabral rovnováhu, obejmu ji kolem pasu a přitisknu k sobě ještě víc.
"Říkal jsem ti, že tě zahřeji... Tělesná teplota vlkodlaků je větší, než ta lidská a jsme odolnější proti nízkým teplotám," vysvětlím a s úšklebkem se vydám ke břehu. Stále jsem Aelin držel a nakonec vylezu z vody úplně a zůstanu stát na pevné zemi. Trochu mi zčervenají tváře, ale rozhodně jsem ji pustit nehodlal. I když, jakmile ji pustím mimo vodu, budu si jí moct pořádně prohlédnout....

"Hmm, tomu říkám výhoda." Uculila jsem se a jen tak se nehodlala pustit. To teplo bylo příjemné. Víc, než jsem si byla ochotna připustit a tak jsem se Arona nepouštěla i když se mnou šel ke břehu. Když ale vylejzal z vody, bylo mi už blbý se ho držet jako přísavka a tak jsem se ho chtěla pustit, jenže on mě stejně nepustil. "Už mě nemusíš zahřívat. Tady na sluníčku brzy uschnu a nebude mi asni taková zima jako v té vodě." Prohodila jsem jako by nic. Na druhou stranu ne že bych se ho chtěla pustit. to rozhodně ne. "Alespoň už chápu, jak vydržíš i v noci venku." Dodala jsem s dalším mírným uculením a tentokrát jsme si u toho i skousla ret.

Její úsměv byl nakažlivý a k mému překvapení se ani nesnažila vyprostit a dostat se dolů. Jediné, co udělá je, že poznamená, že už ji zahřívat nemusím, že na sluníčku uschne rychle.
"Co když nechci?" ušklíbnu se a zamířím na část paloučku, kde byla krásně zelená tráva a hlavně tam svítilo sluníčko.
"Ano, navíc spím ve vlčí formě, která má dost hustou srst, což také dost pomáhá..." řeknu a ani nevím, proč jsem jí odpovídal, přišlo mi spíše, že něco říká, aby zakryla to, že se stydí a červená. Jakmile dojdu na sluníčko, posadím se na zem a Aelin si dám do klína a opřu si ji o svůj hrudník, zatímco jí dám ruce kolem pasu. Nedržel jsem ji však nijak pevně, mohla kdykoliv utéct, přestože bych jí svou silou velice snadnou udržel.

Nechala jsem se odnést na palouček, kam svítilo slunce v plné síle. Ale ani tam jsem se od Arona neodtahovala. Seděla jsem mu na klíně kam si mě sám posadil a opřela se mu o hruď, jak mě navedli jeho ruce, které mi následně spočinuly kolem pasu. "Cítím se s tebou v bezpečí." Přiznala jsem šeptem, zatímco jsem si položila na jeho hruď i hlavu. Ale jen co jsem to dořekla, litovala jsem, že jsem vůbec otevřela pusu. *Blázne! Nemusí tě mít vůbec rád a ty mu řekneš tohle?! Jsi vážně blázen!* Nadávala jsem si v duchu a radši se dívala do trávy vedle nás. Málem jsem si začala představovat, jaké by to bylo trávit s Aronem v téhle podobě víc času. Ale brzy jsem si to zatrhla. Ty představy se mi totiž až moc líbily.

Nesnažila se utéct, místo toho se jen pohodlněji usadí, opře si hlavu o můj hrudník a po chvilce vydechne, že se se mnou cítí bezpečně. Ušklíbnu se a na chvíli ji k sobě víc přitisknu, než svůj stisk opět povolím.
"Děkuji za důvěru, ale nezapomínej, že jsem vlkodlak," řeknu jí s úsměvem. Mé sebeovládání bylo velice dobré, ale naučil jsem se být opatrný, jeden nikdy neví.
"Nechceš mě potkat za úplňku, ale i jindy bych mohl ztratit kontrolu," varuji ji s povzdechem a opřu si bradu o její rameno. Ještě nějakou dobu jsem si užíval tuto chvilku a sluníčko, které nás hřálo. Slunce bylo už vysoko na obloze, ale pomaličku se chýlilo k západu, což znamenalo, že už bude něco po poledni. Čas opravdu ubíhal rychle, přeci jen šla k lesu hrát už ráno.
"Máš hlad? Co zajít do města dát si něco k jídlu?" zeptám se jí potichu, ale zatím jsem se ani nepokusil vstát.

Lehce jsem se pousmála, když mi poděkoval za důvěru ale připomněl mi, že je stále vlkodlak. "To nevadí." Namítla jsem jako bych nad tím jen mávla naivně rukou. "O úplňku se ti budu vyhýbat, ale víc ne." Usmála jsem se přitulila se zase pevněji k Aronovu hřejivému tělu. Ani jsem nevnímala, kolik času už uběhlo, až když Aron začal o obědě, tak jsem si uvědomila, že mám opravdu trochu hlad. "Hmm, to zní dobře. Ale nejdřív chci aby mi uschlo i spodní prádlo." zamumlala jsem druhou větu tišeji a byla jsem ráda, že se mi nedívá do tváře, protože jsem zase maličko zrudla. Pak jsem se tedy od Arona odtáhla, abych se mohla natáhnout do hebké trávy tak, aby mi opravdu spodní prádlo co nejrychleji uschlo takže jsem ležela na zádech hned vedle Arona.

Odpoví, že to nevadí, jako by to nic nebylo s tím, že se mi o úplňku bude vyhýbat, ale jindy ne. Samolibě se ušklíbnu, bylo mi víc než jasné, že se mnou chce trávit čas a... Neunikalo mi ani její červenání. Byla roztomilá a nevinná. Přijme moji nabídku dát si něco k jídlu, ale až jí uschne spodní prádlo. Pustím ji a nechám ji přesunout se vedle mě. Zůstanu sedět, zatímco Aelin se natáhne do trávy. Začnu si ji prohlížet od hlavy až k patám, zatímco se mi na tváři objeví spokojený úšklebek. Měla opravdu skvělou postavu a mokré spodní prádlo moc nenechávalo představivosti. Nakonec neodolám a natáhnu ruku abych jí konečky prstů lehce přejel po bříšku.

Zavřela jsem oči, protože mi bylo nad slunce jasné, že bych jinak byla rudá až po uši. Ale když se mě zlehka dotkl na břiše, hned jsem ucukla a začala se smát. "Nelechtej mě" To se nedělá! To nesmíš!" Smála jsem se a už se na něj dívala zase hravě. Byla jsem hrozně lechtivá, vlastně skoro každý jemný dotek mě lechtal. Někdy to byla zábava, ale při masáži masérka nadšená nebyla. Snažila se mi promasírovat svaly a já se jí tam svíjela smíchy. Stejně jako teď tady před Aronem a to se mě sotva dotkl.

Měla zavřené oči a jemný ruměnec na tváři, vypadalo to, že relaxuje, ale sotva se jí zlehka dotknu, cukne sebou a začne se smát, že jí nemám lechtat. Pobaveně se na ni podívám, než se mi zalesknou oči a na tváři se mi pomaličku roztáhne široký úsměv.
"Netušil jsem, že budeš až tak lechtivá!" zasměji se a když si všimnu jejího hravého výrazu, prostě neodolám. Vrhnu se k ní a začnu jí lechtat na bocích a na břiše. Když se mi začne bránit, jednou rukou jí chytím obě ruce, které jí přimáčknu k zemi nad hlavou a pokračuji v lechtání jednou rukou. Pustím ji, až když byla celá rudá od smíchu a nedostatku kyslíku, než se se smíchem svalím vedle ní.
"Promiň, nešlo odolat," omluvím se, ale každému by z mého tónu hned došlo, že toho doopravdy ani trošku nelituji.

"Ne...Ne! Arone!" Vyjekla jsem těsně, než mě Aron začal lechtat. Bylo mi to hned jasné už od toho, jak se mu zablýsklo v očích. Ale vlastně jsem byla ráda. Bavilo mě, takhle se kočkovat. Dokud mě tedy nechňapl za ruce, abych se nemohla bránit. No...vlastně mě to bavilo i pak. Jen jsem se snažila ho dostat od sebe co nejdál a vykroutit mu ruce, nebo mu uhnout, ale moc mi to nešlo. Za pár minut jsem už byla zase celá rudá, ale tentokrát od smíchu a ani jsem si to neuvědomovala. Jenže mě hrozně bolelo břicho. "Dost, už dost - prosím! Vzdávám se!" Vykřikla jsem a to už mě Aron pustil a svalil se se smíchem vedle mě. Hravě se mi omluvil, i když každému bylo jasné, že to nemyslí vážně. Za to jeho omluva - tedy spíše výmluva - byla určitě upřímná. Uchechtla jsem se a otočila se k němu na bok. "Takhle moc rychle neuschnu! A už teď mě bolí břicho, na to že chceš jít na oběd." Vyplázla jsem na něj jazyk a pak se rychle vyhoupla do sedu a využila toho, že leží. Sedla jsme si mu obkročmo na břicho a ruce jsem mu zaklekla holeněmi. "A teď tě mám! Tak pověz..jsi taky lechtivý?" Culila jsme se od ucha až k uchu při představě, že bych mu to oplatila.

Dle úsměvu na její tváři, který zůstal hravý, se opravdu nezlobila a spíše se bavila. Akorát mě obviní z toho, že takhle moc rychle neuschne.
"Uschne nejrychleji, když si ho sundáš!" prohlásím s úšklebkem, ale to už po mě skočila, sedla mi na břicho a přimáčkla holeněmi ruce k zemi. Měl jsem pocit, že bych se z toho nejspíš dostal a shodil ji, kdybych opravdu chtěl, ale... Nějak se mi nechtělo. Místo toho ji pobaveně pozoruji. Zeptá se mě, jestli jsem lechtivý a tak zavrtím hlavou.
"Naštěstí moc ne, musela by ses opravdu snažit," ušklíbnu se. Byl jsem proti lechtání tak trochu odolnější, ale měl jsem pár míst. Které jsem jí nehodlal prozradit.
"Víš, takhle ti to prádlo už vůbec neuschne," ušklíbnu se a sleduji, co udělá.

"To víš že jo. Na očumování si najdi jinou!" Vyplázla jsem na Arona zase jazyk, když prohlásil, že mi spodní prádlo uschne nejrychleji, když si ho sundám. Chtěla jsem tím zamaskovat, jak se stydím a doufala jsem, že už víc zrudnout stejně nemůžu, po tom co mě tak zlechtal. Když pak zavrtěl hlavou, že není lechtivý, trochu mě to zklamalo, když ale dodal, že bych se musela opravdu snažit... Proč ne! Byla jsem odhodlaná alespoň trochu ho pozlobit, takže jsem se pustila do lechtání a začala jsem jeho lechtivá místa hledat u krku a když zůstával klidný, šla jsem dál, níž. Když se ale i jen trochu škubnul, zůstala jsem a lechtala ho na tom místě déle a nutno dodat, že jsem se opravdu hodně snažila. A jeho poznámku, že takhle mi to prádlo neuschne už vůbec jsem ignorovala. No vlastně lépe řečeno, neměla jsem na ní co říct.

Vyplázne na mě jazyk s tím, že na očumování si mám najít jinou. Ušklíbnu se a zavrtím hlavou.
"Nechci," ušklíbnu se, ale když mě začne lechtat... Nebo se spíš o to pokusí. Ze začátku jí to nešlo, ale poté najde místo, kdy to už nevydržím a škubnu sebou. Když mě však na něm začne lechtat víc, začnu se smát a škubat sebou. chvíli ji nechám, nakonec však pokrčím nohu, zapřu se do země a podaří se mi ji ze sebe shodit. Povalím ji na zem, chytím jí ruce nad hlavou a natisknu se na ni tak, aby se naše tak, aby se naše těla co nejvíce dotékala. Cítil jsem její kůži na té své a moje srdce se rychleji rozbuší vzrušením. Najednou jsem netušil, co říct a tak zůstanu na Aelin jen paralyzovaně hledět. Byla vskutku překrásná.

Radši jsem dělala, jako bych jeho poznámku o tom, že jinou na očumování nechce, přeslechla a ignorovala jsem ji. Místo toho jsem se soustředila na hledání jeho lechtivého místa, což se mi nakonec podařilo! Alespoň jedno jsem našla a chvíli ho lechtala, než nás ale zase převalil a já byla zase na zádech pod ním. Stejně jako předtím mi chytil ruce nad hlavou, nyní však na mě byl nalepený, že jsem cítila jeho horkou kůži na té své. Dokonce jsem cítila i jeho bušící srdce, skoro tak jasně, jako by bylo mé. Určitě musel cítit i on to mé, které se najednou rozbušilo vzrušením, napětím a očekáváním. Byl tak blízko... Pootevřela jsem lehce ústa, ale nevěděla jsem co říct. Stejně jako on jsem tedy byla potichu, ale po pár vteřinách jsem se neubránila pohledu na jeho rty. Vždy mě zajímalo, co je tak úžasného na líbání, že se Mirys s mým otcem líbali i přede mnou. A kvůli svému věkovému rozdílu, jsem neměla mnoho přátel, natož abych znala kluky, kteří by se mnou chtěli něco mít, když jsem byla o tolik mladší. Ale dnes - právě teď a právě tady - s Aronem, jsem toužila dozvědět se, jaké to je někoho políbit. Rychle jsem mu zase vzhlédla do očí, abych to pokušení trochu umenšila, ale zvědavost a chtíč mě přemohli. Mírně jsem zvedla hlavu, nic víc nebylo potřeba a naše rty se zlehka dotkly v jemném hebkém polibku, při kterém jsem zavřela oči a zaměřila se jen na ten pocit, který mnou projel jako blesk.

Cítil jsem i tlukot jejího srdce, které tlouklo jako splašené. Díval jsem se jí do očí a neunikne mi, že si mě prohlížela a její oči se zastaví na mých rtech. Pousměji se a volnou rukou jí pohladím po tváři. Byla krásná a nevinná, přesně ten typ dívky, který mě přitahoval. Její pohled se opět přesune k mým očím do kterých se zadívá a poté se pomaličku nadzvedne. Lehce se skloním a naše rty se lehce dotknou. Jemně jí políbím na rty tak, že se jsme se jimi jen lehce dotýkali, po chvilce se na ni snad ještě více nalepím a přitisknu své rty na ty její. Užíval jsem si ten pocit, který jsem měl. I vlk byl spokojený, že má konečně to, co si již dávno přivlastnil. Nechtěl jsem se odlepit od jejích měkkých, sladkých rtů a tak jsem náš polibek co nejvíc protahoval. Nakonec se však přeci jen odtáhnu a zadívám se jí do očí. Pořád jsem netušil,co říct a tak jen tiše, spokojeně zamručím.

Srdce jsem měla snad až v krku napětím, dokud mi Aron polibek nezačal opětovat. Což bylo naštěstí do pár desetin vteřiny, ale mě se to stejně zdálo jako celá věčnost. Jeho hrubá ruka mě trochu poškrábala na tváři, ale k mému překvapení to bylo příjemné. Nejradši bych mu zanořila prsty do vlasů, jenže mě stále držel. Kupodivu mi ale ani to svým způsobem nevadilo. I to bylo nakonec příjemné jistým způsobem. Ale já se v tuhle chvíli nedokázala soustředit na nic jiného, než na ten báječný pocit z toho, že se naše rty dotýkají. V tuto chvíli jsem si nedokázala představit hezčí a krásnější pocit. A málem jsem i zapomněla dýchat, zatímco jsme polibek oba dva prodlužovali po tom, co ho Aron prohloubil. Ale nakonec se stejně odtáhl a zadíval se mi do očí. Zřejmě ani on, stejně jako já, netušil, co říct a tak spokojeně zamručel, což jsem také cítila v podobě vibrací po celém těle. Skousla jsem si spodní ret, který mi stále chutnal po sladkém polibku a dívala se mu do očí. Tentokrát jsem pohledem neuhnula, i když mi tváře pokrýval nach.

Sledoval jsem její lehký ruměnec na tváři a v tuto chvíli vypadala opravdu roztomile. Usměji se, než pustím její ruce a místo toho se zapřu loktem o zem. Znovu jí volnou rukou jemně pohladím na tváři, než neodolám a znovu se skloním pro druhý polibek, který byl však tentokrát kratší a brzy se odtáhnu.
"Na tohle bych si opravdu lehce zvykl," ušklíbnu se, než se zapřu rukama o zem a z Aelin slezu. Postavím se na nohy a natáhnu k ní ruku.
"Nevím jak ty, ale mé oblečení už uschlo... Půjdeme?" zeptám se jí mile a pomůžu jí na nohy. Srdce mi pořád zběsile tlouklo a až teď si uvědomím, že mě trochu pálí tváře. Vážně Arone? Vážně se červenáš? Ušklíbnu se a zavrtím nad tím hlavou, než se vydám pro své věci, abych se oblékl.

Konečně taky pustil moje ruce a já se ho mohla dotknout. I tak jsem na to nespěchala a zlehka si je stáhla k tělu, než jsem mu prsty jedné ruky zanořila do vlasů. Pak mě znovu políbil, tentokrát jen krátce, což pro mě bylo trochu zklamání. Nejradši bych takhle zastavila čas, jak mi to všechno bylo příjemné. Ale než jsem jakkoli stihla polibek prodloužit, Aron se už odtáhl a pak vstal. I teplý letní vánek mi najednou připadal chladný, když mě teď nehřálo teplo jeho těla. Pronesl, že by si na tohle lehce zvykl, na což jsem mohla jen přikývnout vzhledem k mému přání zastavit čas. Přijala jsem jeho pomoc se kterou jsem vstala taky na nohy a usmála se. "Dobře, půjdeme." Přikývla jsem a stejně jako on jsem si došla pro oblečení, které jsem si spěšně natáhla. Potěšilo mě vědomí, že nejsem jediná, která se tu červená, když jsem viděla červenější tváře Arona a musela se usmát.

Pořád jsem se usmívala a v rychlosti na sebe natáhl oblečení. Bylo mi s Aelin opravdu dobře a... Tak nějak jsem si ji už dávno přivlastnil. Už když jsem ji poprvé v lese viděl, jak hraje na housle, se můj vlk rozhodl, že mu patří a já... S ním souhlasil. Jakmile se oba oblékneme, natáhnu k Aelin ruku a chytím ji za tu její.
"Můžeme?" zeptám se a poté se pomalu vydám lesem směrem k městu. Brzy jsme byli na jeho okraji a tak se vydám víc do centra a zadívám se na Aelin.
"Kam chceš jít? Na co máš chuť?" zeptám se jí s úsměvem.