Mirys & Fen'lin

Ještě chvíli jsem se mračila a myslela na toho netvora. Ale nakonec jsem jen zavrtěla hlavou, abych ho dostala z myšlenek a napila jsem se kávy. Zvážila jsem Fenovu otázku a co mu na to odpovědět. "Stalo se toho...asi dost. I když ne tolik, když si vezmu, že to je už šest let. Byli tu i klidnější období, ale ze začátku to bylo těžké. Jak pro mě, tak pro Alexe. Ale spolu jsme se z toho dostali. Aelin je skvělá. Je už dospělá a právě dokončila vejšky. Hned po maturitě, když se měla rozhodnout na jakou vejšku půjde, protože poslala hodně přihlášek a na všechny školy jí vzaly, měla krizovou chvíli. Nemohla se rozhodnout kam půjde a byla zničená z představy, že by si teď měla vybrat jen jednu školu. Nakonec se nám to podařilo zařídit tak, aby mohla na všechny, na které chtěla. Už sice nepřeskakovala ročníky, ale... To se ani nedalo očekávat. Sama nevím kolik jich studovala najednou a před pár dny odpromovala a úspěšně dokončila všechny. Vážně nechápu jak se jí to povedlo. Ještě k tomu vystupuje s houslemi a jezdí na závody s koněm. Je vážně moc šikovná." Pousmála jsem se. A byla jsem hned ráda, že Fen odvedl řeč na něco příjemného. Ale na tu jeho daší část otázky jsem neodpovídala a radši dopila kafe.

Úspěšně se mi podaří změnit téma a trošku se mi uleví, když se Mirys pousměje a i její tón se zcela změní. Poslouchal jsem ji a nakonec pobaveně zavrtím hlavou.
"Hlavně že jí to baví, ale i tak by si měla užít troch víc života a ne jen pořád studovat," zasměji se.
"Jsou teď vlastně s Aokim ve stejném věku," dojde mi po chvilce a znovu se ušklíbnu. Také mi neunikne, že Mirys ignorovala poslední otázku, ale tak nějak jsem na ni odpověď znal.
"Kde je vůbec Alex? Pokoušel jsem se ho nějak kontaktovat, ale neúspěšně... Nelítá zase v nějakém průšvihu?" zeptám se Mirys po chvilce.

"Ona je...zvědavější než já. Jí studování bavilo. Poznávání nového a tak... Myslím že si to užívala. A Teď když dostudovala také doufám, že si bude trochu užívat života a zábavy. Ale nevím...Neviděla jsem jí mockrát s někým dalším." Vysvětlila jsem a usmála se. "Je to skvělá holka." Dodala jsem a pousmála se. Vážně jsem byla ráda že až doteď se s magií moc nemusela potýkat, ale věděla o ní. Také jsem byla víc než ráda za to, že se nám ji podařilo ochránit. Přeci jen by neměla vůbec žít, podle andělů a démonů a občas se prostě objevil někdo, kdo ji chtěl zabít už jen kvůli tomu, že je Nephalem. Ale to už se Fen ptal na Alexe. "Pokud já vím tak ne. Neřekl mi nic... Měl by být v podsvětí." Zamyslela jsem se. "Vracet se má tak za dva, za tři dny." Dodala jsem trochu zamračeně. Vůbec se mi nelíbilo, že o něm Fen nevěděl, když už se přes dva roky vídali i když jsem o tom nevěděla.

S úsměvem přikývnu a vzpomenu si na Aokiho. Toho do něčeho dokopat bylo občas něco.
"Možná by si s Aokim rozuměli, i když... Nevím, jestli by toho lenocha k něčemu dokopala," zasměji se a zamyšleně se zadívám na strop.
"Zajímalo by mě, kde teď lítá, snad zase nemá problémy," povzdechnu si a zamračím se, když si vzpomenu v jakém stavu jsem ho našel naposledy. Když mi však řekne, že myslela, že je Alex v podsvětí, zavrtím hlavou.
"O tom bych věděl, bude někde v Atreii, něco jsem po něm potřeboval, ale trochu se změnily plány a tak jsem s ním potřeboval mluvit," zamračím se.
"Objeví se, je to jeden z nejsilnějších démonů, které znám, nemusíš o něj mít strach," usměji se na ni.

"Možná ano, možná by se mohli spřátelit. Ale do podsvětí ji nepustím, na to rovnou zapomeň." Namítla jsem ihned. Příčila se mi už jen ta představa - křehká, bezbranná Aelin v krutém a nelítostném podsvětí. Ne to nikdy, to nedopustím. I když by tam byla v bezpečí před anděli, démoni by po ní šli o to víc. Hlavně kdyby zjistili, co je zač. Neubránila by se tam, takže to prostě nepřipadalo v úvahu. Navíc o tom by stejně nakonec musel rozhodnout Alex a sama Aelin. Ale na to bude ještě čas. "Já vím, že je silný a umí se o sebe postarat." Namítla jsem, ale pak jsme si povzdechla. "Jenže to je jako bych ti řekla, nestrachuj se o Ireth. Taky víš, že se o sebe postará, ale vždycky o ní budeš mít strach, když nebudeš vědět, kde je a co s ní je. Vysvětlila jsem a došla jsem radši pro nějaké sušenky a minerálku. Rovnou jsem se napila a zase se usadila. "Jak se má vůbec ona?" Zeptala jsem se rovnou a vzala si sušenku.

"Já vím, já vím," pousměji se zvednu ruce do vzduchu. Nikam jsem ji tahat nehodlal.
"Chci sem vzít Aokiho, v lidském světě ještě nebyl, ale myslím, že se mu bude líbit," usměji se. Řekne mi, že ví, že Alex je silný, ale i tak se o něj bojí, což i já určitě dělám s Ireth. Zadívám se na Mirys, měla částečně pravdu, měl jsem strach jak o ni, tak o Aokiho, když jsem netušil, kde jsou, ale... Věděl jsem, že to zvládnou a měl jsem vymyšlený způsob, jak mi můžou dát vědět, pokud jsou v nebezpečí. A dokud byli v království, byli v relativním bezpečí.
"V podsvětí ji zbožňují, i když je upírka, zcela ji přijali jako svou královnu a bez ní bych to nejspíš nezvládl... Vyřešila hodně problémů a díky ní království prosperuje, hlavně co se týše zemědělství, pěstování jídla si vážně zamilovala," řeknu s úsměvem na rtech.

Pousmála jsem se, když Fen začal mluvit o své Ireth. Byla jsem ráda, že jsou šťastní i když mi chyběl a bylo mi jasné že se zase vrátí do podsvětí, až vyřídí to cosi s Alexem. Pousmála jsem se tedy a zapřemýšlela, na co bych se ještě mohla zeptat. Nechtěla jsem strkat nos do Alexových věcí, když mi je prozatím nechtěl říct, ale brzy mě zvědavost přemohla. "Co vůbec od Alexe potřebuješ, že jsi přišel za ním?" Zeptala jsme se nakonec a upřeně se dívala na Fena, aby mi nic neuteklo.

Stále jsem měla na tváři úsměv, který mi zůstával vždy, když jsem mluvil o Ireth ještě nějakou chvíli. Už jsem se začal těšit domů, až ji zase uvidím, sevřu v náručí, políbím na rty... Ze snění mě vytrhne až Mirys, která se mě zeptá, co od Alexe potřebuji. Z toho co mi řekla pochopí, že jí toho moc neřekl a tak si povzdechnu a prohrábnu si vlasy.
"Informace," řeknu jednoduše a zadívám se na ni. Upřeně mě pozorovala a tak se pousměji a zavrtím hlavou.
"Nevím, kolik ti toho řekl, ale je to jeho věc. Nedělá nic špatného, nad tím tě můžu ujistit, ale měla by ses zeptat jeho," řeknu jí a opřu se o opěradlo gauče.

Zamračila jsem se, když mi odmítl říct o co přesně jde s tím, že se mám zeptat jeho. Takže mi to ani jeden z nich neřekne, to mi bylo hned jasné a tak jsem se dál neptala. "Nechci tě zdržovat a je mi jasné, že už se myšlenkami jinde." Řekla jsem tedy stroze a vstala. "Mám ještě nějakou práci, ale samozřejmě tu můžeš zůstat. Třeba se sem Alex vrátí." Dodala jsem. Bylo mi líto, že se od Fena tak odtahuju, zároveň mi ale nevěřil dost na to, aby mi řekl, co od Alexe potřebuje. A Alex mi to neřekl zřejmě aby mě chránil. Jenže mě tohle jednání štvalo.

Jen si povzdechnu a přikývnu, než si prohrábnu vlasy a rozhodnu se na Alexe počkat uvnitř. Doufal jsem, že brzy přijde, vyřídím to a budu se moct vrátit domů.
"Rád jsem tě zase viděl," řeknu jí nakonec. Doufal jsem, že Alex nebude moc naštvaný, že jsem s ní mluvil, ale i tak... Bylo to šest let, co mi řekl, ať se k ní nepřibližuji, takže to už vážně snad neplatí. navíc jsem jí nejspíš naštval tím, že jsem jí to neřekl, ale nebyla to moje věc. Ale Alexova a já se do toho nehodlal míchat.
"Díky," řeknu ještě a chvíli zůstanu na gauči, nakonec se ale přeci jen rozhodnu jít ven a užít si trochu sluníčka. Posadím se tedy na schody před domem a rozhodnu se počkat na Alexe.

Šla jsem pomalu domů od koní a nikam jsem nespěchala. Byla jsem unavená ze vší té práce a tréninků. Ježdění opravdu nebylo snadné, ale bavilo mě to. Ale když jsem přišla skoro až domů, uviděla jsem na schodech přede dveřmi někoho sedět. Chvíli mi trvalo, než jsem rozpoznala Fen'lina. Taky aby ne, když jsem ho šest let neviděla. "Strejdo!" Křikla jsem nadšeně bez rozmyslu a rozeběhla se k němu. Hned jsem se mu vrhla kolem krku a trochu ho mačkala v obětí, ale moje síla nebyla nijak veliká, takže to sotva cítil. "Kde jsi byl tak dlouho? Slíbil jsi mi že mě naučíš létat pořádně a pak mě musela učit Mirys." Vyčetla jsem mu, ale uculila jsem se tomu hned a dál jsem ho mačkala a neodtahovala se od něj.

Otočím hlavu, když někdo zavolá na strejdu a když uvidím mladou lidskou dívku, která očividně volala na mě, zatvářím se zmateně a postavím se na nohy. Až když se mi zavěsí kolem krku, dojde mi, že je to Aelin. Zmáčkne mě v objetí a zeptá se mě, kde jsem byla ještě mi vyčte, že jsem jí nenaučil létat.
"Omlouvám se, Aelin, něco mi do toho skočilo," pousměji se a jakmile mě pustí, rozcuchám jí vlasy.
"Páni, vyrostla jsi. Rád tě zase vidím," usměji se. Opravdu vypadala jinak, i když jakmile se na ni zadívám, uvidím v ní znovu to dítě, jako před šesti lety.
"Jak ses měla?" zeptám se nakonec a znovu se usadím na schody, zatímco poklepu na místo vedle sebe, aby se také posadila.

Hned jsem na strejdu vyplázla jazyk, když mi rozcuchal vlasy a sedla jsem si vedle něj. "Docela dobře, ale chyběl jsi mi." Přiznala hned a pousmála se. "Proč nejdeš dovnitř? Mirys je určitě doma, nebo ne?" Zeptala jsem se trochu zmateně. Vůbec mě nenapadal důvod, proč by měl sedět tady venku i když bylo hezky. "Jak ses měl ty? A proč ses vůbec neukázal?" Vyptávala jsem se hned zvědavě a upřela na něj své zvědavé oči. Popravdě řečeno, chtěla jsem mu toho hrozně moc říct. A taky se na hodně věcí zeptat, ale k tomu snad ještě bude příležitost.