Fen'lin a Dale (+Nat)

Dopiji moji druhou sklenici piva a ohlédnu se po barmanovi, který se bohužel válel po zemi, takže si budu muset počkat. Dale pochválí můj styl boje a zeptá se mě, jestli bych ho nemohl učit. Překvapeně zamrkám, s tím upírem si poradil snadno a on chce, aby ho učil člověk jako já?
"Můžu to zkusit. Nejlepší asi bude bojovat proti sobě, nebudu se muset bát, že ti ublížím a ty určitě něco pochytíš," odpovím. Rád bych mu něco ukázal, ale nevěděl jsem, jestli to zvládnu, nic jsem si z bojových umění nepamatoval, bylo to čistě na instinktech, ale s ním se nebudu muset držet zpátky.
"Určitě se nějak domluvíme. Jen si budeš muset dávat pozor na svoji sílu. Na rozdíl od tebe moje kosti se velmi snadno zlomí," dodám a ušklíbnu se. V tu chvíli si všimnu, že k nám jde barman a tváří se omluvně.
"Dáte si ještě něco? Děkuji za pomoc, dneska to bude na účet podniku," řekne omluvně a tak si objednám další pivo. Stejně se z nějakého důvodu nemůžu opít...

Neutieklo mi že moja otázka ohľadne učenie ho prekvapila. Ja viem že som si s tým démonom poradil ale to nebolo nič žiadny boj. Ale bol som rád že súhlasil. „A vidím že ťa to prekvapilo. Musím povedať že takto bojovať ako ty neviem. A preto by som sa to rád naučil.“ Vysvetlím mu to. „To som rád a neboj sa budem si dávať pozor aby som ti nejako neublížil.“ Pousmejem sa a prikývnem. „Jasné chápem a neboj sa. Budem sa snažiť chovať ako človek ktorý nemá žiadne nadprirodzené schopnosti.“ Pousmejem sa a keď k nám príde čašník tak si objednám víno. A potom sa poobzerám po bare a vidím že niektorý ten bodrel začali upratovať. „Myslím si že už bude pokoj.“ Pousmejem sa a čakám kým nám čašník donesie objednané pivo a víno.

Očividně byl rád, že ho budu učit a mě se ta myšlenka také zamlouvala. Alespoň mě to zase donutí cvičit, poslední dobou jsem to trošku flákal. A možná bychom se oba mohli zúčastnit nějakých, ehm, krapet nelegálních pouličních turnajů... Ta myšlenka se mi líbila a také to, že by mu to někdy mohlo zachránit zadek. Doslova, s jeho prací. Nějak jsem nechtěl, aby se mu něco stalo, byl milý, sympatický, nepovyšoval se. Objedná si další víno a naše objednávky brzy dorazí. Dale taky zkonstatuje, že by už měl být klid. Rozhlédnu se po baru a souhlasně přikývnu.
"V to doufám, jsem už celkem unavený a když si představím, že jsem měl být do sedmi do rána v práci," řeknu a ušklíbnu se. Rea se určitě zlobit nebude, v tomhle byla splachovací a vždycky si ze mě akorát dělala legraci.

Chvíľu bolo ticho a ja som nevedel čo mám povedať alebo čo spraviť aby som rozprúdil komunikáciu. Keď nám ale doniesli pitie tak Henlin prehovoril. Povedal že tiež dúfa že bude pokoj že je už unavený a že mal byť do 7 v robote. Pousmejem sa. „Tak vďaka mne nemusíš byť v robote a môžeš ísť domov odpočívať. Niekedy pomôžem a ani neviem ako.“ Zasmejem sa a potom sa napijem. Keď sa napijem tak sa pozriem na hodiny. Boli 4h ráno. Keď to uvidím tak ostanem prekvapený. „Páni to je už toľko hodín?“ Opýtam sa prekvapene a pozriem sa na neho. „Koľko typuješ že je hodín?“Opýtam sa a napijem sa vína. A na to že boli 4h ráno tak tu boli stále ľudia čo ma prekvapovalo. O takomto čase už by mal každý spať a nie byť v bare.

Měl pravdu, opravdu jsem díky němu nemusel trčet v práci a tohle mi bylo rozhodně milejší. Pokec v hospodě nad pivem, menší rvačka... Co víc bych si mohl přát. Ušklíbnu se a dopiji svoje pivo, poté mě ale zaujme Daleův překvapený výraz při pohledu na hodiny. Mám si tipnout kolik je, no fajn. Potlačím nutkání podívat se na hodiny a místo toho se zamyslím.
"No, řekl bych něco okolo druhé ráno, ale vzhledem k tvému překvapení... Okolo půl čtvrté?" tipnu si a až poté se otočím na hodiny, které byly za mými zády. 4:08, no, můj tip nebyl nejpřesnější, ale co.
"Uteklo to rychle, ale už bych asi měl jít," řeknu s povzdechem a postavím se na nohy.
"Díky, určitě se ještě uvidíme a s těmi lekcemi bojového umění počítám," řeknu s mírným úsměvem a vydám se domů.

Keď začal typovať koľko je hodín tak som sa nad tým zasmial. Keby boli 2h tak to by som nemal taký prekvapený výraz ale keď povedal pol4 tak to už nebol ďaleko od pravdy. A než som stihol nejak zareagovať tak sa pozrel na hodiny. „Ty si to pokazi.“ Pousmejem sa a vypijem svoje víno. A keď povie že to utieklo rýchlo a že by mal ísť tak ostanem sklamaný. Nechcel som aby ešte odišiel. A než som ho stihol nejako zastaviť tak mi poďakoval a rátal stým cvičením. A potom odišiel. Ja si povzdychnem a ostanem tam sám. A preto sa postavím a zaplatím a potom odídem do hotela. Keď prídem do izby tak prvé čo je tak napíšem šéfovi že sa zdržím že som ho ešte nenašiel a nezabil som ho. Na to mi hneď príde odpoveď aby som si s tým pohol. Ja si len povzdychnem a potom schovám mobil a idem sa umyť. Keď sa umyjem a prezlečiem tak si ľahnem do postele a hneď zaspím.

Bylo to už pár dní, co jsem potkal Dala a konečně jsem měl čas na to ho kontaktovat. Ano, nedal mi telefonní číslo, ale Rea má dost kontaktů a nějakým záhadným způsobem se jí ho podařilo sehnat. Je fajn mít vlivnou, upíří šéfku... Venku už byla tma, takže ani nebude problém se sluncem, vytáhnu mobil a začnu psát smsku.
Zdravím, co ten náš slíbený souboj? Máš čas? Sejdeme se v parku. Fen'lin. Odešlu zprávu a vydám se pryč z baru. Šel jsem rovnou do parku, bude fajn, pokud si Dale udělá čas, pokud ne, stejně jsem si tam chtěl jít zacvičit a zaběhat. Bavilo mě to a stále jsem se chtěl zlepšovat a trénovat. Navíc tam byl klid a jezero, u kterého jsem trávil snad nejvíc času.

Ubehlo niekoľko dní a za ten čas som informoval šéfa že som toho démona nenašiel. Jemu sa to už prestávalo páčiť a začínal mať pochybnosti o to či mu hovorím pravdu. Mal som obavy aby neprišiel sem a nezistil že mu klamem. To by nedopadlo dobre. Preto som ani nechodil von a živil som sa zásobami ktoré som si doniesol z domu. Jedného dňa mi napísal Fenlin. Bol som prekvapení odkadiaľ získal moje číslo ale to sa ho opýtam. Napísal mi že či mám čas na ten súboj a že sa stretneme v parku. Pousmejem sa a odpíšem mu. Za chvíľu som tam. Dale. Schovám mobil a idem sa umyť a prezliecť. Keď som nachystaný tak sa vydám do parku. Prišiel som do parku a hľadal som ho.

Za chvíli jsem byl v parku a zamířím přímo k jezeru, Dale mi odepsal, že přijde, takže jsem se tam na něj rozhodl počkat. Dojdu až na kraj jezera a zadívám se na klidnou hladinu vody. Chvíli zůstanu stát bez hnutí, než se rozhlédnu po parku a začnu pátrat po Daleovi. Brzy ho zahlédnu a tak se mu vydám na proti s rukama v kapsách.
"Rád tě zase vidím," řeknu, jakmile jsem dostatečně blízko. Těšil jsem se, až si zase zabojuji a proti upírovi to bude vážně výzva, i když slíbil, že se bude držet zpátky, přece jen měl o mnoho více zkušeností. Navíc mi to chybělo, poslední dobou jsem opravdu jen trčel v práci.

Išiel som po parku a hľadal som ho. V tom ale uvidím že niekto ide oproti mne. Videl som že to bol Fenlin. Keď povie že ma rád vidí tak sa pousmejem. „Aj ja teba. Mám jednu otázku. Ako si zohnal moje číslo?“ Opýtam sa ho. Asi to bolo nevhodné sa hneď to opýtať ale čím skôr to vysvetlí tak tým skôr bude pokoj a môžeme si zabojovať. A keďže som bol celé dni bol v hoteli tak som isto trochu stratil silu. Takže toto by mi mohlo pomôcť. No uvidíme ako to dopadlo. Aj keď som mu sľúbil že nebudem používať silu tak to aj splním. Aj keď som pochyboval či ich vôbec mám keď som celé dni nerobil. No uvidíme. „Tak čo si pripravený na súboj?“ Opýtam sa ho a poobzerám si od hlavy až po päty a potom sa pousmejem.

Pozdraví mě a ihned se zeptá, kde jsem sehnal jeho telefonní číslo. Čekal jsem takovou otázku, přeci jen s jeho prací musí být obezřetný...
"Od Rey. Má hodně známých," vysvětlím a pokrčím rameny. Rea znala hodně lidí a polovina z nich jí dlužila laskavost, nebyl pro ni problém někoho najít, nebo něco zjistit, ale raději jsem se neptal jak. Dale se zeptá, jestli jsem připravený na souboj, přikývnu a sundám si mikinu, kterou hodím na blízkou lavičku a vydám se dál na trávník. Protáhnu si záda a trochu mě zabolí z mého kaskadérského kousku před pár dny, ale nebylo to nic, co by mi bránilo v boji.
"Já jsem připravený a ty?" zeptám se a pousměji se. Přestože nemám rád násilí, souboje mě vždycky bavily. Jen jsem si dával pozor, aby můj protivník vždy odešel po svých. Teď jsem ale stál proti upírovi a myslím, že se nebudu muset držet zpátky.

Povie že ho má od Rea a že má veľa známych. „Tak to ma prekvapilo. Takže mňa tu možno pozná veľa ľudí o ktorých ani ja neviem.“ Pousmejem sa a potom sa dívam ako odhodí mikinu na lavičku a ide na trávu kde sa začne preťahovať. Potom povie že je pripravený a opýta sa či som aj ja pripravený. Prikývnem. „Ano som. Ale ber ohľad na mňa niekoľko dní som netrénoval tak som možno vyšiel z cviku.“ Poviem a zasmejem sa a potom prídem na trávnik a postavím sa oproti nemu. Tiež sa začnem preťahovať a keď si myslím že som dosť tak sa pripravím na boj. „Tak poď.“ Pousmejem sa a som pripravený na súboj.

Začne se také protahovat a upozorní mě, že několik dní netrénoval a možná vyšel ze cviku, přikývnu. Stejně i kdybych se snažil, nijak upírovi neublížím a i kdyby ano, hojilo se jim to zatraceně rychle. Jakmile je připravený, zatnu ruce v pěst a připravím se na boj. Nesměl jsem o tom moc přemýšlet, nechal jsem to na instinktech a akorát sledoval svého protivníka. Po chvilce se k němu rozběhnu a prudce vykopnu nohou k jeho obličeji. Moji ránu zablokuje a jakmile mám zase obě nohy na zemi, zaútočím znovu. Zatím jsem ho jen pozoroval, jeho styl boje, jak se brání, kdy útočí a hledal jsem skulinky v obraně. Musel jsem zjistit, jak rychle se hodlá pohybovat, jakou sílu dává do útoků a jak rychlé má reflexy, potom možná vymyslím nějakou strategii, která by mohla fungovat, přesto jsem si byl vědom, proti komu stojím a že nesmím udělat jedinou chybu. Věděl jsem, že mi neublíží, ale stále to byl upír s nadlidskou silou, takže bych si měl dávat sakra velký pozor.

Fenlin na mňa zaútočí a ja sa pripravím na to. Keď vykopne nohu tak mu ju chytím a potom ju zhodím na zem. Presvedčím sa že stojí na nohách. Zaútočí na mňa a ubránim sa mu. Potom keď vidím že je všetko v poriadku tak sa pousmejem a zaútočím na neho s päsťou do brucha. Do úderu som ale nedal silu nechcel som mu ublížiť. Udriem ho do brucha. A keďže som už ho videl ako bojoval tak som vedel čo mám čakať. Lenže on môže použiť aj chvaty ktoré som ešte nevidel a tak si budem musieť dávať pozor aby ma neprekvapil. Zatiaľ to bolo dosť vyrovnané jeho rany som zablokoval ale stalo sa že aj on ma udrel a musel som povedať že mal dosť silnú ranu ale našťastie to nebolo nič hrozného.

Dostanu ránu do břicha, která ale naštěstí nebyla nijak silná. Byl jsem rád, že se drží zpátky, jinak bych už měl nejspíš zlomených několik žeber jen z té jedné rány.
"Díky, že se držíš zpátky," zamumlám a nepřestávám se soustředit. Zamíří na mě další ránu, které se vyhnu úskokem do strany, stál jsem k němu bokem, takže pohotově chytím jeho ruku a loktem druhé ruky ho udeřím do břicha, poté ho pustím a uskočím dozadu, abych mezi námi vytvořil rozestup. Po chvilce znovu zaútočím, chtěl jsem ho shodit na zem, jenže jsem musel počkat na vhodnou příležitost a očividně si teď dával větší pozor.

Poďakuje mi že sa držím. Pousmejem sa. „Veď som ti to sľúbil. A ja čo sľúbim tak to dodržím.“ Poviem a potom sa už sústredím na súboj. On ma ale udrel do brucha. Trochu zakašlem toto som nečakal. Trochu zakašlem a keď uskočí dozadu tak sa pozriem na neho a trochu sa zamračím. Musel som sa držať aby som nevyužil silu a nepremenil sa. V tom sa k nemu rozbehnem a chytím ho za ruky a tlačím ho ku stromu. Pravdaže som k tomu nedával silu inak by som ho vrazil o strom a to som nechcel. Keď ho opriem o strom tak odstúpim a zaútočím na neho päsťou ale uhne sa mi a ja vrazím do stromu. Trochu ma to zabolelo a hneď stiahnem ruku.

Rozběhne se na mě a než stačím zareagovat, začne mě tlačit dozadu. Zatnu zuby a snažím se ho zastavit, marně. I když nevyužíval plnou sílu, stále jsem neměl šanci. Narazím zády do stromu a jakmile si všimnu pěsti, která na mě mířila, uhnu. Vrazí do stromu a dle jeho výrazu ho to trochu zabolelo. Využiji strom za sebou, odrazím se od něj a vrazím do něj vší silou. Ztratí rovnováhu a zavrávorá, nebylo to však dost na to, abych ho shodil na zem. Úplně to ale stačilo k tomu, abych ho na chvíli vyvedl z míry. Chytím ho za ruku, vrazím do něj a podaří se mi ho přehodit přes záda. Zhluboka se nadechnu a otočím se na Dala, který ležel na zemi na zádech, ale byl jsem si jistý, že brzy vstane.

Nestihol som na to zareagovať a on to využil. Zaútočil na mňa a ja som mal čo robiť aby som sa udržal na nohách. Keď som sa udržal tak som sa dal do postoja a v tom ma chytil za ruku. Za normálnych okolností by nebol problém sa mu vytrhnúť ale teraz keď som nepoužíval silu tak som mal čo robiť aby som sa mu vytrhol. Ale to mi nepomohlo. On ma prehodil cez rameno a ja som skončil na zemi. Tak toto som teda nečakal že skončím na zemi. Ale netrvalo dlho hneď vyskočím na nohy. Keď stojím na nohách tak priskočím k nemu a jednu ruku mu vykrútim za chrbát ale dával som pozor aby som mu ju nezlomil a pevne som ju držal aby nemal šancu sa vytrhnúť.

Hbitě se vyšvihl na nohy a zkroutil mi ruku za zády, držel mi ji pevně, ale očividně věděl, jak moc mi ji může zkroutit, bez toho aniž by mi ji zlomil. Tiše zavrčím, přemýšlel jsem, jak z tohohle ven.
"Promiň," zamumlám a prudce zakloním hlavu. Stál blízko a hrálo mi do karet i to, že jsem vyšší než on. Zabolí mě ruka, kterou jsem si pohybem zkroutil ještě více, ale hlavou ho bouchnu do jeho obličeje. Na vteřinu se mi zatmí před očima, ale když ucítím, že jeho stisk povolil, s námahou se mu vytrhnu. Odskočím a zhluboka se nadechnu. Zatřepu rukou, která naštěstí už přestávala bolet a připravím se pokračovat.
"Jsi dobrý," vydechnu a rozběhnu se proti němu. Zatnu ruku v pěst a namířím ji na jeho žaludek. Věděl jsem, že takovou ránu zablokuje a tak jsem ihned potom vykopl nohou.

Zrazu sa mi ospravedlnil a ja som nevedel prečo to robí. A než som sa stihol opýtať prečo sa ospravedlňuje tak mi hlavou vrazil do tej mojej. Tak toto bolelo a dosť. Vtedy povolím stisk a on sa mi vytrhne. Rýchlo som si rukou prešiel po nose aj po tvári či mi náhodou nejde krv ale našťastie žiadna krv mi nešla. To som bol rád. Potom povie že som dobrý. „Ďakujem aj ty si dobrý.“ Pousmejem sa a dám sa do postoja. Nechcel som aby ma zase prekvapil ako pred chvíľou. Videl som ako na mňa útočí rukou. Tu bez problémov zablokujem ale keď vykopne tak to už nestihnem a dostanem od neho kopanec. Mal som čo robiť aby som ostal stáť na nohách a nespadol som. Asi budem musieť použiť trochu sily inak ma porazí a to by bola hanba.

Podaří se mi ho kopnou dostatečně silně na to, aby zavrávoral. Tím ale neskončím a znovu na něj zaútočím pěstmi. Bylo to opravdu vyrovnané, až na to, že mně dříve či později dojde energie. Zablokoval několik mých ran a už si dával pozor i na moje nohy. Přemýšlel jsem, co bych mohl udělat a hlavně, co by mi prošlo. Věděl jsem, že pokud souboj brzy neukončím, dojdou mi síly a budu v háji. Počítal jsem s prohrou, ale to neznamenalo, že neudělám všechno pro to, abych vyhrál. Tiše zavrčím a znovu se ho pokusím kopnou a tím ho zbavit rovnováhy. Jenže jak ho mám porazit? I když ho složím na zem, nejspíš ho ani neudržím, ať se budu snažit jakkoliv.

Znova na mňa zaútočí a ja sa mu bránim. Blokoval som každý jeho uder a musel som uznať že je dobrý. Aj keď to bol len tréning a ja som nepoužíval úplnú silu tak to bol vyrovnaný boj. „Nedáme remízu?“ Opýtam sa a potom znova na neho zaútočím a tento krát tiež na neho zaútočím nohou. Snažil som sa mu kopnúť do nohy ale uhol sa mi a ja som stratil rovnováhu a spadol som na zem. Hneď som ale vyskočil na nohy aby ma nestihol pritlačiť k zemi. Keď som stál pevne na nohách tak sa pousmejem a rozbehnem sa k nemu a zaútočím na neho. Obaja sme bojovali vyrovnaným bojom a nevyzeralo to že by jeden z nás to chcel ukončiť a prehrať.

Zeptá se mě, jestli nedáme remízu. Byl to zajímavý nápad a možná to tak i skončí, jenže na to mě souboj až moc bavil a chtěl jsem ještě chvíli pokračovat. sotva se vyhnu jeho kopanci a pobaveně sleduji, jak ztratil rovnováhu a spadl na zem, hned se však zvedl a znovu zaútočil. Začnu se ranám vyhýbat, nebo je zablokovávat, dokud neuvidím příležitost. Nechám si dát ránu do břicha, která mi na chvíli vyrazí dech, využiji však příležitosti k tomu nakopnou Dala kolenem do břicha. Ustoupím a zalapám po dechu.
"Remíza zní fajn," vydechnu a na chvíli zavřu oči. Byl jsem upocený a zadýchaný, Trochu unavený, ale věděl jsem, že to přejde, jakmile si alespoň na chvíli sednu.
"Jsi vážně dobrý," řeknu nakonec s mírným úsměvem a vydám se k lavičce pro mikinu.

Pobavene ma sledoval ako som spadol na zem. Ani som sa nedivil ja som sa tiež držal aby som sa nesmial. Keď som útočil tak som mu vrazil do brucha a on zalapal po dychu. Dostanem strach že či som mu neublížil ale vtom mi kopol do brucha. Tiež zalapám po dychu a zohnem sa aby som nabral dych. Na moju otázku či nedáme remízu tak súhlasil. „Dobre takže je to remíza.“ Poviem a potom sa narovnám a pozriem sa na neho. Išiel k lavičke kde mal mikinu. A tak som išiel za ním a keď som prišiel k lavičke tak som si hneď sadol a vydychával som sa. Fenlin povedal že som vážne dobrý. Pousmejem sa. „Ďakujem aj ty si dobrý. Po pravde som nečakal že budeš až tak dobrý.“ Poviem a odpočívam. Pri tom odpočinku som sa díval po ľuďoch potreboval som sa napiť a nechcel som to robiť pre Fenlinom.

Oba dojdeme k lavičce a posadíme se. Vezmu svoji mikinu a přestože mi bylo horko, obleču si ji, ale nezapnu. Nechtěl jsem nechladnout a čím dál více se ochlazovalo. Tohle jsem upírům záviděl, nebyla jim zima. Povzdechnu si a protáhnu se, zabolí mě záda, ale nevšímám si toho. Byl jsem potichu, snažil se popadnout dech a až poté se otočím na upíra vedle mě. Nečekal, že budu až tak dobrý. Ušklíbnu se, popravdě jsem nikdy nečekal, že něco takového zvládnu, šlo to samo. Neujde mi, jak se dívá po lidech, kteří procházeli. Bylo mi jasné, že má nejspíš žízeň a opravdu jsem nechtěl, aby mě zakousl. Jenže pravděpodobně se nechtěl krmit přede mnou.
"Jen běž," řeknu potichu, pohodlně se opřu o opěradlo lavičky a zavřu oči.