Fen'lin a Dale (+Nat)

"Je tady spousta domů, jsi dobrý v plížení, ne?" zeptám se, byl nájemný vrah, musí být pro něj hračka vkrást se do domu...
"Já bych se proměnit mohl, ale spíš by to uškodilo, kdyby mě někdo poznal... Co se tebe týče... Upíři nejsou zrovna v podsvětí obvyklí," vysvětlím a rozběhnu se směrem k vesničce. Venku bylo pár démonů, ale mohl jsem se jim lehce vyhnout, zamířím si to přímo do největšího domu, kam vlezu oknem. Procházel jsem místnosti a obezřetně jsme se rozhlížel, kdybych zaslechl hluk, abych mohl utéct. Podaří se mi najít pracovnu a začnu prohledávat šuplíky. Brzy jsem našel mapu, kde byla zaznamenána i tato vesnice. Vítězně se pousměji a vydám se zase ven hledat Dala.

Chcel som niečo povedať ale rozbehol sa preč. Povzdychnem si. Ako mám hľadať plášte keď ani neviem ako vyzerajú a kde môžu byť? Ostal som v lese sám a rozmýšľal som nad tým čo mám hľadať. Lenže keď som nevedel tak som bol naštvaný že nepovedal aké plášte. Po pár minútach sa vydám do obce a obzerám sa okolo. Uvidím jeden dom a cez okno vleziem dnu. Začal som hľadať plášte ale štvalo ma že som nevedel aké presne mám hľadať. Keby mi aspoň niečo bližšie povedal o nich ale on nich ani zmienka o nich. Bol som zúfalý že som nevedel čo hľadať. Prehľadával som skrine a v jednej boli plášte ale nevedel som či sú to tie čo chce Fen ale aj tak som ich zobral. Ak to nebudú oni tak mu poviem že mi nič nepovedal tak som nevedel aké mám zobrať. Vzdychnem si a vyleziem von oknom a idem naspäť do lesa.

Vracel jsem se zpátky k lesu a vyhýbal se všem démonům, které jsem potkal. Už z dálky jsem viděl Dala, který stál u lesa, rozběhnu se k němu a vezmu si od něj jeden z plášťů.
"Skvělé," řeknu a přehodím přes sebe plášť, kapuci si stáhnu co nejvíc do obličeje a poté vytáhnu mapu podsvětí.
"Fajn, už vím, kam máme jít, jen musíme být opatrní," vydechnu a zadívám se na Dala.
"Pokud bys měl jakékoliv otázky, jen se ptej, jsi neobvykle potichu," řeknu, schovám mapu do pláště a vydám se okolo lesa podél vesnice směrem na západ.

Bol som v lese keď prišiel Fenlin a hneď si odo mňa zobral plášť a obliekol si ho. Asi som našiel tie správne. Pousmejem sa keď povie skvelé. Potom som si aj ja obliekol plášť a čakal som čo povie a kam pôjdeme. Povie že už vie kam máme ísť ale musíme byť opatrný. Prikývnem pretože som chápal že musíme byť opatrný. Potom povie že ak budem mať nejaké otázky tak sa mám pýtať lebo som neobvykle ticho. Pozriem sa na neho. „Nerád by som ťa naštval. Nechcem aby si na mňa zase vyskakoval." Poviem potichu a keď sa vydá na cestu tak idem za ním. Zase som celú cestu mlčal a dával som pozor na okolie.

Vydali jsme se na cestu, ale po Daleově odpovědi se zamračím. Kdy jsem...? No to je jedno, tiše si povzdechnu a na chvíli se na něj zadívám.
"Otázkami mě nenaštveš, nevyjedu po tobě, jsem naštvaný sám na sebe a svoji neschopnost... Kdybych tehdy neztratil paměť, možná bych už Miriam našel, jenže kvůli mé neschopnosti... Může být mrtvá," řeknu s povzdechem a raději se znovu zaměřím na cestu. Pokud půjdeme tímto tempem, dostaneme se tam až za několik dní. Dale může běžet rychleji, aniž by se nějak extra unavil, ale moje lidské tělo stíhat nebude. Možná bych se přeci jen měl nakonec přeměnit...

Pozrel sa na mňa a začal hovoriť a tak som ho počúvam. Povzdychnem si nad tým. Ale ten hnev si nemusel vybíjať na mne. Chcel som niečo povedať ale rozmyslel som si to. „Aha dobre. Isto žije.“ Poviem a potom už mlčím a pokračujem v ceste. Dívam sa do zeme a rozmýšľam. Ja som šiel stále za ním. Aj keď som mal milión otázok na neho a hlavne na tú pamäť ale mlčal som. Radšej sa budem sústrediť na robotu a to ostatné zahodím za hlavu. A tak to bude najlepšie. Všetky moje zmysli sústredím na okolie a dávam pozor či nás niekto nesleduje alebo čo podobné. Našťastie bolo okolie čisté. Č o som bol veľmi rád.

Nakonec se opět na nic nezeptá a zůstane potichu, mávnu nad tím rukou a povzdechnu si. Chtěl jsem si pospíšit, abychom byli dříve zase v lidském světě, v bezpečí. Zavřu oči a začnu se měnit do mé démonické podoby, hned jsem byl o něco vyšší a z pod pláště mi vykukoval dlouhý ocas. Povzdechnu si a pootočím se na Dala.
"Pokud poběžíme, budeme tam rychleji," řeknu mu a poté se zase otočím na cestu. Na nic nečekám a rozběhnu se. Moje kopyta naštěstí nedělala na měkké trávě skoro žádný hluk, oproti tomu, jak mé kroky šly slyšet na chodníku či na kamenech. Byl jsem rád, že jsem zase ve své pravé podobě, cítil jsem se mnohem lépe a také jsem byl rád za svou původní výšku...

Povedal že keď pobežíme tak tam budeme rýchlejšie. Len prikývnem a potom sa šokovane na neho dívam. Mal som ohľadne toho milión otázok ale mlčal som. Stále som mal v hlave ako na mňa štekal keď sme boli hore a nechcel som aby sa to opakovalo a aby si na mne vybýjal svoj hnev Ja nie som boxovací panák. „Ja...“ Poviem potichu a hneď zatvorím ústa a rozbehne sa za ním a keďže som bol dosť rýchli tak mi nerobilo problém s ním bežať. Bežal som a díval som sa pred seba aj keď som mal nutkanie sa pozrieť na neho ale nespravil som to. Nechcel som aby na mňa kričal že prečo sa na neho dívam.

Zaslechnu za sebou jeho hlas, ale nerozumím, co říká, pootočím se, ale pokračuji v běhu. Jen jsem doufal, že do ničeho nevrazím.
"Říkal jsi něco?" zeptám se ho a poté se znovu otočím na cestu. Pokud udržíme toto tempo, dorazíme za pár hodin k jedné větší vesnici, tam si budeme moct odpočinout a zítra znovu vyrazíme. V Západním království bychom tedy měli být zítra odpoledne. Tiše si povzdechnu, netěšil jsem se, až se tam vrátím...
"Jak jsi na tom s žízní? Budeš potřebovat lovit?" zeptám se. S krví nebude problém, démoni ji mají dost, ale je trošku horší je porazit než lidi... Pokud si ale vyhlédne někoho slabého, bude to pro něj skoro stejně snadné.

Všimol som si že sa pootočil na mňa a ja som sa tváril že mlčím a ako na potvoru sa opýtal či som niečo hovoril. Pokrútil som hlavou. „Nie nič som nehovoril.“ Poviem a vydýchnem si. A čo sa týkalo krvi tak to som zatiaľ nepotreboval ale vedel som že za pár hodín sa bude musieť isto najesť. Pozriem sa na neho. „Teraz nie som smädný až za pár hodín. Asi ano keď neviem ako to tu chodí.“ Poviem a potom pokračujem ďalej a rozmýšľal som nad tým ako to spravím a zatiaľ ma nič nenapadalo. Vedel som že démoni sú silnejší ako ja a aj ich krv chudí divne. Neni na klasickú ľudskú krv. Mal som si zobrať nejaké zásoby ale kto mohol vedieť že hneď ako prídem do mesta tak pôjdeme do podsvetia? Toto nemohol nikto vedieť. Potichu zavrčím. Možno mi Fenlin nejako pomôže s týmto. Potom všetkom by som si to zaslúžil.

Přikývnu, bude muset lovit, ale až později. Můžeme to tedy udělat večer, až se někde ubytujeme.
"Přežití nejsilnějšího... To je tady pravidlem. Večer ti pomůžu někoho zabít," řeknu zcela klidně a pokračuji v běhu. Budu muset sehnat i nějaké jídlo pro sebe, to by ale neměl být problém... Pokračovali jsme v běhu a k večeru se před námi konečně objevila vesnice. V podsvětí bylo šero pořád, ale teď byla opravdová tma. Naštěstí jsem by zvyklý. Vyjdeme z lesa a rozhlédnu se okolo. Hledal jsem dům, ve kterém bychom mohli zůstat přes noc. Procházeli jsme prázdnými ulicemi a díval jsem se do oken domů, nakonec zastavím před jedním menším domečkem, kde se svítilo.
"Tady, uvnitř by měl být jen jeden démon, můžeš se z něj napít," řeknu potichu směrem k Dalovi a vydám se zaklepat na dveře.

"Toto pravidlo pltí všade aj medzi zvieratami to platí. A ďakujem že mi pomôžeš." Poviem a bežali sme stále v lese. Začínal som si myslieť že ten les nikdy neskonči. Ale na moje prekvapenie sme konečne narazili na nejakú obec. Zrovnal som krok s ním a išiel som vedľa neho a obzeral som sa okolo seba. Bolo celkom dobré že tu nikto nie je. Aspoň sa nemusíme báť že nás niekto prepadne. Fenlin sa nakoniec zastavil a tak som sa zastavil aj ja. Pozriem sa na neho a potom na ten dom. Ako mohol vedieť že tam je len jeden démon? "Dobre ale ako to vieš?" Opýtam sa ho a sledoval som dom. Chcel som mať istotu že tam vážne je len jeden démon pretože nemám rád prekvapenia.

Zastavím se těsně před dveřmi se zvednutou rukou a otočím se na Dala, abych mu první odpověděl.
"Nevím to jistě... Jen hádám, ale budeme v pořádku, kdyby jich tam bylo víc, postarám se o to..." odpovím a zaklepu na dveře. Chvilku se nic nedělo, pak ale zevnitř zaslechnu kroky a tiché nadávání.
"Vidíš? Jen jeden," řeknu s úšklebkem a ve vteřině, co ten démon otevře dveře, chytím ho pod krkem a druhou rukou mu zacpu ústa. Začne sebou ve vzduchu škubat a snažit se ode mě dostat pryč. Byl ale slabý a nemohl se mi vytrhnout. Vejdu do domu a zavřu za námi dveře, poté pustím démona, který již byl napůl v bezvědomí, na zem.
"Dobrou chuť," řeknu Daleovi a sundám si plášť, který pověsím na blízký věšák.

Zastavili sme sa pred domom a on sa pozrel na mňa a povedal že nevie ale že sa o to postará. Nepochyboval som o tom že by sa o to nevedel postarať. „Dobre.“ Poviem a potom sa dívam ako zaklope na dvere a čakáme či niekto otvorí dvere. Povedal že je len jeden. „Fajn mal si pravdu.“ Poviem a potom keď sa dvere otvoria tak ho hneď chytí pod krkom a zapchá mu ústa. Vojdeme dnu a zatvorí dvere. Keď bol démon v bezvedomí tak ho pustil a poprial mi dobrú chuť. „Díki.“ Poviem a zodvihnem démona a zahryznem sa do neho a začnem piť. Nechutila mi ale iné možnosť nebola. Nie je nad ľudskú čerstvú krv. Ale chvíľu som musel vydržať na tejto krvi. Nakoniec som ho vypil celého a mŕtve telo som spustil na zem a olizol som si ústa. „Nie je nad ľudskú krv.“ Poznamenám.

Dale se dá do jídla a já se vydám prozkoumat dům. Byl opravdu malý, ale bude stačit. Vydám se do kuchyně a začnu hledat nějaké jídlo pro sebe, když nějaké najdu, zaslechnu Daleův hlas z chodbu. Démonní krev mu nejspíš nechutnala...
"To věřím," houknu na něj a sám se dám do jídla.
"Zůstaneme tady přes noc a vyrazíme brzy ráno. V noci se to tady hemží nejrůznějšíma potvorama a jen by nás zdržovaly a zbytečně bychom se zranili..." řeknu zamyšleně a zadívám se z okna.
"Je zvláštní být zase... doma..." řeknu po chvíli a zavřu oči. Tohle místo pro mě neslo hodně vzpomínek.

Pozriem sa na mŕtve telo démona a rozmýšľam kam ho dám aby tu nezavadzalo. Lenže z myšlienok ma vytrhol Fenlinov hlas. Poobzerám sa ale nikde som ho nevidel. Až potom keď som sa vydal smerom do kuchyne tak som ho uvidel. Prikývnem a pousmejem sa. „Dobre aj tak je po dobrom jedle dobrý odpočinok.“ Poviem a potom si sadnem a pozriem sa na neho. Teraz bola príležitosť sa ho opýtať na toto všetko. „Fenlin? Môžem sa niečo opýtať? Už som pochopil že si démon ale ako je to možné? Veď keď som ťa videl naposledy tak si tvrdil že si človek a keď po mesiaci prídem tak zrazu si démon ako je to možno?“ Opýtam sa a pozriem sa na neho a dúfal som že mi odpovie v pokoji a že na mňa zase nevyskočí.

Souhlasil se mnou a poté se mě zeptal na otázku, kterou jsem již velmi dlouho očekával, proto mi nedělalo problém odpovědět.
"Tehdy jsem si doopravdy myslel, že jsem člověk. Když jsem ztratil paměť, přišel jsem s ní i o veškeré vzpomínky," řeknu a zadívám se z okna.
"Jsem démonem od narození, jen... Jsem na to na chvíli zapomněl," dodám po chvilce a protáhnu si nohy.
"Je fajn být zase v mé pravé podobě," podotknu s mírným úsměvem.
"Pokud máš další otázky, klidně se ptej, teď už ti můžu odpovědět," navrhnu a pohodlně se opřu na židli. Nebyl jsem unavený a bylo by fajn si s Dalem promluvit.

Sledoval som ho a čakal som či mo odpovie. Nebol som si istý či niečo povie. A na moje prekvapenie začala hovoriť. Počúval som ho a bol som prekvapený. "To by vysvetľovalo prečo si sa vedel tak dobre biť a ako si stratil pamàť? A to verím keď si démon od narodenia." Poviem a pozriem sa na neho. Bol to nezvik ho takto vidieť. Predsa keď bol človek sme si viac rozumeli a teraz? Povzdychnem si.

Nechápal jsem, proč je Dale tak překvapený, ale nechám to být, měl další otázky a já mu přeci jen řekl, že mu na vše odpovím.
"Snažil jsem se ochránit mou sestru, bojoval jsem s jedním démonem, kterého poslal náš otec a málem mě zabil, nakonec jsem náš souboj vyhrál, ale... No poté co mě srazilo auto jsem ztratil vědomí a probudil se až bez paměti v nemocnici," řeknu s povzdechem. Znělo to zvláštně. Já, démon z podsvětí byl sražen autem a ztratil paměť. Tuhle příhodu si rozhodně za rámeček nedám...
"A co ty? Stalo se něco zajímavého, zatím co jsi byl pryč?" zeptám se.

Opýtal som sa ďalšie otázky a čakal som na odpoveď. Fenlin sa dal do vyprávania a ja som ho pozorne počúval. „Ako môže vlastný otec poslať démona aby vás zabil? To nedáva zmysel. To vás tak nenávidel alebo čo?“ Opýtam sa šokovane ale aj tak ma najviac šokovalo to keď povedal že ho zrazilo auto a on vtedy stratil pamäť. Ako môže démon stratiť pamäť? Vždy som si myslel že nadprirodzené bytosti nestratia nikdy pamäť. „To je zaujímavé a ako sa ti vrátila?“ Opýtam sa a potom sa opýta mňa či sa mi stalo niečo zaujímavého kým som bol preč. A nemusím ani rozmýšľať hneď pokrútim hlavou. „Nič také čo by stálo za zmienku.“ Poviem a povzdychnem si.

Jakmile zaslechnu Daleovu otázku na našeho otce, snad poprvé co se známe se zasměji.
"Nejde o to, že by nás nenáviděl. Náš otec je Mephistopheles, jeden z králů. To, že jsme jeho děti nic neznamená, má jich opravdu hodně a každý druhý by mohl tvrdit, že je jeho syn, či dcera. Problém je, že si bere to, co chce. Byl jsem mu dobrý jen do doby, kdy jsem byl nemyslící zbraň, voják, který ho poslouchal na slovo. Chtěl moji sestru pro sebe, jako trofej do své sbírky, jako věc, kterou by se mohl chlubit," odpovím a zavrčím. Být naším otcem kdokoliv jiný, nebyl by to takový problém.
"Potkal jsem jednu démonku, řekla mi co jsem zač a měla také schopnost ukázat ostatním jejich vzpomínky, ponořit se do jejich vědomí... Udělali jsme dohodu, ona mi vrátila vzpomínky a já ji poskytl odpovědi na její otázky," řeknu a pousměji se při vzpomínce na Shannon. Oba jsme splnili naši část dohody, ale i tak mi připadalo, že jí ještě dlužím...

Začne hovoriť o otcovi a ja som ho počúval. Šokovalo ma to. Ako sa môže niekto takto chovať? Aj keď bol kráľ ale na toto nemal právo. „To je hrozné.“ Poviem lebo nič iné som na toto nevedel povedať. Súce je pravda že ja som sa narodil ako človek a o tomto som nevedel. Takže takúto chovanie je možno normálne ale mne to príde hrozné. Lenže s tým sa nedá nič robiť. Ja som len upír ktorý sem nepatrí. Povzdychnem si a len pokrútim hlavou nad tým. Potom keď povie ako sa mu vrátila pamäť tak sa pousmejem. „Tak to je dobré že ti ju vrátila. Ale...“ Odmlčím sa a radšej to nechám tak a potom už len mlčím a poobzerám sa po dome.

"Ale?" pobídnu ho, aby pokračoval a poté se protáhnu. Byla to již dlouhá doba, co jsem běžel takovou dálku a začínal jsem se cítit trochu unavený. Švihnu ocasem ze strany na stranu, chtěl jsem si pohodlněji sednout, ale ten pitomý ocas mi to nedovolal. Nakonec se opřu o stůl a zadívám se na Dala. Rozhlížel se po domě a nevypadal vůbec unavený. Možná mu dodala síly ta krev? Nebo jako upír prostě víc vydrží.
"Opravdu si vážím toho, že jsi šel se mnou, Dale. Děkuji. Udělám vše proto, abych nás odsud dostal živé, pokud půjde do tuhého," řeknu a pousměji se. Chvíli jsem se ale musel zamyslet nadtím, proč to vůbec dělá? Proč mi pomáhá? Nic mi přeci nedluží.

Pozriem sa na neho. „Mám obavy že keď bude po všetkom tak z nás budú nepriatelia.“ Poviem a sledoval som ho. Mal problémy si sadnúť kvôli chvostu. Ja som bol rád že takéto problémy nemám a jediné čo sa mení sú oči a zuby a nič iné. Neviem si ani predstaviť aké by to bolo ak by som bol démon. Našťastie sa ale démon stať nemôžem teda aspoň myslím ale to nie je podstatné. „To je v pohode a nemusíš ďakovať.“ Pousmejem sa a veril som mu v tomto. „Dobre.“ Prikývnem a všimnem si že sa zamyslel. Mám sa ho opýtať nad čím rozmýšľa alebo to mám nechať tak? Nakoniec som usúdil že bude lepšie ak to nechám tak. Predsa vyzeral že je unavený a tak by si mal odpočinúť ale ja mu nebudem hovoriť čo má a čo nemá robiť. Hádam má dosť rozumu na to aby vedel čo je a čo nie je správne.

"Proč myslíš?" zeptám se překvapeně a párkrát zamrkám. Měl moji plnou pozornost a tak se opět posadím rovně na židli a zadívám se na něj. Proč by z nás měli být nepřátelé? Nechápal jsem to a byl jsem zmatený. Udělal jsem něco? Skousnu si ret a zmateně se na něj podívám. Myslel jsem, že jsme... Zavrtím hlavou a pár pramínků černých vlasů mi spadne do obličeje. Měl jsem z tohohle špatný pocit. Znovu se na něj podívám a poté se rozhlédnu po místnosti. Najednou jsem měl chuť jít spát a... No, prostě nemyslet.
"Jsem unavený, půjdu si lehnout..." řeknu sklesle a postavím se na nohy. Vydám se hledat nějaké místečko, kam bych si mohl lehnout.