Fen'lin a Dale (+Nat)

Dale byl vážně vytočený, myslel jsem, že každou chvíli po mně vyjede, ale vypadalo to, že se zatím drží. Bylo mi líto, že mu nijak nemůžu pomoct, ale... Na tohle byl nejspíš sám. Doufal jsem, že mu to ale vyjde a Rea mu dobře poradila. Opravdu jsem nechtěl, aby přišel o život, vypadal na slušného upíra.
"Za zkoušku nic nedáš," zamumlám a podívám se na hodiny, chtěl jsem jít s ním, ale za půl hodiny jsem musel jít do práce.
"Budu muset zůstat tady, dej mi vědět, jak to dopadlo... Jakmile si seženeš nový mobil," řeknu potichu a rozejdu se k baru. Byl jsem na sebe naštvaný. Nemohl jsem pomoc a byl jsem doslova bezmocný.

Mal pravdu za skúšku nič nedám. „Nevadí len pekne pracuj. Jasné neboj sa ak prežijem tak sa všetko dozvieš.“ Poviem a trochu sa pousmejem. „Tak ahoj.“ Rozlúčim sa s ním a potom odídem do hotela. Keďže cestu tam som poznal naspamäť tak mi to netrvalo dlho a za chvíľu som tam bol. Hneď som išiel do svojej izby a zbalil som si všetky veci. Nechcel som riskovať že ma tu nájde. Keď som mal zbalené veci tak som odišiel k dverám číslo 282. Mal som trocha obavy s toho že čo ak je tam Viktor a čaká na mňa aby ma zabil? Neostáva mi nič iné ako to skúsiť. A tak som prišiel k dverám a zastavil som sa. Niekoľko minút som sa díval na dvere a rozmýšľal som čo mám robiť. Nakoniec sa zhlboka nadýchnem a potom vydýchnem a zaklopem na dvere. Tú chvíľu som mal pocit že mi srdce od strachu vyskočí z hrude.

Seděl jsem ve svém hotelovém pokoji a přemýšlel, co budu dneska dělat. Neměl jsem nic na práci, žádnou zakázku a začínal jsem se nudit. Možná půjdu ven lovit, ale kdo ví? Pohodlněji se natáhnu na gauči a zadívám se ven z okna. Měl jsem krásný výhled na město, který jsem si mohl užívat jen v noci, protože ve dne svítilo to otravné slunce. Z přemýšlení mě vytrhne až klepání na dveře. podívám se tím směrem a na tváři se mi objeví úšklebek, doslova vyskočím na nohy a prudce otevřu dveře.
"Kohopak mi to čerti nesou?" řeknu nahlas a vesele. Přede mnou stál mladík, byl menší než já, ale to byla většina lidí a vypadal celkem vystrašeně.
"Hmmm? Kdo jsi a co chceš?" zeptám se a ramenem se opřu o trám dveří.

Dlho som nečakal kým sa dvere otvorili. Otvoril mi dvere o niečo starší muž ako som bol ja. Mal základné otázky. Pousmejem sa trochu. „Som Dale a potreboval by som pomôcť s jedným upírom. Možno ho poznáš. Vola sa Viktor a chce ma zabiť.“ Poviem mu a poobzerám si ho. Nevyzeral nejak zvláštny. To tento muž mi má pomôcť zabiť Viktora? To si Rea robí srandu alebo čo? Začínal som mať pochybnosti či sa to vôbec podarí. Pretože som neveril že by to tento muž dokázal. Asi som to mal vážne spraviť sám to by bolo asi najlepšie. Ale čo už narobím? Asi si pôjdem kopať hrob a budem čakať na neho kým ma zabije.

Mladík se mi představí jako Dale a řekne, že potřebuje pomoc s upírem jménem Viktor. Ušklíbnu se, vtáhnu ho do pokoje a zabouchnu za ním dveře.
"Starý, dobrý Viktor! Takže? Hodláš ho zabít? No počítej se mnou," řeknu se smíchem a vydám se k ledničce.
"Dáš si něco k pití? Mimochodem, jmenuji se Nathaniel," řeknu a podívám se do ledničky, ve které byla především krev pro stavy nouze i když jsem preferoval čerstvou. Tedy, stvůra preferovala čerstvou. Nakonec vyhrabu láhev vína a položím ji na stůl, sám jsem ale chuť neměl.
"Víš kde je? Nebo si pro tebe přijde osobně?" zeptám se teď už vážněji a posadím se na gauč.

Jeho reakcie ma prekvapila a potešila. A než som stihol nejako zareagovať tak ma stiahol dnu a zatvoril dvere za mnou. „Ďakujem ti. Rad ťa spoznávam Nath. Ano rád.“ Prikývnem a veci si položím na zem. Potom som sa díval ako sa v hrabe v chladničke a čakal som čo z nej vyhrabe. A vytiahol víno. „Pred pár hodinami mi volal že sem ide takže už je isto na ceste.“ Poviem mu a povzdychnem si. „Nebol by som v tejto kaši keby som tu nechcel ostať. Lenže vždy musí byť po jeho. Ako keby to nemal jedno kde som. Veď som vždy spravil čo chcel tak by mi mohol nechať trochu voľnosti.“ Poviem nahnevane a zamračím sa. Ale s tým nič nenarobím. On je šéf a treba ho poslúchať.

"Posluž si, jako doma" odpovím s úšklebkem a ukážu směrem k vínu. Tohle vypadalo zajímavě a Viktor mě už jednou nasral, když se mi přimotal do práce a ztížil mi ji. Naštěstí jsme se nikdy neviděli osobně, vždycky jsem se setkal jen s někým, kdo pro něj pracoval a podle mladíkova vysvětlení on byl také jeho loutkou. Bývalou loutkou, jak vidím. Začnu se tiše smát a přikývnu.
"Takže jsi jeden z jeho zabijáků, hmm? Řeknu ti, je lepší pracovat sám pro sebe a udělat si jméno," řeknu s úsměvem a potěší mě, že Viktor přijede až sem.
"Tohle je nejlepší hotel ve městě, určitě se ubytuje tady, takže si jen počkáme," řeknu s úsměvem a tiše doufám, že to bude brzo. Vstanu a dojdu si pro notebook, který položím na stůl a zapnu ho. Rychle se napojím na kamery hotelu a přepnu na recepci.
"Uvidíme ho, jakmile dorazí a poté se podívám do záznamů hotelu, v jakém je pokoji, pohodička," řeknu se smíchem a pohodlně se usadím na židli.

Pousmejem sa a prikývnem. „Ďakujem.“ Poviem a ako som ho tak sledoval tak som sa nestačil diviť. Bol úplne v pohode a nič ho nenaštvalo. Kde sa to v ňom len berie? „Ano ale on ma premenil a sľúbil mi že ma naučí všetko ak budem pre neho pracovať. Tak čo mi iné ostávalo? Nechcel som byť monštrum ktoré vraždí ľudí. Dosť že som zabil svoju rodinu. A ja viem ale nemal som tú možnosť to skúsiť.“ Povzdychnem si a potom sa posadím. Ak by som mal mobil tak by som vedel kde je. Isto mi teraz vyvoláva a vypisuje ale bohužiaľ sa už nedovolá a nedopíše. To nechcem vidieť aký bude naštvaný. A keď to všetko povie tak sa pousmejem. „Takže môžeme len sedieť a dívať sa a čakať.“ Pousmejem sa a pokrútim hlavou. Obdivoval som jeho pokoj. Potom si sadnem aj ja aby som nestál a potom som sa upokojil. Už som sa nebál.

Poděkuje mi, ale na tom mi vůbec nezáleželo. Ani nebudu chtít zaplatit, momentálně jsem jen chtěl dostat toho bastarda a on mi dal skvělou příležitost. Začne mi vykládat, jak se seznámil s Viktorem a jak nechtěl být monstrum, které vraždí lid. Ušklíbnu se podívám se na něj.
"A nevadí ti s jedním monstrem spolupracovat?" zeptám se s úšklebkem. Já jedním byl. Vraždil jsem lidi a bylo mi to jedno. Možná kdysi mi to vadilo, ale teď? Zvykl jsem si, nemohl jsem si pomoct. Dobře, teď to bylo lepší, když jsem potkal Miriam, ta mě dokázala kontrolovat, ale stále jsem se cítil jako monstrum, zrůda a tak se na mě i většina upírů dívala. Nevěděl jsem, jak zareaguje tenhle, ale měl bych to zjistit dřív, než se do něčeho pustíme.

Na moje poďakovanie nereagoval. Čo som nijak neriešil. Prikývnem. „Jasné že mi to vadí ale zvykol som si na to.“ Poviem a myknem plecami. Pretože som vlastne iný život ani nepoznal len tento a preto som si na to zvykol a nejak som to neriešil. Mal som všetko čo som potreboval. Domov jedlo a všetko okolo toho. Takže život s ním nebol zlý len keby nebol taký náročný na toto. Keby dal trochu voľnosti tak by to bolo úplne niečo iné ale toto? Nechápal som prečo ma chcel mať neustále pod kontrolou veď za tie roky som mu hádam dokázal že mi môže veriť a že spravím všetko čo povie. Ale asi mi neveril asi neveril nikomu. Pomaly som začínal preklínať ten deň keď ma premenil. Radšej ma mal zabiť a bol by pokoj a nie so mňa spraviť upíra a navyše jeho nájomného vraha. Keby sa dal vrátiť čas tak by som to isto spravil inak. Ale bohužiaľ sa vrátiť nedá a ja sa musím zmieriť s tým že som upír a možno mŕtvy upír.

Po jeho odpovědi se začnu smát a postavím se na nohy. Pobaveně jsem ho sledoval, nejspíš myslel Viktora a ne mě. Kdyby jen věděl. Uklidním se a protáhnu.
"Nemyslel jsem Viktora," odpovím pobaveně a prohrábnu si vlasy, na mojí ruce se objeví ostré, dlouhé drápy typické pro stvůry a na okamžik se mé oči zabarví do černa.
"Myslel jsem sebe," dodám. Určitě si všiml a pokud toho ví alespoň trochu, hned mu bude jasné co jsem zač. Navíc jsem pochyboval, že ho Viktor nenaučil o stvůrách, když si ho vycvičil jako zabijáka. Zase jsem vypadal normálně a jen jsem toho kluka sledoval, pomalu se zase rozejdu k židli a posadím se před notebook. Přeci jen jsem musel vyhlížet Viktora.

Ten chalan si robí zo mňa srandu alebo čo? Keď nemyslel jeho tak potom koho? Radšej som mlčal a sledoval som ho. A keď sa postaví a oči sa mu zmenia na čierne a potom povie že myslel seba. Pokrútim hlavou. „Nie nevadí mi to. Ak mi to pomôže sa zbaviť Viktora raz a navždy tak prečo nie?“ Myknem plecami. Pokojne by som teraz pracoval aj so samotným satanom len aby mi to pomohlo zbaviť sa Viktora. Potom sa vrátil do normálu a sadol si na stoličku. Ten čas ubiehal strašne pomaly. Mal som pocit že už tu sedíme celé hodiny a jeho nikde. Začínal som si myslieť že to bolo len vyhrážanie a on nepríde. Čo by bolo super aspoň by som mal pokoj ale u neho jeden nikdy nevedel čoho je schopný. Vedel sa objavovať ako duch. Raz tu bol a raz nie a preto sme museli dávať pozor.

Očividně mu nevadilo, co jsem zač a tak jen pokrčím rameny a dál sleduji obrazovku. Byl jsem trpělivý, na svou oběť jsem dokázal čekat dlouho a vždy jsem se ponořil do vlastních myšlenek. Byli jsme potichu a asi až po 2-3 hodinách se na obrazovce objevil Viktorův ksicht. Měl sebou dva strážce, takže máme co dočinění se třemi upíry. Ušklíbnu se a sleduji, jak se vybavuje s recepční, předává hotovost a odchází.
"Fajn, teď ta zábavnější část," zamumlám se sadistickým úsměvem na tváři a rychle se nabourám na stránky hotelu, kam zapisovali hosty a jejich pokoje. Najdu si Viktorovo jméno a číslo pokoje.
"A mám tě, pokoj 368," řeknu vítězně a zvednu se ze židle.
"Jdeme?" zeptám se, chvíli jsem přemýšlel, že půjdeme oknem, ale nechtělo se mi zjišťovat, kde přesně je ten pokoj, takže dveře jsou lepší volba.

Za ten čas čo sme čakali tak som rozmýšľal nad tým čo budem robiť keď toto skončí. Celé roky som nič iné nerobil len zabíjal tých zlých ale teraz to malo všetko skončiť a ja som nevedel čo budem robiť. Z myšlienok ma vytrhne Nath ktorý začal hovoriť. Povedal že teraz tá zábavnejšia čas. Pozriem sa na neho a než sa opýtam ako to myslel tak pokračoval ďalej. „Takže už prišiel?“ Opýtam sa a potom sa opýta či ideme a ja prikývnem. „Ano poďme.“ Poviem a postavím sa a idem k dverám. Bol som plný vzrušenia a tešil som sa kedy to začne a on skončí mŕtvy. Teraz som všetky myšlienky zahodil a sústredil som sa na túto akciu. A chcel som mu ukázať že som dobrý a nemusí sa za mňa hanbiť aj keď jemu to možno bolo aj jedno aký som zabijak.

Vypadalo to, že Dale moc nedával pozor, ušklíbnu se, zavrtím hlavou a rozejdu se ke dveřím. Na chodbě se svítilo, bylo to otravné, měl jsme raději temnotu.
"Měl by být ve třetím patře," řeknu a vydám se ke schodů, když míjím vypínač, zhasnu světla a mé oči si rychle přivyknou temnotě.
"Ach, dlouho jsem neměl žádnou práci, jsem rád, že ses objevil, začínal jsem se nudit," řeknu a tiše se zasměji. Vydám se do schodů a mé oči se změní na rudé s černým bělmem a na rukou se mi objeví drápy. Byl jsem teď na lovu a nehodlal jsem udělat jedinou chybu. Brzy jsme byli ve třetím patře a moje kroky nedělaly žádný hluk. Na tváři jsem měl pobavený úsměv a procházel jsem kolem hotelových pokojů. Díval jsem se na jejich čísla a hledal správné dveře.

Povie kde by mal byť a ja len prikývnem. „Dobre.“ Poviem a idem s ním. A keď zhasne tak moja zmysli sa napnú a som v strehu. Nemal som problém vidieť tme. Zatiaľ som sa nepremenil. Bol som naučený sa premeniť až pri dotyčnom a do kým som s ním nebol tak som sa nemenil. Nad tým čo povedal tak sa pousmejem. „To má teší že som ťa zbavil nudy. Teraz ťa uvidím v akcii.“ Poviem a potom idem s ním. Netrvalo dlho a boli sme na 3 poschodí. Obaja sme sa dívala na čísla dverí. Zdalo sa mi to nekonečné ako keby to nemalo konca. Zrazu ale uvidím číslo 368. „Mám ho.“ Poviem potichu pretože som vedel že ma bude počuť. Predsa sme boli obaja upíry tak to mohol počuť. Zastavím sa pri dverách a počkám na Natha.

Potichu jsem kráčel chodbou, neměl jsem problém slyšet co říká a nad jeho poznámkou, že se těší, až mě uvidí v akci se musím pousmát.
"To budeš první, většinou pracuji sám," odpovím a když řekne, že to našel, otočím se a dojdu ke dveřím. Zaposlouchám se a zevnitř uslyším tichý rozhovor a Viktorův hlas. Něco nevrle vrčel a zněl vážně naštvaně.
"Bingo," řeknu potichu a naznačím Daleovi, aby zůstal. Hned poté se mé tělo změní na stín. Byla to velmi užitečná schopnost, vůbec nedělala hluk a mohla mě dostat téměř kamkoliv, dokud tam byla alespoň malá škvírka. Zhmotním se na druhé straně dveří v malé chodbičce a poté otevřu Daleovi dveře. To bohužel udělá hluk a všichni v hlavní místnosti zmlknou. Stejně jsem to nechtěl udělat potichu... Nechám otevřeno a rozejdu se za mým starým známým.
"Viktore! Rád tě zase vidím, kamaráde! Jak ses měl?!" zeptám se vesele a hned se do mě zabodnou rudé oči tří upírů.
"Ach, jaké to milé překvapení!" zasměji se, ale můj smích se změní ve vrčení.

„Tak to som poctený.“ Poviem a pousmejem sa. Prišiel k dverám a započúval sa. Obaja sme počuli hlasy. On povedal bingo a ja sa len pousmejem. A keď mi naznačí aby som ostal tak prikývnem a sledujem ho čo robí. Fascinovalo ma to že sa dokázal zmeniť na tieň. To by som aj ja rád vedel ale ja som mal iné schopnosti bohužiaľ. Zrazu som ostal na chodbe sám. Poobzerám sa po chodbe a potom počujem ako sa dvere otvárajú. Keď sa otvoria tak vojdem dnu. Hneď uvidím Viktora a dvoch upírov. Ak ma teraz neroztrhne pohľadom tak bude dobre. „Zdravím.“ Pozdravím ho a Viktor sa pozrel na mňa a prebodával ma pohľadom. V tej chvíli som sa začal meniť. Zčernali mi oči a narástli tesáky. A bol som pripravený na všetko. Bol naštvaný keď ma videl.

Vypadalo to, že jsme byli všichni připraveni na boj. To mi zcela vyhovovalo. Viktor nic neřekl, jen nasraně zavrčel a poté se proti nám rozběhl. Přesněji přímo proti Daleovi. Jenže jsem mu zastoupil cestu a také se na něj vrhl. Byl to přes tisíc let starý upír, tohle si nenechám ujít. Zablokuji jeho ránu a začnu se smát. Ti dva poskoci se rozhodli zasáhnout a viděl jsem, jak se ke mně blíží. Naštěstí tady byl Dale a ten se jistě o jednoho z nich postará. A pak mi pomůže s těmi dalšími. Ušklíbnu se a soustředím se na Viktora, byl to dobrý bojovník. Jeden z jeho bodyguardů se dostane až ke mně, vyhnu se jeho ráně a vší silou ho odstrčím, takže odletí přes celý pokoj. Hned jsem se zase začal soustředit na Viktora, ten byl priorita a nechtěl jsem, aby mi zdrhnul.

Presne som to čakal že pôjde po mne a ja som bol pripravený na to ale Nath sa postaví pre do mňa a začne s ním bojovať. Nechal som to tak. Obaja boli starší odo mňa takže mali viac sily ako ja. A tak som sa sústredil na tých dvoch upírov. Ešte dobre že sme s Fenlinom trénovali aspoň som bol pripravený teraz na boj. Jeden upír na mňa zaútočí a ja zablokujem jeho ranu. Chytím ho za ruku a vykrútim mu ju za chrbát až tak že počujem ako praská kosť. Potom ho zodvihnem a celou silou ho odhodím. Upír vyletel von oknom. Pousmejem sa a potom sa pozriem či Nath nepotrebuje pomoc. Vyzeralo to že nie. A tak som sa venoval tomu druhému upírovi. Začneme spolu bojovať.

Zaslechl jsem lámání kosti, zvuk roztříštěného skla... Ach, krásná hudba pro mé uši! Tiše se zasměji a vyhnu se další ráně od Viktora, byl dobrý. Dostanu ránu do břicha, ale nedám nic znát, jen se zasměji, jako bych to ani necítil a zaryji drápy hluboko do Viktorova ramena. Zasyčí a uskočí, poté se ke mně rozběhne a já ho nechám odhodit mě dozadu. Dopadnu na záda a okamžitě se postavím, to byl ale už Viktor za mými zády a držel mě za krk.
"Poslední slova?" zasyčím. Ušklíbnu se, nehlídal se a to se mu stane osudným. Aktivuji svoji schopnost zhmotňování stínů a zasměji se.
"Ops," řeknu se smíchem a od mých zad se zhmotní několik metr dlouhých ostnů, kterými Viktora prošpikuji. Zakašle, pustím mě a odstoupí dozadu. Otočím se na něj a jednou ránou ho uzemním. V tu chvíli si ale všimnu, že upír, který předtím vyletěl oknem už leze zpátky. Povzdechnu si a jakmile vleze do místnosti, chytím ho pod krkem.
"Viktor je tvůj, pokud chceš, jen si pohni, staří upíři se zatraceně rychle hojí," houknu přes rameno a zakousnu se upírovi, kterého jsem držel do krku.

Bojoval som s upírom tak som netušil čo sa deje. Bol to vyrovnaný boj takže som pár rán od neho schytal. Rovnako tak on odo mňa. Obaja sme tvrdo bojovali že ani jeden z nás si nevšimol že tej prvý upír ktorý vyletel von oknom lezie spať. Od boja ma odtrhol Nathov hlas ktorý mi Viktora nechal. Odhodil som upíra ktorá vrazil do steny a spadol na zem. Pribehnem k nemu a pozriem sa na neho. Viktor zavrčí na mňa. „Ja som ti dal večný život a spravil som s teba zabijaka a ty sa mi takto odvďačíš?!“ Zavrčí Viktor. „Nič s toho nie je pravda. Ty si mi ho zničil. Kvôli tebe som zabil rodinu a stratil som kamarátov a to ti nikdy neodpustím. Takže teraz si vychutnám tvoju smrť a potom budem mať pokoj!“ Zavrčím a Viktor sa zasmeje. „Bezo mňa nie si nič. Ak ma zabiješ tak po tebe pôjdu všetci a budú ťa chcieť zabiť. Ja som ťa chránil pre nimi.“ Povie so smiechom. „To je mi jedno. Viem sa ubrániť. A nechránil si ma. Vždy som sa musel vedieť o seba postarať sám. Pre teba bolo dôležité či som splnil úlohu. Nič iné ťa nezaujímalo!“ Zavrčím a potom sa pripravím a upírskou rýchlosťou mu odseknem hlavu. V chvíľu sa pre mňa ako keby zastavil čas. Díval som sa ako mu hlava letí na zem a zrazu som nevedel čo bude teraz so mnou. Stál som tam a díval som sa na jeho mŕtve telo. A ani som nevnímal to že tý dvaja upíry bojovali s Nathom.

Ani jsem si nestihl vychutnat upírovu krev, když jsem si všiml, že se na mě řítí další nepřítel. Povzdechnu si a urvu upírovi hlavu. Olíznu si rty, otočím se zrovna ve chvíli, kdy do mě ten druhý vrazí. Za mnou bylo okno, takže jsem se nesměl nechat odhodit. Zapřu se nohama do země a zabrzdím nás.
"Kreténe," zavrčím a odstrčím ho od sebe. Zaútočil na mě a šlo vidět, že má zkušenosti. Dostanu pár ran, které mě akorát vytočí a tak se s ním rozhodnu udělat rychlý proces. Po pár ranách padne mrtvý k zemi. Otočím se na Dala, který se díval na Viktorovo mrtvé tělo a byl potichu.
"Pokud vím, ožít neumí," zasměji se a začnu těla skládat na jednu hromadu na koberec, který byl stejně od krve a budeme ho muset vyhodit. Naštěstí nebyl přes celý pokoj a tak jsem ho akorát vyprostil z pod pohovky a zabalil do něj těla.
"Spálíme to na střeše, udělal jsem si odtamtud náhradní klíče," řeknu zvesela a ujistím se, že mi po cestě žádné z těl nevypadne. Byla to ale zatraceně široká role koberce.

Ani som poriadne nevnímal čo hovorí. Stále som sa díval na to telo. Po toľkých rokoch som voľný a môžem si robiť čo chcem. Lenže ja som nemohol stále tomu uveriť že je to tak a čo vlastne budem robiť? Nič iné okrem zabíjania neviem. Keď zoberie telo tak sa pozriem na neho a dívam sa ako balí tela do kobára. Keď povie že ich spálime na streche a že ma odtadiaľ náhradný kľúč tak prikývnem. Stále som mlčal a všetko mi to prišlo ako sen s ktorého sa každú chvíľu zobudím a všetko bude tak ako pred tým. Zrazu som nevedel čo teraz. Potom on zobral kobár a išli sme na strechu. Ja som šiel za ním a mlčal som ale díval som sa či náhodou netečie krv na podlahu. Nerád by som musel utierať podlahu kvôli tej krvi.

Dojdeme až na střechu hotelu, hodím koberec na zem a vytáhnu zapalovač. Začnu opatrně koberec podpalovat a jsem rád, že upíří těla jsou velmi hořlavá. Dával jsem si pozor, abych nespálil sám sebe a nakonec odstoupím a dívám se na velký "táborák." Měl jsem radost, že jsem zabil Viktora a zajímalo by mě, co teď budou dělat všichni jeho poskoci. I kdyby se po mně rozhodli jít, nebál jsem se. Oni skončí mrtví, ne já. Ale vypadá to, že Dala to celkem vzalo. Pořád mlčel a já nebyl ten, kdo by se zeptal, jestli je v pohodě a probral to s ním. Eh, na tohle fakt nejsem. Poplácám ho po zádech, trochu silněji, než by bylo nutné a zasměji se.
"No tak chlape! Konečně ses ho zbavil užívej života," řeknu se smíchem a otočím se k odchodu.