Mia + Zareth

Překvapeně jsem sledoval její reakci na můj návrh. "No já nevím jistě, jestli to existuje, ale je to dost pravděpodobné." Trochu mě její reakce zaskočila. Je nějak moc nadšená. Zamračeně jsem sledoval její prst a naslouchal tomu, co říká. "Počkej já ani nevím jestli tam chci." Začal jsem poměrně vlídně, místo toho, abych se na ní utrhl, ať nezkouší říkat, co mám dělat. Neochotně jsem jí následoval k plakátu, na kterém absolutně netuším, co ani jak vyčetla. "Animo...cože?" Nechápal jsem. Chtěl jsem ji přerušit a tak nějak usměrnit. Vysvětlit jí, že o to asi nestojím, hlavně netuším o čem to teď kompletně mluví. Konečně jsem se chytil, když začala mluvit o Zyře. "Nemůžu jí tu prostě nechat." Ohradil jsem se na ni, při čemž jsem se snažil zabránit Zyře, aby jí sežrala. "Podívej...mě těší, že máš z toho takovouhle radost, ale vážně to není dobrý ná..." Než jsem to stihl doříct, popadla mě za rukáv a táhla městem. Odevzdaně jsem jí tedy následoval, kdybych jí tu nechal, nejspíš už by mi to neodpustila. Na chvilku jsem tak nějak vypnul své vnímání, což se mi stalo osudným, protože jsme se ocitli doslova uvnitř stěny. V okamžiku mě zachvátila panika. "Co to sakra?" Vyšlo ze mě jako první věc po té, co jsme se ocitli na druhé straně. Vytrhl jsem se Mie z ruky a bezděčně zkontroloval rukama, jestli mám vůbec hmotnou podobu. "Tak to bylo hodně divný." Přikázal jsem pobouřené Zyře, aby počkala venku, při čemž znovu velmi opatrně s očima navrch hlavy následoval Miu. Tohle místo bylo tak strašně zvláštní. Velmi obezřetně jsem před sálem obhlédl terén, ovšem hned na to si všiml Mii, která tam zase chtěla prostě vlítnou. "Počkej!" Naléhal jsem na ni a zachytil ji za rameno. "Půjdu první, mohla by to být past." Nečekal jsem až mi odpoví, prostě pomalu nakoukl do sálu, ve jehož přítmí mi začali lehce zářit oči. Co je to sakra za místo? Nechápal jsem. Udělal jsem několik kroků v před, abych měl možnost, dobře se podívat, načež trochu nejistě pokynul na Miu. "Em...asi dobrý, ale jestli uvidíš něco, co ti bude připadat neobvyklé, hned mi dej vědět."

"Nedramatizuj to, jen jsme prošli zdí, není konec světa." Ušklíbla jsem se na něj. Past? Dneska bude zajímavý, jestli se bojí, že v kině jsou pasti. Abych ho trochu uklidnila, tak jsem opravdu počkala až nakoukl do sálu a pak až vešla dovnitř. "Nic tu není, klid." Zasmála jsem se. Šla jsem do poslední řady a jenom ukázala aby šel za mnou. Potřebuju ještě dojít pro brýle. Můžu ho tady nechat samotnýho? Eh, snad jo. "Tady si sedni a chvilku počkej, já se hned vrátím." Snad neudělá žádnou pitomost. Pak začaly přehrávat ukázky k jiným filmům. Odešla jsem ze sálu a když jsem se ujistila, že na chodbě nikdo není vydala jsem se směrem pro brýle. Byly kousek od stánku s jídlem, kde si povídali nějací pracovníci. S tím, že jsem nechtěla aby si mě všimli jsem se dostala pod zem a pak se jenom natáhla pro dva páry brýlí. S mojí šikovností jsem celou tu misku s těma brýlema shodila, takže se k ní oba pracovníci vydali a já tak mohla nezpozorovaně dojít zpět do sálu. Možná si teď budou myslet, že tady straší. Došla jsem zpět a posadila se vedle Zaretha a rovnou mu podala brýle. "Až začne film, tak si je nasaď."

Začínal jsem mít pocit, že na ní mluvím nějakým cizím jazykem. Klid?! Copak si to neuvědomuje? Je tu tolik místa a bytostí na které není vidět. Kdykoli by nás tu mohli přepadnout. Hodně neochotně jsem si sedl do sedačky. Než jsem se ale stačil zeptal, co tady vlastně děláme, Mia začala žvanit něco o brýlích, načež mě tu nechala. Trhl jsem sebou, když se v sále rozsvítil obraz na stěně a hlasitá hudba mi málem odpálila hlavu. Natáhl jsem ruku směrem za jejími vzdalujícími se zády a zoufale zašeptal. "Ne...počkej." Jenže to už byla pryč. Nejdřív mě napadlo, jestli by ji nebylo nejbezpečnéjší sledovat, nakonec jsem se však jen chytl okrajů sedačky doufaje, že to Mia nějak zvládne. Ona tady konec konců byla na rozdíl ode mě ve svém živlu. Konečně utichl jeden obraz o nějakém druhu auta? Prý si ho mám jít okamžitě koupit. Snaží se mě tu nejspíš nějak zmanipulovat! Musím varovat Miu! Než jsem se však stačil zvednou, objevil se její obrys ve dveřích, proto jsem tedy zůstal na svém místě. Než ke mě však stihla dojít, objevil se další hlučný obraz, který nabádal všechny v sále, aby šli na vyšetření rakoviny prostaty. Absolutně zděšeně jsem se díval na obrazovku ani si nevšiml, že jsem zabodl drápy do opěradel, tedy dokud mi jedno nezůstalo v ruce. Opěradlo jsem upustil a zatáhl drápy. Naprosto zoufale jsem se podíval na Miu, která už mě jistě slyšela. "Mio musíme pryč! Oni si tady chtějí vyšetřovat prostatu. Já nepotřebuju...já nechci! Pojďme rychle, ať si nás nevšimnou." Naléhal jsem na ní, ale místo svého vysněného odchodu vyfasoval divně vypadající brýle. "Já ale vidím dobře." Zamumlal jsem. "V tomhle budu vypadat příšerně přece. To po mě nemůžeš chtít." Mluvil jsem s dost výmluvným výrazem ve tváři. Když však další obraz poukazoval na skvělou slevu obručí od brýlí, překvapeně jsem na Miu vytřeštil oči. "Takže oni už tě dostali! Neboj přijdu na to, jak tě toho zbavit." Dost nedůvěřivě jsem si od ní brýle přebral. Všechno rázem zhaslo, utichlo a lidé v sále, začali vydávat divné syčivé zvuky...ou...jasně...chtějí abychom se ztišili, si začali nasazovat brýle na hlavu. Hodně obezřetně jsem je napodobil. Nechápu k čemu to je, nejsem si vědom žádné změny. Za zvláštního zvuku se pak přímo před námi zhmotnila, jakoby z ničeho sněhová, možná spíš ledová vločka. Naprosto mě to fascinovalo, nic podobného jsem jaktěživ neviděl. Ohromeně jsem ji sledoval, do té doby, než se začala svými mohutnými ostrými konci natáčet naším směrem. "Mio!" Zašeptal jsem naléhavě, byl jsem si jistý, že nás za malý okamžik probodne! vždyť se furt přibližuje. Přitáhl jsem tedy nohy na sedačku a chytil se za zády opěradla, abych se od ní mohl odtáhnout. Jak jsem se tak nakláněl stále více dozadu a doslova šplhal po té sedačce, ztratil jsem rovnováhu, takže jsem se s hlasitým žuchnutím zřítil na zem do prázdného prostoru za námi. Překvapeně jsem zamrkal a rychle znovu přelezl k Mie, která stále zůstávala sedět na svém místě. Nejspíš jí vymyli mozek, když byla pryč. Zhluboka jsem se nadechl, abych se trochu uklidnil a nějak rozumně si to srovnal v hlavě. Navíc pokud bude všude padat sníh, není možné, aby Mia nastydla? Já jsem sice, proti chladu odolný, jenže z nějakého důvodu vůbec žádný necítím. V tom jsme se ocitli jakoby pod ledem, na kterém někdo chodil. Už už jsem se chtěl zeptat. Co to má jako znamenat? Když v tom postava nad námi zabodla nějaký druh bojové pily nebezpečně blízko mojí hlavy. Vyskočil jsem tedy na nohy a probudil zlomek temné magie, která mi začala fialovočerně plápolat v jedné ruce. "Uteč Mio! Zastavím ho!" Rozkázal jsem jí a čekal, co dalšího podivný vrah vymyslí. Měl jsem pravdu, byla to past! Pil tu teď kolem řezalo mnohem víc. Zatím jsem napočítal čtyři. K mému překvapení se pohled opět změnil, takže bylo dobře vidět na to, jak vrahové prostě bezúčelně řežou do ledu. Jako by to snad už nemohlo být divnější, ti podivíni, kteří neměli ani správné lidské proporce, začali ZPÍVAT. "Cože?!" Nechápal jsem absolutně situaci kolem sebe a nejspíš zněl dost zoufale. "Mě asi normálně hrabe!"

Když jsem přišla do sálu, první čeho jsem si všimla byl naprosto zděšenej a nic nechápající Zareth s opěrátkem v ruce. S opěrátkem v ruce?! Při pohledu na to, co vyváděl jsem se jen plácla rukou do čela a rychle si k němu přisedla, přičemž jsem se tam snažila nějak srovnat i s ocasem, což nebylo nic jednoduchého. Opatrně jsem mu položila ruku na rameno, zatímco on začal blábolit o nebezpečí té reklamy. "Pššš, jsou to jen reklamy, nic nemusíš, jen je ignoruj." Mluvila jsem uklidňujícím hlasem, protože jsem si všimla, že se naším směrem začalo otáčet pár lidí. Podala jsem mu brýle, což se samozřejmě neobešlo bez protestů. Nechápavě jsem se na něj koukala, když začal řešit vzhled. "Vážně?" Zeptala jsem se ho jenom. Jenže pak se začala promítat reklama na brýle, začal být neskutečně paranoidní. Tohle bude hodně dlouhý film. "Nikdo mě nedostal prosimtě, je to kvůli lepšímu prožitku filmu, kdybys je neměl, tak budeš mít rozmazaný obraz." Informovala jsem ho a doufala, že se uklidní. Když se v sále zhaslo a všichni začali pštít, nasadila jsem si brýle a ještě po očku zkontrolovala Zaretha, kdyby náhodou. Film ani pořádně nezačal a Zareth už začal šílet. Možná nebyl nejlepší nápad brát ho na 3D film. Naklonila jsem se k němu, abych nemusela křičet, "Není to doopravdy, to dělají ty brýle." Poučila jsem ho, ikdyž to nevypadalo, že by to něčemu pomohlo, protože jsem viděla, jak se snaží vzdálit od obrazovky, tím, že se úplně zabořil do sedačky a zanedlouho poté se převrátil a svalil se za sedačku. A to celkem hlasitě. "Ugh, to si..." Nakonec jsem si jen povzdechla, ale to už se zase objevil vedle mě. Už se mi to nezdá tak dobrý nápad jako předtím. Už jsem skoro ani nevnímala film, protože Zareth vedle mě doslova vyskočil na nohy s temnou magií v ruce. No to snad není možný. Samozřejmě se za náma začali otáčet všichni lidi v sále. "Zarethe, nech toho, prosím. Uklidni se." Snažila jsem se šeptat, ikdyž stejně už jsme na sebe strhli všechnu pozornost. S tím, že Zareth nevypadal o nic klidnější na nás začali  čím dál tím víc nevrlejší lidi pštít a dokonce na mě letěl i popcorn, který mnou jenom proletěl. Což samozřejmě není vůbec divný, že ano. Dnes už poněkolikáté jsem se plácla rukou do čela, pak jsem vzala zmatenýho Zaretha za ruku a rychle ho odtáhla pryč. "Jak jako tobě hrábne, mně hrábne z tebe." Zavrčela jsem na něj, ikdyž jsem neměla v úmyslu vrčet. Zastavila jsem na chodbě, kam jsem ho dotáhla a zoufale se chytla za čelo a pak si sundala brýle. Párkrát jsem se zhluboka nadechla, abych se uklidnila. "Takže kino už ne, to si zapíšu. A asi bychom měli vypadnout...někam daleko." Zasmála jsem se, možná abych odlehčila situaci, nebo spíš ze zoufalosti, ani nevím. Ale pryč jdeme určitě.

Miu, která se mě snažila uklidnit, jsem příliš nebral v potaz, vzhledem k tomu, že ji očividně vymyli mozek. Až se mi ten, kdo jí to provedl dostane do rukou, bude litovat dne, kdy se narodil...nebo se rozhodl namlouvat ostatním, jak jsou brýle důležité. Stáhnu to hovado z kůže svýma holýma rukama a naservíruju ho hostům totohle cirkusu tak důkladně rozsekanýho, že nebudou vědět, jestli se jedná o pokrm nebo aperitiv. Nevěděl jsem sice proč konkrétně, ovšem přesto jsem byl velice rád, když se Mia rozhodla vzdálit. Nejspíš už jí došlo, jak moc je to tu nebezpečné a že jsem jediný, kdo ji před tímhle nebezpečím může ochránit. No konečně! Chytrá holka. Svůj trochu vyjevený výraz jsem rychle skryl a už chtěl chodbou odejít pryč, když v tom mi Mia vyčetla...něco? Dost nechápavě jsem se na ni zamračil. "Nějak nerozumím tomu, co máš na mysli. Ta věc na tebe nejspíš ještě účinkuje, ale i tak, mohla bys být prosím trochu konkrétnější?" Zeptal jsem se jí ustaraně. Následně si do tváře opět vnesl trochu důstojnosti, kterou možná srážely níž brýle, na které jsem dočista zapomněl. "Škrtni kino, spal ho, žádná škoda." Odpověděl jsem, jenže to podivná skladba o ledu utichla a po několika málo vteřinách ji vystřídaly dětské hlasy. Mou tváři opět problesklo naprosté zmatení. Co se tady sakra děje? Zvědavě jsem nakoukl dveřmi dovnitř sálu, na příliš živou a barevnou zeď, abych zjistil, co má sakra společného nějaká těžba ledu s malou holkou, která se podle všech vodítek jmenovala Elsa. Následně jsem pouze odevzdaně zakroutil hlavou a chtěl odtud i s Miou konečně vypadnout. Než jsem tak stačil udělat, ta menší divná holka ehm...Anna? Začala nabádat svoji sestru ke kouzlení. Úžasle jsem sledoval, jak všude kolem nás poletuje magie, která ve vzduchu nebyla cítit, přitom vypadala tak neuvěřitelně opravdově. Jediným rychlým pohybem ruky, jsem zatáhl Miu zpátky do sálu, aby to taky mohla vidět. "Vidíš to taky! To je neuvěřitelný! Elsa bude asi démon! Podívej jak je talentovaná! Neuvěřitelný! Nechápu to ale...ty cítíš nějakou zimu?" Následně došlo k nějaké nehodě ,u které můžu odpřísáhnout, že nebyla Esly chybou. Při tom pohledu jsem si zakryl otevřenou pusu rukou. "To snad ne! Vždyť ona za to nemohla! Hej slyšíš mě?! To není tvoje chyba!" Snažil jsem se nějak uklidnit Elsu, aby z toho nebyla smutná, což evidentně nebylo nic plané. "M-myslíš, že mě neslyší?" Zeptal jsem se Mii. "Já jí to klidně dojdu říct." Než jsem se však stihl nadát, obraz se opět změnil. Opravdu hodně jsem nestíhal vnímat, jak se tam stačily dostat ti podivní dospělí.

Jak jako konkrétnější, to ani nejde, ze všeho co právě teď dělá mi nejspíš hrábne. Už jsem se nadechovala k odpovědi, když se Zareth ozval se souhlasnou odpovědí, když jsem říkala, že kino škrtám. Úplně ho asi spalovat nebudu, ale tak dobře. Na obličeji mu proběhl zmatený výraz, když se pomalu vrátil ke dveřím sálu a nakoukl tam. Vypadal, jako že odejde, ale pak ho přece jen něco přinutilo zůstat a dívat se dál. Zvědavě jsem tam taky nakoukla a nandala si brýle, abych to viděla pořádně. Pokud bude Zareth takhle v klidu, tak možná to kino nebude nakonec ani tak špatný. Sama jsem byla udivená tím, co se přede mnou odehrávalo, protože jestli jsem slyšela dobře jméno, Elsa měla magické schopnosti, něco jako ovládat sníh a tak a bylo to naprosto úžasné. Ikdyž jsem celkem i viděla, Zareth mě zatáhl až dovnitř, s tím, že se za námi zavřeli dveře. Naprosto užasle na mě začal mluvit, ale dost hlasitě čehož si všimlo i pár lidí v sálu. "Pšt, trochu potišeji." Zašeptala jsem směrem k němu. "Jo, neboj vidím to. Nevím, jestli je démon, to se pak třeba dozvíme." Pokrčila jsem rameny. "Žádnou zimu ani neucítíš..." Hledala jsem slova, jak bych mu to mohla vysvětlit. "Když koukáš na nějaký obrázek, nebo fotku, nebo něco takového, taky necítíš, jak je na tom obrázku. Tohle je to samý, jenom je to spousta obrázků za sebou, takže se to vytváří video, jsou to prostě pohybující se obrázky." Pokrčila jsem rameny, když jsem se mu to snažila vysvětlit, ikdyž moje vysvětlovací schopnosti asi nejsou úplně nejlepší. Zareth najednou vypadal, jakoby to fakt až moc prožíval. Přísahám, neumí šeptat, vůbec. Když začal křičet na plátno, tak to bylo úplně nejlepší. "Potichuu." Snažila jsem se ho zase utišit. "Ne, neslyší tě a buď zticha, nebo aspoň šeptej. A dívej se, tohle vypadá, že to bude ještě zajímavý." Rozkázala jsem mu a snažila se ho nějak pomalu dotlačit zpátky na sedačku, abychom tu jen tak nestáli. Snažila jsem se postupně vstřebat, co se na plátně před námi odehrávalo, ale bylo toho tolik. Měli mapu, která je zavedla do nějakého lesa, s tím, že za jedním koněm, asi za tím, kde byla Anna, což byla sestra Elsy, jestli to chápu správně, se tvořil led a pak se tam objevil...Ten malý kluk s tím asi sobem, nebo myslím, že to je sob, ti tam byli už na začátku, to si pamatuju. Ty dvě sestry s rodiči dojeli na takové zvláštní místo, kde se potom začali hýbat kameny. "Co?" Řekla jsem nechtěně nahlas. Kameny se nehýbou. Jo, je to pohádka, ale...co? Za chvilku budu stejně zmatená, jako Zareth. To nedává žádný smysl. "Tak teď jsem zmatená i já." Prohodila jsem směrem k Zarethovi a dál užasle sledovala dění před sebou. Halloween by měl být víc, jak jednou do roka, chtěla bych sem chodit častěji.

: „Podle mě musí být démon, to jinak přece není možný, takovýhle talent. Později?! To mi to nemůžou prostě říct? Věř mi, čím dřív si to přizná, tím líp pro ni.“ Tak na půl ucha jsem vnímal, co mi říká Mia. Přirovnávala celou tuhle situaci k obrazům. Jenže jak to? Nedůvěřivě jsem se díval na zničenou tvář Elsy, nepřišla mi složená z obrazů. Na druhou stranu mi nepřišla ani skutečná…leccos by to vysvětlovalo. Ocitl jsem se opět na tom divném sedadle, kdyby to bylo alespoň pozlacený, nevadí, stejně potřebuju zjistit, co se stane dál s těmi dvěma. Zrovna jako Mia vedle mě i já jsme bez dechu sledoval, co se tam děje. Trolové? Jak jako trolové. Moje tvář se svraštila do opovržlivé grimasy. Rychle jsem nadzvedl nohy, aby se s nimi nesetkal některý z kutálejících se trolů. Znovu jsem tiše nadával na sedačku. Proč je sakra tak malá? Vždyť se na ni jeden s přitaženejma nohama vůbec nevejde, debilní židle. Židle debilní, jestli se mi kvůli tomu otře o nohu nějakej trol, tak se fakt neznám. Navíc trol! Pfff! To je přeci nesmysl! „Mio, trolové přece!“ Přinutil jsem se svůj hlas trochu ztišit. „Oni lžou. Trolové přeci nejsou. Přece si nemyslí, že jim na to skočim! Ja nevím, jak teda oni, ale já rozhodně nejsem inzitní jak putštok ani náhodou.“ Jako by bylo úplně zbytečné, co tady říkám, protože ten drzý trol, začal mluvit o fungování magie, což podle mého názoru, ale rozhodně nebyla jeho parketa. „Vždyť mele samý nesmysly!“ Než jsem se stačil vzpamatovat, ocitli jsme se opět na hradě. Netrvalo dlouho a ukázalo se, že jsem měl pochopitelně pravdu. Vrátil jsem nejistě nohy na zem, snad už se žádný podvodný trol nepřikoulí. Neskutečný, jakou paseku ten sud napáchal. Elsa by měla prostě všechny zabít a vzít si vládu nad královstvím ne? Proč kolem toho dělá takový drama? Ta malá zrzavá mě neskutečně vytáčí. Vždyť to ani nemůžou být sourozenci, proč za ní tedy neustále leze, nevidí, že ji to očividně ničí? Moment...Korunovace? „Tak ona už jim vládne! Chytrá holka!“

No samozřejmě, protože jen démoni můžou mít takovýhle talent, pff. Jako lepšího komentátora k filmu jsem si vážně přát nemohla, on prostě neumí být chvíli zticha. Když se tam objevili ti trolové, tak před sebe Zareth natáhl nohy, nejspíš, aby se nezakutáleli na něj, ikdyž to teda není možný. Ale to mu znovu vysvětlovat nebudu, takhle to je aspoň vtipnější. Inzitní jak cože? "Eh, nevím co to znamená, ale tohle je pohádka, nemusí tam být všechno reálné, stejně jako v knížkách. Ale tohle je i s videem." Pokrčila jsem rameny a zase se zažrala do filmu. Samozřejmě, aby nebylo moc dlouho ticho Zareth musel mít další připomínku. Jako má pravdu, ten trol mele nesmysly, ale opakuju, "Je to smyšlené, smiř se s tím." Na plátně se zase objevil hrad a pak korunovace Elsy. Je to dědička trůnu, jasně, že bude vládnout. No, to mu vysvětlovat nebudu, to jistě chápe, ikdyž by si nejspíš přál, aby Elsa byla démon a všechny poddané zabila, nebo tak něco. Ta zrzka je podle mě tak trochu...no hloupá a otravná. Takovou sestru bych mít nechtěla, ale zase je fakt milá. Musela jsem se nahlas zasmát, když se tam objevil vévoda z Kravákova. Anna zachránila Elsu od tance s tímhle podivínem, čímž si u mě šplhla. Seděla jsem a ani nedutala, abych pochytila všechno, co se tam děje. A pak přišla na scénu až moc přeslazená chvilka zrzky s tím Hansem, nebo kdo to je. "To je až moc sladký, ew." prohodila jsem. Já jsem spíš na akci a dobrodružství, než...tohle. Děj začínal být čím dál tím lepší, až jsem se začala naklánět víc dopředu, abych byla co nejblíž dění před sebou. Sestry se pohádali a zase se ukázaly ty úžasné schopnosti Elsy. Však jim málem ublížila! Ikdyž chápu, že je naštvaná. Pak utekla a zamrazila celé království. "Tohle je ta akce, na kterou jsem čekala." Natěšeně jsem se usmála a zase se pohodlněji usadila.

Za jiných okolností bych byl dost pravděpodobně uražený, kdyby se mnou někdo mluvil tak drze, jako tahle ušatá, jenže film mě pohltil natolik, že jsem její poučky vůbec neřešil. Zamračeně jsem sledoval nějaký kohoutí tanec...s tváří opice, abych nezapomněl...a podrážděně kritizoval. "Co tohle zase je? Vždyť on není ani trochu...hrmm...to je fuk." Rádoby romantická scéna mi byla záhadou stejně, jako slova Mii. "Sladký říkáš? Jestli je tohle sladkost, pak jsem rád, že necítím žádnou chuť. Tohle není přece žádná...takhle to nefunguje... je to nesmysl." V momentě, kdy ta zrzavá veveřice, která měla oči daleko od sebe stejně tak, jako měla široký pas, což teda rozhodně taky dávalo smysl, přijala nabízenou ruku toho zakotletovanýho podivína, okomentoval jsem její výrok slovy. "Ta je vážně úplně blbá." Děj však nabíral na obrátkách a já musel s Miou souhlasit, byla to neuvěřitelná podívaná. Jedno mi ale vrtalo hlavou. Proč musí prostě neustále zpívat? Zpívají dobře...to jistě, jen...sakra proč? Elsa proklela svou zemi a já spiklenecky šťouchl loktem do Mii. "Hele vidíš? Já ti říkal, že na to má. Je fakt dobrá." Oddanost její otravné sestry na mne však jistým způsobem udělala dojem. Proti nádhernému zámku z ledu, který je sice spíš pro holky uznávám, bydlet bych tam samozřejmě nechtěl, ale jako rychlostavba docela ušel, to nebylo nic. "Víš co? Ona není jen ledajaký démon, určitě je xaphan, jinak to prostě nevidím." Poznamenal jsem, nadmul se pýchou a dále sledoval dění na plátně. Abych byl upřímný tak v momentě, kdy se objevila nějaká chajda se saunou? ehm...ne...neměl jsem nejmenší tušení, na co se právě dívám.