Gabriel & Maya

Vlezu do pokoje a zavřu za sebou dveře, ihned zamířím ke skříni, ale neunikne mi Gabrielův překvapený výraz ani to, jak zrudl. Začnu se přehrabovat ve skříni a nakonec vytáhnu spodní prádlo a nějaké oblečení. V tu chvíli zaslechnu Gabriela, který se mě zeptá, jestli plánuji být dezert. Ušklíbnu se, než se k němu pootočím a vypláznu na něj jazyk.
"Nech si zajít chuť!" řeknu mu hravě a potom se k němu otočím zády. Na tváři se mi objeví široký úšklebek, se kterým pustím ručník na zem a začnu se oblékat. Nikam jsem nespěchala, ale stále jsem si dávala pozor, abych k němu stála zády a moc toho neviděl. V pokoji naštěstí žádná zrcadla nebyla... Jakmile se oblíknu, otočím se na Gabriela s nevinným úsměvem na rtech a posadím se na postel.
"Co plánuješ dneska dělat?" zeptám se, jakoby se právě nic nestalo.

Maya přijde do pokoje a rovnou zamíří ke skříni kde začne hledat oblečení... po mé poznámce se na mě pootočí a vyplázne na mě jazyk. Pak mi řekne ať si nechám zajít chuť, otočí se ke mě zády a pustí ručník na zem. Ačkoliv jsem nic moc neviděl tak jsem pořád mohl obdivovat její krásnou postavu a jemnou kůži. Oblékala se poměrně pomalu takže jsem si ten pohled mohl vážně užívat... Jakmile se převlékla tak se otočila na mě a s úsměvem se posadí na postel. Pak se mě zeptá co plánuji dělat.
S tím úsměvem byla tak krásná... nejradši bych jí políbil, ale to by asi nebylo v pořádku...
"Huh... to nevím... za nějakou chvíli bych měl být uzdravený tak abych se mohl bez problému pohybovat takže co kdyby jsme se šli třeba projít nebo prostě někam zašli ? Zas tak to město neznám takže by jsi mi třeba mohla ukázat nějaká pěkná místa... co ty na to ?" řeknu v klidu a trochu se protáhnu přičemž se mi na obličeji promítne trochu bolesti které jsem při tom pohybu zažíval.

Celou dobu jsem na sobě cítila jeho pohled a musela se usmívat. Muži byli mnohdy předvídatelní, ale Gabriel mě překvapoval víc, než kdokoliv jiný. Odpoví mi, že za nějakou dobu by měl být uzdravený natolik, aby se víceméně bez problému mohl hýbat a tak navrhne procházku po městě. Přikývnu a neunikne mi jeho bolestná grimasa v momentě, kdy se protáhne.
"Dobře, je ale devět ráno, takže půjdeme až po obědě... Udělám ti něco dobrého," řeknu s povzdechem, ale na vaření byl ještě čas.
"Ale co třeba... Kouknout na nějaký film? Na oběd je brzy," navrhnu trochu nervózně, ani jsem ale netušila proč...
Nakonec se s Gabrielem usadíme v obýváku na gauči před televizí, pustíme si film a později mu uvařím oběd, teď jsme byli připraveni vyrazit a Gabrielovi se vrátila barva do tváře. Už nebyl tak bledý, jako předtím.
"Kam chceš jít? Město je opravdu velké," zeptám se ho sotva vyjdeme ze dveří.

Maya s procházkou souhlasila a navrhla že půjdeme až po obě s tím že mi uvaří něco dobré. Pak ještě navrhla že se můžeme zatím podívat na film s čímž jsem ihned souhlasil. Maya zněla trochu nervózně. Sedli jsme si do obýváku a dívali se na nějaký romantický film který Maya vybrala... Po filmu Maya uvaří úžasný oběd, který si moc užiji.
Pak už jsme připraveni vyrazit... mě už skoro nic nebolí, takže se bez problému můžu pohybovat.
Jakmile vyjdeme ze dveří Maya se mě zeptá kam bych chtěl jít protože je město velké. Bylo mi to docela jedno... prostě jsem chtěl být na vzduchu s ní a třeba poznat nějaká nová místa.
"Půjdu tam kam mě zavedeš." povím s milým úsměvem na tváři a nastavím jí ruku aby se za ní mohla chytnout... přeci jen předtím jsme takhle chodili tak jsem neviděl důvod proč by jí to mělo vadit.

Věnuje mi další z jeho milých úsměvů a sdělí mi, že půjde, kam ho zavedu.
"Ano, přesně proto jsi skončil u mě dome, v jámě lvové," zamumlám spíše pro sebe a zadívám se na jeho ruku. Chvíli přemýšlím, co chce a pak si vzpomenu, že jsem se ho předtím vždycky venku za ruku držela. Ale to bylo jen proto, abych se k němu dostala blíž, popletla mu hlavu... Teď jsem k tomu neměla jediný důvod, ale přesto se natáhnu a chytím se ho. Sejdeme schody a vyjdeme před dům, byl krásný den a sluníčko hřálo mojí studenou kůži. Spokojeně se usměji, než se vydám dál ulicí a přemýšlím, kam bych mohla Gabriela zavést. Nakonec se rozhodnu zavést ho na hlavní náměstí a potom do nedalekého městského parku, kde byl vždycky úžasný klid a bylo to dobré místo na lov. Já už toto místo v noci neohrožovala, ale docela často jsem tam narazila na jiné upíry.
"V noci v parku je hodně...." začnu potichu, ale najednou se zaseknu. Pokud to místo nezná, nechtěla jsem mu o něm říkat. Nechtěla jsem, aby tam šel a upíři ho přemohli v přesile. Skousnu si ret a sklopím hlavu k zemi.
"Je tam krásné, není tam ani noha a ten klid je neuvěřitelný," řeknu nakonec a pocítím lehké výčitky svědomí za to, že mu lžu. Ale bylo to abych ho ochránila!

Po tom co jsem Maye řekl že půjdu kam mě zavede jen něco zamumlá, ale díky svému sluchu rozeznám že řekla něco ve stylu že to je důvod proč jsem skončil u ní doma... Mě to přijde hrozně vtipné a tak se začnu trochu smát.
"Já nemůžu za to že jsi hrála nevinnou dívenku co v noci potřebuje pomoci." zasměji se a trochu do Mayi šťouchnu ramenem...
Maya mi pak začne říkat o parku u města, který je prý krásné místo kde je klid... Jo přesně takové místo se mi teď hodilo... někde kde je klid a tak si budu moci užít s Mayou trochu pohody.
"Tak teda jdeme do toho parku." řeknu a následuji Mayu která mě tam vede. V tuhle chvíli jsem naprosto miloval její dotek, protože bylo horko a ona naprosto krásně chladila... bohužel mi chladila jen ruku a teď nebyl ten správný okamžik na to jí obejmout aby mi chladila větší část těla...
Šli jsme přes náměstí na kterém jsem občas postával v noci při lovu abych si trochu odpočinul a pak jsme se konečně dostali k parku... bylo tam hodně stínu a příjemný větřík takže perfektní místo pro strávení dneška...
"Vybrala jsi skvělý místo." řeknu Maye a usměji se na ní.

Pitomí vlkodlaci a jejich dobrý sluch... Okamžitě se rozesměje a tak ho propálím pohledem, ale nechám ho být... Ano, hrála jsem si na nevinnou, dělala jsem to pořád, byla to legrace a snadno jsem si dokázala lidi omotat kolem prstu. Povzdechnu si, byla jsem ráda, že jsem Gabrielovi nic neprozradila. Přes den mi do parku chodit nevadilo, bylo to pěkné místo, ale v noci... To bylo horší. Stále jsme se drželi za ruce a procházeli se městským parkem, kde bylo plno zeleně a já tak nějak automaticky mířila k jezírku, které bylo uprostřed parku. Byla v něm krásná. čistá voda a já se nakonec zastavím na kraji vody a zadívám se na její lesklou hladinu.
"Jsem ráda, že se ti tady líbí," řeknu mu a usměji se. V tu chvíli se ale zarazím. Řekla jsem to automaticky, bylo to však něco, co bych řekla jen v mé přetvářce, jenže... Tohle přetvářka nebyla. Opravdu jsem chtěla, ať si naši společně strávenou dobu užívá a... Měla jsem opravdovou radost. To mě však stále děsilo. V lehké panice prudce trhnu s Gabrielem směrem k vodě a pustím jeho ruku. Sledovala jsem, jak celý zahučel do celkem hlubokého jezírka a uleví se mi. Hned na to se však začnu hlasitě smát.

Došli jsme v nějakému jezírku a u něj mi Maya řekla že je ráda že se mi tu líbí... mě se tu opravdu líbilo... byla tu příroda, studený vánek a Maya. Najednou ale se mnou trhne tak moc že zahučím do toho jezírka... vůbec jsem to nečekal, ale stihnu zadržet dech. Když vyplavu na hladinu tak se na Mayu zadívám pohledem, který měl vyjadřovat něco jako... Co to má znamenat? a proč jsi to udělala?
Vidím však jak se mi směje a nevydržím to... začnu vylézat z vody a jen svižně chytím Mayinu ruku a stáhnu jí k sobě do vody... posadím se na břeh s nohama pořád ve vodě a čekám než vyplave...
Více méně mi ta voda nevadila, protože bylo horko, ale i tak jsem si nemohl nechat líbit to jak mě tam drze shodila... teď už jsem měl ale úsměv na tváři i přes to že jsem měl všechno oblečení mokré.
"To sis zasloužila." řeknu jakmile Maya vyplave a začnu se smát.

Když vyplave nad hladinu s pohledem, který doslova říkal: Proč? Začnu se smát ještě hlasitěji a přitáhnu na nás pozornost některých kolemjdoucích. Hned na to zaslechnu čvachtání vody a když otevřu oči, všimnu si, že Gabriel je těsně u mě a za ruku mě následně stáhne do vody. Vyjeknu a zapluji do vody, která byla o trochu studenější než moje kůže. Vyplavu nad hladinu a propálím pohledem Grabriela, který seděl na kraji vody a s úsměvem mě pozoroval. Sdělí mi, že jsem si to zasloužila a začne se smát. Cáknu na něj vodu, než se postavím, dojdu ke břehu a posadím se vedle něj.
"Ty taky," řeknu s úsměvem a začnu nohama kopat do vody.
"Stejně ses chtěl zchladit, no ne? Léto pro vás vlkodlaky musí být utrpení, když je vaše teplota ještě vyšší, než lidská," ušklíbnu se a nakloním se tak, abych viděla svůj odraz ve vodě.

Maya vyplave na hladinu a propálí mě pohledem... je malá oproti mě takže mi vůbec nepřijde děsivé když je naštvaná... spíše roztomilé. pak na mě cákne vodu a já si musím otřít obličej abych zase viděl.
Maya za mnou přijde a sedne si vedle mě. Pak mi řekne že jsem se přeci jen chtěl zchladit a že léto musí být pro vlkodlaky utrpení když je takové vedro.
"Ano to máš pravdu... ale když máš u sebe upírku co tě může zchladit, tak to zase tak hrozné není..." řeknu s úsměvem a lehnu si na záda. Přes listy stromů na mě svítilo sluníčko a já si to užíval protože teď po tom lehkém vykoupání ve vodě bylo to teplo příjemné. při svém ležení jsem pozoroval Mayu která sledovala svůj odraz ve vodě.
"Víš... jsem rád že jsem tě poznal... v určitém směru jsi mi otevřela oči a jsem ti za to vděčný." řeknu a zadívám se na vysoké koruny stromů přes které občas vidím blankytné nebe, které dneska bylo.

"Aby tě ta upírka spíše nenakopala do zadnice," zasyčím na něj, ale můj tón zněl pobaveně. Byla legrace utahovat si jeden ze druhého.
"Nemít tohle, ani tady být nemohu," řeknu a sáhnu si na přívěšek, který jsem měla kolem krku.
"Jsem za to ráda, sluníčko mám opravdu ráda," vydechnu po chvilce a koutkem oka se zadívám na Gabriela, který se natáhne do trávy a po chvilce řekne, že je rád, že mě poznal.
"Já... Já..." začnu, ale zaseknu se a sklopím hlavu.
"Ukázal jsi mi, že to jde i jinak, jsi mi ochotný pomoci, abych nikoho nemusela zabíjet, jenže... Taháš na povrch mou lidskou stránku a já nevím, jestli je to dobře. Jestli to vůbec chci. Jsem stvůra, Gabrieli. Zabíjení mi nevadí, užívám si ho. Tu kontrolu, kterou mám... Sílu," vydechnu a zavřu oči.
"Lov jsem si vždycky užívala, myslím, že ty také, ale... K mému překvapení mi nechybí," dodám stejně potichu.

Když Maye řeknu že jsem rád za to že jsem jí poznal.. sklopí hlavu a řekne mi že jsem jí ukázal že to jde i bez zabíjení ale nevím jestli je dobře že tahám její lidskou část na povrch... podle ní je stvůra. prý si lov vždy užívala, ale nechybí jí. Já se zpátky posadím a dám jí ruku kolem ramene a položím si její hlavu na svojí hruď.
"To jestli je něco správné nebo ne teď nezjistíme, to hlavní co teď chci je aby jsi byla šťastná... a v mých očích nejsi stvůra, ale Maya... upírka co mi změnila život. Věřím že i lidská Maya je bojovnice která získá kontrolu... takže teď se nestrachuj o to co je dobré a špatné... to nikdo neví a zjistíme to až za hodně dlouho..." Vydechnu v klidu a pohladím Mayu po vlasech... "Jsem tu pro tebe a budu tu ať se stane cokoliv. Zasloužíš si být šťastná i přes všechny věci co se v minulosti staly." pokračuji a zadívám se do jezírka ve kterém byla průzračná voda.

Dívala jsem se na trs trávy pode mnou a byla ztracená ve vlastních myšlenkách, dokud mě z nich nevytáhne Gabriel, který mi dá ruku kolem ramen a přitáhne si mě k sobě. Opřu si hlavu o jeho hrudník a zaposlouchám se jak do jeho slov, tak do tlukotu jeho srdce.
"Já... Vážím si toho, ale opravdu mě překvapuješ, Gabrieli... Tolik jsi nenáviděl upíry, viděla jsem ti to jasně na očích. Jsi čitelný jako otevřená kniha... Vidím ti v očích všechny emoce.... Pořád nemůžu uvěřit, že i s tvou nenávistí, která nezmizela, pomáháš stvůře, jako jsem já... Ať řekneš cokoliv, jsem stvůra, stvůra noci a vždycky jí budu," vydechnu a zavřu oči.
"Tenhle náš vztah skončí dvěma způsoby... Buď se neovládnu a zabiju tě, nebo tě zklamu a nakonec se rozhodneš mě zabít," zašeptám.

Maya mi řekla že jí překvapuji protože přes všechnu nenávist k upírům pomáhám stvůře jako je ona, prý jsem hodně čitelný a vidí na mě všechny emoce...
"Ano upíry nenávidím, ale pro mě ty jsi jiná... a pokud na mě poznáš všechny emoce určitě jsi musela zpozorovat i tuto." vydechnu, pak lehce zvednu Maye hlavu abych jí viděl do obličeje a políbím jí...
"Pokud je mi předurčeno zemřít tvojí rukou, tak budiž, ale já tě nezabiji..."řeknu po tom co se oddálím a usměji se... nevěřil jsem že jsem to udělal... bylo to jako sen. Pak už jsem jen čekal jak na to Maya zareaguje a jestli přiletí facka nebo pěst... nevěděl jsem jestli jí záleží stejně na mě jako mě na ní...
"Zkusmě myslet na to, že všechno vyjde skvěle a nikdo umírat nebude ne?" řeknu vesele a zadívám se Maye do jejích krásných očí.

Sdělí mi, že jsem pro něj jiná a já dostanu chuť říct mu na to nějakou kousavou poznámku, jenže pak pokračoval, že když z něj dokáži vyčíst emoce, musím vědět i o této. Lehce mi zvedne hlavu a tak se na něj tázavě podívám, co mě překvapí však je, když mě políbím. Ztuhnu a polibek mu neoplatím, zůstanu jen vyjeveně koukat před sebe. Co to mělo znamenat? To co naznačoval... Má mě rád, nebo se do mě snad i zamiloval? Párkrát zamrkám a Gabriel mě překvapí ještě víc, když mi řekne, že mě nezabije a že jestli on zemře mou rukou, tak ať. Už jsem opravdu netušila, co si mám myslet, mátl mě a... Ani jsem netušila, co říct.
"Jsi opravdu blázen," vydechnu a zadívám se do jeho modrých očí. Nakonec zavrtím hlavou a postavím se na nohy.
"Vraťme se, nevím jak tobě, ale mě se už moc po venku pochodovat nechce, když jsem celá mokrá," řeknu mu a natáhnu k němu ruku.

Maya mi polibek neoplatila, ale nevypadala ani naštvaně, spíš zmateně... po chvíli koukání před sebe mi řekla že jsem opravdu blázen... pak se mi zahleděla do očí. Já hleděl do jejích a ona do mých... tenhle moment byl tak krásný, že by mohl trvat klidně věčnost a nevadilo by mi to.
Pak se zvedla a navrhla ať se vrátíme, že se jí nechce chodit po venku takhle mokrá. Já se usmál když ke mě natáhla ruku a pomocí ní se i vyhoupl na nohy.
"Takže půjdeme zase domů?" zeptám se s úsměvem. Moc jsem nevěděl co si o tom mám myslet... asi byla překvapená nebo zmatená. Ale chápal jsem to, taky bych byl kdyby se mi něco takového stalo. Popravdě mě nikdy nenapadlo že bych políbil upírku a přesto jsem to udělal. Byla pro mě výjimečná. Netušil jsem jak tohle všechno dopadne, ale couvat nebudu... pokud bude správná příležitost nebo se mě sama zeptá, tak jí řeknu jaké city jsem si k ní vybudoval... heh kdo by tušil že se vlkodlak co nenávidí upíry zamiloval do upírky? Je to trochu ironické, ale je to realita.

Přikývnu, když se mě zeptá, jestli jdeme domů a tak se tím směrem i vydáme. Pořád jsem přemýšlela o tom, co řekl, než mě políbil a vrtalo mi to hlavou. Znovu jsem ho držela za ruku, ale najednou ho pustím a otočím se na něj.
"Jestli ses do mě opravdu zamiloval, tak tě vážně lituji," řeknu mu a jestli jsem se sekla... Tohle bude vážně trapné... Ale přesto se rozhodnu pokračovat a mluvit dál.
"Nevěřím na takové věci, jako je láska či přátelství... Nemohou vydržet, jsou zbytečné a lidé se kvůli tomu chovají jako blázni... Což by mnohé vysvětlovalo," vydechnu a znovu se zadívám před sebe.
"Vážně... Přijde mi, že vším, co děláš si jen ubližuješ, nebo ublížíš," zamumlám s povzdechem.

Šli jsme zpátky domů, jenže se Maya najednou přede mě postavila a řekla, že jestli jsem se do ní zamilovat tak mě lituje, protože na lásku nebo přátelství nevěří a je to zbytečná věc. Já se zarazím... po chvilce se zhluboka nadechnu a usměji se.
"Já si nevybírám co ke komu cítím... a ano zamiloval jsem se do tebe." řeknu a na chvilku se odmlčím... pak se přiblížím k Mayinýmu uchu. "Pokud na lásku a přátelství nevěříš. Proč jsi mě včera nezabila?" zašeptám jí do ucha a pomaličku se vydám dál na cestu. Věděl jsem, že může říct věci jako bylo to abych měla co jindy jíst, ale to mi nepřišlo logické protože to mohla i lovem.
Vážně mě zajímala její odpověď, protože jsem nevěděl zda jsem pro ní jen chodící pytlík krve nebo něco víc...

Potvrdí mi, co jsem si myslela s tím, že si nemůže vybrat, co ke komu cítí. udělá se mi knedlík v krku a zůstanu nepřítomně hledět před sebe. Po chvilce se ke mně skloní zašeptá mi do ucha otázku, na kterou jsem sama neznala odpověď. Zůstanu zaraženě stát na místě, i když on už odejde a ještě nějakou dobu tam stojím, než ho doběhnu a srovnám s ním krok.
"Měla jsem," prsknu na něj, než se rozběhnu lidskou rychlostí dopředu a zamířím přímo domů. Nemyslela jsem to vážně, ale nemohla jsem mu odpovědět. Netušila jsem jak a nechtěla jsem nad tím víc přemýšlet, protože jsem se děsila odpovědi. Nemohla jsem si dovolit, aby mi na něm záleželo. Prostě nemohla.... Protože ztrátu někoho blízkého bych neunesla a já věděla, že Gabrieal dříve či později ztratím vlastní chybou.

Maya se zarazí a chvíli jen tak stojí... já mezi tím pomalinku odcházím... uslyším za sebou kroky a vím že Maya za mnou běží... za chvilinku je u mě a srovná krok... pak se slovy že mě měla zabít se rozeběhne... to mě překvapilo a vyrazili mi slzy do očí... co teď ? mám za ní běžet? nebo mě už nechce vidět ?... tohle jsem podělal... rozhodl jsem se že jí nechám jít napřed a sám půjdu pomalu za chvíli se mi Maya ztratila z dohledu... při cestě jsem přemýšlel o všem co se za poslední dva dny stalo... a jen tiše doufal že tohle není konec... nechtěl jsem jí ztratil. Byla to jediná osoba ke které jsem si za dlouhou dobu vybudoval nějaký pevnější city... Jak jsem šel a přemýšlel o těch všech věcech slzy mi stékaly po tvářích... je to dlouhá doba co jsem naposledy brečel... nevím co to se mnou bylo... věděl jsem že je to láska, ale byl to tak neznámí pocit. Bál jsem se že o ní přijdu a udělal bych pro ní cokoliv.
Pomalu jsem došel k našemu bytu a zaklepal, protože jsem si nechal klíče doma. Pořád mi tekly slzy po tvářích ale už jsem si je utřel, aby je Maya když tak neviděla...

Doběhnu domů a zabouchnu za sebou dveře, než se vydám do koupelny, kdy se převleču do čistého a hlavně suchého oblečení, zatímco to mokré rovnou hodím do pračky. S povzdechem se vydám do obýváku, kde si zapnu televizi, sotva tak však udělám, ozve se zaklepání na dveře. Zamračím se a pomalu se k nim vydám. Kdo to může být? Gabriel klíče má, leda by si je zapomněl, což je dost možné... S povzdechem otevřu a opravdu tam stál můj vlkodlak s lehce zarudlýma očima. Překvapeně zamrkám, ale nijak to nekomentuji, místo toho ho pustím do bytu a vrátím se ke gauči.
"Jestli si někde sedneš v tom mokrém oblečení, přerazím tě, běž se převléct," řeknu mu a hravě ho plácnu do ramene. Chtěla jsem mu dát nějak najevo, že i po tom, co mi řekl se nic nezměnilo. Pořád jsem ho tady chtěla a... Možná on nebude chtít zůstat... Přeci jen jsem ho víceméně odmítla a... To bylo něco, na co jsem nechtěla myslet a tak sebou raději plácnu na gauč a pustím si film.

Maya mi otevřela dveře... a řekla že pokud si v tom oblečení někam sednu tak mě přerazí a ať se jdu převléct... připadalo mi jako by se chovala jakoby se nic nestalo... to já ale nedokázal... pořád mi vrtalo hlavou jestli to s tím že mě měla zabít myslela vážně... Na její větu jsem jen smutně kývl a odešel do koupelny kde jsem se osprchoval a převlékl do čistého oblečení... nevěděl teď jak mám Mayu konfrontovat... a tak jsem beze slov odešel do ložnice kde jsem si lehl a dál přemýšlel o věcech z dneška... nelitoval jsem ničeho jen mě mrzelo, co mi předtím řekla...Dneska jsem věděl že na lov nepůjdu, protože jsem byl na tolik rozptýlený, že by mě tam něco ve vteřině zabilo. A tak jsem jen ležel, přemýšlel a poslouchal televizi na kterou se Maya dívala. Byl jsem z toho všeho zmatený, jen jsem se bál odpovědí na otázky které jsem potřeboval zodpovědět.

Snažila jsem se dělat, jako by se nic nestalo. Na oko to mohlo vypadat, že to funguje, že s Gabrielem vycházíme jako předtím, ale.. Pořád jsem cítila jakési napětí a ve vzduchu visely Gabrielovy nevyřčené otázky. Nechtěla jsem o tom mluvit, jen bych mu víc ublížila a ani jsem netušila, co mu říct. Nechtěla jsem se zamilovat. Byl to cit, který jsem opravdu nepotřebovala. Věděla jsem, že jednou odejde, nebo zemře. Ale také jsem věděla, že tuhle konverzaci jednou mít budeme. A tak od našeho dnu v parku uběhlo několik dní.
----------------------------------------------------------------------------
Roztřesenýma rukama odemknu dveře do bytu, netušila jsem, jestli je Gabriel ještě doma, nebo už šel na lov. Dneska mi měl dát napít své krve, takže možná počkal, přestože jsem se zdržela v práci a venku byla už tma. Zápasila jsem s klíčky a dívala se na své zakrvácené ruce. Krev nebyla moje, ale měla jsem ji všude... Byla jsem od ní celá špinavá a netušila jsem, co dělat. Zabila jsem člověka... Zabila jsem ho, přestože jsme měli s Gabrielem dohodu a já netušila, co udělá. Zabije mě? V tuhle chvíli by mi to ani nejspíš nevadilo. Konečně se mi podaří odemknout dveře a tak se rozejdu se sklopenou hlavou do bytu.

Sedím na gauči a čekám na Mayu, která se asi zdržela v práci a protože jsem jí dneska měl dát svojí krev, tak jsem zůstal doma dokud nepřijde... Nevěděl jsem už co dělat, protože zbraň jsem měl vyčištěnou a televize mě už nebavila a tak jsem jen ležel a přemýšlel o tom jak to se mnou a Mayou je... od dne kdy jsem se jí vyznal uběhlo už pár dní a vůbec jsme se o tom nebavili... já se snažil chovat jako normálně abych jí nepřidělával starosti, ale mé otázky jsem pořád měl a bylo to cítit... ten těžký vzduch když jsme spolu mluvili.
Najednou zaslechnu klíče... bylo mi jasné že je to Maya a tak jsem jí šel přivítat a zeptat se co jí tak zdrželo. Vyšel jsem z obýváku na chodbu když zrovna Maya zavřela dveře... pak jsem jí uviděl...
Byla celá od krve... jen jsem na ní nechápavě koukal a nevěděl co říct... tohle se přeci nemůže dít... vždyť máme dohodu a ona se krmí pravidelně... neměla by mít problémy s ovládáním.
Otevřu pusu abych se zeptal co se stalo, ale nejsem schopný vydat ani hlásku z toho překvapení co jsem před sebou viděl... nemohl jsem tomu uvěřit.

Zaslechnu kroky a do zorného pole se mi dostanou Gabrielovi nohy. Pomalu zvednu hlavu a s neutrálním výrazem se mu zadívám do očí. Pomalu se k němu rozejdu a když kolem něj procházím, zcela se v úzké chodbě nevyhnu a narazím do něj ramenem. Pokračovala jsem dál, prvně zamířím do koupelny, ale nakonec se posadím na gauč a bylo mi jedno, že ho zašpiním. S nepřítomným výrazem jsem se dívala přímo před sebe a v hlavě se mi přehrávaly vzpomínky z dnešního večera. Živě jsem viděla, co se stalo a tak zatnu ruce v pěst tak silně, že si nehty zarazím do kůže. Všechny mé svaly byly napjaté, ale výraz jsem stále měla neutrální. Netušila jsem co dělat a před očima jsem pořád měla Gabrielův výraz v momentě, kdy mě uviděl. Byl tak.. Zmatený, zaskočený, překvapený... možná zklamaný? Co bude teď dělat? Porušila jsem dohodu... Co teď?