Ireth & Ezekiel

Seděla jsem přímo u baru a hleděla na skleničku skotské, která byla opravdu plná. Myšlenky mě na chvíli odtáhly od lahodného alkoholu a jenom jsem zírala na led, který se v nazlátlé tekutině rozpouštěl. Sem tam jsem se křenila svým myšlenkám, ale nakonec jsem přeci jenom ze sklenice upila a nezapomněla jsem si k tomu objednat i sklenici džusu. Nechtěla jsem se dneska nějak ztřískat a tak jsem do sebe nekopala celé sklenice, ale upíjela snad jako nějaká dáma, která nechce vypadat jako ožrala. Za chvíli mě myšlenky opustili a jenom jsem si užívala toho prostředí a sem tam sledovala okolí, lidi a prohlížela si nové příchozí. Za tu dobu co jsem byla pryč v podsvětí se tu klientela vystřídala, už jsem moc lidí tady nepotkávala, známých a tak, spíše samé nové tváře, až to na mé tváří zanechalo patrné překvapení a zamyšlení. Pár věcí mi za ten rok pryč, museli v lidském světě utéct, no měla bych to všechno dohnat ať jsem zase nějak v obraze, protože teď jsem byla krapet zmatená a nevěděla jsem co s tou zmateností, než ji jednoduše zapít. No, ne že by to tedy bylo nejlepší řešení.

Bar se začínal plnit lidmi a upíry, cítila jsem to z nich. Lehce se zamračím, na krátkou chvíli a opravdu malý moment. Byla jsme zvyklá že tu po půlnoci smí jenom upíři, možná že udělali vyjímku? Zamyšleně nadzvednu obočí a potom si povzdechnu. Neměla bych to řešit, dokud se tu nespouští nějaká bitka či něco podobného. Znovu se zadívám na skleničku a na led v ní, než zaslechnu kroky a byla jsemsi téměř jisát, že se někdo posadil vedle na barovou židli. Má jistota se potvrdila ve chvíli, kdysi dotyčný objednal skotskou a promluvil, nejspíše na mne samotnou. Lehce nakloním hlavu na stranu, abych si prohlédla mladíka, jemuž tmavé vlasy sahaly až k ramenou. Prohlížel si mě zlatýma očima, které působily zvláště, tak nějak hravě a krutě zároveň. Oh Ireth se vrátila ke svému poetickémusmyšlení, což asi byl dobrý krok vpřed. Chvíli si jej prohlížím, nežvezmu skleničku do ruky a usrknu z ní. "Nová? Kdepak, jenom jsem byla delší dobu pryč, dost se to tady změnilo," odpovím s úsměvem a natáhnu k němu ruku. "Ireth," hlesnu v gestu představení a potřesu si s nim rukou, pokud mě tedy neodbije, nevím jak se poslední dobou mám k lidem stavět, trochu jsem se změnila a už jsem na ně nepohlížela jako na hrozby a cíle.

"Děkuji," odvětím na jeho přivítání a odložím skleničku stranou. Znovu se ohlédnu po okolí, nejprve doleva, poté doprava, snad jako kdybych někoho hledala, očekávala nebo chtěla najít. Jenže nic takového jsem v plánu neměla. Bylo milé, že si někdo přisedl a navázal konverzaci, byla bych tu schopná sedět celou noc bez jediného slova, akorát by to nebylo si tak záživné, ikdyž i pozorování mělo své plusy a mínusy. Ticho vystřídala další otázka a tak jsem si Ezekiela prohlédla a věnovala mu jeden z delšéch pohledů, dokonce jsem si sedla bokem na židli,abych našemu rozhovoru čelila přímo. "Nejspíše ten nepoddajný klid co tady panuje. Odpočinek, oddechnutí, relax... domov," odpovím a v milém gestu se pousměji a znovu si změřím společnost přede mnou. "A co tady přivádí vás?" vypadne ze mě po chviličce ze zdvořilosti, byla jsme překvapená že ještě dokážu vést nějaký normální rozhovor.

Poslouchala jsem ho, hodila u toho nohupřes nohu a přisunula si skleničku blíže k sobě. měl mou pozornost, můj zájem a tak jsem se mu věnovala, i když jsme z jisté zvedavosti a opatrnosti pozorovala i zdejší okolí. Jeden nikdy neví, přeci jen. "Obchod? To mě zajímá. Jakýpak obchod vedete?" takže je to podnikatel?Nevypadá na někoho, kdo by nosil kravatu nebo oblek, spíše naopak. Působil tak nějak nespoutaně a i mluvu měl zdvořilejší, než bych si u koholik dokázala představit. Poté se ale zeptal zd někoho hledám a tak se jenom v úskočném gestu zasměji. "Ne to ne, jenom se rozhlížím. Jsem klidnější když mám přehled o okolí a situaci, než abych tápala v nevědomosti. Nevědomost a já nejsme nejlepší přátelé," pousměji se a znovu upiji ze skleničky. Zároveň si ubarmanky poprosím kolečko citrónu, který hodím do sklenice.

"Obchod s rekvizitami?" nadzvednu obočí a zahledíém se na skleničku a potom na společnost. Bylo to překvapivé a získalo si to mou pozornost. "Ještě jsem nikdy v podobném obchodě nebyla, ale pěkně vyrobené zbraně dokážu ocenit," zasměji se a okamžitě do sebe kopnucelou sklenici. Ani nevím proč, čím více jsem se dostávala do konverzace a hovoru, tím to šlo samo. Zanedlouho jsem si obědnala další a na duž opodál jsem úplně zapomněla. "Občas chodím hrát do divadla, ale nezařizuji podobné věci," řeknu aby konverzace nestála a na malý moment si s rukou před pusou odkašlu. Černá sukně misahala nad kolena, na boku měla lem přivázaný mašličkou. Dlouhé nadkolenka, vysoké černno kozačky a k šatům dlouhý rukáv. Poslední měsíce mé stále, oblíbené a pohodlné oblečení. "Ráda bych se na obchod někdy podívala," nabídnu lehce nevtíravě s upřímným zájmem. Možná bych si mohla domů koupit nějaké dekorace, když na to přijde. Vlastně jsem se chtěla stěhovat do něčeho menšího, akorát jsem o tom jestě s Fen'linem nemluvila.

Znovu mě ujistí o tom, že to nejsou pravé zbraně a tak trochu skryji své zklamání, přestože jsem ho již na poprvé dobře slyšela. Nakonec se ale pousměji a vycením na něj pár bílých zubů. Rozhodně jsem neskrývala radost a nadšení z toho, že by mi někdy obchod mohl ukázat. "Budu jenom potěšena, možná i domů pořídím nějakou výzdobu," odvětím a znovu upiji ze skleničky. Sledovala jsem při tom Ezekiela, který do sebe házel skleničku za druhou, až jsem se nad tím musela zasmát, ani jsem sama netuščila proč, někoho mi to připomnělo. "To zní jako plán," odpovím na jeho nabídku, že by se někdy mohl přijít podívat na to jak hraji. Znovu přehodím nohu přes nohu a trochu se protáhnu v zádech, přece jenom mě začínal bolet zadek od toho sezení ve stejné poloze, tak jsem to trochu a zdvořile korigovala, zatímco jsem si prohížela bar, barmanku, Ezekiela a vlastně celou místnos a okolí. "Jaký jste měl dneska vůbec den?"

Usmívala jsem se a párkrát zamrkala při vyčkávání na jeho odpovědi. Sdělil mi, že bych mu neměla vykat, že si přijde starý a tak se jenom omluvně ušklíbnu a napiji se zeskleničky. "Promiň, už ti vykat nebudu, Ezekieli," sjeho jménem si trochu pohraji a pousměji se. Na malý moment se naše oči zase střetnou a s otázkou jaký jsem měla den, mě přepadl zvláštní pocit, nad kterým jsem se musela parně ušklíbnout. "Také vyčerpávající, až na to že já jsem se přednímu dokumentování vyhýbat nemusela," zasměji se tiše a vezmu skleničku do ruky. Zvednu ji do výšin mých ramen a když chytle skleničku i on, ťuknu do té jeho. "Tak třeba ti ho má společnost zpříjemní," zasměji se a olíznu si navlhlé rty od skotské.

Musela jsem se pousmát, moc dobře jsem věděla kam tahle situace směřuje a o to více mě bavilo předstírat, že mám o ni stejný zájem. Navíc, dlouho jsem si z nikoho neudělala srandu a nepobavila jsem se flirtováním s někým, koho vůbec neznám. "Mno, to zní jako další příjemný plán, jak strávit dnešní večer," ušklíbnu se a znovu upiji ze skleničky, když si můj společník ihned objdnal další. Bože, vidět mě tu Fen'lin, tak dotyčný přede mnou už nemá hlavu a já bych mu musela vysvětlovat, že to bylo jenom neškodně myšleno, pro pobavení. I když znal mě, věděl že občas tyhle věci dělám. Po době strávené v podsvětí jsem se chtěla prostě pobavit a tohle se přímo vybízelo! "Jaký druh pití máš rád?" zeptám se pochviličce zcela neškodně.

Vyčkala jsem na jeho odpověď a pousmála jsem se. S vážným pohledem jsem se otočila na barmanku a objednala u ní jedno pití, které přede mě po chviličce postavila. Bezdalůších slov jsem ho rukou přisunula až k Ezekielovi a na malý moment se k němu natáhla, než jsem se s mrknutím jendoho oka odtáhla. "Zkus tohle, mohlo by ti to zachutnat," navrhnu a poukážu na to, že mám zcela stejné pití. Mě chutnalo, bylo výtečné a taky silné, něco co jsemdokzala ocenit po té době v podsvětí. Zhluboka se nadechnu a poté napiji z vlastní sklenice. "Takže máš rád zbraně? Pro mě jsou přímo fascinující, zejména pekelně ostré meče," přiznám se a znovu se pohodlně usadím na barové židličce.

Chvíli jsem jej sledovala, to zda mu chutná a vypadalo to že opravdu přemýšlí a vychutnává si mnou nabízený alkohol. Nakonec souhlasí s tím že je výtečný a tak se váítězně pousměji a v jakémsi uvolněném gestu zatleskám s úšklebkem a rozhodně neskrývám nadšení. "Ha, bod pro mě," hlesnu s doznívajícícm smíchem a mou další vlnu pozornosti si získá tím co řekne. "Opravdu? A ukážeš mi ji?" zasměji se a oči se mi na malý moment doslova rozzáří nadšením. Moje oči v barvě moře se doslovaz abodnou do těch jeho zlatavých a začnu si ho zkoumavě prohlížet. "Taky jednu takovou mám, vlastně ne jednu," usměji se zeširoka a kopnu do sebe sklenici, ihned si objednám další a nechám si do ní hodit i více ledu než předtím, protože jsme teď více mluvili jak pili a pití se mi celkem rychle ohřívalo na pokojovou teplotu.

Pousměji se nad ním. Byl milý ajeho přítomnost byla příjemná, dobře se s ním povídalo a rozhodně jsem nelitovala toho, že s ním trávím nějaký čas. Doufám že mi moje menší hrátky odpustí, ale jsem už prostě taková. "Dobře tedy, jsem zvědavá, jako menší jsem chodívala na šerm," hlesnu. Tuhle verzi jsem si trochu poupravila, přece mu nebyudu vykládat že jsem šermovala na královském dvoře se svým otcem, protože to byl základ sebeobrany našeho upířího rodu a mého původu v tehdejší době. "To rozhodně máme. Navíc nevidím důvd, proč se nesejít s tak příjemným člověkem," pousměji se a hravě si olíznu rty od alkoholu. "Hmm, chodíváš tady často?" zeptala jsem se a hravě naáhla k jeho ruce, po které jsem lehce a zamyšleně přejela prsty a přitom sledovala "dráhu", kterou jsem na jeho ruce vytvářela.

Znovu jsem zakroužila na jeho jemné kůži a pousmála jsem se. Věnoval mi pozorný pohled do očí a tak jsem to ze slušnosti a ze hry udělala také. Odpověděl na mou otázku a tak jsem se zasmála. "Být tady každý den, tak by nejspíše muselo být něco špatně a na opilce nevypadáš," zasměji se a potom se zmíní o tom, zda bych s nim tedy nechtěla zajít dojeho obchodu. Pousměji se a přikývnu. "Dáme si pár skleniček a můžeme, nebo máš snad dost?" ušklíbnu se provokativně a objednám nám další rundu- Znovu přehodím nohu přes nohu a zhluboka se nadechnu. Na malý moment se ohlédnu do baru a všimnu si Reii, která se na nás zpoza rohu dívala. Ach bože, doufám že tohle nevyznoví Fen'limu.