Nathalia + Caleb

Pousmál se, neb to vypadalo, že ji jeho odpověď překvapila. Po její trochu nejisté větě jen zavrtěl hlavou. "Ani se ti nedivím, jelikož se k baru dostanu jen příležitostně, ale i tak mi to stačí k tomu, abych si prohlédl toho, kdo tam stojí." Pokrčil rameny. Pak si jen poněkud spokojeně vydechl a zadíval se na kavárnu, kam měli namířeno. Sem sice moc nechodil, neb to k parku měl blíž, ale nestěžoval si. Samozřejmě, že jí otevřel dveře a nechal ji vejít, jakožto první. Ihned, jak vešel, se rozhlédl a přítomné si přeměřil pohledem, který užíval v práci. Byl to prostě zvyk, kterého se nedokázal zbavit.

Překvapilo jí to, že hodně kouká po mužích, ale takového fešáka si nevšimla?? Tohle se jí opravdu nestávalo. Pro příště bude vědět, že tam bude a všimne si ho. Avšak zapátrala v paměti, zda si ho přeci jen nevšimla, ale jen mu nevěnovala pozornost, ale ne. Vážně nic. Pohlédla na něj, když opět promluvil. “Musím přiznat, že je zvláštní potkat.. svého kolegu z práce.“ vydechla klidně a došli až ke kavárně. S děkovným pokývnutím hlavy vešla dovnitř jako první. I ona se porozhlédla, čímž hledala i prázdný stůl pro dva. Čeho si nešlo nevšimnout, jak se na ni všichni muži podívali a pozorovali. Neměla s tím jediný problém. Ano, měla sic vlhké vlasy, ale krása rozhodně z ní nezmizela. Narazila na stůl, kde bylo místo pro dva a rozešla se v tichosti k němu, snad ji bude následovat.

Krátce se uchechtl a zavrtěl hlavou. "Věř mi, že daleko horší, je potkat venku šéfa." Vydechl a otřásl se. "Stál jsem u něj a připadal si jak malej kluk, kterého právě přistihli, jak něco provedl." Dodal a následně se zatvářil trošku rozladěně. No, přeci jen ne každému se líbilo, když se na někoho, s kým v tu chvíli byl upřelo x dalších očí. Navíc, on byl dost majetnický, což mohl být také problém, ale.. dokázal se za určitých situací v tomto ohledu dobře kontrolovat. Samozřejmě, že Nath následoval, když se vydala k volnému stolu. Přemýšlel, jak už je to dlouho, co se snaží chovat, na dnešní poměry.. normálně. Vyšlo mu překvapivé číslo, ale moc dobře věděl, že se to může ve stresové situaci během chvilky zvrtnout a on by se pak musel znovu hrabat ze dna, odkud se vyhrabat, rozhodně není něco lehkého.

Věnovala mu krátký pohled a akorát přikývla. "To je pravda. Sice se mi tohle opravdu nestalo, ale věřím, že to musí být opravdu nepříjemné.." zasmála se tomu krátce, i když trochu škodolibost tam byla, ale jen minimální. Do takové situace by se opravdu dostat nechtěla, takže je ráda, že potkala aspoň někoho, s kým se dá povídat. Vůbec by ho netipla jako majetnického muže a rozhodně by se nijak omezovat nenechala. Ráda si udržuje svou volnost a.. nikomu se nepovedlo ji nijak změnit. Došla ke stolu, sundala si batoh, který položila vedle a posadila se na jednu židli. Když se usadil naproti, zhluboka se nadechla a hodlala promluvit. "Tak.. co si dáš??" Optala se ho dřív, než se o to mohl pokusit on. Ona se jednoduše s věcmi nepárala. Porozhlédla se po ostatních mužích a házela své kouzelné úsměvy. Byla už taková.. Zhluboka se nadechla a lokty se zapřela o stůl, čímž zase více ukazovala svůj výstřih.

Pousmál se, i když přeci jen, v tom co řekla, zazněla i trocha škodolibosti. No, nedivil se. Nicméně, když si sedl naproti ní, znovu se ještě rozhlédl kolem, snad jako kdyby něco hledal, než se pohledem vrátil k Nath. Naklonil hlavu ke straně, neb uvažoval nad odpovědí, i když více méně nebylo nad čím uvažovat. Pak zvedl jeden koutek úst v úsměvu a pohled na několik chvil sklopil, než se jí zadíval do očí. "No, možná to, co je mi v tuto chvíli dost podstrkováno, ale.. bude stačit i obyčejná černá káva." Zazubil se, byť tohle mohlo být trošku přidrzlé. Samozřejmě, že si nešlo nevšimnout toho, jak se celou dobu vystavuje na odiv, ale což. Jemu to rozhodně nevadilo, ba naopak. SIce se většinu času ke všem choval zrdženlivě, ale to neznamenalo, že si neumí třeba pořádně rýpnout.

Byla už taková. Žádný sluníčko a milá rozhodně nebyla, ani být takovou nechtěla. Její život se jí naprosto líbí. Plný svobody a sexu. Zhluboka se nadechla a vypadala poměrně spokojeně. Jí se rozhodně líbí, že je na obdiv všem chlapům. Nikdo by neřekl, že holka jako ona, bude pracovat. Hodně libí jí má za děvku, ale.. jak může být děvkou, když za sex nebere prachy?? Není ani žádnou zlatokopkou. Spoléhala jen sama na sebe. I ona mu koukala do očí a poslouchala. "Tak dobře, jdu to objednat." Odpověděla nakonec a jeden ze svých úsměvů věnovala i Calebovi. Zvedla se a přešla k pultu, kde se samozřejmě nahnula k muži před ním a sexy se postavila, když položila ruce na pult. Bylo vidět, že s ním flirtovala, avšak svou objednávku vyřídila. Byl dokonce natolik milý, že nemusí platit. Ona to s muži dost dobře umí. Chvíli tam s ním ještě laškovala, než se na podpatcích vracela k němu.

Sic se zamračil, ale nechal ji, i když mu tohle bylo blbé. Pak ji jen zamyšleně pozoroval, při jejím flirtování. Možná se měl cestou sem alespoň na pár chvil proměnit, neb jej zvířata dost otravovala, jen co je pravda. Zatím je však dokázal s přehledem ignorovat, ale otázkou bylo, jak dlouho si jich ještě nebude všímat. Nakonec se jen podíval na hodinky, i když rozhodně nikam nepospíchal. Teď měl času dost.

Došla ke své židli, načež se následně posadila. Věnovala mu pohled a lokty se zapřela o stůl. Nadechla se, aby začala mluvit. "Všechno je vyřízené, za chvíli vše přinesou." řekla a prohrábla si vlasy. Rozhodně vypadala spokojeně a neuniklo ji, jak po ní pokukoval onen muž za pultem. Prohlížela si Caleba a přemýšlela, co by mohla říkat. Na takové situace moc nebyla zvyklá a rozhodně se takto moc s ostatními nevybavovala. Nikdy nepotkala nikoho, aby mu důvěřovala natolik, že by se mu nějak svěřovala, nepočítaje housle. Tohle nebylo v plánu, jinak by o tom rozhodně nevěděl. Nasála vzduch nosem a usmála se na něj. "Snad nikam nespěcháš.." Naklonila hlavu na stranu. Kdyby nechtěl, nemusí trávit s ní čas. Dotklo by se jí to, ale co už.. jsou i jiní..

Usmál se ve chvíli, kdy mu oznámila, že je vše vyřízené. Pak se opět na krátkou chvíli ponořil do svých myšlenek z nichž byl během jednoho okamžiku vytržen. "To rozhodně ne." Pohled na hodinky.. spíše to byl takový zvyk, ale času měl dost. Sic do práce se snažil chodit v čas, ale jinak vesměs nikam nespěchal. "Jak dlouho už vlastně v klubu pracuješ?" Zeptal se na věc, která jej docela zajímala, i když si byl téměř na sto procent jistý, že nenastupoval ve stejnou chvíli s ní.

Pro ni tohle byla jen pouhá banalita. Nebyla by ani zvyklá, kdyby ji obskakoval jinak, než v posteli. Některá by to mohla brát, že není džentlmen, ale jí tohle bylo fuk. Hodila si nožku přes nožku a pohlédla mu rovnou do očí. Naklonila hlavu na stranu, když tedy řekl, že nespěchá. Kdyby ji lhal, byl by akorát sám proti sobě. Určitě by se zabavila i jinak. Nemohla se zbavit pocitu, jakoby ji někdo sledoval. Jinak sledovali, než muži kolem. Jako jediný ji napadal Daniel, ale.. ten po tom incidentu se neukáže do doby, než se ti dva od sebe rozdělí. Zřejmě je z něj akorát podělanej. Myšlenkami se vrátila k němu, když ji položil otázku. Musela zapátrat v paměti, neb o tyto věci se nijak nezajímala. "Ne nijak dlouho.." odpověděla. "Jestli něco.. okolo týdne?? dvou?? Teď bych kecala." dodala a pokrčila nad tím rameny. Tohle město si ještě pořádně nestačila ani projít.

Projel si rukou vlhké vlasy a přivřel u toho oči, než pohled na několik chvil sklopil. Vypadalo to, že přes konverzaci moc není a.. jemu už pomalu docházeli nápady. Sic si jí nevšiml hned ve chvíli, kdy nastoupila, ale byla mu v tu chvíli.. zřejmě tak trochu ukradená. Je sice pravda, že po děvčatech koukal a mnohdy si s sebou nějakou odvedl, jenže to teď už také nebývalo tak časté. A když už náhodou ano, druhý den jim to vykompenzoval pozváním na jídlo nebo něčím jiným. Přeci jen, pokud došlo na sex nebyl nikterak mírný a o příjemnosti se u něj už vůbec mluvit nedalo. Právě proto se jim pak chtěl.. omluvit? Každopádně, rozhodně si je k sobě netahal tolik, jako před pár lety, kdy se sem přistěhoval a posléze dostal práci v klubu.

Nebyla zvyklá na normální styl komunikace, což je pak celkem pochopitelné, ale na druhou stranu to nechtěla říct, neb mu to může připadat jako nějaká výmluva. To však nemá zapotřebí. Zhluboka se nadechla a přejela ho celého pohledem. V hlavě se snaží něco vymyslet, aby ji přeci jen rychle neutekl. Ať se snažila myslet na cokoliv, vždy ji myšlenky zavedly do postele s ním, což.. se může stát, ale i nemusí. Je to jen otázka času a v kavárně ho rozhodně nehodlá svádět, ale sama neví, jak dlouho to vydrží. "Kým vlastně jsi??" Optala se ho tišeji a více se k němu nahnula. Nejen, aby je nikdo neslyšel, ale aby se i koukl. "A jestli chceš, můžeš mi o sobě něco povědět.. Slibuji, že to zůstane jen mezi námi." Vydechla sladce a s lehce sváděcím úsměvem.

Soustředěně ji nějakou dobu pozoroval, než se nadechl, že se možná ještě na něco zeptá, ale překvapila jej tím, že se ptala ona. Její otázka jej pak překvapila ještě více, než to, že se ho vůbec zeptala. Chvíli o odpovědi přemýšlel. Ne, že by snad nevěděl, co je zač, ale.. spíše si Nath zamyšleně prohlížel, jakoby zvažoval, co udělat. "Zvěromág." Odpověděl konečně velmi prostě a povzdechl si, než na několik chvil sklopil pohled. "Jestli myslíš něco o teroru, který jsem zažíval téměř celý dosavadní život, než to ve mě bouchlo.. není tam toho moc a ve většině případů je to dost nudné." Pokrčil rameny. Ne, o minulosti se rozhodně s nikým vybavovat nebude. Dokonce ani s ní ne.

Pokoušela se i ona udržet konverzaci, aby zase něco neřekl. Do cizího soukromí se zase tak starat nechce, ani ji to popravdě nezajímá.. Jen nechtěla, aby komunikace vázla. To, co ji řekne, to ji řekne, ale že by vyzvídala.. To se říct nedá. Konečně začal mluvit, tak jej poslouchala. Nadechla se a prohrábla si vlhké vlasy, přičemž schovala neposedný pramen vlasu za ucho. "Hm.. Zajímavé.." zamumlala si ho pro sebe. "Nevím, co sis prožil a ptát se na detaily opravdu nebudu, toho se nemusíš obávat. Každý z nás má nějaké tajemství, co nevynáší na povrch." více se k němu naklonila. Slabounce se ušklíbla, když se nedíval, načež naklonila hlavu na stranu. Byla k němu blízko, ale to ji bylo jedno.

Nějakou chvíli zase bylo ticho, než Nath promluvila. I kdyby z něj cokoli dolovala, mlčel by. Za vraždu rodičů se stydí a teprve nedávno k nim pocítil lítost nebo něco podobného. Ten pocit nedokázal pojmenovat. Možná se v tuto chvíli zatvářil poněkud rozhozeně, než párkrát zamrkal a pousmál se. "Chm.. ani ne. Hlavně je dost otravné věnovat se třem zvířatům." Povzdechl si. "Popravdě, občas závidím normálním, obyčejným lidem.." Dodal tiše a upřeně se jí zadíval do očí, samozřejmě až poté, co přes ni přejel zkoumavým pohledem.

Zahleděla se mu rovnou do očí. Měla nahozen lehce sváděcí pohled. O šarmu a půvabu nebylo pochyb. Sexy je opravdu dost. Nespěchala na něj. Přeci jen má dnes do večera času dost a věří, že on povolí. Nikdo ji neodolal. Dokonalost sama. Poslouchala ho a u toho si namotávala na prst pramen vlasů. Druhou rukou se natáhla pro tu jeho, kterou stiskla svou chladnou rukou, i když chlad vůbec nevnímala. "Jo rozumím.. musí to být těžké.." Vyslovila až lítostivou frázi, ale jen proto, aby si ho získala. Po chvíli mu i tou druhou rukou chytila tu jeho a jemně jej hladila. Nepustila ji ani když se u nich objevila servírka a donesla jejich objednávku. Jo.. zřejmě žárlila, že Nath má větší obdiv, než ona a to obskakuje chlapy dennodenně. Zhluboka se nadechla se svým okouzlujícím pohledem do jeho očí. Ona ví, jak na muže, o tom není pochyb. Zda mají doma ženy nebo přítelkyně ji vůbec nezajímá..

Naklonil hlavu ke straně ve chvíli, kdy se mu zadívala do očí. Zprvu ji pozoroval dost zamyšleně, jako by se snažil odhadnout, co chce dělat dál. Občas se mu to bohužel stávalo, díky čemuž se na několik chvil ukázalo jedno z jeho zvířat, zamyšleně sedící v jeho nitru a čekající na příležitost k tomu, přebrat vládu nad tělem. Když na něj sáhla svou chladnou rukou, donutil se neucuknout, avšak po vyslovení její lítostivé fráze se na moment zamračil. Měl by nějak zareagovat? Ne, nejspíše ne. Když jej pak chytla i druhou rukou, tu druhou otočil a přejel jí po prstech palcem. Pak přivřel oči a dlouze se nadechl. Na tohle byl zvyklý a ve většině případů ho to nebavilo. Avšak, to se kolem něj motali nalité osmnáctky, které z toho měli děsnou srandu. Cukl sebou ve chvíli, kdy přišla ona servírka, které nakonec věnoval zkoumavý pohled, než se znovu otočil na Nath. Nakonec se přeci jen podvolil. Dlouze se nadechl a naklonil se k ní o něco blíž.

Šla pomalinku na něj, jelikož jej přeci jen nechtěla nijak vyplašit. Provokativně si olízla rty a neuhnula od jeho očí, kterými ho asi dost k sobě poutala a dalo by se říct, že s ním i manipulovala. To bylo něco, co ji šlo opravdu dobře, na jedničku. Nikdo si však nikdy nestěžoval a i kdyby.. jí by to bylo jedno, hlavně že má, to co chce ona. O nic jiného ji nejde. Jak si všimla, začalo ji to opět vycházet. Nečekaně. Spokojeně se usmála, když se k ní ještě přiblížil. Tentokrát neváhala a zaplnila onu zbývající část mezery mezi nimi a políbila jej. Zavřela do polibku oči a jemně mu tiskla ruku, kterou zatím nehodlala pouštět. Nenechala by ho couvnout. Teď už ne. Dá se říct, že je v její moci.

Ve většině případů tohle zvládal bez obtíží, ale teď.. se podvolil poměrně snadno. Nejspíše to bylo také díky tomu, že se kolem něj nemotala nalitá. Jejího spokojeného úsměvu si nešlo nevšimnout. Ale nechal to být. Tedy.. alespoň prozatím. Nicméně, ve chvíli, kdy se k němu ještě přiblížila a políbila jej, na okamžik zaváhal. Ale což.. nakonec se přiměl uklidnit se a polibek jí bez jakéhokoli dalšího protahování začal oplácet. Cítil sic na sobě poněkud dotčený pohled, avšak to jej zajímalo jen minimálně. Hlavní teď pro něj byla Nath, na kterou se plně soustředil.

Začínalo se ji tohle i líbit, i když si předtím řekla, že to na něj nezkusí.. Hold je nepolepšitelná a sex milovala. Když ji polibek začal opětovat, slabě se do něj usmála, ale dlouze nepřestávala, než se přeci jen malinko odtáhla. "Po kavárně můžeme jít ke mě.." Navrhla mu šeptem a pohlédla mu do očí. Stále z ní vyzařovala stejná 'aura', která si ho poutá k sobě, i když to není vlivem žádného kouzla. Ví jak na muže a to ji stačí. Líbla ho na špičku nosu a odtáhla se úplně. Do rukou si vzala svou horkou čokoládu a upila z ní. Když si ji objednala, tak přeci ji tu jen tak nenechá, aby byla studená. Dlouho už ji neměla a musí přiznat, že ji chutná. Vypadala spokojeně, neb si byla jistá, že je vše na dobré cestě.

Ve chvíli, co se od něj o kousek odtáhla, pohlédl jí do očí. "Chm.. to by snad i šlo." Zamručel poměrně spokojeně. Avšak, ošil se ve chvíli, kdy jej líbla na špičku nosu. Poté se opět narovnal a odfrkl si, než se otočil a sjel téměř vražedným pohledem všechny čumily, včetně servírky, která se v tu chvíli otočila. Stejně jako si pak Nath vzala čokoládu, i on sáhl po své kávě a poněkud spokojeně si u toho povzdechl. Káva byla jeho závislostí. Dokázala jej uklidnit. Nicméně, na druhou stranu byl protivný ve chvíli, kdy si kafe nedal. Nath v tuto chvíli vypadala.. nu, spokojeně, takže usoudil, že jí asi vyšlo to, o co se snažila. A v podstatě.. to "asi" přebývalo.

"To jsem moc ráda.."Vydechla spokojeně s úsměvem na tváři. Byla spokojená, když s odchodem pak k ní domů souhlasí. Díky ní určitě zažije něco, co ještě nikdy. Co se týče sexu je opravdu dobrá a nikdo si nestěžoval, spíše naopak. Všimla si toho pohledu na ostatní a chvíli v ní převládl pocit majetnickosti vůči němu. Rozhodně se ho teď vzdávat nehodlá. Už teď to spěje pomalu k tomu jednomu. Upila z hrnku čokoládu, která ji opravdu chutná. Už se ale nemohla dočkat, jak si ho v posteli přivlastní. Nadechla se a ještě jednou napila, než odložila svůj hrnek na stůl před sebe. Pohlédla mu znovu do očí a prohrábla si vlasy. Kdyby mu něco vadilo byla si jistá, že by ji něco určitě řekl.

Na pár chvil sklopil pohled a naklonil hlavu ke straně. Dlouze se u toho nadechl a oči nakonec zavřel, když se opět napil. Kdyby lidem kolem uměl číst myšlenky, zřejmě by se dostatečně pobavil. Jeho smůlou bylo, že nic takového neuměl. Avšak, bude to s ním těžší, neb on byl zvyklý být tím, kdo udává tempo a podává rozkazy. Zatím se s tím nikomu nepodařilo udělat vůbec nic. I on se jí zadíval do očí, než prázdný hrnek odložil a pousmál se. Bylo pravdou, že se usmíval poměrně často, ale s tím nic nenadělá. Byl už takový.

Nakonec i ona všechny přejela pohledem. Bylo až vtipné, jak najednou všichni koukali úplně jinam. Tiše se tomu uchechtla. Vzala hrnek ze stolu a napila se. I když mezi nimi bylo ticho, jí to bylo tak nějak jedno. Nebylo to něco, co by ji mělo trhat žíly. Zhluboka se nadechla a dopila čokoládu, přičemž si olízla svůdně rty. Koukala stále na něj a vypadala opravdu spokojeně, neb se zatím nic nepokazilo. pochybovala, že by jako srab couvl. Nevypadal na někoho, kdo se čehokoliv bojí.. tím si byla jistá. Znovu se nadechla, aby tentokrát promluvila. "Tak můžeme vyrazit, pokud sis to nerozmyslel.." Malinko se ušklíbla a i s batohem vstala, který si přehodila přes rameno. Musela si do něj trochu rýpnout. Čekala, až i on se zvedne a mohou odejít.

S přivřenýma očima a hlavou nakloněnou ke straně, ji dost zamyšleně pozoroval. Vypadala spokojeně, díky čemuž mu došlo, že se nic nepokazilo. Alespoň ne to, co měla v plánu ona, neb on sám prozatím žádné plány neměl. Zamrkal pak, když promluvila. Chvíli o tom přemýšlel, než taktéž vstal a potlačil chuť se protáhnout. Musel tomu odolat, neb věděl, co by poté v tuto chvíli následovalo. A nepotřeboval kavárnu plnou vyděšených lidí utíkajících před psem. "Já? To se ještě nestalo." Věci si rozmýšlel sic až na poslední chvíli, ale odmítnout něco takového? To považoval za neslušné, když předtím souhlasil.