Nathalia + Caleb

Prohrábla si vlhké vlasy a poslouchala ho, přičemž naklonila hlavu na stranu. "Věř, že jsem ho chtěla jen vystrašit, ne ho zabít.." zněla trochu dotčeně. Samozřejmě umí dát větší ránu, ale teď nechtěla, protože se zná. Neuhlídala by se, až by ho zabila před ním. To opravdu nechtěla. Preferuje soukromí, jelikož je hodně opatrná. Zhluboka se nadechla a věnovala mu pohled. "On se stejně vrátí." pokrčila nad tím rameny. On se jen tak netastaví a nedá ji pokoj tím si je moc jistá. Znovu si jej prohlédla od hlavy až k patě. Nějak se ho zbavit musí, ale vždy je u toho někdo, že neví jak. Může se jen modlit, aby je nezabila oba a byl by klid. Poupravila si brýle lépe na nose, než se natáhla k batohu a vytáhla z něj pouzdro s houslemi. Potřebuje se odreagovat i uklidnit zároveň a on ji už slyšel, takže je to teď vlastně jedno. Vytáhla je z pouzdra a chvíli si je prohlížela. "Už je mám tak strašně dlouho.." vydechla si spíše pro sebe a pousmála se. Vypadaly sic staře, ale hezky udržované.. Jeden ze starších modelů.

Zarazil se, neb se jí tím, co řekl rozhodně nechtěl dotknout. Zkoumavým pohledem ji pak pozoroval, když vytahovala pouzdro na housle. Neřekl už ani slovo. Avšak moc dobře věděl, že by se měl ovládat lépe. Udělat tohle v práci, může dát rovnou výpověď, což se mu zrovna dvakrát nechce. Její věta mu neunikla, avšak nijak to nekomentoval. Proč taky. Avšak nevěděl, jestli je dobrý nápad zůstat sedět jen tak.. v naprosté tichosti a soustředit se jen na to, aby se doopravdy uklidnil.

Z jeho strany bylo ticho a jen si povzdechla. Co víc k tomu měla říkat?? Nechala to tak. Chvíli si housle prohlížela, čímž na ně dopadaly lehké kapky deště. Nevadilo jí to. Tím by se housle neměli poničit. Zhluboka se nadechla a začala hrát něco pomalejšího a uklidňujícího. Myslí, že je to potřeba pro ně oba. Zavřela oči, aby se do hraní více vcítila. Snad mu to tedy nebude vadit. Malinko se pro sebe pousmála a zvuk houslí se rozléhal po celém parku. Doufá jen, že není nikdo kolem, když se smířila s tím, že už ji slyšel někdo jiný, než je ona sama. Pomalu se cítila tak spokojeně a okolí přestala postupem času vnímat.

Pozoroval ji, jak si prohlíží housle. Nakonec znovu začala hrát. Dlouze se přitom nadechl a po nějaké chvíli zavřel oči. Za pár chvil se pak proměnil zpátky v chrta a lehl si, přičemž se poskládal tak, aby ji nijak nenarušoval osobní prostor a nestrkal do ní. Bylo to sice těžké, neb chrt je přeci jen o dost větší, než třeba jorkšír, který by se sem poskládal bez jediného problému. Nakonec však zavřel oči a hlavu si položil na tlapy, přičemž poslouchal to, jak hraje. Nechtěl na ni mluvit. Ne teď, tak snad nevadí, že se proměnil. Avšak kdyby s tím měla jakýkoli problém, dá se přeci znovu proměnit zpátky. Což samozřejmě hodlal udělat. Jen se mu v této podobě poslouchalo líp. Bylo to sice dost zvláštní a ten, kdo jej neznal si o něm mohl myslet, že je cvok. Avšak.. lidská podoba a to všechno.. až příliš mu to připomínalo jeho rodiče.

Vůbec si jeho přeměny nevšimla, jelikož.. se soustředila na hraní. Jediná činnost, kdy byla opravdu snadným cílem. Nedávala ani trochu pozor. Zatím se však nenašel nikdo, kdo by ji chtěl ohrozit, či zabít. Pochybuje, že by to byl nějaký zhrzený muž, nepočítaje Daniela. On ji chce pro sebe, ne ji ublížit, pokud nebude takový psychopat, aby se nepokusil zabít je oba. Na to ani nepomyslela. Spokojeně a klidně hrála. Nehrála ani tak pro něj, ale spíše na uvolnění atmosféry. Kdyby se mu tohle náhodou nelíbilo, může odejít. Násilím jej tu nedrží. Vypadala u toho tak spokojeně, což se u ní za normálních okolností nestává.

Popravdě.. neposlouchal jen hudbu, ale také všechno okolo. Kdyby se k nim někdo přiblížil, věděl by to, avšak prozatím zde panoval naprostý klid. Po chvíli zvedl hlavu a zadíval se na Nath. Vypadala spokojeně, takže se neopovážil udělat jediný zvuk, kterým by ji mohl vyrušit. On sám.neměl rád, pokud ho někdo rušil. Rozhodně se vzdálit nehodlal. Alespoň ne ve chvíli, kdy hrála. Od toho jej nemohl nikdo odtrhnout a.. zřejmě by zavraždil toho, kdo by ji teď přerušil. I když.. to už je zase přehnané. Už je to dlouho, co poprvé zabil a.. nechtěl, aby se to ještě někdy opakovalo. Zejména ve chvíli, která nastala před roky. Odfrkl si při té vzpomínce a opět si položil hlavu na tlapy.

Nemusel být zase až tak tichý, avšak kdyby do ní jen nepatrně strčil, asi by nadšená nebyla. Přestala by hrát a už by spokojená nebyla. Nasála čerstvý vzduch, ale hrát nepřestávala. Hrála několik minut, jak obvykle trvá jedna melodie a odtáhla od obličeje housle. Otevřela s nevinným úsměvem na tváři, Chvíli koukala před sebe, než pohlédla na něj. Až teď si všimla, že je zase v podobě psa, ale nebyla potřeba tohle komentovat. Byla tohle jeho svobodná vůle. Housle opatrně položila zpátky do pouzdra, které zavřela. Je možné, že bude zase hrát, ale později. Vložila je do batohu, který zavřela. "Snad jsem tě tím neunudila.." Řekla klidně a pohlédla před sebe, kdy si vítr pohrál s jejími vlasy.

Poslouchal ji do té doby, než s hraním skončila. Pak otevřel oči a zamrkal, načež zvedl hlavu, aby se na Nath podíval. Protáhl si přední nohy, načež zívl a sedl si, když na něj promluvila. Po chvíli se proměnil, u čehož zavrtěl hlavou. "To vůbec ne.." Pousmál se a povzdechl si. "Hraješ opravdu úžasně." Dodal po chvíli. Nesnažil se jí tím podlézat. Jen vyjádřil svůj osobní a upřímný názor na její hraní. I když je pravdou, že téměř usnul, ale nebylo to tím, že se nudil. Do stavu vnitřního klidu se dostával opravdu jen velmi obtížně. Pokud se tak nestalo, neusnul a celou dobu zíral do stropu. Nebo jako teď.. seděl někde venku, většinou v jedné ze svých zvířecích podob, či se vydával na mnohdy neúspěšný lov. Avšak v něm svou techniku stále zdokonaloval. Lovil však pouze pro zábavu a určitou dávku adrenalinu, kterou mu lov zvířete přinesl.

Je pravdou, že ji jeho pochvala i potěšila, jelikož.. tohle se jí často nestávalo. Malinko se pousmála. "Díky, to potěší." uchechtla se roztomile a znovu si jej prohlédla. Protáhla své tělo a promnula paže vlhké od deště. Trochu ji začalo být chladno, avšak nic na sobě nedávala znát. Byl však docela hezký pocit někomu hrát, i když.. publikum by neodsouhlasila, ale pro jednoho.. proč ne?? Zřejmě by hrála jen jemu jen proto, že ji tak říkajíc 'načapal'. Je šance, že už se už ani nepotkají, takže s tím na jednu stranu nepočítá. Prohrábla si vlasy a poupravila brýle, které ji zase klouzaly z nosu, což byla spíše automatika. Zajímalo jí, zda by se nechal svést, či by ji odstrčil. Oblízla si rty a koukla mu rovnou do očí.

Naklonil hlavu ke straně a pousmál se. Bylo to zvláštní, avšak přišlo mu, že už jí někde viděl. Jenže.. on za den viděl tolik lidí, že ji ani nedokázal zařadit. Avšak teď se tím zabývat nechtěl. Přeci jen.. to nebylo zas tak podstatné. Ostatně, pokud ji ještě někdy potká, alespoň si ji bude pamatovat. Protáhl se a přitom ji sjel pohledem. I když se uměl ovládat, tohle si.. jednoduše odpustit nedokázal. Nakonec zvedl jeden koutek úst v úsměvu, přičemž jí opětoval pohled do očí. Zajímalo jej, na co myslí. Avšak neměl k tomu určené schopnosti a ptát se? Nikdy. "Jak dlouho už hraješ?" Zeptal se tak místo toho, než uhnul pohledem.

Prohlédla si jej znovu, ale pro ni byl cizí. Nepoznávala jej, ani z baru, kde pracovala a to tam potkává opravdu velký počet lidí a hlavně spoustu oplzlých ožralů. Akorát se ji z nich zvedá žaludek. Když ji pochválí vzhled nějaký sympatický muž, tak neodolá, avšak.. opilce by nejraději zabila, aby od nich měla pokoj a spokojeně obsluhovat ostatní. Trochu se nad prací zamyslela, než ji vyrušila z myšlenek další jeho otázka. Zhluboka nasála vzduch a prohrábla navlhlé vlasy. "hm.. přesně nevím, ale.. přes sto let už tomu bude." Odpověděla mu bez jakýkoliv problému a koukla mu rovnou do očí. Neměla momentálně důvod lhát. Připadal ji rozhodně dost sympaticky, avšak na svádění bude mít určitě čas jindy. Věřila, že by jako každý chlap neodolal.

Chvíli na ni jen zíral, avšak dělal to jen proto, že si snažil vzpomenout si, kde ji už viděl. Nakonec mu zasvítilo v očích a usmál se. Zařadil ji a.. mohl jen doufat, že se neplete. Neměl sice moc čas zastavovat se a čumět po lidech v podniku, avšak rozhodně se příště u baru zdrží, aby se podíval. Každopádně se jí na to nechtěl ptát. Přeci jen měl svou hrdost. Na několik chvil pak pohled sklopil, avšak.. lákalo jej se zeptat. I když by pak nechtěl vysvětlovat, no.. v podstatě vy ani nic vysvětlovat nemusel, ale ne. Nechá to být. Pohled do očí jí pak po její odpovědi opětoval. Přes sto let.. jako vážně? Nic však neřekl, jen si založil ruce na hrudi. "No.. to pak má člověk dost času, aby trénoval." Vydechl s krátkým úsměvem, který však brzy zmizel.

Neuniklo jí, že se na ní dívá, i když neví z jakého důvodu. Nepříjemné jí to opravdu nebylo, jelikož on není typ nějakého úchyla, co by se ji pokusil ublížit. Nenechala se když ví, že není člověk. Prohrábla si vlasy a koukla někam do prázdna. Zamyslela se nad tím vším a jak se vlastně dostala k houslím.. Sama pro sebe se malinko pousmála, než se pohledem vrátila na něj. Ona jej nepoznávala, jelikož bývá hodně zaneprázdněna. Buď staráním se o zákazníky, balení nebo ignorování ožralů s blbými řečmi. Otřepala se slabě nad tou myšlenkou a hned ji zahodila pryč. Teď tu nebyli a měla jistý klid. "Jo, to ano. Trvalo dlouho, než jsem se dostala na takovou úroveň, na jaké jsem teď." Odpověděla, jakoby o nic nešlo. Nepotřebovala se tím nějak chlubit. Housle pro ni byly.. jako jediné ventilování svých pocitů, které v ní zbyly a jsou někde hluboko schované před okolním světem.

Pousmál se, než se protáhl, díky čemuž se mu na předloktí objevila černá havraní pera. Rozmrzele zavrčel a donutil havrana, který se již dlouho neukázal, aby se stáhl. Občas bylo poměrně dost obtížné věnovat pozornost všem třem zvířatům. Avšak, když to neudělal, stávali se takovéhle věci. On sám si toho moc nevšímal, ale v zaměstnání mu to bylo dost protivné. "A.. nešla bys třeba někam.. na kafe?" Optal se poněkud zdrženlivě. Rozhodně neměl v úmyslu si ji přivlastňovat. Tedy.. alespoň ne po tom, co mu dala ránu, i když to vlastně ani nepatřilo jemu. Nebylo to však díky tomu, že by se jí bál. Strach se u něj objevil pouze jednou a to v tu chvíli, kdy se proti němu obrátil jeden z arcidémonů, kterého před lety vytáhl z podsvětí. Nebyl to příjemný zážitek. Být posedlý démonem, který se jej držel sakra dlouho, než jej přinutil k tomu, aby se stáhl.

Stále jej pozorovala, aniž by ji to přišlo divné. Dala by si říct a i když vypadal k nakousnutí, neskočila by po něm hned a tedy, neb on ji nedával nějaké náznaky, že by momentálně o ní stál. Když chce a má klidnou náladu, dokáže své choutky držet v normálu. Více se opřela a celého jej přejela pohledem, proto ji neunikly pera. To by musela být opravdu slepá. Zhluboka se nadechla a otřásla se zimou, kterou spíše ignorovala. Pohledem přejela i po své ruce, kde měla tetování v podobě hada. Na jeho otázku k němu pohled zvedla znovu a pohlédla mu rovnou do očí. Nabídka ji opravdu zajímala, neb tohle ji nabízeno nebylo každý den a.. mohlo by to být zajímavé, pro ni nové..
"Klidně, proč ne??" Souhlasila nakonec a malinko naklonila hlavu na stranu. Prohrábla si vlasy a zamyslela se nad vším, co se za poslední dobu událo.

Bylo pravdou, že se choval dost zdrženlivě. Také k tomu měl opravdu dobrý důvod, neb nechtěl, aby se vrátilo to, co jej svazovalo jen pár let zpátky. Tehdy šlo jeho kladné uvažování stranou a on ublížil v krátkém časovém úseku poměrně hojnému počtu lidí, i když nebyl démonem a.. byl teoreticky bytostí, která by se k tomuhle za normálních podmínek nesnížila. Avšak, i tady jsou přeci jen výjimky. Vrcholu jeho skryté šílenství dosáhlo ve chvíli, kdy jej posedl zmiňovaný arcidémon. Byla to tenkrát nerozvážnost a on se chtěl předvést před partou kluků, kteří ho odstrkovali a.. dost se mu posmívali. Nicméně, přehnal to a.. ze svých chyb, se jak sám doufá, poučil. Pořádně se na Nath podíval ve chvíli, kdy zaregistroval, že se mu dívá do očí. Předtím jednoduše zíral do blba. Dlouze se nadechl a vzápětí pousmál. Vypadalo to, že ji svou nabídkou.. zaujal? Nejspíše. V tomhle se sám ještě pořádně nevyznal, i když to nedával nikterak znát.
Nakonec však souhlasila, což jej donutilo, znovu se usmát. "A.. chtěla bys někam, kde je větší rozruch nebo na místo, kde je poměrně velký klid?" Zeptal se, neb jemu nevadila ani jedna z možností, avšak.. raději nechal výběr na ní. Nebylo to tím, že by on neuměl vyjádřit svůj názor na určitou věc a rozhodnout se. To vůbec ne. Dokázal být tvrdohlavý, jak mezek a ve chvíli kdy se mu něco přestávalo líbit, nebylo vyloučeno, že se šprajcl na jednom místě a odmítal se pohnout dál, dokud se nevyřeší to, s čím měl předtím problém.

Toho se nedalo nevšimnout. Možná i proto po něm ještě neskočila. Mohl to být jeden z dalších důvodů. U něj mohla být šance, že by ji odmítl a.. ona odmítnutí nesnese zrovna ráda, i když se ji tohle nestává, ale.. všechno je jednou poprvé.. Jediný problém byl Daniel. Už by se ho vážně měla zabít, nebo ji stále bude otravovat, jako nějaký psychopat. Nadechla se a poupravila si brýle, které ji klouzaly z nosu. Byly na nich viditelné kapičky, ale na to už si nějak zvykla. "Je mi to upřímně jedno. Lidi mi nevadí." Odpověděla. To se však nedá říct o všech. Najdou se výjimky, které má chuť hned na místě zabít. Jemně si olízla rty a hodila si nohu přes nohu. Zajímalo ji, jak dlouho vydrží, než bude mít o ni zájem. Hlavou ji prolétla myšlenka, jak je dobrý v posteli. Třeba to zjistí, pokud by měl zájem.

Naklonil hlavu ke straně, když přes ni přejel zkoumavým pohledem, načež se mu nadzvedl koutek úst v malém úsměvu. Bylo pravdou, že o ni zájem měl, avšak neměl v povaze dávat to najevo tak, jako ostatní. Navíc, raději tráví s ostatními čas s tím, že se je snaží více poznat. Také však záleží na tom, kam jsou jej ochotni pustit. O některých se díky tomu dozví věci, které jej nakonec odradí. Nu, u jiných jej zase pevněji přitáhnou k vybranému člověku. Otázkou však zůstává, zda-li se chce, i na ten krátký moment na někoho vázat. "No dobře.." Vydechl nakonec s pousmáním, než vstal a natáhl k ní ruku. Peří už k jeho štěstí stačilo zmizet, avšak je jen otázkou času, kdy se objeví něco dalšího. Svým zvířatům se teď tolik nevěnoval a oni.. pak bohužel velmi často dotírali a přeli se o jeho pozornost. Dnes vyhrál chrt. Lehce se otřásl, avšak jinak chlad nevnímal. Nesoustředil se na to a, v podstatě všechnu svou pozornost věnoval buď Nath nebo jejich bezprostřednímu okolí. O nic jiného se nestaral. Samozřejmě, že vzít si jen košili, dnes nebyl ten nejlepší nápad ze všech, ale stávají se o dost horší věci. "Takže.. buď kavárna na náměstí nebo pár metrů od parku." Opět nechal volbu na ní. On sám se spokojí se vším. Alespoň v tomhle ohledu.

Nath se nikdy moc zvlášť nestarala o ostatní, neb ona byla spíš dívkou přes postel a své choutky rozhodně nemínila nijak omezovat. Za svůj život je dost spokojená. Svobodná, bydlí od rodiny daleko a.. Má co chce. Spát taky může s kým jen chce a ani snubní prsten jí v tom nezabrání. Je jí jedno, jaký z toho bude mít ten druhý následky, i když.. Ne vždy to přežije. Ráda je oblbne a.. Polibku smrti neuniknou. Ano, takhle jej nazývá. Polibkem jim sebere veškerý život. Slovo 'děvka' nebere ani jako urážku. Sic si za to nenechá platit, ale.. Jí je to naprosto jedno. Nic ji jen tak neurazí. Zhluboka se nadechla a pozorovala ho. Ta jeho zdrženlivost ji na něm přišla i celkem roztomilá, což si myslela jen málokdy. Prohrábla si vlhké vlasy a slabě se protáhla. Sledovala jej, když vstal a jeho nataženou ruku k ní. Nahnula se pro batoh a dala mu krásný výhled do jejího výstřihu. Popadla jej a s jeho pomocí vstala. Tentokrát byla v klidu, proto jej nekopla její elektřina. Dal ji zase otázku a ona se jen ma krátký moment zamyslela. "To náměstí bych brala." odpověděla mu a lépe si poupravila batoh na zádech. Byl z té země docela chladný, ale to ignorovala. Pomalu se tím směrem rozešla a její myšlenky, začínají být lehce hříšné.

Stejně přivřel oči, i když po něm tentokrát žádná elektřina nešlehla. V duchu se nad tím pousmál, načež ji ve chvíli, kdy se postavila, přejel pohledem. Je sic pravda, že mu předtím pohled do jejího výstřihu zabloudil, avšak nenechal se tím rozhodit. Alespoň prozatím. Kývl hlavou, když nakonec zvolila náměstí. Popravdě, jemu už dneska bylo téměř všechno ukradené, ale spát se mu už nechtělo. Na chvíli se nad tím vším zamyslel, než s Nath celkem brzy srovnal krok a teď vedle ní v naprosté tichosti šel. Občas přes ní přejel pohledem, avšak také se nezapomínal věnovat okolí. Nechtěl do ničeho narazit, čímž by se naprosto znemožnil. Tím si byl jistý.

Už si rozhodně bude dávat pozor, aby nekopla elektřinou někoho, kdo si to nezasloužil. Bylo ji jasné, že se podívala, i když jej neviděla. Zhluboka se nadechla čerstvého vzduchu nehezkého počasí a koukala spíše před sebou. Prohrábla si vlasy a možná čekala, že něco řekne, ale bylo z jeho strany ticho. Tiše si povzdechla a věnovala mu krátký pohled, aby ani ona do ničeho nevrazila, když kráčel vedle ní. Poupravila si brýle na nose, které ji neustále klouzaly, ale už si na to zvykla. "Jak dlouho už tady ve městě bydlíš??" Optala se, neb tohle byla první otázka, která ji napadla. Ne, že by o něj jevila větší zájem, než sexuální, ale.. Proč by se nemohla zeptat?? Taky se ji ptal na nějaké otázky a neměla problém odpovědět. Není nic, za co by se styděla, i když hraní před někým rozhodně neplánovala. Co se stalo, stalo se. On se ji nesmál, ani ji neodsuzoval.

Nevěděl, co říct, či na co stočit řeč, i když se na něco snažil přijít, neb mu tohle ticho nebylo nikterak příjemné. I tak zatím nadále mlčel a jen odkopl kamínek, který ležel na cestě. K Nath teď zvedl pohled až ve chvíli, kdy se jej zeptala na to, jak dlouho tu už žije. "No.. něco kolem tří let už to určitě bude. Nepamatuji si to přesně.." Zamručel a podrbal se na zátylku. "Zato vím, že mě první den téměř zadupal do země velmi nasraný démon, do kterého jsem omylem vrazil." Pokrčil rameny a pousmál se. Tohle bylo něco, co se mu každý den nestávalo, i když se z démony setkával poměrně často. Ať už ve snech, nebo ve chvíli, kdy se je snažil vyvolat. O tomhle neměl nejmenší problém jí říct. Však mu to nic neudělá a ke všemu.. přišlo mu to dost úsměvné. "Sousedi mi sice od té doby dělají ze života peklo, ale.. je to nic v porovnání s tím, co člověk občas zažije v práci." Bylo pravdou, že si na sebe se sousedy ještě stále nezvykly. A.. rozbroje mezi nimi byli na denním pořádku.

Ani nevěděla, proč se jej ptala, ale ani ji to ticho nebylo nějak příjemný. Vlastně se v této situaci nikdy neocitla, neb to vždy velice brzy skončilo v posteli. Už byla taková a nic divného ji na tom rozhodně nepřijde. Porozhlédla se po okolí, ale stále dávala pozor na cestu. Poslouchala ho bez přerušení, i když je pravda, že ji to upřímně pobavilo. Potkat špatného démona se hold někdy nevyplácí.. Zhluboka se nadechla čerstvého vzduchu a znovu ho přejela pohledem. Čekala až domluvil a pokývla na vše hlavou. "A.. kde vlastně pracuješ??" Už předtím se jej chtěla zeptat, ale pak z toho nějak sešlo, pak k tomu Daniel.. Začala mu tykat, aniž by si to uvědomila.. Blížili se ke kavárně. Nezná tohle město moc pořádně, ale to co potřebuje, tak ví. Nepotřebuje žádného průvodce, ani nikoho podobného..

Nikam nepospíchal a.. v podstatě by se nejspíše dost loudal, kdyby šel sám. Te´d s ní však bez jakýchkoli problémů udržoval krok. Nakonec se jej zeptala na práci, u čehož se on nervózně pousmál. "No.. v podstatě dělám vyhazovače v nočním klubu." Odpověděl a sjel ji zamyšleným pohledem. Mohl jí označit, jakožto svou kolegyni, ale to bylo až příliš drzé. Navíc, on se u baru ukázal jen u té příležitosti, když tam vedl někoho, kdo se chtěl vyplížit bez placení, nebo odtamtud naopak někoho vytahoval na ulici. Jinak stál u dveří, či u parketu, ale Nath si již několikrát stihl všimnout. Stejně mu však dalo zabrat, než přišel na to, kde ji viděl. Znovu se na Nath podíval, aby měl možnost zaregistrovat její reakci. To jej docela zajímalo, neb to bylo něco, pro něj docela nového.

Čekala na odpověď, která ji popravdě dost překvapila. Je si jistá, že noční klub je tady jen jeden, ve kterém pracuje i ona. Jak to, že si ho nikdy nevšimla?? Myšlenky ji proudily hlavou, co by na to vůbec měla říct. Nečekala, že se potká s někým z práce, neb kdyby kopla silně šéfa.. Už by asi hned letěla. Prohrábla si vlasy a v hlavě se snažila splodit rozumnou větu. Na tváři měla zmatený výraz. Zhluboka se nadechla, aby se konečně vzpamatovala. Nenápadně si jej znovu prohlédla. "Aha.. Já si tě tam nikdy nevšimla.." zamumlala trochu nejistě, což se ji opravdu nestávalo a vlastně ani neví proč. Je to přeci jedno ne?? Nic proti jeho práci samozřejmě nemá. Ona, která se hodně dívá okolo a někoho si nevšimnout?? To není moc dobrý.. Už ani nevěděla, na co se ptát. Před nimi už spatřila kavárnu, kam mířili. Tohle teď bude doat zajímavé.. Nath se lehce zamyslela nad tím vším.