Licht & Aileen

Čas: Odpoledne
Místo: Dům Aileen za městem
Pořadí: Aileen -> Licht

Bylo krásné odpoledne, venku konečně přestalo pršet a z otevřených oken se ke mně linula vůně lesa, který byl hned za mým domem. Bydlela jsem na samotce, ale to mi nikdy nevadilo. Byla jsem zvyklá na samotu, ale to se mělo brzy změnit a já... Panikařila. Pobíhala jsem po uklizeném domě a pořád se mi něco nezdálo. Musela jsem něco dělat, něco urovnat, uklidit zkontrolovat.... Zítra dopoledne by měl přijet student, který je opravdu z daleka a do Atreii přišel studovat a... Nabídla jsem pokoj v mém domě k pronájmu. Chtěla jsem zkusit mít spolubydlícího, seznámit se... Nebýt pořád sama. Teď jsem toho litovala ale vycouvat jsem z toho už nemohla. Teda mohla bych se odstěhovat já, ale... No... Achjo. Zhluboka se nadechnu a poté co zkontroluji velký pokoj, který jsem mu nachystala, donutím se sednout si na gauč a povzdechnu si. Ani jsem neznala jeho jméno.... Klid Aileen, přijde až zítra... Máš dost času na panikaření.

Už jsem nějaké hodiny bloudil městem, že jsem ani netušil, jak se mi podařilo zatoulat se do lesů. Celou noc a ráno jsem strávil chozením a hledáním... vlastně jsem ani netušil co hledám. Pro začátek možná tak nějaké přístřeší? Jenže jsem vůbec netušil jak to v tomhle světě chodí a bylo mi jenom tak blbé zastavit někoho na ulici a... ne to nebyl dobrý nápad. 

Za těch pár hodin kolem mě prošlo hned několik lidí, kteří mě vyjeveně pozorovali, ať už to bylo kvůli čemu. Párkrát se zhluboka nadechnu, když už nic mohl jsem se toho démona zeptat na pár detailů, alespoň jak si v tomhle světě obstarat nějaké bydlení. No, neměl jsem na výběr, než se zeptat majitele zdejího domu v lese na kopci, který jsem z dálky spatřil. Už když jsem se dostal ke dveřím, jsem se podivil že tu nejsou žádní strážci, nic a tak jsem chvíli hleděl na dřevo před sebou. Vlevo jsem spatřil nějaká divná tlačítka, tak mě nenapadlo nic jiného než je zmáčknout. Jakmile se ozval nepříjemný, nečekaný hlasitý zvuk, trhnu sebou a vyvalím oči, než udělám jeden rychlý krok zpátky. Vážně jsem se bál na cokoli sáhnout...

Natáhnu se pro knížku na stole s úmyslem si něco málo přečíst, abych se uklidnila. Vůbec mi však nešlo soustředit se a tak se rozhodnu jí odložit zase zpátky na stůl. Když se však ozve zvonek, trhnu sebou a pustím ji na zem, než urychleně vyskočím na nohy a málem se přerazím. Rychle zvednu knížku ze země a hodím ji na stůl, než se rozběhnu ke dveřím. Prudce před nimi zabrzdím a otevřu, překvapeně zamrkám, když před sebou uvidím vysokého, bělovlasého muže, který své vlasy vláčel po zemi. Chvíli ho překvapeně pozoruji, než si nervózně skousnu ret.
"Přejete si?" zeptám se potichu a pak ztuhnu a na tváři se mi objeví zděšený výraz. Že bych si spletla datum?! Rychle vytáhnu mobil a uleví se mi, když si uvědomím, že má opravdu přijít až zítra. Znovu se zadívám na muže a trochu víc otevřu dveře a přistoupím k němu.
"Umm... Ty jsi... Ten student? Jsi tady brzy... Myslela jsem, že přijedeš až zítra," vydechnu nejistě a prohlédnu si ho.

Hleděl jsem na dveře jako smyslů zbavený, jako kdyby zpoza nich měl každou chvíli vyskočit nějaký anděl a skočit mi po krku. No... to se nestalo. Místo strašlivého démona který má tak dva metry mi otevřela mlaďučká, prťává dívka, jejíž vlasy nesly lososovou barvu na očích měla brýle s červenou hranou. Nervozita na ni byla znát a já doufal že jsem ji nevyděsil tím, že po lese pobíhám bosky a vypadám jak nějaký uprchlý otrok. Jakmile mi poláží otázku, nadechnu se k odpovědi, zatímco dívka začne šmátrat v oblečení a vytáhne nějakou divnou, hranatou, svítící věc. Jenom nadzvednu obočí, ale když začne mluvit dál, zarazím se. Takže očekávala někoho jiného? Toho bych, mohl využít... prozatím.

"A-ano, ehm... jsem ten student o kterém mluvíš. Jsem tu dříve, cesta mi vyšla rychleji než jsem očekával," vydechnu. O čem to sakra mluví? A co to dělám? Žádný student nejsem a... rychle se donutím uklidnit, než se sebejistě ušklíbnu a prohlédnu si ji. 

Odpoví mi, že je opravdu ten, na kterého čekám a tak se trochu uklidním, zvláště když mi vysvětlí, že mu cesta vyšla rychleji, než čekal. Přikývnu a pousměji se, než odstoupím ode dveří a pustím ho dovnitř.
"Pojď dál," pobídnu ho a překvapí mě, že u sebe nemá žádné věci.
"Nic sis nepřinesl?" zeptám se ho zmateně a když mi pohled sklouzne na jeho bosé nohy, překvapeně zamrkám a nakloním hlavu na stranu. Vypadal trochu jako nějaký bezdomovec a já netušila, co si o tom myslet. Ani jsem netušila, odkud přesně je... Zavedu ho do obýváku, kde se na něj otočím a natáhnu k němu ruku.
"Aileen," představím se s úsměvem.
"Odkud vůbec jsi?" zeptám se po chvilce zvědavě a znovu si ho zkoumavě prohlédnu.

Pozve mě dál a tak přikývnu a pomalu vejdu do bytu, který mi už teď přišel velký, navíc tu bylo strašně moc věcí, které jsem asbolutně nepoznával a já už teď přemýšlel jak jí  to vysvětlím. Působila jako obyčejná dívka, která o nadpřirozenu ani neví a když se mě zeptá jestli jsem si nic nepřinesl, krátce ztuhnu. 

"Po cestě mě potkalo pár nepříjemností, moje věci se někde ztratily, tak doufám že se mi to v dalších pár dnech podaří vyřešit," vydechnu rychle nějakou výmluvu, která by snad i mohla znít přesvědčivě, než zakroutím hlavou a zadívám se na její nataženou ruku. Představí se mi jako Aileen a tak se pousměji, chytím zlehka její ruku, než ji vtisknu pusu na hřbet ruky.

"Licht," vypadne ze mě dřív než bych si vůbec stačil uvědomit a nakonec se narovnám, než se rozhlédnu po místnosti. Odkud jsem, to byla dobrá otázka. 

"Z daleka, jedné malé vesnice... kde ani nemáme elektřinu, tak omluv mé nedostatky v technologii, přišel jsem se tu učit zejména o venkovním světě, proto... na tebe mohu působit jako naprostý neandrtálec a nejspíše budu otravný s mnoha otázky a tak různě," vydechnu a doufám že neznm tak hloupě jak jsem si sám myslel že zním. 

Odpoví mi, že ho po cestě potkalo pár nepříjemností a tak se na něj soucitně podívám. Měla jsem špatný pocit, že jestli mu někde někdo ukradl věci, už nemá šanci je najít, ale... Nic jsem neříkala. Jen si povzdechnu a překvapí mě, když místo potřesení rukou mi vtiskne pusu na hřbet ruky. Na tvářích se mi okamžitě objeví lehký ruměnec, se kterým se podívám stranou a akorát přikývnu. Licht... Naznačím mu, aby se posadil na gauč, než však stačím navrhnout, že uvařím čaj, odpoví mi na mou předchozí otázku. Neměli ani elektřinu? Překvapeně zamrkám, ale nakonec s úsměvem přikývnu.
"Pomůžu ti s tím, jak jen budu moct. Musíš mít po cestě hlad a být unavený, udělám ti něco k jídlu," vydechnu a zamířím do kuchyně, kde postavím vodu na čaj a po chvilce přemýšlení rozehřeji troubu, abych upekla pizzu. Chtěla jsem mu dát něco teplého, ale vaření by trvalo příliš dlouho. Tohle byla nejrychlejší alternativa.

Byl jsem trochu na jehlách, snažil jsem se znít přesvědčivě a doufal jsem že mi to uvěří. Párkrát se nadechnu ale když mi naznačí abych se posadil, udělám to. Vlasy si hodím stranou abych si na nich neseděl a krátce zívnu únavou. Jakmile mi odpoví, že mi s tím pomůže jak jenom bude moct, vděčně se pousměji a jakmile někam odběhne, zadívám se na místnost, kde bylo spoustu věcí a rozejdu se k polici s nějakými knihy, ve které se začnu prohrabovat. Chvíli jsem jenom tak listoval neznámýma knihama a přejížděl očima po písmě, než jsem je zase odložil a posadil se zpátky. Co tady vůbec dělám? Zamyšleně zabořím ruce do vlasů, zatímco se opřu lokty o kolena a zavřu oči. Nikdy by mě nenapadlo, že tam budu tak dlouho.... Má sestra byla opravdu nelítostná. Za chvíli se ke mě donesla příjemná vůně a tak se se zájmem rozejdu k dívce, kterou najdu stát nejspíše v kuchyni a tak se na ni potichu zadívám, stejně jako jsem sledoval všechno co dělá.

Nachystám dva hrnky s čajem, které zaliji horkou vodou a položím je na tácek, kam dám i cukřenku, aby si ho Licht mohl případně osladit. Brzy se pekla i pizza a zanedlouho se z kuchyně linula příjemná vůně. Pousměji se a otočím se směrem k obýváku, chtěla jsem zkontrolovat Lichta, když ho však uvidím stát za mnou, aniž bych ho slyšela, polekaně sebou trhnu, ale rychle se uklidním. Jak dlouho tam stojí? Pousměji se na něj, než vezmu tácek s čaji a dám jej na stůl, který byl na kraji kuchyně a když se ozve cinknutí trouby, rychle se k ní rozejdu a vytáhnu pizzu, kterou dám na velký tácek a nakrájím ji.
"Dobrou chuť," řeknu s úsměvem, zatímco vonící pizzu položím na stůl a usadím se na židli, zatímco jsem sledovala Lichta.
"Doufám, že spolu budeme vycházet. Mám nějaká pravidla, které bych chtěla, aby jsi dodržoval, ale to může počkat na zítra. Vypadáš unaveně," vydechnu po chvilce a sama se natáhnu pro jeden kousek pizzy.

Tiše jsem oddechoval a pozoroval Aileen. Jakmile ale zpozorovala mou přítomnost, polekaně sebou cukla a tak se na ni omluvně zadívám, nechtěl jsem ji vyděsit ale co už, stalo se. Přišla mi hodně nejistá sama sebou a vším co dělala a to jsem s ní byl teprve pár minut. S povzdechem se nakonec odeberu do obýváku, kde se posadím na gauč a když mi popřeje dobrou chuť přikývnu, než se natáhnu pro... nějaký kus jídla. Chvíli jsem trojuhelník nějaké pochutiny zkoumal očima, než jsem se do ni zakousl.

"Jen povídej, je teprve odpoledne a já se nějakou chvíli k odpočinku ještě nechystám," vydechnu. Vlastně jsem byl zvědavý jaká pravidla má a navíc jsem jí nechtěl moc obtěžovat. Také pokud má zítra přijet ten student, budu muset vychytat dobu a nějak se ho zbavit. 

Pustí se do jídla a pobídne mě, abych mu pravidla řekla rovnou. Zadívám se na něj a po chvilce přikývnu, zatímco si se zamyšleným výrazem podepřu bradu.
"Pokud budeš chtít někoho přivést, musíš mi o tom dát dopředu vědět. Mám ráda svůj klid, takže pokud budu spát, nebo si číst, ocením, když nebudeš nahlas pouštět hudbu nebo tak. Mám ve zvyku vařit, takže když budeme oba doma, o jídlo se starat nemusíš. O nájem se starat nemusíš, ale budu ráda, když jednou za čas nakoupíš. Jak bude vypadat tvůj pokoj mi je jedno, ale ve zbytku domu zkus prosím udržovat pořádek a... To je tak všechno, možná mě ještě něco napadne," pousměji se na něj a natáhnu se pro svůj čaj, který si dost osladím, než z něj usrknu.
"Pak ti ukáži dům a tvůj pokoj," řeknu mile.

K mému překvapení ten kus ničeho byl docela dobrý a tak se pustím do další porce jako kdybych snad roky nejedl. Mezitím jsem pozoroval svou novou společnici a pokaždé co skončila větu, jsem jenom tiše přikývl, než jsem se natáhl k čaji, ze kterého jse mse napil. 

"Je to vše? Návštěv se bát nemusíš, nikoho tady neznám, takže pochybuji že bych si tady někoho přivedl. Hudbu... krom mého občasného zpěvu ti nic podobného nehrozí a když už mluvíš o nakupování, rád bych věděl jaká měna platí v tomto světě. Což se týče pořádku, nemám s tím problém, na čistotu v domě dbát budu, sám nemám rád napořádek a neurovnanost," vydechnu a mile se usměji na Aileen, na kterou se zadívám, než si znovu usrknu z čaje, který byl horký. 

Přikyvoval a jakmile domluvím, zeptá se mě, jestli je to všechno a ujistí mě, že mnoho z věcí, které jsem vyjmenovala, nehrozí. Spokojeně se usměji a když se mě zeptá, jaká měna platí, začnu se tiše smát. Nemohla jsem si pomoct, ale připadalo mi, jako by čas od času mluvil, jako by byl z kompletně jiné doby. Místo odpovědi vytáhnu peněženku a dám na stůl pár bankovek a nějaké mince.
"Tohle je naše měna... Hádám, že ti ukradli i peníze... Nech si zatím tyhle. Můžu tě vzít do města nakupovat, Ať máš alespoň nějaké oblečení a nevypadáš jako... Bezdomovec," řeknu se smíchem a jakmile dojíme pizzu, vezmu nádobí, které hodím do myčky a otočím se na Lichta.
"Pojď, ukážu ti tvůj pokoj a koupelnu," zasměji se zvesela a naznačím mu, aby mě následoval.

Jakmile vytáhne nějaké mince a papíry, zamyšleně se k ním natáhnu a začnu si je prohlížet. Chvíli jsem si je prohlížel, nic neříkal jenom opět přikyvoval na její tichá slova. Jakmile mě ale označí bezdomovcem, nakloním hlavu na stranu a povzdechnu si. Když jsem se na ni tak díval, jejich styl oblékání byl jiný a já měl na sobě jenom pár hadrů z vězení a to bylo tak všechno. Dlouze si povzdechnu, než se na dívku usměji.

"Budu jenom rád, jak jsem říkal... absolutně nerozumím tomuhle světu a nechci nikomu způsobit žádné poíže," vydechnu a jakmile mi naznačí abych šel za ní s tím, že mi ukáže pokoj, přikývnu a vstanu z gauče i s čajem v ruce a vydám se za ní. Byl jsem zvědavý a musel jsem uznat že to tu celkově vypadá útulně, navíc je to dál od města, což mi momentálně vyhovovalo. 

Povzdechne si, než se na mě mile pousměje a já si snad poprvé uvědomím, že přede mnou sedí opravdu hezký chlap i přesto, jak vypadal. Lehce mi zčervenají tváře a tak jsem byla ráda, že jsem již vstávala od stolu a mohla se k němu otočit zády. Začnu ho provádět po domě, ukáži mu velkou koupelnu, svůj pokoj, aby věděl, kde mě najít, pokud by něco potřeboval a následně ho dovedu do jeho pokoje.
"Můžeš si ho zařídit, jak chceš, nevadí mi to... Pokud tedy nezačneš bourat stěny," zasměji se zvesela a otočím se na Lichta.
"Pokud by jsi cokoliv potřeboval, ať už pomoci, něco vysvětlit, ukázat... Jsem ti k dispozici, stačí říct. Ráda pomůžu," řeknu mu s milým úsměvem a trochu poodstoupím ode dveří. Stále jsem však čekala na jeho odpověď, zda něco nebude potřebovat rovnou.

Tiše jsem ji následoval a zároveň přemýšlel nad tím, jak si svou situaci ulehčím, i když už mi to dívka vedle mě ulehčovala více než dost. Měl jsem jenom štěstí, že se mi podařilo narazit na tenhle dům a tak vstřícnou společnost. Jen jsem netušil jestli na mě bude mít dostatek nervů a trpělivosti. Rozhodně jsem ji nehodlal jenom tak nabourávat její obvyklý řežim a tak nějak jsem tušil že občas ani nebude mít ponětí že tady jsem. Jakmile mě dovede k mému pokoji, rozhlédnu se po místnosti a vřele se pousměji. 

"Je opravdu pěkný a bourat zdi by mě ani nenapadlo," vydechnu se smíchem a znovu sjedu pohledem celý pokoj, do kterého se pomalu rozejdu. 

"V pořádku, kdybych něco potřeboval ozvu se. Možná si tak pujčím pár knížek. Myslíš... No.. Od doby Homéra po tuhle dobu... myslíš že by to šlo sehnat? Existuje tu něco jako knihovna?" vydechnu a věděl jsme že budu muset spoustu věcí dohnat, naučit se o tomhle světě něco víc, to jediné jsem asi teď mohl udělat.

Se smíchem vydechne, že je pokoj pěkný a stěny by ho ani bourat nenapadlo. Usměji se a když mi potvrdí, že se ozve, pokud bude něco potřebovat, přikývnu. Jakmile se mě zeptá na knížky, zacukají mi koutky. S tím kolik toho věděl o světě mě překvapí, že vůbec zná Homéra.
"Ano, máme městskou knihovnu, kde jich je opravdu mnoho. Ukáži ti ji, ale do té doby... Pokud chceš, nějaké knížky, dokonce i historické, mám. Jsou v pracovně, která je na konci chodby," odpovím mu a ukáži na vzdálené dveře.
"Vezmi si tam, co chceš, většinu jsem stejně četla," zasměji se, než se otočím a zamířím do vlastního pokoje.
"A... Měl by ses okoupat," zazubím se na něj. Nebyl zrovna nejčistší.

Moje odpověď a tázavé otázky na knihovnu jí očividně pobavily, nad čímž jsem jenom pokrčil rameny a když mi sdělila kde co najdu a že tady opravdu mají městskou knihovnu a ukáže mi ji, spokojeně se usměji. Byl to první krok k tomu abych to tady vůbec pochopil, i když to asi zabere nějakou dobu. 

"Dobře děkuji Aileen," vydechnu zamyšleně a prohrábnu si vlasy. Když se ale zmíní o tom, že bych se měl okoupat, povzdechnu si. Měla pravdu, trochu jsem se za sebe teď styděl, ačkoli to nebyla úplně tak má chyba. Dát se do pořádku bylo jenom v pořádku a tak se na dívku zadívám. 

"Hádám že tady zřejmě nemáš nějako oblečení, které bych si prozatím mohl pujčit, mám jenom tohle," vydechnu trochu poklesle, ale nakonec se z pokoje přeci jenom odeberu a rozhlédnu se po místě, kde by měla být koupelna, jestli si to dobře pamatuji. 

Poděkuje mi a tak se mile pousměji, když však sklesle vydechne, jestli nemám na něj nějaké oblečení, otočím se na něj a prohlédnu si ho, než se podívám na sebe. Být to naopak, klaplo by to. Ale takhle ne. Povzdechnu si a tiše ho následuji ke koupelně, když však byl před ní, chňapnu ho za ruku a začnu tahat ven, před dům.
"Je brzo, obchody budou ještě otevřené," vydechnu a po cestě do druhé ruky vezmu kabelku, než zamířím k autu, které stálo před domem.
"Sedej, v tomhle oblečení stejně nemůžeš chodit dlouho a potřebuješ boty," řeknu mu a pousměji se, než odemknu auto a posadím se na místo řidiče.

Byl jsem před koupelnou natolik zahrabaný v myšlenkách, že nebylo divu, že jsem se lekl Aileen, která mě vzala nečekaně za ruku a začala smýkat ke dveřím. Vyvalil jsem na ni oči a nakonec jsem se ji rozhodl následovat. Až po chvilce mi bylo vysvětleno kam mě to vlastně táhne a když se zastavíme před nějakou divně vypadající věcí, do které se posadím, zůstanu na ni hledět jako kdybych snad nechápal co mám dělat. Vlastně... já to nevěděl. Nechápavě jsem si velkou věc obcházel a měřil si ji nevěřícným pohledem.

Strčím klíčky do zapalování a zadívám se na Lichta, který si auto s vyjeveným výrazem obcházel. Chvíli ho pozoruji, než si povzdechnu a natáhnu se ke dveřím spolujezdce, které otevřu.
"Sedej!" zavolám na Lichta a počkám, než se opravdu usadí, než se k němu natáhnu, připnu mu pás a poté se pohodlně usadím ve své sedačce. Zapnu si pás, nastartuji auto, ještě jednou se podívám na Lichta, než zařadím jedničku a rozjedu se směrem do města.
"Zvykneš si.. Tedy doufám, zkusím ti všechno ukázat, zatím moc nepřemýšlej, jak to funguje," pousměji se a doufala jsem, že se mu z jízdy nebude dělat až moc špatně.

Když mě drobná dívka pobídla k tomu abych se posadil, přikývnu a udělám to. Zatímco mluvila a ta věc se dala do pohybu, povzdechnu si a otočím se na mladou dívku.

"Dobře, cože je to vůbec za věc?" vydechnu po chvilce ticha a když si všimnu že se pohybujeme, jenom nad tím zakroutím hlavou. Opravdu budu schopný dohnat 2 800 let? No rozhodně jsem nečekal že to bude hned a tušil jsem že můj zápal do učení, historie a snaha kterou jsem vždy měl, bude více než užitečná. Pomalu se mi vracela síla, ale tušil jsem že to bude trvat omnoho dýl, možná i v hranici několika měsíců což se mi moc nelíbilo, už jenom z toho principu, že jsem věděl, že po mě půjdou a budou mě hledat a téhle mladé dívce, Aileen jsem rozhodně nechtěl způsobit nějaké potíže. Možná i proto jsem potlačoval ten malý kousek magie co jsem v sobě měl. 

"Omlouvám se, budeš se mnou muset mít trpělivost," vydechnu nakonec a zadívám se skrze okno ven, než jsem se opět zadíval na Aileen a sledoval ji při řízení. 

Vypadalo to, že bude v pohodě, zeptá se mě, co je to za věc a tak se pousměji a krátce se na něj zadívám, než svou pozornost přesunu opět na silnici.
"Auto, nejpoužívanější dopravní prostředek. Až budeme ve městě, uvidíš jich mnohem víc," řeknu mu s úsměvem a když se mi po chvilce cesty začne omlouvat, zavrtím hlavou.
"Té mám dost. Nevadí mi to. Jsem ráda, že už nebudu bydlet sama," řeknu mu s nepatrným úsměvem a odbočím k většímu obchodu s oblečením. Zaparkuji, odepnu Lichtovi pás a potom i ten svůj, než vystoupím a poté zamknu auto. Rovnou se vydám do obchodu a jen se otočím na Lichta.
"Vyber si, co chceš, platím," řeknu mu s úsměvem. Byla to jen malá pomoc člověku v nouzi, která mi vůbec nevadila.

Krátce na to co jsem se zeptal, dostla jsem vysvětlení o co se jedná. Takže auto, ne že by mi samotný název něco říkal ale pochopil jsem, že se jedná o nejnovější techniku lidí k tomu aby se mohli přemístit z jendoho místa na druhý. Andělé používali buď křídla nebo magická zvířata, no lidé měli jenom koně, ale žádného jsem tady v okolí neviděl, dokonce ani ve městě. Na odpověď jenom přikývnu a nakonec se pousměji. 

"Lidská technologie je opravdu zajímavá," vydechnu zamyšleně a tak trochu spokojeně. Vlastně kdo by čekal že se lidský svět za ty roky tolik změní? Jakmile dorazíme, vystoupím a zavřu dveře od auta. Musel jsem se zasmát nad tím, jak mi odemkla tu věc kolem pasu, myslím že to už jsem odkoukat stihl ale nijak jsem to nekomentoval, znala toho mnohem víc než já a já jen pozoroval abych se učil. 

"Dobře tedy," vydechnu a sotva vejdeme do nějakého asi obchodu, zadívám se na všechny ty věci kolem. A vůbec... jsem neměl představu co bych si tak měl vzít. I tak mě pár věcí zaujalo a tak si je prohlédnu. Celou cestu jsme pozoroval co asi tak lidé nosí abych se jim nějak přizpůsobil.