Killua & Inori

Prý když jsem o hlavu vyšší by mě bez magie neshodila a... na tom něco bylo. Po chvilce ze mě slezla a sedla si hned vedle na zem do trávy a tak jsem se také posadil. Řekne, že se také těšila, což mě potěší a při tom se zvedne a začne se oprašovat v čem ji také napodobím. Naštěstí jsme spadli do trávy a ne do prachu nebo štěrku, takže jsme nebyli moc špinavý a i kdyby, tak co. Poté se zeptá, co podnikneme, jelikož se v lidském světě nevyzná a tak se na chvíli zamyslím. Vlastně jsem nikdy takhle s nikým nikam nešel, jediní s kým jsem trávil čas byli dřív kámoši se kterýma jsme byli venku a teď s Esperama se kterýma jsem naopak zavřený uvnitř a každý den trénuju. "Pokud se tu nevyznáš, tak co začít projitím celého města, řeknu ti, kde co najdeš a co je tu zajímavého... jak dlouho jsi vlastně tady? a proč jsi přišla do Atrei?" navrhnu a přihodím pár otázek, než se pomalu rozejdu k okraji parku.

Chvíli tiše přemýšlel, než navrhne, že mi ukáže celou Atreiu a zeptá se, proč jsem vlastně tady a jak dlouho. Smutně sklopím pohled k zemi, než se obejmu rukama a povzdechnu si.
"Přišla jsem teprve... Před pár dny. V Atreii jsem už jednou byla, ale jen chvíli a je to pár let zpátky, navíc to... Neskončilo nejlépe. Jinak jsem celý život žila v podsvětí," povzdechnu si a zachvěji se při vzpomínce na anděli a na to, co nám udělali.
"Hledám svého brášku, se kterým jsme se rozdělili před... Sedmi lety. Měl by být někde tady, prý se připojil k nějakému... Bratrstvu, ale moc toho nevím. Chci ho však najít," řeknu odhodlaně a Kagerou mě hned pokárá, že říkám moc informací, ale... Nepřišlo mi, že bych řekla něco špatného.
"A ty jsi až moc paranoidní, Kage," zašeptám k němu potichu a znovu zalituji, že k němu taky nemohu mluvit jen ve své hlavě.

Už tu kdysi byla, i když to neskončilo nejlépe, teď tu však je jen pár dní a jinak byla celý život v podsvětí, řekne jen co si smutně povzdechne a obejme se rukama. Vypadalo to, že to vyvolávalo nějaké špatné vzpomínky a když si vzpomenu jak mě včera objala, natáhnu se a chytím ji alespoň za ruku, kterou pevně uchopím a pokračuji v chůzi, zatím co ona dál vypráví. Dozvěděla se, že by tu někde měl být její bráška, kterého už sedm let neviděla a i když toho moc neví, chce ho najít. "To chápu... já už svou sestřičku nikdy neuvidím, ale pokud bych ti mohl jakkoli pomoci najít tvého ztraceného brášku, rozhodně se o to pokusím" řeknu povzbudivě a jak vyjdeme z parku, převedu řeč na nějaké veselejší témata. Projdu s ní velkou část Atrei a ukazuji jí všemožné věci, od obchodů a dobrých restaurací kam jsme dřív jezdili s rodinou, přes kino a různé místa kam se dá jít za zábavou až po kostel a různá významná, nebo hezká místa o kterých jsem věděl. Při tom jsem se jí ptal na vše možné kolem magie, osobnějších věcí jako věk, oblíbené věci, i když jsem se radši vyhnul rodině a také jaké to je v podsvětí.

Procházeli jsme Atreiou, Killua mi ukazoval nejrůznější místa a bavili jsme se o všem možném. Dozvěděla jsem se o spoustě věcí o lidském světě a na oplátku mu vykládala o podsvětí, magii a démonech. Byla s ním legrace a bylo mi s ním dobře. Mohla jsem nechat vyplavat na povrch mou dětskou stránku a prostě se bavit. A už jsem nebyla sama.

Bylo to už pár týdnů, co jsem byla v lidském světě, hledala jsem brášku, ale zároveň jsem i skoro každý den byla s Killuou. Chodili jsme na různá místa, zkoumali i okolí Atreii a někdy spolu dokonce trénovali. I dnešní večer jsme byli spolu. Seděli jsme na lavičce v parku a už se několik hodin bavili a dělali blbosti. Ani jednomu z nás se nechtělo domů. Ale bylo už dost pozdě a tak jsme oba věděli, že se brzy rozloučíme.
"Měla bych už jít zpátky do hotelu... Um... Půjdeš kousek se mnou?" zeptám se Killui.

Už několik týdnů jsem skoro každý večer trávil s Inori venku a někdy jsme se vypravovali za hranice Atrei na průzkum a dnešní večer nebyl žádnou výjimkou. Dnešní večer jsme spíše jen proklábosili na lavičce v parku, ale i tak byl jeden z nejhezčích od doby co jsem ztratil část rodiny. Už bylo poměrně pozdě a bylo mi jasné, že pokud se brzo nevydám zpátky, otec bude zase nervózně přešlapovat za branou sídla a čekat, kdy se vrátím s polovytaženou zbraní, kdybych mu zavolal, že se něco stalo. Když se mě však Inori zeptala, jestli bych ji nedoprovodil kousek cesty k hotelu, řeknu si, že to otcovy nervy ještě chvíli vydrží a tak přikývnu "jasně, rád" a zvednu se, s úsměvem, který jsem celý večer nedokázal dostat z obličeje, z lavičky.

Byla jsem ráda, když s úsměvem souhlasil, že mě doprovodí a tak se vydám směrem k hotelu a po chvilce tichého přemýšlení se na něj s úsměvem otočím.
"Když už nemůžu já k vám... Mohl bys někdy přespat, na pokoji mám televizi a říkal jsi mi o hodně filmech, na které bychom se mohli podívat," řeknu nadšeně a zadívám se na Killuův výraz, doufala jsem, že s tím nebude mít problém, ale sotva mi stačí odpovědět, zaseknu se na místě. Cítila jsem hodně silnou magii jen o uličku od nás a... Někdo tam musel bojovat. Po chvilce se i ozve hlasitý ženský výkřik, než zaslechnu démonický řev. Ztuhnu na místě a zatímco se jedna má část do toho nechtěla vůbec plést, ta druhá se chtěla rozběhnout za onou magií a pomoci tomu, kdo tam byl. No a pak tady byl Kagerou, který tam chtěl jít už jen proto, aby mohl někoho zabít.

Jen tak jsme pomalu šli beze slova, ale po chvíli se mě Inori zeptala, jestli bych nemohl, když už ona k nám nesmí, někdy přespat u ní na hotelu a třeba kouknout na některý z těch filmů o kterých jsem jí říkal. "To by bylo sup..." ani jsem to nestihl doříct, když se Inori najednou zastavila na místě a dívala se ulicí dál před nás. Také jsem se zastavil a tázavě se na ní zadíval, když najednou ticho protrhl ženský výkřik a hned na to nějaký řev. Na nic nečekám a okamžitě se otočím a rozběhnu se za zvukem ženského výkřiku. Akorát když vběhnu do uličky, uvidím obrovského démona zemřít ve velkém modrém plameni a dalšího démona s obrovskou sečnou ranou přes celý hrudník jak leží v náruči nějaké ženy. Zastavil jsem se na místě, jakákoli myšlenka na něčí záchranu je okamžitě pryč a jen zírám před sebe na to co se děje.

Killua najednou vystřelí směrem k tomu výkřiku a tak bylo rozhodnuto. Rozběhnu se za ním, ale byl rychlejší a tak doběhnu až chvíli po něm. Na zemi ležela jakási ohořelá mrtvola, zatímco kus od nás byla nějaká žena, která držela umírajícího muže v náruči. Z obou jsem cítila magii, i když z muže rychle vyprchávala, stejně jako život. Najednou se však odrazí od země a obrovskou rychlostí, že ani nestačím zareagovat, vystřelí pomocí levitace proti Killuovi, kterého srazí na zem. Okamžitě jsem byla u nich, chytím muže za ramena a chtěla jsem ho z mého společníka stáhnout. K mému překvapení to šlo opravdu snadno, myslela jsem, že se jen tak nenechá, jenže... Jakmile dopadne na zem vedle Killui, všimnu si, že se nehýbe a jeho oči byly mrtvé. I jeho magie zmizela. Rychle se otočím na onu ženu, ale... Ta tam již také nestála.
"Jsi v pořádku?" zeptám se Killui starostlivě a natáhnu k němu ruku.

Nevypadalo to na nějaký zuřivý boj, kolem bylo pár černých míst od ohně a jeden nebo dva šrámy ve zdech po straně, ale jinak nic. Démon v náručí ženy vypadal, že také brzy zemře a já najednou nevěděl jestli bych měl raději odejít a nechat je osamotě, nebo se zeptat, jestli jim nemůžu nějak pomoci. Navíc to byli démoni, ale ne každý musel být nutně špatný a při té myšlence se ohlédnu na Inori, která teď stála za mnou a také si prohlížela scénu v uličce. Najednou koutkem oka zpozoruji pohyb a tak se otočím zpět k páru před námi, ale to už na mě letí vysokou rychlostí. Stihnu jen vykřiknout a zvednout ruce, než do mě narazí a povalí mě na zem, při čemž mi vyrazí dech. Inori k nám hned přiskočila a sundala ho ze mě, vypadalo to, že už byl mrtvý a já zalapal po dechu, který se jen nerad pomalu vracel. Když se mě Inori zeptá, jestli jsem v pořádku, uklidním svůj dech a prohlédnu si své tělo, než přikývnu "jsem v pořádku, nic mi není, díky" a chopím se její nabízené ruky. Jen co se postavím na nohy si všimnu, že žena zmizela a první co mě napadne je, že by sem mohli přijít další démoni, nebo hůř, někdo z Esperů a tak chytnu Inori za ruku a rychle ji táhnu dál směrem k hotelu, kde byla ubytovaná se slovy "měly bychom zmizet, kdo ví, kdo by se tu mohl dál objevit". Nevěděl jsem, že se démoni jen tak perou i navzájem uprostřed Atrei, být u toho obyčejní lidé, nejspíš by je zabili... další dobrý důvod k tomu takové démony zabít dřív, než zabijí oni nás, nebo spoustu jiných lidí pomyslím si, i když mi to bylo v přítomnosti Inori trošku blbé.

Odpoví, že je v pořádku a nechá se vytáhnout na nohy, starostlivě si ho prohlédnu a vypísknu, když mě začne táhnout pryč. Chtěla jsem se zeptat, kam tak spěchá, ale hned mi to vysvětlí, že nechce, aby se tu objevil někdo další. Jen přikývnu, nechtěla jsem s nikým bojovat a tak.. Jsem byla ráda, že už bylo po všem.
"Nesnáším démony, jako jsou oni... Bojují uprostřed města a je jim většinou jedno, koho zraní, nebo že ohrožují všechny okolo," řeknu tiše a zamračím se, zatímco více stisknu Killuovu ruku a povzdechnu si. Raději ale zrychlím, aby mě Killua za sebou nevláčel a tak jsem šla po jeho boku, zatímco jsem se spokojeně držela jeho ruky.

Když Inori řekne přesně to na co jsem sám myslel, překvapí mě, i když byla jedna z hodných démonek, nečekal jsem, že by také takhle odsoudila část svých druhů. Zářivě jsem se na ni za to usmál, jelikož mě to velice potěšilo a když mi víc stiskne ruku a dojde mě, také ji chytím pevněji, přesto ale opatrně a zpomalím, když se dostaneme dost daleko. Většinu cesty jsem přemýšlel jakou výmluvu bych mohl použít pro přespání mimo sídlo a pár dobrých mě napadlo, než jsme došli až k hotelu. "Dneska to nepůjde, ale příště zůstanu určitě přes noc" řeknu, než ji sevřu do objetí, ve kterém jí držím minimálně celou minutu a pak vydechnu "dobrou noc Inori" a s úsměvem jí pustím a vydám se co nejrychleji domů.

Zářivě se na mě usměje a tak se i já pousměji, než se na něj trochu víc nalepím a spokojeně vydechnu. Brzy jsme byli před hotelem, kde mi Killua slíbí, že příště jistě zůstane přes noc, ale dneska to nepůjde. Chápavě přikývnu a když mě obejme, spokojeně se na něj natisknu a pohodlně se opřu o jeho hrudník. Mohla bych takhle zůstat i hodiny proto mi minuta přišla jako krátká doba. Popřeje mi dobrou noc, než mě pustí a vydá se domů. Vesele mu zamávám a ještě chvíli se dívám na jeho mizející záda, než se s povzdechem otočím k hotelu a zamířím do svého pokoje. Bylo zvláštní už nespat v lese, ale zvykala jsem si a... Peníze nakonec nebyly až tak velkým problémem.

Když jsem došel domů a vyslechnul si svoje od otce, dal jsem si sprchu a hned šel spát. Nevím jestli to bylo tím co jsem dnes viděl, nebo jen hrátka mojí mysli, ale zdál se mi prapodivný sen. Byl jsem v nějaké obrovské budově s chodbami jako bludiště, všude kolem byla tma, pouze kousek kolem mě byl malý kruh světla a něco, nebo někdo jako by se vždy držel poblíž, ale přesto nikdy nevstoupil do světla a tak jsem ho nemohl vidět. Přesto jsem ho slyšel, jako by něco šeptal, ale neslyšel jsem ho dost dobře a tak jsem mu nic nerozuměl.
Když jsem se ráno probudil, na detaily toho snu jsem si téměř nepamatoval, jen na okraji mysli byla drobná vzpomínka o tom, že se mi zdál. Měl jsem ale pocit, jako bych téměř nespal, i přes to, že jsem spal až do rána jako zabitý. Dnešní trénink jsem brzo ukončil s tím, že na něj prostě nemám energii a radši se pořádně najedl a zabil celý den čtením knih o nadpřirozenu. Jakmile přišel večer, sbalil jsem se a jako skoro každý večer vyrazil ven. Samozřejmě jsem před tím oznámil otci, že jdu pryč a také, že se nejspíš vrátím až zítra. Nebyl z toho nadšený, ale když jsem mu oznámil, že jsem si venku udělal prvního kamaráda mimo Espery a chtěl bych u něj zůstat přes noc, tak mi to nakonec povolil. Ne, že bych ho poslechl, i kdyby mi to zakázal, ale takhle to bylo lepší. Doběhl jsem do parku, který se nám stal místem, kde se scházíme a pro jednou jsem tu byl první já a tak jsem se postavil vedle lavičky a přešlapoval na místě, zatím co jsem čekal na Inori.

Zase jsme měli sraz s Killuou a tak jsem s úsměvem na rtech mířila na naše obvyklé místečko v parku. Už z dálky jsem viděla jeho kštici sněhově bílých vlasů a tak se můj úsměv ještě rozšíří, než se k němu rozběhnu a začnu mu mávat. Jakmile jsem byla kousek od něj, skočím a s vypísknutím se mu zavěsím kolem krku.
"Ráda tě zase vidím," vydechnu a chvíli ho objímám, než ho pustím a zadívám se mu do očí.
"Jsi tady brzo," poznamenám, většinou jsem tady byla první já a i dnes jsem šla dříve. Dneska mě ale předběhl.
"Ještě jsem nevečeřela, zajdeme někam?" zeptám se po chvilce a cítila jsem, že mám opravdu hodně energie.

Jakmile uslyším kroky, zvednu hlavu a uvidím Inori, jak mi už z dálky mává, udělal jsem jí pár kroků naproti, ale to už mi s rozběhem skočila kolem krku a tak ji chytím a přitáhnu k sobě do pevného obětí. "Já tebe taky..." řeknu s úsměvem "... dneska jsem neměl moc co dělat, takže jsem vyrazil o dost dřív, než obvykle" odpovím a kousek ji od sebe odtáhnu, abych se jí mohl podívat do očí, ale stále ji držím kolem pasu. Když se mě zeptá, jestli zajdeme někam na jídlo, jelikož ještě nejedla, uvědomím si, že já také ne a tak hned přikývnu "moc rád, vlastně mám také poměrně hlad. Co vyzkoušet tu nově otevřenou restauraci kousek od tvého hotelu? Ještě jsem tam nebyl". Propletu si prsty s jejími a chytím ji za ruku, než pomalu vyrazíme z parku směrem do města.

Pevně mě k sobě přitáhne a tak se spokojeně uvelebím v jeho objetí. Kdo by řekl, že mi obyčejný člověk bude mnohem lepší společností než jakýkoliv démon. Vysvětlí mi, že je tady dříve, jelikož neměl co dělat a tak přikývnu. Stejně tak jsem souhlasila, když navrhne novou restauraci kousek od hotelu.
"A... Zůstaneš dneska přes noc?" zeptám se s nadějí v hlase a upřu na něj prosebný pohled, než se na něj trochu víc natisknu.
"Prosím?" zašeptám, ale dostatečně nahlas na to, aby mě slyšel. Opravdu jsem chtěla, aby zůstal, věřila jsem, že to bude opravdu legrace a že si společný večer užijeme. Nebudeme muset hlídat čas a s Klluou jsme vždy něco vymysleli. Pousměji se a stále sleduji spíše jeho modré oči, než cestu, kam jdeme. Přeci jen jsem se ho držela a věřila jsem, že mě nenechá do ničeho narazit.

Odvrátím pohled z jejího obličeje na cestu, když se ke mě ještě víc přitiskne s otázkou, jestli dnes můžu zůstat přes noc, jelikož jsem při pohledu na její prosebný výraz a s jejím tělem tak pevně přitisknutým k mému zase lehce zčervenal. Byla sice tma a nebylo to vidět, ale i tak jsem si nemohl pomoct a když jsem ji uslyšel sladce zašeptat Prosím?, asi bych jí řekl ano i kdybych nemohl. "Domluvil jsem to doma a dnes s tebou můžu zůstat celou noc" řeknu potichu a odvážím se jí znovu pohlédnout do obličeje, který se rozjasnil zářivým úsměvem. Jako by mě nakazila se také usměji, jelikož jsem byl také strašně rád a dál nás vedu Atreiou, dokud nedojdeme k oné restauraci.
Měla hned vedle hlavního vchodu pěknou zahrádku s pár volnými místy a tak jsem zamířil do ní, nabídl Inori židli a posadil se naproti ní. "Vypadá to tu moc pěkně" řeknu, když se rozhlédnu po kvetoucích keřících, lehkém osvětlení, které neoslňovalo a zaslechl hrát hudbu.

Sledovala jsem ho, doufala, že může a když mi to potvrdí, tiše vypísknu a na tváři se mi objeví široký, spokojený úsměv. Obejmu jeho ruku a nalepím se na něj, po chvilce ho však pustím a opět propletu své prsty s těmi jeho. Dojdeme před restauraci a usadíme se venku, Killua poznamená, že je to tady moc pěkné a tak přikývnu, usadím se a zaposlouchám do hudby, která tlumeně hrála v pozadí. Brzy nám obsluha přinese jídelní lístky a tak si vybereme něco k večeři, než se dáme do mluvení. Brzy nám donesou vonící, chutné jídlo a v restauraci strávíme celkem dlouhou dobu povídáním si o všem a o ničem zároveň. Nakonec se vydáme do hotelu a já Killuu s úsměvem dovedu před dveře mého pokoje, než odemknu a pustím ho dovnitř.
"Není to nic moc, ale zatím to stačí," pousměji se. Byl to menší pokojík s manželskou postelí, maličkou kuchyňkou, menší skříní a dveřmi, které vedly do koupelny.

Užili jsme se výborné jídlo a ještě nějakou dobu po dojedení jsme seděli a povídali si o všem možném. Nakonec jsme se však po zaplacení odebrali do Inoriina pokoje v hotelu, do kterého mě pustila s tím, že to není nic moc, ale zatím to stačí. Byl to ne moc velký pokoj, ale plně zařízený s vlastní kuchyňkou a koupelnou. "Je to pěkný pokojík, rozhodně lepší než to co mám já doma" řeknu po tom co se rozhlédnu kolem a sednu si na roh postele. "Vzal jsem sebou nějaké filmy, které by se ti mohly líbit" řeknu a vytáhnu z kapsy flashku, kterou jsem si půjčil, bez ptaní, ve společenství.

Killua se posadí na kraj postele a sdělí mi, že můj pokojík je lepší než ten jeho doma. Pousměji se a když řekne, že donesl filmy, které by se mi mohly líbit, nadšeně vypísknu a zadívám se na televizi.
"S tou věcí... Bohužel ještě moc neumím," pousměji se a zadívám se na Killuu, než se rozejdu do kuchyňky a vytáhnu nějaké chipsy, které položím na postel.
"Dám si sprchu, můžeš pak taky, jestli chceš," pousměji se, než si vezmu věci na převlečení a zapluji do koupelny, kde se rychle osprchuji a v dlouhém tričku a kraťáscích se vrátím zpátky do pokoje. Rozhodnu se si nechat vlasy rozpuštěné, bylo to pohodlnější, když jsem byla doma a tak s vypísknutím skočím do postele, než se otočím na Killuu a zadívám se na něj.