Rozhlédnu se po malé mýtince před domem, nebyl jsem tady sám, což bylo... Tak nějak pochopitelné. Nebude to tedy jen plnění úkolů, ale také soutěž. Ušklíbnu se, hned to znělo zajímavěji. Přání mě až tolik nelákalo, netušil jsem, jak je čarodějnice silná, netušil jsem, co všechno dokáže. Nevěřil jsem, že by mi mohla nabídnout něco, co bych nemohl získat vlastní pílí a úsilím. Ucítím na sobě něčí pohled a tak se otočím na muže, který stál opodál a doslova mě vraždil pohledem. Ucítím z něj bílou magii a tak se arogantně ušklíbnu.
"Nebudu tolerovat démony v mé blízkosti!" rozkřikne se a na zádech se mu objeví velká křídla, pomocí kterých vyletí do vzduchu. Zastrčím ruce do kapes, než se také vznesu pomocí levitace.
"Vy andělé... Jste nepoučitelní. Nechal bych tě být, kdyby jsi na sebe neupozorňoval..." vydechnu tiše, nechoval jsem k nim stejnou nenávist jako většina mého druhu. Srali mě, ale to bylo spíše individuální, než že bych svůj názor vztahoval na celou rasu. Ale když už na mě někdo zaútočil, nechtěl jsem ukazovat milost. Vybral si to sám, on se rozhodl zaútočit. Zadívám se dolů, upíraly se na nás zraky všech, dokonce i čarodějnice. Viděl jsem je jako soupeře, konkurenci, nechtěl jsem odhalovat své schopnosti hned na začátku. Anděl proti mě vyrazí a tak vytasím meč, kterým zablokuji jeho svatý grál. Zamyšleně se zamračím, než se s ním pustím do boje, krotil jsem se, jak jen jsem mohl, nepoužíval jsem vůbec svou magii a dokonce si nechám udělat i pár škrábanců zbraní, zatímco jsem sám andělovi zasazoval menší rány. Nakonec mu vyrazím zbraň z ruky a probodnu mu srdce, než se snesu k zemi a zadýchaně se opřu o kolena. Hrál jsem únavu a koutkem oka si všimnu, jak se ke mě někdo blíží.
"To by stačilo, teď, když jste tady všichni, přejděme k prvnímu úkolu," ozve se hlas čarodějnice se dotyčný se zastaví, než se obrátí na ni. Tiše si povzdechnu, než se narovnám, zatímco jsem stále trochu funěl a v duchu jsem se náramně bavil. Čarodějnice nám sdělí úkol, v lese byly stromy, magické stromy, které jsme měli zničit, zotročovali si divoké tvory, ovládaly jejich mysl. Měli jsme je zničit a donést krystal, který byl pod nimi. Jakmile nás rozpustí s tím, že pro pokračování musíme donést onen krystal, zavřu oči a začnu se soustředit na svou magii země. A vskutku kolem doupěte čarodějky ucítím několik míst, odkud jsem cítil zvláštní magii. Vydám se na jedno z nich a brzy dorazím před velký, nádherný strom, který byl celý bílý a vypadalo to, že jemně září. Cítil jsem podivnou sladkou vůni, která byla všude okolo. Vládl tady klid a mír, přestože v okolí stromu bylo hodně tvorů, ať už magických, nebo obyčejných. Chvíli je se zájmem sleduji, než se vydám ke stromu. Tvorové kolem mě pozorovali a čím víc jsem se blížil, tím více si mě všímali a dokonce mě někteří ke stromu následovali. Položím ruku na kůru stromu. Z nějakého důvodu mi nepřišlo správné ho ničit. Nic jsem o něm nevěděl, jen to, co řekla čarodějnice a nemohl jsem jí věřit. Možná se tyto stromy nachází jen tady a jsou důležité pro tyto tvory... Nebo je opravdu jen ovládá. To jsem ale mohl vyzkoušet. Napřáhnu ruku, kolem které se mi objeví oheň a ihned zaslechnu za svými zády vrčení, které vycházelo od mnoha tvorů. Vypustím část své magie, která by zahnala nejednoho tvora, ale i tak se nevzdálili. Právě naopak, začnou se po mě vrhat a tak vyletím do vzduchu a zamračím se. To, že jim chyběl pud sebezáchovy opravdu naznačovalo tomu, že jsou pod kontrolou stromu. Netušil jsem, do jaké míry mají svobodnou vůli, ale... Stále jsem strom ničit nechtěl. Když po mě vyletí několik potvor, otočím se a zmizím od stromu. Brzy mě přestanou následoval a když si všimnu plamenů pár desítek metrů ode mě, ihned tam zamířím. Strom byl v plamenech a okolo něj mnoho mrtvých tvorů. Démon, nejspíš aurin, který to všechno způsobil, se smíchem odcházel. Plnou rychlostí vyrazím k němu a prorvu mu ruku zezadu hrudníkem. Zasípe a já mu vezmu krystal z ruky.
"Tohle si vezmu, děkuji," řeknu s úšklebkem a nechám jeho tělo dopadnout na zem, než znovu vzlétnu a navrátím se k čarodějnici. Hodlal jsem o stromu zjistit více, z nějakého spolehlivého zdroje a pokud zjistím, že jediné, co dělají je, že zotročují magické tvory okolo, dám si tu práci a obletím celý okolní les, abych je všechny zničil. Znovu přistanu na mýtince a zjistím, že je nás tady zhruba polovina z původního počtu. Buď přijdou, nebo byli natolik slabí, že je potvory roztrhali, nebo z toho vycouvali a šli domů. Ať to bylo jakkoliv, nezajímalo mě to a tak se akorát posadím pod nejbližší strom a zavřu oči. Své okolí jsem si však stále velmi dobře hlídal.
